Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.10 hodin)
(pokračuje Jana Pastuchová)
A tohle už my sestry nemůžeme samy poslat zpátky na úřad práce a potřebujeme k tomu zase souhlas toho aprobujícího lékaře. Tak, takže to tam je další věc, která je. A rozšíření. No a pak samozřejmě ta oxygenoterapie, která se navrhuje, aby se prodloužila o jeden rok a to si myslím, že je taky velice správné, protože ta oxygenoterapie, náklady na tu energii, je opravdu náročná.
Takže já prosím kolegy ještě jednou, ano, zavetovali jste první sněmovní tisk 124 a asi zavetujete i tento. Ale říkám, jsou v nejistotě, ,tady sociální pracovníci na úřadech práce neví, co budou, stihne se to, nestihne, přijdu na úřad práce do práce 1. července nebo půjdu jinam pod institut. Nevím, jako bereme si ne rukojmí, to v žádném případě, ale může tam dojít opravdu ke kolapsu těch dávek. Ale i mi je líto těch zaměstnanců, kterých se to na úřadech práce týká. Děkuju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Vítězslav Schrek a připraví se paní poslankyně Monika Brzesková. Tak prosím.
Poslanec Vítězslav Schrek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ještě jednou pěkný podvečer. Pane ministře, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, musím říct, že s plným respektem k tomu, co tady zaznělo z úst paní poslankyně a kolegyně Jany Pastuchové, ale zároveň s odkazem na můj komentář, který jsem zde měl u toho předchozího sněmovního tisku pod číslem 124, tak i v tomto případě sněmovního tisku 125 přicházím se stanoviskem dvou poslaneckých klubů, ODS a TOP09, s námitkou proti projednávání v režimu podle § 90. Toť vše, děkuji pěkně.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Monika Brzesková. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Monika Brzesková: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych se vyjádřila k projednávanému návrhu novely zákona o sociálních službách, který se týká posunu převodu kompetencí v oblasti příspěvku na péči a dávek pro osoby se zdravotním postižením z úřadu práce na územní správy sociálního zabezpečení. Nejde o návrh, který by přinášel zásadní systémovou reformu. Jde o návrh, který reaguje na realitu, a právě proto je potřeba k němu přistupovat věcně a bez zbytečných ideologických sporů.
Původní legislativa počítala s tím, že k přesunu těchto agend dojde už od 1. července 2026. To byl ambiciózní plán, který měl své opodstatnění, snahu o sjednocení agend, zvýšení efektivity a zjednodušení systému. A to je správně. Nicméně dnes už víme, že tento termín není reálně dosažitelný a to není otázka politického názoru, ale faktického stavu věcí. V oblasti nepojistných dávek dnes probíhá souběh několika zásadních změn. Digitalizace, úpravy procesů a zavádění nových dávek, to všechno klade extrémní nároky na informační systémy, na samotné instituce, ale především na zaměstnance. Je samozřejmě otázkou, zda je nutné posunutí účinnosti novely zákona až na 1. června 2028, tedy skoro za dva roky. Tento posun dává opravdu hodně času na technickou přípravu, čas na sladění procesů, čas na to, aby změna nebyla jen formální, ale skutečně funkční.
Vedle samotného posunu účinnosti obsahuje návrh ještě jednu důležitou část, a to prodloužení platnosti ustanovení o příspěvku na mobilitu pro osoby využívající domácí oxygenoterapii nebo plicní ventilaci. To je velmi praktické a konkrétní opatření. Týká se lidí, kteří mají vysoké náklady na provoz těchto zdravotnických prostředků, zejména na elektrickou energii. Prodloužení tohoto režimu o jeden rok je podle mého názoru rozumné a citlivé řešení. Opět nejde o systémovou revoluci, ale o praktickou pomoc lidem v konkrétní životní situaci a přesně takové kroky by měly být součástí sociální politiky.
Celá oblast dávek pro osoby se zdravotním postižením je extrémně citlivá. Nejde jen o administrativu, nejde jen o procesy. Jde o lidi, kteří velmi často jsou v obtížné životní situaci a kteří jsou na fungování tohoto systému přímo závislí. Proto bychom měli být při jakýchkoliv změnách maximálně opatrní. Každá chyba, každý výpadek systému, každé zdržení má přímý dopad na konkrétní lidské osudy. Z tohoto pohledu považují předložený návrh za krok správným směrem. Není to krok vpřed ve směru reformy, ale je to krok stranou, který nám umožní udělat skutečný krok vpřed později a lépe.
Na závěr chci říct, že jako lidovci považujeme za zodpovědné předejít problémům, které by jinak mohly nastat. Zároveň ale očekáváme, že čas, který tímto posunem získáme, bude skutečně využit ne jako odklad bez řešení, ale jako prostor pro důkladnou přípravu, testování a nastavení systému tak, aby byl stabilní, srozumitelný a funkční. Protože je to nakonec to nejdůležitější, aby stát fungoval spolehlivě tam, kde to nejvíce lidé potřebují. Děkuji za pozornost.
Nyní vystoupí pan poslanec Marian Jurečka, poslední přihlášený. Tak prosím.
Poslanec Marian Jurečka: Děkuji pane předsedající. Kolegyně, kolegové, Já musím říct, že u tohoto tisku a u tohoto odsunu nemám vůbec žádnou radost a dívám se na to kriticky, protože tato změna byla připravovaná dva roky a my jsme termín toho nasazení této změny už jednou v legislativním procesu během loňského roku posunuli. Kdo jste pamětníci, pamatujete si, že původní termín, kdy se tato změna má stát, byl navržen na 1. 10. Ve druhém čtení jsme to pozměňovací návrhem přesunuli na 1. červenec tohoto roku. Za mě odsun celé této změny o dva roky je krok, který není odůvodnitelný. Za mě argumentace evropským průkazem prostě jako není na místě, protože ta změna, kterou jsme tady navrhovali a prosadili v loňském roce, byla změna o tom, že to nebudou dělat dvě instituce, ale jedna, že to bude celé dělat Česká správa sociálního zabezpečení a institut pro posuzování zdravotního stavu, který jsme zřídili za minulé vládní koalice a který byl určitě posunem k rychlejšímu a kvalitnějšímu vyřizování.
Pak jsme tady také udělali kroky, které měly procesně zrychlit v termínech to, aby ti lidé příspěvek na péči dostali daleko dříve. Dlouholetý stav je v této republice takový, že příspěvek na péči lidé v některých případech dostávali později v situaci, kdy třeba ten, pro koho ten příspěvek žádali, už na tom světě ani nebyl. My jsme udělali krok, který už teď je v účinnosti, loni schválený, že pro lidi v termálním stadiu, na konci jejich života, při vytipovaných typech diagnóz, je možné ten příspěvek přiznat okamžitě do patnácti dnů na základě stanoviska specialisty, například onkologa. To je bez diskuse krok správným směrem. A děkuju všem, kteří to tady v té minulé Sněmovně podpořili. Ale teď tady od 1. července měly být lhůty, které měly garantovat, že v zásadě sociální šetření zvládneme do dvaceti dnů, že agendu vyřízení zvládneme těm lidem dodat ve lhůtě do šedesáti dnů, přiznání a výplata toho příspěvku. My tady tímto posunujeme celou tuto změnu o dva roky. Přiznám se, já jsem se nedočetl relevantního zdůvodnění, proč o celé dva roky.
Zároveň tady slyšíme, že tady začala nějaká debata. Paní poslankyně Pastuchová evidentně nemyslela, že to konzultovala se mnou, protože říkala s Jurečkou, ale s Juchelkou. Předpokládám, že jste myslela to, že je to spíš taková drobná poznámka, ale prostě nezaznělo, tak bude ta změna dřív než v roce 2028, bude změna hodnocení, které bude daleko více odrážet nejenom těch dnešních deset posuzovaných kritérií, ale komplexní pohled na toho člověka z pohledu nejenom jeho fyzického zdraví, ale i mentálního zdraví, duševního zdraví. To tady nezaznělo a myslím si, že ta situace je tady dvacet let už tak poměrně napnutá i přes ty dílčí změny a posuny k lepšímu, že by si ti lidé zasloužili slyšet: ano, máme to promyšlené nebo směřujeme tímto směrem a chtěli bychom třeba nejpozději k 1. 1. 2027 nebo nejpozději k 1. 7. 2027 nebo nejpozději k 1. 1. 2028 ty změny udělat takové a takové, povede to k takové garanci rychlosti vyřizování, k větší objektivitě a tak dále. ***
