(pokračuje Tomio Okamura)

111.
Návrh poslanců Radka Vondráčka, Renaty Vesecké, Libora Vondráčka a Zuzany Ožanové na vydání zákona o právních poměrech státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech (zákon o státních zaměstnancích)
/sněmovní tisk 76/ – třetí čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili v rozpravě ve středu 27. května 2026 na 20. schůzi.

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele poslanec Radek Vondráček. V případě dalších navrhovatelů... Takže paní poslankyně Zuzana Ožanová a zpravodaj garančního výboru, ústavně-právní výbor je Karel Haas.

A připomínám, že návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 76/4, který byl doručen dne 21. dubna 2026, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 76/5.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené rozpravě a mám tady jedno přednostní právo, což je Vít Rakušan. Platí to? To je asi ještě z minula. Jo, tak prosím. Jo, takže pane předsedo, máte slovo.

Ještě přečtu 2 omluvy: Hřib Zdeněk celý jednací den – pracovní důvody, Kupka Martin celý jednací den – pracovní důvody.

A slovo tedy má Vít Rakušan a v pořadí se připraví paní poslankyně Gabriela Svárovská. (Ruch v jednacím sále.)

Já vás prosím o klid v jednacím sále. Já vás poprosím ještě jednou o klid v jednacím sále. Tak prosím.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedo, trošku práce udělám za vás, protože kdo má strach, že to bude dlouhé to mé vyjádření, tak mu musím dát zapravdu, bude. Pokud tedy není zájem v téhle chvíli setrvat tady v sále a poslouchat argumenty k tomu, proč neschválit pokoutně předložený poslanecký návrh měnící fungování naší státní správy, tak samozřejmě má svoji volbu tady v sále nebýt a argumenty neposlouchat.

A já už jsem slyšel i od vládních kolegů větu: Proč to budete brzdit, proč to budete obstruovat, proč tady budete mluvit? Protože jsme poslankyně a poslanci, protože jsme opozice. A ve chvíli, kdy jsme přesvědčeni o tom, že předkládáte něco špatného, tak se k tomu vyjadřovat budeme. A není to obstrukce, obstrukce byla včera, přiznaná, výstražná za to, že měníte fungování veřejnoprávních médií, za to, že je zestátňujete, za to, že posouváte pilíře toho, jak by se v demokratické zemi mělo žít. Ano, to jsme obstruovali. Vyhlásili jsme to, řekli jsme to jasně a řekli jsme to dopředu. A v takových momentech to vždycky dělat budeme.

Dnes na těch osmi A čtyřkách, co tady mám připraveny, nemám jedinou věc, která by byla nějakým útokem, která by byla zdržováním. Mám tady věcné argumenty, proč nedělat to, co děláte – deformovat státní správu, podmanit státní správu politické vůli tak, abyste mohli rychleji vyhazovat lidi, tak, abyste měli ovládání téhle země snazší. To bylo zadání, to bylo zadání, které vy tady naplňujete opět poslaneckým návrhem, opět bez jakékoliv diskuse.

My jsme ve třetím čtení a já musím říct, že čtení tohoto zákona, vážená paní předkladatelko prostřednictvím pana předsedy, je zážitek. Bohužel ne zážitek pozitivní. Když člověk čte to, co jste předložili, tak nevidí definitivní tvar, nevidí hotový zákon. Vidíme obrovskou spoustu pozměňovacích návrhů, desítky pozměňovacích návrhů A světe div se, a oslovuji hlavně předkladatele, velká část z nich je z vládní dílny. Přicházejí pozměňovací návrhy, které nemění něco jenom technicky, legislativně, které mění základní parametry toho zákona. A k tomu já se dostanu.

Takže já ještě jednou ptám,: proč ten šílený spěch, proč tenhle styl práce, kdy pár poslanců podepíše návrh, vy ho pustíte do systému a potom ho necháte evolučně vyvíjet. No ale ta evoluce je podivná, nemá žádná pravidla, nemá žádný řád. A mě fascinuje to, že vy nemáte v téhle chvíli nadefinováno, jak ten zákon po třetím čtení bude vypadat. Děj se co děj, pouštíme ho ven a ono to nějak dopadne, ona ta státní správa nějak fungovat bude, ale hlavně, že jsme naplnili to politické zadání, které tady je. To znamená mít nad státní správou větší vliv.

Já jsem opravdu zvědavý, jak ten dům, o kterém vy tvrdíte, že opravujete nebo stavíte nový, možná sami nemáte ani jistotu, jestli to, co už na tom pozemku stojí, vlastně boříte nebo jenom dostavujete pokoj. Tady není žádný projekt, podle kterého tuhle legislativní práci děláte. Je to opravdu legislativní zmetek. Napravujete to ve třetím čtení. Ano, některé kroky, které ve třetím čtení teď děláte, dávají a mají smysl a dokonce, paní předkladatelko prostřednictvím pana předsedy, můžete v některých z nich, kdy zatahujete za tu nouzovou brzdu, počítat i s tím, že my pro ně dokonce zvedneme ruku, protože to, co jste předložili předtím, bylo ještě horší. Zachraňujeme, co se zachránit dá.

A já vám řeknu, jak jsme s Jindřichem Fričem, nejvyšším státním tajemníkem, připravovali reformu státní správy z roku 2022. My jsme přišli s tím, že jsme na stůl položili data, nechali jsme si udělat analýzu a vycházeli jsme, paní předkladatelko prostřednictvím pana předsedy, vlastně z těch samých informací, které jste měli vy. Zmiňujete často studii KPMG. Ano, i tu Jindřich Fryč donesl do mé pracovny a rádi jsme se s ní seznámili. Zmiňujete studii Univerzity Karlovy. Ano, i z té jsme vycházeli jako z datové základny pro systémovou změnu fungování státní správy, kterou jsme prosadili v naší velké novelizaci toho zákona. Vycházeli jsme z dat, vycházeli jsme z analýz. A co uděláte při předložení tohoto zákona vy? Vykašlete se na to, že stát ten zákon za své peníze nechal vyhodnotit. Vy ani nepočkáte na to, až ta relevantní data budete mít k dispozici, protože politika, protože šéf, protože zadání změnit rychle, změnit okamžitě. A naše překvapení v prvním čtení, nemůžete měsíc dva počkat, až ta data budete mít na stole a potom se pustit do tvorby toho zákona? Ona se mezitím objevila, a já si dokonce myslím, že vy v některých pozměňovacích návrzích vycházíte z toho, co jste se z téhle nové datové základny dočetli.

Ale já se vám jenom snažím říct, není to celé úplně nesmyslná a šílená práce dát poslanecký návrh, měnit ho třiceti vládními poslaneckými návrhy, nepočkat si na datovou analýzu? Ve dvou čteních jsem se vás ptal, ať mně tohle zdůvodníte. Ve dvou čteních jsem se ptal, jaký byl systém přípravy toho zákona, z jakých dat jste vycházeli a já si moc pamatuju na vaše zdůvodnění v prvním čtení. Vy se odkazujete na studii KPMG, ale na tu jsme se odkazovali my a my jsme mnoho věcí už v té novelizaci, která platila od 1. 1. 2025 posunuli. Vy nedáváte u zásadních témat v téhle zemi odpovědi. Nedáváte odpověď, proč to děláte a nedáváte ani odpověď, jaké bylo to metodologické východisko, jaká byla data a proč jste nepočkali na nová data, která vyhodnotí to, jak ten dosavadní zákon platný pouze od 1. 1. 2025 funguje. A i kdybychom se neshodli, a my se třeba neshodneme všichni ani v té bývalé vládní koalici, i kdybychom se neshodli o tom, jak má fungovat státní správa, podle jakých principů právních, to je legitimní diskuse, paní kolegyně prostřednictvím pana předsedy. To je klasická politická legitimní diskuse.

Co ale není legitimní, je předkládat ten paskvil tímhle způsobem a nevysvětlit nám, proč to dělám. To je vždycky první otázka. Protože šéf řekl, že máme mít pod kontrolou státní správu není argument. Číslo 2, z čeho jste vycházeli, proč jste nepočkali na data? Prosím vás, odpovězte mi na tuhle otázku, proč si stát platí nějakou analýzu a vy na tu analýzu nepočkáte a předložíte do procesu něco co je evidentní paskvil. Neusvědčuje vás třicet vlastních pozměňovacích návrhů z toho, že jste ten zákon připravili špatně? Neusvědčuje vás to z odfláklé práce? Neusvědčuje vás to z toho, že tam chybí názor Legislativní rady vlády, že tam chybí názor zvenčí, že tam chybí diskuse s odborníky na toto téma? No jistě, že vás to usvědčuje. Jenom látáte, zašíváte, spravujete a to děláte ve třetím čtení. A mě děsí, že vy jako předkladatelé nemáte nadefinováno, jak ten výsledný produkt bude vypadat. Ono to dneska nebo v pátek nebo kdy se bude hlasovat, ono to nějak dopadne a ten stát to nějak přežije. To je příšerný přístup a to je příšerný přístup odborný, je to odfláklá a špatně udělaná politická práce. I kdybychom se neshodli na principu fungování státní správy, tak váš přístup k té změně je diletantský.

My jsme samozřejmě už dříve přicházeli o kvalitní lidi ve státní správě. Snažili jsme se na to reagovat. Přicházeli jsme s novými prostředky, jako je třeba nemanažerská kariérní linka. Analýza, kterou my jsme si nechali vyhotovit v roce 2022, jasně říkala, že ten zákon, který byl prosazen mimochodem za doby, kdy jste také vládli vy, hnutí ANO ještě se sociální demokracií, vy jste ho prosadili, tak analýza říkala, že my ten zákon změnit musíme. A my jsme ho změnili a k té novelizaci došlo. A tohle chci také připomenout, služební zákon je vaše dítě, je to dítě vlády, sociální demokracie a hnutí ANO, vy jste pro něj hlasovali. Najděte si tabulky. A teď se tváříte, že napravujete něco, co vám odněkud spadlo. Ne, byla to vaše práce, vaší vlády, vaše zodpovědnost. Ale tohle jsme napravovali už my na základě dat a s novelizací jsme přišli takovou, aby od 1. 1. 2025 ten systém fungoval lépe.

Já si vzpomínám na konkrétní příklady z praxe, které jsme řešili a které z těch datových podkladů také vyplývaly. Dlouhodobý klíčový ředitel odboru měl na starosti celou digitální strategii celé infrastruktury jednoho významného rezortu a my vedle něj chceme pustit mladého člověka, talentovaného člověka, který by od něj na konci kariéry nasával informace, který by se stával postupně odborníkem, protože chceme, aby ta institucionální paměť zůstala zachována. To je to, co se má předávat a co na těch úřadech má být přirozeně předáváno mladým lidem. A co vám řekne personální podle toho zákona, který platil dříve a bude platit zase teď, protože tuhle kariérní linku tímhle způsobem rušíte? Že to nejde, že nemáte tabulkové místo, ten starý systém, ten váš systém sociálně demokraticko anoistický byl past, neumožňoval pouštět do státní správy mladé talentované a nadějné lidi. My jsme tuhle past v roce 2024 otevřeli. Dali jsme úřadu nástroje, jak s talenty konečně moderně pracovat. Zmíněná nemanažerská kariérní linka, kterou zcela bezdůvodně rušíte. Vy teď tu klec stavíte znovu, jenom má ještě těsnější a pevnější mříže, než měla předtím. Proč tohle rušíte? Zeptejte se na těch úřadech. Já jsem to udělal. Ale máte to dělat vy jako předkladatelé. Já jsem se ptal jednotlivých státních tajemníků, jestli využívají nemanažerskou kariérní linku pro mladé lidi. Jsou rozdíly. Jsou rozdíly.

Ale mnoho těch ministerstev, těch nejdůležitějších úřadů – a netýká se to jenom jich samozřejmě – tuhle nemanažerskou kariérní linku využívá a rádo, protože mladým lidem při omezených finančních možnostech, když je chtějí motivovat, ať jdou do státní správy, chtějí něco nabídnout. Každý z nás nemá v sobě manažerský pud něco řídit, mít pod sebou podřízené, ale mnoho mladých a talentovaných lidí má v sobě potřebu něco pro tenhle stát udělat, pracovat pro stát, i když je to třeba finančně méně výhodné, než pracovat pro nějakou soukromou firmu, pro korporát. Vy jim berete poslední zbytky motivace, aby tohle dělali.

Zase, vysvětlili jste to? Tak já to zkusím ještě jednou. Konkrétní otázka. První konkrétní otázka byla, proč jste nepočkali na datovou analýzu? Už nechci ani slyšet, proč ten zákon děláte. To prostě se stejně nedozvím. Druhá konkrétní otázka, kterou bych chtěl rád slyšet nebo odpověď na ni slyšet. Proč rušíte nemanažerskou kariérní linku pro mladé talenty, které lákáme do státní správy? Prosím o odpověď. Prosím o jasnou a konkrétní odpověď, proč tohle děláte. Ale je to marné.

Jestli si pamatujete, paní předkladatelko, vy jste mě tady vyzývala jako ministra, prostřednictvím pana předsedy, vy jste mě vyzývala: Neodpovídáte, vyhýbáte se odpovědím. Já jsem se jim nevyhýbal. Minimálně v závěrečném slově, za což jste mě také obviňovala, že až v závěrečném slově jsem ty odpovědi dal. Od vás je neslyším. Promlčíme si to do třetího čtení, protože 108 a vy 92. Tak si mluvte, povídejte, my vás stejně neposloucháme. Je nám to jedno. Ono to nějak dopadne. Snad to stihneme do pátku. Možná dneska odpovídat nemusíme. Proč bychom odpovídali? Já jsem se tedy choval jinak. To vám můžu dokázat i ve stenozáznamu. Vy ty odpovědi dlužíte.

Ano, chápu, ono se to vždycky nějak přeruší, ty odpovědi zapadnou. Tak já jsem dneska třeba čekal, že předkladatel využije práva vystoupit i ve třetím čtení, předtím, než se tady otevře rozprava, že promluvíte, že si to slovo vezmete. Máte přednostní právo jako zástupce předkladatelů. Nic takového se nestalo. Odpovědi nebudou, jedeme dál. Ono se to jednou schválí. My je necháme vypovídat, vydržíme to. Dáme si mezitím kafíčko. Časem se ten gong ozve a bude se hlasovat. Jo, to je přístup, který vy máte. Poslanecký návrh – paskvil, 30 pozměňovacích návrhů z vládních řad. To je ta práce. To je to, že tady bude líp. To je ta profesionální správa téhle země. Opravdu se nad tím zamyslete, co nám tady vzkazujete. Vy, která jste nás tady kritizovala z neprofesionálního přístupu.

Tak dejme to srovnání. 2022 – podrobná analýza pod vedením nejvyššího státního tajemníka Jindřicha Friče. Osloveny všechny úřady, podrobná vnitřní analýza, podrobná externí analýza, práce s daty, na kterých se pracovalo dva roky. Dva roky jsme na Ministerstvu vnitra hodnotili a zpracovávali data. Versus poslanecký návrh, který měníte třiceti pozměňovací návrhy ve druhém čtení. Pardon, ve druhém čtení je dáváte, ve třetím o nich chcete samozřejmě hlasovat a nevíte, jak to dopadne.

Já se snažím poukázat, že i vy, kteří zvednete ruku pro tenhle návrh, protože je to povinnost – koaliční smlouva, chápu 108, prohlasovat se to musí – tak vás chci jenom varovat, že mnoho věcí v tom zákoně fungovat nebude. Hlavně, vy, zběsilostí té práce, absencí odborné debaty, absencí připomínek, tím, že dáváte sami 30 pozměňovacích návrhů, o kterých nevíte, který bude nebo nebude schválen... Vy nevíte, jaký bude výsledný tvar toho, jak bude fungovat státní správa v téhle zemi. Tuším, že i když tohle posloucháte, že jste si sami vědomi diletantského přístupu k té věci.

My jsme, vážená paní předkladatelko a všichni další předkladatelé, prostřednictvím pana předsedy, o tom diskutovali s legislativci, experty. My jsme přišli v roce 2024 ne s revolucí, ale s evolucí celého systému. Evoluce nikdy není dokonalá, nepovede se určitě všechno a neodstraní se všechny věci. Proto jsme také my ještě za naší vlády zadali vyhodnocení toho, jak služební zákon funguje po prvním roce fungování. Na to vy jste nepočkali. Státní správa je přece nositelem nějaké institucionální paměti tohoto státu. Pokud se ta institucionální paměť přeruší, tak se stane něco nepříjemného. Stane se to, že politická vůle zasahuje i tam, kam už vůbec zasahovat nemá. To vy přesně děláte v téhle chvíli. Vy přicházíte do situace, kdy měníte systém a měníte úplně princip fungování.

Přece institucionální paměť slouží k tomu, že ať ty volby vyhraje kdokoliv a vytvoří se jakákoliv vláda a kdokoliv přijde na ministerstva a začne vládnout téhle zemi, ať už jakýmkoliv způsobem, no tak institucionální paměť zaručuje, že ten stát to vydrží. Je tam primární kontinuita. Ono se jede dál a základní principy a procesy v tom státu jako takovém fungují a jsou zachovány.

My jsme přinesli cílenou novelu, která zrychlila výběrová řízení. Otevřeli jsme systém lidem zvenčí tak, jak to jenom jde. Zjednodušili jsme systemizaci, zavedli jsme základy kompetenčních modelů, vytvořili jsme nemanažerskou kariérní linku, zjednodušili jsme vstup lidí se zahraničním vzděláním do české státní správy. Byl to evoluční krok, který systém stabilizoval, který napravoval chyby vašeho zákona z vaší éry, z éry sociální demokracie a hnutí ANO, který mohl být nějakým základem, ale v čase se v mnoha danostech neosvědčil.

My jsme si byli vědomi i problémů s odměňováním a k tomu jsme vytvořili také pracovní skupinu, která vytvořila návrh nového systému odměňování. Snad aspoň tohle dotáhnete. Snad aspoň tuhle užitečnou práci, která může pomoci lidem ve státní správě, nehodíte do koše.

Co děláte dnes vy? Místo abyste vyhodnotili reálné dopady, protože data máte, místo abyste pokračovali v kultivaci prostředí, přicházíte s radikálním řezem, kdy házíte celý zákon o státní službě do koše. Vy stavíte na zelené louce něco – teď vás možná překvapím, kdybyste náhodou poslouchali – na zelené louce stavíte systém, jehož základ je legitimní. Soukromoprávní varianta státní správy je legitimní variantou, o které můžeme vést politickou diskusi.

Říkáte, přibližujeme to zákoníku práce. To je politický názor a postoj k tomu, jak má fungovat státní správa, s kterým mohu nesouhlasit, ale musím respektovat, že takový názor na státní správu existuje. Musím uznat i to, že v mnoha státech takový model funguje a že v některých státech takový model nefunguje ani špatně. Ale vy to děláte úplně od konce. Vy něco zanecháváte jakoby náznakem z toho starého systému, ale boříte nějakou jednoduchou stabilitu a boříte zdi současného zákona bez odborné oponentury. Jaký je výsledek? Právní paskvil záplatovaný desítkami vlastních pozměňovacích návrhů ve třetím čtení.

Rád bych se zastavil u jedné věci, která mě opravdu fascinuje. Tenhle zákon má ambici řídit desítky tisíc státních zaměstnanců. Jsou to lidi, kteří vybírají daně, cla, vydávají pasy, vyplácejí nejrůznější typy dávek. Tento zákon přichází do třetího čtení jako polotovar. Vy jste zjistili sami, že jste ho nedomysleli. Začali jste to lepit, jeden pozměňovák za druhým a jeden pozměňovák přes druhý a dokonce se některé docela vylučují. Tady ubereme, tady něco přidáme, tohle jsme zapomněli, tak to tam vlepíme zase – jak jinak – přes poslanecký návrh. Víte, jak tenhle zákon bude vypadat v praxi? Víte, jak bude vypadat? Nevíte a je vám to jedno. Stejně jako osud toho, jak bude vypadat státní správa, jak bude vypadat tenhle stát.

Podívejte se na desítky pozměňovacích návrhů, které dnes máme na stole, o kterých máme hlasovat. To nejsou drobné stylistické úpravy. Zastavme se u toho. To nejsou legislativně technické opravy textů, doplnění čárek, háčků a lepší stylizace vět. To není oprava překlepů. Vy na poslední chvíli měníte samotnou definici toho, kdo je například představený. Vy až teď měníte anebo určujete obrovsky důležitý systém pro každého, kdo ve státní správě pracuje. Vy měníte pozměňovacím návrhem tak zásadní věc, jako je započítávání praxe. To jste neměli promyšleno? Vy jste neměli promyšleno dopředu, kdo bude představený? Vy jste dopředu neměli promyšleno, jak se bude ve státní správě započítávat praxe? Vám to došlo až během projednávání v těch dvou čteních, které máme za sebou? To je ale šílený.

Tohle nejsou detaily. To jsou věci, které jsou pro lidi v té státní správě absolutně stěžejní. Zeptejte se skutečných odborníků na to, co na ten váš návrh říkají. Rozpačitě se dívají, prolistovávají jednotlivé návrhy a neví. Neví, co z toho všeho vzejde.

Taky vůbec nevíme, jak to bude s přezkumem, jestli bude existovat, zda bude existovat a v jaké podobě bude existovat. Vracíte polovičatou variantu poradní komise, berete jí ale závazné stanovisko, které dneska v rámci služební komise chrání ty vysoce postavené manažery ve státní správě před politickou zlovůlí. A tohle je pro mě jasný důkaz, že vy tu politickou vůli nebo lépe zlovůli uplatňovat prostě chcete. To je důvod, proč to děláte. Mít státní správu pod kontrolou. Moci si vyhazovat ty lidi, kteří se mi nehodí.

Vy ale hlavně v přímém přenosu předvádíte to, že ten původní návrh, který jste nám tady podsunuli jako geniální dílko, byl zmetek. Byl to zmetek. Byl to legislativní zmetek. A já velmi varuji před tím, abychom vůbec o takovém zákonu hlasovali. My nevíme, co z toho vzejde. Je to opravdu legislativní zmetek. A 30 návrhů, které máme z vládních řad ve třetím čtení a máme o nich hlasovat, je dost šílené a myslím usvědčující číslo.

Kdyby s takovýmhle projektem přišel manažer v soukromé firmě, ke které váš šéf rád připodobňuje náš stát, že by měl fungovat jako firma, no tak s takovýmhle materiálem ten přísný manažer v tom korporátu s vámi vyrazí dveře. Můžete si jít sbalit stůl. Jenže já si myslím, že ve vaší vládě vedené hnutím ANO je důležitější něco jiného než to, jestli věci opravdu rozumíte, jestli ta věc něco posouvá správným směrem. Cení se loajalita, zadání – rychle něco udělat. To je něco, za co jsou ty kladné body. To je něco, co pomáhá dostat se znovu na kandidátku. Loajalita až do roztrhání těla.

Mě na tomhle nejvíc fascinuje, že vy musíte vědět, zrovna vy, paní předkladatelko, prostřednictvím pana předsedy, která tady sedíte vedle mě a která se poslední čtyři roky sama sebe definovala jako odbornici na státní správu, vy přece musíte vědět jako člověk z praxe, že když do zákona nedáte jasný systém započítávání praxe, až ve třetím čtení budeme hlasovat o tom, kdo je představený, že to prostě problém je a že pokud tyhle věci nemáte v tom původním návrhu a neměli jste, tak to je zmetek.

Jak to můžete hodnotit jinak? Hodnotila byste to úplně stejně, kdybychom to předkládali my. Budete první, kdo tady bude stát a bude nám vyčítat tyhle nedodělky. Já se znovu ptám, proč tak spěcháte? Proč poslanecký návrh? Proč bez odborníků? Proč bez kulatých stolů? Proč tohle nenecháte na druhý rok vládnutí? Proč nepočkáte, až bude dokončena datová analýza? Proč? Jaká je jiná odpověď než ta zmíněná loajalita a poptávka po rychlosti?

Já se jenom vás snažím probrat v tom, že ten styl úpravy je legitimní. Já to uznávám jako opoziční politik. Máte právo to změnit. I systém fungování státní správy. Jsou proti sobě dva názory. A ano, já bych tady stál i za rok a říkal bych vám, ať to neměníte. Ale kdyby to byl řádný návrh, který je zpracován vládou, projde připomínkovými řízeními, no, tak bych neměl ty argumenty toho, že je to legislativní zmetek, který na vás vrhá světlo velkých diletantů a státní správu uvrhává do budoucna do velké nejistoty. (Poslankyně Šebelová si stěžuje, že v sále není žádný ministr.)

No, mně osobně nevadí, že tady žádný ministr není. Ale chápu, že jednací řád je jednací řád.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já bych nejprve vyzval, aby se dostavil příslušný ministr, možná je na WC. Tak já poprosím kolegy z koalice, aby když tak se podívali do předsálí, možná si odskočil na WC. Tak chviličku. Dáme tomu chvilku. (Reakce v sále, aby se vyhlásila přestávka.)

No tak já se ještě, jestli náhodou není v předsálí. Momentíček, nemusíte mi napovídat. Děkuju ale. Jestli se nikdo nedostavuje... Já to nechci hrotit. Víte, já chci být v klidu tady a ať to nějak probíhá. (Do sálu přichází několik poslanců.) Tak jsem viděl nějaké postavy, že se sem blíží, ale ministři to nejsou. Takže když tak tedy vyhlásíme tři minutky pauzu tedy. (Do sálu vstupuje ministr Tejc.) Už je tady pan ministr, takže můžeme. Tak pojďte. Takže pan ministr Tejc je zde. Pane předsedo, můžeme pokračovat. A děkuju.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju. Vítám pana ministra a můžeme pokračovat v našem jednání. Já jsem tak v půlce, takže už nemusíte mít strach, že to bude nějaké obzvlášť dlouhé. Nebudou to žádné mnohahodinové proslovy, jak jsme tady byli zvyklí v minulém období. A zrovna od pana ministra spravedlnosti bychom určitě do budoucna nějaké argumenty k téhle věci také mohli slyšet.

Pojďme ještě jednou k tomu, co tedy váš návrh reálně způsobí. Vy to prohlasujete většinou, to tak v parlamentu chodí a to já respektuji. A v praxi – ono se to nějak poddá. Nepoddá. Skončí to stovkami žalob u správních soudů. Skončí to ochromením agend. Skončí to odchodem kvalitních lidí. Protože vidím tu práci, která ano, a to vidíme všichni a ten problém identifikujeme, ať jsme z té, či oné strany, ano, to platové ohodnocení lidí ve státní správě je nedostatečné. A víme to.

A tady společně bychom měli určitě pracovat na tom, aby i tohle bylo pro lidi větší motivací. Ale vy jim tu práci znechutíte i tím, že nějaké jistoty, které měli třeba vysocí manažeři moci se někam odvolat a domoci se závazného stanoviska komise, vy jim berete. Mladým lidem berete nemanažerskou kariérní linku. A do toho vlastně nevíte ještě, co vám z těch pozměňováků projde. Protože kdybych vycházel z toho, že ty pozměňováky nakonec neprojdou, no tak tam pouštíme něco úplně příšerného. A ono ani po těch pozměňovácích to nebude moc lepší.

Co váš návrh reálně způsobí? Právní nejistotu pro tisíce úředníků. Lidé v první linii – to není jenom na ministerstvech, ale na úřadech práce, na finančních úřadech, na ministerstvech – dnes netuší, jaká budou jejich práva a povinnosti za pár měsíců. Odchod špičkových expertů. Ti nejlepší neodejdou proto, že by nechtěli pracovat nebo nechtěli pracovat pro stát. Odejdou proto, že ztratí pocit stability.

A pak je tu věc, o které se nemluví dost nahlas. Pod tím pláštíkem zjednodušení boříte ty ochranné valy, které měly bránit tomu, aby si každá nová vláda udělala z úřadu vlastní chovné stanice pro loajální spolustraníky. Přesně tohle vy teď děláte. A já se opravdu domnívám, že ten účel je někde tady.

Proč jste v roce 2014 ten zákon o státní službě po letech projednávání vlastně přijímali? Vláda sociální demokracie – jednoho tady máme, bývalého – nebo možná více vláda hnutí ANO, vy jste ten služební zákon schválili. Vy jste ho schválili. Proč? Vaše argumentace, a díval jsem se do té důvodové zprávy, byla taková, aby se po každých volbách nekonala noc dlouhých nožů, aby špičkový odborník na Ministerstvu životního prostředí, dopravy nebo financí nemusel mít strach, že když vyhraje jiná politická strana, poletí na hodinu z práce jen proto, že má nesprávný odborný názor, který neladí s novým politickým zadáním. Prosím pěkně, to odborný je v uvozovkách. Ten odborný názor se tady totiž bude absolutně... Stírat rozdíl mezi odborným a politickým, to vyděláte. To je ten problém.

Vyčítali jste nám, že my jsme oddělili od sebe náměstky a vrchní ředitele. Já jsem doteď přesvědčen, že to byl jeden z nejlepších kroků, který jsme udělat mohli, protože náměstek dřív byla nějaká skupina, buď to byl politický nominant, nebo to byl ten odborník, stále to byl náměstek ministra. A často se ta odbornost a političnost velmi zaměňovala, překrývala. A do těch odborných funkcí, do těch odborných náměstků byli nominováni vlastně politici, jenom se za to schovali. My jsme to oddělili. Náměstek je politik, přiznaně, transparentně. To je politické vedení rezortu. Vrchní ředitel je úředník.

My jsme naopak tyhle dvě roviny od sebe jednoznačně definičně oddělili a všichni ministři vám mohou říci, že tohle jedině prospělo. Vy ve svém zákonu vlastně jdete ve všem opačným směrem. Teď ta politická vůle na vyhazování lidí a dosazování bude tím základním motivem, tím základním motorem toho, co vy budete dělat.

Vy ty těžce vybudované ochranné mechanismy, na kterých se hledala odborná shoda a nebylo úplně jednoduché je prosadit, vy je teď oslabujete, vy je boříte. Vy se tváříte, že ten systém chcete zpružnit. To je v uvozovkách, protože jsem ten výrok někde zaznamenal, tak jsem si ho sem napsal, opsal. Je to citace. Co to znamená, to zpružnění? Je to zpružnění pro vás, je to zpružnění pro politiky, aby mohli lépe uplatňovat svoji politickou vůli ve spojení se zrušením nominačního zákona, kdy už fakt nechcete, aby vám někdo do něčeho mluvil a zase ten paradox, ten nominační zákon jste prosadili, prosím pěkně, vy, Vy jste prosadili nominační zákon. My jsme o něm tady diskutovali. Vy jste ho prosadili. S argumentací, jak budete profesionalizovat státní správu. Tak když si otočíme tu logiku, tehdy jste tvrdili, a to se služebním zákonem, taky jste to byli vy, s nominačním zákonem, taky jste to byli vy, tak jste tvrdili, že chcete profesionalizovat státní správu a odpolitizovat ji. A protože teďka děláte úplný opak, tak platí přece ta opačná premisa, a to, že teď chcete státní správu politizovat. A myslím si, že je to absolutně jednoznačné. Jinak neseděla ta vaše původní logika v těch vašich návrzích, které jste předkládali v minulosti.

Chcete mít možnost vyměnit nepohodlného profesionála za poslušného vykonavatele vaší politické vůle. Tohle je fakt nebezpečný krok zpátky a já tady před ním důrazně varuju. A zároveň slibuju, že každé takové vyhození podle nového zákona, každé jednotlivé takové vyhození budu tady interpelovat v Poslanecké sněmovně. A při každé té interpelaci, při každé té jednotlivé interpelaci zmíním, že tohle je důsledek politizace státní správy, kterou vy jste připravili.

A víte, co je ještě šílené? Vy předkládáte obecně tyhle důležité zákony bez široké diskuse. Ať jsou to veřejnoprávní média, ať je to stavební zákon, ať je to služební zákon. A víte, k čemu to jenom dojde? K tomu, že při další výměně vládní garnitury se tyhle zákony zase budou měnit. Protože do toho nepřizvete nikoho zvenku k odborné diskusi, nezajímá vás to. A pokud tohle uděláte, tak berete té státní správě, berete stavebníkům v téhle zemi, berete jim stabilitu. Ale je to vaše odpovědnost, vaše politická odpovědnost. Každý politicky vyhozený úředník je vaše odpovědnost, vás, předkladatelů. Vy jste to umožnili. Ať oni vám píšou svoje příběhy. Ať vidíte, s čím vy jste teď do státní správy přišli.

A taky byste neměli zapomínat v té vaší smršti nepřehledných paragrafů a pozměňovacích návrhů na občana. Občan od státu nechce revoluci, chce fungující předvídatelnou službu. Chce, aby když přijde na úřad, řešil své záležitosti, tam seděl člověk, který své práci rozumí. Ne někdo, kdo tam nastoupil před týdnem i s celým novým politickým vedením. Pokud paralyzujete úřednický aparát, tak paralyzujete služby pro lidi v téhle zemi. Každý den, kdy se personalisté na úřadech místo náboru nových lidí budou hrabat v papírech a řešit, pod jaký nový paragraf teď vlastně spadají, je ztracený den pro tuhle zemi a lidi, kteří v té zemi žijí.

Stát má sloužit lidem a ne sám sobě, ne svým novým vlastníkům. Jak vy se k tomu státu chováte? Chováte se k němu jako k svému majetku. Ne, není to váš majetek. Není váš. Neprivatizujete si ho, nezestátňujete si ho, i když se o to snažíte všemi možnými zákony. Vy ho máte vypůjčený a máte ho dobře spravovat a to neděláte. Rozhodně ne tímhle zákonem. Rozhodně ne tímhle zákonem.

Vraťme se k datům. Víme, že největší problém státní správy je stárnutí a neschopnost flexibilního plánování. My jsme v roce 2024 otevřeli cestu, jak s tím pracovat. Začaly se pilotovat kompetenční modely, úřady dostaly možnost flexibilněji obsazovat místa. Co dělá váš návrh? Místo, aby tyhle procesy podpořil, uznal, že tohle jsou procesy moderního managementu ve státní správě, tak místo toho je paralyzuje.

Uvědomte si, co se stane, až zákon nabude účinnosti. Personální oddělení všech institucí v zemi přestanou na půl roku nabírat lidi a budou předělávat vnitřní předpisy, směrnice, platové výměry. A to je realita. Já jsem na tom rezortu seděl, paní předkladatelko prostřednictvím pana předsedy. Já vím, jaká je kapacita těch lidí. A tohle je realita. Prvního půl roku nebudou dělat opravdu vůbec nic jiného.

A to je samozřejmě doba, kdy se má digitalizovat stát, o čemž taky mluvíte, má se stavět, má se řešit energetická bezpečnost, kyberhrozby, které tady máme, a vy vyřadíte náborový aparát tohoto státu na dlouhé měsíce z provozu nebo ho minimálně výrazně zpomalíte. Tohle se vám stane. Budete se utápět v té vaší vlastní transformaci a postupně budete zjišťovat, že ty paragrafy dohromady prostě nefungují. Zjistíte, že je tam spousta problémů a zjistíte pozdě, že vám opravdu chybí ta datová analýza, že vám chybí dopadová analýza, že nemáte promyšleno a zhodnoceno, jak ten váš zákon bude fungovat. A já doufám, že ti lidé potom budou psát vám a budou vás na ty úřady zvát, abyste jim pomáhali řešit ty jejich problémy. Ale podle mě přijde nějaká knížecí poslanecká rada místo toho, abyste reálně vnímali jejich život a jejich potřeby, které na těch úřadech mají. Brzo jste zapomněli, jak to tam vypadá. Brzo.

A položme si klíčovou otázku. A kde nás o tom informujete, prosím? Kolik to celé bude stát? O finančních dopadech téhle hurá akce „zprivatizujme si státní správu“ tady z vládních lavic nepadlo ani slovo. Neříkejte mi, že transformace takového rozsahu, kdy škrtáte funkční systém, zavádíte úplně nový zákon na zelené louce nic nebude stát. Něco to rozhodně stát bude. Přece to bude vyžadovat nové informační systémy nebo ne? Máte vymyšleno, jak ty nové informační systémy budou vypadat? Jak rychle je zavedete? Kdo je bude zavádět? Já si neumím představit, že by to bez nich šlo. Určitě kompletní přeškolení tisíců personalistů. Nebo je nebudete školit? Nebo nebudete chtít vědět, aby znali ten nový zákon, podle něj pracovali a řádně ty procesy na svých rezortech nastavili? Pokud je nechcete školit, tak potěš pánbůh.

A potom vás to bude stát ty odchody lidí, kteří v tomhle legislativním chaosu prostě budou odmítat dál pracovat. To budou náklady, které o které budete přicházet i v prohraných soudních sporech, které tito lidé určitě proti státu povedou a určitě v nějakém případě uspějí. Ty peníze, ty nevytáhnete z kapsy vy, ty se opět vytáhnou z kapes daňových poplatníků v tom rozpočtovém srabu, ve kterém jsme.

My fakt tady platíme obrovskou cenu za něco, co nazývám politickým egem. Vy jste nedokázali unést, že je tady úprava, která platí k 1. 1. 2025, která skutečně znamenala vylepšení toho systému a znamenala evoluci. A vy se nechcete bavit o dalších krocích, co je potřeba zlepšit. Na základě analýzy jste zjistili, že něco nefunguje tak, jak má. Takovou debatu bych vedl opravdu rád. Třeba na nějaké odborné platformě. Ale takovou debatu vy nevedete. Vy ten dům boříte.

Já chápu, že politický marketing vyžaduje velká gesta. Chápu, že napsat do titulků „rušíme starý úřednický zákon a přicházíme s moderním řešením“ zní na tiskové konferenci fakt skvěle. Jenže legislativa se nedělá pro titulky, legislativa se dělá pro uživatele. Dělá se pro realitu, dělá se pro občany a dělá se pro úředníky, kteří v tom systému mají pracovat. A ta realita je suchá, nezábavná a neúprosná. Realita je taková, že takhle držíte v ruce polotovar, o kterém nevíte, co z něj tenhle pátek chcete upéct. A tahle představa o tom, jak funguje náš stát, mě opravdu děsí. Náš stát za vaší vlády. My jsme vycházeli z dat.

Nemusíte s tím výsledkem souhlasit, ale my jsme vycházeli z dvouleté práce. A dům, který stavíte má křivé základy, vy se to snažíte podepřít k nějakým lešením, tyčemi ze všech možných stran – to jsou ty pozměňovací návrhy, s sterými přicházíte, ale to, že to není koncepční práce, víte vy sami. A mě na tom celém nejvíc bolí, a to vám píšou i odborníci zvenčí, já jsem ty dopisy četl, že jste naprosto rezignovali na jakoukoli odbornou debatu. Připomínky odborů, odborů, o které jste se jako opozice vždycky opírali, pamatujete si na to, když jste mě tady připomínali jako ministrovi: A, pane ministře, přečtěte si názor odborových organizací. Bavili jste se, u zákonů jste se mě ptali: Vypořádali jste připomínky odborů? No, tady žádné připomínkové řízení tohoto typu neběželo, ale odbory jasně řekly, že tenhle váš zákon je pro státní správu tragédií. Nějaká reakce? Žádná, smeteno ze stolu. Varování a výhrady Legislativní rady vlády? Ne, ty jste neignorovali, protože byste to do Legislativní rady vlády nedali, radši. Proč ty odborníky máte? Proč tu Legislativní radu vlády máte? Chcete od ní něco slyšet, nebo nechcete? Nechcete slyšet nic kritického a oni by se určitě kriticky vyslovili, protože v Legislativní radě vlády sedí i zastánci i toho našeho návrhu zákona, a my s Jindřichem Fryčem, kterého si naštěstí k sobě, když vy jste ho vymetli, aspoň vzal Robert Plaga jako jednoho z nejlepších úředníků, který je připraven sloužit tomuto státu, a zaplaťpánbůh mu někde slouží, když už mu neumožňujete to, aby měl svůj vliv na to, jak se kompetentně a evolučně má vyvíjet státní správa. (Otáčí se vpravo.) Ne, to vy nepotřebujete, vy jste poslanci, vy tomu rozumíte líp, tady vy čtyři, pět si vás to dá, podá, pak to dáme pozměňovacím návrhem, my žádné Fryče a podobné odborníky nepotřebujeme, my si to vymyslíme sami. A nepotřebujeme ani názor odborů, ha, co je nám do nich, teď vládneme. Nás zajímalo, když odbory kritizovaly tehdejší vládu – jo, to byla parádička, teď vládneme. Odbory – nebavíme se, nepotřebujeme, to není žádný partner. Legislativní rada – proč? Nějací právníci – na co? Na co při psaní zákonů, proboha, potřebujeme právníky? My víme jak si to napsat.

Šílený přístup. Opravdu šílený. Legislativní rada vlády to tedy neprojednala – to tady jenom říkám na mikrofon – tenhle zásadní návrh zákona, který bude určovat to, jak bude fungovat tenhle stát. Měli jste někde, prosím pěkně, třeba sezení? Já se ptám – třeba ano. Pozvali jste si státní tajemníky? Měli jste s nimi nějaký seminář? Pozvali jste je na platformu všechny ze všech ministerstev? Pozvali jste si je někam, vy, předkladatelé zákona? Chtěli jste slyšet jejich názor z praxe? Chtěli jste od nich slyšet, od státních tajemníků, jak to funguje na jednotlivých rezortech, jakým způsobem jsou spokojeni s tím dosavadním zákonem? Jakým způsobem implementují nové věci, jako je nemanažerská kariérní linka? Nechali jste si udělat statistiky? Víte to, paní předkladatelko, prostřednictvím pana předsedy, kolik lidí už jede tu nemanažerskou kariérní linku? Já jo, já vás z toho můžu zkoušet – ale mě zajímá, jestli to ví předkladatel, který to chce rušit. Mě zajímá, jestli to ví předkladatel, který něco ničí, nedává tam žádnou náhradu a tváří se tady jako obrovský odborník a je mu to jedno. Ptali jste se těch státních tajemníků? Ptali jste se třeba Jindřicha Fryče, co říká na to, že tenhle zákon rušíte – člověka, který to připravoval? Ale ne tak, aby měl pocit: Já jsem ten geniální Jindřich Fryč, který všechno vymyslí. Ale po dvouleté konzultaci s odborníky – našimi, zahraničními, dělá se benchmark toho, co funguje, nefunguje a vycházeli jsme z dat. Tímhle vy pohrdáte. Ale hlavně pohrdáte těmi lidmi! Mě fakt štve, že pohrdáte těmi státními tajemníky. Vy tvrdíte, že to odborníci jsou, politicky do toho zasahovat nebudete – tak proč se nezeptáte na jejich názor? Proč se jich nezeptáte? Ta absence jakékoliv odborné diskuse, ta rychlost toho návrhu – a pokud mi řeknete, že jste ho měli v šuplíku, jako jste měli v šuplíku státní rozpočet, jak jste tvrdili, no tak to jste měli v šuplíku tedy pěknej paskvil. A měli jste ho z toho v šuplíku vyndat dřív a někomu ukázat, aby vám k tomu napsal odbornou oponenturu. Už naposled se ptám na tu otázku: Proč 30 pozměňovacích návrhů? Není tohle nejlepší důkaz toho, že zákon, který jste předložili, byl šitý opravdu narychlo a velmi nekvalitně?

No a... co se vám stane krom jiného? Prostě ti úředníci ztratí motivaci, chuť – a co je nejhorší, je apatický státní aparát, který utvrzuje nás v hloupých předsudcích, že úředník je nějaký nepřítel, že úředník je někdo, s kým chodíme válčit, s kým bojujeme. Ne, o úředníky a kvalitní úředníky opíráme výkonnost tohoto státu. A my, pokud chceme, aby stát byl výkonný, tak to jako politici nemáme kazit a máme úřednímu prostředí vytvořit takové podmínky, v kterém budou pracovat dobře, kvalitně, ku prospěchu téhle země.

V roce 2024 jsme vám ukázali, jak má vypadat práce na takovémto návrhu: identifikace problému, návrh přesného, cíleného řešení, práce s daty, projednávání se všemi aktéry – vnějšími i vnitřními, schválení po projednání ve vládě v čisté podobě, uvedení v život. A potom, co uvedeme v život, zadání analýzy dopadů, abychom viděli, zda ten život je takový, jaký má být. Tohle jsme všechno udělali. Ještě jednou: návrh řešení, projednání se všemi aktéry, práce s daty, schválení, uvedení v život a vyhodnocení. A vy jste nepočkali ani na to vyhodnocení. Vždyť tohle je přece úplně normální postup, jak se tak důležitý zákon schvalovat má.

No a potom já jsem zvědavý, vy tvrdíte, že to všechno obhájíte – dobře, jsem na to zvědavý, já jsem moc zvědav na ten mezinárodní kontext. Stabilní, profesionální, odpolitizovaná státní služba byla jednou ze základních podmínek našeho vstupu do Evropské unie. Je to vizitka předvídatelného demokratického právního státu pro zahraniční partnery i mezinárodní instituce typu OECD. Tím, že tento pilíř stability rozbijete, nahrazujete ho právním provizoriem, vysíláte ne úplně dobrý signál a signalizujete tím, že pravidla v České republice se mění radikálně, za pochodu, nepředvídatelně, mění se prostě jenom podle toho, kdo vládne a jakým způsobem, silou a intenzitou ten stát ve všech jeho danostech chce ovládat. To nás fakt neposouvá dobrým směrem, to nás posílá úplně opačným směrem na kompase.

A zajímalo by mě také, jakým způsobem o tom i třeba s tou evropskou úrovní samozřejmě budete diskutovat, zda budete plnit veškeré požadavky na to, jak má služební zákon vypadat. Mimochodem, tohle byl váš argument, ne můj, to byl váš argument z roku 2014 – pletu se? Možná to byl jiný rok – kdy jste předkládali váš služební zákon, vaše vláda, sociální demokracie a ANO. A tohle byly přesně ty argumenty, já jsem si je vzal, které jste tam měli: důvěryhodnost pro mezinárodní prostředí, kdy jste tam měli napsáno: kompatibilita s evropským legislativním rámcem. To jsou vaše argumenty z vašich předkládacích zpráv.

Já nepochybuju o tom, že tady bude 108 lidí, pokud budou v práci mačkat tlačítko pro. Jenom se ptám a vím, že odpověď nedostanu. A ruku na srdce, protože všichni zastupujete své regiony, mě by fakt zajímalo, kdo z vás četl ty desítky pozměňovacích návrhů. Mě by opravdu zajímalo, jestli ve chvíli, až váš a předsedající budou stát a ukazovat (Gestikuluje.) to nahoru dolů, zdržel se, vůbec budete tušit, o čem hlasujete. A jestli vůbec tušíme a tušíte, že opravdu hlasujete o kvalitě státní správy v téhle zemi.

Já bych vás moc poprosil – pravděpodobně to hlasování bude v pátek, nevím – já bych vás moc poprosil, abyste nehlasovali jako když vyplňujete slepou mapu. Jednoduchá prosba. Jste v práci, jste poslanci, jste zákonodárci, přečtěte si ty pozměňovací návrhy, protože když si je přečtete, tak vám dojde, jaký paskvil byl ten původní návrh, na co jste tam zapomněli: na započitatelnost praxe, na to, kdo je představený. Jak tohle nemůžete dát do původního návrhu? Tohle lepíte pozměňováky? Tohle je nějaký důkaz toho, že jste to připravili profesionálně a že to připravili nějací odborníci? Kteří? Jací? Kdo? Vy? Vy jste odborníci. Legislativní rada vlády – nezájem. Státní tajemníci, nějaká evaluace – nezájem, nic, nic, tohle nechceme slyšet. Přečtěte si pozměňovací návrhy. To je jedna moje jediná prosba. Přečtěte si, co všechno musíte doplňovat a měnit pozměňovacím návrhem. A padne na vás dojem, že tedy ten původní návrh opravdu v pořádku nebyl, je to hlasování pro experiment. Reálné důsledky vy ani nikdo jiný v téhle chvíli neumíme odhadnout – a bohužel to neumí odhadnout ani ministři, kteří politicky za ty úřady ručí.

Kdyby to byl klasický vládní návrh, který by se projednával třeba rok, když ne dva, jak jsme to dělali my s Jindřichem Fryčem, aspoň rok, tak ministři se určitě zorientují a budou do toho i politicky mluvit, co tohle znamená. Vy tam nemáte žádná dopadová studie, žádná analýza, žádná Legislativní rada vlády, prostě návrh, který někde nějak pro něco vzniknul, protože rychle chceme mít tu státní správu pod kontrolou.

Já už budu končit. Tohle není nic, kde bych chtěl trávit 11 hodin, 6 hodin jako tady předváděli předsedové opozičních stran současně vládních stran v minulosti. Já jsem se celou dobu věnoval jenom tomuto tisku a snažím se upozorňovat na nebezpečí a myslím si, že to právo strávit tady u pultíku hodinu rozhodně mám, slyšel jsem tady řeči, víte, ono to na ten mikrofon není slyšet. V té politice už jsem dost dlouho, aby mě to rozhodilo. Ono to naopak svědčí o kvalitě těch lidí, to jsou kecy a tak dále. Pokud si přečtete pozměňovací návrhy a půjdete se mnou o nich diskutovat, potom si říkejte, že to jsou kecy. Já jsem je četl, kolegyně a kolegové. A celou dobu tady mluvím jenom o tom zákonu a varuju vás před jeho schválením. A ještě jednou pan ministr tady v té chvíli nebyl, on tady nebyl žádný ministr. Já vůbec nezpochybňuju vaše právo změnit služební zákon. Já nezpochybňuju ani právo, s Markem Bendou jsme o tom také vedli diskuse, změnit i princip fungování státní správy. A o tom bych s vámi tu diskusi vedl rád. Co já zpochybňuju je způsob předkládání, ten konkrétní návrh, který tady je, který škrtá a ruší dobré věci bez vysvětlení, nepřináší vylepšení, a kdy se jedná skutečně o legislativní zmetek a paskvil. A to, že bych stál i potom na druhé straně barikády a tvrdil bych, že ten současný princip má být zachován, Ano, tvrdil, protože jsem o tom přesvědčen, ale už bych nemohl kritizovat způsob předložení, tu zběsilost projednávání, nedostatek jakéhokoliv expertního vhledu, strach z Legislativní rady vlády a to, že si nepočkáte na analýzu, kterou tenhle stát platil. My jsme tu analýzu platili, nedělal jsem jí já jako politik, dělal jí Jindřich Fryč. Teď sedí u Roberta Plagy na Ministerstvu školství. Dojděte se ho zeptat, ta data má k dispozici a určitě vám řekne podrobnou interpelaci. Jeden z nejlepších úředníků, které jsem potkal, tak jsem rád, že i za vaší vlády může teď v téhle chvíli sedět někde na nějaké pozici, kde má možnost tenhle stát posouvat dál.

Tohle co máte v rukou a nejenom ministři, těm je to jedno, když to nechávají v rukou poslancům, protože prostě vládní návrhy se nedělají, dělají se poslanecké, máte zodpovědnost k desetitisícům lidí, kteří pracují v té státní správě. Oni si nezaslouží být nějakými poslušnými loajálními figurkami a pokusnými králíky toho, co vy chcete se státní správou ve vašem legislativním experimentu udělat a nezaslouží si pracovat podle zákona, který je záplatovaný od samého začátku, co vzniká a nikdy se neví na jakou záplatu jste zapomněli a kde bude děravý a nefunkční a to se určitě stane, protože nějakou představu o tom konečném tvaru toho zákona nemá nikdo z vás. Vy nevíte, co se v pátek schválí. Ty pozměňovací návrhy, které se nečetly, jasně, ty jdou v mnoha případech proti sobě, a to i ty vládní, ne ty opoziční. My se tam snažíme něco zachránit, ale i ty vládní. Ještě jednou, prosím, kolegyně a kolegové, prostřednictvím pana předsedy, přečtěte si pozměňovací návrhy, měla by to být vaše práce a třeba to změní váš názor i když tomu příliš nevěřím. 108 je 108.

Já bych byl samozřejmě rád, kdyby se tady objevil osvícený přístup. Vy jste přišli s tím, že ten návrh stahujete, že přerušujete jeho projednávání. Já chápu, že tohle se nestane. Chtěl jsem vás poprosit, ať reálně vyhodnotíte data, která už jsou od 1. 1. 2025, kdy platí novelizovaný služební zákon k dispozici, abyste si je prostudovali a vyhodnotili.

A chtěl jsem vás poprosit, ať neničíte to, co funguje jenom proto, abyste vykázali tu činnost a nějakou loajalitu. Já chápu, že tyhle prosby teď budou marné, ale také ještě jednou říkám ten příslib, který tady udělám. Každá aplikace tohoto zákona, každý soudní spor, který vyvolá každé politicky motivované vyhození nějakého úředníka, vyvolá můj dotaz a moji interpelaci tady v Poslanecké sněmovně. A jenom vám dopředu říkám, tenhle zákon a jeho životnost, pokud ho prosadíte od 1. 1. 2027, tak vám garantuju, že jeho životnost nebude delší než 3 roky. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní mám tady ještě jedno přednostní právo. Přihlásil se ministr spravedlnosti Jeroným Tejc a stále je připravena paní poslankyně Svárovská. Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jeroným Tejc: Vážený pane exministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych reagoval nejdřív věcně na to, jak jste hovořil o tom, že jste odpolitizovali tu státní správu tím, že jste oddělili ty náměstky a ty vrchní ředitele sekcí. Tak já vám řeknu, k čemu to vedlo. Ministerstvo spravedlnosti ještě za nás mělo ředitele odborů a nad nimi byli náměstci, buď tedy náměstci pro řízení sekcí nebo političtí, ale bylo jich méně a poté co se tato věc změnila, tak přibylo těch ředitelů sekcí. Takže ta politizace a depolitizace nás taky něco stála a já myslím, že je třeba se dívat i na náklady, které stát vůbec jak s politickým, tak i s úřednickým vedením má. Ale to, co mě zaujalo, a to, k čemu se musím vyjádřit, je to, jak jste hovořil o tom, že tady je nějaká snaha vlády, vládní většiny zneužít ten zákon k tomu, abychom si obsadili ty úřednická místa povolnými úředníky, úředníky, kteří nám snad půjdou na ruku.

Tak já vás mohu ujistit, že mým záměrem to rozhodně není. Já jsem si jist, že bez kvalitních úředníků, a věřte mi, že na Ministerstvu spravedlnosti jsem dělal v uvozovkách jen kosmetické změny a rozhodně i tento zákon mi dával možnost velmi tvrdě tu strukturu změnit a velmi tvrdě udělat personální změny, dělal jsem to jenom tam, kde jsem byl přesvědčen o tom, že to je efektivnější a že to bude znamenat odchod těch, kteří nejsou kvalitní ne naopak. Ale velmi mě překvapuje, že takto obviňujete tuto vládu. Přitom z vaší strany, a musím to říct, neřeknu slovo chucpe, je to neuvěřitelná drzost. Vy jako ministr, který jste nastupoval, ještě jste nebyl ministrem, jste si předvolal policejního prezidenta Švejdara a ten záhadně poté několik dní na to oznámil, že končí ve své funkci a považoval to za tlak a myslím, že tohle je důkaz toho, kdy někdo bez toho, aniž by respektoval daný zákon zasahuje do personálií. Ne tato vláda, vy jste to udělal dokonce ještě před svým nástupem, takže od vás tato slova opravdu nemohu brát vážně. Děkuju. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tady mám dvě faktické poznámky, ale nejdřív přečtu omluvy.

Bureš Jan celý jednací den – pracovní důvody, Hoffmannová Andrea celý jednací den – pracovní důvody, Pipášová Barbora do 11 hodin – pracovní důvody, Smejkalová Julie do 11 hodin – pracovní důvody, Teleky Róbert od 9 do 10 hodin – pracovní důvody, Výborný Marek od 11 hodin do 14 hodin – rodinné důvody a Zůna Jaromír celý jednací den – pracovní důvody.

Takže nyní mám jednu faktickou poznámku a to je Vít Rakušan, prosím, máte slovo. Tak prosím.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju za slovo. Já jsem připravený tady být dlouho, já jsem se na to těšil. Tak koneckonců vy jste chtěli dneska hlasovat o služebním zákonu. Já jsem připraven i na další počty faktických poznámek a můžeme si tady o tom dlouho povídat. Těším se na to.

Za prvé, pokud se, pane ministře, bavíte o nákladech a pokud jste poslouchal mojí řeč, to je přesně to, na co jsem se ptal v tomhle zákonu. Já se ptám, kde máte vyčísleny náklady? Já se ptám, kde máte vyčísleny náklady na nové informační systémy, které bude potřeba zavádět? Já se ptám, kde v tom návrhu zákona máte vyčísleny náklady na školení, proškolení za prvé personalistů a potom proškolení všech těch úředníků, kteří se budou muset s tímhle zákonem seznámit. Ano, to je to, co mě v tom návrhu chybí a vy sám víte a sám tady popíráte svoji právní odbornost a ministra spravedlnosti, v jehož zájmu by přece mělo být, aby byly předkládány zákony, které dávají smysl, které jsou dobře propracovány, které nejsou legislativním zmetkem.

To je přece váš zájem, který máte. Tohle neprojednala Legislativní rada vlády. A vy sám víte, že kdyby to byl vládní návrh, tak vždycky se tam dává, jaké jsou náklady a nároky na státní rozpočet. To my v tomhle zákonu nevíme. My nevíme, jak bude probíhat školení. A pokud tvrdíte, že nejsou žádné, tak je to přece lež. Nebudeme moci fungovat za informačních systémů, které fungují teď. Nemůžou lidi fungovat v té státní správě pod tím, že nebudou proškoleni, jak ten zákon jako takový používat. A to je přece to, co tady je.

A vaši narážku na policejního prezidenta... Já už na to mám jenom 11 sekund. To přece bylo úplně něco jiného. Já jsem policejního prezidenta nevyhodil, policejní prezident odešel sám. (Smích zleva.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Mám tady dvě faktické poznámky ještě. Takže pan poslanec Václav Pláteník a Jana Černochová. Prosím, vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Václav Pláteník: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Já tady chci mockrát poděkovat panu ministru Tejcovi, že on se vlastně tady postavil za úředníky. On tady vlastně přesně řekl, že bez kvalitních lidí to nejde. A sám tady řekl, že on tedy se žádné nějaké drakonické změny nebo snad politicky motivované reorganizace dělat nechystá. No, skoro to vyznělo, jak kdyby to platilo za něj. A jak to je tedy u těch ostatních členů vlády? A o tom se tady bavíme, jestli ta pravidla budou platit pro všechny, je to nějaký obecný princip, že na státní správu je spoleh, nehledě na to, jaká vláda je zrovna ve Strakově akademii, nebo nikoliv?

Co se týče těch náměstků. Samozřejmě, že to splývalo. A já jsem hrdý na to, že jsem mohl působit na Ministerstvu zdravotnictví v pozici toho náměstka člena vlády. A vím, jak to bylo, že v minulosti se říkalo odborný a politický, přitom často ten odborný akorát měl to štěstí, že přišel s bývalou garniturou a zůstal tam, a zase o mě jako o politickém se jako předpokládalo, že nerozumím ničemu a jsem tam opravdu skutečně jakoby do počtu. A ani jedno samozřejmě není stoprocentně přiléhavé na žádném ministerstvu.

V úsporách (nesrozumitelné). Tak na Ministerstvu zdravotnictví už je čtvrtý náměstek – nebývalo. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí teď tento týden nebo minulý přibyl třetí, půl roku od ustanovení vlády, třeba přijdou ještě další.

S těmi úsporami bych se taky jako do toho příliš nešťoural. Protože shodněme se, že kvalitní státní správu nemůžeme dělat bez lidí, pokud je potřeba více sekcí, více organizačních útvarů, musí v jejich čele být manažeři a podobně, to není ten argument podle mě jako ušetřit tím, že bude někde méně ředitelů a podobně.

Moje otázka je, pane ministře, s dovolením, jestli byste tady s čistým svědomím řekl, že v případě přijetí toho zákona, o kterém se tady dneska bavíme, za deset let bude naše státní správa kvalitnější, než by byla bez něj, nebo s ním? Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka Jana Černochová. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuju, pane předsedo. Dobrý den, dámy a pánové. Pane ministře, když už jste tady u těch výroků na téma policejní prezident, tak možná by nebylo od věci vzpomenout si na výrok Tomia Okamury, který pronesl 7. října, kdy prohlásil, že SPD by po vstupu do vlády usilovala o výměnu policejního prezidenta Martina Vondráška. 7. října 2025 to řekl Tomio Okamura, který to spojil se svým trestním stíháním kvůli předvolebním plakátům SPD a tady nám tvrdil, že nelze stíhat za názory. Konkrétně řekl, že je potřeba tam udělat výjimku, protože SPD chce podle něj svobodu slova bez cenzury.

Zároveň tvrdil pan Okamura, že pana policejního prezidenta Vondráška osobně nezná, že to nemá být osobní rovina, ale osobní zkušenost se stíháním.

Takže prosím, zameťte si před vlastním prahem, když už tady zmiňujete nějaké ovlivňování ve vazbě k Policii České republiky.

Protože byla jsem součástí vlády, kde opravdu ani na Bezpečnostní radě státu, ani nikde jinde se nedělo nic nestandardního ve vazbě k Policii České republiky.

A vy, pane ministře, víte, možná na rozdíl od Tomia Okamury, že policejní prezident není trestní orgán.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: S přednostním právem pan ministr Tejc. Prosím, máte prostor.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jeroným Tejc: Tak já myslím, že výroky zaznívají různé, ale rozsoudí nás fakta. Odešel po rozhovoru s nastupujícím ministrem vnitra Rakušanem pan Švejdar jako policejní prezident? Odešel. Odešel pan Vondrášek po nástupu nového ministra vnitra za hnutí ANO? Neodešel. Takže to jsou asi ta fakta, o která nám tady jde. To je první věc.

A pokud se vyjádřím ještě k tomu dotazu, jak bude vypadat státní správa, zda bude kvalitnější, nebo ne za deset let? Já se obávám, že za prvé to těžko odhadneme, ale myslím, že k tomu nám nepomůže žádný zákon. Pomůže nám k tomu to, že ti, kteří jsou představení na těch úřadech, si budou vážit kvalifikovaných úředníků, budou spravedliví směrem k těm úředníkům tak aby oceňovali ty, kteří mají kompetenci a kteří pracují nad rámec, a neoceňovali ty, které si přivedli oni nebo je znají. Já se podle toho snažím chovat.

A bude samozřejmě také záviset na tom, jak se nám podaří najít prostředky pro to, aby práce na ministerstvu nebyla podprůměrně placenou nebo placenou průměrně. Musím říct, že na Ministerstvu spravedlnosti dlouhodobě – a je to problém, který tady přetrvává řadu let a který, si myslím, že také o něčem vypovídá, je průměrný hrubý plat 66 000 korun v ústředním orgánu státní správy, kde chceme mít ty nejlepší. Je to průměr, to znamená, těch, kteří pracují na těch nižších pozicích, je to někde kolem 30 – 35 000 korun hrubého v Praze u vysokoškolsky vzdělaných lidí, protože tam na tom ministerstvu vysokoškoláci jsou téměř všichni. Takže to je asi to, co musíme změnit, musíme to změnit společně. Nejde o to, nadávat neustále na úředníky, tvářit se, že to je nějaká škodná. Úředníci jsou dobří, jsou špatní a my musíme zaplatit ty dobré a musíme se společně zbavit těch, kteří tu práci nedělají dobře a buď neumí, anebo nechtějí pracovat. Děkuju.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Já vám ještě přečtu omluvu – Výborný Marek od 11 do 14 hodin se omlouvá z pracovních důvodů a od 14 hodin do konce jednacího dne z rodinných důvodů.

Tak a nyní tedy mám faktické poznámky, takže paní poslankyně Jana Černochová a připraven je Vít Rakušan. Prosím.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuju. Pane ministře, neodešel. Ale je to poměrně bezprecedentní věc, kterou tady Tomio Okamura řekl. A výsledkem toho, co řekl, bylo to, že hnutí SPD nedostalo Ministerstvo vnitra. Vy to přece víte stejně dobře jako já. A odnesla to obrana, kam posadili svého ministra, pana ministra Zůnu, který se opět dneska z toho jednání omluvil. Já myslím, že si budeme muset hledat fotky, abychom si vzpomněli, jak pan ministr Zůna vypadá. A vlastně i Andrej Babiš tím pádem usoudil, že Ministerstvo vnitra nemůže řídit SPD, pokud SPD má tendence se někomu mstít za to, že jiný orgán – vůbec to nesouvisí s policejním prezidentem, jak jsem řekla, policejní prezident není trestní orgán – tak rozhodl v nějaké věci v neprospěch SPD.

Je tady čistější, křišťálově čistější, abych použila slova vašich bývalých kolegů z ČSSD, je tady křišťálově čistější střet zájmů? Já myslím, že není.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní faktická poznámka Vít Rakušan. A jedna omluva – Výborný Marek, ano, už tady znovu naskočilo od 14 hodin rodinné důvody do konce jednacího dne. Tak prosím.

 

Poslanec Vít Rakušan: Děkuju. Jak jsem poslouchal pana ministra Tejce teď, jak nám tady říká, jak má vypadat státní správa, jak máme mít dobře placené úředníky, jak máme mít úředníky, kteří jsou oddáni té práci, není to zákonem, ale je to odhodláním toho člověka, tím, jak je odměňován. Vždyť v tomhle všem se tady shodneme. Tohle je skvělá diskuse, tu bychom měli vést. Tu bychom měli vést na základě zákona, který nám jako vláda předložíte, který bude propracovaný, který bude promyšlený.

Já se tady opakovaně ptal během dnešního vystoupení předkladatelů. A jak to dopadne? Ty předkladatele jde zachraňovat ministr spravedlnosti, který určitě erudovaný je, diskutovat umí a určitě najde argumenty. Ale ti předkladatelé, co vám sem dali ten paskvil bez toho projednávání v Legislativní radě vlády, se k tomu tady samy ani nevyjádří. Nevyjádří se k tomu, na co se znovu ptám. Náklady. Kde jsou vyčíslené náklady a proč tvrdíte, že žádné nejsou?

 

A jenom, pane ministře, jedna poznámka. Stav, který máme k 1. 4. po nástupu vaší vlády, když říkáte, že nedošlo k žádným výrazným změnám, vy jste měnil na ministerstvu jenom ty, kteří si opravdu zasloužili, aby odešli. Tak já uvedu fakta. K 1. 4. odešlo po nástupu vaší vlády 48 procent vrchních ředitelů. To nejsou politici, to jsou úředníci. Polovina, bez dvou procent polovina. 31 procent ředitelů odborů k 1. 4., je to rekord při výměně vládní garnitury, pane ministře, je to rekord. 48 procent vrchních ředitelů úředníků. Já jenom uvádím fakta. Ano, vy řeknete, vidíte, umíme vyhazovat i podle tohohle zákona. Ano, podle toho nového to bude ještě jednodušší.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí paní poslankyně Gabriela Svárovská a připraví se pan poslanec Jiří Pospíšil. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Dobrý den. Děkuji, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Zahřála mě u srdce slova pana ministra Tejce jako bývalou státní úřednici a představenou ve státní správě. Doporučuju jeho pozornosti koncept minimální důstojné mzdy, která zahrnuje jednak náklady na bydlení, energie, ošacení, stravu, ale také nějaké základní trávení volného času a tvorbu rezerv. V Praze je to, pane ministře, – už je pryč – v Praze a Brně je to asi 56 000 korun.

Ale k věci. Jsme na hraně fatální změny právních poměrů státních zaměstnanců. Poměry ve státní správě znám velmi dobře, jak ty minulé, tak ty současné, a proto mohu s plným vědomím toho, co říkám, říct, že návrh zákona o státních zaměstnancích je pokoutně a špatně připravený zákon. Jeho skutečným výsledkem má být bez ohledu na teplá slova pánů ministrů ještě větší politická kontrola nad veřejnou správou. Je to zákon, kterým se má stát stát poddajnějším, ochočenějším, ještě lépe ovladatelným a ještě zranitelnějším vůči osobním, stranickým a podnikatelsko-oligarchickým zájmům.

Stát pochopitelně nemá sloužit vládě, nemá sloužit oligarchům, kteří si dělí vliv ve státě. Stát nemá sloužit téhle nové samozvané šlechtě, před kterou vládní politické strany poslušně panáčkují. Stát má sloužit lidem. Vláda má naplňovat politický program. Politické vedení má nést odpovědnost za směr země, ale státní správa nemá být nástrojem pro osobní a podnikatelské zájmy pro naše lidi, pro koaliční trafikanty, pro fanoušky, sponzory a neúspěšné kandidátstvo třeba tady strany Motoristé sobě. Není to zákon pro zajištění loajality, aby dosazení úřednici a úřednice schvalovali to, co si politik nebo jeho pán zrovna objedná. To je hranice, kterou v právním státě nesmíme překročit. Jestli ji překročíme, demontujeme právní stát.

Viděli jsme už celou řadu reorganizací, rušení sekcí a personálních zásahů. Viděli jsme předvánoční změny systemizace, škrty agend a rozvrat například na Ministerstvu životního prostředí a v jemu podřízených organizacích. Viděli jsme případy, kdy lidé, kteří hlídali pravidla u dotací, střetů zájmů nebo veřejné peníze, najednou zjistili, že se ruší jejich sekce nebo že se s nimi dál nepočítá.

Vidíme směšná a skandální jmenování lidí bez odbornosti, bez zkušenosti a bez potřebného vzdělání. Pan operátor harvestoru Moravec ředitelem Krkonošského národního parku, pan podnikatel v realitách Straka ředitelem České inspekce životního prostředí. Až zrušíte služební zákon, koho budete jmenovat? Houpacího koně? Aspoň by to bylo v klasickém antickém duchu. (Ministr Macinka komentuje mimo mikrofon slovy: To je dobrý nápad.) Panu ministrovi se to líbí, to jsem ráda. Tento zákon totiž takový způsob zacházení se státní správou normalizuje, posvěcuje, dělá si z něj pravidlo.

Ministři mají mít přímý vliv na hodnocení a odměny vrcholných úředníků. Ministr hodnotí, ministr odměňuje a ministr zároveň rozhoduje, kdo zůstane a kdo půjde, kdo poletí. Často ministr, který sám nemá dostatečné povědomí o agendě úřadu, v jehož čele se náhodou ocitl, o zákonech nebo třeba ústavních principech. Ale o to nejde. Jde o to, aby úředník nebo úřednice rychle pochopili, co se po nich chce. Ne profesionální výkon, ne odborný názor a už vůbec ne odvaha říct tohle nejde, tohle je protiprávní, to je nesmyslné, nesystémové, krátkozraké, toto jde proti veřejnému zájmu. Ideální úředník téhle vlády chce mít jenom klid, přizpůsobit se, nevyčnívat, nedělat problém. Ano, to je normalizace, kterou si někteří z nás pamatují z osmdesátých let.

Přijdou lidé loajální, ti se vždycky najdou. Lidé, kteří na pokyn dodají jakýkoliv potřebný právní výklad třeba u dotací, u střetu zájmů, u velkých ekonomických hráčů. A problém, který byl včera nepřekročitelný, už bude v pořádku. Není člověk, není problém. Takhle vypadá podmaňování státu.

A ten stát za to zaplatí stagnací, úpadkem, ztrátou profesionality, legitimity a důvěry občanů. Zaplatíme to my všichni. Nabízeli jsme věcnou debatu spolu s kolegy Karlem Dvořákem a Kateřinou Stojanovou jsme pod záštitou ústavně-právního výboru uspořádali na půdě Sněmovny odborný seminář k těmto plánovaným změnám. Opakovaně tam zaznívalo, že skutečné problémy státní správy jsou platy, kariérní perspektiva, moderní řízení, koordinace a schopnost přilákat a udržet kvalitní lidi na základě dat, důkladných analýz a hluboké znalosti problému. Nikdo z předkladatelů na jejich podněty nedokázal smysluplně reagovat.

Vláda ve své hospodářské strategii mluví o potřebě rychlého, transparentního a kompetentního fungování státu. To jsou správná slova, to je dobrá strategie. A tenhle zákon jde přesně proti ní. Rychlost a kompetentnost opravdu nevzniká tím, že můžete rychleji vyměnit lidi. Transparentnost nevzniká tím, že dáte politikům víc páček na personální rozhodování. Kompetence nevzniká tím, že se oslabí institucionální brzdy, kontroly a nezávislé pojistky.

Pokud vláda myslí své sliby vážně, svou hospodářskou strategii vážně, má jít cestou modernizace, ne politizace, ne privatizace veřejné správy, ne cestou zákona, který jde proti tomu, k čemu se vláda ve své hospodářské strategii hlásí. Problém státní správy opravdu není v tom, že by měli úředníci příliš mnoho ochrany. Problém je v tom, že stát neumí dost dobře přilákat a udržet kvalitní lidi, že nemá dostatečně funkční kariérní systém, že odměňování není konkurenceschopné a že řízení státní služby prostě není moderní.

Další věc je skutečný stav státní správy. Státní správa zoufale potřebuje kvalitní expertky a experty. Potřebuje právníky, analytičky, ekonomy, odborníky na IT, kybernetickou bezpečnost, evropské fondy, ochranu životního prostředí, sociální agendy, diplomacii, veřejné zakázky, digitalizaci. Potřebuje lidi, kteří mají zkušenost, institucionální paměť, odborné kontakty, schopnost vyjednávat, kontrolovat a řídit složité procesy.

 

Tenhle návrh ale posílá signál úplně opačný. Odborné pozice se mohou s každou novou vládou znovu otevřít politickému tlaku. A když se státní správa začne točit jako kolotoč, přicházejí tři jistoty: roste riziko chyb, roste riziko korupce a klientelismu a mizí institucionální paměť a odbornost. A to všechno nakonec skončí jediným výsledkem – zbytečným utrácením peněz daňových, které jste říkali, že chcete šetřit. Protože drahé nejsou jenom platy, drahé jsou chyby, drahé jsou soudy, drahé jsou finanční korekce, drahé jsou zpožděné projekty.

Rádi tady vyčítáte minulé vládě zpožděné, nedokončené nebo nesprávně řízené projekty a sami poukazujete na ty náklady, které to přineslo. Ano, zpožděné, nekvalitně řízené projekty přinášejí náklady. Tak si ještě zkracujete cestu k těm dodatečným nákladům.

Drahé jsou neudělané kontroly, drahé jsou, pánové a dámy, taky neproplacené dotace z evropských fondů, že. Drahé jsou rozbité procesy, drahé je ztracené know-how, které se roky budovalo a které se dá jednou špatnou systemizací rozmetat za pár týdnů. Slabý stát není levný stát. Slabý stát je vůbec ten nejdražší stát.

Samozřejmě, že reforma státní služby je potřeba. Nikdo tady neříká, že současný systém je ideální – není. Potřebujeme to všechno, co už jsem tady jmenovala – modernější řízení, lepší odměňování, kariérní růst, vzdělávání, koordinaci, digitalizaci, posílení analytických kapacit, sdílení dat, projektové řízení a schopnost přilákat nové, kvalitní a mladé lidi zvenku. Proto je potřeba reforma, re-for-ma, reforma. Toto není reforma. Reforma se dělá na základě aktuálních dat, se znalostí praxe, se zapojením odbornic a odborníků, odborů – ano, máte ve státní správě odbory, se kterými se nebavíte – a samotných těch lidí, kteří tam pracují, standardní legislativní cestou, která umožní připomínky, kontrolu a odstranění případných chyb.

Tenhle zákon takto připraven nebyl. Byl předložen jako poslanecký návrh, což je čím dál tím více standardní postup. Někde jsem četla, že přes padesát procent zákonů se nyní předkládá prostřednictvím poslaneckých návrhů. A přitom jde o jednu z největších změn fungování státu za poslední roky. Obešlo se meziresortní připomínkové řízení, standardní hodnocení dopadů, širší odborná debata i plnohodnotné projednání s těmi, na které zákon dopadne, přestože je to povinností státní správy jednat s odborovými organizacemi o změnách a opatřeních, které dopadnou na pracovníky a pracovnice ve státní správě. V určitém smyslu je to tedy i postup protizákonný. Tento zákon neřeší výkon státu. Řeší moc nad státem.

Ve druhém čtení byla předložena řada pozměňovacích návrhů. Některé z nich se snaží zachránit aspoň část toho, co původní návrh bourá – například návrhy na posílení role poradní komise, na to, aby její stanovisko nebylo jenom nějakou formální rekvizitou, ale skutečnou pojistkou, návrhy na posílení koordinace státní služby přes Úřad vlády, návrhy, aby se personální a organizační záležitosti napříč úřady sjednocovaly a aby existovala evidence, data, metodika, pravidla, etický rámec a koordinace vzdělávání lidí ve státní správě.

To všechno ukazuje jednu věc – i samotná debata po prvním čtení potvrdila, že původní návrh byl nebezpečně děravý. Kdyby byl návrh tak dobrý, jak tvrdí předkladatelé, nebylo by potřeba ho po varování odborníků, odborů, nevládních organizací a Evropské komise na poslední chvíli tak usilovně látat.

Buďme ale upřímní, ani ty opravy nevyřeší ten hlavní problém. Poradní komise není totéž co služební komise, pokud její stanovisko není skutečně účinné. Soudní ochrana není totéž co rychlá institucionální obrana. A centrální koordinace není skutečná koordinace, pokud současně zrušíme postavení nejvyššího státního tajemníka a necháme státní tajemníky mnohem víc v politickém sevření. Proto je namístě podpořit všechny pozměňovací návrhy, které aspoň částečně zachovávají pojistky neutrality a koordinace. Ale zároveň platí, že ani nejlepší záplata neudělá z tohohle návrhu dobrou reformu. Žádnou reformu, není to reforma.

V optimálním případě by se zachovala skutečně účinná služební komise nebo alespoň taková poradní komise, která nebude jenom dekorací a úlitbou Evropské komisi. Soudní obrana jednotlivce je samozřejmě důležitá, ale je pomalá. Když se úředník bude soudit roky, úřad mezitím přijde o kontinuitu, tým se rozpadne, agenda se zpomalí, odborníci odejdou, výklad práva se posune. A kdyby se i po letech ukázalo, že zásah byl nezákonný, škoda už bude dávno hotová.

Služební komise je brzda, která dokáže reagovat rychle a systémově. Bez ní se ochrana neutrality státní služby mění jenom na cár papíru. A to má ještě jeden dopad. Když lidé uvidí, že profesionální obrana se vytrácí a že všechno se řeší až u soudu teoreticky, mnozí schopní lidé se do státní správy vůbec nepřihlásí. Kdo by šel pracovat do prostředí, kde za dodržování pravidel může přijít okamžitá odveta? Kdo půjde do státní služby, když uvidí, že odborný nesouhlas může znamenat konec kariéry? A kdo tam zůstane? Ti nejlepší? Těžko. Ti nejpřizpůsobivější. Anebo ti, kteří nemají jinou volbu.

Další věc, lidé ve státní správě musí mít perspektivu růstu, smysluplné řízení a koordinaci. Proto má být zachována a posílena role nejvyššího státního tajemníka nebo nejvyšší státní tajemnice. Státní správa musí fungovat jako celek. Bez koordinace si rezorty jedou každý svoje, práce se tříští, zbytečně se zdvojuje a tím rostou náklady a zároveň vznikají slepé skvrny. Zaplatí se víc za míň odvedené práce. To dnes vidíme v řadě agend. Vidíme to na rozkladu agendy lidských práv na Úřadu vlády, kde se léta budovaná koordinace rozbíjí. Bude to horší, bude to dražší a bude to fungovat hůř. Vidíme to na environmentálních agendách, kde se rozhodování rozkouskovává mezi politické zájmy. Vidíme to na zahraniční službě, kde se institucionální paměť a kontinuita asi považuje za luxus a ne bezpečnostní nutnost.

Návrh zákona jde přesně opačným směrem, než by měla jít ona reforma. Zmenšuje vzdálenost mezi politikem a úředníkem tam, kde má stát vyžadovat opak.

Další věc je evropská dimenze. Evropské fondy, prosím vás, nejsou peníze z Bruselu zadarmo. To je systém financování založený na důvěře, pravidlech a kontrole. Evropská unie v zásadě říká: Utraťte peníze podle pravidel a my vám je proplatíme. Ale aby to fungovalo, musí stát prokázat, že má stabilní a profesionální státní správu. Transparentní výběr lidí, kontrolní mechanismy a odolnost proti politickému ovlivňování a střetu zájmů. Když se objeví pochybnosti o transparentnosti zakázek, o nezávislost kontrolních procesů nebo o tlaku na úředníky, Evropská unie má nástroje – přeruší proplácení některých výdajů, může udělit finanční korekce, může říct: Přátelé, tuto část vám neproplatíme. A v krajním případě to dopadne tak, že projekty stojí anebo se platí z českého rozpočtu, a to jsme myslím už zažili.

Takže slabý stát je drahý stát. Platí za chyby, platí za protiprávně přidělené dotace, platí za cinknuté a předražené zakázky, platí za neúčinnou kontrolu, platí za soudní spory a platí i za ten rozpad profesionálních kapacit, kde ta účtenka, ta cenovka je trošku míň viditelná, míň jednoznačná, ale je tam taky.

Evropští ani čeští daňoví poplatníci nemají platit za systém, kde se kontrola oslabí a personální zásahy zrychlí. Evropští daňoví poplatníci, to říkám takřka s jistotou, to určitě platit nebudou. O to se postará Evropská komise na základě zákona o ochraně finančních zájmů Evropské komise. V Evropě totiž může někdo za poškozování finančních zájmů a nedostatečnou kontrolu nad penězi daňových poplatníků jít do vězení, ne tak v Česku. A tak budou platit čeští daňoví poplatníci a budou platit jako mourovatí.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento zákon není dobře připravený. Není podložený aktuální analýzou, vznikal mimo standardní legislativní proces, oslabuje klíčové pojistky depolitizace. Zvyšuje riziko politického tlaku na úřednictvo, vytváří rizika pro neutralitu státu i pro ochranu veřejných peněz, Jde proti samotnému smyslu a podstatě státní služby, proti právnímu státu. Ústava počítá s tím, že právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a správních úřadech upraví zákon právě proto, že výkon veřejné moci potřebuje zvláštní režim, potřebuje pravidla, stabilitu a ochranu před libovůlí. Proto podpořím zamítnutí tohoto zákona a pokud většina tuto odpovědnou cestu odmítne, vyzývám vás alespoň k podpoře pozměňovacích návrhů, které zmírní ty největší škody, zachovají nebo posílí účinnou institucionální obranu proti politickému tlaku, posílí koordinaci státní služby, omezí politické zásahy do obsazování a odvolávání vrcholných úředníků a umožní státu tak nějak fungovat koherentně jako celek. Ale řekněme si pravdu, tento zákon jako celek není modernizace. Je to cesta zpátky. Je to krok k podrobené státní správě. Je to krok ke státu, který se dá snáz libovolně ohnout. Je to krok od pravidel k loajalitě. A to je přesně cesta, na jejímž konci stát neslouží lidem, ale těm, kdo mají moc, peníze a privilegovaný přístup. Tak ještě pro pořádek připomínám pro ty, kteří možná zapomněli: stát není firma. Stát není kořist. Stát patří občanům. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku paní Peštové Bereniky, Já vás jinak zdravím, vystřídali jsme se v řízení schůze a budeme pokračovat faktickou poznámkou. Tak paní poslankyně, vaše dvě minuty ,prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na moji předřečnici paní poslankyni Svárovskou. Já bych jenom chtěla připomenout, že v devátém období, to znamená období, dneska máme desáté, to období před námi, co bylo, bylo celkem 25 systemizací, 25 systemizací a jejich možných mimořádných změn. Z toho čtyři byly velké, to jsou ty řádné roční, a 21 bylo mimořádných úprav systemizace. Ve své podstatě já nenapadám žádné systemizace, protože ten zákon to umožňuje a vaše vláda nebo vláda předchozí to přijala s nějakými úpravami. Ale jen bych byla ráda, kdyby tady zaznělo, když, a to teď zase budu reagovat na pana poslance Rakušana, který tady vzýval, že odešlo tolik vrchních ředitelů. No víte, oni totiž předtím ti vrchní ředitelé nebyli. Předtím ti vrchní ředitelé nebyli, protože byli náměstci, byli odborní náměstci, političtí náměstci. Já osobně jsem se moc s těmi politickými náměstky nesetkala, těch je teď jak hub po dešti, protože máme jenom politické náměstky, a z těch v uvozovkách odborných náměstků se stali ti vrchní ředitelé. Ale ono ejhle, ono z těch odborných náměstků tam taky moc nezůstalo a stali se z nich ti vrchní ředitelé a ti měli správnou politickou knížku.

Takže ono když se teď zamýšlíte nad tím, že spousta vrchních ředitelů odešla, ano, třeba to byli právě ti, kteří tam byli dosazeni, protože vznikla ta systemizace nebo respektive vznikla ta struktura tak, aby zanikli náměstci a mohli vzniknout ti vrchní ředitelé, protože se udělala ta správná systemizace. No a potom, co tady bylo vzýváno ohledně těch poslaneckých zákonů, tak za vaší vlády jich bylo přijato nebo bylo podáno 229, což je skoro čtvrtina všech předložených zákonů za minulé období. (Předsedající: Čas, paní poslankyně!) Takže ono sypat popel by si na hlavu měli všichni. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak další vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Svárovská. Připraví se pan poslanec Jurečka. Tak prosím.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Dobrý den, já jenom stručně v reakci na paní kolegyni Peštovou. Ano, systemizace je v kompetenci každé vlády. Jde o to, kdo padl na kterých rezortech za oběť těm předvánočním systemizacím a v některých těch rezortech to skutečně bylo jako čištění ve velkém. A co se týče politizace státní správy, já s vámi souhlasím. Já jsem v té státní správě pracovala. Já jsem prošla několika výběrovými řízeními, já vím jak se to dělalo, že v prvním kole výběrového řízení není vybrán nikdo z těch kvalifikovaných, tak se vyhlásí druhé kolo výběrového řízení, kde se sníží kvalifikační kritéria a náhle je v druhém kole vybrán preferovaný kandidát, který v prvním kole nesplňoval ta kvalifikační kritéria. Takže já vidím to, co vy říkáte. Já to uznávám, ale zkrátka si myslím, že místo aby ten stávající návrh, který máme na stole, tyhlety možnosti rušil a ten věcný zákonný postup zpřísňoval, tak jde opačným směrem. To jsem měla na mysli. Díky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji zadržení času a nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Jurečka připraví se pan poslanec Kučera. Tak prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Dobrý den. Tak já si dovolím zareagovat, protože je potřeba trošku ty věci uvést do skutečnosti a reality. Vždycky v historii byli náměstci člena vlády, i před rokem 2015, já si to pamatuju, v roce 2013, 2014 byli náměstci člena vlády, pak byli vrchní ředitelé a ředitelé odborů. To je v zásadě i teď. To, co jste udělali vy a co děláte tímto zákonem, znamená, že jste si otevřeli cestu k tomu, ty lidi jednodušeji vyhodit, vyměnit z důvodů opravdu politických. Andrej Babiš se tady zaklínal nedávno tím, jak zreguloval hazard. Tak já jenom připomenu, byla to práce jeho náměstka Ondřeje Závodského, kterého Alena Schillerová, když nastoupila Ministerstvo financí, velmi rychle nechala, když to řeknu, služebně popravit a vyhodit. Vaše vláda v roce 2018 vyhodila Toma Philippa z Ministerstva zdravotnictví. Dokonce on ten soud vyhrál, dokonce se mu muselo Ministerstvo zdravotnictví omluvit.

Já když jsem nastoupil na Ministerstvo práce a sociálních věcí, tak z osmi vrchních ředitelů šest pokračovalo normálně dál. Nepřešel jsem vlastně na žádnou čistku, jako jste udělali vy. Na celé řadě ministerstev jste to rozvrátili, kompetentní lidi vyhodili. Já chápu, že na MMR třeba Leo Steiner je samozřejmě pro Andreje Babiše a pro jeho styl a představu fungování v politice nepohodlným člověkem, protože to je úředník, který upozorňuje na rozpory se zákonem. Takoví lidé se vám nehodí. Proto jste je vyčistili na třikrát: k lednu, k 1. březnu, k 1. 4. Vyhodili jste ty lidi nejenom z pozic vrchních ředitelů. Ti lidé byli často na úrovních běžných řadových referentů, vyházeli jste je a teď tímto zákonem si to chcete zjednodušit tak, abyste to nemusel dělat ani už přes ty systemizace, se kterými musíte chodit na tu vládu a kde případně, pokud ten úředník má tu odvahu, nervy a čas, tak se soudí dva tři roky a nakonec ty soudy, jak se ukázalo na příkladu Toma Philippa, i vyhraje. Tak o tom je tenhle příběh destrukce profesionální státní správy.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak pan poslanec Kučera vystoupí s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Michal Kučera: Dobrý den. Děkuju za slovo, pane předsedající. Já jenom možná krátce vystoupím k těm poslaneckým novelám. Je to zlo, je to zlo, které se samozřejmě tady dělalo v nějaké míře vždycky. Nicméně nikdy se nenadužíval tento institut poslaneckých novel, jako je to teď v tomto volebním období a nikdy nebyl tak nadužíván zejména u takových zásadních novel, jako je to v tomto volebním období. Tento zákon není jednoduchý, tato novela není jednoduchá a předkládat ji jako poslaneckou novelou, to mi přijde jako neúcta nejenom k Poslanecké sněmovně, ale k celému právu našemu českému, které si vyžaduje skutečně nějakou kontinuitu.

To, že jsou předkládány touto cestou v tomto volebním období zejména novely, které výrazně narušují právní kontinuitu, kontinuitu zákona, je zcela jasné. To je třeba tato novela, ale já třeba připomenu i stavební zákon, který teď vlastně se projednává a zítra bude na hospodářském výboru. To je totální chaos, který tam teď se přináší a nikdo neví do poslední chvíle, jak ty novely budou vypadat ve finále, až se schválí ve třetím čtení.

Je to takové jako, řeknu, signifikantní je to, že se k těm novelám vlastně předkladatelé a poslanci vlastně ani nehlásí. Oni nejsou ani schopni vystoupit na obhajobu těchto novel. Musí vystoupit ministr Tejc, který vlastně s tím de facto nemá nic společného, protože to je poslanecká novela. Takže ti předkladatelé tady sedí, mlčí, dívají se do notebooku nebo čtou si nějaké noviny a prostě jenom se snaží tady vydržet do třetího čtení, až se to prostě odhlasuje. Takhle by to vypadat nemělo. Ano, vždycky byly poslanecké novely. Nikdy nebyly takhle nadužívány a já bych řekl až zneužívány jako v tomto volebním období.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan ministr Macinka s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Petr Macinka: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já si to nemůžu odpustit, když jsem teď tady slyšel před chvilkou faktickou poznámku paní poslankyně Svárovské, která řekla, že pracovala ve státní správě a že prošla několika výběrovými řízeními a ví, jak to funguje, takže v prvním kole nikdy nebyl vybrán nikdo z těch kvalifikovaných. Tak tedy musím říct, že jsem ještě nikdy v životě neslyšel půvabnější přiznání vlastní nekvalifikovanosti. Myslím tedy, že Strana zelených je v tomto ohledu lepší ještě než Piráti. Takže blahopřeju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat na pana poslance Jurečku. Pane poslanče, vy jste byl ministr zemědělství v tom prvním... Já nevím teďko, kam až se vracíme do toho období. Ale v každém případě u nás na ministerstvu to bylo tak, že odborný náměstek byl současně i vrchním ředitelem, takže zastával dvě funkce v jednom. Takže, odborný náměstek měl současně funkci vrchního ředitele. Vím to moc dobře, protože jsem to takhle měla sloučené, takže jsem byla současně vrchní ředitel. Pak přišla novela, nebo respektive pak přišla systemizace, kdy se to měnilo a odborný náměstek zůstal odborným náměstkem a mohlo se to rozdělit, že ještě k tomu vznikli vrchní ředitelé.

Mám pocit, že u vás to takhle nastalo, že najednou jste měli velké množství jak náměstků, tak vrchních ředitelů. U nás to zůstalo status quo, protože jsme zastávali obě dvě funkce najednou. Takže u nás se nic nezměnilo. U nás počet lidí zůstal stejný, kdežto u vás se to rozdělilo. Vím to, že pan náměstek Kendík byl taky vrchním ředitelem a rozdělilo se to tam. Takže, najednou jste měli víc lidí na ministerstvu, v uvozovkách, než byste měli mít. Ale to se nechci přít teďko.

Chtěla bych zareagovat na pana poslance Kučeru s těmi vládními novelami a poslaneckými novelami. Víte ono, pane poslanče, ono se to sem dostane třeba jako vládní novela a pak samozřejmě jak ten zákon prochází Poslaneckou sněmovnou, tak jsou načítané pozměňovací návrhy. Záleží, jaké pozměňovací návrhy. Spousta ministerstev si samozřejmě léčí svoje neduhy tím, že připraví svoje pozměňovací návrhy, které jsou obsahově skoro dvakrát tak velké než samotná novela, která sem přišla.

Takže, vy říkáte, prošli jsme řádným legislativním procesem, všechno bylo košer, ale to, co se tady potom načte, už vůbec tím procesem neprošlo. Takže, zaklínat se tím, že vy jste to dělali super, ne, to byste neměli, protože takhle to opravdu nebylo. To, co prošlo procesem, byla třeba jedna čtvrtina toho, co jste do toho zákona potom sem vtělili v Poslanecké sněmovně pomocí poslanecké iniciativy anebo samotných ministrů, kteří jsou současně i poslanci.

Další věc jsou přílepky. (Předsedající Skopeček: Čas, paní poslankyně.) Aha. Další věc jsou přílepky, které byly načítány. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Jurečka vystoupí s faktickou poznámkou, prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Já chci reagovat na pana ministra Macinku, který tady teďka hodil faktickou, zavřel dveře a odešel z jednacího sálu. Tady se navážel do kolegyně poslankyně Svárovské. Tak, pane ministře, který jste teďka utekl, chci říct, že v čem vy jste více kompetentní, více drazí, více nadřazení, tak to Motoristé ukazují dnes a denně. Není normální, aby ministr přišel na ministerstvo se svým vládním zmocněncem pro nic a kupoval si kancelářskou židli za 50 000 korun, za stůl dal 137 000 korun, za koženou sedačku 70 000 korun.

To je ta motoristická zodpovědná politika o tom, jak se tady bude zodpovědně hospodařit? Tři miliony korun vyhodíte na Ministerstvu životního prostředí proto, že si ministerstvo s vládním zmocněncem prohodili kanceláře a musí si je teďka dovybavit. To jsou fakt ti Motoristé, kteří slibovali, že budou dělat úspornou, efektivní politiku s vyrovnanými rozpočty? Kde to je? Takže, nechte toho mistrování. Chodíte tady urážet kolegyně, kolegy, chováte se tady jako pubertální pitomec, děláte tady pošklebky, ale vaše reálná politika je to, co jsem před chviličkou řekl.

Druhá poznámka na kolegyni Peštovou. Podívejte se na strukturu Ministerstva zemědělství, když jsem nastoupil v lednu 2014 a když jsem končil. Byla pořád stejná. Ti lidé zůstali na pozici vrchních ředitelů. Já jsem žádné politické náměstky navíc neměl, Tak prosím pěkně, když srovnáváte MŽP za Richarda Brabce a MZE za Mariana Jurečky, tak se podívejte na skutečná data, skutečnou realitu. Klidně si jim (?) zavolejte. Většina vrchních ředitelů, co tam byli za mě, jsou dneska vrchní ředitele dál. Předtím byli náměstci, překlopili se na vrchní ředitele. Nikdo nepřibyl navíc. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Pan kolega Janulík vystoupí s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Svárovská.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já na margo kolegy Kučery. To, co jsem tady slyšel, vaším prostřednictvím, ta praxe je tady běžná léta letoucí. Někteří jsme tady dlouho, takže bylo to běžné za vás, je to běžné i teď. Ale nazývat zneužíváním to, že poslanec projeví svoji zákonnou možnost – dokonce možná povinnost, protože je zákonodárce – že předkládá nějaké zákony anebo pozměňovací návrhy – vy jste řekl, že to je zneužívání – tak to mně tedy hlava nebere. To je tady běžné a nazývat to zneužíváním nebo že to je nadužívané – ale vy jste doslovně řekl zneužívání, prostřednictvím pana předsedajícího – tak to tedy si myslím, že už je hodně mimo realitu, protože od toho je poslanec zákonodárcem, aby takové věci dělal. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Svárovská, připraví se paní poslankyně Peštová.

 

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji. Pan ministr Macinka se pokusil o vtip. Někdy to nevyjde prostě, to je pochopitelné. Já jsem samozřejmě neřekla, že nikdy nikdo neprošel, ten kvalifikovaný kandidát či kandidátka výběrovým řízením. Řekla jsem, že se to někdy dělo. Byla jsem toho svědkem také jako osoba, která seděla v těch výběrových komisích.

Zmínila jsem ve svém projevu, že jsem byla na Ministerstvu zahraničí představená. Z toho vyplývá, že nějakým výběrovým řízením jsem asi úspěšně projít musela, že jsem tedy vybrána byla. Mohu pana nepřítomného ministra ujistit, že jeho bych si jako referenta na svůj odbor nevzala. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Peštová s faktickou poznámkou nyní vystoupí.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuju za slovo. Nebudu unavovat tím obdobím. Já si myslím, že si to s panem poslancem když tak vyříkáme venku. Já mu vysvětlím, jak se tam ta místa potom rozdvojila, že ve své podstatě my jsme měli zdvojenou funkci a vám najednou vznikli vrchní ředitelé a náměstci. Ale to si řekneme když tak venku. To nemá cenu tady někoho zatěžovat.

Já bych jenom, když tady bylo řečeno... To bych chtěla taky na vás zareagovat, kdo si co kupuje. Já jsem byla na Ministerstvu životního prostředí osm let. Osm let jsme zasedali jako vedení ministerstva ve staré kanceláři, kde prostě byla koženková křesla. Nic jsme do toho nevkládali, maximálně nějaká technika. Co se týče, protože jsme prošli covidem, tak tam byla nějaká televize, kterou jsme se propojovali, ale nic, že bychom nakupovali drahý nábytek, nic.

Já, když jsem přišla na ministerstvo poté, co odešel pan poslanec – dnes poslanec – Hladík a viděla jsem, co tam vzniklo za jeho éry – prosklené všechny celé stěny – já jsem koukala jak Alenka v říši divů. Já jsem si říkala: To není možné. Tak my celou dobu byli za koženkovými dveřmi, stačilo nám to, měli jsme obyčejné stěny a teď je tam proskleno. Já už jsem si fakt připadala jako v nějakém ráji. Takže já bych nikomu nic nevyčítala. Běžte se podívat, kolik proinvestoval váš exministr Hladík na tom ministerstvu – konkrétně na patře číslo 5 – a budete koukat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Pláteník vystoupí s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Václav Pláteník: Tak vidíte. Petr Hladík málem ráj na zemi vybudoval. Škoda, že to od vás neslyšel. To by měl velikou radost, když tam prakticky Ermitáž na pátém patře vybudoval.

Velmi zajímavé ovšem je, že jsme se dostali zase k jádru, jak jsou pracovní podmínky důležité pro ty úředníky a úřednice, jaké vlastně prostředí ovlivňuje výkon, loajalitu, spokojenost zaměstnanců, retenci, lákání talentů a podobně. A i to je důležité. A je samozřejmě škoda, že i takové věci jako třeba pracovní podmínky, koženková křesla jsou předmětem jako lítých politických bojů.

Já bych si přál, aby všichni ti lidi, co u pana ministra Tejce pracujou za 60 000, ti právníci s velkou erudicí tam nemuseli sedět na koženkových křeslech nebo na něčem podobném, co mají zrovna tady v centru, ale měli odpovídající pracovní podmínky, příjemné prostředí, kariérní perspektivu, odpovídající ohodnocení a tak dále. K tomu bohužel ale dle mého názoru tento zákon nevede.

Poslední poznámka, proč jsem se prapůvodně hlásil. Co se týče poměru těch poslaneckých návrhů k vládním zákonům, nebo jak by se to dalo říct, do jisté míry si myslím, že se shodneme na tom, že to je způsob, jak zkrátit, obejít připomínkové řízení a tu řádnou diskusi, nemělo by se to zneužívat. Ale paní doktorka Peštová, vaším prostřednictvím, zmínila poměr asi 20 procent. 25. Vaše vláda aktuálně drží poměr zhruba 50 procent. Já si udělám do mobilu poznámku, v roce 2029 se na to podíváme, jaký poměr budete držet. Děkuju za pozvání.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. A nyní vystoupí paní poslankyně Peštová s faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji. Musím zareagovat, to se jinak nedá. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, on si, ano, zpříjemnil to prostředí, ale ministr jenom. Kdyby myslel aspoň na ty svoje úředníky.

Když jsme se bavili o těch, to nebyla koženková křesla, to byly koženkové dveře! Jo? Tam jsou teď prosklené. Když přijdete na tu pětku, když vyjedete do čísla 5 a půjdete se podívat do toho ministerského patra, budete koukat, jako já jsem koukala. Já jsem v životě neviděla takové krásy, jak vy říkáte. To muselo stát hodně peněz.

Takže vyčítat něco teď Motoristům je úplně irelevantní.

A když jste zmínil ty novely zákonů, to je to, co jste možná neslyšel, možná jste nebyl v sále. Totiž ono se to tváří, že to je vládní novela, projde to krásně tím kolečkem, kterým to má projít. A pak když to doputuje sem, tak z té novely je jedna čtvrtina, protože 75 procent je tam načteno pomocí pozměňovacích návrhů, které nemají tu RIA, a to tady nikdo nekřičel, které nemají tu studii dopadů, kterou by měly mít.

Prostě najednou z té novely je jenom nosič. Jenom nosič! Tak jestli to máme dělat takto, tak to takhle budeme dělat. A budete spokojení, že jo? Budete mít nosič, který projde řádným připomínkovým řízením. A pak my to tam narveme těmi pozměňovacími návrhy. A nemůžete říct ani popel. Ani popel.

Oni to udělali jinak. Oni to udělali jako celý zákon. Udělali novelu zákona a prostě dali to jako poslaneckou iniciativu. Kdyby to udělali tak, jak jste to dělali vy, tak by sem přišel nosič a ve své podstatě z toho nosiče by bylo jen 25 procent. Anebo to tam mohli fouknout, jako jste to dělali vy, formou přílepku. Taky umíte. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji zadržení času. A to byla poslední faktická poznámka zatím. Vracíme se do rozpravy a nyní je přihlášen pan poslanec Pospíšil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik poznámek k návrhu zákona. Jsme ve třetím čtení. Já zde asi shrnu důvody, proč poslanci TOP 09 nepodpoří v závěrečném hlasování tento tisk. Důvody tu opakovaně padly, ale opakovaní je matka moudrosti. A já chci říct, s většinou důvodů, které zde uváděli kolegové z opozičních stran, souhlasím.

Ještě jednu poznámku. Jako bývalý předseda Legislativní rady vlády k té vášnivé debatě – poslanecký návrh kontra vládní návrh, počty, poměry a tak dále. Já bych si dovolil říci, a vedl jsem pět let vládní legislativu, že čísla jsou zavádějící, protože to není tak důležité ty poměry, ale přece důležité je, jak významná ta novela je, jak klíčová ta novela je.

Pokud mám velký počet drobných novel, kterými poslanci upravují nějaké drobnější věci, tak to není problém. Od toho taky ta iniciativa je. Ale pokud se klíčové věci země, zákon jako je tento, zákon, který mění výkon veřejné moci v této zemi, pokud zákon, jako je stavební zákon, se mění poslaneckými návrhy, tak to samozřejmě špatné je. A můžeme tady si říkat, kdo to dělal, nedělal.

Paní kolegyně, která zde hovořila přede mnou, tak na to je specialistka. No, já si pamatuji ještě dobu jako člověk, který v české politice je dlouho, kdy se toto nedělo. My, když jsme dělali trestní zákoník, pan ministr spravedlnosti tu seděl jako předseda největší frakce, nebo občanský zákoník, tak to se dva roky připomínkoval ten zákon. Dva roky probíhalo připomínkové řízení mezi ministerstvy. Pak se velmi debatoval na půdě ústavně-právního výboru – skoro půl roku. A na samotném plénu k zákonu, který má několik tisíc paragrafů, se přijaly asi tři pozměňovací návrhy.

Takže ta doba, jak to dělat a jak to kdysi fungovalo, tady je. Je škoda, že rozvojem právního státu a tím, jak naše demokracie je starší a vyspělejší, jdeme spíše opačným trendem, že ten legislativní proces je čím dále hrubší, méně kvalitní, a bohužel to má dopad na legislativu. A nevyřešíme to tím, že si budeme předhazovat, která vláda tohle dělala, nedělala a tak dále.

Je to problém. Má to objektivní dopad na kvalitu té legislativy. A je to tedy problém celé země. A mělo by to zajímat všechny zákonodárce, ať už jsou v opozici, nebo v koalici. Ostatně pan ministr spravedlnosti, který tu sedí, je, předpokládám, také předseda Legislativní rady vlády. A jeho by mělo znepokojovat – z mého pohledu, mě by to tedy znepokojovalo, kdybych byl ministr, který má na starosti vládní legislativu – že takhle klíčový zákon zkrátka jde poslaneckým návrhem.

Já rozumím, že pro některé poslance, a neříkám to vůbec ve zlém, nemají třeba právní vzdělání, nevnímají, v čem je tak velký rozdíl. Ale ve chvíli, kdy se měsíce zákon debatuje na úrovni ústředních orgánů státní správy, kdy se debatuje půl roku třeba v komisích a následně na plénu Legislativní rady vlády, tak věřte, a je to moje mnohaletá zkušenost, že se podaří mnoho věcí vychytat, vydiskutovat a odstranit. A nikdy ten proces na půdě Parlamentu nemůže jít do tak podrobné a detailní specifičnosti a odbornosti, jako jde na Legislativní radě vlády, anebo při vypořádání připomínkových námitek v připomínkovém řízení.

Zkrátka a dobře, my už jsme politický orgán, který rozhoduje logicky, laicky, politicky. A kvalitu legislativy těžko můžeme hlídat v té odborné technické rovině. Takže marná sláva, ukáže to podle mě praxe, jak u tohoto návrhu zákona, tak potom asi u toho stavebního zákona, že to pomíjení připomínkového řízení a debaty na Legislativní radě vlády bude mít fatální dopady, protože se nevychytají některé věci, které mají spíše odborný technický charakter a které zkrátka zde na plénu nikdy vychytat a vydiskutovat nemůžeme.

Ostatně tehdy, když jsme přijímali občanský zákoník, tak byla dohoda, že pokud se načte k němu velké množství pozměňovacích návrhů ve třetím čtení, tak ho vláda stáhne a předloží znovu, anebo ho nepředloží. Ale není možné o něm hlasovat. Ale chápu, doba je jiná. Já pouze říkám, že nemáme jenom špatné zkušenosti z minulosti, ale i zkušenosti dobré.

Padlo tady, a já s tím souhlasím, klíčové zákony zkrátka jdou nyní poslaneckými novelami. Tento zákon se týká státní správy. Není zde ministr vnitra. Překvapuje mě to, protože to zkrátka je téma, které se jeho bezprostředně týká. Koho jiného než ministra vnitra? Já respektuji a vítám, že tady je pan ministr spravedlnosti. Ale marná sláva, není to agenda ministra spravedlnosti na prvním místě, byť z pozice předsedy LRV toto může glosovat.

Ale mě fascinuje, že tady probíhá debata, která jako by se Ministerstva vnitra netýkala. Ale to je přece jedno z klíčových témat Ministerstva vnitra – úprava právních poměrů úředníků v této zemi, a to jak úředníků ve státní správě, tak úředníků v oblasti samosprávy. Pan zpravodaj, který je mimořádně erudovaný, tady předminule, a nechci ho parafrázovat, ale říkal, že jsou, ano, dva modely, ty základní modely vztahu úředník veřejná moc. Na úrovni územní samosprávy máme ten vztah více soukromoprávní, teď to parafrázuji. Říkal, že to je legitimní. Já s ním souhlasím.

Je o tom ta legitimní debata, kterou tu moji kolegové vzývali, ale ta legitimní debata o těchto dvou základních modelech, které mohou existovat v různé míře kombinace prvků veřejnoprávních a soukromoprávních, zkrátka neproběhla. A vy se nám, vážení kolegové z vládní koalice, nemůžete divit, že my jsme překvapeně nad tou rychlostí, nad tím, že tohle bylo dáno před závorku, jako něco, co musí projít co nejrychleji. Jako by třeba půlroční debata v rámci připomínkového řízení něco zastavila, zkomplikovala, jako by ten stát zbankrotoval nebo zkolaboval a logicky nás teda napadá, že hlavním cílem je rozvolnit pravidla a umožnit další politické vyhazovy z veřejné správy.

A nezlobte se, po zkušenostech, které máme s tím, jak jste zametli s lidskoprávní agendou na Úřadu vlády, jak jste zametli s některými úředníky – už to tu kolegové říkali, já to opakovat nebudu – tak ty naše obavy jsou reálné. Kdyby vládní koalice chtěla seriózně debatovat o změnách v oblasti výkonu státní správy, v oblasti zákona o státních zaměstnancích, pak by půl roku navíc, kdy by probíhalo připomínkové řízení, proběhla debata na Legislativní radě vlády opravdu nic nezkomplikovala. Vždyť zkrátka tady nic nehoří. My můžeme tu debatu provést, mohli jsme ji provést. Mohli jsme vyhodnotit tu novelu, kterou prováděla Fialova vláda, kterou já považuji a nebyl jsem v té vládě, za správnou. Škoda, že v tyhle věci neproběhly.

No, důsledky toho poneseme všichni, nedá se nic dělat. Jenom podle hesla klasika: My jsme vás varovali, budeme to potom moci morálně říkat, ale ty dopady do kvality výkonu veřejné moci v této zemi to bude mít jednoznačné.

Takže k tomu, co říkal ještě pan zpravodaj, i já si dovedu představit posílení více soukromoprávních prvků v oblasti výkonu státní správy. Našel jsem si nějaký svůj článek, kdy se to tady přijímalo. Já jsem už tedy nebyl ministr. Pan ministr Tejc byl předseda klubu, tak jsem tehdy tu úpravu kritizoval z pozice poslance. Ale i teď bych si dovedl představit změny, ale zkrátka ne v tomto tempu, v této podobě. To znamená ta forma té změny, to tempo, ta nevydiskutovanost těch 33 pozměňovacích návrhů včetně různých přílepků, to je to, co každého, aniž by byl či nebyl příznivcem veřejnoprávní podoby státní služby, musí vést, být na pozoru a zvedat prst.

Takže pouštět se teď do debaty, jestli ten vztah má být více soukromoprávní nebo veřejnoprávní, debaty, která měla být odborně vedená na úrovni ministerstva, Ministerstva vnitra, LRV a tak dále, no to už na půdě Sněmovny zkrátka je pozdě, pokud návrh je takto předložen.

Takže může to znít jako nošení dříví do lesa. Říkali to tady kolegové, ale já ten argument znovu opakuji, protože je fatálně klíčový. To, proč my to nepodpoříme, TOP 09, je ta forma, způsob projednávání, způsob naložení s námitkami k tomuto předloženému textu, protože zkrátka je zde celá řada otazníků, které nebyly odpovězeny a které hrozí tím, že to povede k vulgarizaci veřejné správy a odchodu lidí, kteří tam dneska jsou a kteří vytvářejí tu reálnou podobu veřejné správy.

Ti úředníci, ti talentovaní úředníci, kteří dál budou postrádat motivaci a po přijetí této novely se obávám, že tam ta motivace bude ještě snížena, tak zkrátka z veřejné správy budou odcházet. Pan ministr Tejc tady hovořil o platech na Ministerstvu spravedlnosti. Já si to pamatuji. Já si pamatuji, pane ministře, jak je těžké získat kvalifikovaného odborníka právníka pro veřejnou správu. Jak je těžké ho získat pro Ministerstvo spravedlnosti.

Jen si kladu otázku, jestli poté, co on uvidí potenciální uchazeč o místo ve veřejné správě, jak je se zákonem o státní zaměstnancích naloženo, jak ten zákon byl přijat, v jaké podobě, jaké tedy záruky byly zbourány, a peněz, jak jste sám tady citoval, není moc, mluvil jste o 60 tisících pro kvalifikovanější a vyšší státní úředníky na Ministerstvu spravedlnosti, ta čísla jsou pravdivá, mohu je pouze potvrdit, tak je otázka jestli právě tento návrh, pokud to schválíte, nebude další demotivací, aby lidé, mladí lidé, kteří ukončí třeba právnické vysokoškolské vzdělání a mají tedy možnost výběru mezi komerční právnickou kariérou anebo nástupem do státní správy, neupřednostní ještě více než dosud právě tu soukromou sféru.

Já si fakt pamatuji dobu, nevím, jak za těch 15 let změnilo, ale fatálně asi ne, kdy zkrátka byl velký problém a velký kumšt kvalifikovaného právníka přesvědčit, aby nastoupil do státní správy a pracoval na ministerstvu. Protože ty platové podmínky v jiných oborech, zvláště zde v Praze, byly tak rozdílné a ta konkurence zvláště soukromého sektoru byla tak obrovská, že v zásadě jen srdcaři byli ochotni do veřejné správy nastoupit. No a ti srdcaři, podle mého názoru teď srdcaři úplně nebudou, budou ještě více jaksi z tohoto přijatého zákona otráveni.

Takže to k tomu dodávám. Já bych klidně se bavil o posílení soukromoprávních prvků ve výkonu státní služby. Některé ty věci, které tam byly navrženy, jsou mně třeba i blízké, ale ta forma je pro mě tak zásadní, že my to zkrátka podpořit nemůžeme.

Bylo to také tady zmiňováno, nevím, zda proběhla neproběhla analýza, která by logicky měla proběhnout dotazem na Evropskou komisi, kdyby to byl vládní návrh, nakolik ta novela tedy bude akceptována Evropskou komisí. Já tady nechci strašit a říkat, že po tomto návrhu budou zastaveny určité evropské dotace. Ale ta slova tady padala i od zástupců Evropské komise, kteří navštívili Českou republiku. Bylo to citováno v českém tisku. Zástupce Evropské komise zde konstatoval, ředitelka Evropské komise tu konstatovala, že to může ohrozit peníze z Evropského fondu obnovy po covidu.

Samozřejmě je možné říci, logicky asi řeknete, že to byl jeden individuální názor vysokého úředníka Evropské komise, nikoliv oficiální stanovisko, ale kdyby tato novela byla předložena vládou, i tato otázka možného střetu s principy evropského práva by mohla být vydiskutována nebo by měla být vydiskutována. Zdůrazňuji používám slovo principy, protože jak uvádí Parlamentní institut a pan zpravodaj to tady myslím, také citoval, otázka služebního zákona z pozice státních zaměstnanců není upravena žádnou konkrétní evropskou legislativou, ale ty principy jako takové v evropském právu jsou obsaženy. A já si pamatuji, když jsem jezdil jako ministr kdysi dávno do Bruselu a ještě nebyl přijat žádný zákon o státních zaměstnancích, jak to téma bylo na různých politických jednáních i v rámci našeho prvního předsednictví, jak to často bylo skloňováno a mělo to opravdu velký význam. Takže bych tuhle rovinu i tu evropskou rovinu jaksi bych nerad opomíjel.

Takže ve chvíli, kdy už tu problémy s evropskými penězi máme z důvodu pozice pana premiéra, tak mít další problém mně připadá jako teda velký hazard a měli bychom tohle téma vydiskutovat.

Je připraveno 33 pozměňovacích návrhů. To je teda u takovéhoto zákona podle mě velký počet. Některé z nich dokonce mají podobu přílepků. Návrh třeba pana kolegy Vondráčka, Libora Vondráčka, který mění úplně jiný zákon, zákon o zahraniční službě a je zde snaha odebrat prezidentu republiky pravomoc pověřovat a odvolávat vedoucí stálých misí u mezinárodních organizací. tak já doufám, že ten návrh neprojde. Pominu jeho obsahovou kvalitu, ale už teď se ústavní právníci shodují na tom, že je minimálně ústavněprávně sporný? Já osobně se domnívám, že je zcela v rozporu s ústavou, protože zkrátka prezident má právo pověřovat vedoucí misí u mezinárodních organizací a u státu, tam to vymezení pouze na státy zkrátka není. To znamená, i toto je věc, která doufám, že nakonec neprojde, protože jaksi s tím nesouvisí a podle mého názoru má onen protiústavní charakter.

Dámy a pánové, já dál k tomu asi hovořit již nechci. Opakoval bych i to, co zde dneska několikrát zaznělo. Konstatuji tedy, že mě velmi mrzí, že návrh, který bych rád debatoval a rád si přečetl stanovisko Legislativní rady vlády rád se podíval na analýzy Ministerstva vnitra, určitě bych se rád to zapojil, tak bohužel jde takovouto formou. Možná ušetříte půl roku, možná tedy dřív vyhodíte nějaké nepohodlné úředníky, ale bude to mít dlouhodobě dopad podle mého názoru na kvalitu toho materiálu a to je škoda, protože pokud ta novela projde, neměla by být pouze na jedno volební období, měla by být dlouhodobá, protože jeden z faktorů, který ovlivňuje kvalitu státní správy a státní služby, je i stabilita právních předpisů, které upravují principy výkonu státní služby.

Pokud bude každá vláda je měnit podle toho, jak se jí to politicky bude hodit, tak je to další hřebíček do rakve profesionální státní správy v této zemi. Takže doufám, že nakonec třeba si to ještě rozmyslíte a ten návrh zákona neprojde.

A já tady opět konstatuji, u poslaneckých návrhů není důležité to číslo, počet, ale jak klíčové zákony, v jakém tempu jsou měněny. Na jedné straně tu měníte rozsáhlé klíčové technické normy, (?) stavební zákon, na druhé straně tu měníte třeba trestní zákoník poté, co novela je účinná jeden měsíc. Změna vyživovací povinnosti poté, co většina současných vládních poslanců pro to hlasovala v minulém volebním období, pro Blažkovu reformu trestního zákoníku, a teď, měsíc poté, co to je účinné, už to zase měníme, už to zase přepisujeme bez toho, že bychom vyhodnotili nějaké statistiky, jaký dopad má omezení kriminalizace neplacení výživného, reálného stavu neplacení výživného, bez toho, že bychom aspoň trošku pracovali s fakty, empirií, čísly, když novelizujeme tak klíčovou normu jako je trestní zákoník, tak dneska nebo kdy na plénu bude druhé nebo kolikáté čtení této novely, kterou tady vládní poslanci předkládají, a budeme trestní zákoník zase měnit.

Takže prosím, není to jen o počtu, ale o významu, jak významné zákony měníme. A já si myslím, že takové věci, jako jsou zákony, které (řeší) strukturu státní správy v této zemi, jako je trestní zákoník, jako je stavební právo, by fakt měly projít ministerstvy, připomínkovým řízením. Kladu si tedy otázku, jestli vůbec máme platit, poté, co jste zrušili lidskoprávní agendu nebo ji výrazně restrukturalizovali – asi je řada (Otáčí se vlevo do ministerských lavic.), pane ministře, na zrušení Legislativní rady vlády. Já bych to tak viděl, protože nevím, co tam tedy budete dělat, když klíčové zákony prodáváte takhle.

Takže já úplně nerozumím tomu, proč jste přesunuli lidskoprávní agendu a tím ji rudimentalizovali, ale radím tady nebo navrhuji v takovémto případě – samozřejmě s dávkou ironie – zrušte Legislativní radu vlády, taky stojí peníze, nebo omezte počet jejích členů, udělejte z toho takovou minivládničku, nějakou miniradičku, protože v zásadě všechno klíčové, pokud půjde tímto směrem, pak Legislativní radu vlády nepotřebujeme. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí s přednostním právem pan poslanec Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré dopoledne. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, já jsem rád, že tady je jak pan ministr spravedlnosti Tejc, tak i pan místopředseda Sněmovny Barták. Mrzí mě, že odešla kolegyně Peštová, protože i k ní by chtěl tady část svého vystoupení směřovat.

My tady projednáváme novelu zákona, které říkáme zákon o státní službě, a doprovodné zákony. Já se ve svém vystoupení podívám na to, co se tady děje nejenom u tohoto tisku, ale za poslední čtyři pět měsíců, jaké to má bohužel praktické dopady na fungování tohoto státu, správné, efektivní fungování a co to vlastně znamená pro běžného občana, to znamená, pro rodinu, pro běžnou firmu a podobně.

Tady nastoupila vládní koalice, která už to udělala jednou v roce 2018, kdy prostě část lidí, kteří slouží tomuto státu, ze státní služby vyházela. Já jsem to tady zmiňoval – byli to lidé jako třeba Ondřej Závodský, člověk, který se zasloužil opravdu za to, že jsme tady výrazně omezili, zregulovali hazard, bedny a tak dále. Byli to další lidé, kteří byli vyhozeni v rozporu s tehdy platným zákonem, protože prostě nebyli pohodlní tehdejší vládě Andreje Babiše.

Teď nastoupila tato vláda a pod vedením stejného premiéra znovu v trošku jiné vládní koalici, ale se stejnými praktikami, prostě s estébáckými praktikami: kdo mně neslouží, kdo mně nepochlebuje, kdo se vymezí, řekne nějaký kritický zákon, upozorní na to, že je něco v rozporu se zákonem, tak je vyhozen, je vymeten. To se stalo i vlastně, když se podíváte na proměny lidí v poslaneckém klubu hnutí ANO za ty roky, kteří přišli s nějakým nadšením v roce 2013, tak vlastně byli postupně odejiti, byli postupně sundáni z čelných kandidátních míst a někteří to pochopili sami a odešli třeba a dneska fungují v politice za někoho jiného nebo odešli úplně.

A tady touto novelou zákona se vlastně podtrhuje to, co udělala tato vláda na začátku svého vládnutí teď v lednu, v březnu a v dubnu: Vyházela nejenom vrchní ředitele, to nebyl jenom případ Leo Steinera, ale i další lidi z dalších ministerstev, ředitele odborů, ale šli až na úroveň třeba, řekněme, vrchních řadových úředníků. Já to tady využiju v tom příkladu, když jsem zmiňoval Ondřeje Závodského, který působil na Ministerstvu financí jako náměstek, pak působil za mého působení na Ministerstvu práce a sociálních věcí jako člověk, který nebyl ani vrchní ředitel, ani ředitel odboru, ale měl na starosti oblast sociálního podnikání, protože té oblasti rozumí, sám je člověk s handicapem, který ho provází celý život a je schopen opravdu vnímat potřeby těch lidí a nastavení systému nebo ekosystému sociálního podnikání. Byl vyhozen, protože prostě tito lidé tam být nemohou, pokud je Andrej Babiš premiérem. Je smutné, že jeho tým vládní mu tohle toleruje a nikdo mu neřekne: Premiére, předsedo vlády, šéfe, bossi, tohle prostě je za hranou – jo?

A teď tady přichází tento návrh zákona, který to zjednodušuje v tom, že vládní koalice už do budoucna nebude muset nosit na jednání vlády systemizaci, kde to musí nějak vysvětlit, kde musí napsat nějaké odůvodnění – a je to trošku nepohodlné, byť dosáhnou stejného výsledku plus minus, tady tímto si vládní koalice pro příští roky výrazně zjednoduší život, že bude moct ze státní správy, u lidí, kteří jsou pod státní službou, je takhle jednoduše vyhazovat. Na koho si ukážou, toho prostě budou schopni poměrně jednoduše poslat ven. A ještě k tomu přidávají návrhy poslanecké, kterými to chtějí rozšiřovat na úroveň krajských a městských úřadů, na to, aby si mohli vyměnit po komunálních volbách tajemníky, ředitele krajských úřadů, jo?

A celé se to děje, a proto se tady obracím na pana ministra spravedlnosti, který i v minulých čtyřech letech byl pod Pavlem Blažkem na rezortu spravedlnosti, působil tam – mě jako fascinuje, že teď pan ministr Tejc chodí a ve veřejných vystoupeních kritizuje předchozí vládu, když byl součástí toho vedení rezortu spravedlnosti, čtyři roky byl součástí týmu Pavla Blažka – a dneska se tváří jakoby tam čtyři roky vůbec nepůsobil, jako kdyby byl úplně odstřižen a chodí a kritizuje něco, co sám mohl měnit, sám mohl chodit a říkat: Já to chci jinak. To mně vadí, když se toto děje. A vadí mně to, že on i z titulu ministra spravedlnosti a šéfa Legislativní rady vlády neřekne, že prostě není normální, že polovina zákonů, které za ten půlrok projednala tato vládní koalice, jsou poslanecké vládní návrhy zákonů.

To, o čem jsme se tady přeli s kolegyní Peštovou, je ten rozsah – já jsem si to nechal spočítat – 50 procent zákonů, které máte doteď ve Sbírce zákonů jsou poslanecké návrhy. Vládní, koaliční poslanci to předkládá jako poslanecké návrhy. Když jsem se podíval do minulých období – obracím se teďka na pana ministra spravedlnosti a předsedu Legislativní rady vlády – udělejte statistiku a férově řekněte, jak se to dělo v předchozích obdobích, nejenom v minulém, předminulém, ale v těch dalších. Bylo to zhruba do 20 procent.

Vy jedete úplně jiným stylem: Vy prostě destruujete systém, destruujete proces, který je tady nastaven proto, že garantuje nějakou kvalitu. Proč máme připomínková řízení, která – na rovinu – žádného ministra úplně netěší, že jeho úředníci, ale i on sám, musí vypořádávat někdy i stovky připomínek, vést k tomu různá odborná i politická jednání, dohadovat se se zástupci krajů, měst a obcí, Hospodářské komory a dalších povinných připomínkových míst, s odbory? Ale přece to je tam právě proto, aby se vychytaly nedostatky, chyby, legislativně-technické chyby, abychom tady pokud možno dělali co nejkvalitnější práci. Vy na to úplně kašlete. To je úplně stejné, jako kdybychom řekli: Opravuju barák, nebudu dělat pořádné lešení, nebudu tam mít nikoho, kdo dohlíží na bezpečnost práce, ale postavím si žebřík prostě na dva kýble, a když to spadne, tak se potom divím, že jsem spadl. Tak takhle vy přistupujete k něčemu, podle čeho má fungovat tento stát, podle čeho mají fungovat občané, podle čeho mají fungovat firmy – i takovýmto amatérským způsobem jako Pat a Mat děláte řízení tohoto státu.

A můžete tisíckrát říkat, že vám jde o rychlost a o to to doručit – to nikdo nerozporuje, to tady máme chtít všichni a vždycky – ale vy to děláte způsobem, tedy dopředu říká, že z toho prostě vzejde ve většině případů zmetek, nedokonalý zmetek, se kterým tady zase (?) muset někdo fungovat do doby, než to zase a znovu bude opravovat. A fakt nestačí říkat argument: Vy jste to dělali taky. Já to říkám opakovaně: Jestliže dělám chybu nebo blbost, tak normální, příčetný člověk se z toho snaží poučit. Vám je to úplně šumafuk.

Vy víte, že to je blbost. Vy jste ji dělali i v minulosti a teď tu blbost děláte ještě na druhou. Tak to mně fakt jako normální nepřijde. Já to umím pochopit, když opravdu je krátké časové okno, je potřeba to udělat extrémně rychle. Dělal jsem to taky několikrát, nebudu říkat, že ne, ale udělal jsem to, že jsem ty věci projednal neformálně s těmi klíčovými aktéry, když to byla třeba novela zákona o sociálních službách, tak jsem si sedl s Asociací poskytovatelů sociálních služeb, zástupci krajů, zástupci měst a obcí a prošel jsem s nimi a s týmem těch úředníků, co dělám a proč to navrhuju a šel jsem i sem před těmi třemi, čtyřmi roky za tou opozicí. Vy nic z toho neuděláte, necháte donutit to napsat nějaké úředníky v lepším případě, v horším případě to napíše někdo úplně mimo tu státní správu, přesvědčíte tady 5, 6, 7 poslanců, kteří to jako zoufalci podepíší, kteří to nikdy nečetli, vůbec neví, o čem ten tisk je, vůbec nerozumí těm dalším souvisejícím věcem, kdybych se tady ptal těch lidí na technické věci, toho druhého tisku a na přechodná ustanovení, tak budou koktat, protože to nečetli. A včera na grémiu tady pan místopředseda Sněmovny za Motoristy Barták říkal, že jako on má vztah k personalistice, tak já bych se na něj chtěl, prostřednictvím pana předsedajícího, teďka obrátit, zeptat se ho, jestli ten návrh zákona četl a jestli jako on člověk, který jako rozumí oblasti personalistiky, by přišel a řekl, je to změna zákona, která je k lepšímu, která bude znamenat profesionálnější způsob vedení státní správy, která zavádí moderní prvky v rámci HR managementu, která tam zavádí takové věci, jako je opravdu dobře nastavené celoživotní vzdělávání, dlouhodobé hodnocení na základě klíčových ukazatelů, Talent management. Pane Kolego, četl jste to tam někde? Našel jste tam někde takovéto prvky v té úpravě, kterou tady předkládáte? Nic z toho tam není. Nic z moderní personalistiky, která se dneska používá v řízení firem, úspěšných firem, tam není. A ty prvky, které tam byly a neříkám, že všechny fungovaly dobře, tak ty vlastně vymazáváte. Tak vysvětlete lidem, co tento návrh přinese jako pozitivního kromě toho, že Andrej Babiš bude moci vyhazovat nepohodlné lidi. Vysvětlete, v čem ta státní správa bude lepší. V čem to bude zajímavější pro mladého člověka, aby po vysoké škole si řekl, safra mě zajímá to, že bych chtěl jít dělat třeba na nějaké ministerstvo nebo na nějaký klíčový úřad v tomto státě. Vy v očích těch lidí a na pracovním trhu děláte z těch veřejných institucí, které pokud dělají svoji práci dobře, tak posunují celou společnost na vyšší úroveň, tak vy to výrazně zhoršujete.

Přece takhle nemá vypadat profesionální správa toho státu. Tak prosím, pane místopředsedo, když jste včera a mně to bylo sympatické, že jste jako řekl, že vám na těchhle personálních věcech záleží, byť to bylo u jiného tématu na grémiu Sněmovny, tak zkuste se vyjádřit k tomuto tisku, který tady vy, vaši kolegové, vaše vládní koalice prosazuje. Zkuste komunitě lidí, kteří dělají špičkovou personalistiku v této zemi, říct, to je super, z toho si vezměte příklad, takhle byste to měli dělat ve firmách. Uděláte to, aniž byste byli u toho za pitomce? No asi těžko. No, ale přece takhle to přesně fungovat nemá.

Dovolím si ještě pár poznámek, co mně vadí, že vlastně tady vládní koalice těmi návrhy, které jsou poslanecké, protože další tady jde, například zrušení nominačního zákona, principy, které jsme tady před 10 lety společně nastavovali i jako koalice i jako opozice proto, aby tady byl nějaký transparentnější systém lidí ve výběru do dozorčích rad státních firem. To úplně rušíte bez náhrady. Nebavíte se o tom, v čem to je nedokonalé, v čem je to potřeba zlepšit. Vy to prostě úplně vypínáte. A to byl Andrej Babiš, který říkal, že to je suprová věc, že to máme udělat, proč se to najednou nehodí? A zase je to poslanecký návrh. Vypínáte další základní principy. Budeme se o tom tady bavit za dva týdny. Zákon o větším zadlužování České republiky. Prosadili jste si ho, tlačíte ho kupředu. Máte letos rozpočet, který je v rozporu s platným zákonem, v rozporu s platným zákonem. A Ministerstvo financí chystá asi evidentně rozpočet na příští rok v rozporu s platným zákonem o rozpočtové odpovědnosti. Prostě vy na tyhle věci opravdu úplně kašlete a je vám úplně jedno, kdo to zaplatí, kdo to odnese, kdo to odskáče, protože bohužel to jsou věci, které nejsou vidět za rok, za dva, za tři. Ty věci se projeví za 8, 10, 15 let, kdy už tady Andrej Babiš asi vůbec nebude v politice, jo? Ale jemu je to jedno.

Paní ministryně Alena Schillerová představí a řekne na sociálních sítích, že vláda schválila fiskálně strukturální plán České republiky, kde bude saldo sektoru vládních institucí, pokud jde o ten deficit vůči HDP v roce 2027 minus 2,8 procenta, v roce 2028 minus 2 procenta, v roce 2029 minus 1,6 procenta. A ejhle rok, kdy už tato vládní koalice nebude velmi pravděpodobně ve Strakově akademii, tak je tam krásných ambiciózních 1,2 procenta minus HDP. Když to převedu do praktické řeči, to znamená, tak teď máme první rok vlády této koalice – deficit minus 310 miliard korun. Příští rok deficit někde mezi 330, 350 miliardami korun, když k tomu dopočítáme velmi pravděpodobně Dukovany, bude to přes 350 miliard korun. 2028 budeme taky někde na téhle hodnotě. Tak kde jsou ty sliby té vládní koalice, že budeme zodpovědně hospodařit? Kde jsou ta slova Aleny Schillerové, která říkala, když kritizovala vládu Petra Fialy, že tady chybí zodpovědnost budoucím generacím? A ona představí tento plán, ale ten plán vůbec nestojí na reálných základech. Ten plán by znamenal, že tady budeme muset mít každý rok navíc zhruba nějakých 100 až 150 miliard korun příjmů. Kde je vezmu, anebo úspor? A jak je udělám? Nezazněla jediná informace ze strany této vlády, že má ambici udělat nějakou klíčovou reformu, která sníží výdaje na straně státu. Žádná reforma. Změny, o kterých tato vláda hovoří, budou znamenat, že ty výdaje budou ještě vyšší a vyšší.

Ty výdaje budou vždycky vyšší automaticky proto, protože mám nějakou inflaci i relativně nízká inflace kolem dvou procentních bodů znamená, že minimálně valorizujeme důchody a valorizujeme celou řadu i dalších podpor, které ten stát nastavuje. K tomu ta vláda přichází s dalšími výdaji navíc, například 24 miliard korun ročně do zdravotního systému, 17 miliard korun ročně na příspěvek na obnovitelné zdroje, 8 miliard korun chce vzít ze státního rozpočtu na veřejnoprávní média. A kde máme ty vysoké výdaje na tu potřebnou infrastrukturu? Vždyť to přece, když si normální člověk v tohle zamyslí a jenom řekne to, co teďka Jurečka řekl, napíše si to na papír, to nemůže vycházet a proti tomu není žádná relevantní reforma, která by řekla, chceme udělat ten stát v něčem efektivnější, chceme snížit ty výdaje. A ta vláda prostě přijde a řekne, no my to nějak uděláme, neptejte se na to. Včera na grémiu mně znovu kolegové i mimo kamery vysvětlovali, že 8 miliard korun nepůjde z daní. Chápete to? To není jenom Otakar Klempíř jako ministr kultury, ale i jiní členové té vládní koalice mně vysvětlují, že 8,5 miliardy korun někde najdou a nepůjdou z daní.

Takže český daňový poplatník teďka letos platí, já předpokládám, bohužel asi i v příštích letech to, že vláda řekne plošně, rozdáme 17 miliard korun i domácnostem, které to vůbec nepotřebují. Když si na to tato země půjčí, tak ze 17 miliard korun za 10 let jenom na úrocích zaplatí osm. Když si tato země půjčí ročně na poplatky za Český rozhlas, Českou televizi, tak z toho za 10 let na úrocích zaplatí zhruba 3,5 miliardy korun. A takhle mohu pokračovat. Dělejme věci, které opravdu jsou potřeba pro to, aby ta politika byla odpovědná a sociální. To neznamená, že má být tvrdá a naivní, ale odpovědná, a sociální. To znamená, dívám se na to, jaké mám příjmy. Ano, na něco si půjčím, ale na co si půjčuju? Na ty opravdu smysluplné, důležité věci? Na infrastrukturu, na nějakou potřebnou reformu, že třeba udělám reformu školství, která mi krátkodobě bude stát nějaké výdaje navíc, ale přinese v něčem výrazné zlepšení ve vzdělávání a v uplatnění lidí na pracovním trhu? Udělám nějakou reformu ve zdravotnictví, která bude znamenat, že zdravotnictví bude efektivnější? Ano, na to si umím představit, že krátkodobě třeba zkonzumuju nějaký větší výdaj prostředků. Ale vy jako vládní koalice jdete a to tady vysvětluji(?), snažím se to říkat jako polopatisticky, děláte ty věci opravdu jako lemplovsky. A do toho si jako půjčujete peníze na věci, které by vůbec nebylo potřeba dělat na dluh.

Mě potkává celá řada seniorů. Teď jsem byl v Olomouci v sobotu na velkém kulturním festivalu, suprová věc. Zastavovala mě spousta seniorů, kteří mi říkali – pane Jurečko, řekněte jim v té vládě, že my nemáme problém zaplatit 150 korun za Českou televizi a 55 korun za Český rozhlas. My nechceme, aby za nás tohle platila naše vnoučata. My jim nechceme nechávat dluh 8 miliard korun za každý rok z toho, že nám vláda řekne milostivě – my to vezmeme za vás. Radši ať ta vláda investuje do sociální infrastruktury, ať víme, že za čtyři, za pět, za osm let bude místo, kde se o nás bude moci někdo důstojně postarat.

Slyšíte z úst premiéra, že by řekl – je důležitou prioritou této země investovat do sociální infrastruktury? Slyšeli jste to někdo za poslední měsíce? Já ani jednou. Nic pro to nedělají. Přitom přesně víme za čtyři, za pět, za osm, za deset let, kolik lidí bude potřebovat péči v rámci sociálních, zdravotních služeb. A vláda s tím nedělá vůbec nic.

Budeme mít letos přebytek na důchodovém účtu díky změnám, které jsme udělali za minulé vlády, plus 20 miliard korun. Dělá Andrej Babiš a Aleš Juchelka aspoň to, že by část těch peněz vzali a řekli – dáme je na tu sociální infrastrukturu, společně s kraji, s městy, obcemi, budeme stavět odlehčovací služby, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem? Je z toho něco, že by to vláda chtěla dělat? No vůbec. Ticho po pěšině. Sociální služby nemají prostředky. Prosí teď ministryni financí a ministra Juchelku, aby aspoň 1,4 miliardy korun poslali, protože na papíře vláda zvýšila platy, s velkou pompou to ohlásili, odbory tomu zatleskaly, ale nemají ty peníze. Těm lidem nepřijde víc peněz letos na účty. Seberou se jim prémie. To přece není normální odpovědná politika.

Tak já tady chci apelovat na to, dělejte ty věci pořádně, neobcházejte mezirezortní připomínková řízení a problémy, které jsou vážnými problémy této země, tak, prosím pěkně, opravdu odpovědně řešte.

Problematika stárnutí je už dneska naléhavý problém. My jsme na konci loňského léta s panem profesorem Duškem předali poprvé v životě za tento stát extrémně přesná data, kolik té péče budeme potřebovat zabezpečit, kolik kapacit má vzniknout, kde v kterých krajích, v kterých obcích s rozšířenou působností. Řekli jsme, kolik budeme potřebovat taky personálu k tomu. Ale já vůbec nevidím že by ta vláda s tím pracovala. Já vůbec neslyším premiéra, který tak často vystupuje a říká – já hájím zájmy našich seniorů. Jedině v oblasti důchodů ho v tom slyším a to ještě je vidět, že to, co říkal před volbami, neplatí po volbách.

Ale to není legrace. Kvalita života seniorů není jenom o výši příjmu, důchodu. Je o zajištění kvalitní dostupné péče o naše mámy, táty, dědy a babičky. (S důrazem a ťukáním do stolku.) A vy vůbec toto neřešíte.

Takže prosím pěkně, nejenom u tohoto tisku, ale i u dalších, nedemontujte, nedestruujte tento stát, dělejte politiku poctivě, jak se má dělat, dívejte se i do střední a dlouhodobé budoucnosti a neřešte to stylem po nás potopa. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, která má přednost, to je pan místopředseda Barták. A pak chce po vás, jestli jsem pochopil, s přednostním právem pan ministr. Tak pane místopředsedo, vaše dvě minuty. Prosím.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vážené dámy a pánové, vážené kolegyně, kolegové a cestou předsedajícího i vážený pane předsedo Jurečko, ano, skutečně, personalistika je mou oblíbenou oblastí, které se věnuju dlouhou dobu, a z personalistiky vím, že je strašně důležité ani mnohdy ne to, co je napsané v tom zákoně, ale to, jak se chovají ti majitelé firem, jak se chovají nadřízení ke svým podřízeným a podobně, protože jsou tam takové nuance, které ani zákonem neupravíte.

Sám jste řekl, že cca osm let bude trvat to, aby se vidělo, jestli to poškodilo, nebo nepoškodilo současný stav. Počkejme, co bude za těch osm let, jestli dojde k tomu, že skutečně došlo k nějakému výraznému narušení.

Já ze svých zkušeností – a ten návrh jsem samozřejmě četl a četl jsem připomínky, které k tomu jsou, tak si myslím, že je to cesta správným směrem a že nedochází k tomu, že by se někomu brala nějaká práva, že bychom se dostávali do období, jak jste tady sám řekl, estébáckých praktik, protože to skutečně tenhle zákon nějakým způsobem neumožňuje ani nenastavuje.

Ještě jenom možná takový dodatek k tomu. Mě také potkává – tady k těm televizním poplatkům – spousta seniorů, i v Olomouci i ve Zlíně a ti zase souhlasí s ukončením poplatků a ptají se ještě navíc, proč ho mají platit, když platí kabelovou televizi, že by za ně vlastně ten poplatek měla platit ta kabelovka.

Takže každý potkáváme jinou skupinu lidí, ti nás oslovují, oslovují nás asi proto, co jim přinášíme, a podle toho nám pokládají tyhle otázky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já také děkuji a nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Jurečka.

Než dorazí, načtu tři omluvy. Omlouvá se pan poslanec Bartoš od 12 hodin z rodinných důvodů, pan poslanec Jakob od 17 hodin z pracovních důvodů a pan poslanec Munzar celý jednací den z důvodu zahraniční cesty. Tak pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju, pane místopředsedo. Děkuju, oceňuju, že jste přišel, zareagoval. Já mám k tomu dvě poznámky.

Kdybyste ten návrh zákona vzal a poslal ho kolegům z oblasti personalistiky třeba Asociaci českých personalistů, já bych chtěl vědět, jestli je tam někdo, kdo by ho pochválil a řekl, že to je krok dobrým směrem.

Já souhlasím s tím, že to je hodně potom i na tom, jak prakticky funguje třeba to personální oddělení nebo personální odbor. Ale tento zákon nezavdává prostor pro to, aby se ty věci opravdu výrazně zlepšily.

Já jsem mluvil o těch moderních prvcích, které se dneska aplikují, jako je třeba právě talent management, zavádění KP (nesrozumitelné) a podobné věci. O tom tam není prakticky ani zmínka.

A druhá poznámka. Ano, potkávají nás často rozdílné skupiny lidí. Jenom je potřeba těm, kteří vám říkají, jak je to skvělé, říct, že to stejně zaplatí A když to nezaplatí oni ještě ve svém životě, budou to platit děti a vnoučata, protože z těch 8,5 miliard korun, je potřeba říct, že v tom desetiletém úrokovém cyklu to bude 3,5 miliardy korun (nesrozumitelné) na dluhopisech a to vy jim neříkáte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. Bude reagovat s faktickou poznámkou pan místopředseda. Tak prosím.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak já bych se nerad zacyklil tady v těch faktických poznámkách. Opět k panu předsedovi Jurečkovi, cestou pana předsedajícího.

Nevím, jestli tato asociace personalistů se věnovala tomuto zákonu v nějakém velkém rozsahu. Já co jsem mluvil s lidmi, kteří si ho přečetli, říkají, že opravdu s tím nemají žádný problém, naopak, že to přizpůsobení nebo ten přesun směrem k zákoníku práce je docela významná pomoc i z hlediska třeba nějakých pracovněprávních sporů.

Ale jak už jsem řekl předtím, u každé normy, která se někam aplikuje, strašně záleží na tom, jakým způsobem a kdo ji bude aplikovat. To znamená, jestliže tam budou lidé, kteří budou odpovědní, kteří budou své práci rozumět, tak si myslím, že norma ani tato ani žádná jiná nebude mít žádný problém.

To, co já z personalistiky vím, tak je to vždycky a vždycky o lidech. Ale to je asi v každé práci, je to v lidském životě, je to v potkávání lidí. Někdy máte štěstí, že potkáte někoho, kdo je výborný, někoho, kdo vám sedne, někdy máte neštěstí v tom, že potkáte někoho, kdo vás nemá rád nebo vám nesedne. A asi úkolem nás dospělých je to, abychom se s tím uměli vyrovnat, a nenaskakovali na různé zbytečné urážky a vulgarity. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Taky děkuji. Bude reagovat pan poslanec Jurečka s faktickou poznámkou. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Marian Jurečka: A někdy máte nevýhodu že jste úředník, který dodržuje zákony této republiky, a potkáte jako premiéra Andreje Babiše a ten vás vyhodí.

Druhá poznámka. No, ta Asociace personalistů České republiky ten zákon nemohla připomínkovat. Protože kdyby běžel standardním vládním návrhem a mezirezortním připomínkovým řízením, tak by Hospodářská komora byla připomínkovým místem ze zákona, Asociace personalistů je součástí Hospodářské komory a mohla by ho připomínkovat. Protože jste to obešli tak to nemohl připomínkovat vůbec nikdo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Rajchl, poté pan místopředseda Barták. Tak prosím.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuju, pane předsedající, za slovo. Já bych chtěl zareagovat, vaším prostřednictvím, na mého předřečníka pana Jurečku, protože když mluvil, tak jsem si vzpomněl na seminář z cimrmanovské hry Švestka, kde se hovořilo o dvou neduzích stáří, a to komplementárně spojených nešvarů, tedy neschopnost myšlenku udržet a neschopnost myšlenku opustit. My jsme se od služebního zákona dostali přes Českou televizi až po domy sociálního stáří. A já tedy musím říct, že mě to pobavilo, ale chtěl bych jenom krátce zareagovat na tu Českou televizi.

Když tady byl ten apel na to, že si to rádi zaplatíte, pojďte na ten návrh, že si teda uděláme dobrovolné koncesionářské poplatky. Ať to platí ten, kdo chce. Ať si každý zaplatí třeba 10 000 korun měsíčně. Mně to nedělá vůbec žádný problém. Ať má Česká televize rozpočet 50 miliard korun ročně, ale ne od těch, kteří se prostě na ni dívat nechtějí, protože odmítají sledovat tu neustálou propagandu, kterou ta Česká televize vysílá. V momentě, kdy budeme mít dobrovolné koncesionářské poplatky, tak řešíme celou řadu problémů. Politici nemají absolutně žádný vliv, nula, zcela vyvazujeme veřejnoprávní média z vlivu jakéhokoliv politického zájmu.

Za druhé, Česká televize se bude muset snažit také bojovat o svého diváka, ne jako teď, že vysílá pouze pro ty vaše voliče, pro ty, kteří prostě a jednoduše rádi poslouchají tu eurounijní prokyjevskou propagandu. Tak pojďme na tenhleten návrh. Vždyť to bude nejčistší, nejjednodušší. Nebude to stát vůbec ani korunu navíc ze státního rozpočtu, zaplaťme to dobrovolně, zaplaťme každý, kdo chce. Já když tam bude hezký obsah, když tam uvidím Markétu Dobiášovou v investigativě a nikoliv pana Moláčka, budu první... Anebo ať tam bude paní Dobiášová i pan Moláček, já budu první, kdo si rád ze svého tu Českou televizi zaplatí a dám klidně 1 000 korun měsíčně. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za držení času. Nyní s faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Barták.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Vážený pane předsedo, cestou pana předsedajícího. Vzhledem k tomu, že my jako poslanci máme šanci oslovit vlastně kohokoliv, kdo by nám v naší práci mohl pomoci odbornou radou, tak není žádný problém, aby kterýkoliv poslanec oslovil i asociaci a požádal ji o to, aby mu připravila třeba náměty na změny, které by v tom zákoně mohly být. To jenom tak, že ta transparentnost, si myslím, že zůstává i tady touto cestou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. My jsme se vystřídali při řízení schůze, tak vás tady vítám. Přeju krásné středeční poledne. V této chvíli jsou ještě tři faktické poznámky, a pak tady vidím s přednostním právem pan ministr Tejc. Takže nyní je na řadě Marian Jurečka, připraví se Petr Sokol. A počkejte, pane poslanče, tady to chvilku trvá, tak. A můžete.

 

Poslanec Marian Jurečka: Takže logika pana poslance Rajchla: když to zrovna nesleduju a nevyužívám, tak to nechci platit a nebudu to platit a jenom dobrovolně. Kdybych to vzal ad absurdum, takže, pane kolego, budete navrhovat, že uděláte třeba dobrovolný systém zdravotního pojištění? Je celá řada lidí, kteří vám řeknou, že to prostě nevyužívají, nechtějí to platit. A kdyby to potřebovali, tak si to zaplatí dobrovolně, komerčně. Uděláte stejnou logiku na důchodové sociální pojištění? Je celá řada lidí, kteří vám řeknou: já od státu nic nechci v důchodu, nebudu to platit. Uděláte to taky? Uděláte ten stejný princip například na pojištění na politiku zaměstnanosti? Taky jsou lidi, kteří to platí povinně ze zákona a v životě žádnou podporu v nezaměstnanosti nečerpali a čerpat nebudou.

Ukazuju tu absurditu vaší argumentace, že prostě nesedí. To stejně můžete těm lidem říkat, když chcete říkat, my vám pomůžeme od nějakých poplatků, měsíčních výdajů domácnosti, tak můžete říct: zaplatíme za vás například poplatky za komunální služby nebo za psa. To může úplně stejnou logikou.

Takže si ty argumenty seřaďte, ať prostě dávají logiku, protože logiku nedávají. Váš jediný cíl je dostat Českou televizi a Český rozhlas pod kontrolu. Váš kolega z poslaneckého klubu to řekl natvrdo veřejně. Chceme kontrolovat (ne?)jenom finance, ale i obsah. Tak to je, tečka.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím s faktickou poznámkou Petr Sokol, připraví se Bohuslav Niemiec. Počkejte, pane poslanče, vy jste hrozně energický. Já tady musím pustit, ono to tak úplně nefunguje rychle. Tak teď můžete.

 

Poslanec Petr Sokol: Děkuju, pane předsedající. Já už jsem se nemohl dočkat, abych zareagoval podobně jako můj předřečník na tu faktickou poznámku pana poslance Rajchla, která jednak teda moc nesouvisí s tématem, ale musíme na to zareagovat.

Mně by se možná líbilo, kdyby se zavedl tady tenhleten systém, že budeme moct dobrovolně platit daně podle toho, co se nám líbí a co se nám nelíbí. Ale samozřejmě takhle stát fungovat nemůže. Mně se taky nechce platit daně na to, aby se tady dotovaly velké agropodniky a tak podobně. A nic jiného mi nezbývá, než abych to dělal. Tak to tady nezkoušejte u České televize, která se vám nelíbí, protože pokud by se tenhleten princip aplikoval v dalších oblastech, tak nakonec nikdo nebude platit na nic.

Takže jako já chápu, že chcete ovládnout Českou televizi, ale nezkoušejte nám tady věšet na nos takovéhle bulíky. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. Nyní je na řadě Bohuslav Niemiec, připraví se Jindřich Rajchl.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Dámy a pánové, tak čeho jsme byli svědky? Nejdřív jsme se dozvěděli od pana kolegy Rajchla, že pan bývalý ministr, pan poslanec Jurečka, nemluví k věci, protože to téma rozšířil. Pokud vím, tak projednáváme návrh zákona o státních zaměstnancích. Posunuli jsme se k České televizi, řešíme Českou televizi.

Nevím, nevystupoval jsem tady, když se tady řešily kanceláře pana ministra životního prostředí a pana zmocněnce pro Green Deal, protože mi to přišlo mimo téma. A já si myslím, že ta Česká televize je mimo téma toho, co teďka řešíme, a proto se dál v tom nechci babrat a nechci se v tom pitvat.

Ale opravdu ta argumentace je nesmyslná, protože... Dobře, odpady. Tak budeme taky dobrovolně platit odpady? A takových příkladů, které bychom mohli vyjmenovat, je opravdu spousta na různých úrovních politiky, ať už je to komunální, celostátní nebo i ta krajská.

Prostě tady musí být nějaké zákony a jsou tady nějaká pravidla, která se mají dodržovat. To, že někteří je dodržovat nechtějí a chtějí to destruovat, to je druhá věc. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Zatím poslední faktická poznámka – Jindřich Rajchl. Tak vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuju mockrát. Přátelé z opozice, prostřednictvím pana předsedajícího. Já miluju, když mluvíte o logice, protože to evidentně není vaše silná disciplína. Takže za prvé. To, že jsme se odchýlili od tématu, to není můj problém. To musíte jít tady za panem Jurečkou, ten nám tady to vzal od severu k jihu a já jsem na to upozorňoval, že mě to docela pobavilo. A že na to zareaguji faktickou poznámkou, no tak bohužel. V momentě, kdy někdo prostě opustí téma a nedokáže opustit myšlenku, tak si o to koleduje.

Mimochodem, musím přiznat, že přirovnat platbu za Českou televizi k platbě za odpad je docela trefné. Řekl bych, že tam skutečně ta souvislost je docela zřejmá. Ale vy jste nepochopil jednu základní věc. Prosím vás pěkně, srovnávat platbu do pojistného systému s platbou za jakoukoliv službu, tak to opravdu jaksi i ta logika velmi zásadně kulhá a to bych řekl, že na obě nohy.

Prostě a jednoduše já zcela jednoznačně říkám a opakuji to, že odmítám nutit občany platit za službu, kterou nevyužívají, kterou využívat nechtějí, která část z nich dokonce pomlouvá, dehonestuje. Proč oni mají platit za to, že tam v České televizi o nich mluví jako o dezolátech a podobné věci, podobné urážky? No, to ani náhodou, nezlobte se na mě.

A mimochodem, když už jsme u toho, tak se podívejte na etický kodex České televize na čl. 23, bod 4, protože tou stávkou v pondělí, kterou vy jste podporovali, tak ten etický kodex jste sami porušili, jelikož nesmí zneužívat svoje vysílání k prosazování institucionálních zájmů.

Takže za mě ještě jednou, říkali jste, že chci dostat Českou televizi pod kontrolu nebo veřejnoprávní média. Naopak. Dobrovolné koncesionářské poplatky umožní České televizi mít rozpočet klidně 30 miliard korun ročně a nebude ji mít pod kontrolou vůbec nikdo. Vůbec nikdo my do toho nebudeme moci sáhnout, jakmile to budou koncesionářské poplatky, můžeme je snížit, jakmile budou dobrovolné, nemůžeme (Předsedající: Čas.) s tím udělat vůbec nic. To je jednoduché.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Prosím o dodržení času. Pane ministře, ještě nevstávejte. Máme ještě dvě faktické poznámky, takže se můžete klidně posadit zpátky, v této (chvíli) tři poznámky faktické: Olga Richterová Petr Sokol Michal Zůna. Tak poprosím paní předsedkyni Richterovou.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji a já je asi ani nevyužiju celé, protože pan poslanec Rajchl nepřekvapil, když se tady snažil pozurážet, koho mohl, ale sám přitom odignoroval skutečný fakt, jak funguje informační infrastruktura, kterou představuje Česká televize i Český rozhlas včetně jejich regionálních studií.

Takže pokud někdo nepovažuje za službu, která dává smysl pro celou společnost, to, že když jsou povodně, tak má opravdu v každém regionu ten rozhlas svoji pobočku, tak jsou ti zpravodajští experti, lidé, kteří jsou soustředěni na svůj kraj, na svůj region, kteří mohou dát konkrétní informace, tak já to tedy za cennou a důležitou službu v krizových situacích pro celou naši zem považuju.

A ještě jedna věc, ta informační infrastruktura, to je něco, co je kriticky důležité pro fungování společnosti v případech živelních katastrof, které bohužel s klimatickou změnou budou stále častější. Tak si pojďte prosím přiznat, že ta fakta, která vy popíráte nebo ignorujete, budou dopadat na životy nás všech, všech našich spoluobčanů a že jevy jako tornádo, jevy jako povodně bohužel podle informací renomovaných vědců a studií budou stále častější, extrémnější jevy, které si nikdo z nás nepřeje, ale budou se dále dít, také extrémnější sucho. A právě Český rozhlas a Česká televize v těch extrémních situacích informují z terénu, z těch míst. A těmi penězi, které vy jim chcete sebrat, a také tou prestiží, kterou vy chcete podkopat, oni umožňují, aby občané sledovali důvěryhodné zpravodajství přímo z místa, kde se ty věci dějí. A to my si přejeme, aby tak zůstalo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak bylo to na vteřinu, děkuju za dodržení času.

V této chvíli faktická poznámka Petr Sokol, připraví se Michal Zuna.

Malý moment – jenom připomínám tedy, že jsme v návrhu zákona o státních zaměstnancích, byť rozumím, že faktickými poznámkami na sebe navzájem reagujete, ale jen to připomínám. Tak máte 2 minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Sokol: Děkuji, pane předsedající. Já bych tady chtěl podtrhnout, co tady před chvílí zaznělo, kdy pan poslanec Rajchl, prostřednictvím pana předsedajícího, otevřeně přirovnal Českou televizi k odpadu. Tak já bych čekal, že v takové situaci vystoupí zástupci dalších koaličních klubů a řeknou, že to není jejich politika, že to není jejich přesvědčení. Protože i když vezmu stranou tady obsah toho tvrzení, tak to je klasický extremistický slovník, kdy se o médiích mluví jako o odpadu, a je skoro jedno, jestli jsou veřejnoprávní nebo soukromá. Vždycky to takhle začíná, že jo. To je takové to, kdy se mluví o těch prestitutech a tak – to je prostě otevřený extremismus, kdy se útočí na média. Nedělejte to prosím v Poslanecké sněmovně a je mi líto koaličních poslanců, kteří věřím, že aspoň někteří se stydí za takové výroky.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Poprosím Michala Zunu. Ty faktické poznámky se rozjely, co jsem přišel.

Tak pane ministře, musíte chvilku počkat ještě, nějakou delší. Tak pane poslanče, máte 2 minuty.

 

Poslanec Michal Zuna: Já děkuju za slovo, pane předsedající. Já se omlouvám, já tedy přeruším debatu o České televizi v bodě zákona o státních zaměstnancích. Ono tady v Poslanecké sněmovně bývá zvykem, že na galerii (pokyne rukou k levé galerii) se vždycky vítají významné delegace i meziparlamentní, ale z mého pohledu tam máme dnes významnou delegaci z Prahy 2. Jsou tam žáci a žákyně ze Základní školy Vratislavova. (Tuto) základní školu jsem navštěvoval mezi lety 1988 a 1994, takže ještě jednou srdečně zdravím. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ano. Děkuji. Já jako předsedající zvu a vítám pouze ty, které mám tady v podkladech. Žádný podklad tady nemám, takže jsem neměl koho vítat.

A v této chvíli sem pozvu mikrofon Bohuslava Niemiece, připraví se Jindřich Rajchl a Berenika Peštová.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Já jsem nad tím přemýšlel a budu chtít být pozitivní, protože ta poznámka o tom odpadu mohla být buďto nepochopená, anebo záměrně zneužitá. A já budu vycházet z toho a budu předpokládat, že byla pouze nepochopená a že pan poslanec Rajchl ji nechtěl zneužít. Takže pozitivně k tomu přistoupím. Tak se pokusím posunout tu debatu dál, protože když už se tak intenzivně rozjela...

Česká televize má spoustu rolí a spoustu programů, které řeší minoritní zastoupení. A například v našem regionu, ve kterém pan kolega kandidoval, byl lídrem kandidátky je národnostní vysílání České televize. To znamená, (že) část toho vysílání, nepatrná je v polském jazyce, protože je tam polská menšina a protože je to součástí veřejnoprávní služby. A když tady útočíme na Českou televizi, když se tady snažíme nastavit a změnit úplně systém a přeorat to úplně jinak, tak v jedné fázi právě v těch jednotlivých hrozilo to, že toto národnostní vysílání bude úplně zrušeno. A mě mrzí, mě opravdu mrzí, že o těchto věcech vůbec nepřemýšlíte, nebavíte, neuvažujete a že to tak jenom berete od pasu, jak vás to zrovna napadne, protože tu Českou televizi je třeba dostat pod kontrolu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak já děkuji za dodržení času. Poprosím další poslanec Jindřich Rajchl. Připraví se Berenika Peštová, potom Martin Baxa a Zuzana Ožanová.

Tak támhle kolegy poprosím – počkejte, pane poslanče – o klid, ten sál je poloprázdný tak, aby tomu odpovídala i hladina hluku. A vám spouští 2 minuty.

 

Poslanec Jindřich Rajchl: Děkuji mockrát. Já tedy budu jenom krátce reagovat na svoje předřečníky. U Pirátů jsem si zvykl, že už to příliš nemá smysl, ale přesto mě to pobavilo. Vzpomněl jsem si na tu bájnou větu: Když bude Blackout, koho si pustíme? Českou televizi. Myslím, že to je naprosto geniální. Já tedy, když byly povodně, tak jsem se díval na Primu, na Novu. Myslím, že to zpravodajství bylo stejně kvalitní, ne-li kvalitnější, ale to je vcelku jedno.

Co se týče přirovnání platby za Českou televizi k platbě za odpad, tak opět prosím pěkně, pokud se vám nelíbím, musíte na kolegu Niemce. Já jsem pouze na to upozornil, že to tady padlo a že to považuji za poměrně trefné přirovnání.

Ale to důležitější – pořád tady říkáte a opakujete mantru, vy jste prostě v tom zaseklí, jak nějaká deska, že chceme dostat Českou televizi pod kontrolu a že jí chceme zkrátit peníze. Tak ještě jednou, já to také vezmu pozitivně, konstruktivně: Já přeji České televizi, aby měla 50 miliard rozpočet, ale za kvalitní službu, kterou si lidé budou chtít zaplatit sami. A v momentě, kdy budou dobrovolné koncesionářské poplatky v libovolné výši, tak naopak nad tou Českou televizí ztrácí kontrolu kdokoliv, protože vy jste si půl roku před volbami ty koncesionářské poplatky zvýšili, přestože jste to neměli ani ve vládním prohlášení a neměli jste to ani v podstatě ve svých předvolebních slibech. Naopak jste říkali, že to zvyšovat nebudete. Zvýšili jste si to půl roku před koncem. No, tak to je přece také kontrola České televize. Jestli to je ve státním rozpočtu nebo koncesionářský poplatek, pořád my tady můžeme zvýšit, snížit obojí. To tak prostě je.

V momentě, kdy ty poplatky budou dobrovolné, na dobrovolné bázi, v libovolné výši, ztrácíme absolutně jakoukoliv kontrolu nad veřejnoprávními médii a budete nadšeni, protože v tu chvíli už do nich nemůže sáhnout vůbec nikdo. A když ta služba bude kvalitní, tak já znovu opakuji, přeji České televizi rozpočet ve výši 50 miliard korun ročně, ať tu službu může dělat ještě lepší. Ale chci si zaplatit za službu, která mě bude nějakým způsobem obohacovat (řídící Nacher: Čas.) a ne která mě bude pomlouvat a urážet.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Poprosím o dodržení času všechny poslance. Tak další faktická poznámka Veronika Peštová. (poslankyně Peštová: Já děkuji za slovo.) No, moment, tak teď vám spouštím 2 minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, zdravím taktéž základní školu, sice nevím, nechodila jsem tam, ale v každém případě bych poprosila naše ctěné kolegy – naším předmětem je návrh zákona o státních zaměstnancích. Zákon o odpadech tady taky bude, už jsem přidělila zpravodaje jako předseda výboru. Zákon o České televizi tady taky bude a myslím si, že brzo. Prosím vás, pojďme se vrátit zpátky k tomu zákonu. Je tam ještě 14 přihlášených. Já tomu rozumím, že se snažíte – když ne načítáním bodů, tak teďko prostě přestřelkou mezi sebou – prodloužit nějaký ten čas. Já jsem to dělala taky, přiznávám se. Ale opravdu už je to tady dlouho, je to třetí čtení. Ve dvě hodiny končí třetí čtení. Vy to moc dobře víte.

Pojďme se vrátit zpátky k tomu zákonu a pojďme se bavit věcně. Já s tím nemám problém.

Vidíte, že já tady vystupuju věcně, snažím se i věcně odpovídat. To, že jsem tady zmínila, že stále nevím, jestli 6 nebo 8 milionů ta rekonstrukce ministerského patra, bylo to drahé za pana Hladíka, což mě samotnou překvapilo, a vyčítat si tady, jestli má někdo křeslo nebo nemá křeslo, to už je jako irelevantní. Takže pojďme se vrátit zpátky k tomu bodu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. Další je na řadě Martin Baxa. Nebudu to brát osobně, že od té doby, co jsem převzal řízení, tak se bavíte o České televizi. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Baxa: Pane doktore Rajchle prostřednictvím pana prvního místopředsedy, vy jste právník, absolvoval jste římské právo, tak si jistě pamatujete toho slavného státníka Cata staršího a jeho výrok: ceterum autem censeo Cartaginem delendam est, kterým zakončoval svůj projev. Tedy když říkal na konci každého projevu bez ohledu na to, o čem se jednalo, že Kartágo musí být zničeno. A vy vlastně tady říkáte možná jenom trošku zaobaleně, že si přejete zničení České televize. Já to chci říct takhle nahlas, protože když my hájíme Českou televizi a Český rozhlas a budeme tak dělat stále, tak se často potýkáme s argumenty, že zástupci a zástupkyně vládní koalice stále zdůrazňují, nám jde o tu nezávislost, my opravdu jsme pro to, aby ta média veřejné služby fungovala, jenom chceme ulevit lidem, aby neplatili těch 205 korun měsíčně za domácnost a jinak všechno to jako myslíme vlastně s médii veřejné služby dobře. Tak podle mě je toto vyjádření užitečné proto, abychom si tady vlastně my všichni mohli vyslechnout, jak reálně vy jako významný představitel současné vlády to konkrétně s Českou televizí myslíte. Takhle to je celé, děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuju za dodržení času. Dále s faktickou. Zuzana Ožanová a připraví se Bohuslav Němec. Vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Dobrý den. Vážení kolegové, kolegyně, projednáváme zrušení zákona o státní službě a nahrazení zákonem o státních zaměstnancích. Prosím ukončete tuto debatu, prosím obě dvě strany, která se týká České televize na. To budete mít čas opravdu jindy.

A v rámci debaty, abych přerušila tento tok, si dovolím reagovat na proběhlou debatu a načtu jeden legtech, abychom věděli k čemu se máme vrátit, tedy k zákonu, k tisku 76. Takže já navrhuji opravu data účinnosti k návrhu zákona o právních poměrech státních zaměstnanců a ministerstvech a jiných správních úřadech, tedy zákona o státních zaměstnancích, sněmovní tisk 76.  Podávám podle ustanovení § 95 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny následující návrh na opravu data účinnosti návrhu zákona. Účinnost návrhu zákona nově zní: Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 2026. Navrhovaná úprava posouvá datum nabytí účinnosti zákona ze dne 1. července 2026, respektive 1. září 2026, jak je obsaženo v pozměňovacím návrhu E4, na den 1. listopadu 2026. Důvodem je neočekávané prodloužení dosavadního průběhu legislativního procesu, mimochodem i z důvodu České televize, které nebylo možno předvídat a které neumožňuje, aby zákon byl vyhlášen ve Sbírce zákonů s dostatečným předstihem před navrhovaným datem účinnosti. Tato oprava je zcela v souladu s § 95 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který v rámci třetího čtení umožňuje kromě provádění legislativně technických oprav též opravu data nabytí účinnosti. Děkuji za pozornost a děkuji za to že se vrátíme k projednávanému tisku.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času. Poslední dvě faktické poznámky Bohuslav Němec a Jan Berki.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Vrátíme se k projednávanému tisku, ale musí tady ještě pár věcí zaznít. A pro moji ctěnou předřečníci a ctěnou kolegyni prostřednictvím pana předsedajícího paní Bereniku Peštovou. Já jsem to tady říkal, když jste tu ještě nebyla. Já jsem nevystupoval k ministerským kancelářím právě proto, že to bylo mimo mísu. Ale pan kolega Rajchl tady začal a vnesl do toho Českou televizi, je to koaliční poslanec, pokud se nepletu. A opravdu na některé věci je třeba reagovat, takže se omlouvám, opravdu moje poslední vystoupení. A jak tady z těch faktických poznámek, tak děkuji za to ujištění, zákon o odpadech a já myslím, že kolega Rajchl mě opravdu nepochopil, protože nevěděl, o čem mluvím asi nebo mě neposlouchal nebo špatně slyšel, všechno je možné, ale já jsem mluvil o poplatcích za odpady komunální, které musí hradit všichni obyvatelé toho dotyčného území, které určuje ta konkrétní obec nebo to konkrétní město a je pro všechny občany definované stejně.

To znamená, ta paralela byla opravdu jenom přirovnání. A to, že pan kolega to nepochopil, otočil a využil jiným způsobem. To mě opravdu mrzí a opravdu zbytečně tady zdržujeme. Takže já již zdržovat nebudu, pojďme se vrátit zpátky k projednání. Děkuji a pojďme být věcní.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času a poslední faktická pan poslanec Jan Berki- počkejte pane poslanče, než začnete, tak přečtu jednu omluvu. Igor Červený od 17.30 – z pracovních důvodů a vám spouštím dvě minuty.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Já jenom stručně navážu na to, on kolega Rajchl buď nepochopil nebo záměrně překrucuje dokonce, jaký je účel veřejnoprávních médií, respektive médií veřejné služby a dělá to z mého pohledu spíš asi záměrně nebo z nevědomosti, to je jedno.

Jenom jsem chtěl reagovat na kolegyni Peštovou vaším prostřednictvím, co se týká těch nákladů na kanceláře a podobně. Já si myslím, že se tam spíš poukazuje na pokrytectví zrovna Motoristů, kteří toto kritizovali, chtěli šetřit a pak vynakládají peníze, které vypadají, že nejsou úplně účelné. A v neposlední řadě jenom navážu ještě na to pokrytectví pak poměrně dost poukazovat i ve svém příspěvku právě v souvislosti s tímto projednávaným bodem.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuju za dodržení času. Žádná faktická poznámka není, takže pan ministr se dočkal, už tady ale nejsou žáci základní školy z Prahy 2, takže pane ministře, máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Jeroným Tejc: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové děkuji za slovo, ke kterému jsem se přihlásil v reakci na vystoupení pana exministra Jurečky. Budu se snažit držet tématu, ale musím také na některé věci reagovat. Já bych rád, abych provedl tady určitou osvětu a zejména pro pana exministra, tady to snad vyznělo tak, že jsem byl součástí rezortu a byl součástí vedení Ministerstva spravedlnosti v těch posledních čtyřech letech. Tak nebylo tomu tak, nebyl jsem zván na žádnou poradu vedení, nebylo se mnou konzultováno žádné rozhodnutí ministra a ve věcech, které souvisí s ministerstvem, a nebylo tomu tak, protože jsem asi dvě hodiny po nástupu tehdejšího nového ministra Pavla Blažka zjistil, že bude provedena reorganizace a že mé místo, služební místo odborného náměstka, nikoliv politického, to by asi bylo naprosto předvídatelné, zaniká k 1. 1. příštího roku. Takže jsem se s Ministerstvem spravedlnosti v tomto smyslu rozloučil. Pan ministr měl na tu reorganizaci plné právo. Já to určitě zpochybňovat nebudu. Myslím, že to jednání, které jsme měli, proběhlo a bylo velmi korektní a pokud jsem byl součástí rezortu, tak to ano, pracoval jsem čtyři roky ve Vězeňské službě a pokud tady někdy zazní kritika na Vězeňskou službu, tak se k ní rád přihlásím v tom smyslu, že za ni převezmu odpovědnost. Ale věřím, že taková buď nezazní anebo budu schopen odpovědět na to, proč a jak se tak dělo.

Pokud se týká služebního zákona, tak pan poslanec Jurečka kdysi jako součást koalice s hnutím ANO a se sociální demokracií, pokud si to dobře pamatuji, hlasoval pro to, aby ten služební zákon nabyl účinnosti. Pak s tou koalicí, která tady byla v minulosti, hlasoval pro jeho výraznou změnu. No a teď zase brojí proti tomu, aby se ten zákon zrušil úplně a nahradil jiným. Je to přirozené asi, je to na něm. Já ty argumenty, které tady zaznívají od kolegů z opozice, beru, vnímám je určitě vážně a myslím si, že řada z nich byla reflektována v těch pozměňovacích návrzích, které tady kolegyně a kolegové připravili.

To, co ale opravdu odmítám, je, aby tady padala nějaká slova o tom, že pan premiér někoho potkal z úředníků a když ho potkal pan premiér, tak musel skončit. No, já si pamatuju, koho potkal, kdo potkal pana exministra Jurečku, když byl ministrem. No vzpomínám si, že to byl ředitel Úřadu práce pan Najmon. Pan Najmon musel odejít a nakonec soud mu dal zapravdu, že ten odchod byl v rozporu se služebním zákonem a toto byla odpovědnost, byť formálně nejvyššího státního tajemníka, tak to byla odpovědnost nepochybně minimálně politická, pana Jurečky. To znamená jestli někdo někoho potkal a skutečně musel odejít, tak to byl pan Najmon, ředitel Úřadu práce za pana Jurečky a soud mu dal zapravdu, že neprávem.

 

Druhá věc. Byl zmíněn postesk, jaksi pláč, ze strany pana poslance Jurečky, že rušíme nominační zákon. Tak já musím říct, že sám nejsem přesvědčen, že ten zákon k něčemu byl, že vůbec dával nějaký smysl velký, alespoň co do praxe. Možná tam byl dobrý záměr a asi každý z nás by rád, aby pravidla byla jasná, ale nemám pocit, že by ten zákon fungoval a mám pocit, že v mnohém fungoval trošku jako fíkový list.

Ještě bych snad pochopil, kdyby plakal někdo jiný. Ale mám pocit a myslím si, že tím je KDU-ČSL pověstná, že z malého výsledku – to je asi obdivuhodné – dokáže vykřesat obrovské množství politických nominantů, kteří obsadí všechny pozice, které jsou volné a které se uvolní. Mám pocit, že jedině Piráti vás dokázali v minulém období předběhnout s výsledkem čtyř poslanců. Takže v tomto smyslu mě to překvapuje.

Já bych se zeptal, když jsem si tady udělal malý průzkum – třeba AI není přesná, snažil jsem se to dohledat, ověřit ještě na stránkách jednotlivých úřadů – ale byl pan Grolich nominantem KDU-ČSL – současný hejtman – a byl zástupcem v dozorčí radě Lesů České republiky v letech 2022 až 24? Byl pan Martin Machů v dozorčí radě Lesů České republiky, když KDU-ČSL mělo ministra zemědělství?

Byl tento nominant KDU-ČSL, je to člen KDU-ČSL, pan Bohuslav Niemiec, pan poslanec současný – tehdy nevím, myslím si, že v té době nebyl poslancem, třeba mě opravíte – byl v dozorčí radě Diamo jako kandidát KDU-ČSL? Nevím, třeba nám řekne, jakou měl kvalifikaci, protože se ocitl v této docela zásadní pozici, která vyžaduje docela vysokou a specializovanou kvalifikaci. Pan Vít Ulrich, správní rada VZP. Zase, je to nebo není, pletu se nebo se nepletu? Byl to nominant KDU-ČSL.

Takže, prosím, klidně mluvme o tom, jestli nominační zákon má být, nemá být. Můj názor je takový, že ministr si nese politickou odpovědnost. To je to nejvíc, co může přinést za to, když nějaký návrh podá. Nese ho následně vláda, která takového člověka do té rady případně nominuje a nese samozřejmě odpovědnost i za jeho chyby. Byť se chyby dějí, tak samozřejmě je potřeba na to reagovat. Ale hrát si na to, že nějaký nominační zákon tady za minulého období bránil tomu, aby tam nastupovali političtí nominanti bývalé koalice a teď my ho zrušíme a budeme si dělat, co budeme chtít, tak to si myslím, že je opravdu chucpe.

To je asi vše tedy k tomu, k té kritice, která tady zaznívá, protože myslím, že pokud něco říkáte, měli byste si nejdřív, jak se říká, zamést před vlastním prahem a nekázat nám vodu a sami pít víno. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane ministře. Vaše vystoupení pravděpodobně vyvolalo faktickou poznámku – Marie Kršková. Vaše dvě minuty, paní poslankyně.

 

Poslankyně Marie Kršková: Dobrý den. Děkuji za slovo. Já si dovolím reagovat na útok na členy KDU, který byl za mě naprosto neopodstatněný a nezdůvodněný. Jenom tedy řeknu namátkou kolegy, které osobně znám. Vít Ulrich je lékař Pardubického kraje. Myslím si, že jeho kvalifikace lékaře ve správní radě VZP má svoje opodstatnění. Například Martin Machů vystudoval dřevařské inženýrství na Masarykově zemědělské univerzitě v Brně. Také si myslím, že ve správní radě Lesů České republiky má co dělat. Takže, váš jakoby útok, že tam není odbornost těch lidí, tak s tím naprosto nesouhlasím.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Další faktická poznámka Berenika Peštová. Pane ministře, vy se hlásíte k faktické nebo k čemu? (Mluví na ministra Tejce.) Pane ministře, vy se hlásíte k faktické? (Ministr Tejc: Ne.) Ne.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já budu strašně rychlá. Myslím si, že, paní kolegyně, to nebyl útok – já jsem se tedy zdržovala, že už jsem chtěla k tomu zákonu – ale to nebyl útok na vaše kolegy. Ono kdybyste se potom podívala na jednotlivá další ministerstva a podřízené rezortní organizace, kde byli součástí straničtí kolegové zase z jiných stran, tak to prostě je. To nikdo nenapadá nebo ve své podstatě, že bychom vás teďko za to pranýřovali.

My naopak říkáme, že když jste to dělali, tak to bylo košer a když to dělá někdo jiný, tak je to fuj. O to jde. Jde o to, že oni by tam nikdy nebyli. Nikdy by tam nebyli, kdyby ministr nebyl váš ministr. To vám říkám na rovinu. V životě by se tam nedostali. V životě by se nedostali do těchto organizací nebo do těchto, já nevím, dozorčích rad s představenstvy. To vám říkám, jakože se Peštová jmenuju. Tak to je, v životě by neprošli ničím.

Takže nechci nikoho napadat a nechci říkat: My jsme dělali to, vy jste dělali to. Tak to je. Berte to jako fakt a pouze pan ministr na to upozornil, že nemůžete kázat vodu a pít víno. Prostě nemůžete říkat: My jsme byli jiní. Ne, nebyli jste jiní. Byli jste úplně stejní a v některých věcech jste třeba někdy byli i horší. Ale to ukáže čas. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Máme tu dvě faktické poznámky. První Jan Berki a připraví se Marie Kršková.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju. Vaším prostřednictvím budu reagovat jak na pana ministra, tak na kolegyni Peštovou. Jasně, rozumím tomu sporu o pokrytectví. Do toho se pouštět nechci. Jenom chci pana ministra upozornit, že zrovna příklady, které vybral, těch dozorčích rad, tak tam zrovna můžeme diskutovat o tom, jestli právě do jisté míry politická nominace není korektní. Ale pozor, nominační zákon má jedno z mého pohledu důležité sdělení. Říká, že nezáleží pouze na politické nominaci, že pořád tam má být nějaká odbornost. Je to pro mě trochu symbolické, že když ho úplně zrušíme, tak my vlastně říkáme: Tuhle část toho procesu, která by ztransparentnila to, jestli tam je vzata v úvahu i odbornost, tu vlastně odstraňujeme úplně.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Další faktická poznámka Marie Kršková, připraví se Berenika Peštová.

 

Poslankyně Marie Kršková: Já si dovolím reagovat, prostřednictvím pana předsedajícího, na kolegyni Peštovou. Já nerozumím tomu vašemu příspěvku. Já si myslím, že opravdu jsou ti členové nominanty politických stran. Ano, souhlasím s vámi v tom, že pokud by nebyli členové KDU, nebyli by tam. Ale příspěvek pana ministra byl o tom, že neměli odbornost. Tito lidé odbornost měli. My jako v KDU máme dostatek odborníků a myslím si, je to součást toho politického procesu. I vy si dosazujete tam svoje lidi, ale vždy by to měli být ti odborníci. Proto jsem cítila potřebu se ohradit, protože odborníci to byli. Měli na to kvalifikaci i vzdělání.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju za ultra rychlé faktické poznámky. V této chvíli je na řadě Berenika Peštová.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já budu strašně rychlá. Vztáhnu to na svůj osobní příběh. Já jsem byla v dozorčí radě – říkala jsem to tady – v dozorčí radě Povodí Vltavy. Jakmile jsem se stala poslancem – předtím jsem to dělala jako státní úředník, pak jsem se stala poslancem – tuto funkci jsem vykonávala zadarmo. To není o tom, že bych si tady stěžovala. Ne, vykonávala jsem ji jako poslanec zadarmo.

Když jsme byli jako státní úředníci, tak jsme ji určitou část vykonávali zadarmo. Pak přišla novela zákona, protože už jsme neměli státní úředníky, kteří by chtěli sedět v dozorčích radách a v představenstvech zadarmo a ručit veškerým svým majetkem, tak se udělala novela zákona. To bylo na popud pana exministra Jurečky, protože opravdu už nám docházely síly. Myslím tím pracovní síly.

Když jsem se stala poslancem, zůstala jsem v dozorčí radě. Myslím si, když se kouknete na moje sívíčko, tak vidíte že mám odbornost. Odbornost mám, mám vystudovanou vodařinu, doktorát mám z odpadů. Byla jsem vyhozena novým ministrem zemědělství, který mi to zapomněl sdělit. Bylo se mnou zahájeno správní řízení, protože jsem uvedla ve svém majetkovém přiznání, že jsem v dozorčí radě zadarmo a chtěli mi dát pokutu 50 000, že jsem lhala. Pak tedy správní řízení bylo zastaveno, protože jsem prokázala, že jsem o tom nevěděla.

Víte, kdo mě nahradil? Pirát. Pirát mě nahradil a žádný nominační zákon v tom vůbec nehrál žádnou roli. Prostě Pirát mě nahradil. Přišel tam a první, co ho zajímalo, IT, že bychom tady mohli všechno udělat IT. Já jsem dostávala postupně hlášky z dozorčí rady Povodí Vltavy, myslím od těch lidí, kteří tam léta pracují. Prostě jeho zajímalo účelově, proč tam šel. Mě ne, mě zajímala práce. Já to dělala, protože jsem to chtěla dělat, protože mě to zajímalo jako vodaře. Takže mi tady neříkejte, že nominační zákon něco změnil. Nic nezměnil, nic. Prostě se tam dosadili lidi, kteří se měli dosadit. (Přesedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Prosím dodržet čas a vždy prostřednictvím předsedajícího, kromě ministrů. Na ministry můžete napřímo. To je na poslance Berkiho. Na ministry můžete napřímo a ministři na vás můžou napřímo reagovat.

Teď se přihlásil s faktickou Jan Berki. Takže než přijde, přečtu omluvu. Barbora Pipášová od 11 do 13.30 z pracovních důvodů. Vám spouštím dvě minuty.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju. Já jenom – stručná reakce. Vždycky máme dvě cesty, když něco nefunguje. Buď začneme vymáhat to, co tam mělo být, anebo to zrušíme. Tak za mě ta cesta měla být naopak: pojďme více dbát na to, aby nominační zákon prostě přinesl ten efekt, který má. Mimochodem se o tom vlastně bavíme i teď u toho zákona o státních zaměstnancích – jaké byly jeho cíle, jestli se podařilo nebo nepodařilo naplnit. Já se to pokusím nějak zanalyzovat. Pokusím se ukázat, jak jsme k tomu přistoupili my. A otázka velká je, jestli to, co je navrženo v této úpravě, ve skutečnosti vylepšuje tu situaci, nebo jenom prostě úplně kapitulujeme před těmi původními cíli, které to mělo.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. Žádná faktická není. Ani žádná omluva. Přednostní právo nevidím. Takže se dočkal pan poslanec Michal Zuna, ale nebudou ho slyšet žáci z jeho městské části. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuju za slovo, pane předsedající. Je pravda, že jsme se tady věnovali asi tři čtvrtě hodiny jiným tématům, České televizi, nominačnímu zákonu. Já si dám poznámku na mikrofon, že až budou případné stížnosti třeba od paní předsedkyně hnutí ANO, myslím klubu, že se nestíhají projednávat tisky, tak tady to stojí za připomínku a ta témata sem vnášeli zejména koaliční poslanci. Tím neříkám, že je špatně, že vystupují koaliční poslanci. Myslím si, že to je správně. Ale bylo by super, kdyby vystupovali k tomu projednávanému tisku, tak jak už tady byli několikrát vyzýváni mými předřečníky, ať už se to týká spolunavrhovatelů, nebo případně i dalších.

Já se tedy budu věnovat výlučně zákonu o státních zaměstnancích, byť v jedné části se dotknu i té části souvisejícího zákona, tak doufám, pane předsedající, že to nebude problém, já už potom v tom dalším tisku vystupovat nebudu.

Já mám hned na úvod potřebu říct, že v té podobě, tak jak je předložen, tak jak procházel druhým čtením, tak že nejde o zcela promyšlenou modernizaci státu, ale o změnu, která spíše může oslabit profesionalitu, kontinuitu a nestrannost veřejné správy.

Hned na začátku bych taky zdůraznil jednu důležitou věc, a to je, že debata obecně o modernizaci státní správy je zcela legitimní a správná, stejně tak jako debata o vyšší efektivitě, nebo o lepším řízení osob, o jasnější odpovědnosti, nebo menší byrokracii. To všechno je v pořádku a legitimní. Ale reformu za mě nelze přece dělat tak, že rozvolníme nebo odstraníme právě ty pevné prvky, které drží stát pohromadě.

A proto se chci soustředit dnes na jeden klíčový problém z celé té řady sporných bodů, ať už to je třeba i problematika služební komise, pozice, odpovědnost státního tajemníka. Já bych se chtěl držet problematiky zachování kariérní linky pro odborníky, protože právě tady se podle mě ukazuje, jak zásadně je celý návrh špatně uchopen.

Český stát obecně dlouhodobě ztrácí odborníky, protože jim neumí nabídnout srozumitelný profesní růst bez nutnosti přejít do vedoucí funkce. A týká se přesně těch profesí, na kterých stojí moderní stát. Týká se to analytiků, právníků, IT odborníků, specialistů, dalších expertů. To je za mě docela klíčové. A mám za to, že stát nemá být postaven na tom, že z každého dobrého odborníka uděláme špatného manažera. Ostatně to není problém jen veřejné správy, to je problém i soukromého sektoru. Obě skupiny se potýkají s faktem, že skvělý odborník ještě nemusí být skvělý vedoucí či skvělý manažer.

A je právě naše role a povinnost, abychom zajistili, že stát byl postaven na tom, že se umí postarat a umí udržet odborníka jako odborníka. Jestliže někdo rozumí digitalizaci, rozumí kyberbezpečnosti nebo správnímu právu, evropské legislativě nebo rozpočtům, tak ho nemáme nutit k tomu, aby kariérně rostl jen tak, že začne řídit odbor nebo jinou část struktury úřadu, že začne řídit nějaké tabulky, porady, personální agendu. To je za mě recept přesně na to, jak ztratit expertní kapacitu a zároveň nevyrobit kvalitní vedení.

Podle mého názoru je nemanažerská kariérní linka rozumný a moderní nástroj, který umožňuje, aby odborníci profesně rostli i bez toho, že budou uměle tlačeni do vedení lidí. A to není okrajové téma té novely za mě tedy. To je jeden z hlavních sporů o to, jak má stát vypadat. A my buď budeme budovat stát, který si váží expertizy, umí odměnit i bez manažerské funkce, anebo budeme dál budovat stát, ze kterého nám schopní lidé odcházejí, protože vědí, že bez vedoucí židle nemají kam růst.

My přitom dlouhodobě ale víme, že stát má problém přitáhnout a udržet mladé a kvalitní lidi. To už tady dnes několikrát opakovaně zaznělo. Takže tady se nebavíme o ničem abstraktním, ale o reálném problému. A bavíme se i o státu, který nedokáže přitáhnout ani udržet talent. A místo toho, aby tuto slabinu stát řešil, tak přicházíte s návrhy, které v mnoha ohledech posilují nejistotu, oslabují kariérní stabilitu a vytvářejí dojem, že rozhodující nebude odbornost, ale výměna osob podle politického funkčního období.

A tady se právě dostávám k té druhé části svého vystoupení, které se týká pozměňovacího návrhu k tomu souvisejícímu tisku, k úředníkům územních samosprávních celků. A tam je za mě to riziko úplně největší. Je to totiž pozměňovací návrh, který zavádí pro vedoucí úřadů pětileté funkční období. To samo o sobě by ještě mohlo být předmětem legitimní debaty.

Jenže přechodné ustanovení je nastaveno tak, že se dosavadní vedoucí úřadů po nabytí účinnosti novely považují za jmenované na pětileté funkční období zpětně, jehož běh toho funkčního pětiletého období začal už dnem jejich původního jmenování. A těm, kdo jsou ve funkci déle než pět let, toto období skončí nejpozději do jednoho roku od účinnosti zákona, pokud mezitím nebude funkce případně obsazena.

A to si řekněme zcela otevřeně, tohle není žádná neutrální systémová změna. To je mechanismus na rychlou výměnu velké části vedoucích úředníků po komunálních volbách. A já se ptám, jestli to opravdu myslíte vážně? Vždyť to je úplně totožný model, jaký zvolili na Slovensku, když se Robert Fico začal zbavovat nepohodlných úředníků. Je to nedemokratický model, který Českou republiku táhne hluboko na východ. A právě v té rychlé obměně nepohodlných vidím hlavní nebezpečí tohoto návrhu.

V obecné rovině návrh mluví o modernizaci a sbližování právních režimů, ale v praktické rovině se připravuje personální okno pro čistky na radnicích, magistrátech a krajích. A já se opravdu ptám, jestli to myslíte vážně, jestli je to součást té profesionalizace odolné veřejné správy? Za mě zcela určitě ne. Je to opačný směr. Je to krok zpět a cesta tím východním směrem.

Víte, za mě má být veřejná správa předvídatelná a profesionální. Vedoucí úředníci nemají být vnímáni jako kořist po volbách, nemají být v permanentním režimu, kdy si počítají, jestli po příštím volebním výsledku ještě zůstanou, nebo jestli se rozjede proces jejich výměny. Když někomu systémově nastavíte, že se jeho pozice otevře k výměně podle nového politického vedení a že může být v krátkém čase nahrazen, tak rozbíjíte kontinuitu úřadu a vysíláte do celé veřejné správy jasnou zprávu ve smyslu: vážení úředníci, vaše zkušenosti a odbornost jsou podmíněny politickou situací, jsou podmíněny vaší loajálností, jsou podmíněny vaším pochlebováním a případně i patolízalstvím.

 

Poslanec Michal Zuna: A to je z mého pohledu velmi, velmi nebezpečné. Za mě skvělý stát potřebuje přesný opak. Potřebuje, aby kvalitní a zkušení lidé věděli, že mají smysl svou expertizu budovat dlouhodobě. Že stát není jen dočasná stanice a že odborná práce nebude znehodnocena každým dalším volebním obdobím.

Vedle kariérní linky je tu samozřejmě i širší problém kontinuity, koordinace a ochrany nestrannosti státu a právě proto považuji tento pozměňovací návrh za velmi nešťastný. Ne proto, že bych odmítal nějakou změnu. Takže je potřeba se o nějakých změnách bavit. Tady naopak. Česká státní správa změny určitě potřebuje. Potřebuje modernější odměňování, zejména právě i u odborníků v IT sektoru. Potřebuje lepší řízení lidských zdrojů, méně byrokracie i silnější práci s talenty. Ale změny musí být promyšlené a musejí mířit na skutečné příčiny slabin státu, nikoliv na oslabení jeho profesionality a nezávislosti. To podle mě přesně ten rozdíl mezi reformou a destrukcí destrukcí státu.

Reforma kapacitu státu posiluje, destrukce posiluje možnost výměny nepohodlných lidí. Reforma naopak tak chce talent přitáhnout, ale destrukce tak vysílá zprávu, že talent je méně důležitý než funkční období a politické zadání. A to je ten váš směr, kterým vy touto novelou a těmi pozměňovacími návrhy jdete. Za mě tedy jsme určitě blíže k té druhé variantě, k destrukci státu, jsme zase o krok blíže k destrukci státu, jakou představovalo už orbánovské Maďarsko a jakou i nadále představuje Slovensko. A je to za mě krok mimo, krok mezi země třetího světa. A už tady dnes zazněly i obavy o hrozící omezení nebo případnou ztrátu evropských dotací v souvislosti s tímto tiskem. To si myslím, že je zbytečné hazardování nebo respektive další zbytečné hazardování s veřejnými penězi.

I proto považuji za správné, aby tato Sněmovna velmi vážně vzala právě potřebu zachování kariérní linky pro odborníky, aby i si současně uvědomila, jaké praktické následky může mít přiložený pozměňovací návrh pro vedoucí úředníky na radnicích, magistrátech či krajích. To, že stát opravdu nezmodernizujeme tak, že znejistíme odborníky a otevřeme cestu k rychlé výměně vedoucích úředníků po volbách. Stát za mě zmodernizujeme tak, že mu vrátíme odbornost, kontinuitu a důvěryhodnou kariérní perspektivu. To jsou body, o kterých za mě jde tedy především.

To je moje vyjádření v návaznosti i na stanovisko, které tady představil kolega Jiří Pospíšil. Já jsem šel možná v některých věcech více více do detailu, ale nic to nemění na tom, že ten návrh podpořit nemůžeme.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji. V této chvíli zde mám jednu faktickou poznámku. Než sem Berenika Peštová přijde, tak přečtu omluvu. Josef Nerušil od 15 do 18 z pracovních důvodů a vám paní poslankyně spouštím dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Pane kolego Zuno, prostřednictvím pana předsedajícího, já jsem si tu faktickou poznámku dala hned na začátku, protože mě trošičku urazilo to, co jste tady řekl ve své podstatě, abyste se ospravedlnili, že tady byla čtyřicetiminutová přestřelka. Ona možná byla delší a ono kdybyste se kouknul do toho stenozáznamu a podíval se, kdo ji začal, tak to nebyli koaliční poslanci, ale byli to opoziční poslanci a koaliční pouze reagovali. To jenom k tomu na dokreslení.

A vy jste to ve své podstatě umocnil, když jste tady přišel s tou parádou tady a mával jste svojí základní škole. Takže jako je to zbytečné, fakt je to zbytečné. Nevím, proč si zase na mě dáváte faktickou poznámku. Protože pouze jsem zareagovala na to, co jste řekl.

A to, že jste tady zbytečně urážel některé kolegy, k tomu já se vyjadřovat nebudu, protože váš projev byl čtený. Takže asi vám to někdo špatně připravil, protože už jsme se trošičku někam posunuli a pokud si chceme tady nastavit trošičku tu komunikaci jinak, tak bychom se neměli urážet. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Faktickou poznámku nemá kolega Zuna, ale Bohuslav Niemiec. Než sem přijde, tak přečtu omluvu. Jana Krutáková od 15 do 17 z pracovních důvodů. A vám, pane poslanče, spouštím dvě minuty.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Moc děkuji, jenom krátce rychle zareaguji, protože když jsem zrovna odešel, tak tady padlo mé jméno o tom, že jsem byl členem dozorčí rady DIAMA. Ano, byl jsem členem dozorčí rady Diama. Pan ministr Tejc mě tu jmenoval, že prý jsem někde dosazený a nemám na to odbornost. Mám na to odbornost, mám vystudovanou stavební fakultu, řešil jsem spoustu problematiky, problematiku útlumu těžby, revitalizaci území brownfieldu na našem území, jsem z toho regionu, který se touto transformací velmi intenzivně zabývá a potýká se jí, takže opravdu nechápu tu poznámku pana ministra Tejce k tomu nějakému dosazování nebo něčemu.

To neznamená, že člověk, když je politicky angažovaný, že nemusí mít odbornost. A dovolím si reagovat i na mou ctěnou kolegyni paní Bereniku Peštovou, prostřednictvím pana předsedajícího, právě jak hovořila o tom, že byla v dozorčí radě Vodovodů a kanalizací, no v dozorčí radě, kde právě jako byla ta, která tu odbornost měla a je taky politik, je taky člověk, který je aktivní ve veřejném životě, tak to potom se můžeme bavit o tom, že kdokoliv, kdo je politicky exponovaná osoba, nemůže sedět v dozorčí radě a to je jako asi škoda.

Takže prosím příště, pane ministře, zkuste se opravdu jako lépe připravit, podívat se na to, kdo je kdo a zjistit si nějaké odborné zázemí o těch lidech, kteří tam jsou a potom jako si vyberte ty, kteří opravdu nejsou odborníci, kteří nemají vzdělání, kteří prostě o té dané problematice nic nevědí. Ale prosím, hájíte tady neobhajitelné a pokud kolegové od Motoristů si tam dávají lidi, kteří prostě nemají kompetenci, tak to jejich věc. Já to tu neříkám, já to tu neposuzuji, ale je to o tom, že buďto ten člověk ví o té problematice nebo neví, ale neházejme to všechno do jednoho pytle. (Předsedající: Čas!) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji, prosím o dodržení času V této chvíli tady nemám žádnou faktickou poznámku, takže na řadě je paní poslankyně Marie Kršková, připraví se Lucie Sedmihradská. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Kršková: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vládní koalice se dnes chystá schválit návrh, který zásadně změní charakter státní služby. Zákon o státních zaměstnancích fakticky ruší současný služební zákon, oslabuje nezávislost úřednického aparátu a posiluje jeho závislost na aktuální politické moci. A jak je podle mě potřeba stále připomínat, byl předložen jako poslanecký návrh, bez dopadových analýz, bez mezirezortního připomínkového řízení, bez standardní odborné debaty. A protože odborná debata neproběhla před předložením zákona Poslanecké sněmovně, nezbývá nám než ji vést během jeho projednávání.

A já si myslím, že je to přímo povinnost opozice. Jako místopředsedkyně výboru pro evropské záležitosti chci upozornit na souvislost projednávané předlohy s naším členstvím v Evropské unii a připomenout historii vztahu České republiky a Evropské unie ke služebnímu zákonu. Ne proto, abych strašila Bruselem, ale proto, že bychom měli znát možná rizika svých rozhodnutí.

První služební zákon schválil Parlament České republiky v roce 2002, tedy dva roky před vstupem České republiky do Evropské unie. Jeho přijetí bylo reakcí na dlouhodobé požadavky Evropské unie na profesionalizaci a depolitizaci státní správy. Evropská unie tehdy oprávněně požadovala, aby státní správa byla stabilní, odborná a nezávislá na momentálních politických změnách. Jedním z důvodů byla i správa evropských fondů. Evropské prostředky totiž musí být rozdělovány podle jasných pravidel, nikoliv podle toho, kdo právě sedí ve vládě. Jinými slovy, nezávislá státní správa nebyla samoúčelným cílem. Byla vnímána jako důležitý nástroj ochrany před korupcí, klientelismem a politickým ovlivňováním rozhodovacích procesů.

Po vstupu České republiky do Evropské unie však několik po sobě jdoucích vlád účinnost zákona opakovaně odkládalo. Nejprve argumentovaly vysokými náklady, později potřebou jeho přepracování. Teprve ve chvíli, kdy Evropská komise začala dávat najevo, že by neexistence funkčního služebního zákona mohla mít dopad na čerpání evropských prostředků, přišla vláda Bohuslava Sobotky s novým zákonem o státní službě, který vstoupil v účinnost v roce 2015. Ten posílil ochranu státních zaměstnanců před politickými zásahy, nastavil systém kariérního růstu a vytvořil mechanismy, které měly zajistit větší stabilitu státní správy.

K prvním významnějším změkčujícím úpravám došlo za první vlády Andreje Babiše v roce 2018. Novela umožnila ministrům snadněji odvolávat vedoucí úředníky na základě jejich hodnocení a otevřela manažerské pozice ve státní správě lidem přicházejícím ze soukromého sektoru.

Evropská komise tehdy žádala vysvětlení těchto kroků, nakonec však proti nim nezasáhla. Dnes jsme ale svědky další zásadní změny. Předkladatelé argumentují potřebou zeštíhlit státní správu a umožnit větší flexibilitu při řízení úřadů. Jenže vedle těchto deklarovaných cílů novela současně oslabuje ochranu státních zaměstnanců před politickými zásahy a zvyšuje možnost personálních změn po každé změně vlády. A právě zde se dostáváme k evropskému rozměru celé věci. Není totiž pravda, že jde pouze o vnitrostátní debatu bez jakýchkoliv mezinárodních důsledků. Evropská unie v posledních letech stále důsledně propojuje čerpání evropských prostředků s plněním reforem, ke kterým se členské státy samy zavázaly. To platí zejména pro Národní plán obnovy.

Národní plán obnovy není pouze seznam investic, je založen na jednoduchém principu: Evropské prostředky jsou vypláceny pouze tehdy, pokud stát plní předem sjednané reformní závazky. Nejde tedy jen o to, zda postavíme nějakou budovu nebo pořídíme nové technologie. Jde také o to, zda zachováme reformy, které jsme si sami slíbili uskutečnit. A právě profesionalizace, stabilita a kvalita státní správy patří mezi oblasti, které Evropská komise dlouhodobě sleduje. Není to náhoda. Každé euro z evropských fondů totiž ve výsledku spravují konkrétní úředníci. Pokud oslabíme jejich nezávislost a stabilitu, oslabujeme zároveň důvěru v to, že evropské prostředky budou rozdělovány nestranně, odborně a transparentně.

Na problematické aspekty této novely upozornila již v březnu na jednání výboru pro evropské záležitosti generální ředitelka a vedoucí pracovní skupiny pro reformy a investice Evropské komise paní Céline Gauer. Otevřeně vyjádřila obavy z dopadů novely na profesionalizaci a stabilitu státní služby. Kritizovala například skutečnost, že úředníci by se proti některým rozhodnutím mohli bránit prakticky pouze soudní cestou. A současně upozornila, že novela může ohrozit plnění závazků České republiky vůči Evropské unii – a tím i čerpání z prostředků Národního plánu obnovy. To není varování, které bychom měli brát na lehkou váhu. Někteří mohou namítnout, že Evropská komise nám nemá co mluvit do organizace státní správy. Jenže zde nejde o diktát z Bruselu, jde o závazky, které na sebe Česká republika sama dobrovolně vzala. Nikdo nás nenutil prostředky z Národního plánu obnovy – o ně žádat a čerpat, nikdo nás nenutil přijímat reformní závazky. Pokud jsme se však k těmto reformním závazkům přihlásili, měli bychom je plnit – ne kvůli Bruselu, kvůli vlastní důvěryhodnosti.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, možná se dnes nebavíme o nejviditelnějším zákonu tohoto volebního období, bavíme se ale o zákonu, který rozhoduje o tom, zda bude státní správa sloužit státu, nebo momentální politické reprezentaci. A současně se bavíme o zákonu, který může ovlivnit důvěru našich evropských partnerů v to, že Česká republika plní své závazky. Riziko omezení evropských prostředků proto nepovažuji za strašení, považuji ho za odpovědné upozornění na možné důsledky kroků, které dnes činíme. Proto tento návrh zákona nepodpořím. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Žádná faktická poznámka, takže můžeme pokračovat v rozpravě. Na řadě je paní poslankyně Lucie Sedmihradská, připraví se Adriana Chochelová. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Děkuji. Dobrý den všem. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, už v prvním čtení jsem – podobně jako mí kolegové – upozorňovala na to, že tento návrh není technickou modernizací státní služby. Není to jen změna názvosloví, je to změna celé filozofie státní správy. Tento návrh opouští veřejnoprávní služební poměr a převádí státní zaměstnance do pracovního poměru. Jenže stát nejde prostě řídit jako firmu. Státní správa totiž není běžná firma a ministr není běžný zaměstnavatel. Úředník nemá být člověk, který se bojí říct ministrovi ne. Potřebujeme služební zákon a služební poměr, aby stát mohl fungovat nestranně i tehdy, když se mění vlády a ministři.

Tento návrh jde naprosto opačným směrem. U vrchních ředitelů sekcí zavádí souhlas člena vlády s obsazením místa. Pracovní hodnocení státního tajemníka provádí příslušný člen vlády. Hodnocení vrchního ředitele sekce se provádí v součinnosti s členem vlády. To opravdu nejsou drobnosti, jsou to konkrétní příklady, kdy politická moc vstupuje do odborného a nepolitického řízení úřadů.

Návrh také umožňuje po prvním nevyhovujícím hodnocení další hodnocení už po 20 odpracovaných dnech. Dvě nevyhovující hodnocení mohou vést ke konci pracovního poměru. Důvodová zpráva to zdůvodňuje mimo jiné tím, že se má zabránit obstrukcím ze strany zaměstnanců. Odkdy je ochrana zaměstnance před svévolí obstrukcí? Odkdy je nezávislost úředníka překážkou, kterou je třeba obejít?

Stejně problematické je rušení služební komise a přesun sporů do pracovněprávní roviny. Jistě, každý se může soudit, jenže všichni víme, jak dlouho pracovněprávní spory trvají. Pro vyhozeného úředníka to často nebude reálná ochrana, ale jen pozdní konstatování, že se možná stala chyba. Politický účel už v tu chvíli bude dávno splněn.

Nemohu opomenout ani rozpočtový rozměr. Fluktuace není zadarmo. Fluktuace je jedním z největších skrytých rozpočtových problémů veřejné správy. Každý odchod zaměstnance představuje pro organizaci a tím i daňové poplatníky významnou finanční zátěž, která se bohužel často podceňuje. Jedná se o přímé i nepřímé náklady. Mezi přímé náklady, které jsou viditelné a snadněji měřitelné, patří nábor, výběrová řízení nebo školení nových zaměstnanců. Tyto náklady představují obvykle kolem poloviny ročního platu nahrazované pozice. Nepřímé a skryté náklady jsou často několikanásobně vyšší než přímé a poměrně obtížně se odhadují. Jedná se o ztrátu produktivity během výpovědi odcházejícího zaměstnance, snížený výkon nováčka během zapracování, ztrátu know-how, kdy odchod zkušeného zaměstnance znamená ztrátu znalostí, výkonnosti, ale velmi často i určité institucionální paměti. Dalším zatížením je zatížení personálu, který dočasně přebírá práci, což vede často k přetížení a bohužel i k další fluktuaci.

Nejsou to zanedbatelné výdaje a jejich odhady se pohybují u nižších administrativních pozic okolo půl až jednonásobku roční mzdy, u specializovaných nebo vysoce kvalifikovaných rolí pak mohou dosáhnout i násobek nebo dvojnásobek roční mzdy. Žijeme v demokratickém státě, kde je nějak nastaven systém brzd a protivah, kde jsou dlouhodobě stanoveny hranice, které by se neměly překračovat. Jednou takovou hranicí je i vymezení vztahů mezi politikem a úředníkem. Politik a úředník se navzájem potřebují, jejich vztah by měl být v rovnováze, aby mohla státní správa dobře fungovat.

Co ale projednávaný návrh znamená v praxi? Úředníci přijdou o možnost být nestranní, ti nepohodlní budou vyhozeni nehledě na to, co umí nebo jak dobře práci odvádějí. Práci za vyhozené lidi ale nikdo neudělá, a tak budou jejich místa prázdná, budou na ně dosazení nekompetentní, zato loajální lidé. Pro současnou vládu to je určitě pohodlnější. Až s odstupem času ale poznáme, jak vysoká bude cena za to, že se budeme zbavovat kompetentních úředníků na základě politických preferencí.

Odmítám větší politickou kontrolu nad úředníky. Nechci, aby se lidé ve státní správě báli ozvat, až budou pod tlakem. Tento návrh zákona je špatná zpráva nejen pro zaměstnance státu, ale hlavně pro občany, kteří od státu očekávají kvalitní, odborné a nestranné rozhodování a správu věcí veřejných. Proto tento návrh nepodpořím. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. Poprosím nyní Adrianu Chochelovou, připraví se Jan Berki.

Mezitím přečtu jednu omluvu. Oto Klempíř od 13 hodin z pracovních důvodů.

Tak paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Adriana Chochelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády. Dnes se opět jedná o tom, zda český stát bude i nadále řídit odborný, stabilní a nestranný aparát nebo jestli ho vyměníme za osoby, které budou poslouchat toho, kdo zrovna sedí v čele jejich ministerstva. Jde o zásadní změnu fungování celé státní správy, snahu zrušit platný služební zákon, převedení desítek tisíc úředníků do režimu běžného zákoníku práce. Snaha o privatizaci státní správy, která je stran současné koalice zcela očividná, je naprosto alarmující. Víme, že Andrej Babiš je zvyklý být šéfem ve svých firmách i ve své vlastní straně, ale stát není firma a není možné jej vést tak, že se rozhodnou kvalitní odborníky nahradit loajálními kývači jen proto, že mi zrovna nejdou na ruku. Tato reforma navíc přišla jako návrh skupiny poslanců. Není to náhoda, je to úmysl. Snaha obejít připomínkové řízení, projednání s rezorty, dialog s partnery i hodnocení dopadu této regulace. Smyslem služebního zákona je postavit mezi politika a úředníka pojistku spočívající v tom, aby ten, kdo vede nějaký odbor nebo sekci, nemusel mít každé čtyři roky strach, že po volbách končí jen proto, že se změnila vládní garnitura. Tuto pojistku nezávislý výkon státní správy tento paskvil systematicky odstraňuje. Ruší se například služební komise, orgán, který dosud chránil i ty nejvyšší úředníky před nezákonným politickým tlakem. Ruší se postavení nejvyššího státního tajemníka. Co zbude úředníkovi, na kterého politik zatlačí nezákonně? Jediná obrana ve formě žaloby k soudu. Soud, který může trvat roky, což všichni dobře víme. Možná po letech ten úředník dostane odškodné, ale to prostě není funkční ochrana. To je absolutní výsměch kvalitním lidem, o které my tady tím zákonem můžeme přijít. Vezmete jim tímto jistotu dostupné ochrany a místo úředníka, který slouží zákonu, dostanete úředníka, který odhaduje, co po něm jeho politický nadřízený chce a to není modernizace státu, to je prostě jenom jeho ovládnutí.

Čím pak chcete motivovat mladé, schopné a vzdělané lidi k tomu, aby šli pracovat do státní správy? Asi ne tak, že se budou mít kam odvolat, pokud není jejich zálibou se tedy případně soudit, tak právě ta nadstandardní možnost, tedy využití služební komise, je něco, co mohou považovat za velkou výhodu k odolání tohoto politického nátlaku. Výsledkem tohoto zákona nebude štíhlejší a výkonnější stát. Výsledkem bude stát, kde se odborník bojí říct svému ministrovi nepříjemnou pravdu, protože ví, že za ni může zaplatit místem. Stát, který trestá odbornost a odměňuje poslušnost, není rozhodně státem výkonnějším. Služební zákon u nás nevznikl z rozmaru. Přijetí funkčního služebního zákona bylo jedním ze závazků České republiky vůči Evropské unii. Chceme snad své závazky porušovat? Osobně se domnívám, že bychom měli řešit skutečné problémy, neefektivní řízení a zastaralý systém odměňování, kvůli kterému stát nedokáže získat a udržet schopné lidi. O tom tady ale dnes bohužel nehlasujeme. Od koalice neslyším ani zmínku o tom, jak práci pro stát reálně zatraktivnit. A místo toho dostáváme nástroj na snazší výměnu úředníků. A opět se dostáváme jen ke snaze získat výhody pro Andreje Babiše a jeho koalici.

Kolegyně a kolegové, státní služba nepatří vládě, patří občanům. V momentě, kdy z úředníka, který například připravuje stavební povolení nebo hlídá kvalitu ovzduší, uděláme zaměstnance, kterého lze kdykoliv vyměnit za poslušnějšího, přestává sloužit všem občanům a začíná sloužit tomu, kdo ho může vyhodit. Apeluje na vás. Příliš rychlé, nepromyšlené a nepřipravené změny mohou přinést nečekané problémy. Zachovejme fungující služební zákon a raději se zkusme zaměřit na to, co nás opravdu pálí. Motivujme lépe úředníky k výkonu jejich profese. Zrychleme zdlouhavá řízení namísto snahy o politizaci státní správy. Rozumná a promyšlená novelizace služebního zákona je tou cestou. Chceme přece funkční stát a efektivnější státní správu. Proto vás vyzývám, nehlasujte pro tento návrh, stát si zaslouží reformu, ne destrukci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji paní poslankyně. Na řadě je pan poslanec Jan Berki, připraví se Olga Richterová. Tak máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, děkuju. Milé kolegyně, kolegové, já se dopředu trochu omlouvám, já jsem si dělal poznámky do různých materiálů, není to předtištěný text, tak možná někdy budu hledat správná slova, možná někdy budu přeformulovávat věty, tak se za to dopředu omlouvám. Budu rád, pokud něčemu z toho nebudete rozumět, že se pak třeba zeptáte ve faktické poznámce.

Druhá věc, ke které se přiznám hned na úvod, je motivace dvěma mými kolegy. Jedním je Karel Haas, který má vždycky a mně se to opravdu velmi líbí jako podrobnou analýzu různých situací, pokouší se vysvětlit a celkem vyváženě, kde jsou výhody a nevýhody, tak já se vlastně o totéž trošku pokusím taky. Zároveň ale musím říct, že půjdu lehce do historie, abychom viděli, jak některé ty věci právě ten vývoj mají. Proč jsme v té situaci, ve které jsme, protože jedna z těch kruciálních otázek, kterou tu Karel Haas i ve svém vystoupení předtím otevřel, je, jestli to nutně musí být služební zákon, kterým to upravujeme a snažil se poukázat na to, nebo aspoň tak jsem si to já vysvětlil, proč to tak nemusí být. Já se pokusím v některých ohledech poctivě říct, kde se ten současný služební zákon vlastně přibližuje tomu zákoníku práce, ale kde jsou ty nějaké limity, kde já vnímám tu podstatu toho, aby zůstal zákon o státní službě zachován.

Druhým, kdo mě inspiroval, byl možná trochu překvapivě Tomio Okamura, který, když se pokoušel obstruovat, tedy úspěšně obstruovat některé zákony, tak si vždycky našli nějakou kvalifikační práci, kterou nám pak tady předčítal. Podle mě dělal ovšem zásadní chybu v tom, že si ty práce dopředu nepřečetl a tudíž byl občas překvapen tím, co v těch pracech bylo napsáno. Tak já jsem si taky vybral pár takových zdrojů, snažil jsem se do nich právě dopředu podívat a vybrat pasáže, které byly zajímavé. A ne vždycky to byly pasáže, které by jednoznačně třeba podporovaly to, aby zůstal zachován služební zákon, ale právě poukazují vždycky na nějaké problémy, tak se tím pokusím vás teď provést.

Zároveň na úvod říkám a budu to ale shrnovat i na závěr, že když se bavíme o tomto zákoně, tak to má dvě roviny. Jedna rovina je věcná, obsahová, kdy se skutečně můžeme dívat na principy, na cíle, na opatření a provázat si je, to znamená říci, čeho tím chceme docílit, jestli ta současná úprava je proto efektivní nebo není, případně jestli to můžeme udělat jinou úpravou. Druhá a ta mi přijde, že tu je trošku opomíjená je i ta symbolická, jestli má smysl mít speciální zákon, který upravuje státní službu nebo jestli to máme vlastně schovat pod zákoník práce. To znamená, jedna část té diskuse je o tom, jestli ta navržená úprava dostatečně zachovává principy, které byly na začátku vůbec celého toho procesu definovány, ať už námi nebo byly vyžadovány nějakými standardy. A druhá část té diskuse je také o tom, jestli ty současné nedostatky, nebo tam, kde se nám nedaří třeba úplně naplňovat tu literu, jestli to umíme upravit lepším způsobem nebo respektive jestli ta navržená úprava jde v tomto smyslu správným směrem.

Ještě mě napadla jedna zmínka a to v průběhu té diskuse, která se tu otvírala ohledně trochu nominačního zákona a to je ta otázka provázanosti personální se stranou. Problém právě nebo jeden z problémů toho systému, který se nám nepovedlo úplně vlastně ale zatím překonat, je právě to, že nastupující nová garnitura nemá k některým představitelům toho úřadu úplně důvěru, protože jsou vnímáni primárně jako političtí nominanti, nikoliv vlastně jako odborníci. A teď pro mě ta zásadní otázka, proč já jsem tady třeba diskutoval a rád s kolegyní Peštovou bylo, jestli ten krok tímhle směrem toto bude posilovat nebo naopak to bude jako minimalizovat to, že budeme tam mít jakousi pachuť v tom tohle byl nominant a teď je jedno, jestli je oprávněná nebo ne, jo. Takže pro mě vlastně ta otázka je o tom, jestli ty procesy nastavuju tak, aby pokud možno tuto pachuť minimalizovaly, nikoliv zvětšovaly, umocňovaly nebo ukotvovaly. A v tomhle se obávám, že ty kroky, tak jak jsou oba navrženy, to nedělají, že naopak vlastně jako betonují tu pachuť to, že přijde příští vládní garnitura a bude vlastně ty změny dělat taky.

S největší pravděpodobností k tomu bohužel využije systemizaci, protože – a na to se budu i odkazovat právě v těch analýzách, tohle je jeden z prvků, který je jako velká otázka, jestli je dobře postaven, nebo není, protože se nakonec ukazuje, že systemizace bývá velmi často tím nástrojem, který ve skutečnosti vede k výměně těch takzvaně nepohodlných úředníků.

Na začátku bych tedy chtěl vycházet z práce Františka Kučery, který se v Politologické revue z roku 2018 právě věnuje českému zákonu o státní službě a jestli odpovídá mezinárodním protikorupčním standardům. Záměrně jsem vybral i publikace, které nejsou úplně aktuálního data, a to právě přesně proto, abych ukázal, co vlastně bylo na tom zákoně nebo je dokonce v průběhu kritizováno a jak se s tím vypořádáváme, s těmi jednotlivými změnami, respektive jestli odpovídáme na ty problémy správně, jestli k tomu nacházíme správné nástroje.

Celý ten článek začíná větou, která je podle mě ale kruciální pro celou tu naši debatu: Apolitická, stabilní, profesionální, transparentní, efektivní. To jsou hlavní charakteristiky žádoucí podoby moderní státní služby v demokratickém prostředí.

A tohle z mého pohledu mají být ta základní kritéria, skrze které se máme na ta opatření dívat. Jestli ta opatření skutečně vedou k tomu, že ta státní služba je apolitická, ve smyslu, ale podle mého názoru, tady myšleno stranická, nikoliv apolitická v nastavování veřejných politik, protože o tom v zásadě je značná část. Ale tady je potřeba taky zmínit, že tam máme ty správní činnosti, ty správní orgány, kde naopak chceme, aby to bylo skutečně striktně apolitické, kde se nebavíme o ani stranickosti, ale v tom smyslu ten člověk opravdu rozhoduje dle zákona a nikdo ho v tomto smyslu neovlivňuje jinak než ten zákon sám, případně nějaká judikatura.

Zároveň ale chceme, aby byla stabilní a profesionální. A tady se někdy musíme přiznat, že někdy ta mince bude mít skutečně dvě strany, protože bavíme-li se o stabilitě – a zase to bude v tom příspěvku několikrát zmíněno, tak to musí být na jedné nějaká jistota toho místa, i třeba jako růstu. Na druhé straně potřebujeme, aby pořád v tom systému byl ten, kdo je pod tou státní službou zodpovědný za svoje činy a aby to neznamenalo, že když má definitivu, že v podstatě už se nemusí jednak snažit ve smyslu pracovat na sobě, jednak že nenese zodpovědnost za to, jak vykonává to dané místo, tu danou agendu.

Dále pokračuje autor: Pokud se ale toto tvrzení pokusíme aplikovat na český zákon o státní službě, vyvstane nám řada otázek a pochybností. Přestože jde o jeden z klíčových zákonů, který ovlivňuje charakter a kvalitu státní správy, po dlouhou dobu bylo zjevné, že pro značnou část politické reprezentace tento zákon není žádoucí.

Autor pak bude ještě za chvilinku rozebírat, jak se vlastně vůbec ta úplně původní, ta první verze přijímala. A tady je zase potřeba se znovu vrátit k těm základním charakteristikám, k základním cílům, základnímu účelu, který ten zákon měl naplnit, protože přesně když do toho potom promítáme ta jakoby stranická očekávání, tak to deformuje ten zákon. A proto je potřeba si říct vždycky u těch jednotlivých opatření, ke kterému cíli směřují, co pomáhají naplnit, jestli mají nějaká rizika nebo jestli naopak ta rizika třeba minimalizují.

Stejně tak musíme brát v úvahu – pokračuje autor – že přijetí zákona a jeho výslednou podobu ovlivňovaly také vnější vlivy, a to ve dvou částečně se překrývajících směrech. První se týkal požadavku vyplývajícího z našeho členství v EU mít zákonem upravenou státní službu.

Tady přiznávám to, co naznačoval Karel Haas v tom svém příspěvku několikrát, ani Evropská unie nám neříká, jestli to má být nutně zákonem o státní službě nebo jestli to má být jinou právní úpravou. Dokonce, jak bude vidět zase o kousek dál, tak my tím zákonem o státní službě upravujeme také pouze část toho výkonu, část je definována jinými zákony už nyní.

Je potřeba také zdůraznit, že jedním z prvků, který výrazně ovlivňuje ten výkon státní služby, je právě ten správní řád, který nastavuje ta pravidla pro tu část, která skutečně má být apolitická, která má dohlížet poměrně výrazně pouze na naplňování toho zákona, nikoliv nastavování politik.

Druhý pak zahrnoval obsahovou stránku, to jest požadavek, aby státní služba, respektive zákon o státní službě naplňoval určité mezinárodní uznávané standardy.

A tady je zajímavé, že autor nezmiňuje jenom Evropskou unii – to je podle mě velmi důležité pro to, aby někteří – a teď se dívám úplně nenápadně velmi vlevo tohoto sálu, kde tedy nikdo z těch představitelů zrovna nesedí, aby neříkali, že to je zase nějaký diktát Evropské unie – ty standardy, které ovlivňují právě ty cíle a ta očekávání od toho zákona, mimo jiné tedy stanovují nebo hovoří o nich skupiny států proti korupci Rady Evropy anebo OECD. Takže tady je vidět, že bavíme-li se o nějakém naplňování cílů, o nějakých očekáváních, která od této právní úpravy máme mít, tak to není evropský diktát, ale je to skutečně nějaký mezinárodní standard, který má zajistit – a znovu to opakuji – apolitickou, stabilní, profesionální, transparentní a efektivní státní službu.

Když jsem se bavil o tom, že autor se pak dívá a kriticky hodnotí ten zákon o státní službě, tak je docela právě zajímavé, že bere některé parametry z protikorupčního barometru a aplikuje je právě na ten zákon o státní službě. Ale znovu podotýkám, bavíme se o verzi toho příspěvku, která je z roku 2018.

A já vám přečtu ty jednotlivé parametry, protože ty jsou docela zajímavé a podle mého zase nám poskytují zajímavé vodítko vzhledem k tomu, jak budeme hodnotit tu navrženou úpravu. Abyste to měli úplné a mohli si to případně dohledat, tak já budu číst i čísla těch parametrů: Je to parametr číslo 49 – demokratické zásady fungování veřejné správy, parametr 50 – oddělení politických a úřednických postů ve veřejné správě, 51 – neodvolatelnost úředníka politikem, 52 – maximální fixní počet a rozpočet politických poradců, 53 – předběžná ekonomická analýza potřebnosti úředníků, 54 – vymahatelný etický kodex úředníků veřejné správy a hmotná odpovědnost, 55 – oddělení odborných úředníků asistentů, 56 – výběr na úřednická místa na základě vstupní zkoušky, 57 – zákaz mimořádných odměn pro úředníky, 58 – definitiva pro úředníky podmíněná udržováním kvalifikace.

Já se u některých zastavím, zase budu citovat jednak z toho článku, jednak k tomu dám nějaký krátký komentář.

Základní charakteristika zákona – a teď budu citovat respektive autor cituje z programového prohlášení vlády Bohuslava Sobotky – a teď zase pozor, protože podle mého je důležité si znovu opakovat, co je vlastně cílem celé té úpravy: „Tento zákon musí zajistit plné odpolitizování státní správy, jasně definovat kritéria pro přijímání a odměňování úředníků, vytyčit podmínky kariérního postupu a zajistit vysokou úroveň vzdělanosti úředníků.“ A bavíme se o prohlášení, které bylo před tím přijímáním toho samotného zákona.

Co je potom ovšem zajímavé, jak probíhal trošku ten proces. „Samotný proces vytváření a přijímání komplexního a účinného zákona o státní službě byl již od počátku velmi komplikovaný.“ Cituju autora. „Do tohoto procesu vstupovali mnozí aktéři. Vlastní návrhy připravila Rusnokova vláda, jež nezískala parlamentní důvěru, poslanecký návrh zákona předložili i poslanci za ČSSD. Legislativní proces ovlivňoval i prezident republiky, jenž schválením zákona v prvním čtení podmiňoval jmenování vlády, po jeho schválení parlamentem prezident zákon vetoval a následně se obrátil se stížností k Ústavnímu soudu. Projednávání zákona tak bylo velmi nestandardní, zmiňme jen komplexní pozměňovací návrh, jenž byl předložen do druhého čtení, obstrukce opozice a nakonec kompromisní znění, jež bylo přijato i Senátem.

Již zmíněné veto prezidenta republiky Poslanecká sněmovna zlomila a jeho stížnost Ústavnímu soudu nebyla úspěšná. Ten zrušil pouze jedno ustanovení, ale celek ponechal v platnosti.

Proč tohle zase zmiňuju je? No přijde mi, že někdy se prostě nepoučíme z té minulosti, opakujeme stále stejné chyby. Takže z mého pohledu místo toho, abychom šli vládním návrhem, který projde prostě tím procesem, kde s největší pravděpodobností se odehrají právě některé ty bitvy názorové, a tím neříkám, že má pravdu jedna nebo druhá strana. To, co vlastně tady v některých ohledech se pokouším skutečně reagovat na příspěvek kolegy Haase, protože já si opravdu jako jeho příspěvků velmi vážím, a to přestože s nimi velmi často nesouhlasím, protože jsou podrobné, podložené argumentací a navíc se snaží o vyváženost. To znamená opravdu se na to dívat z obou pohledů. Tak místo toho, abychom šli tou cestou, která by byla pro takovýto citlivý zákon lepší, tak vlastně v tomto smyslu tu chybu opakujeme a jdeme tedy poslaneckým návrhem. A jak vidno, opakují se a tady – abych byl úplně korektní – i ty opoziční obstrukce, což je mimo jiné právě způsobeno tím, že máme strach o to, jestli některé ty z původních cílů tou úpravou navrženou skutečně budou nebo nebudou zachovány.

Pokud bych vzal další citaci, zákon o státní službě je logickým protějškem zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územně správních celků a o změně některých zákonů, zákon č. 312/2002 Sb. Narovnává se tak stav, kdy úředníci územně správních celků podléhali přísněji nastavené úpravě než úředníci ústředních správních orgánů. To je reakce na tu diskusi o tom, jak je to vlastně upraveno pro úředníky územně správních celků a jestli teda v tomto smyslu mají být dvě úpravy nebo nemají. Tak tady já přiznávám, že pro občana je to v podstatě věc, která je spíše matoucí, respektive ho obvykle moc nezajímá, protože on když přijde na ten úřad, kde sedí jak ten zaměstnanec magistrátu ve smyslu úředníka, v tomhle případě ne územně správního nebo vyššího územně správního celku, ale územně správního celku. A když je tam zaměstnanec, který je tam ve výkonu přenesené působnosti, tak jeho to vlastně nezajímá, v jakém poměru tam jsou. Ale alespoň autor tady právě odkazuje na to, že ta úprava skutečně jako narovnávala ten stav, kdy ti úředníci územně správních celků naopak podléhali jako přísnějšímu právu než ti úředníci těch správních úřadů.

Tak otázka zní, rozumím, pořád je to ne úplně srozumitelné nebo důležité pro toho člověka, který přijde na ten úřad, ovšem otázka zní, jestli právě tou úpravou, která je teď navržená, zase tenhle princip nenabouráváme. Jestli skutečně dochází k tomu, že tedy ten úředník ve státní službě má v tomto smyslu podmínky, řekl bych, stejně přísné jako právě ti úředníci. Otázkou zase je, a to je skutečně jako věcná otázka do diskuse, jestli ty podmínky mají nebo nemají být přísnější, než je to u těch úředníků.

Další citace. Klíčové prvky, profesionalizace, stabilizace a depolitizace státní správy jsou zde nastaveny právě prostřednictvím odlišného zakládání pracovního, respektive služebního poměru vůči státu, vytvořením úřadu v rámci státní správy, který je za implementaci zákona zodpovědný a načrtnutím jasné linie mezi politicky a nepoliticky obsazovanými posty v rámci státní služby.

A tady se dostávám k tomu, i k té symbolické rovině toho zákona o státní službě, protože to není jako jenom o tom, jak jim nastavujeme ta pravidla, ty podmínky. Ale jedním z těch cílů je jasně odlišit, kdo tam je právě politicky a kdo je tam nepoliticky obsazovaný, respektive které z těch postů jsou provázány na politiku, na politické strany a které tak být nemají. To je poměrně důležité, protože je to jako nasvícení a transparentní nastavení toho, že skutečně na těch úřadech, my se tu velmi často bavíme o ministerstvech, je část zaměstnanců, kteří jsou tam politicky nominovaní a je to v pořádku. Je to dokonce předpokládáno tím systémem. A ten zákon měl za cíl jasně odlišit, kdo takto je na tom úřadu a kdo takto není. Tedy teď myslím nepoliticky tam nominovaný.

Otázka zní, jestli se teda podařilo toto naplnit, jestli skutečně tam k tomu odlišení nebo k nastavení té jasné linie došlo? Zároveň je otázka potom transparentnosti nebo pomáhání transparentnosti právě v tom, že to máme ve speciálním zákoně, nebo jestli to, že to schováme do zákoníku práce, byť bychom tam přenesli všechny ty principy, je jako ku prospěchu právě tomu oddělení té jasné linie. To znamená, tady z mého pohledu zdůvodňuji, proč v té symbolické rovině, vzhledem k cílům, které tam byly nastaveny, je důležité, aby zůstal zachován zákon o státní službě.

Teď se dostávám k těm kritériím. První kritérium bylo demokratické zásady fungování veřejné správy. Tam zase cituji ten parametr: pravomoci a úkoly veřejné správy stejně jako úprava postavení veřejných úředníků jsou jasně definovány zákonem. Opět připomínám. Není řečeno, že to musí být speciální zákon. Snažil jsem se vysvětlit, proč se domnívám, že speciální zákon je k tomu ale vhodnější.

A tady se právě dostáváme k tomu, že skutečně nejen zákon o státní službě nastavuje ta pravidla, ty podmínky, můžeme se podívat na to, že k zahraniční službě máme zvláštní zákon č. 150/2017 Sb., některé věci upravuje přímo Ústava České republiky, některé Listina základních práv a svobod, některé jsou upraveny v kompetenčním zákoně č. 2/1969 Sb., tedy v aktuálním znění. Také občanský zákoník, tedy zákon č. 89/2012 Sb., respektive zase cituji teda z roku 2018 a v neposlední řadě, a to znovu připomínám, je to správní řád, který právě nastavuje ty procesy tak, aby nedocházelo při rozhodování na základě zákona k politickému ovlivňování, aby tam byla jasně nastavena pravidla těch jednotlivých kroků, aby také tam byla nastavena ochrana v případě, že není ten, koho se týká to rozhodnutí, s tím spokojen.

Dále je oddělení politických a úřednických postů ve veřejné správě, cituji ten parametr: úřad se skládá z politických míst a úřednických míst. Zákon o státní službě určuje, která místa jsou politická a která úřednická, odborná. Řízení státní služby je funkčně odděleno od politického řízení ministerstev. To má samozřejmě dvě roviny. Jedna je otázka toho, jestli máme ta místa jednoznačně určena? Druhá otázka ovšem je, jestli skutečně dochází k funkčnímu oddělení toho řízení, jak potom bude vidět zase dál v té diskusi? Otvírá se nám tu znovu otázka, která tu myslím byla, pokud se dobře nepletu, i ve faktických poznámkách diskutována, to byla otázka náměstků a přejmenovávání těch pozic. A dostanu se k tomu později, protože to budu analyzovat trošku hlouběji.

Pokud dál tedy budu citovat autora, ale z hlediska věcného zde již jednoznačné oddělení nenalezneme a úkolovat státní službu může i politicky nominovaná osoba. Stanovisko, které k tomu bylo tehdy formulováno jak odbornou veřejností, tak Radou vlády pro koordinaci boje s korupcí, tak důraz v případě výběrových řízení na státní tajemníky má být na posouzení nestrannosti, profesionality a odbornosti kandidátů, jejich morální a etické hodnoty a potenciál řídit změnu státní správy.

V podobném duchu klade důraz na zajištění transparentnosti výběrových řízení na představené, dále na zajištění odborného složení výběrových komisí a proaktivní zveřejňování životopisů těch představených. Jedna část, jak jsem již zmiňoval, je právě ta otázka, jestli k tomu jednoznačnému oddělení dochází.

Je to požadavek, který se pořád opakuje a který v tomto smyslu nebyl revidován. To znamená, když se díváme na ten návrh, tak otázka zní, jestli pomáhá tomu, aby došlo k tomu jasnému oddělení. Jestli to, jak je to tam nastaveno, tak skutečně pomáhá i k té části, která se nedaří úplně dobře naplnit, a to je to oddělené funkční nebo řízení, kdy se bavíme o nějakém vztahu právě těch politicky nominovaných osob a těch osob, které vykonávají státní službu.

Další kritérium je neodvolatelnost úředníka politikem. Ten parametr zní: „Osoba nominovaná na politické místo úkoluje osobu na úřednickém – odborném – místě, která tyto příkazy plní, nejsou-li v rozporu se zákonem. Osoba nominovaná na politické místo v zásadě nemá moc jmenovat či odvolávat osobu na úřednickém – odborném – místě.“

Tohle mi přijde jako velmi zajímavý parametr, protože on přesně z mého pohledu hezky nastavuje vyváženost toho vztahu například toho ministra a těch úředníků. To znamená – pořád připouští variantu, že ten ministr je skutečně politik, který tam přišel s tím, že bude nastavovat ty veřejné politiky v souladu se svými volebními sliby, s programovým prohlášením té vlády. Potud OK, a dokonce ten parametr říká, že ten, kdo je na tom úřednickém – odborném – místě, je vlastně v rámci zákonných limitů ale, což považuju za velmi důležité, tak je povinen, když to tak nazvu, naplňovat nebo pomáhat naplňovat tu vůli.

Ale na druhou stranu on je tam skutečně na odborném místě, dokonce to výběrové řízení je postaveno tak, aby bylo zajištěno, že je odborníkem, jsou tam kladeny nějaké požadavky na jeho průběžné vzdělávání. A v tomto kontextu je to důležité proto, že on má poskytovat tomu politikovi upřímnou zpětnou vazbu, jestli to, s čím tam přichází, to, jak si to představuje, je dobře, jestli to má nějaká rizika, jestli je to rozumné. A aby se toto nebál mu říkat, tak tam dochází v tom parametru k hlídání toho, že ten politik nemůže následně, protože mu ten úředník říká něco, co jemu se nelíbí, nehodí, tak ho nemůže postihnout tím, že mu bude hrozit ztráta toho místa. A opět je to důležité kritérium proto, abychom se podívali, jestli ten nový návrh toto skutečně naplňuje nebo nenaplňuje.

A znovu zmiňuju a dívám se směrem na kolegyni Peštovou (obrací se k poslankyni Peštové), protože myslím si, že my v tomhle paradoxně podle mě nejsme ve sporu, že vnímáme systemizaci jako poměrně problematickou, protože se skutečně stává nějakým nástrojem, ke kterému původně určena nebyla. A naším úkolem tedy, když se díváme na legislativu, je naopak hledat cesty, jak tomuto spíše zamezovat, než tomu pomáhat.

Pak je tam velmi zajímavé kritérium, o němž tu diskuse byla již před mnoha lety – maximální fixní počet a rozpočet politických poradců. A určitě si vzpomenete, že jedním z návrhů, o kterém jsem tu byl i diskutovat já, byla právě změna takzvaných nepolitických náměstků na vrchní ředitele a součástí toho ale byla diskuse o tom, jaký má být jejich počet. Zajímavé právě je, že v tom kritériu se nehovoří jenom o počtu těch náměstků, což bylo obsahem té debaty, ale ve skutečnosti se tam hovoří i o počtu poradců. Otázkou je, jestli máme politickou odvahu toto skutečně řešit, a mě by docela ta diskuse k tomu celkem zajímala. Opět si ovšem nemyslím, že by toto kritérium nějak zvlášť řešil ten nový návrh.

Předběžná ekonomická analýza potřebnosti úředníků. Tady budu zase chvíli citovat: Celkově lze říci, že způsob vypracovávání systemizace vykazuje závažné mezery, byť je nutné vnímat, že nastavení základních principů systemizace může mít z dlouhodobého hlediska pozitivní důsledky.

Jinými slovy to, že se systemizaci věnuju, že skutečně si kladu otázku, jestli pořád ty agendy dávají smysl tak, jak jsou rozloženy, je legitimní otázka. To vůbec nezpochybňuju. Otázkou ovšem je, jestli máme ta pravidla, ty principy, na nichž ta systemizace stojí, jestli je máme dobře nastavena, jestli je máme transparentně nastavena, jestli tím pádem ta legislativní úprava nám umožňuje mít systemizaci jako ten klacek na nepohodlné úředníky.

A tady se obávám, že opět ten návrh toto neřeší. A já to skutečně vnímám v těch proběhlých diskusích, a budu se to snažit ukázat i na konkrétních příkladech, jako věc, která je opravdu problematická a je z mého pohledu také věcí, která v tom současném nastavení a v té současné kultuře – a tím nemyslím jenom ty poslední roky, to zase tady musím být opravdu upřímný – takže nepomáhá té stabilitě, což je jedním z těch základních předpokladů, které zákon o státní službě měl přinést.

Dalším tím kritériem je vymahatelný etický kodex úředníků veřejné správy a hmotná odpovědnost. A tady je zase důležité říct, že to je ten systém vyvažování. Že já na jedné straně chci, aby ten úředník měl nějakou jistotu, stabilitu toho svého místa, aby skutečně mohl dávat své odborné názory, aby se nebál říkat to, co si myslí, že je správné.

Na druhou stranu se musím pořád snažit, aby právě ta definitiva, jak se tomu řekněme lidově říká, nebyla ale zároveň jakousi nechtěnou pojistkou proti nečinnosti, nezodpovědnosti. A jedna z těch zajímavých věcí právě je ten etický kodex, tedy nejenom to, jestli rozhoduji správně podle toho zákona.

A budu zase citovat autora... Tedy to už jsem udělal, pardon. Ne, v tomhle případě neudělal, omlouvám se: Zákonná úprava určitě posiluje odpovědnost pracovníků státní správy, vytváří větší kontrolní mechanismy a zároveň i vědomí případných sankcí. Na druhou stranu se zákon nedokázal skutečně vypořádat s etickým kodexem jako takovým, respektive s vytvořením etických komisí, což zjevně odráží hlubší společenské problémy, vyrovnání se s etikou.

Připomínám – je to odborný článek z roku 2018, ale ta poslední část „což zjevně odráží hlubší společenské problémy, vyrovnání se s etikou“ tu bych nechal aktuálně někam tesat nebo nám to tady vyvěsit a promítat. Protože to bych řekl, že je takový leitmotiv, který se prolíná velmi často, a to nejenom těmi zákony, ale i třeba formou diskuse tak, jak ji tu vedeme.

Oddělení odborných úředníků a asistentů z tohoto hlediska z mého pohledu zajímavý není. Výběr na úřednická místa na základě vstupní zkoušky – tomu se budu věnovat o trošku později. Zákaz mimořádných odměn pro úředníky a definitiva pro úředníky podmíněná udržováním kvalifikace – tady je to zase zajímavé, protože na jednu stranu to má být nějaká předvídatelnost, má to být také ochrana proti tomu, aby ta motivace toho úředníka, když už tedy mu to místo zajišťuju definitivou, tak aby tam ta motivace (ale?) ovlivňování toho jeho postoje názoru nemohla být přes mimořádné odměny.

Na druhou stranu z mého pohledu je to (jako) v jakékoliv jiné profesi. Je potřeba mít možnost odměňovat ty, kteří svou práci odvádějí kvalitně nad rámec svých povinností. To si zase myslím, že kdybychom si toto vykládali úplně rigidně, že tam k žádnému odměňování docházet nemá, nebylo by to úplně správně.

Druhá otázka je potom udržování té kvalifikace, protože v těch parametrech velmi často je to vázáno na jakési testování. Otázkou potom je právě, jestli to testování nemůže být zase nějakou pákou, jestli opravdu vždycky vypovídá o kvalitě té práce a podobně. V tom si myslím, že ta právní úprava zaznamenala poměrně zajímavý vývoj, kdy společnými silami a napříč politickým spektrem jsme se v tom předchozím období snažili dělat takové změny, které na jedné straně to formální vzdělávání tam pořád zachovávají, na druhé straně otevírají i další možnosti.

Tím jsem vyčerpal první článek a do 14.00 podle mě stihnu ještě se věnovat druhému, který jsem si vybral.

Tentokrát se tedy skutečně přesouváme do kvalifikační práce, a to paní Ptáčkové Melicharové. Ta práce nesla název Implementace zákona o státní službě se zřetelem na stabilitu služebního vztahu, byla obhajována v roce 2020 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. A tam je zajímavé, nebojte, nevzal jsem celou tu diplomovou práci, ale její závěr, protože ten obsahuje zase zajímavé pasáže. Autorka sama přiznává, že nepatřila a nepatří mezi velké zastánce potřebnosti této normy v českém právním řádu a také se odkazuje na zprávu z ex post hodnocení dopadů regulace k zákonu č. 234/2014 o státní službě, což je mimochodem zpráva, kterou jsme tu v té diskusi právě podle mého názoru zažili nebo respektive ji tu citovali různé osoby.

No a tady já si kladu otázku, proč vlastně autorka tedy nepatří, nebo nepatřila a nepatří mezi velké zastánce potřebnosti. Otázka totiž zní, jestli toto tvrzení, a to je skutečně věc, na kterou bychom si měli odpovědět, je, proč případně zastánci této úpravy nejsme nebo nejste. Jestli to je právě proto, že si myslíme, že nevyžadujeme speciální právní úpravu, tedy lex specialis, který by to upravoval a stačí nám úprava v jiném zákoně, nebo jestli se domníváme, že jsme vlastně jako v super stavu, kdy ta kultura, etika ve společnosti je nastavena tak, že vůbec nepotřebujeme vlastně právní úpravu pro státní službu, že nám to vlastně funguje dobře, že politici se chovají velmi korektně eticky, nebo jestli nesouhlasíme s těmi principy, které do jisté míry mohou být pro nás jako pro politiky vlastně nepříjemné a svazující. Ale znovu se odkazuji na úvod svého vystoupení, který deklaroval, co má být vlastně cílem úpravy té státní služby.

A dovolte mi další citaci. Zákon o státní službě měl v sobě skrývat klíč ke kvalitě a nezávislosti státního aparátu. Mělo být zaručeno, že každá nově zvolená vláda při nástupu k moci nezahájí noc dlouhých nožů a nezbaví se části doposud etablovaných státních úředníků, které nahradí svými příznivci. Tyto čistky měly v minulosti často vliv na dlouhodobé strategické cíle. Příkladem budiž důchodová reforma, státní maturity, které nabíraly zpoždění, a to proto, že se většinou začínalo od úplného začátku.

Tady jen drobná odbočka a to je také trochu k té kultuře, ve které se vždycky jako mění ty vlády. Velmi často je postavená ta předvolební rétorika na tom, ti před námi dělali všechno úplně totálně blbě, my to změníme. A mimochodem se podívejme v současné době, kolik z toho se skutečně fakticky chystá současná vláda měnit, nebo ne a jak to dělaly ty předchozí. Zase padni komu padni, jo, tu rétoriku na to máme postavenou nebo je bohužel na tom – neříkám, že my, ale je na tom postavená – a nepomáhá vlastně té právě stabilitě, respektive posouvání těch věcí.

No a mimo jiné, proč má být stabilní to úřednické místo, je proto, aby se nemuselo začínat znovu, aby právě tam byla i ta historická paměť, ta odborná paměť, aby ten, kdo stál u té úpravy, u toho kroku, u nastavení té politiky dával odborný background, aby tento odborný background s tou znalostí, s těmi argumenty byl schopen předat i následující reprezentaci. Cíle, které si zákon o státní službě vytknul, cituji dál, jsou zcela jistě správné a chvályhodné. Depolitizace státní správy a stabilizace státní správy, profesionalizace státní správy ve spojení s vyšší efektivitou a zároveň transparentností. Naplnění těchto cílů ovšem zůstává stále daleko za očekáváním. No a teď se vracíme jako zpátky k tomu, co už jsem tu naznačoval několikrát. Tedy je tam nějaký prvek systemizace, který je vlastně velmi často zneužíván. Takže otázka zní, jestli ta nová úprava tomuto pomáhá nebo naopak tento systém nestability vlastně bude prohlubovat.

Pokud budu pokračovat v citaci, pokud se týká první hypotézy, tak ta hypotéza je, že implementace zákona o státní službě dojde – implementací zákona o státní službě dojde ke zvýšení stability státní správy. Pokud se týká, a teď už cituji, pokud se týká první hypotézy, tak ze všech dostupných zjištění doposud plyne, že státní správa vykazuje znaky větší stability. To znamená, že by mě zajímalo, jestli autoři té nové úpravy si skutečně udělali analýzu, které z těch prvků pomáhají vykazovat té státní službě tu větší stabilitu a jestli skutečně všechny byly propsány do té nové navrhované úpravy. Budu-li citovat dál, jako potenciální nebezpečí označují respondenti možné zapouzdření státní správy jako takové a i v rámci jednotlivých služebních úřadů. To je bezesporu to, co stálo i na začátku té diskuse, kdy na jedné straně se snažíme zajistit stabilitu tomu, kdo má poskytovat buď odborný background nebo rozhodovat právě v těch správních řízeních. Na druhé straně chceme ty pojistky a tu vyváženost, respektive třeba motivační prvky v tom systému, aby takový člověk na sobě třeba pracoval. Jedna z těch věcí, která je často potom zmiňována, je třeba rotace ve státní správě tak, aby ten úředník měl možnost – můžeme se bavit o tom, jestli povinnost – po nějakém čase změnit to působiště, aby měl širší rozhled, jestli to chceme u všech, jestli to chceme jenom u některých. A zase pro mě otázka je, jestli tohle může být řešeno v rámci zákoníku práce, jestli si to opravdu nezaslouží speciální úpravu. Jedny z těch prvků samozřejmě právě může být, což zase budu potom zmiňovat o něco později, otázka nebo věc, o které se vedla diskuse, a to jsou funkční období třeba na těch řídících místech.

Vedle optimistického vnímání, znovu cituji, státní správy jako stabilního prostředí je ale třeba konstatovat, že možnosti zbavení se kteréhokoliv nepohodlného úředníka jsou širší, než se zdálo na počátku účinnosti zákona o státní službě. A autorka se přitom odkazuje i na judikaturu. To znamená, byl tam nějaký cíl, Ukazuje se, že nakonec ta stabilita je možná nebo tu stabilitu je možno prolomit i více prvky než je jenom ta systemizace a tedy celkem logicky vytane na mysl ta otázka, jestli, když tedy se zjistí, že ta původní úprava umožňovala tu stabilitu nabourávat více prvky, jestli je řešením, že ji teda nabouráme ještě víc, nebo jestli naopak se vrátíme zpátky k tomu našemu původnímu cíli, že tedy toto zrovna má být stabilní.

Budu citovat dál: Jsem přesvědčena, že dosavadní judikatura dodala státním tajemníkům více prostoru pro změny ve služebních úřadech, a tak se v daleko větším počtu objevují změny systemizace služebních(?) úřadů, které mají za následek odvolání z míst představených, jak můžeme vidět na příkladech Ministerstva obrany i Ministerstva vnitra. Připomínám, že publikováno bylo v roce 2020. Asi se nedají nezmínit, a já to trošku podrobněji budu rozebírat ještě za chvíli, některé příklady i ze současnosti. Myslím, že takovou krásnou ukázkou jsou dvě ministerstva. Možná je to čistě náhoda, že jsou obě řízená Motoristy sobě. A to je Ministerstvo zahraničních věcí, kde na jednu stranu, a to přiznávám, můžeme diskutovat o tom, jestli se nepustit systémem toho, že tam dávám důraz na profesionály se znalostí, to znamená kariérní diplomaty, anebo jestli se pouštím systémem ideologie-odměna, což mimochodem známe třeba ze Spojených států, kde to tak je. A není to jen otázka jako Trumpa. Jsou to dva přístupy, které jsou bezesporu možné. Jen si myslím, že v českém prostředí tu větší tradici má právě ta profesionalita, ta kariérní diplomacie a že to tak je správně, že se nemáme pouštět do toho směru ideologie-odměna jako nám představuje pan ministr Macinka na Ministerstvu zahraničních věcí.

Mohl bych pokračovat ještě dál. Já vám to klidně zopakuju příště, protože budu pokračovat. Pane ministře, nebojte se, myslím, že příležitost k tomu budu mít.

Kdybych pokračoval dál, tak zase autorka upozorňuje na zatím takřka nevyužitou skutečnost, kterou poskytl zákon o státní službě. To znamená, že státní zaměstnanci jsou zaměstnanci státu a takto je na ně pohlíženo. Je škoda, že prostupnost mezi jednotlivými služebními úřady, která by měla...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já vás musím, pane poslanče, zklamat s pokračováním dál, protože v tuto chvíli máme 14 hodin. To znamená, že máme pevně zařazené dva volební body. Přerušuji tedy 24. schůzi Poslanecké sněmovny do 15 hodin. (Potlesk z pravé strany sálu.)

Připomínám členům organizačního výboru, že schůze se bude konat po skončení. Ale pozor, není tedy prosím neodcházejte. Informace o přerušení neznamená odejděte, ale máme tady dva volební body. Návrh na změny ve složení orgánů Poslanecké sněmovny – to je bod 130 – a Návrh na volbu člena Nejvyššího kontrolního úřadu – to je bod 131.

 

Začneme tím bodem

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 1. 7. 2026 v 0:51.