Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.20 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
A to ale stále není všechno, protože existuje ještě další závažný důvod, proč bychom měli být při této volbě mimořádně obezřetní. Důvod, který není založen na dojmech, není to subjektivní názor či mediální interpretace, je založen na rozhodnutích soudů. V roce 2020 Rada České televize odvolala dozorčí komisi. Celou dozorčí komisi. Následně se ukázalo, že tento postup nebyl v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud rozhodnutí Rady České televize zrušil a konstatoval, že k takovému odvolání neměla Rada zákonný podklad. Jinými slovy šlo o nezákonné rozhodnutí. A nyní přichází druhá část tohoto příběhu, protože každé nezákonné rozhodnutí má své následky. Odvolaní členové komise se přirozeně bránili. Soudy jim daly za pravdu a Nejvyšší soud následně potvrdil, že za škodu způsobenou tímto nezákonným postupem odpovídá přímo Česká televize. Ne stát, ne někdo jiný, Česká televize. Výsledek? Česká televize musela začít vyplácet nezákonně odvolaným členům dozorčí komise odškodnění. Celková škoda se blíží čtyřem milionům korun. Čtyři miliony korun. Peníze poplatníků, peníze občanů, peníze, které mohly být použity na výrobu pořadů, na zpravodajství, na regionální vysílání, prostě na veřejnou službu. Místo toho budou použity na úhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím většiny tehdejších radních.
A teď přichází otázka, kterou si musíme položit. Kdo pro to rozhodnutí hlasoval? Kdo nese tu odpovědnost? Mezi radními, kteří pro nezákonné odvolání dozorčí komise hlasovali, jsou Pavel Matocha, Roman Bradáč, Jiří Šlégr a Lubomír Veselý. A ejhle, všichni dnes znovu kandidují, znovu žádají Poslaneckou sněmovnu o důvěru, znovu žádají další mandát. A já se ptám, jaký signál vyšleme veřejnosti, pokud je znovu zvolíme? Jaký signál vyšleme lidem, kteří platí televizní poplatky? Jaký signál vyšleme zaměstnancům České televize? Že za nezákonná rozhodnutí se nenese odpovědnost? Že milionové škody nejsou překážkou pro další působení v kontrolním orgánu? Že člověk může způsobit veřejné instituci škodu a následně získat další mandát? To přece není správně. Tady nejde o osobní nevraživost. Jde o elementární princip odpovědnosti. Pokud chceme, aby občané důvěřovali veřejným institucím, musí vidět, že odpovědnost platí pro všechny.
Proto jsem přesvědčen, že Poslanecká sněmovna by při dnešní volbě měla velmi pečlivě zvažovat, zda podpoří kandidáty, kteří se podíleli na rozhodnutí později označeném soudy za nezákonné, které vedlo ke vzniku miliardových škod. Nejde jen o minulost, jde o důvěru k budoucnosti, jde o důvěru v Českou televizi, jde o důvěru ve veřejné instituce obecně. Jsem si jistý, že je to přece zcela zřejmé. Ti, kteří mají kontrolovat hospodaření České televize, a zároveň ti, kteří způsobili nemalou finanční škodu České televizi, by v Radě České televize neměli dál působit. Proto by nikdo ze jmenovaných kandidátů neměl dnes dostat podporu žádného odpovědného zákonodárce. Nikdo z nich by dnes neměl být zvolen.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, důvěra v Radu České televize nestojí pouze na zákonných ustanoveních. Stojí také na důvěře veřejnosti, na přesvědčení, že členové Rady jednají nezávisle, transparentně a bez zákulisních dohod. Právě proto nelze zcela pominout ani kauzu zveřejněné nahrávky z roku 2021, která se týkala dvou tehdejších radních, kteří dnes opět kandidují, pánů Bradáče a Matochy. Nahrávka vyvolala vážné pochybnosti o tom, zda někteří radní neřešili personální a strategické otázky České televize způsobem, který je neslučitelný s očekávanou nezávislostí člena kontrolního orgánu veřejnoprávní instituce. Nechci dnes nahrazovat práci orgánů činných v trestním řízení. Nechci nikoho obviňovat z trestné činnosti. To mi určitě nepřísluší. Ale Poslanecké sněmovně přísluší něco jiného; posoudit, zda kandidát splňuje nejen zákonné podmínky, ale také morální a profesní předpoklady pro výkon funkce. A pokud je kandidát opakovaně spojován s kauzami, které vyvolávají pochybnosti o nezávislosti, transparentnosti a důvěryhodnosti Rady České televize, pak je zcela legitimní otázkou, zda právě takový kandidát má získat další mandát.
Vítám rozhodnutí představitelů vládní koalice, kteří deklarují, ať to tady učiní pan předseda a ministr, kolega Boris Šťastný, kteří deklarují, že tyto dva kandidáty spojené s touto nahrávkou volit nebudou. Zároveň bych ale také uvítal totéž i u zbývajících dvou kandidátů, kteří svůj post v Radě obhajují, u pana Šlégra a zejména u pana Veselého, jemuž jsem se věnoval v první části mého vystoupení. Všichni čtyři jsou totiž spojenci, kteří snad ve všem při svém působení v Radě České televize postupovali jednotně a zcela koordinovaně. Domnívám se, že vždy také shodně hlasovali. Není tedy jediný důvod, proč by některý z nich měl být dnes znovu do Rady zvolen.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, na závěr mi dovolte ještě jednu poznámku a současně jeden návrh. Již před touto volbou jsem veřejně deklaroval, že navrhnu, aby volba členů Rady České televize proběhla veřejně, a tento návrh nyní podávám. Navrhuji, aby volba členů Rady České televize proběhla veřejným hlasováním. Jsem totiž přesvědčen, že právě v případě takto významné veřejné funkce má veřejnost právo vědět, kdo komu svůj hlas odevzdal. O to více v době, kdy je nezávislost médií veřejné služby jedním z největších politických témat těchto dnů. ***
