Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.00 hodin)
Poslanec Martin Baxa: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já navrhuji zařadit nový bod pod názvem Výzva vládě České republiky k okamžitému zastavení kroků vůči médiím veřejné služby. Výzva vládě České republiky k okamžitému zastavení kroků vůči médiím veřejné služby. Ve své písemné přihlášce jsem uvedl jako návrh zařazení první bod dnešního jednání, nicméně těch bodů už byla předložena celá řada, tak bych v tomto ohledu navrhnul posun a navrhuji tento bod jako šestý bod dnešního jednání Poslanecké sněmovny.
Proč, dámy a pánové, navrhuji tento bod? Pan předseda mé politické strany Martin Kupka už tady uvedl jeden bod, který se týká médií veřejné služby. Já navrhuji tento bod jako řekl bych ultimativnější v tomto slova smyslu, protože si myslím, že ta situace došla za hranici toho, co je pro debatu o médiích veřejné služby, politickou debatu o médiích veřejné služby vůbec únosné. A proto chci, abychom toto tady na půdě Poslanecké sněmovny projednali, a výstupem by měla být výzva vládě, aby zastavila veškeré kroky ke změně legislativy, která se týká médií veřejné služby.
Co mě k tomu vede? V tuto chvíli fakticky jsou – ani ne snad na stole, ale někde prostě ve veřejném prostoru – dva návrhy. Ten první je návrh zákona o médiích veřejné služby, tak jak jej předložil ministr kultury Oto Klempíř a který podle mého názoru nepřipravilo Ministerstvo kultury České republiky. Jedná se o nějaký návrh, který pan ministr odněkud přinesl, nemohli ho psát ministerští experti – prostě proto, že jeho legislativní úroveň naprosto neodpovídá tomu, co jsem za čtyři roky na Ministerstvu kultury byl zvyklý, s čím jsem byl zvyklý pracovat a jaké podklady jsem dostával. A ne nadarmo tento návrh získal přízvisko paskvil. Získal toto přízvisko dřív, než bylo ukončeno mezirezortní připomínkové řízení. To fakticky jenom potvrdilo náš odhad o jeho nízké kvalitě. Stovky konkrétních velmi kritických připomínek od desítek různých institucí, přičemž často to nejvíc zdrcující zrcadlo v tomto návrhu zákona nastavily samotné rezorty řízené vládními kolegy ministra Oto Klempíře. Oto Klempíř rád často mluví o skvělé dělné atmosféře ve vládě, o vynikající spolupráci, tak v tomhle případě se to nepotvrdilo, včetně toho, jak zdrcující připomínky napsalo třeba Ministerstvo financí takřka v den narozenin pana ministra, tak to byl takový hezký dárek, který pan ministr Klempíř od Aleny Schillerové dostal, když předtím sám tím videem Aleně Schillerové k narozenám také přál.
Tento návrh zákona nemůže být v této podobě přijat. Já si dokonce myslím, že tento návrh zákona je neschvalitelný, neprojednatelný, neschvalitelný, ale prostě existuje v oficiálních vládních systémech, pracuje se s ním a vláda od něj neustoupila. Jenom připomenu, že se jedná o návrh, kterým se fakticky má zrušit stávající systém nezávislého fungování médií veřejné služby, jejich financování má být převedeno pod státní rozpočet – za ale neznámých podmínek, kdy se to má dít, to chci zdůraznit. Ministerstvo financí samo vytklo tomu návrhu zákona, že vůbec neuvádí konkrétní, zdánlivě technické aspekty toho, jak to financování má být provedeno, a obsahuje řadu mimořádně problematických věcí. Nevypořádává se s memorandy, která byla uzavřena na základě námi prosazené legislativy, fakticky ruší povinnost regionálních studií nebo povinného zřizování regionálních studií, chybí v něm i úplně elementární věci, jako je pasáž o kmitočtech a podobně.
Vedle tohoto nepřijatelného návrhu od včerejška koluje ve veřejném prostoru – konkrétně ale tedy, což není tak důležité jako to, že tento návrh je ve sněmovním systému – poslanecký návrh zákona, kterému já pracovně říkám lex Nacher, tedy návrh, který má sebrat médiím veřejné služby nemalou finanční částku. Ten návrh není dopracován tak, aby se dalo jednoznačně určit, kolik to má být peněz, ale bezpochyby by jej poslankyně a poslanci nepředkládali proto, aby sebral médiím veřejné služby desítky milionů korun.
Kvalita tohoto návrhu je legislativně výrazně vyšší, než je paskvil ministra Klempíře, což je tedy věc jako hodná zaznamenání a bezpochyby kritického upozornění, že poslanecký návrh vykazuje výrazně vyšší legislativní kvalitu než údajný ministerský návrh, ale ten obsah je prostě nebezpečný. Je to zásah do financování médií veřejné služby, účinnost tohoto zákona má být měsíc následující po měsíci, ve kterém je schválený, to znamená, jedná se o okamžitý zásah. A já nemohu přijmout argument, že je to nějaké postupné nabíhání toho návrhu. Jednotlivá média veřejné služby prostě mají – Česká televize a Český rozhlas – hospodařit s rozpočty, které jsou řádně schvalovány mediálními radami. A když do toho přijde návrh zákona, který jim bere peníze, tak to samozřejmě nemůže vydržet, nemůže dobře fungovat, opomíjím-li i to, že někteří představitelé vládní koalice nás soustavně – nás, myšleno třeba mě jako bývalého ministra kultury, který prosadil velkou mediální novelu – bijou po hlavě tím, s jakým nesmyslem jsme přišli, s mechanismem financování veřejnoprávních médií prostřednictvím poplatků právnických osob. A tady se vlastně v klidu v tom poslaneckém návrhu lex Nacher jenom posouvá hranice počtu zaměstnanců u firem, které mají platit poplatky, tedy se tento systém akceptuje.
Dohromady existence obou těchto právních předpisů vytváří jedovatý koktejl. Ta média vlastně nejsou schopna v tuto chvíli, jako na základě nějakých relevantních podkladů, na základě odhadu situace nebo dokonce ujištění, respektive neujištění vládních představitelů, nejsou schopna odhadnout, co dál s nimi bude, když ministr Klempíř tvrdí, že od 1. ledna bude platit jeho paskvil, do toho je tady ten poslanecký návrh, který má dokonce fakticky účinnost okamžitou nebo chvilku po tom, co bude schválený. A takhle média veřejné služby nemohou fungovat, ukazuje to nezodpovědný přístup vlády, a to je eufemismus. Já si ve skutečnosti myslím, že vládní koalice chce těmito souběžnými návrhy rozkolísat média veřejné služby, destabilizovat je, marginalizovat je, připravit je o příjmy a postupně je přinutit k poslušnosti. Přinutit k poslušnosti ale neznamená jenom to, že bezpochyby budou vládním představitelům – veřejně to říká Andrej Babiš – vadit to, co hlásá zpravodajství a publicistika obou médií veřejné služby, ale znamená to také velmi vážné omezení služeb, které tato média poskytují. A poskytují je občanům napříč naší zemí, napříč věkovými kategoriemi, napříč sociálním postavením, média veřejné služby mluví ke všem a každý se v nich má najít.
Podle mého názoru už v tuto chvíli jsme v situaci, kdy není možné vůbec vést jakoukoliv debatu o kterémkoliv z těchto návrhů. A já chci, aby Poslanecká sněmovna bodem, který jsem teď načetl, tento neutěšený stav projednala a vyzvala vládu, aby ukončila veškeré kroky vůči médiím veřejné služby. To je cíl mého návrhu. Není třeba nic měnit. Po velké mediální novele média veřejné služby mají stabilní financování, právní podmínky, ve kterých fungují, a co je podstatné, také je stabilní situace na duálním mediálním trhu. Je velmi paradoxní, velmi paradoxní – já nechci v detailech... určitě, když tento bod bude zařazen, bude příležitost o tom hovořit – tak je velmi paradoxní, že soukromá média se ozvala vůči těmto vládním iniciativám. A jsou tam některé podpisy pod tou iniciativou soukromých médií představitelů, kteří ostře kritizovali naši velkou mediální novelu. Tak za situace, která zdánlivě může vyhovovat i soukromým médiům, se i soukromá média postavila proti těmto vládním krokům. Nikdo je nechce kromě samotné vlády, a proto by s nimi vláda měla přestat.
Takže, pane předsedo, proto navrhuji, pane předsedající, navrhuji tento bod, název už jsem jednou zmínil a navrhuji, abychom o něm jednali jako o šestém bodu dnešního jednání Poslanecké sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče, mám poznačeno. A nyní tedy paní poslankyně Zdenka Němečková Crkvenjaš a může se připravit paní poslankyně Vendula Svobodová. Máte slovo. ***
