Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.10 hodin)
(pokračuje Matěj Ondřej Havel)
Já si prostě myslím, že to je věc, která se týká bezpečnosti České republiky. Je to věc, která se týká obranyschopnosti Evropy, Ukrajiny a Evropy. A týká se to důvěryhodnosti České republiky mezi našimi spojenci. Hrajeme o to, zda Česká republika skutečně zůstane zemí, která umí vést, nebo se stane tou zemí, která se schovává za ostatní. A už se to děje.
Dámy a pánové, já jsem před tím varoval před půlrokem. Bohužel jsem měl pravdu. A říkal jsem to tady. Já budu rád, když se budu mýlit. Nemýlil jsem se. Ostatní země se z muniční iniciativy stahují. Česká muniční iniciativa v žádném případě – to zdůrazňuji – není nějaká symbolická pomoc a nebyla jí. Je to konkrétní, praktické a mimořádně účinné řešení a účinná odpověď na největší problém Ukrajiny, jak jsem říkal, na nedostatek dělostřelecké munice. Pane Havle, my máme strach z toho, že nebudeme mít čím se tomu ruskému agresorovi bránit.
Ministerstvo obrany v minulosti uvádělo, že iniciativa vznikla proto, aby se velkorážní munice pořizovala s využitím českého know-how, českých firem a finančních prostředků nejenom českých, ale hlavně zahraničních partnerů. Přiznejme si, že ten náš podíl, i když jsme do toho přispívali, tak nebyl až tak zásadní. To bylo právě na tom tak skvělé. Spolu jsme silnější. Každý dá trochu a ten výsledek je prostě fantastický.
Ta iniciativa vznikla v roce 2024 a kromě toho účelného, o čem jsem hovořil, tak ještě zajistila takovou zvláštní, velmi dobrou diplomatickou síť, rozpohybovala, využila český obranný průmysl. To jsou věci, na kterých potom samozřejmě zpětně bohatneme, protože ty daňové odvody obranného průmyslu se tady zvedají. Ale proto to přece neděláme. Podařilo se zmoderovat zahraniční donory a ukázala se naše schopnost nakupovat munici i mimo standardní, pomalé, evropské mechanismy. To je přece taky skvělý úspěch. Konečně, říkám to naposled, je tím úspěchem tedy vyzbrojení Ukrajiny a ta účelnost a schopnost Ukrajinců se bránit.
V listopadu loňského roku – našel jsem si data – obdržela Ukrajina z muniční iniciativy 1,5 milionu dělostřeleckých nábojů a v letošním roce mělo jít o více než 1,8 milionu dělostřeleckých nábojů, tedy skoro 2 miliony. To jsou čísla, která už opravdu něco v té válce znamenají. Podle českých představitelů, kteří jsou v ní zapojeni, dodala už tedy Česká republika prostřednictvím muniční iniciativy více než 2 miliony dělostřeleckých granátů. To je teď. To je hrozně, hrozně důležité právě pro obranyschopnost Ukrajiny.
A ještě nějaká data z února 2026, to je tedy letošní číslo, podařilo se mi najít, že muniční iniciativa jako celek dokonce dodala více než 4 miliony kusů velkorážní munice. To je prostě skvělé. Zároveň ukrajinští představitelé uvádějí, že bez této muniční rezervy by ukrajinské ozbrojené síly nebyly v jednu chvíli schopné se účinně bránit. Nebyly by schopné se účinně bránit. To zdůrazňuju. Takže to nejsou nějaké naše politické proklamace, kamarádíčkování se s Ukrajinou, jak jsem to tady slýchal, zbytečná věc, vyhozené peníze – v žádném případě.
To jsou peníze, které jsou promítnuty do konkrétních granátů, do konkrétní pomoci, které mají svůj účel a měly svůj výsledek, když říkají samotní Ukrajinci, ano, bez té české muniční iniciativy bychom v jednu dobu nebyli schopni se účinně bránit. A to je přesně ten typ politiky, kterou my nabízíme, vize pro Českou republiku, pro její obranyschopnost a pro její bezpečnost. Proto tady za to horuji. A proto bych rád, abychom to taky na plénu Poslanecké sněmovny projednali. Já bych k tomu, když ten bod otevřeme, já vás o to prosím, pak navrhl i usnesení, kterým bychom vyjádřili náš postoj vůči vládě, jak se má k té muniční iniciativě postavit.
Dějiny ukazují, ten poslední půlrok ukazuje, že jsme prostě měli pravdu. Tak prosím, vezměte rozum do hrsti. Dovolte projednat muniční iniciativu tady v Poslanecké sněmovně a přehodnoťte svůj postoj k té umírající fantastické české záležitosti, kterou se podařilo v minulém období prosadit.
Co se tedy změnilo? Je tady určitý měřitelný úpadek. Ještě několik argumentů. Pokles počtu zapojených zemí. Jak jsem říkal, ta klíčová informace z posledních dní: pokles z 18 zemí na 9, to je o polovinu, to je jako jednoznačně čitelná věc, žádný signál, že ta iniciativa začala umírat. Bohužel. Sice zatím funguje, to jsou vyjádření představitelů, kteří jsou v tom zapojení. Ale novou obtíž tedy představuje právě to, že finančně přispívá polovina států. Finančně jich přispívá už jenom devět. A jestliže tedy počet donorů klesne z 18 na 9, tak se nemůžeme tvářit, že se nic neděje, že jsme to takhle chtěli, nebo no, to se tak stalo. Omyl, tady vláda zavinila úpadek a možná budoucí zničení této fantastické věci.
A jestliže projekt, který byl vlajkovou lodí české bezpečnostní politiky, přichází o polovinu přispěvatelů, je povinností vlády přijít sem do Poslanecké sněmovny a vysvětlit nám proč. Proto tento bod navrhuji. Které státy odešly? Proč ty státy odešly? Jaké byly důvody pro jejich odchod? Co vláda udělala pro to, aby je udržela? A hlavně, jaký má tedy plán? A my bychom ho chtěli slyšet. My vám ho případně poradíme. Jaký máte plán, aby se ty státy do muniční iniciativy vrátily?
Vláda může říkat, že iniciativa pokračuje. Ano, administrativně se to skutečně děje, ale politicky a finančně to slábne. Z 18 9. Pokud jsme loni mluvili, jak jsem už říkal, o 1,8 až téměř 2 milionech kusů velkorážové munice, ale to jsou tedy smlouvy zatím na 1 milion kusů, pak je ale na místě se ptát, zda se bavíme o pokračování, anebo se tedy bavíme o postupném vyhasínání? Já se obávám, a proto to tady navrhuji, proto tady s tím vystupuji, že jsme u konce začátku konce muniční iniciativy, že se jedná o to vyhasínání.
A jestliže tedy část letošních dodávek běží ještě ze starých závazků, pak se vláda nemůže chlubit setrvačností práce předchozích měsíců jako vlastní strategií. To přece nemůžete myslet vážně, když někteří říkáte, že to je promyšlená strategie. Tady je ta hlavní slabina podle mého názoru.
Iniciativa už není opřená o jasné české politické vedení, není přiživovaná vizí, strategií, a řekl bych, takovým diplomatickým zápalem, který jsme viděli v minulém volebním období. Je opřená o naději, že peníze pošlou jiné státy. Je opřená o naději, že se během roku ještě snad někdo přidá, že se někdo smiluje. Ale nebudeme to my. Přece nebudeme dávat peníze do muniční iniciativy. To tady slýcháme. To je to stejné, jako kdybyste říkali, nebudeme dávat peníze do obranyschopnosti České republiky. Ta vaše vize je opřená o naději, že se najdou další evropské mechanismy.
Ale bezpečnostní politika, promiňte, se nedá stavět na naději. Bohužel. Bezpečnostní politika se staví na strategii, na závazcích, důvěře, možná předvídatelnosti, ale hlavně, dámy a pánové, na odvaze a na schopnosti a odhodlání postarat se sám o sebe. V mezinárodní politice přece nestačí říkat, my budeme koordinovat a vy to zaplatíte. V mezinárodní politice platí, že kdo chce vést, musí nést i část nákladů, musí jít příkladem a musí ukázat, že to myslí vážně. A to je ta odvaha, o které už jsem hovořil. A to je ta odvaha, kterou měla vláda Petra Fialy, jejíž byla TOP 09 součástí. A to je ta odvaha, kterou vláda Andreje Babiše nemá. A já bych to rád projednal tady v Poslanecké sněmovně.
A jestliže zřizovatelská země Česká republika sama říká, že do vlastního projektu nedá peníze, pak se ale fakt nemůžeme divit, že část partnerů začne pochybovat. To už je moje interpretace. A já se chci zeptat na ten mezinárodní kontext. Já se chci zeptat, co slýcháte od našich zahraničních diplomatických partnerů právě k té neschopnosti iniciativu financovat nebo neochotě – neochotě – iniciativu financovat?
Já jsem poslouchal pana prezidenta, který upozornil, že i podle něj Česko, které nepřispívá, nemůže počítat s tím, že ta muniční iniciativa bude do budoucna nějak smysluplně fungovat. ***
