Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.30 hodin)
(pokračuje Karel Haas)
První je citace z plenárního nálezu Ústavního soudu 24/99. Cenová regulace je proto opatřením výjimečným a akceptovatelným pouze za zcela omezených podmínek, jakkoliv ze základního práva obsaženého v čl. 26 odst. 1 listiny lze ve smyslu čl. 41 odst. 1 listiny domáhat pouze v mezích prováděcího zákona, pro zákonodárce, respektive normotvůrce platí i pro tento případ hranice stanovená čl. 4 odst. 4 listiny, dle něhož při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno podstaty a smyslu. Takže to je první plenární nález Ústavního soudu, který jsem tady chtěl ocitovat a který jasně ukazuje, že cenová regulace je možná v právním státě, sama o sobě není v rozporu s ústavou a s ústavními principy, ale pouze tehdy, je-li aplikována naprosto restriktivně a projde-li testem proporcionality. I z toho je snad vidět ta objektivnost, se kterou se snažím ty věcné argumenty tady dávat.
Pro objektivnost ten druhý plenární nález, který chci zdůraznit, plenární nález Ústavního soudu 40/02, v němž Ústavní soud uvedl: Cenová regulace samo o sobě nemůže být v demokratickém právním státě považována za neústavní. Tady přerušuju tu citaci. To jsou ta moje slova, že i já jako pravičák si dovedu představit naprosto mimořádné situace, kdy stát prostě zasáhnou do trhu nějakým způsobem musí. A pokračuju v citaci: Otázkou ke zvážení proto vždy je, ve kterých případech (druh zboží a služeb), vůči komu (výrobci, prodejci), proto jsem mimo jiné zdůrazňoval ty vertikální oligopoly, jakou formou (cenové rozhodnutí, podzákonný předpis, zákon) a v jakém rozsahu princip přiměřenosti ochrana podstaty a smyslu základního práva nebo svobody Je přípustné ji použít. Bude tedy protiústavní, míněno cenová regulace, jen tehdy, propadne-li testem racionality, tedy bude-li svévolným omezením základního práva, které nesleduje legitimní cíl nebo ho sleduje nerozumnými prostředky. Čehož jsme tady u sněmovního tisku 163 svědky.
Já vzhledem k tomu, že přede mnou lavice Motoristů jsou prázdné, ale je tady jeden z jejich ministrů, pan ministr Klempíř, na kterého můžu mluvit takto napřímo tak pane -Ježíš, omlouvám se tak vy jste dorazil možná v průběhu povídání, (Obrací se na ministra Macinku) tak to se omlouvám, úplně nestíhám a nemám oči na zádech. Tak pánové ministři oba dva, já jenom poprosím: Prosím, prosím, prosím, vzbuďte se! Prošel přes vás státní rozpočet. Prošel přes vás ten hrůzostrašný zákon o změně rozpočtu, mám na mysli zejména tu desetiprocentní možnost navýšení výdajů státního rozpočtu bez souhlasu parlamentu. A teď jestli do třetice přes vás projde tohleto, tak si říkám, heleďte, jednou, když se něco stane – já jsem v životě nasekal spoustu chyb – je to chyba, nebo náhoda. Podruhé už si říkáte sakrč, to už nemusí být chyba nebo náhoda. Ale potřetí už to chlapi náhoda nebude. Takže Motoristé, vzbuďte se! Děkuju mnohokrát.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak jedna faktická poznámka paní poslankyně Jana Murová, prosím vaše 2 minuty.
Poslankyně Jana Murová: Dobrý den jelikož jsem byla zmíněna, ano minulý týden proběhla přestřelka při interview v televizi. Kolega sdělil, že trh s pohonnými hmotami je oligopol. Já jsem tvrdila, tvrdím a tvrdit budu, že je to dokonalá konkurence. A má slova později po tomto pořadu potvrdili i nezávislí přední ekonomové této republiky, že trh s pohonnými hmotami má charakter dokonalé konkurence.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní další v obecné rozpravě pan poslanec Jan Bureš. Prosím. A připraví se pan poslanec Jan Lipavský. Tak máte slovo.
Poslanec Jan Bureš: Děkuju, pane předsedo. Já se přiznám, měl jsem připravený projev asi na deset stránek, kde jsem chtěl tuto materii rozebrat z politické úrovně, ekonomické úrovně a koneckonců i z té právní úrovně. Mám tady různé citáty předních českých ekonomů, ústavních právníků i teoretiků práva, jako je třeba pan profesor Karel Eliáš, ale nakonec jsem si řekl po tom, co tady před chviličkou mluvil můj kolega Karel Haas, který nedává pozor a neposlouchá mě tak, že si ten projev odpustím. Ano, já budu paní ministryně mít taky na vás ještě dotaz, tak proto jsem si dovolil vám takhle do toho hodit ty vidle, abyste mě aspoň jeden z vás dvou poslouchali.
Tak chtěl jsem, já počkám, Karle, chtěl jsem počkat, než bude prostřednictvím pana předsedajícího, Karle, takže ten projev si odpustím, nebudu vás tady tím zdržovat, protože většinu toho, co jsem tam měl připraveno, byť jinými slovy, ale ve stejném smyslu tady Karel Haas přede mnou rozebral, i to, jakým způsobem se k tomu postavil Senát. Co mě ale trošičku nadzvedlo, bylo úvodní vystoupení paní ministryně, která tady, já jsem si to napsal, dokonce mluvila o pokrytectví. Tak asi víc než pokrytectví nebylo možná dneska než to, co tady ona říkala těmi svými slovy v tom úvodním projevu. Protože, poslouchal jsem dobře, obhajovala tady, že musí být změna legislativy proto, že opatření obecné povahy nestačí. Ale nedozvěděli jsme se proč nestačí, v čem nestačí. To tady ani písmenko, natož slovo nebo dokonce věta, neřkuli souvětí v jejím projevu vůbec nezaznělo.
Takže já chci, proto kladu dotaz paní ministryni, proto kladu dotaz paní vicepremiérce, aby nám tady řekla v čem opatření obecné povahy, které je dosud pevně zakotveno v právním řádu, které už má i spoustu judikátů, které funguje, sama ho používá koneckonců jako Ministerstvo financí. Tak v čem nestačí? Konkrétně proč se musí tato materie změnit?
A druhá otázka, proč, možná vysvětlí, proč musí dojít k nařízení vlády? Ale já se ptám, proč tedy toto nařízení vlády, tak jak je teď navrženo v tom sněmovním tisku 163, se omezuje jen na pohonné hmoty. On to tady říkal Karel Has. Proč ta možnost té atomové bomby – to jsou slova paní ministryně – té atomové bomby nejsou aplikovatelná nebo nebudou moci býti aplikovatelná i na jiné důležité komodity, které v tuto chvíli třeba nejsme možná schopni definovat, protože víme, že ten život je barevný, ta budoucnost je nejistá a nevíme, co se bude dít za rok, za dva nebo za půl roku. Budeme mít nedostatek něčeho jiného, čipů nebo soli nebo hnojiv. Koneckonců to už tady Karel zmínil před chviličkou.
Takže to je moje druhá otázka na paní ministryni. Proč je toto opatření, které navrhuje, že by bylo vydáváno formou nařízením vlády, omezeno pouze na pohonné hmoty.
Tak desetistránkový projev trhám, (Trhá projev.) číst ho tady nebudu, byť jsem si s ním dal teda hodně práce. Doufám, že to všichni oceníte a stačí mi jenom odpovědi na tyhle dvě otázky. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí pan poslanec Jan Lipavský a připraví se pan poslanec Vojtěch Munzar. Tak prosím.
Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane senátore, vážené paní poslankyně, dámy a pánové, při projednávání tohoto materiálu, jak v tom předchozím jednání, než to šlo do Senátu, tak nyní, tak já si dovolím použít takový příměr, že si připadám trochu jako Alenka v říši divů. Je to tedy shoda jmen. Protože na jednu stranu my od vlády slyšíme, jak je situace vyřešená, jak na těch benzínových totemech nebo na čerpacích stanicích se cena zlepšila. To je objektivně pravda. Ale zároveň ve Sněmovně jsme ve stavu legislativní nouze. To je docela paradoxní situace.
A já bych to pochopil, kdyby skutečně hrozila ta závažná hospodářská škoda, a to už tady dneska zaznělo, ale ta se neodehrává, protože stát má ty nástroje, kterými může v tuhle chvíli tu situaci řešit. ***
