Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.10 hodin)
(pokračuje Zdeněk Hřib)
Když neuděláte tuhle společenskou dohodu, nemáte pozemky, není kde stavět, nejsou byty. To je základní problém našeho stavebnictví v České republice.
Potom je druhý problém. To je o pracovní síle, pochopitelně. To tady asi úplně nevyřešíme. Respektive, mohli bychom to řešit, ale vy pro to nic neděláte. Ale k tomu se ještě dostaneme. Ten problém je tedy v tom, že obce nejsou nijak motivovány. To je ten problém.
Takže, 8 000 korun s DPH za každý postavený metr bydlení. Tím tedy získají obce finanční motivaci podporovat novou výstavbu. To znamená, že to začne konečně fungovat tak, jak má. Ty peníze by měly být účelově vázané. To znamená, měly by jít výhradně na veřejnou infrastrukturu, školy, školky, dopravu. To je důležitá součást bydlení. Sítě, které ta nová výstavba potřebuje. Ten princip je jednoduchý. Prostě kdo umožní stavět, tak získá další zdroj na zásadní infrastrukturu, další obecní bytovou výstavbu a rekonstrukce.
Inspirace je v kanadském Housing Accelerator Fund, kde tedy federální vláda finančně odměňuje obce přímo za deregulaci a také za zrychlení povolování. Takže my stejný princip chceme zavést i v České republice. V České republice pochopitelně zapojení developerů nad rámec tady tohoto základu bude samozřejmě i nadále možné. To nevylučuje to, že bychom mohli nějakým způsobem třeba vybírat kontribuce a podobně. Nicméně, tohleto má být skutečně základ.
Bod číslo 2 našeho akčního plánu pro zlepšení dostupnosti bydlení je oblast zrychlené výstavby. Je to o tom, že – jak jsem zmiňoval – příprava staveb nesmí trvat roky. Musí to trvat maximálně měsíce. Takže, problém je v tom, že procesy územního plánování jsou v tuto chvíli extrémně zdlouhavé. Ten problém, když se na to podíváte, jak to tedy funguje, tak Metropolitní plán například jsme v Praze začali dělat zhruba někdy v roce 2012. To bylo zadané nově. Začal se dělat a schvalovali jsme ho včera. To znamená v roce 2026. Takže tady vidíte, 14 let přípravy územního plánu.
To jsou ty roky, o kterých se mluví v těch studiích, když se říká, že výstavba dlouho trvá. To není o tom povolování. To je totiž o tom procesu územního plánování, protože jak jsem zmiňoval, základ je mít pozemky. Obce teď nejsou motivované, takže je potřeba zařídit motivaci. Na to tam je ten bod číslo 1. Teď tedy jsme, řekněme, obce motivovali a obec by chtěla, jenomže stávající proces územního plánování to neumožňuje, neumožňuje dělat rychle. To znamená, musíme dát obcím nástroje, aby to mohly dělat rychle, když už jsou motivovány.
To znamená, že by to mělo fungovat tak, že tedy budou v tom území dopředu zajištěna všechna stanoviska typu památkáři, sítě, příroda a investor potom bude potřebovat jenom základní povolení. Takže, fungovat to bude tak, že se obejdou všechna potřebná povolení, která nebudou potřeba. Ne proto, že by nebyla potřeba, ale protože prostě ty veřejné zájmy budou pořešeny v rámci vyhlášení zóny zrychlené výstavby. Protože samozřejmě ochranu veřejných zájmů nesmíme opomíjet, ale prostě to jde dělat i lépe.
Takže, ta věc bude potom schválena nakonec na zastupitelstvu. To znamená vlastně stejným orgánem, jako teď schvaluje územní plán stávající. To znamená, není to žádná absurdní, nesystémová záležitost, jakou navrhujete vy s tím, že rada města bude moci poskytovat výjimky z územního plánu. To je úplné zprznění systému rozhodování, který je zavedený a který vlastně dává smysl.
No, a v území akcelerační zóny se tedy připraví dopravní řešení, zajistí se vyjádření k sítím, zajistí se památková péče, ochrana životního prostředí a tak dále. To znamená, investor potom už jenom bude mít zcela základní povinnosti v rámci řízení a velká část papírování bude přichystána předem.
Takže náklady na přípravu ponese město. Investoři se budou zpětně podílet podle velikosti plochy, kterou zastaví, na těch nákladech. Jinou formou, ne formou ztraceného času. Čas jsou peníze. Takže ne formou ztraceného času, ale skutečně jejich příspěvkem třeba do toho území, anebo předáním nějakých bytů městu, které jim tady připravilo pro to podmínky. To je prostě všechno otázka nějaké dohody, kterou schválí v konečném důsledku zastupitelstvo.
Dalším bodem je koncept takzvaného patnáctiminutového města nebo chcete-li města krátkých vzdáleností. Já jsem tady v době, kdy jsem byl primátorem našeho hlavního města, přivedl architekta a urbanistu Carlose Morena, což je Francouzsko-kolumbijský vědec, univerzitní profesor, který se právě zabýval rozpracováním konceptu města krátkých vzdáleností ve spolupráci s Anne Hidalgo – to je někdejší pařížské starostka – a řešili jsme právě spolu, jakým způsobem tady u nás by bylo možné koncept patnáctiminutového města uchopit.
Protože naše města se nemohou jenom tak bezuzdně rozlévat do polí a lesů, jako třeba vy máte problém s tou černou stavbou, že jo. (Obrací se na ministryni Mrázovou.) My musíme stavět do výšky a musíme stavět tam, kde už infrastruktura je. To znamená u metra, u vlaků. Takže chceme zavést povinnost minimální hustoty zástavby v docházkové vzdálenosti od klíčových zastávek. Takže jak by to mělo fungovat konkrétně? Mělo by se tedy růst správným směrem, ne do šířky, ale do výšky, v okolí metra, vlakových nádraží tramvajových uzlů. Klidně i můžeme říct trolejbusů, protože prostě to je ekologický způsob dopravy.
Stojí třeba rodinné domy s jednou rodinou na pozemku, kde by mohlo bydlet 5, 6, 8 rodin v nějakém bytovém domě. Takže ta infrastruktura, ať už je to metro, kanalizace nebo třeba školky, školy, obchody, ta tam už dávno existuje. Čeká na využití a to bychom měli využít. Tedy, neměly by vznikat předražené satelity na konci světa, kam musí lidé každý den dojíždět autem, protože to samozřejmě přináší další a další náklady na infrastrukturu, což zaplatí město, samozřejmě. Kdo staví ty silnice?
I když lidé budou dojíždět MHD, tak je tady další problém. Samozřejmě MHD je dotovaná. Nebo nemusí to být MHD, může to být obecně veřejná hromadná doprava, ale prostě zase jsou to další náklady dotované opět z veřejných rozpočtů. Navíc prostě od určité hustoty vám veřejná hromadná doprava přestává fungovat – obecně ten koncept – protože prostě vozíte jenom vzduch, nevozíte lidi, protože nedává moc smysl v nějakém hustém intervalu obsluhovat liduprázdné končiny satelitů, kde se lidi jezdí jenom vyspat.
Takže města se nám potom rozlévají do krajiny. To je ta sídelní kaše. To je možná termín, který jste už slyšela, paní ministryně. Infrastruktura nových čtvrtí, když se tedy staví separátně, stojí obrovské peníze. Bohužel potom ale stále se nevyřeší problém nedostupnosti toho centra. ***
