Autorizováno.
(9.50 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
To znamená, že ty obce, přestože můžou využít nějaký specializovaný program, který tady připravují banky, třeba Česká spořitelna má speciální program pro obce, ale žádná banka vám, paní ministryně, nepůjčí 100 procent. Nepůjčí vám 100 procent, potřebujete mít vždycky nějaké vlastní peníze, takže v momentě, kdy vy si chcete půjčit jako obec, ta banka taky předpokládá, že do toho vložíte něco vlastního. Jenomže jak říkám, obce ty peníze nemají, protože to mají už alokované na jiné investiční projekty, takže tady právě přichází ta naprostá nezbytnost toho, aby pomohl stát. A proto, když tedy Ivan Bartoš připravil ten program, tak to znamenalo, že tam je ten pákový efekt, prostě stát nalije nějaké peníze, malé peníze, a díky tomu obce odbrzdí velké projekty, které mají celkovou hodnotu mnohem vyšší, a díky tomu se nalijí taky peníze do naší ekonomiky a roztočí se kola hospodářského růstu, to znamená, že to má spoustu i dalších vedlejších efektů. A vy jste to zjistila už taky, proto jste tedy avizovala, že chcete poslat obcím ty peníze. Bohužel, zatím je to jenom takový planý slib, který nemá žádné praktické dopady, je to prostě takové jako plácnutí do vody. Předpokládám, že se tím trochu snažíte jako zakrýt ty svoje kauzy. Já bych vlastně s tím neměl ani takový problém, kdybyste vlastně vy svoji osobní kauzu hasila tím, že pomůžete těm obcím, jo? Jsem takový pragmatik přízemní, že vlastně bych neměl problém s tím, že vy se budete snažit vlastně udělat konečně něco smysluplného, ale problém, paní ministryně, je v tom, že vy to zase děláte blbě, zase to děláte blbě, a děláte to blbě proto, protože ty peníze nepošlete hned, jo? Protože kdybyste skutečně něco smysluplného chtěla udělat, tak obce mají projekty připravené a dáte to do letošního rozpočtu. Jenomže ne, vy to chcete jenom slíbit.
Vlastně úplně nečekám, že ten slib splníte tedy, protože samozřejmě, kde byste ty peníze vzali, když vaší základní prioritou na úrovni vlády je tady strkat peníze do kapes vašemu šéfíkovi, který vás drží na Ministerstvu pro místní rozvoj, protože přece jenom co je lepšího pro Andreje Babiše než ministryně, která je mu vděčná až za hrob, za svoji holou existenci, za to, že na tom ministerstvu může být, protože ji kryje v jejím střetu zájmů. Díky tomu tato ministryně se mu odvděčí tím, že samozřejmě bude zase krýt recipročně jeho střet zájmů bez ohledu na to, co nám tady píše Evropská komise, bez ohledu na to, že to nakonec zaplatí český daňový poplatník, bez ohledu na to, že to je vlastně nelegální.
Ten problém, abych se vrátil k tomu základu, je v tom, že obce nemají prostě peníze, a vy místo toho, abyste jim tyto peníze poslali letos, tak jste upřednostnili to, že peníze dáte do rozpočtu Ministerstva zemědělství, přidáte tam nějakých více než 7 miliard na dotace pro velké agroholdingy, a bývalý lobbista velkých agroholdingů pan Šebestyán, který tady postupuje tedy v rozporu s legislativou, ty peníze přeháže do kapes také vašemu šéfovi, od toho tam ostatně je. To je základní problém tady s těmi financemi na dostupné bydlení.
Takže my tedy si ale uvědomujeme, že obce mají tento problém, a proto jsme vyjednali historicky a zajistili ty masivní evropské prostředky. To znamená, ty evropské peníze, namísto toho, aby plynuly do kapes vašeho šéfa, právě se mohly využít pro výstavbu dostupného nájemního bydlení a také případně na rekonstrukce stávajícího zanedbaného fondu, nejenom pro účely sociálního bydlení – to je důležité – nejen pro účely sociálního bydlení, ale skutečně pro dostupné bydlení i pro střední třídu, prostě levné nájemní bydlení, a představovaly tak polštář, tyhle peníze, který těm obcím umožní stavět beze strachu z extrémního zadlužení.
Pátým bodem, který se už stihl odpracovat, byl rozvoj a stabilizace městské nájemní agentury. V Praze jsme úspěšně otestovali a rozjeli pilotní projekt, který funguje jako most mezi soukromými majiteli nemovitostí a lidmi v bytové nouzi. Dlužno poznamenat – uznávám, nebyl to první projekt v naší zemi tohoto typu, nebyl to rozhodně první projekt tohoto typu ani na světě, to asi všichni víme. My čerpáme z úspěšných zahraničních referencí, ale také z toho, jak dopadlo ověření tohoto konceptu u nás tady v České republice. V podstatě jde o to, že městská nájemní agentura si pronajme, respektive dostane svěřený byt od soukromníka, od majitele, kterému naopak garantuje včasný pravidelný nájem, garantuje správu bytu na jeho údržbu, a město potom tyto byty dále pronajímá matkám samoživitelkám, třeba rodinám v tísni nebo třeba seniorům, kteří by na tom volném trhu s bydlení uspěli jenom stěží. Kvůli předsudkům, třeba „ta určitě nebude platit, je to samoživitelka, bude mít problémy, co já potom s ní tam v tom bytě, ještě bude mít ty děti, to přece bude problém to řešit“ nebo třeba tohle se řeší vyšší kaucí, na tu samozřejmě ta samoživitelka nemá. To znamená, tihle lidi si potom na běžném trhu s nájemním bydlením neškrtnou, a proto je důležité, aby tady byly ty městské nájemní agentury, ne pouze komerční nájemní agentury, protože samozřejmě komerční nájemní agentura se na to dívá úplně stejným způsobem, jako by se na to díval soukromý vlastník. V současné krizové situaci je skutečně tohleto naprosto nezbytné, protože i tohleto přidá zase nějaké desítky nebo stovky bytů podle velikosti města na nájemní trh, což je důležité pro to, aby ta pomoc fungovala a byla třeba i stabilní napříč tím městem, aby nevznikaly nějaké sociálně vyloučené lokality a podobně. A to je právě ten rozdíl, paní ministryně, mezi námi dvěma, protože zatímco já ještě v době, kdy jsem měl tu čest zastávat pozici primátora našeho hlavního města, jsem svůj starý byt, který jsem si koupil někdy v nultých letech – tehdy ještě mohli reálně si normální lidé kupovat byty, na hypotéku samozřejmě, ale ještě to bylo jako zvládnutelné – tak tenhle svůj byt jsem vložil do městské nájemní agentury, dal jsem jim ho prostě do správy, za to jsem získal tu garanci, která tam je, ale taky jsem udělal dobrý skutek, protože v tom mém starém bytě teď bydlí samoživitelka se čtyřmi dětmi, a samozřejmě ano, paní ministryně, kdybych ten byt pronajal přímo na trhu, tak na tom samozřejmě vydělám více, nebo kdybych ho svěřil nějaké komerční nájemní agentuře, tak na něm samozřejmě vydělám více, ano, ale jednak pro některé vlastníky může být atraktivní ta stabilita, protože samozřejmě komerční nájemní agentura vám může zkrachovat, co si na nich potom vezmete – město dost pravděpodobně nezkrachuje, protože tam je tenhleten benefit, ale také je to o tom, že skutečně ten člověk přispěje k řešení krize dostupnosti bydlení, což je zásadní rozdíl oproti vám, která jste naopak zneužívala systém, který měl právě pomáhat lidem, kteří jsou v nějaké bytové nouzi, a i v době, kdy jste byla místostarostkou nebo starostkou, následně poslankyní, teď jste ministryní, a přesto ten systém stále zneužíváte sama nebo prostřednictvím jiných, to je úplně jedno, a ještě k tomu tam okupujete apartmán poblíž Pařížské ulice, protože vám to prostě není dost, a tohleto je výsměch z vaší strany všem lidem, kteří skutečně mají nějaký problém, jsou skutečně v nějaké bytové nouzi a potřebují pomoc, protože člověk, který vlastně stojí na vrchu té struktury, která by měla ten problém řešit, měla by ten systém spravovat, rozvíjet a pomáhat lidem, ve skutečnosti ten systém zcela bezostyšně zneužívá. A to je ten zásadní rozdíl, paní ministryně, mezi námi dvěma.
No, samozřejmě že to není jediný rozdíl, paní ministryně, jak správně podotýkáte, třeba já nemám žádnou černou stavbu, představte si to, nemám černou stavbu, zatímco vy tady máte jako jednu ze základních priorit ve stavebním zákoně to, abyste zvládla zlegalizovat svoje černé stavby, to je vlastně jediná vaše priorita v tom stavebním zákoně. ***
