Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Jan Skopeček)

111.
Návrh poslanců Radka Vondráčka, Renaty Vesecké, Libora Vondráčka a Zuzany Ožanové na vydání zákona o právních poměrech státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech (zákon o státních zaměstnancích)
/sněmovní tisk 76/ – třetí čtení

 

Bod byl přerušen dne 27. 5. 2026 na 20. schůzi a poté byl projednáván znovu a přerušen dne 24. 6. 2026 na 24. schůzi Poslanecké sněmovny. Na této schůzi jsme také projednávání tohoto bodu tedy přerušili. Já poprosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele pan poslanec Radek Vondráček, případně někdo z dalších navrhovatelů. A také poprosím zpravodaje garančního výboru, což je ústavně-právní výbor, kterým je pan poslanec Karel Haas.

Připomínám, že návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 76/4, který byl doručen dne 21. dubna 2026. A usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 76/5.

Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené rozpravě, do které se přihlásili, a mám tady přihlášku pana Petra Hladíka k přednesení stanoviska klubu, jestli k tomuto platí. (Informace pro předsedajícího mimo mikrofon.)

Ale protože byl přerušen v rozpravě pan poslanec Berki, tak by měl mít možnost vystoupit pan poslanec Berki, který byl přerušen v té rozpravě. Tak, pane poslanče, pokračujte.

 

Poslanec Jan Berki: Děkuju, pane místopředsedo. Myslím, že jste to navíc byl vy, kdo mě přerušil, tak jsem rád, že se tu zase potkáváme na místě činu. Jenom nebojte, tentokrát už vás nezdržím tak dlouho a tak podrobně. Jenom shrnu, že jsem se hodně věnoval v tom předchozím příspěvku analýze toho, co se vlastně očekávalo, co byly cíle úpravy státní služby. Zároveň jsem citoval ze dvou zajímavých zdrojů, kde jsou právě nějaké mezery nebo podněty pro zlepšení. Končil jsem tím, že jsem lehce zapochyboval, zda Ministerstvo zahraničních věcí se v oblasti zahraniční služby vydává úplně správným směrem a budu pokračovat shodou okolností ministerstvy, které vedou nominanti Motoristů, kde opět můžeme trochu pochybovat - nebo trochu je teď pejorativně řečeno, nebo eufemisticky - spíš o tom, jestli zrovna ta výběrová řízení jsou transparentní, jestli tam rozhoduje skutečně výběr kvality.

Tak vezměme si například ředitele KRNAPu. Otázkou je, jestli to je opravdu vhodná osoba ve chvíli, kdy za jeho předchozího působení tam vznikly nějaké pochybnosti o tom, zda to dělá správně. Vezměme si ředitele České inspekce životního prostředí. No, otázkou je, jestli tam hlavní kvalifikací nebylo to, že sponzoruje Motoristy.

A když vezmeme další příklady, tak také považuju za poměrně nešťastné, když původně politický náměstek Wasserbauer přechází na místo vrchního ředitele, což je opět otázka toho, jestli tím pomáháme právě kultivovat to prostředí státní služby a jestli ten návrh, který tu dnes projednáváme, tomu ve skutečnosti pomáhá.

Abych nebyl ovšem jenom u Motoristů, tak vzpomeňme případ Filipa Říhy, který původně byl na Ministerstvu obrany, kde měl nějaké kiksy. Dokonce Andrej Babiš ho veřejně nehodnotil úplně pozitivně. Nebudu teď úplně citovat, co o něm řekl, protože to nebylo úplně hezké. Prohlásil, že si ho pan ministr Metnar měl lépe pohlídat. Kde teď je Filip Říha? No, opět u pana ministra Metnara, akorát na jiném ministerstvu.

Tak toliko k tomu, jak současná vláda zachází s tím... nebo přispívá k té kultivaci toho, aby státní služba byla odpolitizovaná.

Teď ve stručnosti chci shrnout, co se událo od té doby. Tedy se zaměřím na dva sněmovní tisky z toho devátého volebního období. První byl sněmovní tisk 215, který byl později přijat jako zákon č. 348/2002 Sb. Ten tedy popravdě, abych zase byl jako rovný, byl podáván jako poslanecký návrh, byť ale ve spoustě věcech vycházel právě opravdu z hodnocení procesů, ze zkušeností a také v některých případech z judikátů. Přinesl například zjednodušení a zrychlení procesu vstupu do státní služby. Nebo také rozšíření okruhu osob, které se mohou účastnit výběrových řízení na představené. Obě tato opatření měla především za cíl právě naplnit to, aby ten výběr byl poměrně širší...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pane poslanče, já vás musím přerušit, protože jak mě tady informuje paní kolegyně správně, v sále není přítomen žádný člen vlády a neměli bychom pokračovat. Tak já poprosím někoho z vládní koalice, jestli by mohl někoho rychle do sálu přivolat, abychom mohli pokračovat.

Já myslím, že – pane poslanče, asi pokračujte, jestli vám to úplně nevadí, kdyby do minuty nikdo nepřišel, tak přeruším schůzi.

 

Poslanec Jan Berki: Ne, u některých ministrů je to dokonce podle mě lepší, že tu nejsou, ale... (Odmlčí se.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak jestli tady někdo není v předsálí, tak já vyhlašuju nejprve dvouminutovou pauzu, a pak bychom pokračovali dál. Takže přerušuju naše jednání do 11.11 hodin.

 

(Jednání přerušeno od 11.09 do 11.11 hodin.)

 

 

Poslanec Jan Berki: (Po chvíli:) Přiběhl pan ministr pro sport. (Směje se.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ale přesto počkejte do 11.11, jak byla pauza vyhlášená, abychom (Poslanec Berki: Po schodech, bezesporu. Pardon.) dodrželi vyhlášenou pauzu. (Pauza pokračuje.)

Dorazil pan ministr sportu, tak můžeme pokračovat. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Jenom znovu připomínám, že obě ta opatření měla skutečně zajistit to, aby okruh zájemců se rozšířil, aby tedy možná bylo možno vybírat kvalitně. Zároveň tam byla ale opatření, která vedla k tomu, aby ta výběrová řízení probíhala co nejméně problematicky po administrativní stránce, aby se skutečně dalo soustředit na obsahovou, kvalitativní část, nikoli jenom na administrativu.

Také v této novele byla hodně diskutovaná otázka nahrazení náměstků pro řízení sekcí vrchními řediteli. Vedli jsme o tom velkou diskusi, například s paní poslankyní Peštovou, ale připomínám, a proto i ta úvodní analýza, že tohle ale v zásadě směřovalo právě k té čisté linii oddělení úřednických a politických míst tak, aby nedocházelo k tomu, že když se bavíme o náměstkovi, nebylo zřejmé, jestli se bavíme o politickém, nebo odborném, a navíc v původním návrhu odborní náměstci nebyli náměstci, tam vždycky byli jenom političtí a předtím to byl ředitel sekce. Vím, že k tomu diskuse byla i tady, tak jenom právě připomínám, jak to vlastně vzniklo a co bylo ve skutečnosti cílem tohoto opatření.

Druhá věc, kterou přinesla tato novela, bylo zavádění funkčních období představených. Také jsme o tom vedli velkou diskusi a znovu jenom připomínám, že to bylo opatření, které mělo směřovat k tomu, aby vyvážilo na jedné straně právě tu definitivu, na druhé straně požadavek na to, aby výkon té pozice, té role byl pořád pod – a teď to myslím v pozitivním slova smyslu – tlakem jak vzdělávajícím se nebo kvalifikačním, tak právě (ke) kvalitnímu výkonu.

No a pak tu máme sněmovní tisk 673 z devátého období, což se nakonec propsalo jako zákon č. 448/2024 Sb., což byla novela, která byla poměrně obsáhlejší. A ta ale byla předložena jako vládní návrh, tedy prošla klasicky mezirezortem, a to se vracím k tomu, co nejčastěji vyčítáme tomuto poslaneckému návrhu, a to je právě, že tam klasický mezirezort není.

Jenom zase připomenu, které úmysly ta novela měla. Přechod koordinační úlohy v oblasti státní služby z Ministerstva vnitra na Úřad vlády, a to proto, že by to více odpovídalo té původní představě, kdy koordinaci v oblasti státní služby mělo plnit nezávislé, tehdy tedy Generální ředitelství státní služby, ale jde o to, aby právě to bylo odděleno od politického vlivu tak maximálně, jak to je možné. Na druhou stranu je tam pořád ten požadavek efektivity, tak tento návrh v zásadě právě směřoval k nějakému konsenzu mezi nastavením té čisté linie a zároveň efektivity.

Další věc, kterou ta novela měla přinést, bylo zkvalitnění a zefektivnění výběrového řízení, neb k němu bylo možno používat externisty, profesionály. Dále tam bylo zjednodušení personálních procesů, zúžení výčtu procesů realizovaných v řízení ve věcech služby, jinými slovy, v zásadě co rozhoduje zákon, aby nemuselo ještě být rozhodováno nějakým dalším papírem. Stejně tak tam byla opatření, která měla vést k rotaci, kterou – zase připomínám – že to byl jeden z identifikovaných nedostatků nebo částí, které se dalo více zlepšit, na které jsem se odkazoval v předchozích analýzách. Úpravy struktury, zabezpečení organizace a další náležitosti úřednické zkoušky, kdy došlo k oddělení jednotlivých částí, směla se opakovat ta část – takže opět věc, která měla směřovat k tomu, aby právě požadavek na průběžné vzdělávání, kvalifikaci dával větší smysl, aby byl flexibilnější. Také ke zkvalitnění práce tam bylo – adaptační proces vzdělávání – mimochodem je to věc, kterou známe i právě ze školství, na které jsem se třeba odkazoval i v diskusi u toho funkčního období. To znamená, vidíme tady analýzu z jiných částí veřejné služby, a myslím si, že v tomto slova smyslu pozitivním.

Také tam vznikl rámec obsahový pro ta vzdělávání, pro jednotlivé části, což jednak poskytuje transparentnost, že víte, co se od vás očekává, zároveň vám to umožňuje nastavovat nějaké nástroje k ověřování. Také tam byly zaneseny změny v předpokladu vzdělání. Mimo jiné na to navazuje právě můj pozměňovací návrh, který budete v proceduře mít označen písmenem C, který zflexibilňuje možnost tentokrát ze strany vlády uznávat konkrétní instituce, respektive vzdělání na nich jako relevantní a adekvátní požadavkům.

Také tam byla zavedena osvědčovací doba, která právě možná to trochu více přibližuje zákoníku práce – jak jsem říkal, chci být vyvážený a ukazovat to z obou úhlů pohledu. Bylo tam zavedeno hodnocení, což opět je prvek, který má právě sloužit k tomu, aby vyvažoval to, že na jedné straně ten, kdo je pod státní službou, má definitivu, na druhou stranu tam chceme, aby vykonával tu roli kvalitně. Byla tam zřízena služební komise, která je zase naopak prvkem, který má chránit v tom procesu toho úředníka, také změny ve jmenování státních tajemníků, aby osobou příslušnou byl nejvyšší státní tajemník – a tím zase došlo k oddělení politických a úřednických a úřednických míst.

Proč to tu zmiňuju, je, že když připomenu zpátky, co jsou vlastně základní požadavky na státní službu, tak je – a tady znovu cituju svůj původní zdroj – apolitická, stabilní, profesionální, transparentní, efektivní. To jsou hlavní charakteristiky žádoucí podoby moderní státní služby v demokratickém prostředí.

Snažil jsem se svým příspěvkem ukázat kde byly mezery, kde byly podněty, kde byl prostor pro zlepšení, co se pro to udělalo v předchozím období těmi dvěma novelami – a zároveň ovšem kladu otázku, jestli návrh, který v tuto chvíli projednáváme, tímto směrem jde. Já se obávám, že ve většině věcí nikoli. A zároveň jsem se pokusil i svým vystoupením zdůvodnit, proč si pořád myslím, že i ze symbolického hlediska je důležité mít státní službu pod zvláštním zákonem. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Pane poslanče.

Než budeme pokračovat dál, načtu čtyři omluvy: omlouvá se pan poslanec, respektive pan předseda Okamura od 9.40 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Eva Decroix celý jednací den z pracovních důvodů, paní poslankyně Demetrashvili Katerina do 10 hodin z osobních důvodů. A z členů vlády bere zpět svou omluvu pan poslanec Boris Šťastný.

Nyní bychom měli pokračovat vystoupením paní poslankyně Stojanové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my jsme dnes ve třetím čtení zákona, který podle mého názoru představuje jednu vůbec z nejzásadnějších změn fungování státní služby minimálně za asi posledních 10 let. Je to úplná destrukce, úplné zničení toho, co jsme tu po těch nesnadných a odborných debatách před několika lety komplikovaně a kompromisně přijímali. Já jsem v první řadě, a říkám to od začátku těch debat v upřímném šoku, jakou formu si vládní poslanci a představitelé vládní koalice pro tuto svou amatérskou zkázu zvolili. Místo totiž toho, aby se do takové mimořádné systémové změny pustily ty veškeré styčné mezirezorty a připomínkovací místa, která by samozřejmě do té debaty vstoupila ve chvíli, kdybyste zvolili nikoliv poslanecký, ale vládní návrh zákona, tak bychom věděli, kde jsou třeba zásadní legislativně technické slabiny. Věděli bychom, zda je takovýhle návrh vůbec v souladu s unijní legislativou či třeba naším ústavním pořádkem. Vy jste si ale, jak jsem říkala, zvolili cestu poslaneckého návrhu zákona, takže se stalo přesně to, co se dalo logicky předpokládat od první chvíle a co jsme tu také opakovaně zdůrazňovali a to, že ten návrh má celou neuvěřitelnou řadu a plejádu slabin. Slabin, které se tu teď všichni vy a koneckonců i opozice snažíme prostě nesystémově lepit jednotlivými dílčími pozměňovacími návrhy. I kvůli tomu, jakou cestu se zvolili, my jsme s mými pirátskými kolegyněmi se už v lednu obrátily na Evropskou komisi, aby prostě preventivně posoudila, zda tenhle návrh není v rozporu s evropskými pravidly, protože kdyby byl, tak vám je zřejmě úplně lhostejno, že byste připravili občany této země o miliardy z evropských programů a dotací, peněz pro naše občany. Kvůli vašemu amatérismu a kvůli tomu, že vám zřejmě daleko více záleží na trafikách pro vaše kamarády bez odbornosti, nikoliv na kvalitě státní služby v této zemi, kterou si ostatně občani a občanky platí ze svých daní.

Já to neříkám všechno proto, že by státní služba změny nepotřebovala, potřebuje je. Potřebujeme opravdu odbornou a poctivou debatu o tom, proč třeba stát nedokáže ve státní správě udržet kvalitní lidi? Proč zkušení zaměstnanci, kteří se rozhodli své služby před lety nabídnout státu, odchází do soukromého sektoru? Proč se třeba do státní služby nedaří přilákat nové odborníky a odbornice? Proč některé úřady, nejen státní ústřední úřady mají dlouhodobě personální podstavy na řadě věcných útvarů, které nesou velice důležité agendy? Proč se nedaří modernizovat řízení státní správy? Jenže přesně tyto problémy návrh, o kterém dnes hlasujeme, vůbec neřeší. Ukázalo se to třeba na odborném kulatém stole, který jsme tu pod záštitou ústavně-právního výboru před nějakým časem absolvovali, kdy tato data prezentovali odborníci nyní z vašeho Úřadu vlády, ale i zástupci neziskových organizací i lidé, podotýkám z většiny mladí, talentovaní, vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří se před několika lety rozhodli, že zkrátka půjdou pracovat pro stát, nabídnou své služby, odbornost a vzdělání nám všem navzdory tomu, že práce pro stát bohužel ještě stále u nás v České republice není vnímaná jako příliš atraktivní. Mě by opravdu zajímalo, jak chcete posunout Českou republiku do té nové moderní doby adaptovanou na všechny výzvy toho překotného vývoje, když nebudeme mít ochotné odborníky. Zdůrazňuji odborníky, kteří budou ochotní právě k tomuto procesu modernizace a posunutí nás do toho nového století ochotni podávat svou pomocnou ruku.

Čili místo těchto naprosto nutných a klíčových změn se mění úplně něco jiného. Mění se vztah mezi politikou a státní správou. Měníme míru ochrany státních zaměstnanců, měníme postavení vedoucích pracovníků, měníme rozložení moci uvnitř úřadů a to všechno způsobem, který vede k větší a naprosto neoddiskutovatelné závislosti státní správy na aktuální politické reprezentaci. No a protože se s touhle vládou bídy a zmaru bohužel to nemohu nazvat jinak rozmohl nešvar předkládání absolutních legislativních paskvilů, všechno překotně přes poslance, bůhví, kdo vám to všechno píše ostatně, tak znovu opakuji, jen ať to vědí všichni, jakým způsobem pracujete pro občany, neproběhlo žádné dobré hodnocení dopadů této regulace. Nebyla vedena žádná odborná debata. Nepředložily se žádné varianty řešení, nebylo vůbec jasně a věcně popsáno jaké problémy vlastně ten návrh řeší a podle jakých dat a proč byly vámi ty jednotlivé změny předloženy.

Ostatně probíhá teď analýza nedávno přijaté flexinovely zákona o státní službě, která měla zflexibilnit celý ten systém jak nabírání, tak rozvazování té státní služby se státními zaměstnanci, na základě které bychom tyto podklady měli. Ostatně je to analýza, která je znovu financována z veřejných prostředků. Vy jste si na tyto data nepočkali a znovu tedy opakuji horkou jehlou na koleni ušili tento legislativní paskvil.

Rušíte tím úplně zásadní pojistky, které po nás požaduje nejen Evropská unie, ale troufám si říct, že i zdravý selský rozum, pokud chceme žít v demokratickém a transparentním právním státě. Jsou to ty pojistky, které právě v legislativním procesu by se ukázalo, že jsou mimořádně potřebné a že vážně hrozí, že Evropská komise zkrátka prostředky pozastaví, pokud se ukáže, že jsme nenabídli místo nich žádnou alternativu. Ten řádný legislativní proces, který jste měli zvolit se vším tím mezirezortním připomínkovacím řízením, tady máme přece právě proto, aby se tyhle zásadní změny nepřijímaly na základě momentální politické vůle, ale právě na základě nějaké odbornosti. A neděláte to kvůli nám, neděláte to kvůli tomu, abyste opozici zavřeli ústa, že jste tady tedy dostáli nějakým předpokládaným legislativním standardům. To máte dělat kvůli občanům. Ti nás tu platí. Ti ze svých daní platí celý ten státní aparát, tedy legitimně od něj očekávají tu nezávislou a kvalitní státní službu a systémový právní řád a ne tyto legislativní zmetky. A důsledky dnes vidíme sami. Desítky pozměňovacích návrhů, opakované zásahy do textu, dodatečné úpravy, opravy některých ustanovení přímo z per vládních poslanců a poslankyň, výhrady odborníků, odborů i organizací, kteří se dlouhodobě zabývají kvalitou veřejné správy. Čili to nakrásně ukázalo to, na co tu všichni upozorňujeme od začátku, tedy že pokud musíme během třetího čtení zachraňovat základní pojistky fungování státní služby, tak pravděpodobně není problém v pozměňovacích návrzích. Je to problém už v tom samotném meritu návrhu toho zákona, protože už ta jeho základní filozofie je podle mě chybná.

Po celou dobu posloucháme a já už jsem to tu zmínila, že ve státní správě toužíte po větší flexibilitě. Jenže flexibilita není neutrální slovo. Musíme si vždycky totiž položit otázku flexibilita pro koho? Pro politiky možná. Pro vedení ministerstev, ve kterých teď stojíte možná, ale pro úředníky flexibilita často znamená naopak větší nejistotu. A právě tato nejistota je tou červenou nití celé této předlohy. Usnadňují se personální změny, rozvolňují se obranné mechanismy, oslabuje se postavení vedoucích zaměstnanců a současně se posiluje politický vliv na vedení úřadu.

Zflexibilnění státní správy – a rovněž jsem to říkala a říkám to opakovaně, je i za nás – věřím, že nehovořím jenom za Piráty, ale za celou řadu mých kolegyň a kolegů z opozice, bezesporu úplně legitimní debata. Ostatně – znovu to opakuji, proto jste tu v minulém sněmovním období přijímali tu flexinovelu, která přesně toto měla zajistit.

Nicméně nepočkali jste si na vyhodnocení a místo toho jste šli svou cestou, která se nedá nazvat jinak než po nás potopa. Takže jste na koleni ulátali tuto legislativní změnu a falešně, falešně se pouze zaštiťujete flexibilizací, jako kdyby to bylo vždy beze všeho pozitivní.

Kdokoliv, kdo kdy pracoval ve státní správě – a mohu vás ujistit, že já mezi takové lidi patřím, tak dobře ví, že státní správa nefunguje jenom podle paragrafů. Funguje především podle toho, jaké signály vysíláme lidem, kteří v ní pracují, právě mimo jiné z našich zákonodárných pozic, v každé chvíli, kdy se nějakým způsobem snažíme do její podoby a způsobu fungování zasahovat. Pokud úředník ví, že jeho pozice je méně snad stabilní, že jeho nadřízený může být snadněji vyměněn, že to politické vedení prostě získává větší vliv na personální otázky, tak se tomu začne přizpůsobovat A to je podle mě ten vůbec nejzásadnější problém této předlohy.

A zároveň – a nalijme si, prosím, sklenici čistého vína, i vaše ústřední přání. Protože ta nezávislost státní správy samozřejmě nekončí až ve chvíli, kdy je někdo odvolán, končí už ve chvíli, kdy se člověk začne bát. Budou to přesně ty chvíle, kdy si vedoucí takového odboru řekne: Mám opravdu trvat na svém odborném stanovisku? Mám upozornit na to, že se děje nějaký problém? Mám napsat negativní stanovisko? Mám ministrovi říct, že jeho požadavek třeba vůbec není v souladu se zákonem, když mi hrozí rozvázání pracovního poměru?

A právě proto považuji za mimořádně problematické také třeba posílení vlivu ministrů na hodnocení a odměňování úředníků. Protože člověka nemusíte vyhodit, abyste na něj vytvořili tlak. To snad ví každý, kdo kdy někde pracoval v nějaké podřízené pracovní pozici. Stačí, když ví, že jeho kariéra, odměny nebo profesní budoucnost závisí na politickém vedení, což už najednou není tedy jenom otázka nějakého organizačního uspořádání, ale právě té skutečné nezávislé státní služby.

Já jsem, myslím, docela poctivě poslouchala všechny ty debaty vedené zde na plénu, ale i v médiích, kde jsem se s předkladateli potkávala, že není důvod, proč by státní zaměstnanci – a to byl argument, který právě zazníval mimo jiné z úst předkladatelů – nemohli fungovat pod tím běžným zákoníkem práce, zvláště pak pokud pod ním částečně fungují třeba i úředníci – říkali jste to tak – územně samosprávných celků.

Tak já vám tento argument s dovolením pro dnešek ušetřím, protože je to úplně jednoduché: státní zaměstnanci prostě z logiky podstaty a způsobu svého fungování nejsou běžnými zaměstnanci. Mají třeba omezenou politickou činnost, mají přísnější pravidla pro střet zájmů, jsou na ně kladeny daleko vyšší nároky na nestrannost, loajalitu a profesionalitu. Mají dokonce omezen i výkon některých svých ústavních práv. Stát po nich prostě požaduje mnohem víc. Jenže tento zákon jim současně část té ochrany, která by s omezením části jejich práv zcela logicky měla jít ruku v ruce, odebírá. Jinými slovy – povinnosti zůstávají, omezení zůstávají, ale ochrana se oslabuje. A to tedy vůči těmto zhruba 70 tisícům lidí, státních úředníků, považuji za mimořádně nespravedlivé.

A pojďme si říct, že tyto obavy nesdílí pouze opozice nebo alespoň část opozice. To není žádná naše spanilá jízda, která by neměla žádné věcné opodstatnění. Proti návrhu se třeba vyjadřují i odbory. Brojí proti němu odborníci na státní správu. Upozorňují na něj organizace zabývající se transparentností a kvalitou státní správy. A znovu, není to náhoda nebo snad nějaký jejich ideologický nebo hodnotový rozpor s touto vládou. Je to naprosto předvídatelný důsledek toho, že lidé, kteří prostě státní správu dlouhodobě sledují, velmi dobře vědí, a ostatně můžeme to vidět i my na řadě zahraničních příkladů, že profesionální nezávislá odborná státní správa se rozpadá přesně takovým jedním velkým nesystémovým rozhodnutím ve prospěch aktuální politické reprezentace.

A jistě pro vás není překvapením, že jde o státy, kde se třeba mimořádně dařilo a daří rozrůstání oligarchie. Oligarchizace, ať už ji sledujeme v tom českém, nebo zahraničním prostředí, má společného jmenovatele, což je právě to postupné prorůstání ekonomické moci do politické a následné snahy tuto moc upevnit tím, že se oslabují nebo přímo rozkládají jednotlivé instituce, na které mají politici tímto způsobem následně svůj přímý politický vliv. A jednou z těchto klíčových institucí ve svém souhrnu je samozřejmě i nezávislá státní správa.

Čili v okamžiku, kdy se právě veřejná moc začne koncentrovat v rukou úzké skupiny ekonomicky silných aktérů napojených na politické rozhodování, stává se pro ni profesionální, stabilní a pravidly vázaná státní správa překážkou. Ta totiž brání tomu svévolnému nakládání s vlivem, zakázkami a regulacemi. Je to nezávislá státní správa, která funguje jako pojistka kontinuity, odbornosti a zákonnosti. Inu, tedy přesně těch prvků, které se v prostředí oligarchizace jeví jako limitující.

Proto se v různých zemích opakují podobné vzorce toho, co tu i my sledujeme s nástupem této vlády. Tlak na reorganizaci úřadů, personální zásahy, obměny vedoucích pozic, snižování stability úřednického aparátu nebo oslabování služebních zákonů. Tyto kroky bývají přesně právě navenek prezentovány tím způsobem, jako to slyšíme od vás, jako modernizace, zefektivnění nebo zracionálnění veřejné správy. Říkejte tomu, jak chcete. Ve skutečnosti však často vedou ještě k větší závislosti úředníků na momentální politické vůli a tím i k oslabení jejich schopnosti odolávat tlaku přesně těmto soukromým ekonomickým a politickým zájmům jednotlivých politiků a političek.

Česká republika bohužel v tomto ohledu není žádnou výjimkou. I u nás můžeme za poslední roky sledovat debaty a jednotlivé kroky, které se dotýkají stability a nezávislosti státní správy, ať už třeba právě prostřednictvím těch vašich změn organizačních struktur jednotlivých úřadů nebo prostřednictvím úprav pravidel, které mají konkrétní dopad na postavení úředníků. Právě v kombinaci s rostoucím vlivem velkých ekonomických hráčů v politickém prostoru to pak vytváří to prostředí, ve kterém je nezávislá expertiza stále častěji a silněji vystavována tlaku.

Důsledkem takového vývoje pak není jenom oslabení institucí v jednotlivých zemích. V praxi to znamená daleko menší předvídatelnost rozhodování státu, vyšší riziko střetu zájmů a tím pádem postupnou erozi důvěry veřejnosti v to, že stát opravdu jedná objektivně a nestranně. A právě proto o tom mluvím, protože právě tento vztah mezi oligarchizací a oslabováním státní správy je tak zásadním. A jde o dva procesy, které se navzájem posilují a společně proměňují charakter demokracie s pravidly vázaného systému na systém, který je daleko více mocensky závislý na jednotlivých politicích a političkách.

A všichni novináři, kteří teď mapují prorůstání byznysových zájmů a vlivů do veřejného sektoru, nám prokazují mimořádně významnou službu a patří jim za to obrovský dík.

Myslím, že mohu zmínit třeba paní novinářku Zdislavu Pokornou z Deníku N, která teď mapuje toto prorůstání vlivu Pavla Tykače.

Konkrétní dopady a změny můžeme dobře vidět třeba v oblasti politik životního prostředí, protože to je takový nejvděčnější příklad. Tam často úředníci rozhodují o velkých infrastrukturních stavbách, průmyslových projektech nebo zásazích do krajiny. Jejich úkolem je rozhodovat podle zákona a podle odborných podkladů, nikoliv podle aktuální politické poptávky.

Pokud ale právě tím vaším zásadním přičiněním vytvoříme systém, ve kterém budou lidé uvnitř úřadů citlivější na politické tlaky, tak se to začne dotýkat třeba právě i stavebních řízení. Bude se to týkat dotací, bude se to týkat veřejných zakázek, bude se to týkat kontrolních orgánů. Bude se to prostě týkat všech oblastí, kde má úředník někdy povinnost říct politikovi nepříjemnou věc. Přitom právě schopnost říct politikovi ne, je jedním z nejdůležitějších znaků profesionální státní služby, jakkoliv vám to může být a jistě je nepohodlné.

Takže, místo toho, abychom tu dnes konstruktivně debatovali skutečné problémy, kvůli kterým bychom měli státní správu reformovat, jako jsou platy, nekonkurenceschopnost, odchody odborníků, vzdělání, moderní personální řízení, motivace a kvalita, tak tu především řešíme to, jak vám usnadnit, abyste s jednotlivými odborníky na úřadech mohli daleko rychleji a jednodušeji pohybovat.

Jenže ta nepohodlná pravda, zejména pro nepřítomného pana premiéra, je to, že stát není firma. Firma může dozajista fungovat v takto krátkých a zbrklých cyklech. Může rychle měnit zaměstnance, může se klidně okamžitě přizpůsobovat potřebám svého vedení, ale stát musí fungovat i po volbách. Musí fungovat při změně vlády, musí fungovat v době krizí, musí uchovávat institucionální paměť, musí být stabilní a musí být předvídatelný.

No, právě proto vznikl před 10 lety služební zákon, který se tu dnes snažíte zničit a odstranit. Někteří z vás dokonce u jeho přijímání možná osobně byli. Nebyl dokonalý, vznikal dlouhé roky po složitých jednáních, za účasti různých politických reprezentací, odborníků i veřejnosti. Jeho základní ambicí bylo právě to, o čem tu od začátku mluvím, a to oddělit politickou moc od profesionální státní správy. My dnes od tohoto principu úplně ustupujeme.

Neměli bychom ani podceňovat – už jsem to tu také zmínila – evropský rozměr celé věci. Nezávislá a profesionální státní správa totiž – možná pro některé překvapivě – není pouze vnitrostátní politickou otázkou. Je součástí principu právního státu. Je jedním z předpokladů důvěryhodnosti nejen nás jako členského státu Evropské unie, protože je zcela důležitá pro správu evropských prostředků, tedy peněz evropských daňových poplatníků, včetně tedy samozřejmě českých občanů. V době, kdy Evropská unie mnohem důsledněji sleduje kvalitu veřejných institucí a odolnost státu vůči politickým zásahům, tak my tu projednáváme změnu, která všechny veřejnoprávní pojistky ochrany státních zaměstnanců bez jakékoliv náhrady ruší.

Abych zmínila konkrétní parametry, aby to bylo úplně jasné třeba i občanům a občankám, úředníkům a úřednicím, kteří nás teď sledují, tak nahrazuje třeba rychlou ochranu v případě rozvázání poměru s nimi, kdy oni předpokládají, že tak tedy nebylo učiněno odůvodněně a věcně. Nahrazuje tuto ochranu u nezávislé komise, která posuzovala doteď tyto případy, pokud se na ni úředníci obrátili, pomalou a daleko méně dostupnou soudní cestou, která je samozřejmě i daleko dražší.

Dalším parametrem je, že ruší takzvaný bazén státních zaměstnanců a dále oslabuje ochranu při rušení míst. Bazén je tříměsíční doba, po kterou dosud berou úředníci na odchodu až 80 procent platu, zatímco čekají na další zařazení, právě tak, aby i klidně při věcné a odůvodněné systemizaci mohl být dále, byť na jiném místě, využíván jejich talent a odbornost.

Zrovna tak dát výpověď státnímu zaměstnanci – pokud tedy tento zákon projde ve vámi předložené podobě – by mohlo jít jen z taxativních důvodů, jako je třeba, že dostane dvě nevyhovující pracovní hodnocení. Už to bude znamenat výpověď. Zároveň minimální odstup mezi právě dvěma nevyhovujícími pracovními ohodnoceními, které tedy znamenají automatickou výpověď, zkracujete z 60 už na pouhých 20 dnů. Čili, pokud by třeba to pracovní místo bylo zrušeno při nějaké neodůvodněné systemizaci, tak se bude moct nově stát takového úředníka zbavit okamžitě, přestože to klidně může být aktem msty.

Dalším důvodem je přemístění mimo místo výkonu práce sjednaného v pracovní smlouvě nebo třeba dlouhodobá zdravotní nezpůsobilost, nějaké porušování povinností zaměstnance. To jsou samozřejmě všechno důvody, o kterých bychom se byli mohli zcela věcně bavit, ke kterým bychom mohli mít podklady, jestli a do jaké míry tedy skutečně oslabují ochranu zaměstnanců. Mohli bychom diskutovat jednotlivé lhůty, jaké důvody je třeba přidat a odebrat. Ale vzhledem k tomu tedy, že takové odborné podklady nemáme, protože jste si zvolili cestu poslaneckého návrhu zákona, tak tomu takovou péči, kterou by si podle mě zákon o státních zaměstnancích zasloužil, věnovat ani nemůžeme.

Zrovna tak – to mi přijde mimořádně zásadní – rozšiřujete možnosti propouštění až na úroveň řadových zaměstnanců, což je v úplném rozporu se zákonem o státní službě. Oslabujete roli státního tajemníka, který je přece ten, který má na ústředních správních úřadech na starosti personální řízení těchto ministerstev a rezortů. Kromě toho, že oslabujete jeho pozici, tak ještě prohlubujete její další politizaci.

Během projednávání v prvním i druhém čtení jsme se samozřejmě snažili s mými kolegyněmi a kolegy některé dopady zmírnit. Navrhovali jsme prostřednictvím našich pozměňovacích návrhů pojistky, upozorňovali jsme na rizika. Ale dnes si myslím, že už je podstatné úplně jasně říct jednu věc. Místo modernizace zcela vědomě oslabujeme instituce, které patří – znovu to opakuji – občanům této republiky, ve prospěch hnutí ANO, strany Motoristů sobě a SPD. To vše, aniž bychom vyřešili jeden jediný z problémů, kvůli nimž jsme údajně, ale bohužel zcela lživě, tuto reformu vůbec začali.

Proto vás žádám abyste tento návrh nepodpořili, protože státní správa nepatří vládě, nepatří jednotlivým ministrům, nepatří vítězům voleb. Patří občanům této země. Jejím úkolem není sloužit momentální politické moci, ale sloužit státu. Stát není firma a státní správa nemá být kořistí vítězů voleb.

Možná největší problém celého návrhu spočívá v tom, že se zde celou dobu tváříme, jako bychom debatovali o nějakém pouze teoretickém nebo hypotetickém riziku budoucnosti. Jenže ono už se to děje. My se tady ve skutečnosti nebavíme o tom, co by se mohlo stát po přijetí tohoto zákona. Bavíme se tu o tom, co už dnes ve státní správě ve skutečnosti probíhá. V posledních měsících jsme byli svědky rozsáhlých reorganizací, rušení odborů, přesunů agend a propouštění zkušených zaměstnanců na celé řadě ministerstev. Dochází k rušení specializovaných pracovišť, dochází ke slučování agend, dochází k odchodům odborníků, dochází k reorganizacím, které jsou velmi často zdůvodňovány efektivitou, ale ty jejich skutečné důsledky jsou zcela jiné.

Na Ministerstvu pro místní rozvoj třeba došlo ke zrušení a slučování odborných útvarů. Dochází k obdobným rozsáhlým změnám i na Ministerstvu práce a sociálních věcí. K takovým změnám samozřejmě... tam pravděpodobně ty příklady byly i z hlediska nějakého mediálního pokrytí nejsignifikantnější – na Ministerstvu životního prostředí.

Dochází k přesunům lidskoprávních a adiktologických agend z Úřadu vlády. Dochází k rušení odborných útvarů a odchodům lidí, kteří se po dlouhé roky věnovali konkrétním oblastem veřejné politiky.

A tady se možná zastavme, protože obhájci tohoto zákona často říkají, že přece každá vláda musí mít možnost i skrze personální obsazení ministerstev realizovat svou politiku. Ano, samozřejmě, měla by mít, ale státní správa nesmí být personálním nástrojem této politiky. Je zásadní chybou, a vnímala jsem to taky často od vás v těch proběhlých debatách, vnímat úředníka jako nějakého politického protivníka, jako nějakou překážku, kterou je třeba odstranit ve chvíli, kdy má třeba úplně jiný odborný názor. Právě proto byl ten služební zákon v minulosti přijat. Právě proto vznikaly pojistky. Právě proto existuje ta nezávislá státní služba. A pokud vidíme, že už dneska jsou reorganizace využívány jako nástroj personálních změn, tak bychom měly být mimořádně opatrní při přijímání zákona, který tyto mechanismy ještě daleko více usnadňuje. Vždyť i odbory státních zaměstnanců upozorňují, že se ruší místa i tam, kde třeba úřady dnes už trpí nedostatkem lidí, kde agenda roste a kde zaměstnanci dlouhodobě pracují na hranici svých kapacit. Upozorňují, že ty změny probíhají bez analýz a bez včasné možnosti nějaké opravdu kvalitní a odborné debaty a diskuse, která by na přesně tyto slabiny upozornila a snažila se najít efektivní řešení, které by tomuto zabránilo.

A to je podle mě velmi podstatné, protože to podle mě naprosto jasně ukazuje, že ta vaše honba za údajnou efektivitou státní správy neznamená mechanické snižování počtu zaměstnanců, ani to, že se zbavíme lidí a teprve potom budeme přemýšlet, kdo jejich práci převezme, že zrušíme odborné útvary a až následně budeme řešit ty dopady. Ta efektivita, za kterou vy byste se měli hnát, především znamená, že stát bude schopen dlouhodobě poskytovat opravdu kvalitní služby občanům, k čemuž ale ovšem potřebujeme právě lidi, kteří znají agendy, znají evropské programy, znají i často velice komplikovaná nelehká správní řízení, která pokud jsou tedy vedena podle pravidel a jsou vedena odborníky, tak pak ideálně nekončí samozřejmě u správních soudů, kde se může stát, že stát prohraje, a tím pádem jsou znovu mrhány prostředky daňových poplatníků.

Odcházejí lidé, kteří 10 nebo 15 let budovali odbornou expertízu, a stát tuto expertízu následně bude buď znovu dlouhé roky budovat, nebo si ji draze, velice draze externě kupovat. A možná nejvíce varující je zkušenost zemí, které se podobnou cestou vydaly už před námi. Opět, mohli jsme mít nějakou mezinárodní komparaci úpravy státní služby, pokud byste tomu věnovali tu potřebnou péči, a znovu to říkám, nešili takovou obrovskou systémovou změnu horkou jehlou na koleni. Bohužel nemáme.

Odborníci upozorňují, že oslabování služebních zákonů, rozšiřování politické kontroly nad úřady a personální česky po změnách vlád vedly v některých zemích střední a východní Evropy ke zhoršení kvality státní správy, oslabení odbornosti a růstu korupčních rizik. Jako příklady mohou být uváděny Slovensko a Maďarsko. A ukazuje se, že i po volbách, kdy se třeba v Maďarsku promění ta politická reprezentace, tak už se pak takový systém, který právě dlouhé roky bujel a fungoval v prostředí rostoucí korupce, střetu zájmů, neodbornosti a dosazování těch politických kamarádů, tak se opravuje hrozně komplikovaně a hrozně dlouho a možná některé slabiny už v danou chvíli nelze opravit vůbec, protože samozřejmě to, jak jednotliví lidé a úředníci v takové atmosféře, v takovém nastavení zákona dlouhodobě fungují, se prostě z paměti a ze stylu práce vymazat nedá.

To znamená, jestliže my zde dnes přijmeme zákon o státních zaměstnancích, který de facto ruší celý ten zákon o státní službě, tak to bude taková změna, která opravdu, opravdu se bude opravovat velice těžko. Tak zásadní změnou to je. I když jsme tu víc jak 10 let fungovali v systému zákona o státní službě, snažili jsme se systém státní služby budovat na odbornosti a nezávislosti, a samozřejmě ten zákon o státní službě prošel už řadou pozměňovacích návrhů a úprav, které se snažily reagovat na ty jednotlivé slabiny, které prokazatelně měl, to je přece standardní a typickým úkolem poslanců a poslankyň reagovat na nějaká zjištění toho, že by státní správa mohla fungovat lépe a efektivněji, a tedy jít tomu naproti a novelizovat zákony. To je úplně legitimní cesta. Ale nerozumím a nechápu, proč tuto státní službu teď, nyní chcete občanům a občankám této země destruovat tímto způsobem. Způsobem, který bude v podstatě, a já tu obavu znovu opakuji, protože jsem o ní hluboce přesvědčena, způsobem, který bude nenávratný. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Načtu omluvy. Omlouvá se paní poslankyně Hoffmannová Andrea – celý jednací den ze zdravotních důvodů, pan místopředseda Nacher Patrik od 12 do 14 hodin z pracovních důvodů a paní poslankyně Zajíčková Renáta se omlouvá od 12.30 hodin z osobních důvodů.

Budeme pokračovat v rozpravě, do které je v tuhle chvíli přihlášen pan poslanec Dvořák. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Dvořák: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi v rámci třetího čtení několik poznámek k zákonu o státních zaměstnancích. Už to tady padlo mnohokrát. Vlády se mění, politické většiny se mění, stát však zůstává. A právě proto by změny pravidel fungování státní správy měly vznikat na základě širší odborné diskuse, a pokud možno i s určitou mírou politické shody napříč politickým spektrem. Neprojednáváme totiž pouze zákon o pracovněprávních vztazích uvnitř úřadů, projednáváme zákon o tom, jak bude fungovat stát, jak bude schopen připravovat kvalitní legislativu, reagovat na nové výzvy využívat evropské prostředky nebo poskytovat občanům služby.

Dovoluji si připomenout, že státní správa nepatří jedné vládě, ani jednomu volebnímu období. Slouží státu a občanům této země. Právě v tom podle mě spočívá podstata profesionální státní služby. Úředníci mají být loajální státu a jeho institucím, nikoliv bezvýhradně sloužit momentální politické reprezentaci. A schopnost rozlišovat mezi těmito dvěma rolemi je jedním ze znaků kvalitní státní správy.

Předkládaný zákon bohužel neprošel odpovídající odbornou diskusí a nevznikal ani na základě širší politické shody. Naopak způsob jeho přípravy a předložení vyvolává dojem, že cílem byl přesný opak. Bohužel. A to považuji za mimořádně nešťastné. O to více ale oceňuji debaty, které jsme na toto téma vedli napříč politickým spektrem, ať už na semináři státní služba a plánované změny, který jsem pořádal spolu s paní poslankyní Veseckou pod záštitou ústavně-právního výboru na půdě Poslanecké sněmovny, nebo třeba v úterý tohoto týdne na panelové diskusi poslední zhasne v rámci festivalu kreativní byrokracie, kdy se měl možnost a čest toto téma diskutovat s poslancem Haasem nebo s paní poslankyní Ožanovou.

Tyto debaty totiž ukazují, že jsme schopni vést věcnou a konstruktivní diskusi o základních otázkách fungování státní správy, a o to víc mě mrzí, že právě taková diskuse přípravě toho zákona nepředcházela, byť měla. A to jsou asi v úplné největší abstraktnosti ty důvody, pro které nemohu návrh toho zákona podpořit.

Na druhou stranu vnímám politickou realitu i odhodlání vládní koalice zákon přijmout. Mou snahou proto není pouze kritizovat předložený návrh, byť mnoho z těch argumentů, které padly třeba v tom předcházejícím vystoupení, velice sdílím a podporuji, ale já bych rád upozornil i na problémy, které českou státní správu skutečně trápí, které bychom měli řešit a které je potřeba řešit bez ohledu na výsledek dnešního hlasování. V průběhu odborných debat, seminářů i diskusí nad studií státní služba 2.0 zaznívala totiž jedna důležitá věc. Česká státní správa se i nadále potýká s řadou problémů; problémů, nad nimiž bychom neměli zavírat oči.

Podle mého názoru je možné je rozdělit do čtyř oblastí. Je to oblast personální, tedy schopnost státu získávat a udržet kvalitní lidi. Dále vzdělávání a rozvoj zaměstnanců, tedy schopnost systematicky rozvíjet odborné i manažerské kompetence. Dále je to leadership, tedy kvalita řízení lidí a schopnost vytvářet prostředí, ve kterém chtějí odborníci pracovat. A konečně tím posledním problémem, který si myslím, že naši státní správu trápí, je centrální řízení státní správy. Tedy schopnost státu koordinovat vlastní fungování, vytvářet odborné standardy a systematicky hledat cesty ke zvyšování profesionality, kompetentnosti a efektivity úřadů. Myslím si, že právě v těchto oblastech bychom měli hledat odpověď na otázku, jak má moderní státní správa vypadat.

A právě tímto směrem cílíme pozměňovací návrhy, které bych na tomto místě rád znovu představil. Za prvé, stát potřebuje svoji úřednickou hlavu. Nemusíme vést spor o konkrétní institucionální model, nemusíme se přít o názvy funkcí. Jsem ale přesvědčen, že stát potřebuje někoho, kdo bude napříč úřady držet personální a organizační standardy a kdo bude státní správu systematicky vést k vyšší profesionalitě, kompetentnosti a efektivitě.

Pokud tuto roli zcela zrušíme, hrozí, že každý rezort začne fungovat podle vlastních pravidel a nebude nikdo, kdo by se státní správě systematicky věnoval jako celku. Nemyslím si, že tuto úlohu může plnohodnotně převzít vedoucí Úřadu vlády. Ostatně není ani v lidských silách spojit řízení Úřadu vlády s rolí faktické hlavy státní služby. Obě funkce jsou mimořádně náročné. Formálně je sice lze vykonávat současně, ale jen za cenu toho, že ani jedna nebude vykonávána pořádně. A kdo jiný ji v případě opuštění úřednické hlavy státu bude vykonávat?

Proto zaměřuji vaši pozornost na pozměňovací návrh číslo 880, který svěřuje tuto koordinační roli státnímu tajemníkovi v Úřadu vlády. Nejde o vytváření nové instituce ani další administrativní vrstvy. Jde o zachování schopnosti státu koordinovat sám sebe.

Nejvyšší státní tajemník v čele sekce pro státní službu v posledních letech opakovaně prokázal, že takovou roli může úspěšně plnit, důkazů je celá řada. Studie státní služba  2.0, jednotný vizuální styl státní správy portál Pracuj pro stát, kompetenční rámce jednotlivých pozic ve státní správě i další projekty zaměřené na její modernizaci a profesionalizaci. Proč rušit něco, co funguje?

Vnímám, že jedním z důvodů navrhované změny může být snaha vyhnout se situaci, kdy by na Úřadu vlády působili dva státní tajemníci, protože každý z nich plní odlišnou roli. Právě proto přicházím s řešením, které umožňuje zachovávat koordinační funkci státní služby a současně na tuto námitku reaguje. A apeluji na vás, kolegyně a kolegové, nechovejme se ke státní správě jako slon v porcelánu. Zachovejme jí její hlavu. Politické sliby se totiž nenaplňují samy. Převést je do konkrétních opatření, připravit legislativu, řídit její realizaci a zajistit fungování státu v každodenní praxi mohou pouze kvalitní a profesionální úředníci.

Pokud chcete, aby vláda uspěla, musíte vytvořit podmínky pro to, aby uspěla i státní správa. A právě k tomu významně přispívá existence role, která státní službu koordinuje, nastavuje standardy a dlouhodobě rozvíjí její profesionalitu a dělá ji atraktivnějším.

Za druhé, státní tajemník by měl být skutečným úřednickým partnerem ministra. Dnes vytváříme zvláštní situaci. Státní tajemník odpovídá za personální oblast, ale často nemá odpovídající pravomoci ve vztahu ke koordinaci fungování úřadu Odpovědnost bez pravomoci přitom nemůže dlouhodobě fungovat.

Schválně se obracím na jednotlivé členy vlády – a že jich tu je – s následujícími otázkami. Jak moc dnes vnímáte státního tajemníka jako svého úřednického partnera? Jakou roli hraje při naplňování programového prohlášení vlády? Mám za to, že tato role zatím není plně využívána. Přitom právě státní tajemník by měl být tím, kdo ve spolupráci s ministrem zajišťuje naplňování programového prohlášení vlády v rámci daného rezortu a současně garantuje řádný výkon zákonných agend úřadu alespoň v základním standardu.

Proto pléduji za svůj pozměňovací návrh číslo 849. Nezavádí povinný model pro všechny rezorty, umožňuje členu vlády postupně svěřovat státnímu tajemníkovi širší koordinační roli podle potřeb konkrétního ministerstva. Současně tím vznikne prostor pro vytvoření skutečného kompetenčního modelu této role, protože nestačí jen zákonem upravit obsah funkce. Je potřeba vědět, jaké schopnosti, zkušenosti a kompetence od ní očekáváme.

Za třetí. Jednou z největších slabin současného systému jsou systemizace. Organizační změny mají sloužit k tomu, aby úřady fungovaly lépe. Nemají vytvářet prostor pro pochybnosti, zda jsou využívány k jiným účelům. Proto považuji za důležitý pozměňovací návrh číslo 830, který zavádí jednoduchou pojistku. Poradní komisi posuzující navrhované změny z hlediska účelnosti, hospodárnosti a efektivity. Komise nebude rozhodovat místo ministra nebo vlády, bude vytvářet odborný filtr a požadovat věcné odůvodnění navrhovaných změn. Je totiž snadné rozhodnout o zrušení určité agendy, pokud nejsou dostatečně vyhodnoceny dopady takového kroku na fungování úřadu nebo státu jako celku.

Cílem tohoto pozměňovacího návrhu není omezovat politická rozhodnutí, ale pomoci tomu, aby byla činěna na základě informací, odborných podkladů a s vědomím souvisejících dopadů.

A proč navrhuji tyto změny pod druhým a třetím bodem až nyní? Proč s tím nepřišla minulá vláda? Protože pracuji s recentními daty a dalšími odbornými podklady jako je právě studie Státní služba 2.0 nebo Zpráva o stavu veřejné správy 2025, které vznikly na začátku tohoto roku a diskutuji je s odborníky.

A poslední bod, poslední můj návrh, dámy a pánové, účinnost. Pokud zákon skutečně jako Poslanecká sněmovna přijmeme, pak musíme dát státní správě čas na přípravu. Původní účinnost od 1. července je zcela zjevně nedosažitelná. Ani září nebo listopad tohoto roku jak byly navrženy kolegyní Ožanovou podle mého názoru problém neřeší.

Úřady budou potřebovat upravit metodiky, interní pravidla, informační systémy i personální procesy. Proto v rámci třetího čtení podle ustanovení § 95 odstavce druhého zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny podávám následující návrh na opravu data účinnosti návrhu zákona a to tak, že účinnost zákona nově zní: „Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2027.“ Začátek roku navíc navazuje na pravidelný cyklus systemizace a umožní zavádět změny organizovaně, nikoliv uprostřed rozpočtového roku.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vlády se mění, politické většiny se mění, ale stát zůstává. A stát nemůže každé čtyři roky začínat znovu od nuly ani neustále dohánět ztracený čas. Pokud to dopustíme, důsledky nakonec ponesou občané této země. Žádám vás proto, kolegyně a kolegové z řad vládních poslanců, abyste předmětné pozměňovací návrhy neposuzovali pouze jako návrhy opozice, ale jako návrhy, které mohou přispět ke kvalitnější, stabilnější a dlouhodobě udržitelnější státní správě.

Pokud chceme, aby vlády, a to jakékoliv, dokázaly plnit své sliby, neobejdeme se bez kvalitní státní správy. A pokud chceme kvalitní státní správu, musíme být připraveni investovat do její profesionality, jejího vedení i její dlouhodobé stability. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. A došlo tedy ke změně předsedajícího. Já než pozvu k vystoupení pana poslance Samuela Volpa, tak omlouvám pana ministra Lubomíra Metnara celý jednací den z pracovních důvodů. A nyní tedy pan poslanec Samuel Volpe. Máte slovo.

 

Poslanec Samuel Volpe: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, mnohé už řekla kolegyně Stojanová přede mnou, proto se pokusím svůj projev notně zkrátit. Předstupuji před vás u toho sněmovního pultíku v momentě, kdy projednáváme sněmovní tisk číslo 76 Návrh zákona o státních zaměstnancích. Na první pohled, pokud bychom pouze zběžně listovali důvodovou zprávou, by se mohlo zdát, že máme před sebou běžnou, formální a snad, promiňte za toto slovní spojení, až úřednicky nudnou a suchou novelu. Něco, co pouze kosmeticky upravuje tabulky, přesouvá kompetence a zjednodušuje personální procesy. Ale nenechme se zmást. Pod tímto nánosem technických termínů se totiž skrývá hluboký, koncepční a nesmírně nebezpečný zásah do samotné podstaty demokratického uspořádání České republiky.

Stojíme na zásadní historické křižovatce a musíme si zde v tomto sále položit základní otázku: jakou státní správu jako Česká republika vlastně chceme. Za mě chceme moderní, stabilní, vysoce profesionální a nezávislou státní službu, která funguje jako pevná opora pro občany v dobách krizí i prosperity. Druhou otázkou by tedy mohlo být, jakou státní správu nechceme, a to za mě takovou, co by byla politickou kořistí a která by se měnila s každým závanem volebního větru vždy na základě výsledků voleb.

Tento předložený návrh zákona totiž zcela zásadním způsobem posiluje vliv ministrů a politických představitelů na personální rozhodování na úřadech. Státní správa se tímto krokem může velmi snadno stát pouhou prodlouženou rukou momentální politické moci namísto toho, aby zůstala nestranným vykonavatelem zákona, který slouží všem občanům bez rozdílu politické příslušnosti. Poslanecká sněmovna by měla a vede debatu o tom, jak posílit kvalitu státní správy a nikoliv jen zvýšit její závislost na politické moci. Zároveň si i myslím, že bychom se měli bavit o tom, jak můžeme přidat státním příslušníkům na platech. Jaký je smysl oddělení politiky od úřednického aparátu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vraťme se k naprostým základům teorie fungování moderního demokratického právního státu.

Proč vůbec v civilizovaném světě existuje institucionální dělící čára mezi politickým vedením rezortů a samotným úřednickým aparátem? Proč investujeme tolik úsilí do toho, aby úředníci měli specifické právní postavení? Odpověď je zcela přímočará. Stát nutně potřebuje odborníky. Potřebuje lidi, kteří disponují hlubokou institucionální pamětí, znají detailně legislativu, rozumí složitým procesům řízení a rozhodují striktně podle práva a odborných analýz. Stát potřebuje úředníky, kteří mají profesní jistotu a díky ní i odvahu říct ministrovi - pane ministře, tento váš záměr je v rozporu s platným právním řádem, toto rozhodnutí vykazuje obrovská ekonomická rizika nebo tento krok je prostě nehospodárný.

Politické vedení přichází s mandátem od voličů, přináší vizi, politický směr a strategické cíle. To je naprosto legitimní a správné.

Ale exekutivní aparát, který tyto vize uvádí do praxe, musí zůstat apolitický. Pokud tyto dva světy slepě propojíme, pokud zrušíme nezávislé pojistky a oslabíme roli státních tajemníků, což přesně sněmovní tisk 76 dělá, zničíme samotný motor racionálního fungování státu. Úředník již nebude partnerem, odborným garantem, stane se pouhým vykonavatelem politické vůle bez ohledu na zákonnost a efektivitu. A to je cesta k destrukci správy věcí veřejných. Úřad jako politická kořist a mechanismus čistek. Podívejme se na to, co se stane, když tento návrh projde do reálného života. Tím, že se odstraňují pojistky chránící úředníky před svévolným propuštěním a zjednodušují se účelové reorganizace, otevíráme stavidla pro systémové personální čistky. Z úřadu se přes noc stane politická kořist vítězů voleb, jakýchkoliv vítězů voleb.

Co to znamená v praxi? Znamená to, že s každou výměnou vládní koalice s každým novým ministrem a dokonce i s každou vnitrostranickou krizí, kdy se vymění ministr na jednom rezortu, nastane na úřadě plošné personální zemětřesení. Nové politické vedení si nepřivede pouze úzký tým svých politických poradců a politických náměstků, což je v pořádku, ale nově vedení dostane nástroje k tomu, aby vyčistilo úřad až po úroveň vedoucích oddělení a řadových specialistů, a to už z mého pohledu opravdu v pořádku není. Zkušení ředitelé odborů, lidé, kteří na svých pozicích seděli deset, patnáct či dvacet let, přežili tři, čtyři různé vlády a drželi kontinuitu složitých projektů, budou moci být ze dne na den propuštěni nebo odsunuti na vedlejší kolej. A místo nich? No místo nich nastoupí lidé se správnou stranickou knížkou samozřejmě, lidé, jejichž jedinou kvalifikací bude loajalita k ministrovi, osobní vazby na vládní stranu nebo zásluhy v předvolební kampani.

Legalizujeme tím systém politických trafik na úkor profesionality a státní správa nemá tu sloužit jako zaopatřovací ústav pro neúspěšné kandidáty politických stran, ale má za mě sloužit občanům této země.

Napsal jsem si bod vytváření prostředí strachu a servility. Ten bych asi okomentoval tím, že jde o posun od principu odbornosti k principu loajality, ale má ještě jeden, řekl bych, až mnohem toxičtější důsledek, a to je tím, že postupné vlastně vytváření prostředí, strachu a servility bez absolutního konformismu uvnitř státního aparátu je prostě za mě jednoduše problém. A teď si představme, prosím, sami sebe v pozici řadového úředníka nebo vedoucího odboru, který ví, že jeho setrvání, zaměstnání, jeho obživa a jeho profesní budoucnost závisí výhradně nebo bezprostředně, chcete-li, na libovůli politického šéfa, svého nadřízeného, nejvyššího. Jak se takový člověk zachová, když dostane k podpisu rozhodnutí, o kterém ví, že je například na hraně zákona nebo dokonce za ním, že je in fraudem legis. Jak se zachová, když uvidí, že veřejná zakázka je šitá na míru konkrétnímu uchazeči, který má vazby na vládní činitele. Bude to opět problém systému, který chrání nezávislost, má tento úředník oporu v zákoně.

Může a musí zasáhnout v systému, který zavádí sněmovní tisk 76, bude takový úředník vědět, že pokud se ozve bude při nejbližší reorganizaci označen za nadbytečného a z toho důvodu může být nebo je propuštěn. Právo na ochranu, které mu novela formálně ponechává, se přesouvá do zdlouhavých soudních sporů. Ale co je vám platné, že vám soud za pět let dá zapravdu, když dnes nemáte jak zaplatit hypotéku a uživit rodinu. Výsledkem bude armáda poslušných přikyvovačů a to jsem přesvědčen, že nechceme. Nechceme si vychovávat úředníky, kteří budou nosit ministrovi jen takové analýzy, které chce ministr vidět, budou psát takové posudky, které ladí s politickým programem vládní strany. Slepá loajalita se stane nejvyšší cenností a nejlepší strategií pro přežití. Ale stát, kde se rozhoduje na základě strachu a politického zadání, nikoliv na základě pravdy a zákona, přestává být právním státem, stává se státem autoritářským, kde právo platí jen pro někoho a veřejný zájem je obětován zájmu mocenskému.

Ke ztrátě kontinuity a k ekonomickým škodám pro stát.

Přejděme od principů k čistě pragmatickým a ekonomickým důsledkům politizace. Státní správa nerealizuje úkoly, které trvají týden nebo měsíc. Stavba dálnic, digitalizace daňového systému, transformace ekonomiky, příprava komplexních legislativních kodexů, to vše jsou strategické úkoly, které se plánují a realizují v horizontu deseti, patnácti nebo dvaceti let. Tyto projekty ze své podstaty dalece přesahují jedno čtyřleté volební období.

Aby stát mohl tyto miliardové projekty úspěšně a efektivně dotáhnout, nutně potřebuje stabilitu a kontinuitu. Potřebuje institucionální paměť. Potřebuje týmy expertů, kteří projekt znají od samého počátku, vědí, proč se v roce X rozhodlo o postupu Y a dokáží ho bezpečně vést přes úskalí měnících se vlád.

Co se stane, když do toho jemného mechanismu vrazíme klín politizace? S každou novou vládou si kontinuita přetrhne. Nově dosazení političtí nominanti, kteří o projektu často nic neví, začnou rozjeté vlaky zastavovat. Začnou měnit zadání, rušit smlouvy a vypisovat nové tendry, často jen proto, aby se vymezili vůči svým předchůdcům nebo aby zakázky přihrály jiným ekonomickým skupinám. Výsledkem bude permanentní chaos, obrovské zpoždění klíčových staveb a projektů a miliardové škody na zmařených investicích a penalizacích. Tento účet za politickou svévoli nakonec nezaplatí ti politici, kteří zde pro tento zákon zvednou ruku, zaplatí ho daňoví poplatníci, občané této země kteří budou dále stát v kolonách a platit drahý a nefungující stát.

K ohrožení mezinárodní reputace a evropských fondů si dovolím dodat, že nesmíme zapomínat na to, že nežijeme ve vakuu. Česká republika je pevnou součástí evropského a mezinárodního prostoru. A byla to právě stabilní, profesionální a apolitická státní služba, která byla jednou z absolutně základních nepřekročitelných podmínek pro náš vstup do Evropské unie. Byla to záruka pro naše partnery, že finanční prostředky, které do České republiky proudí, nebudou zneužívány a že kontrolní mechanismy jsou nezávislé na politických tlacích.

Sněmovní sněmovní tisk 76 tyto záruky, budované s obrovským úsilím po mnoho let, bezohledně bourá. A pokud přejdeme na model, kde jsou úředníci plně podřízení politické moci, logicky tím vyvoláváme vážné otázky a pochybnosti v Bruselu. Evropská komise velmi citlivě vnímá jakékoliv kroky, které oslabují nezávislost orgánů odpovědných za audit, kontrolu a čerpání veřejných prostředků. To víme.

No a my tady hazardujeme s obrovským množstvím peněz. Riskujeme, že nám budou zablokovány miliardové prostředky, například z národního plánu obnovy nebo ze strukturálních fondů, protože Česká republika nebude schopna garantovat apolitické a transparentní prostředí pro jejich distribuci. Chceme opravdu obětovat finanční stabilitu naší země a modernizaci našich regionů jen proto, aby si vybraní ministři mohli na svých rezortech vyčistit soli(?) a dosadit si tam své věrné? To není manažerské řízení, to je politický hazard s budoucností naší země. A já to vnímám jako procesní faul a jako důkaz špatného úmyslu.

Vážená sněmovno, podívejme se také na to, jakým způsobem nám tento návrh přichází na stůl, protože samotná forma předložení je jasným důkazem, že předkladatelé si jsou dobře vědomi problémovosti svého záměru. Takto zásadní systémová změna fungování státní moci, de facto zrušení dosavadního modelu státní služby a jeho nahrazení modelem zcela novým, nepřichází jako vládní návrh zákona, ale přichází jako poslanecký návrh.

Proč zvolili předkladatelé tuto nestandardní cestu? Odpověď je zřejmá a hluboce alarmující. Udělali to proto, aby se vyhnuli řádnému legislativnímu procesu, připomínkovým řízením a podobně, aby se vyhnuli mezirezortnímu připomínkovému řízení, aby tento text nemusel jít přes Legislativní radu vlády, která by ho zjevně jako protiústavní nebo minimálně protizákonný a nekoncepční musela roztrhat na kusy.

Udělali to proto, aby nemuseli poslouchat tvrdou a odborně podloženou kritiku ze strany odborových svazů, profesních asociací, mezinárodních institucí, ombudsmana nebo protikorupčních organizací. Tento návrh zcela postrádá robustní hodnocení dopadu RIA, prošel bez jakékoliv širší odborné debaty v tichosti, upečený nebo napsaný na koleně několika poslanci. A za mě je to hluboký procesní faul na demokratický legislativní proces. Je to pokus ohnout pravidla hry tak, aby si vládní většina mohla potichu schválit nástroj na další ovládnutí státního aparátu.

Je až fascinující a zároveň nesmírně smutné sledovat tento hodnotový obrat. Mnozí z těch, kteří jsou pod tímto návrhem podepsáni, v minulých volebních obdobích z těchto opozičních lavic plamenně hovořili o nutnosti dodržovat legislativní čistotu, kritizovali poslanecké přílepky a obvinili tehdejší vládu z pokusu o politizaci. Dnes, když sedí pak u moci, dělají přesně to samé, ještě v mnohem brutálnější podobě. A to je ztráta jakékoliv politické integrity.

A jestli můžu nějaký apel k odpovědnosti, tak prosím, kolegyně, kolegové, nikdo z nás netvrdí, že současný stav státní správy je dokonalý. To víme. Ale ano, naše státní služba nutně potřebuje modernizaci, potřebuje zefektivnění a hlubokou reformu. Ale skutečná poctivá reforma musí profesionalitu a nezávislost posilovat, nikoliv je likvidovat. Poslanecká sněmovna by měla vést hlubokou a vážnou debatu o tom, jak posílit kvalitu státní správy prostřednictvím digitalizace, otevřených výběrových řízení, transparentního odměňování a přitahování mladých talentů.

Neměli bychom zde schvalovat normu, která řeší pouze to, jak zvýšit závislost úředníků na politické moci a jak legislativně usnadnit čistky. Pokud dnes rezignujeme na princip apolitické profesionální státní služby, poškodíme institucionální stabilitu České republiky na desítky let dopředu, a to věřím, že opravdu nechceme. Zničíme důvěru občanů ve státní instituce a ukážeme veřejnosti, že pravidla neplatí a že všechno je jen otázkou momentální politické síly a stranické loajality.

Vyzývám vás proto napříč politickým spektrem, zastavme tento nebezpečný experiment. Nepodléhejme pokušení ovládnout úřady pro momentální politický prospěch. Chraňme kontinuitu. Chraňme profesionalitu. Chraňme principy právního státu a odmítněme tuto plíživou systémovou politizaci. Propusťme tento návrh k zásadnímu přepracování nebo jej u v tomto čtení rovnou odmítněme. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Mezitím tedy došlo ke změně předsedajícího, jak už jsem avizoval. Nyní je na řadě paní poslankyně Michaela Moricová. Máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Vážené kolegyně, vážení kolegové. U tohoto návrhu podle mě nejde jen o státní zaměstnance. Hovoříme totiž o tom, jestli stát bude po volbách normálně pokračovat nebo jestli se po každé změně vlády začne znovu rozebírat. Protože silná státní služba není nějaký úřednický luxus, ale pojistka, že stát funguje i tehdy, když se mění ministři. V demokracii je normální, že vlády přicházejí, odcházejí, klidně se mění co čtyři roky. Mění se také s nimi politické priority, mění se program a mění se vedení ministerstev.

Ale stát nesmí pokaždé začínat od nuly. Občan, který čeká na rozhodnutí úřadu, neřeší, kdo zrovna sedí ve Strakově akademii. Podnikatel, který potřebuje povolení, neřeší, jaká je aktuální koaliční nálada. Člověk, který čeká na dávku, doklad nebo rozhodnutí, potřebuje, aby ten stát dobře fungoval. A právě od toho máme mít profesionální, odbornou a nestrannou státní službu.

Jenže tento návrh jde podle mě úplně opačným směrem. Místo aby posiloval kvalitu státní správy, posiluje politický vliv nad ní. Místo aby chránil odbornost, zvyšuje závislost úředníků na politickém vedení. A místo toho, aby stát stabilizoval, vytváří riziko, že s každou novou vládou přijde nové personální zemětřesení. A tak se ptám. Opravdu chceme stát, ve kterém se po každých volbách nezačne měnit jen vláda, ale i přepisovat úřady? Protože politizace státní správy většinou nevypadá jako dramatická čistka, ale je mnohem uhlazenější. Vypadá jako reorganizace, systemizace, přesun agend, přejmenování odboru, změna hodnocení nebo zrušení místa. No a najednou člověk, který měl odbornost, zkušenost a institucionální paměť, v systému není. A tone kvůli tomu, že by neuměl svou práci, ale protože nebyl prostě dost pohodlný.

 

A to není problém jen pro úředníky, ale pro celý stát. Protože pokud se státní správa stane závislou na politické vůli aktuálního ministra, nebude silnější, bude naopak slabší. Úředníci pak nebudou přemýšlet jen o tom, co je správné dle zákona, ale budou přemýšlet o tom, co je bezpečné pro jejich místo. A stát, ve kterém se lidé bojí říkat pravdu směrem nahoru, tak to není úplně efektivní stát. To je poslušný stát, a poslušný stát není úplně fungující stát.

Já rozhodně netvrdím, že dnes je státní služba v ideálním stavu a všechno je růžové. To úplně není a státní služba určitě reformu potřebuje. My potřebujeme moderní personální politiku a potřebujeme konkurenceschopné platy, protože stát dnes v mnoha oblastech není schopný soutěžit se soukromým sektorem. Potřebujeme rozvoj talentů, aby schopní lidé ve státní správě viděli budoucnost, nejen únavu, tabulky a nekonečnou administrativu. Potřebujeme lepší řízení úřadů, jasnější odpovědnost, kvalitnější práci s lidmi a větší schopnost státu držet si svou odbornost. A potřebujeme také modernější nábor, protože pokud chceme ve státě experty na kyberbezpečnost, evropskou legislativu, energetiku nebo třeba moderní technologie, nemůžeme čekat, že přijdou do systému, který je pomalý, podfinancovaný a často nedokáže ocenit jejich práci.

Tohle jsou skutečné problémy státní služby A zrovna o těch bychom třeba měli vést vážnou debatu, jak udělat stát atraktivní pro odborníky, Jak zaplatit lidi, kteří spravují klíčové agendy. Jak zrychlit rozhodování. Odstranit zbytečnou byrokracii. Jak zabránit tomu, aby nám talentovaní lidé odcházeli. A jak zajistit, aby stát nebyl pomalý, nepřehledný a vyčerpaný. Takhle by měla vypadat reforma. Reforma totiž posiluje profesionalitu a neoslabuje nezávislost. Má zvyšovat kvalitu státní správy, ne její závislost na politické moci. Má chránit odborníky, kteří znají svůj rezort a rozumí zákonům, znají evropské procesy a vědí, co bude mít dopad na občany. Ne z nich dělat lidi, kteří se po každých volbách budou ptát, jestli ještě patří mezi ty správné. A to je rozdíl mezi tou skutečnou modernizací a politickým ovládnutím.

Skutečná modernizace se ptá, jak bude stát lépe sloužit občanům. Naopak politické ovládnutí se ptá, kdo bude mít větší vliv na lidi uvnitř systému. Skutečná reforma řeší odbornost, platy, nábor, řízení, výsledky. Ale tenhle návrh podle mě řeší především moc, větší možnost politicky hýbat s úředníky a slabší ochranu odborníků. A systém, ve kterém se po každých volbách začne řešit, kdo je náš a kdo jejich.

Stát ale nepatří vítězi voleb. Stát patří především občanům a občané mají právo na státní správu, která funguje i tehdy, když se mění jednotlivé vlády. Mají právo na úřady, které rozhodují podle zákona, ne podle toho, odkud zrovna fouká politický vítr. A především mají právo na stát, který má paměť, odbornost a stabilitu. Proto bychom dnes neměli vést debatu o tom, jak zvýšit závislost státní služby na politické moci, ale spíše o tom, jak posílit její kvalitu. Protože jestli ze státní služby uděláme kořist, zaplatí za to nakonec občané. Ne ministři, ne žádné politické strany, ale občané. A ne třeba teď, ale v budoucnu.

Mysleme tedy, prosím, především na budoucnost a hlavně na kontinuitu. Pro ekonomiku i pro klid ve společnosti je třeba předvídatelnost, a to před i po volbách. Stát prostě nemůže kvalitně fungovat a sloužit občanům, když jeho aparát ovládá strach. Strach z toho, že jejich odbornost už nebude potřeba na úkor servility. A to do budoucna neprospěje vůbec nikomu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A další přihlášenou je paní poslankyně Olga Richterová, tu nikde nevidím. Tak, další v pořadí je paní poslankyně Eva Šrámková. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes nejednáme jen o další novele zákona, jednáme o tom, jak bude vypadat český stát v příštích letech. O tom, zda bude stát postaven na odbornosti, stabilitě a předvídatelnosti, nebo na momentálních politických zájmech. Státní služba nevznikla proto, aby chránila úředníky. Vznikla proto, aby chránila občany, aby měli jistotu, že rozhodnutí úřadů budou vycházet ze zákona, nikoliv z toho, kdo právě sedí na ministerstvu.

Právě proto mě tento návrh velmi znepokojuje. Často slýcháváme, že jde jen o technické změny. Jenže tomu tak není. Tento návrh mění samotnou filozofii státní služby. Dosud jsme se snažili budovat systém, ve kterém je politika odpovědná za směřování státu a profesionální úřednici zajišťující jeho každodenní fungování. (?)

Vlády se střídají, ale stát musí fungovat dál. Nemocnice musí dál vyplácet dotace (?), stavební úřady musí dál rozhodovat, sociální dávky musí dál chodit, evropské projekty musí dál pokračovat. Občan nesmí poznat, že proběhly volby. To je známka kvalitního státu.

Jenže tento návrh tento princip oslabuje. Posiluje vliv ministrů na personální rozhodování, oslabuje některé nezávislé pojistky a vytváří prostředí, ve kterém může být důležitější loajalita než odbornost. Historie nás učí, proč tento systém vznikl. Po každých volbách se měnili nejen ministři, ale i vedoucí odborů, ředitelé a celé týmy. Výsledkem byla ztráta zkušeností, přerušení projektů a chaos.

Skutečné problémy státní služby jsou přitom jinde. Nedostatek odborníků, nízké platy, zastaralé odměňování, složitá administrativa a odchody zkušených lidí. Návrh tyto problémy neřeší. Jako lékařka si dovolím přirovnání, že je to podobné, jako kdyby pacient přišel s vysokou horečkou a místo léčby infekce dostal nové pyžamo. Něco již jsme změnili, ale skutečný problém zůstal.

Stejně důležitá je ochrana státních zaměstnanců, pokud se mají domáhat ochrany pouze soudní cestou, mohou čekat roky, právo, kterého se člověk domůže až za několik let, často není skutečnou ochranou.

Nemohu opomenout ani evropský rozměr. Profesionální státní služba byla jedním z předpokladů důvěry při správě evropských prostředků. Oslabování těchto garancí může vyvolat zbytečné pochybnosti. Zaráží mě i forma předložení. Takto zásadní změna přichází jako návrh bez standardního připomínkového řízení a bez širší odborné diskuse.

Nechci jen kritizovat, reforma je potřebná, ale měla by řešit lepší odměňování odborníků, moderní personální řízení, vzdělávání, digitalizaci a podporu talentů, nikoliv oslabování nezávislosti. Každý z nás jednou odejde z této Sněmovny. Každá vláda jednou skončí, ale stát tady zůstane. Proto bychom měli přijímat zákony, které budou sloužit státu, nikoliv momentálně politické většině.

Začněme u základní věci. Když mluvíme o ochraně státní služby, nemluvíme primárně o ochraně jednotlivých úředníků, mluvíme o ochraně občanů. Občan potřebuje vědět, že když přijde na úřad, nebude jeho věc posuzována podle politické nálady. Potřebuje vědět, že rozhodnutí bude vycházet ze zákona, z pravidel a z odbornosti. To platí ve zdravotnictví, v sociální oblasti, ve školství, ve stavebním řízení, při kontrole veřejných peněz i při správě evropských fondů. Všude tam se občan setkává se státem a v tu chvíli ho nezajímá, kdo je ministr. Zajímá ho, jaká je aktuální dohoda. Zajímá ho, jestli stát funguje, jestli rozhoduje včas, spravedlivě a srozumitelně. Stabilní státní správa je proto službou občanům. Není to pohodlí pro aparát, je to ochrana proti svévoli. Je to pojistka proti tomu, aby se veřejná moc nestala nástrojem momentální politické vůle. A právě tyto pojistky musíme chránit velmi opatrně.

Každá vláda má samozřejmě právo prosazovat svůj program, od toho jsou volby. Politici mají nést odpovědnost za směřování země, ale personální aparát státu musí být schopen tento program provádět v mezích zákona odborně a kontinuálně. Politika má určovat směr. Státní služba má zajišťovat, že cesta bude zákonná, proveditelná a nebude pokaždé začínat od nuly. Hlavní problém tohoto návrhu vidím v tom, že posiluje vliv politiků na personální rozhodování, a to je velmi citlivé místo. Jakmile se začne oslabovat nezávislost státní služby, velmi rychle se mění atmosféra na úřadech... (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní poslankyně, prosím, jestli by šlo v sále snížit hladinu hluku při konverzacích, protože začíná se nám to střetávat z pravé i z levé strany a paní poslankyně přestává být slyšet. Děkuji.

 

Poslankyně Eva Šrámková: Děkuji. Lidé začnou méně říkat nepříjemné odborné věci, začnou se ptát, co se očekává, začnou se přizpůsobovat a tam kde má být odborný úsudek, nastupuje opatrnost. To není útok na jednotlivé ministry, je to popis systému. Dobrý systém nemá stát na tom, že zrovna všichni aktéři budou zdrženliví a féroví. Dobrý systém musí obsahovat pojistky i pro chvíle, kdy u moci budou lidé, kteří zdrženliví nebudou. Zákony se nepíší jen pro ideální vlády. Zákony se píší i pro špatné časy.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Když posílíme možnost politického vlivu na úřednická místa, vysíláme tím jasný signál, signál, že odbornost může být méně důležitá než loajalita, že zkušenost může být méně důležitá než ochota přizpůsobit se, že úředník, který upozorní na problém, může být vnímán jako překážka, nikoli jako člověk, který chrání zákonnost a veřejný zájem.

V každém rezortu jsou situace, kdy úředník musí říct politikovi ne. Ne proto, že by chtěl brzdit politickou práci, ale protože zákon, rozpočet, evropská pravidla nebo odborné dopady prostě neumožňují udělat věc tak, jak si politik představuje. Pokud se takový úředník bude bát o své místo, nebude stát silnější, bude slabší. Máme za sebou zkušenost s obdobím, kdy se po volbách měnili nejen ministři a náměstci, ale často také celé úřednické struktury. Vypadá to možná lákavě pro politickou moc. Přijde nová reprezentace a chce mít své lidi. Jenže stát není soukromá firma a veřejná správa není volební štáb. Když se úřad po každých volbách personálně otřese, ztrácí oběť. Odchází lidé, kteří vědí, proč se některé věci dělaly určitým způsobem, odchází lidé, kteří znají historii projektů, rizika smluv, evropské závazky, slabá místa legislativy i právnické dopady v terénu. Noví lidé se musí učit. Některé věci se zastaví, jiné se opakují, další se zkazí, protože prostě proto, že se přeruší kontinuita. A kdo to zaplatí? Ne abstraktní stát, zaplatí za to občan. Zaplatí to člověk, který čeká na rozhodnutí. Zaplatí to obec, která čeká na dotaci. Zaplatí to nemocnice, která čeká na metodiku. Zaplatí to rodič, který potřebuje dávku nebo podporu. Zaplatí to podnikatel, který potřebuje jasné pravidlo.

Silná státní služba zajišťuje, že změna vlády neznamená výpadek státu. Politici se vymění, program se může změnit, ale úřady mají fungovat dál. To je přesně rozdíl mezi demokratickým státem a politickou kořistí. Nechci předstírat, že dnešní státní služba funguje bez problémů – právě naopak. Pokud se bavíme s lidmi z úřadů, slyšíme velmi podobné věci: nízké platy u odborných pozic, těžké získávání lidí s právní, ekonomickou, technickou nebo IT expertizou, pomalé procesy, málo motivující systém odměňování, přetížení, někdy slabé řízení a také frustraci lidí, kteří chtějí dělat svou práci dobře, ale systém jim to komplikuje. To jsou reálné problémy a na ty bychom měli odpovídat.

Pokud stát neumí zaplatit kvalitního IT odborníka, nepomůže mu větší politická kontrola. Pokud úřady ztrácejí zkušené právníky, nepomůže jim snazší propouštění. Pokud mladí lidé nevidí ve státní službě perspektivu, nepomůže jim ani nejistota. Pokud se dobrý zaměstnanec nedočká uznání a špatný zaměstnanec se schová v systému, potřebujeme lepší řízení, ne plošné oslabení nezávislosti. Jako lékařka si dovolím přirovnání. Když přijde pacient s vysokou horečkou, (což) už jsem tady říkala, může jít o infekci, zánět, komplikaci. Pokud mu jen vyměníme pyžamo a řekneme, že jsme zasáhli, neudělali jsme medicínu, udělali jsme gesto. Tento návrh na mě působí podobně: Mluví o reformě, ale skutečné příčiny slabostí státní správy neléčí.

Potřebujeme moderní personální politiku. Potřebujeme kariérní řád, který dává smysl. Potřebujeme vzdělávání, které není formální, ale praktické. Potřebujeme manažerskou odpovědnost, práci s talenty, digitalizaci, která odbourává zbytečnou administrativu, konkurenceschopné odměňování tam, kde stát soutěží o odborníky se soukromým sektorem. Nic z toho se nedá nahradit politickým zásahem do personálních pravidel.

Další velké téma je ochrana státních zaměstnanců. Možná to může znít jako vnitřní záležitost úřadů, ale není. Ochrana úředníka, která postupuje podle zákona, je zároveň ochranou občana, protože právě takový úředník má mít možnost říci: Toto nejde, to je nezákonné, to je rizikové, toto poškodí veřejný zájem. Pokud se ochrana přesune převážně do dlouhých soudních sporů, nebude účinná. Každý, kdo někdy řešil pracovněprávní spor, ví, jak dlouho může trvat, roky nejistoty nejsou reálná ochrana. Práva se člověk kdo může po pěti letech. Může být sice formálně uznáno, ale jeho profesní i osobní život už mezitím utrpěl škodu.

Ve státní službě navíc nejde jen o individuální křivdu, jde o signál ostatním, když lidé uvidí, že ten, kdo upozornil na problém, zůstal bez rychlé ochrany. Příště raději mlčí. A mlčící úřad není dobrý úřad. Úřad, kde se lidé bojí, nevyrábí lepší rozhodnutí – vyrábí opatrnost, alibismus a někdy i krytí problémů. Proto bychom měli velmi pečlivě vážit, jaké pojistky rušíme nebo oslabujeme. Nezávislá ochrana není překážka řízení, je to brzda proti zneužití moci. A brzdy nejsou v autě proto, aby překážely jízdě. Jsou tam proto, aby jízda neskončila nárazem.

Nelze obejít ani evropský rozměr. Česká republika spravuje významné evropské prostředky. Čerpání těchto prostředků stojí na důvěře, že veřejná správa je schopná jednat nestranně, odborně a předvídatelně. Nezávislá a profesionální státní služba byla historicky jedním z důležitých prvků této důvěry. Oslabování garancí, nezávislostí může vyvolávat otázky. A i kdyby někdo tvrdil, že žádné bezprostřední riziko nehrozí, ptám se: Proč bychom si ho měli sami vytvářet? Proč bychom měli vysílat signál, že politický vliv na úřady bude silnější? Proč bychom měli oslabovat něco, co má zvyšovat důvěryhodnost (?) státu? Evropské fondy nejsou jen řádky v rozpočtu – jsou to silnice, školy, nemocnice, sociální služby, výzkum, inovace, energetické úspory a projekty v regionech. Pokud se jejich zpráva zkomplikuje, dopadne to zase na konkrétní lidi a konkrétní obce. Transparentní a stabilní administrativa proto není luxus, je to praktická nutnost.

Za mimořádně problematickou považuji také formu, jakou je návrh předkládán. Takto zásadní změna přichází jako poslanecký návrh bez standardního připomínkového řízení a RIA. Má pomoci zajistit, koho se změna dotkne, jaké bude mít náklady, jaká rizika přinese – a zde existují lepší varianty. Pokud měníme pravidla pro fungování státní služby, měli bychom chtít slyšet odborníky na veřejnou správu, právo, personalistiku, evropské fondy i zástupce samotných úřadů, měli bychom znát dopady na malé úředníky i na velká ministerstva, měli bychom vědět, jak se změny projeví v praxi – nejen na papíře.

Je zvláštní, že právě u tématu, které se týká kvality státu, obejdeme nástroje, které mají kvalitu legislativy zvyšovat. Ve Sněmovně často slyšíme kritiku přílepků, zrychlených procesů a nedostatečných analýz. A tady máme návrh, který si důkladnou přípravu zaslouží obzvlášť – přesto ji nedostává. To není detail. Způsob přípravy zákona často předznamenává jeho kvalitu. Když zásadní změnu připravíme bez dodatečné debaty, roste riziko chyb, nejasností a nezamýšlených dopadů. A u státní služby se chyba neprojeví jen v jednom odvětví, projeví se napříč celým státem. Státní služba má zvláštní postavení i proto, že úředníci vykonávají veřejnou moc. Nejde o obyčejný pracovní poměr. Úředník nerozhoduje jen o interních procesech svého zaměstnavatele, rozhoduje o právech a povinnostech lidí, připravuje podklady pro vládu, kontroluje veřejné peníze, vydává rozhodnutí, která mohou zásadně ovlivnit život občanů, obcí, firem i neziskových organizací. Proto je správně, že státní služba má zvláštní právní úpravu. Není to přežitek, je to uznání toho, že výkon veřejné moci musí mít jasná pravidla než běžný pracovní vztah. Pokud tato pravidla příliš přiblížíme běžnému zaměstnaneckému režimu, ztratíme právě to, co má státní služba chránit: nestrannost, odbornost a kontinuitu. Úředník nemá být nedotknutelný – to nikdo neříká. Špatná práce má mít následky. Nečinnost má mít následky. Manažerské selhání – ale následky musí stát na jasných, spravedlivých a přezkoumaných pravidlech, ne na tom, že se změní politická situace.

Pokud chceme skutečně reformovat státní službu, pojďme začít u toho, co lidé a úřady reálně potřebují.

První věc je konkurenceschopné odměňování odborníků. Stát nemusí a nemůže vždy soutěžit se soukromým sektorem, korunou za korunu, ale musí být schopen nabídnout důstojné podmínky, smysluplnou práci, stabilitu a profesní růst. Pokud kvalitního odborníka zaplatíme tak, že odejde po prvním roce, stát ztrácí peníze i know-how.

Druhá věc je moderní řízení. Druhý úředník potřebuje dobrého vedoucího, potřebuje jasné cíle, zpětnou vazbu, rozumnou míru odpovědnosti a možnost zlepšovat práci. Hodnocení zaměstnanců nemá být formalita, kterou jednou ročně někdo vyplní – má to být nástroj, který pomáhá rozlišovat kvalitní práci, podporovat růst a řešit problémy včas.

Třetí věc je vzdělávání. Stát se rychle mění, přichází nové technologie, nové bezpečnostní výzvy nové evropské předpisy, nové požadavky na komunikaci s veřejností. Státní služba se musí učit, ale vzdělávání nesmí být jen odškrtnutá kolonka, musí být praktické a návazné na potřeby konkrétních pozic.

Čtvrtá věc je digitalizace. Mnoho úředníků dnes nestráví čas odbornou prací, ale ručním přepisováním dat, hledáním dokumentů a obcházením systémů, které spolu nemluví. To není chyba jednotlivců, to je chyba nastavení. Pokud chceme menší a efektivnější stát, musíme odstranit zbytečnou práci – ne oslabit lidi, kteří (?) v systému drží pohromadě.

Pátá věc je kultura veřejné služby. Potřebujeme, aby práce pro stát byla vnímána jako důležitá a důstojná, aby mladí lidé nebrali úřad jako poslední možnost, aby odborníci měli motivaci vstoupit do státní služby, protože tam mohou dělat věci s dopadem.

To se nestane tím, že jim dáme najevo, že v příštích volbách mohou být snadněji vyměněni. Možná se může zdát, že debata o státní službě je vzdálená každodennímu životu, ale není, když se zhorší kvalita státní správy, lidé to poznají velmi rychle. Poznají to na pomalejších rozhodnutích, na nejasných metodikách, na chybách v komunikaci, na opožděných reakcích státu v krizích, na tom, že úřady nevědí, co dělaly před rokem, protože lidé, kteří to věděli, odešli. Ve zdravotnictví vidíme, jak důležitá je kontinuita, když se připravuje úhradová vyhláška, když se řeší dostupnost péče, když se nastavují preventivní programy jedná se o boj(?) s pojišťovnami nebo s evropskými institucemi. Nestačí politické zadání, je potřeba hluboká znalost systému. Je potřeba vědět, jak jednotlivá rozhodnutí dopadnou na nemocnice, ambulance, pacienty, zdravotníky a rozpočet.

Totéž platí i v sociální oblasti. U dávek péče o děti, podpory seniorů nebo osob se zdravotním postižením se chyba v systému rychle přenese na nejzranitelnější lidi. Totéž platí ve školství, kde stabilita ministerstva ovlivňuje školy, zřizovatele, učitele i rodiče. Totéž platí v dopravě, v životním prostředí, průmyslu nebo zemědělství. Státní služba tedy není vnitřní technikálie, je to infrastruktura, rozhodování. Stejně jako potřebujeme funkční silnice, sítě a nemocnice, potřebujeme i funkční úřady. Bez nich zůstane dobrý politický záměr jen tiskovou zprávou. (Hluk v sále. Odmlčí se, obrací se k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak opět poprosím, abychom snížili hladinu hluku ve Sněmovně. Děkuji.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Děkuji. Česká společnost má dlouhodobý problém s důvěrou ve stát. Lidé často říkají, že stát je pomalý, nepřehledný, vzdálený a někdy nespravedlivý. Často část této kritiky je oprávněná. O to víc bychom měli dělat změny, které důvěru posílí, tedy změny, které zlepší kvalitu služeb, srozumitelnost pravidel a předvídatelnost rozhodování. Politizaci úřadů důvěru neposílí. Občan, který má pocit, že o jeho věci rozhoduje úřad podle politického větru nebude státu věřit víc. Bude mu věřit méně. A stát, kterému lidé nevěří, má problém prosazovat i dobré politiky. Lidé tak nevěří doporučením, nevěří pravidlům a hledají zkratky. Důvěra se nevytváří prohlášením, vytváří se zkušeností. Tím, že úřad rozhodne včas, tím, že vysvětlí postup, tím, že stejnou věc posuzuje stejně. Tím, že občan nemusí znát nikoho vlivného, aby se domohl spravedlivého zacházení. A právě k tomu potřebujeme nestrannou státní správu.

Chci zdůraznit jednu věc. Neříkám, že politici nemají mít odpovědnost. Mají. Ministr má nést odpovědnost za svůj rezort. Vláda nese odpovědnost za svůj program. Sněmovna má kontrolovat vládu, to je demokratická politika. A politická odpovědnost neznamená, že státní správa má být personální kořistí. Neznamená, že odborný aparát má být pokaždé přizpůsoben nové mocenské mapě. Neznamená, že varování úředníků je neposlušnost. A neznamená, že loajalita k ministrovi má být důležitější než loajalita k zákonu. V dobře fungujícím státě se politik a státní služba doplňují. Politici dávají legitimní směr, protože vzešli z voleb. Úředníci zajišťují odbornou, zákonnou a stabilní realizaci. Jakmile jedna strana začne pohlcovat druhou, systém se vychýlí a tento návrh podle mě posouvá rovnováhu špatným směrem.

Představme si praktickou situaci. Na ministerstvu se připravuje velká zakázka na dotační program. Odborný útvar upozorní, že nastavení je rizikové, že může vést k diskriminaci některých žadatelů nebo že neodpovídá evropským pravidlům. V silném systému je také upozornění cenné v politizovaném systému. (Hluk v sále přetrvává.) Může být...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, promiňte, paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové a je to, je to opravdu na obou stranách. Paní poslankyně nekřičí do mikrofonu, tím pádem nenamáháme ušní bubínky, ale musíme snížit svoji hladinu hluku. Děkuji.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Děkuji. Nebo jiný příklad. Úřad připravuje rozhodnutí, které je mediálně citlivé. Odborníci vědí, že populární řešení není zákonné. Mají mít jistotu, že když to řeknou, neohrozí tím svou práci, protože jejich úkolem není vyrábět politicky pohodlné odpovědi. Jejich úkolem je chránit zákonnost a veřejný zájem. Třetí příklad je krize. Pandemie, povodně, kybernetický útok, výpadek dodávek, potravinová nebo zdravotní hrozba, nebo tohle vedro. V krizi potřebujeme lidi, kteří vědí, co dělají. Potřebujeme institucionální paměť. Potřebujeme zkušené týmy. Krize není chvíle, kdy se má úřad teprve učit, kdo a za co odpovídá. To všechno jsou situace, ve kterých se ukáže, zda máme státní správu jako profesionální službu nebo jako aparát závislý na aktuální politické moci. A já si přeji, abychom si tuto otázku položili dřív než přijde problém.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento návrh podle mě nejde správným směrem. Není to odpovědí na skutečné problémy státní služby, neřeší nízkou atraktivitu některých pozic, neřeší nedostatek odborníků, neřeší zastaralé řízení, neřeší digitalizaci přetížení úřadů. Zato oslabuje princip, který je pro stát zásadní. Nezávislou, odbornou a stabilní státní službu. Neměli bychom si namlouvat, že jde jen o organizační detail. (Hlučný hlouček u pultíku.) Já jsem ráda, že vás to hodně zajímá.

Pravidla státní služby určují, jak stát odolává politickému systému. (V sále je stále hluk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ještě jednou prosím...opravdu, opravdu systém vnitřního ucha je třeba udržovat v dobrém stavu a my si to takhle zbytečně ničíme. Děkuji.

 

Poslankyně Michaela Moricová: Děkuji. Krizím i střídání vlád. Určí, zda se lidé na úřadech budou řídit zákonem a odbornosti, nebo budou přemýšlet, co je bezpečné říci. Určují, zda občan dostane nestranné rozhodnutí nebo bude mít pocit, že stát patří těm, kdo zrovna vyhráli volby. Každý z nás tady jednou skončí. Každý ministr jednou odejde. Každá vláda jednou skončí, ale stát tady zůstane. A právě proto bychom měli být velmi opatrní, když sáhneme na jeho zásadní pojistky. Pokud chceme reformu, pojďme ji připravit poctivě. S analýzou dopadů, s připomínkovým řízením, s odbornou debatou, s cílem posílit profesionalitu, ne politickou závislost. S cílem zlepšit služby občanům a ne rozlišit moc politiků na úřady. Proto vás žádám, abyste tento návrh nepodpořili v této podobě ne kvůli opozici, ne kvůli koalici, ale kvůli občanům České republiky, protože ti mají právo na stát, který funguje odborně, nestranně a stabilně. Děkuji za pozornost a četla jsem to na Bubblu, protože jsem nechtěla ničit lesy. Děkuji. (Z pléna: Júúú...)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Já jsem tady měl dva požadavky o přednostní vystoupení... pan, tak to byla faktická, tak pardon. Takže faktická, pan ministr Šťastný.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, dovolte mi, abych přednesl procedurální návrh na základě usnesení 248 z 9. schůze Poslanecké sněmovny ze dne 26. 2. 1997. Na základě čl. 1 navrhuji, aby se Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky usnesla, že hlasování o podaných návrzích v rámci právě projednávaného tisku, sněmovní tisk 76, třetí čtení – návrh zákona o státních zaměstnancích, proběhlo dnes, tedy 26. 6. 2026 ve 13.15 hodin.

Zdůvodnění: V tuto chvíli jsme přesvědčeni o tom, že v prvním, druhém i třetím čtení tohoto návrhu byl umožněn dostatečný prostor všem poslankyním a poslancům, aby se vyjádřili k předmětnému návrhu a z tohoto důvodu je možné již přistoupit k hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji. Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh budeme hlasovat hned. (Poslanec Hřib se hlásí o slovo.) Tak máme tady protinávrh.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Protinávrh. Já bych chtěl navrhnout, že bychom si dali to hlasování na příští středu, a když máte rádi jednu hodinu, tak třeba v tu jednu hodinu.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Příští středu v? (Z pléna: V jednu hodinu.) V jednu hodinu. (O slovo se hlásí poslankyně Richterová.) Máme tady další protinávrh. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Olga Richterová: Ano, ano dneska je 26. 6., ta příští středa je tedy 1. 7., všichni počítáme s tím, že bude jednání Sněmovny. A vzhledem k tomu, že tam jsme ještě tři přihlášení na tabuli a nyní bude vystupovat s přednostním právem Zdeněk Hřib, tak jsme si jistí, že dnes to doprojednat nelze, ale tu příští středu, že už je velmi pravděpodobné, že to proběhne.

Tak jestli chcete pevné hlasování, tak můj procedurální návrh je ve středu 1. července ve 13.30 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Pan předseda Hřib má další protinávrh?

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Já jsem chtěl potvrdit jenom to, že jsem skutečně přihlášený do rozpravy teď s přednostním právem a ve třetím jednání jsem dosud nehovořil.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ale znovu říkám, že teď musíme hlasovat o procedurálním návrhu a vás tady mám před paní kolegyní Richterovou, tak jak jste o to žádal. Mám to tady.

Tak dámy a pánové, ano požadavek na odhlášení. Prosím, všechny jsem vás odhlásil, prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. A půjdeme hlasovat procedurální návrhy.

 

Tím prvním, o kterém budeme hlasovat, tak je návrh paní předsedkyně Olgy Richterové, aby se pevné hlasování konalo ve středu prvního 1. července v 13.30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 89, přihlášeno 136 poslanců, pro 19, proti 86. Návrh nebyl přijat.

 

Dalším návrhem je návrh pana předsedy Zdeňka Hřiba, aby se konalo hlasování v pevný čas příští středu ve 13.00.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 90, přihlášeno 136 poslanců, pro 19, proti 85. Návrh nebyl přijat.

 

Nyní zde máme návrh pana ministra Šťastného, aby se pevné hlasování tohoto třetího čtení konalo dnes ve 13.15.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 91, přihlášeno 136 poslanců, pro 83, proti 47. Návrh byl přijat. Pevné hlasování bude dnes ve 13.15.

 

A pokračujeme dál v jednání a s přednostním právem je přihlášen pan předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib a já mu tím dávám slovo... A pozor, je tady ještě faktická poznámka, omlouvám se, všiml jsem si jí až teď. S faktickou poznámkou je přihlášen pan předseda ODS... Pardon ODS. Pan předseda klubu ODS Marek Benda. (Nechce mluvit.) Tak to byl omyl. Pane předsedo Hřibe, máte slovo. Pane předsedo, máte slovo, ano. Pokud platí to, že jste před kolegyní Richterovou. Máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Tak já bych tedy dneska tady v tento okamžik, vážené dámy, vážení pánové, sdělil už poněkud v předstihu, čeho jsme tady dnes byli svědky. Protože to, co tady vidíme, je naprosto nehorázné předčasné ukončování rozpravy. Já tady mám teď mít na svůj projev ve třetím čtení... (Hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane předsedo. Prosím poslance a poslankyně, kteří si potřebují něco vyřídit, ať to, prosím, řeší mimo sál Poslanecké sněmovny, aby pana předsedu bylo slyšet. Děkuji.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Já tady teď mám mít na svůj projev v závěrečném třetím čtení – a připomínám, že to má být tedy projev předsedy parlamentní strany, kterou volilo více než půl milionu lidí, tak se mám vejít do nějakých jako 11 minut. Přitom ten paskvil, kterým je tento návrh, si rozhodně zaslouží mnohem delší čas.

My jsme zásadně proti tomuto návrhu jako Piráti, a to z mnoha důvodů. Především tedy kvůli tomu procesu, protože poslanecký návrh tady tohoto typu nikdy neměl spatřit světlo světa. To je záležitost, která jednoznačně má chodit vládním návrhem v normálním standardním mezirezortním připomínkovém řízení, aby se tam vychytaly všechny záležitosti. Protože tady nejde o málo. Tady skutečně riskujete ztrátu miliard ne korun, ale euro z evropských dotací.

Proto jsme se ostatně obrátili i na Evropskou komisi, aby posoudila tu kompatibilitu tohoto vašeho návrhu právě s evropskou legislativou.

Protože je naprosto zjevné, o co vám tady jde. Vy chcete vytvořit masu kývačů, kteří budou odsouhlasovat vašemu šéfíkovi Andreji Babišovi ty dotace jako na běžícím pásu, aniž se budou ptát, koukat doleva, doprava, prostě budou tam sázet ta razítka. A to budou dělat z vědomím, že kdyby tak nečinili a nebyli poslušnými, tak je prostě okamžitě můžete vyrazit.

Ostatně vy už jste ty čistky zahájili. Vyrazili jste například z Ministerstva životního prostředí Martina Abela – to je, prosím pěkně, absolvent Oxfordu, a místo toho jste si tam dali nějakýho Kubáska, což je skladník a řidič. Případně ten Adam Šejna, tuším, což je takový dětský (nesrozumitelné) influencer. Tak tyhlety lidi vy si tam chcete prostě dovézt a chcete mít prostor pro to, abyste naopak mohli vyhodit ty kvalifikované lidi, kteří mají nějaké odpovídající vzdělání jenom proto, že třeba mají na nějaké věci jiný názor, obvykle odpovídající třeba vědeckému konsenzu. A to je vlastně v kostce celý ten důvod, proč vy tohleto tlačíte.

Tak za mě je to jednoznačně nehoráznost. Je tady prý pochybnost o tom, jestli ten váš návrh je vůbec konformní s ústavou, která předpokládá, že postavení úředníků má být vyřešeno samostatným zákonem. To znamená, nelze se prostě jenom odkázat na zákoník práce. Pak je tady ta záležitost s tím procesem.

A potom samozřejmě ta nejzávažnější věc je to, proč vy to vlastně děláte. Prostě abyste si na ta ministerstva mohli nastrkat trafikanty, jako je támhle poradce pana Juchelky pan Gregor z té Aliance pro rodinu, tedy z organizace, která může být označována za Putinův hlas v Evropě, nebo támhle jako je paní Vachatová, která tady pracuje na ruském zákonu pro šikanu lidí, kteří nezištně pomáhají ostatním, a další a další lidi, kteří si tam chcete natahat, aby tady žili z eráru, aniž by splňovali jakoukoliv elementární kvalifikaci pro takovou práci, a naopak se chcete zbavovat lidí, kteří tu kvalifikaci mají.

Tak já vám říkám jednoznačně – styďte se. A styďte se i za to, že tady zkracujete tu demokratickou diskusi. Já opravdu nepovažuji ten prostor, který jsem tady dostal ve třetím čtení, za dostatečný. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Další přihlášenou je paní předsedkyně Olga Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Navrhli jste zákon, který vám umožní snazší vyhazování nepohodlných odborníků. Navrhli jste zákon, který chcete, aby umožnil a usnadnil to, že se zbavíte každého, kdo s vámi nesouhlasí, kdo prostě nebude loajální slouha. Je to v rozporu s tím, jak má fungovat zaměstnávání ve státní správě, v demokracii evropského formátu. Protože my jako Česká republika jsme země s dlouhou demokratickou tradicí, patříme mezi ty, kdo jsme spoluutvářeli demokratické společenství. Proto máme ctít některé principy. Ten princip je ochrana stability a nestrannosti státní služby. Proto je to taky vetknuto do ústavy, aby tam byl zaručen speciální přístup.

Protože samozřejmě nejenom vaše vláda, i jiné vlády, měly pocit, že si můžou jaksi snadno někoho vyměnit, když se jim znelíbí. Právě kvůli tomu ten služební zákon byl zaveden. Ne, není dokonalý. To vůbec ne, ale proto je taky roky zlepšován. V minulosti se jakékoliv velké změny takovéhoto typu – prostě u zákona, který se výsostně týká státní správy – projednávaly, připravovaly alespoň v pracovních skupinách, společně, aby se vědělo, kdo s čím souhlasí a kdo s čím nesouhlasí. Proto, když tady vidím, jak vy na sílu tlačíte konec rozpravy před tím, než měl ve třetím čtení příležitost vyjádřit se předseda parlamentní strany Zdeněk Hřib za Piráty – tady prostě měl pár minut – protože vy jste na sílu prosadili konec třetího čtení.

Tak já vám jenom připomenu, co říkala paní poslankyně Ožanová v minulosti. Když se tady projednávaly Poslanecké návrhy, tak opakovaně kritizovala, jak to obchází standardní vládní legislativní proces, jak pak neproběhne RIA, ocenění dopadů regulace nebo vyhodnocení dopadů regulace, jak neproběhne mezirezortní připomínkové řízení, jak to neprojde Legislativní radou vlády, projednáním, které prostě by bylo řádné a standardní. To přesně vy jste udělali tady s klíčovým zákonem pro státní správu, pro odborníky, odbornice, kteří tam mají roky pracovat, fungovat tak, aby zajistili taky nějakou předvídatelnost, dlouhodobě garantovaný přístup odbornosti a nejenom zájmu jedné politické strany.

Teďka vidíme čistky Motoristů na Ministerstvu životního prostředí. Vidíme, že na odbornost vůbec nehledíte, ale jediné, co vás zajímá, jestli se vám budou plnit sítě vyjádřeními, které vám jdou na ruku. Z peněz daňových poplatníků zaměstnáváte lidi, kteří fungují jako vaši influenceři. Copak tohle je v pořádku? Právě proto vy tady takhle na sílu protlačujete služební zákon. Právě proto obcházíte standardní proces, ačkoliv jste to sami v minulosti tak vehementně kritizovali, protože vám to vyhovuje, protože je to pro vás pohodlné a snazší.

Na rozdíl od evropských přístupů, které jasně garantují, že zrušení služebního místa nemá znamenat konec služby, že prostě kárné řízení, odůvodněné prohřešky a problémy, mají být jediným důvodem k propuštění. Má tam být jasná cesta, jak se dávají výtky, jak se dávají opravdu konkrétní vytýkací dopisy nebo jak se dávají výhrady v kárném procesu. Proč? Protože ten úředník má mít k dispozici jasné opravné prostředky. Tohle je to klíčové, aby se mohl bránit politickému tlaku, aby v situaci, kdy vlastně je účelově škrtnuto nějaké místo, nebo když jsou vymýšlené výhrady, výtky, které nejsou pravda, tak aby měl jasnou cestu, jak se ubránit, aniž by byl propuštěn.

To, co vy navrhujete, je jenom soudní řízení. Vy chcete, aby každý chodil k soudu, protože víte, že ty budou trvat dlouho. Pracovněprávní spory se většinou vlečou a ve finále to spadne na nějakou jinou vládu. Vy se tím už nebudete muset zabývat. (Silný hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, paní předsedkyně. Prosím skutečně o klid v jednacím sále. Děkuji.

 

Poslankyně Olga Richterová: Takže, co vy očividně chcete? Aby státní správa fungovala takhle: Blízké vztahy, důvěrnosti, kamarádšofty, stavby načerno, které nikdo neřeší. Tohle chcete, aby byl princip fungování státní správy. Mně přijde, že tím poškodíte celou naši zemi a je vám úplně jedno, co přijde po vás. Jak bude fungovat tato země i po vás.

Ale vaší vládě bude jednou konec a právě proto má platit služební zákon. Právě proto ho vy máte vylepšovat, ale ne rušit a ničit. Protože prostě má být jasná vnější nezávislá kontrola, jak probíhá propouštění a má být prostě nějaký preventivní dohled nad personálními procesy. Má být nezávislý orgán dohlížející na fungování státní služby. To jsou věci, které jste se všechny rozhodli smazat, kterým se chcete vyhnout, a to, co se tady roky postupně zabíhalo do fungování, tak vy ze svého svévolného rozhodnutí zničíte.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Paní předsedkyně, omlouvám se, musím vás přerušit. Je 13.15 hodin. To znamená, že je čas na to, abychom měli stanovené pevné hlasování.

 

Poslankyně Olga Richterová: Je mi líto všech odborníků a odbornic a toto rozhodnutí je velmi svévolné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna stanovila, že hlasování o podaných návrzích a návrhu zákona jako celku proběhne dnes, to je v pátek 26. června 2026 od 13.15 hodin, měli bychom nyní hlasovat o ukončení rozpravy. Já tedy prosím, aby se dostavili poslanci do sálu k hlasování. Není požadavek...

 

Nyní vás tedy žádám a zahajuji hlasování. Kdo je pro ukončení rozpravy? Ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 92, přihlášeno 143 poslanců, pro 77, proti 55. Návrh na ukončení rozpravy byl přijat.

 

Máme tady připomínky k hlasování, prosím.

 

Poslanec Libor Forman: Hlasoval jsem pro, na desce je proti. Nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Ještě tady máme jedno.

 

Poslanec Matěj Gregor: Stejně jako kolega, hlasoval jsem pro, na sjetině mám proti. Nezpochybňuji hlasování.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nyní tedy přistoupíme k hlasování. Máme zde hlasování o návrhu... Pardon, zapomněl jsem dát ještě závěrečná slova. Ukončuji rozpravu a ptám se na závěrečná slova?

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji všem za proběhlou rozpravu a konstruktivní připomínky. Můžu všem slíbit, že horší to nebude, než je to teď ve státní správě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Poslední závěrečné slovo, zpravodaj.

 

Poslanec Karel Haas: Koalice se nemusí ničeho obávat. Rozhodně ho nezneužiju, ale myslím, že zpravodaj má shrnout legislativní proces i to, jak budeme hlasovat, protože těch bodů k hlasování bude poměrně hodně. Takže, pane předsedající, nechci vám brát nějak slovo, ale navrhoval bych pak mimo jiné schválit i hlasovací proceduru.

Takže, v souladu s usnesením garančního ústavně-právního výboru z 29. dubna 2026, v souladu s tím, jak probíhala debata ve třetím čtení a jaké návrhy byly podány ve třetím čtení, průběh následující by měl být takový: Nejprve budeme hlasovat o opakování druhého čtení. Tento návrh byl podán. To bude první hlasování. Pak bychom měli hlasovat o návrhu na zamítnutí návrhu zákona. Tento návrh byl také ve třetím čtení podán. Pak byly podány dva návrhy na změnu účinnosti. Jeden na 1. 1. 2027. Ten druhý z návrhu na změnu účinnosti na 1. 11. 2026.

Návrh legislativně technických úprav obsahových, nikoliv změna účinnosti, podán nebyl. Pak bych navrhoval s ohledem na to, že je opravdu početná – blíží se téměř 30 hlasováním – schválit proceduru. Takže tolik jenom mé závěrečné slovo coby zpravodaje.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Tak tím pádem prosím přistoupíme tedy ještě ke schválení procedury, tak jak ji navrhl zpravodaj pan poslanec Haas. Ale nejdřív, než schválíme... Ne.

 

Takže budeme hlasovat o návrhu procedury.

Kdo je pro proceduru, tak jak ji navrhl pan poslanec Haas? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. do je proti?

Hlasování číslo 93, přihlášeno 145 poslanců, pro 142, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Nyní tedy budeme hlasovat o návrhu na opakování druhého čtení, který dne 27. 5. podal pan poslanec Vít Rakušan.

Můžeme? Zahajuji hlasování. Kdo je pro opakování druhého čtení? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Návrh na opakování druhého čtení.

Hlasování 94, přihlášeno 145 poslanců, pro 59, proti 85. Návrh na opakování druhého čtení nebyl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 95, přihlášeno 145 poslanců, pro 48, proti 85. Návrh na zamítnutí nebyl přijat.

 

Potom tady máme dva návrhy na účinnost, to znamená účinnost od 1. 1. 2027 anebo účinnost od 1. 11. 2026, tyto změny.

 

Nechávám tedy hlasovat o účinnosti k 1. 1. 2027.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 96, přihlášeno 145 poslanců, pro 59, proti 85. Návrh na účinnost od 1. 1. 2027 nebyl přijat.

 

Nyní zde máme návrh na účinnost od 1. 11. 2026.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 97, přihlášeno 145 poslanců, pro 118, proti žádný. Návrh na účinnost od 1. 11. 2026 byl přijat.

 

A nyní tedy jdeme k hlasování o jednotlivých jednotlivých návrzích, které byly předány, a já prosím pana zpravodaje, aby nás prováděl tímto hlasováním. A zároveň tedy před hlasováním ke sdělení stanoviska.

 

Poslanec Karel Haas: Vážené kolegyně, vážení kolegové, první pozměňovací návrh, o kterém bychom měli hlasovat, je pozměňovací návrh pod písmenem E7 kolegyně Ožanové – úprava působnosti Úřadu vlády České republiky a informačních systémů, širší verze. Stanovisko garančního výboru doporučující. Pokud bude návrh schválen, budou nehlasovatelné pozměňovací návrhy A14 a D3.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas. – Spuštěno hlasování číslo 98.) Pardon. Stop, stop, stop, stop. Musím odhlásit, zmatečné hlasování tady dávám. (Poslanec Benda se táže na návrh na zamítnutí.) Návrh na zamítnutí už se hlasoval.

 

Tak to byl takový krátký vstup, taková příprava a jdeme na to.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 99, přihlášeno 145 poslanců, pro 106 (správně 107), proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Díky přijetí pozměňovacího návrhu E7 se staly nehlasovatelné ty, které máte dva následující v hlasovací proceduře A14 a D3, takže bychom nyní měli hlasovat pozměňovací návrh pod písmenem G. Je to pozměňovací návrh kolegyně Pošarové – výjimky ze vzdělání. Rozšíření výjimky i na vedoucí státní zaměstnance. Stanovisko garančního výboru nebylo přijato.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas.)

Zahaj hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 100, přihlášeno 145 poslanců, pro 81, proti 60. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Díky přijetí pozměňovacího návrhu G se stal nehlasovatelným pozměňovací návrh A19. Takže jdeme na pozměňovací návrh pod písmenem E8 – úprava systemizace a organizační struktury, posílení role Ministerstva financí při systemizaci a Úřadu vlády ČR v oblasti organizačních struktur. Navrhovatelka kolegyně Ožanová. Pokud bude E8 schváleno, budou nehlasovatelné pozměňovací návrhy A3, A9 bod 1 a 27 bod 2. Stanovisko garančního výboru – doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování Číslo 101, přihlášeno 145 poslanců, pro 95, proti 17. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Díky přijetí pozměňovacího návrhu E8 nebudeme hlasovat pozměňovací návrhy A3, A9 bod 1, A27 bod 2, které se staly nehlasovatelné, a jdeme na pozměňovací návrh B1. Kolega Juchelka, úprava překážky na straně zaměstnavatele, terminologická úprava. Stanovisko garančního výboru – doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 102, přihlášeno 145 poslanců, pro 121, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Nyní budeme hlasovat pozměňovací návrh pod písmenem B2 kolegy Juchelky, vypuštění zvláštního ustanovení o platovém tarifu státního tajemníka. Omlouvám se, stanovisko garančního výboru – doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 103, přihlášeno 145 poslanců, pro 86, proti 34. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Nyní budeme hlasovat pozměňovací návrh pod písmenem E5, kolegyně Ožanová, úprava vymezení druhu práce. Stanovisko garančního výboru – doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 104, přihlášeno 145 poslanců, pro 85, proti 22. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Pozměňovací návrh pod písmenem D6, kolega Rakušan, posílení postavení poradní komise. Stanovisko garančního výboru – nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování číslo 105, přihlášeno 145 poslanců, pro 45, proti 95. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Pozměňovací návrh pod písmenem A obsažený v usnesení ústavně-právního výboru, to znamená výborový pozměňovací návrh, stanovisko garančního výboru doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas.)

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 106 přihlášeno 145 poslanců, pro 123, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Pozměňovací návrh pod písmenem E1 kolegyně Ožanová, Prodloužení lhůty pro pracovní hodnocení. Stanovisko garančního výboru doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas.)

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 107 přihlášeno 145 poslanců, pro 143, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Pozměňovací návrh E2 kolegyně Ožanová Oznamovací povinnost zaměstnance o trestním stíhání. Stanovisko garančního výboru doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas.)

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 108 přihlášeno 145 poslanců, pro 123, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Pozměňovací návrh E3 kolegyně Ožanové Správa pracovněprávních vztahů. Stanovisko garančního výboru doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 109 přihlášeno 145 poslanců, pro 142, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Pozměňovací návrh E4, který se týkal posunu data účinnosti, se stal nehlasovatelný schválením data účinnosti předchozí části procedury. Pozměňovací návrh E6 kolegyně Ožanové Prodloužení funkční období vedoucího státního zaměstnance bez provedení výběrového řízení bez zapojení ministra, reakce na výhrady Evropské komise. Stanovisko garančního výboru doporučující. Pokud bude tento pozměňovací návrh E6 schválen, je nehlasovatelný pozměňovací návrh pod písmenem D4.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo Je proti?

V hlasování číslo 110 přihlášeno 145 poslanců, pro 128, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Pozměňovací návrh D4 se stal nehlasovatelný přijetím pozměňovacího návrhu E6, takže jdeme na pozměňovací návrh C kolegy Jana Berkiho Rozšíření možnosti uznávání vzdělání z konkrétních škol mimo vyjmenované státy, a to nařízením vlády. Stanovisko garančního výboru nebylo přijato.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Neutrální.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 111 přihlášeno 145 poslanců, pro 60, proti 14. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Pozměňovací návrh D2 kolegy Dvořáka Fakultativní posílení role státního tajemníka na základě rozhodnutí člena vlády. Pokud bude pozměňovací návrh D2 přijat, stane se nehlasovatelný pozměňovací návrh D1. Stanovisko garančního výboru nebylo přijato.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Chvilka napětí. Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 112 přihlášeno 145 poslanců, pro 143, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Schválením tohoto pozměňovacího návrhu se stal nehlasovatelný pozměňovací návrh D1, takže jdeme na pozměňovací návrh D5 kolegy Dvořáka Zabránění účelovým reorganizacím ve státní správě, Závazné stanovisko poradní komise. Stanovisko garančního výboru nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 113 přihlášeno 145 poslanců, pro 59, proti 83. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Pozměňovací návrh D7 kolegy Rakušana Stupeň specializace státního zaměstnance Nemanažerská kariérní linka. Stanovisko garančního výboru nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 114 přihlášeno 145 poslanců, pro 59, proti 82. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Pozměňovací návrh F kolegyně Stojanové Omezení atrakce pravomoci státního tajemníka členem vlády nebo vedoucím Úřadu vlády. Stanovisko garančního výboru nedoporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 115 přihlášeno 144 poslanců, pro 59, proti 83. Návrh nebyl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: Poslední pozměňovací návrh hlasovaný v proceduře pozměňovací návrh pod písmenem H kolegy Vondráčka Zpřesnění postavení náměstka člena vlády. Stanovisko garančního výboru doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Samozřejmě souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 116 přihlášeno 144 poslanců, pro 88, proti 20. Návrh byl přijat.

 

Poslanec Karel Haas: A nyní bychom pane předsedající měli schvalovat již návrh zákona jako celek. Stanovisko garančního výboru doporučující.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak stanovisko tedy navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlas.)

O všech návrzích tedy bylo hlasováno a nyní přistoupíme k hlasování o celém návrhu zákona. Přednesu návrh usnesení.

„Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem poslanců Radka Vondráčka, Renaty Vesecké, Libora Vondráčka a Zuzany Ožanové na vydání zákona o právních poměrech státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech. Je to zákon o státních zaměstnancích. Podle sněmovního tisku 76 ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 117 přihlášeno 143 poslanců, pro 84, proti 56. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.

Ukončuji tedy projednávání bodu číslo 111. (Potlesk poslanců koalice.)

Pokračujeme v projednávání bodu číslo

Aktualizováno 1. 7. 2026 v 6:51.