Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.40 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
K tomu se dostanete až za tři roky. Takže asi všechno, všechno je v pohodě. Ten systém ostatně skutečně odstraňuje tu nutnost obíhat desítky úřadů s těmi papírovými složkami, digitalizuje stavební deníky, přináší transparentnost do celého toho schvalovacího procesu, takže každý stavebník od jednotlivce po velkého investora má nyní možnost sledovat stav svého řízení on-line, což dramaticky snižuje prostor pro korupci a úřední průtahy.
A když se podíváte také na ten proces, jakým Ivan Bartoš prosadil tu tehdejší novelu stavebního zákona, tak tam si určitě všimnete nějakých rozdílů oproti tomu vašemu bastlení. Protože přece jenom to byla novela, která byla připravená řádným způsobem ve spolupráci s odborníky. Byla to novela, která byla řádně projednaná v tom mezirezortním připomínkovém řízení. Standardním způsobem se dostala přes usnesení vlády sem do Sněmovny, kde následoval zcela standardní proces. Samozřejmě se objevila celá řada pozměňovacích návrhů a podobně, ale v konečném důsledku ten proces nakonec doběhnul a hlasovali jste pro to i vy. I zástupci hnutí ANO podpořili ten stavební zákon.
Což pro mě osobně tehdy bylo vlastně překvapením, protože vy jste vlastně tehdy touhletou novelou zrušili to, co tady vyrobila Klára Dostálová, tedy jako to, že jste to chtěli zrušit, vlastně nepřekvapuje, protože to byl strašný paskvil, nedávalo to žádný smysl, bylo by to strašně drahé, ale vlastně překvapilo, že jste to takhle tak jako na placato přiznali, že jste vlastně skutečně hlasovali pro zrušení té věci, co tady zbastlila Klára Dostálová. Takže nějakých více než 160 poslanců tady napříč politickým spektrem to podpořilo, nikdo nebyl proti, jestli si správně pamatuju, pár lidí tady asi nestihlo ten čudlík zmáčknout, ale bylo to skutečně velké souznění, harmonie duší, kdy vy jste tedy s radostí sklidili tu práci Kláry Dostálové ze stolu. To chápu.
Ale tohle je jako v přímém rozporu s tím, co tady předvádíte teď vy při reformě toho stavebního práva, protože vy jdete prakticky v každém jako aspektu toho legislativního procesu úplně špatnou cestou. Místo toho, abyste udělali normální standardní proces, tak sem přitáhnete něco, co neprošlo ani legislativní radou vlády, neprošlo to vlastně ani vládou, žádným mezirezortním připomínkovým procesem. Tomu samozřejmě je nutné se vyhnout, protože ono to vychází z toho nesmyslu, co dělala Klára Dostálová. Takže kvůli tomu pochopitelně potřebujete, abyste tam nedostali ty připomínky, které tehdy dostávala Klára Dostálová, že je to nesmysl, že je to drahé, že ta transformace vlastně bude zásadním problémem, že to ve skutečnosti to řízení zpomalí nebo úplně zlikviduje, že odejdou lidi z těch úřadů, že se vám je nepodaří přetáhnout do toho státního molochu a tak dále.
Tak tohleto samozřejmě, abyste se tomuhle vyhnuli, tak tohleto jste prostě obešli. To je jedna věc. Potom teda vlastně sami jste zjistili poté, co jste to sem donesli, že je to nesmysl. Takže ještě předtím, než se to mohlo začít reálně projednávat, tak jste tam plácli ten komplexní pozměňovací návrh. Tím jste přemazali ty pozměňováky, který tam už v dobré víře všichni ostatní naskládali, aby vám aspoň trochu pomohli ten paskvil zlepšit. A teď se jede vlastně nanovo. Takže my tady budeme za chvilku projednávat pozměňováky k pozměňováku, což asi je jasné, že to nesvědčí úplně o dobré praxi ani o tom, že v tom máte nějaký pořádek. Takže to je ten zásadní rozdíl, jak fungujete vy versus jak by to fungovat mělo.
Každopádně abychom se vrátili k tomu seznamu, jak jsem zmiňoval, co už teda bylo odpracováno. Tak třetím bodem je legislativní zavedení a příprava takzvaných oblastí zrychlené výstavby. To je věc, kdy na té parlamentní úrovni my jsme představili a rozpracovali ten koncept těch takzvaných akceleračních zón nebo zón zrychlené výstavby. Ty zóny umožňují v místech, kde je to urbanisticky vhodné a kde existuje shoda s rozvojem území, stavět ty byty s minimální administrativní zátěží a s automatickým právem stavby při dodržení základních parametrů. A tímto krokem odblokováváme ten zmrzlý trh v nejvíce zatížených aglomeracích a dáváme městům nástroj, jak okamžitě reagovat na deficit bytových kapacit, aniž by docházelo ke snižování urbanistické kvality nebo poškozování životního prostředí.
To je tedy záležitost, kdy my řešíme ten skutečně zásadní problém toho stavebnictví v České republice. To paradoxně není ta rychlost povolování. To je paní ministryně – kdybyste se tomu věnovala lépe, tak bych vám to nemusel vysvětlovat – to je záležitost, kdy vlastně ten zásadní problém naší legislativy je v územním řízení nikoliv v povolování. A trochu je to i o tom, že nám vlastně přes ty územní řízení dříve přetékala ta fáze územního plánování do té samotné povolovací fáze.
Jenomže ten základní problém našeho stavebnictví ve skutečnosti nespočívá v nějakých technických problémech, paní ministryně. Ten problém spočívá ve společenské shodě na tom, kde se vlastně stavět má a kde se stavět nemá. A to je ten problém, že tahle společenská dohoda musí být učiněna a priori před tím, než ten investor podá žádost o povolení záměru. A to je ta zásadní věc a tato fáze je ta, co trvá nejdéle, protože ta často zahrnuje změny územního plánu.
A já chápu, že lidé, kteří se v tom příliš neorientují, tak potom vidí jenom tu délku toho stavebního řízení. Jenomže to je právě o tom, že v té délce stavebního řízení je i kus té fáze ve skutečnosti územního plánování, což je záležitost, která se v civilizovaných zemích řeší před tím, a proto se tam povoluje rychleji.
Takže ty zóny zrychlené výstavby řeší přesně tento problém. Řeší ho ve velkých městských aglomeracích úplně parádně a díky tomu se tahle místa, ty metropolitní oblasti mohou případně rozvíjet rychleji. Samozřejmě je to koncept, který je použitelný kdekoliv jinde. Ve Slavičíně, v Bílině, úplně kdekoliv. Nicméně ano, pochopitelně ve velkých městech je ten tlak nejvyšší a tam to bude pochopitelně mít nejvyšší efekt.
Tou čtvrtou oblastí, kde jsme dosáhli hmatatelných úspěchů, je tedy zajištění financování pro rozvoj bydlení z evropských zdrojů. My si totiž uvědomujeme, paní ministryně, že často obce nemají prostě v těch svých rozpočtech dostatek volných prostředků na miliardové investice do bytových domů. A to je z toho důvodu, že, jak jsem zmiňoval, ty obce přece musí investovat do té infrastruktury, takže to máte ty chodníky, to máte ty silnice, to máte čističky, kanalizace, veřejné osvětlení, stanice městské policie, záchranku, tu tedy jenom v Praze, uznávám, v jiných krajích to hradí kraj fajn, dobře a stejně jsou to veřejný peníze.
Potom samozřejmě to je ta infrastruktura MHD, bez toho se v normálním městě nepohnete. Takže to máte ty zastávky, lavičky, označníky, koše, městský mobiliář i ty stojánky na ty sáčky s těmi psími exkrementy. No a ten starosta v té obci samozřejmě má připravené ty projekty na to, co tam bude tak jako dělat v nějakém horizontu, protože ta obec mu často padá na hlavu celá, že jo, protože tady máme významný investiční dluh. Takže on nemá nějakou vatu, kterou by mohl použít na řešení krize dostupnosti bydlení, která tady teda nějakou dobu jako kvasila, ale přece jenom je to zase ještě něco nového. To znamená, že ty obce, přestože můžou využít nějaký specializovaný program, který tady připravují ty banky, třeba Česká spořitelna má ten speciální program pro obce, ale žádná banka vám, paní ministryně, nepůjčí 100 procent. Nepůjčí vám 100 procent. Potřebujete mít vždycky nějaké vlastní peníze. ***
