Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.30 hodin)
(pokračuje Gabriela Svárovská)
Před tím, že o jejich životě budou rozhodovat zájmy několika mocných. A právě o tom se máme bavit tady v Poslanecké sněmovně bez ohledu na to, jestli to pana ministra Šťastného zdržuje nebo ne. Proč se Česká republika nepřipojila k ostatním evropským státům při hlasování o rezoluci ke změně klimatu? Chce čerpat evropské dotace na klimatickou politiku a klimatické závazky, které neuznává? Neuznává, že ochrana klimatu je právní odpovědností státu? Rezoluce OSN navazuje na poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora, nejvyšší soudní autority OSN a její základní sdělení je naprosto jednoznačné. Státy mají povinnost chránit klimatický systém a nečinnost v ochraně klimatu může mít pro ně právní důsledky. OSN k přijetí rezoluce uvedla, že jde o potvrzení mezinárodního práva, klimatické spravedlnosti a vědeckých poznatků a o odpovědnost států chránit své obyvatele před zrychlující se klimatickou krizí. To je velmi důležité. Zatímco klimatická krize je fakt, její popírání je ideologie. K této ideologii se tu hlásí například strana Motoristé sobě a shodou okolností její ministři životního prostředí a zahraničí. Klimatická krize znamená sucho, nedostatek vody, přehřívání měst, extrémní srážky, povodně, zničenou úrodu, lesy oslabené kůrovcem, vyšší ceny potravin, zdravotní rizika pro seniory, chronicky nemocné lidi a děti, větší tlak na veřejné rozpočty, větší nerovnosti a celou řadu dalších záležitostí, dalších problémů, které vždycky dopadají zejména na ty nejchudší.
Dokážu si představit, jak se tomu Motoristé sobě zasmějí ve své internetové televizi, zvlášť pokud mají za zády fosilní byznys. Ochrana klimatu je otázkou lidských práv. Je to otázka práva na život, práva na zdraví, práva na domov, práva na bezpečné životní prostředí, práv dětí a jejich práva na budoucnost.
Když stát odmítá jednat v ochraně klimatu, neříká tím máme prostě jiný energetický mix, říká tím jo, dopady ponesou lidé, lidé v přehřátých městech, lidé v obcích bez vody, lidé, kterým povodně zničí domy. Zemědělci, kterým sucho zničí úrodu a děti, které budou žít s následky dnešních rozhodnutí. Připomínám, že Česká republika má jasné mezinárodní závazky podle Pařížské dohody, rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, evropského klimatického práva i mezinárodního práva lidských práv. Evropský soud pro lidská práva už ve věci KlimaSeniorinnen proti Švýcarsku řekl, že stát má povinnost chránit jednotlivce před závažnými dopady klimatické změny na jejich život, zdraví, kvalitu života a soukromí a rodinný život. To je směr, kterým se vyvíjí evropské a mezinárodní právo. Nepředpokládám, že by to motorističtí ministři zvládli pobrat. Jejich odpovědnost a odpovědnost vlády se tím ovšem nijak nezmenšuje.
Tento bod patří na program Poslanecké sněmovny, protože Sněmovna má kontrolní funkci vůči vládě, pokud vláda mění nebo oslabuje dlouhodobý postoj České republiky k mezinárodní odpovědnosti za změnu klimatu, musí to vysvětlit veřejně před poslanci a poslankyněmi.
A teď druhý bod. Vláda rozhodla o zásadních změnách v zajištění lidskoprávní agendy na Úřadu vlády. Podle dostupných informací se přesuny týkají lidských práv, rovného zacházení národnostních menšin, romských záležitostí, práv osob se zdravotním postižením, rovnosti žen a mužů, duševního zdraví, závislostí a spolupráci s občanskou společností. Tyto agendy se mají přesouvat na několik ministerstev. Takže se ptám: proč?
Komu vadí, že existuje místo na Úřadu vlády, které má napříč rezorty hlídat lidská práva? Komu překáží, že vláda má slyšet hlas lidí s postižením, menšin, žen, dětí, obětí násilí, lidí s duševním onemocněním, lidí ohrožených závislostmi, lidí žijících v sociálním vyloučení? Komu překáží, že občanská společnost má mít institucionální kanál, kterým může vládě říkat tady a takto vaše politika dopadá na skutečné lidi. Lidská práva jsou asi abstraktní fráze třeba pro vedoucí Úřadu vlády. Možná jsou to povinná pasáž do projevu na státní svátek nebo příležitost k nějakému účastnému výroku a na předvolební roadshow, kde se mluví k našim lidem, tak se podívejte naši lidi, jak se s vámi zachází. Lidská práva jsou práva dětí vyrůstat v bezpečí, bez násilí a zanedbávání. Lidská práva jsou práva žen a všech, kteří zažívají domácí násilí a obtížně hledají dostupnou a účinnou pomoc, ochranu a spravedlnost. Lidská práva jsou přístup lidí s postižením ke vzdělání, zaměstnání, jejich možnost dostat se k lékaři, do veřejné dopravy, na úřad nebo kamkoliv jinam. Lidská práva jsou práva romských dětí odsouvaných na okraj, do zvláštních segregovaných škol mimo hlavní proud vzdělávacího systému. Jsou to jejich práva na šanci vymanit se ze sociálního vyloučení a ukázat, že mají talent, studijní předpoklady a schopnosti jako každé jiné děti. Lidská práva jsou práva starších lidí na důstojnost a péči, práva lidí s duševním onemocněním, kteří jsou v Česku stále zavíráni do institucí a ponecháváni bez pomoci. Právě proto musí být lidskoprávní agenda koordinována nadrezortně, protože žádné z těchto témat se nevejde do jednoho ministerského šuplíku.
Práva dětí se týkají školství, sociálních služeb, zdravotnictví, justice i policie. Domácí násilí se týká policie, soudů, zdravotnictví, sociálních služeb i vzdělávání. Závislosti se týkají zdravotnictví, školství, bezpečnosti, sociálních služeb, rodin i obcí. Ochrana menšin se týká spravedlnosti, školství, bydlení, bezpečnosti, regionální politiky i boje s nenávistí. Každá z těchto agend není a nelze ji rezortně oddělit od nadrezortní koordinace. Každý rezort v tomto nově nastavovaném systému má řešit nějaký svůj díl. Možná ho bude řešit, možná ne. Nikdo ale nebude myslet na celek, na dopady, na ověřování, jak to funguje v praxi. A přesně tak vzniká chaos, alibismus a nečinnost. Ano, včera došlo k určitému posunu po tlaku veřejnosti, odborné veřejnosti, ombudsmanů, lidí z občanské společnosti a médií. Vláda nakonec připustila, premiér nakonec připustil, že původní plán je neudržitelný. Oznámil, že na Úřadu vlády mají vzniknout dvě nové kanceláře přímo pod premiérem. Jedna pro lidská práva a menšiny, druhá pro duševní zdraví a závislosti. Zároveň má na Úřadu vlády zůstat osm úředníků, zatímco ostatní se mají přestěhovat na ministerstva. Je dobře, že tlak pomáhá, ale osm lidí na osm vládních rad není zachování lidskoprávní politiky státu, je to nouzová záplata na špatné rozhodnutí. Vládní rady nejsou cedulky na dveřích kanceláří a odškrtnutá kolonka. Sama jsem v Radě vlády pro lidská práva v minulosti zasedala a vím, o čem mluvím. Rady mají výbory, pracovní skupiny, strategie, připomínky, správy mají povinnosti mezinárodního monitoringu, musí komunikovat s odborníky, obcemi, kraji, neziskovými organizacemi a mezinárodními orgány. To je každodenní odborná práce. Jeden člověk bez aparátu nemůže kvalitně obsloužit celou vládní radu, její výbory a pracovní skupiny. Nemůže současně sledovat legislativu, připravovat stanoviska, organizovat jednání, komunikovat s občanskou společností, vyhodnocovat strategie a politiky a hlídat mezinárodní závazky. Pokud na Úřadu vlády zůstane tajemník rady a odborný aparát se přesune na jiné ministerstvo, vznikne systém, ve kterém si budou lidi dopisovat mezi úřady a nikdo nebude mít skutečnou odpovědnost za celek a o to přesně myslím jde, zbavit se odpovědnosti. ***
