Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Samozřejmě není to tak jednoduché například z hlediska toho call centra a tak dále, i když se to snažíme neustále vychytávat, protože těch požadavků je hodně, ale postupem opravdu jakoby klesají, protože to JMHZ vlastně v důsledku jako komplex – kromě těch porodních bolestí samozřejmě – funguje, je stabilní a je propustný, takže děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Táži se, zdali ještě někdo má zájem? Paní poslankyně Patková, prosím.

Poslankyně Jana Patková: Já si jenom myslím, že opravdu uvést to číslo na základní webové stránky není úplně žádný ten – jestli jste mluvil o tomhle, že mám nějaké přehnané požadavky. Jenom opravdu udělat to vlídně a  myslet na detaily, které lidem na tom konci budou k dispozici a budou pro ně k ruce, aby se předcházelo tomu, že oni s tím tam budou bojovat. Teď je stránka na Facebooku – skupina, která je vlastně úzce specifikovaná na tohle téma, má přes 20 000 lidí, kteří si tam dennodenně posílají screeny a radí si, jak s touhle problematikou bojovat a jak vlastně tyhle problémy vyřešit.Tady nejvíc vlastně – myslím si, líp než call centrum a líp než jako veškerý support – funguje to, že si lidi vlastně pomáhají navzájem, ale je to na bázi jejich dobrovolnosti a pospolitosti.

Předseda PSP Tomio Okamura: Pan ministr si přeje reagovat, pan ministr Aleš Juchelka. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Ano, a my vlastně na těch facebookových stránkách jsme velmi aktivní, máme tam svůj Komunity Team, který tam neustále opravdu odborně odpovídá i na třeba těch faceboocích JMHZ, které tam jsou, na ty požadavky právě proto, abychom komunikovali s nimi, skoro bych řekl, on-line.

Ale protože těch požadavků je tolik, tak je tam potřeba i nějaká trpělivost k tomu, že skutečně se nedovolají na call centrum v tom čase, kdy si přejí, kdy je to možné vyřídit a tak dále. Proto doporučujeme, aby napsali e-mail který je lepší samozřejmě, protože se podívají přímo potom na ten případ a můžou reagovat konkrétně na ten požadavek, který tam je – než přes call centrum a potom něco hledat, když nevědí, o jaký případ se jedná.

Taktéž samozřejmě, co se týká těch sociálních sítí, tak tam skutečně máme celý jeden tým, který já jsem vytvořil, aby komunikoval na těch sítích přímo s těmi, kteří tam ty požadavky sázejí. A to, že tam fungujou ty skupiny 20 000 účetních, které tam jsou a navzájem si radí, tak to je skvělé. My právě například s tou paní, která, tuším, tu stránku dala dohromady, jsme v kontaktu.

Já jsem se v průběhu toho, když jsem nastoupil na ministerstvo, scházel se svazy účetních, se svazy daňových poradců, certifikovaných účetních. Se všema jsme komunikovali. Právě proto jsme jim odpustili všechny sankce do konce srpna.

Ta komunikace probíhá a neustále se ten systém hlavně v té komunikaci vylepšuje. Ale jak říkám, JMHZ má v tuto chvíli ten největší nápor za sebou, kdy během tří dnů posledních dubnových nám tam naskočilo 1,5 milionu zaměstnanců. Bylo to tak.

A samozřejmě na konci – a teď v polovině května se to – až do 20. května – rapidně zvyšovalo, ten systém jednotných měsíčních hlášení, a ten systém to taktéž udržel a pořád samozřejmě je aktivní a máme ke včerejšku 62 procent už zkontrolovaných zaměstnaneckých vztahů, kde mají už všichni ti zaměstnavatelé zpětnou vazbu o tom, zdali to vyplnili dobře, nebo ne.

Předseda PSP Tomio Okamura: Ještě pan poslanec, pan předseda klubu Jurečka. Ano, prosím.

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju. Já bych tady ještě doplnil některé souvislosti a informace, které si myslím, že se hodí tady říci.

Když se podívám za posledních 10 let na celou řadu velkých změn, které dopadly na podnikatelský sektor, tak já neříkám, že tady ty věci nešly udělat ještě lépe, ale byly tady kroky, které zcela revolučně udělali fázi testovací, která byla vtělena do zákona. Firmy, systémy se dostaly do režimu tři čtvrtě roku fáze testování, to v celé řadě přelomových věcí nikdy nebylo. S tou komunitou, byť chápu, že ne třeba s každým účetním, ale s tou komunitou, která zastupovala dodavatele softwarových řešení, samozřejmě zaměstnavatele v rámci tripartity, s tou komunitou i té odborné veřejnosti účetních v nějaké zastupitelské roli, s některými z nich ta debata byla poslední zhruba rok a půl. My jsme ladili a říkali jsme, že ten projekt vlastně se připravuje, jak se připravuje, jaké bude mít fáze a tak dál.

Museli jsme přistoupit na nějaké kompromisy, jak to udělat, protože já vám řeknu zcela otevřeně: já jsem nechtěl být politik, ten, který řekne: chci tu myšlenku udělat, připravím tu legislativu a dám účinnost na1. 1. 2027. Vysvětlím proč – protože tady byly momenty, kdy se některé revoluční změny někteří politici pokoušeli dělat, ale pak jsme zažili, že se třeba klidně osm let účinnost takovéto reformy z (nesrozumitelné) posunovala. Já jsem vzal to riziko – ano, říkám znovu, kdybych měl funkční období pěti- nebo šestileté, tak bych to klidně o ten rok posunul, ale nechtěl jsem riskovat to, že přijde kdokoliv po mně a řekne – nevěděli jsme, jak dopadnou volby – řekne: mně se to zdá být příliš rizikové a proto to radši o rok o dva posuneme nebo to neuděláme nikdy.

Protože u nás v České republice fakt se dělají strašně těžko reformy. Na jedné straně společnost, občané chtějí, chtějí mít moderní stát, efektivní stát, výkonný stát, stát, který bude na špičce mezi všemi státy světa. Ale to nejde dělat, pokud nejsme ochotni udělat i reformy. A pokud nemáme politiky a úřední aparát, je ochoten v těch reformách odpracovat věci, které někdy i znamenají tu kritiku, někdy znamenají i nějakou míru rizika. Někdy znamenají i to, že se to nepovede – to si řekněme na rovinu, protože nikdy nejste schopni namodelovat veškeré situace. A já třeba i u jednotného měsíčního hlášení říkám: ano, my jsme se snažili poměrně podrobně modelovat všechny věci, které mohou nastat, ale přesto vás to překvapí. Přesto zjistíte, že přestože software nastavujete na straně české správy, jak nejlépe umíte, tak přesto ta informace se vám správně nezatřiďuje, nezobrazuje, není adekvátní odezva. To všechno vlastně bohužel je tím rizikem, které potom někdy vede k tomu, že část politiků si radši řekne: radši nebudu dělat žádné reformy, nějak ty čtyři roky na tom rezortu přežiji a v očích veřejnosti vlastně ten politik je někdy lepší než ten, který někdy vezme na sebe tu odvahu, to riziko a snaží se opravdu něco doručit, co má smysl pro budoucnost, nás posunout. A jednotné měsíční hlášení nás poprvé opravdu má šanci v této oblasti významně posunout.

Já vám řeknu pár příkladů konkrétních, v čem nás to může posunout. Já, když jsem přišel na MPSV v roce 2022, nebo 2021 nebo 2022, a přišla třeba energická krize, tak já jsem říkal tomu týmu lidí: dejte mně data, jak mám teďka reagovat a přinést nejlepší možná opatření na vládní koaliční úroveň, aby ta opatření byla co nejvíce cílená. Kde mám ty nejvíce ohrožené skupiny, domácnosti? Kde, v jaké struktuře? A teď tam sedíte jako ministr a vlastně oni ti lidi vám řeknou: my žádná relevantní přesná data nemáme. Jediné, co máme, jsou odhady anebo průzkumy.Třeba ať vezmu – PAQ Research dělá průzkumy, ale ty jsou na základě dotazníků. Ptají se lidí. Ty, které se zveřejňovaly v minulých letech – teď se to taky změní i u PAQ, protože bude moci využívat část těch dat, které stát bude mít. Ale i ty odborné think tanky, ty kapacity lidí do té doby pracovaly – i ten stát – jenom s odhady. Že se odhadovalo, jaká asi konkrétní příjmová situace nějaké skupiny obyvatel, nějaké skupiny domácností je. A neměli jsme přesná data – jaká příjmová hladina konkrétně je u té dané domácnosti? To ten stát neměl.

Vy stojíte, jste zodpovědný za obrovskou část rozpočtu – připomenu sociální dávky a důchody jsou polovina rozpočtu České republiky – a vy nejste schopen říct: hele, potřebujeme těm lidem pomoct. Ale kterým potřebujeme pomoct? Kterým nejvíc? Kterým kolik? Abychom tu situaci dobře vybrali. A toto se změní. Toto teď – díky těmhle datům budeme najednou v situaci, kdy stát, teď už Aleš Juchelka data bude moct využívat pro přesné cizelování superdávky.

Já jsem tuhle možnost neměl. Ani vláda Andreje Babiše v době covidu tu možnost neměla. A všichni chceme adresnou efektivní politiku – nebo aspoň doufám, že naprostá většina z nás politiků to chce – ale 35 let stát neudělal žádný krok pro to, aby tu adresnou politiku mohl dělat na základě opravdu tvrdých skutečných dat, statistik.

Teď ano. A myslím, že jsme v tom předběhli – některé státy jsme doběhli a některé jsme i předběhli. Proto se snažím teďka to takhle popsat – omlouvám se, jsem delší – ale aby ti, kterých se to dneska týká, ti, kteří prožívají posledních několik týdnů – ano, uznávám – do určité míry pracovní extrémní vytížení a mají kolem toho stres, nervy a jsou na třeba i mě osobně naštvaní, a snažím se vysvětlit, že tohle má opravdu velký smysl pro ten celek.

Mockrát ještě jednou děkuju za porozumění, pochopení, i když třeba ne teď, ale věřím tomu, že když tady budeme stát za rok nebo za dva, tak se nebudeme bavit o tom, že JHMZ získalo cenu Absurdita roku, ale že to byl krok, který českou veřejnou správu a českou politiku v oblasti správy toho, jak rozhodovat na základě dat, nás posune opravdu někam dál. A děkuju moc za to porozumění. Díky. ***