Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Jan Skopeček)

153.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Upozorňuji, že nejpozději do 11 hodin je možno podat přihlášky k ústním interpelacím a poté proběhne jejich losování.

Otevírám tedy bod číslo 153 a informuji vás, že na pořad jednání 24. schůze Poslanecké sněmovny bylo předloženo 17 odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nebyli spokojeni a z toho důvodu požádali o zařazení na pořad schůze Poslanecké sněmovny. Pro dnešek nám zbývá projednat ještě 16 odpovědí na písemné interpelace.

Upozorňuji všechny poslance na ustanovení § 112 odst. 6 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, které zní: Není-li interpelující poslanec na schůzi Poslanecké sněmovny přítomen, nekoná se o odpovědi na jeho interpelaci rozprava a Sněmovna k ní nezaujme stanovisko ani o ní dále nejedná.

A nyní přistoupíme k projednání odpovědí na písemné interpelace.

Ministr životního prostředí Igor Červený odpověděl na interpelaci poslance Petra Hladíka ve věci budoucnosti programu Nová zelená úsporám. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 127. Projednání této odpovědi bylo opakovaně přerušeno, naposledy 25. června 2026 uplynutím času pro odpovědi na písemné interpelace. Pokračujeme tedy v přerušené rozpravě, do které se přihlásili a mám tady dvě faktické poznámky pana poslance Hladíka a pana ministra Červeného. Nicméně pan Červený je omluven a nevidím ani pana poslance Hladíka. To znamená, že interpelace propadá a nebudeme o ní jednat z důvodu nepřítomnosti obou kolegů.

Další interpelace, ministr životního prostředí Igor Červený odpověděl na interpelaci poslance Petra Hladíka ve věci zálohování obalů. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 128. Projednání této odpovědi bylo přerušeno naposledy dne 4. června 2026, do přítomnosti ministra životního prostředí. Nicméně není tady ani ministr, ani pan poslanec, čili se o ní nejedná, nebyla naplněna podmínka jeho přítomnosti.

Tak to samé asi bude u další písemné odpovědi. Ministr životního prostředí Igor Červený odpověděl na interpelaci poslance Karla Haase ve věci potřebné změny vyhlášky číslo 169/2023 Sb., snížení omezující hranice výkonu energetického zdroje z 20 megawatt na 5 megawatt s cílem větší možnosti pro městské teplárny využívat energetickou hodnotu paliv z odpadů, vyhovujících evropským technickým normám. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 148. Projednání této odpovědi bylo opakovaně přerušeno, naposledy dne 4. června 2026, do přítomnosti ministra životního prostředí. Pokračujeme tedy v přerušené rozpravě a ptám se, zda si přeje pan poslanec vystoupit, ale vzhledem k tomu, že tu není pan ministr životního prostředí, tak není naplněna podmínka přítomnosti pana ministra a interpelace je dál přerušena.

Ministr dopravy Ivan Bednárik odpověděl na interpelaci poslance Mariana Jurečky ve věci zavedení povinnosti znalosti českého jazyka. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 155. Projednávání této odpovědi bylo opakovaně přerušeno, naposledy dne 4. června 2026, do přítomnosti ministra dopravy. Nicméně i ministr dopravy Ivan Bednárik je omluven a není tedy naplněna podmínka jeho přítomnosti a interpelace zůstává přerušena.

Ministr vnitra Lubomír Metnar odpověděl na interpelaci poslankyně Ireny Ferčíkové Konečné ve věci financování právního poradenství pro žadatele o mezinárodní ochranu. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 177. Projednání této odpovědi bylo opakovaně přerušeno, naposledy dne 4. června 2026, do přítomnosti ministra vnitra. Nicméně pan ministr vnitra Metnar není přítomen dnešnímu jednání, tudíž podmínka nadále trvá a o interpelaci se nebude jednat.

Ministr Lubomír Metnar odpověděl na interpelaci poslankyně Ireny Ferčíkové Konečné ve věci zrušení krizového informačního systému KRIT Ministerstva vnitra ČR. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 178. Projednání této odpovědi bylo opakovaně přerušeno, naposledy dne 4. června 2026, do přítomnosti ministra vnitra. Nicméně pan ministr není přítomen, a proto podmínka trvá a o interpelaci se dále nebude dnes jednat.

Další interpelací je interpelace, kdy ministr spravedlnosti Jeroným Tejc odpověděl na interpelaci poslance Petra Hladíka ve věci plánu legislativních prací vlády. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 184. I projednání této odpovědi bylo opakovaně přerušeno, naposledy dne 4. června 2026 do přítomnosti ministra spravedlnosti, ale protože pan ministr spravedlnosti není přítomen, podmínka trvá a o interpelaci se dnes dále nebude jednat.

Předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci poslankyně Gabriely Svárovské ve věci zajištění financí a nástrojů ke zmírnění dopadů zvyšování cen energií a paliv z fosilních zdrojů na nejzranitelnější domácnosti. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 191. Projednávání této odpovědi bylo opakovaně přerušeno, naposledy do 4. června 2026 do přítomnosti předsedy vlády. Nicméně pan premiér je omluven, není přítomen, podmínka tedy nadále trvá, o interpelaci dnes nebudeme jednat.

Další interpelací, respektive odpovědí je: předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci poslankyně Olgy Richterové ve věci užívání obecního bytu ministryní pro místní rozvoj Zuzanou Mrázovou a návrh na její odvolání. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 204. Projednání této odpovědi bylo opakovaně přerušeno, naposledy dne 4. června 2026 uplynutím času pro odpovědi na písemné interpelace. Ale protože pan premiér Babiš není přítomen, tak i tuto bychom měli – protože byla přerušena rozprava, tak tady v této věci budeme (jednat). Dne 4. června byla ve svém vystoupení s faktickou poznámku přerušena poslankyně Jitka Volfová, které zbývala jedna minuta a deset vteřin z určeného času, tak tam nebyla přerušena rozprava – paní poslankyně Jitka Volfová nechce využít faktickou poznámku. Tak se ptám, zda se do rozpravy hlásí někdo další? Paní poslankyně Richterová. Prosím. Tak, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající, a dobrý den zde ve spolek. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, na tom, že jsme se dostali až k té mojí interpelaci, je vidět, jak opravdu dobře zacílený je ten návrh pirátského poslaneckého klubu, aby ministři byli motivováni i finančně chodit na interpelace, protože ta spousta prázdných židlí za mnou ukazuje, že tady prostě dnes chybí téměř všichni ministři, aby mohli odpovídat na interpelace poslanců. Je tady jenom paní ministryně Mrázová. Já budu velice ráda, pokud bude paní ministryně reagovat. Současně ta má otázka, ta má interpelace je směřována přímo na pana premiéra, protože on je odpovědný za složení vlády a on by mně měl odpovědět, jaké vyvodí důsledky z toho, co se dělo kolem kauz paní ministryně Mrázové. A opravdu ta interpelace je přímo otázkou na to, zda pan premiér paní ministryni Mrázovou odvolá, a to z následujících důvodů a s následujícím odůvodněním.

Ty otázky se týkají prostě spojení osoby odpovědné za agendu bydlení, člověka odpovědného jako ministryně za to, jak budou fungovat pravidla týkající se výstavby černých staveb a dostupnosti bydlení, který zároveň čerpá a čerpal výhodu z obecního bytového fondu, výhodu, která prostě nemůže vzbuzovat důvěru veřejnosti, a který zároveň má černé stavby na svém pozemku. Já jsem tu interpelaci podávala vlastně v dubnu, čili tam nejsou ještě úplně všechny skutečnosti. A nyní je vlastně prostor na plénu Sněmovny se o tom pobavit, pobavit se o rozsahu těch kauz a potom přerušit to projednávání, aby tak, jak to předjímá jednací řád, jsme to potom mohli doprobrat s panem premiérem Babišem. Akorát tady nebyla vůle to přerušit v tom minulém projednávání, když se to tady otevřelo. Nebyla, což je velmi překvapivé, vůle to přerušit a já si tedy myslím, že musíme využít tu jedinečnou příležitost to probrat teď, i když je velká škoda, že tady není předseda vlády. A já tedy mám ty otázky zde před sebou... (Poslankyně se dívá do svého notebooku.) ...a myslím si, že je užitečné pro začátek té diskuse, abych část z nich připomněla.

Ta první klíčová otázka je prostě na předsedu vlády. Zda považuje za slučitelné, a to s výkonem funkce ministryně pro místní rozvoj, která má v gesci bydlení, tak zda považuje za slučitelné, aby členka vlády dlouhodobě užívala obecní byt za podmínek výrazně výhodnějších než tržní nájem a současně měla řešit bytovou nouzi, to, jak se lidé dostávají do bytových potíží, a zároveň řešila třeba i zákon o podpoře bydlení, ale bohužel jeho osekáním a vykostěním. Zajímalo mě, zda se o věci premiér s paní ministryní Mrázovou bavil, zda se jí ptal, jak to celé fungovalo, jak konkrétně se ty byty v Bílině přidělují, kdo rozhoduje o prodlužování nájemních smluv, ale to čistě z toho důvodu, aby bylo jasné, jak je to se střetem zájmů. Jak je to s tím, když člověk, který byl starostka v Radě města a bydlí v obecním bytě, prostě předešel podezřením, že má výhody, co běžní lidé nemají. Takže mě zajímalo, jestli to třeba premiér řešil osobně, jestli chtěl vidět ty podklady a současně jestli řešil tu otázku střetu zájmů alespoň u své členky vlády, když sám u sebe ji chce řešit akorát tak přepsáním zákona. Sám u sebe chce střet zájmů spíše vygumovat.

Já, protože jsem z Pirátské strany a jsem velmi ráda, když máme konkrétní řešení, tak jsem se nadále chtěla s panem premiérem bavit o tom, že obce by měly mít jaksi zákonnou povinnost zveřejňovat jasná, přehledná pravidla pro přidělování obecních bytů. Ne všude to je totiž tak veřejnosti dostupné a pro veřejnost jasné. A stejně tak by mě velice zajímal postoj předsedy vlády k tomu zvýšení transparence veřejných činitelů obecně tím, že bychom případné užívání obecního bytu, jako je to u paní ministryně Zuzany Mrázové nebo jako to je třeba u pravé ruky Andreje Babiše Tünde Bartha, pokud tedy už nenabyla účinnosti ta výpověď, co měla dostat, aby se uvádělo to užívání obecního bytu v majetkovém přiznání. Ať si to mohou voliči vyhodnotit, pokud je ten byt pronajatý pro město výhodně, anebo zda to prostě pro město výhodné není a je tam podezření, že člověk, který nastavuje pravidla, což byla tehdy jako starostka i paní současná ministryně Mrázová, nemá využívat ten levný obecní nájem. Tohle si myslíme, že mají mít šanci voliči vidět a mají mít šanci to vyhodnotit. (Poslankyně Richterová se otáčí na předsedajícího kvůli hluku v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, rozumím, chcete klid v sále. Já poprosím kolegy a kolegyně, aby případně své rozhovory přenesli do předsálí a vy jste mohla v klidu pokračovat ve vystoupení. Děkuju, kolegyně, kolegové, za respekt k řečníkovi.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji, pane předsedající. Já už se blížím k závěru toho, co jsem zde přednesla pro začátek diskuse s panem premiérem. Protože jde o to, že potřebujeme jako stát fungovat a krize bydlení je jedna z největších krizí, co u nás jsou. A je nutná důvěra veřejnosti, že vláda řeší bytovou krizi pro všechny a nejen pro sebe, nejenom pro své lidi. Ondřej Prokop, Tünde Bartha i Zuzana Mrázová jsou aktuálně pro lidi symbolem toho, že sice mladí lidé nemají kde si pronajmout dostupné bydlení a že sice u nás bydlí 60 000 dětí na ubytovnách v nevyhovujících podmínkách, v podmínkách, které znamenají, že prostě mají mnohem těžší start do života a je velice obtížné pro ně se učit, připravovat do školy a podobně, ale že vláda v těchto případech, které jsou velice podivné a týkají se jak již bývalého, ale přece jenom dlouholetého prominentního politika hnutí ANO Ondřeje Prokopa, potom které se týkají Tünde Bartha, čili pravé ruky premiéra Babiše, a také paní ministryně Mrázové, která mimo jiné komunikuje s Evropskou komisí ve věci střetu zájmů premiéra Andreje Babiše, takže v těchto konkrétních případech se ukazuje systémové selhání, řešení bytové krize jenom sami pro sebe.

A mě tedy zajímá, zda to premiér této země považuje za akceptovatelné, zda považuje za akceptovatelné, aby členové jeho vlády dál bydleli za snížené nájemné v obecním bytě. Zda považuje za akceptovatelné roky v tom obecním bytě – myslím velikostí – zprávy v médiích byly kolem 100 metrů čtverečních – za ty 4 500 měsíčně. Jak to vysvětluje lidem? Jak jim chce vysvětlit, že takovýto člověk zajistí řešení krize dostupnosti bydlení?

A vzhledem k tomu, že jako ministryně – paní ministryně Mrázová odpovídá i za řešení černých staveb, tak to je téma, které se objevilo po podání mé interpelace. Seznam Zprávy uvedly, že Bílina jako obec roky neřešila černé stavby právě své paní starostky, potom exstarostky a nyní ministryně. Seznam Zprávy zveřejnily, že stavební úřad vede její kamarád. A současně opět ona má být ten člověk, kdo nastavuje pravidla, kdo se zasazuje o jejich vymáhání. Paní ministryně tady teď sedí, tváří se, že se jí to netýká, že se nebude věnovat těmto otázkám. Já bych si velmi přála, aby se vyjádřila. Jak to, že stavební zákon, který ona navrhuje, bude umožňovat velice snadnou legalizaci černých staveb napříč Českem? Dělá to kvůli sobě paní ministryně? (Obrací se k ministryni, která sedí v poslanecké lavici a hovoří s jednou poslankyní.) Vážená paní ministryně, velice by mě zajímala vaše reakce. Paní ministryně Mrázová zde sedí v sále a mohla by vystoupit. Je to totiž rozprava, otevřená rozprava.

Já jsem se dostala k závěru toho svého shrnutí. A protože pan premiér tady není, pan premiér nehodlá diskutovat o tom, jakým způsobem má být vyvozena politická odpovědnost v těchto kauzách, nechce se bavit o návrhu Pirátů, ať paní ministryně Mrázová na základě těchto kauz rezignuje, tak já bych velice ráda využila tu příležitost, že paní ministryně Zuzana Mrázová, která je odpovědná za politiku bydlení v České republice, tady dnes je jako jediná ministryně a může na tyto otázky s námi diskutovat. A může třeba se i obhájit a vysvětlit, proč si myslí, že její zvýhodněný obecní zájem se dá před lidmi nějak obhájit. Já bych jí velice ráda dala tento prostor. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy? Pan poslanec Bartoš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Děkuji za slovo. Až se budeme zase někde bavit o tom, kdo, kdy byl přítomen nebo nebyl přítomen na interpelacích, když už tedy ty interpelace konečně máme a někdo by říkal, vy jste tam také nebyli, já jsem se koukal na svoje vystupování v rámci interpelací a nebylo to někdy velmi lehké, zejména v momentě, kdy jsme začali měnit politiku bydlení v České republice. Stál jsem tady hodně často hodně pod palbou kolegů nyní z koaliční vládní strany ANO. A pamatuju si velmi – a proč to tady říkám – když jsme prosazovali zákon o podpoře bydlení.

Ne že by ten zákon měl fanoušky i mezi stranami tenkrát vládní koalice, zejména ODS se dlouho cukala, než ten návrh vůbec spatřil světlo světa. Nicméně nakonec se nám podařilo ten návrh nějakým způsobem prosadit, i když můj nástupce na Ministerstvu místního rozvoje, pan ministr Kulhánek neobhájil ty důležité parametry, zejména proti panu Stanjurovi a panu Kupkovi.

Ale proč se vracím do tohoto momentu? Jsem rád, že tady je paní ministryně. Když jsme nastavovali systémy možného přidělování bytů pro skutečně potřebné, tedy lidi, kteří by skrze kontaktní centra pro bydlení měli i nárok na to mít nějaký byt z toho portfolia, ať už sociálních bytů nebo bytů vložených do takzvaných městských realitek, vystupovala zde moje ctěná kolegyně Eva Fialová. Bavili jsme se o tom, jak se na městech – že se s tím bude kšeftovat, jak kdo bude vědět, že ty byty se přidělují správně, že těch bytů není moc, kdo bude kontrolovat kvality bytů, aby to nepodporovalo obchod s chudobou. A často ve věci obecních bytů, a možná to jsou skoro nejčastější politické kauzy, které v České republice vidíme, ať už to byla kauza v Brně, která se týká přidělování bytů, ať už jsou to – jsme tady na Praze 1 – kauzy přidělování městských bytů prominentům politických stran za pakatel.

A mně vlastně přijde jako zásadní problém, že pokud se bavíme o systému, který má být vůči lidem spravedlivý, tak hlavním reprezentantem změn je člověk, paní ministryně Mrázová, která nejen v té věci obecního bytu, ale i třeba volby bydlení v tom slavném, v uvozovkách „bytě na Pařížské“, kde tenkrát bydlela paní ministryně Schillerová, kde bydlela paní ministryně Dostálová, nejde příkladem a vlastně sama je symptomem toho problému, který my se snažíme řešit, tudíž že obce mají málo bytů. Když už ty byty mají, tak často nepokrývají potřeby obyvatel nebo lidí, ať už jsou to potřebné profese, ať jsou to mladí nebo jsou to mladé rodiny, ale zároveň i to, že často ty byty nejsou využívány v souladu s tím, jak by měly.

U pana Prokopa, kterého zde zmínila Olga Richterová, tak ten pouze výhodně získával byty skrze asi nějaké schéma, protože spoustu těch nebo nějaké z těch bytů mu – nebo přišlo přes společnost FINEP. Mimo jiné já vím, paní ministryně to nerada slyší, ale vládní zmocněnkyně pro implementaci stavebního zákona nebo jak se jmenuje pozice paní Hany Landové, mimo jiné to byla jedna z největších lobbistek právě FINEPu a dalších těchto firem. Když se podíváte na Hlídač státu, uvidíte tam, pro koho všeho paní Hana Landová dělala, jaké byly její zájmy, koho, kde reprezentovala. Mimo jiné taky které politické strany ve volbách, firmy, v kterých ona působila, sponzorovaly. Ale proto jsem nechtěl mluvit o Ondřeji Prokopovi. Já předpokládám, že jeho odchod z politiky – bude ještě následovat krok B a to bude vysvětlení, jakým způsobem – to je skoro jak švec ke štěstí přišel – jakým způsobem se mu tak skvěle dařilo, kde za těch x let nabral těch asi šest bytů a jeden rodinný dům. Samozřejmě tím, že odcházíte z politiky, máte-li na sobě nějaké kauzy, určitě to je chvályhodné přijmout politickou zodpovědnost. Pak záleží ještě to B - tak jako vysvětlit ty konsekvence, kvůli kterým jste odcházela, z jakých důvodů.

Ale vrátím se zpátky k tomu symptomatickému využívání bytů, jež jsou určeny pro lidi ve městě, politiky. Nebylo překvapením, že Praha 3, nakonec paní Tünde Bartha, což je tedy šéfka – pro ty, co nevědí – úřadu pod Andrejem Babišem, jeho pravá ruka, paní, která hovoří o efektivitě státu, která hovoří o tom, jak se lidé mají postarat, tak tu výpověď z toho bytu dostala. Tam ještě – pokud se nemýlím – byl ten problém, že ona v tom bytě ani nebydlela – a teď já neřeším její majetkové poměry, ať každý si tohleto srovná ve své vlastní hlavě – nicméně ona ten byt ještě jako přepronajímala. Což si myslím, že z pohledu nedostatku bytů v městských částech Prahy, ale všude – minimálně ty městské části mají pošetřené, že máte-li byt obecní, který jste získal za nějakých podmínek, tak ho dál samozřejmě nemůžete poskytovat k pronájmu. Smutné je, že často – další věc, kterou možná budeme řešit v tomhle volebním období, i když jsem k tomu velmi skeptický – protože velká kamarádka Andreje Babiše, paní Tykač sama jede obří byznys v pronajímání bytů Airbnb. To všecko jsou problémy, které lidi velmi vnímají. Lidi vnímají, že nejsou byty. Když jsou byty, často jsou pro ně za nedostupné ceny v tom komerčním segmentu. To všechno dává jaksi smysl. Byty se holt prodávají a pronajímají těm, kdo v danou chvíli na to mají.

Ale pak zde máme obecní byty, pak zde máme legislativu, rozhodnutí soudu, které má omezovat pronajímání bytů v režimu Airbnb z jednoduchého důvodu – jedná se o byty, které nejsou zkolaudovány ve smyslu poskytování ubytování, jsou zkolaudovány jako byty, v kterých se má bydlet.

Já vím, že nemáme precedentní systém, takže pokud máme nějaký judikát z ministerstva nebo stavební úřady by se podle toho měly zařídit, městské části, nicméně nemůžeme a priori aplikovat toto rozhodnutí, že všechny v tuto chvíli takto pronajímané byty jsou protizákonné. Každý ten byt se musí prošetřit, musí v tom jednat stavební úřad a další. Ale jestli něco můžeme udělat, jestli něco fakt můžeme udělat, tak je, aby byty, které obce v danou chvíli vlastní, které mají ve svém bytovém fondu anebo skrze zákon o podpoře bydlení by vlastnit mohly, i když to paní ministryně za podpory svých koaličních kolegů v zákoně o dostupném bydlení silně, silně poškodila, tuto část, možnost vložení těch bytů, tak aby tyto byty byly k dispozici.

A já jsem si tady – teď vláda skládala účty, já se koukám na to, co publikuje Ministerstvo místního rozvoje, nevím, kdo tam teď řídí mediální odbor – tak jsem si tady vyjel plnění programového prohlášení vlády a přijde mi vlastně jako maximálně drzý, že paní ministryně, která v tuhletu chvíli stále má máslo na hlavě týkající se svého obecního bydlení, bydlení tady v Praze na Pařížské, to, že její pravou rukou ve věci stavebního zákona v řešení bydlení je jedna z největších lobbistek stavebních nebo developerských firem, tak tady píše všechny ty jako supr věci, které ve věci dostupnosti bydlení udělala.

Jo, ukotvení bydlení jako veřejného zájmu – za to musím zvednout palec. To že to bydlení je definováno tak, že veřejný zájem bude postavit jakoukoliv velkou bydlící jednotku, jakýkoliv projekt, klidně obří a ty byty můžou být pronajaty nebo dokonce prodány investorům s bydlením, to už je jiná.

My jsme chtěli, aby definicí veřejného zájmu bylo dostupné bydlení. Dostupné je takové magické slovíčko. Dostupné pro lidi, jo? Ne dostupné pro ty, kteří mají nějaké výhody. Prostě pro obyčejné lidi, kteří chtějí bydlet. Takže tady za to palec, tady za to palec možná i nahoru.

Nicméně ta definice ve finále spolu se zákonem stavebním, který teď měníme, prakticky umožní přebít jakýkoliv veřejný zájem tím, že tady vznikne obrovská nebo nějakým způsobem vydefinovaná bytová plocha, kde můžou být dokonce i nějaké rodinné vily, protože to je dáno metry. Nebo může vzniknout třeba na Parukářce nějaký projekt, kde zmizí park. Protože proč? Protože bydlení je veřejný zájem a takto bude vyhodnocován jako zájem, který je nadřazený všem ostatním.

Pak tady ale paní ministryně v té enumeraci píše o tom, jak sehnala peníze na projekty dostupného nájemního bydlení. Já jsem tedy byl přítomen tady ve Sněmovně, když jsme debatovali vládní návrh rozpočtu pro tento rok, dokonce když vznikalo rozpočtové provizorium. A když se podívám na statistiky, které vycházejí ze SFPI, tak fakticky rozpracovaných projektů v České republice, i když se ta čísla liší, osciluje mezi 40 až 60 miliardami celkové ceny projektů. Již v tomhletom roce bylo potřeba zhruba 14 miliard na tyto projekty.

A já bych se chtěl paní ministryně zeptat, nehledě na to, že stále by mě zajímalo, jakým způsobem se popasovala se svým bydlením v Bílině a dalších, jestli těch 6 miliard, o kterých ona píše, se uvolňují pro ty obce, nebo stále platí, že ty obce, které ty projekty měly připravené, si je mají přepsat a uplatnit je příští rok? Protože zatímco paní ministryně a spousta dalších lidí bydlí někdy na dvou adresách, někdy dokonce na více adresách nebo tento problém nemají, tak v těch obcích, kde je potřeba zajistit bydlení pro jejich obyvatele, se samozřejmě každým zpožděním ten problém prohlubuje. Ten problém se tam prohlubuje, ty projekty se zhruba přes ten rok zdražují o 10 procent, ať už je to kvůli cenám stavebních prací nebo kvůli cenám materiálů.

A já vlastně na těch profilech Ministerstva místního rozvoje či paní ministryně vlastně sleduji naprosto opačný příběh, než se ve skutečnosti v českých městech a v České republice odehrává. A já nevím, jestli to je nějaká strategie vlastně touhletou jako pseudopozitivní komunikací přebít ty faktické problémy, které má ať už paní ministryně, tak fakticky ten rezort.

Zrovna dnes vyšel článek v Hospodářských novinách, pokud se nemýlím, který se týká pomoci obcím v problematice dostupného bydlení a sociálního bydlení, zejména pro ty nejzranitelnější skupiny. Hovoří se opět o vlastně rozbití celé struktury agentury, kde paní ministryně hovoří o tom, že je to na úkor efektivnějšího působení, Agentury pro sociální začleňování, která v řadě případů a v řadě měst v České republice byla ta jediná, která nesla tu politiku sociálního bydlení tam, kde třeba ta města neměla potřebný aparát nebo potřebné know-how.

Já bych mohl pokračovat v té numeraci. On to má každý ministr vlády pana Babiše, takový seznam toho, co jako supr se v tuhletu chvíli stalo. Ale my, když se podíváme na ten fakt – projekty výstavby dostupného bydlení zastaveny v té první fázi, myslím, že to byl nakonec ministr Červený, který tedy konečně potvrdil, že peníze, které zůstávají v těch modernizačních fondech, se dají použít na výstavbu bydlení, zejména pokud bude energeticky neutrální, bude mít dobrý label, tak se z něj dají stavět i byty. To je trošku posun. Pan ministr Hladík mi tento nárok na výstavbu dostupného nájemního bydlení z těch peněz z emisních povolenek v uvozovkách stále upíral.

Ale je tady jeden problém za druhým. Vláda Andreje Babiše měla obrovský billboard, kde stál pan Havlíček, kde stál Andrej Babiš v takové té pozici sochy toho Ježíše – levnější hypotéky. Jsou levnější hypotéky? Nejsou. Jsou na historickém maximu. Projekty, které byly připraveny za 60 miliard, nejedou, odkládají se o rok, budou dražší. Centra, která měla řešit problémy s bydlením u lidí, než fakticky nastane třeba ta ztráta bydlení, jsou omezena, nebyly na ně dány peníze. Zákon, který tedy kolegové z ODS výrazně otupili ještě v minulém volebním období a STANu se to už ve vládě nepodařilo zachránit, tak ten je v troskách. A můžeme takhle pokračovat.

Paní ministryně nedávno sdílela dokonce článek, to mě pobavilo, od pana hybridního novináře Michala Půra. To je takový novinář, mně se to slovo hybridní líbí. Podle mě to je normálně slovo prodejný, ne? Jako vy mu zaplatíte a on pro vás něco napíše. On teď píše na ePatnáctku. Tak paní ministryně sdílela článek – jediný, co vyřeší vaši krizi z bydlení, je, když budeme (budete? – nesrozumitelné.) rychle stavět. Podepsáno – Michal Půr. Pak už to tedy komunikační oddělení Ministerstva místního rozvoje trošku naředilo, řeklo, že to je jedna z věcí, které mohou ovlivnit ceny bydlení.

Proč tohle všechno říkám? Ministerstvo místního rozvoje je příslušné k řešení problematiky bydlení. Není to ani Ministerstvo financí, což se mohlo zdát v minulém volebním období díky nějakým zásahům i pana ministra Stanjury, není to Ministerstvo průmyslu, byť tedy stavební zákon, který předkládá tahle vláda a tlačí ho Sněmovnou, mi připadá, že píše Hospodářská komora s panem Havlíčkem, než že by Ministerstvo místního rozvoje k tomu mělo co říci, protože věci, které tam zaznívají, jsou přímo v rozporu, nebo které se tam mění, jsou přímo v rozporu s tím, jak Ministerstvo místního rozvoje má řídit politiku bydlení a stavebnictví.

A do toho všeho, a to je podle mě ten zásadní problém, hlavou téhleté změny je paní ministryně, která nejenom, že nehovořila pravdu ve věcech, kterými se hájila v první fázi začátku té kauzy, ale sama má ve věci bydlení ve svém hlavním městě, kde byla starostkou, máslo na hlavě.

Máme tady tuhletu dvojí linku, nikoliv dvojí metr. Dějí se zde změny, které se týkají problematiky bydlení, které ovšem nahrávají ve prospěch těch, kdo už bydlí, nahrávají developerům, jejichž hnacím motorem, a to jim nikdo nezazlívá, je zisk. Fakticky kašleme na sociální bydlení a vracíme se do momentů, když já jsem přebíral ministerstvo po Kláře Dostálové, programů, které v danou chvíli nikdo nechtěl, stavělo se pouze sociální bydlení v řádu stovek.

Nestaví se těch 10 tisíc bytů navíc ročně, což by mělo být v zájmu i paní ministryně, protože jsem si všiml, že v hospodářské strategii ANO zkopírovalo program Pirátů, ten náš plán, na 200 tisíc nových domovů za čtyři roky. Bohužel nevidím jediný krok, který by k tomu vedl. A pokud se projekty výstavby dostupného nájemního bydlení posunou o rok, tak jste o 10 tisíc bytů méně, než by mohlo vzniknout, pokud byste jim tedy dali patřičné peníze, což není 6 miliard, ale je zhruba těch 10 až 14 miliard.

Jenom jsem chtěl podotknout, paní ministryně neposlouchá, ale to nevadí, že pokud by tady tu věc chtěla řešit, tak samozřejmě zde máme ještě Evropskou investiční banku, se kterou jsem já ještě jako ministr podepsal memorandum o možnosti úvěrového financování těch finančních nástrojů pro výstavbu dostupného nájemního bydlení a Evropská rozvojová banka obratem do tohohletoho systému může vložit přes 5 miliard a více, což máme taky potvrzené.

Zpátky k meritu interpelace Olgy Richterové. Kdyby tady byl pan premiér, já bych se ho zeptal, nejen jestli mu nevadí, že pro politika bydlení v České republice je vedena od desíti k pěti z mého pohledu velmi nekompetentně a vyjadřují se k tomu tak všichni odborníci na bydlení. Ona jich spousta byla ještě na ministerstvu, než je paní ministryně všechny vyrazila, vyjadřují se k tomu velmi negativně, ať už k tomu stavebnímu zákonu, takže je zde ten problém kompetenční řízení agendy dostupnosti bydlení v České republice. A pak je zde samozřejmě i ten rozměr reputační, tedy, že v čele této agendy stojí osoba, která právě v dostupnosti bydlení a ve férovém přístupu pro občany naší země sama osobně zklamala a nevyvodila z toho žádný důsledek. Předpokládám, že nikdo z vládní koalice tady nevystoupí, aby se k tomuto vyjádřil. A já mám spoustu praktických dotazů, které se samozřejmě týkají samého meritu problému toho bydlení. Nastavení programu, snížení podílu, který stát skrze ty chytré úvěry, protože to nejsou dotace, může dát a dalších, ale nechám si to spíše na nějakou další interpelaci na paní ministryni. Zde měl sedět premiér Babiš a odpovídat na dotazy a interpelace poslanců opozičních. Nepřišel, uvidíme se příště.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy? Paní poslankyně Stojanová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Stojanová: Dobré dopoledne. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych ráda navázala na moje kolegy Olgu Richterovou a Ivana Bartoše, kteří zde myslím, docela zasvěceně hovořili o té probíhající krizi bydlení, do které teď bohužel ještě zasahují četné kauzy ministryně pro místní rozvoj, která si myslím, že má v zásadě na starosti jednu ústřední agendu a to právě zdostupnit bydlení samozřejmě nejen pro mladé lidi v této republice, ale i pro celou řadu jiných ohrožených sociálních skupin, které v současné době nedosáhnou na dostupné bydlení. Jedná se o samoživitele, jedná se o seniory, ale bohužel ten neblahý trend, který ukazují především průzkumy, datové analýzy, ukazuje, že do té bytové krize se postupně v České republice propadá i střední ekonomická třída. To znamená, netýká se to už jenom osob, řekněme, z těch vyloučených lokalit nebo ze slabších socioekonomických poměrů.

Začíná se to dotýkat celé řady dalších lidí a samozřejmě s tím, jak rostou ceny nemovitostí, které jsou dostupné na volném trhu, nikoliv k nájemnímu, ale k tomu vlastnickému bydlení, tak ta krize se prohlubuje daleko více, zvláště ve chvíli, kdy víme, že máme třeba i v občanském zákoníku určité slabiny ve vztahu k tomu nájemnickému vztahu, tedy mezi nájemníky a pronajímateli. A mě mrzí, že místo toho, aby to bylo pro současnou vládu ústy a prací ministryně pro místní rozvoj to ústřední téma, téma číslo 1, tak místo toho tedy titulky veřejných médií plní její kauzy namísto těch opravdu efektivních řešení, které by pomáhaly občanům a občankám vyrovnávat se s tou bytovou krizí. Mě samozřejmě mrzí, že kromě toho, že ty kauzy nějakým způsobem neřeší nedostupnost bydlení v České republice, tak ještě více prohlubují nedůvěru lidí v politiku a politiky, protože to je přesně ten typ papalášského chování a jednání, který možná často adresují třeba i vaši přátelé, známí nebo sousedi, kteří vědí, že se pohybujete v politice. Já se s tím potýkám velice často, že to, že jsme tu politici a političky je pro ně takové vzdálené a možná trošku sprosté a nedůvěryhodné, protože si prostě z většiny odnášejí z politiky to, že se tu řada lidí chová papalášsky a má pocit, že je zavřená v nějaké své slonovinové věži a namísto toho, abychom často napnuli svoje síly proto, abychom řešili reálné problémy lidí, se kterými oni bojují v těch svých každodenních životech, a jsou to závažná témata. Já jsem z Ústeckého kraje, je to kraj, který má velice specifickou socioekonomickou strukturu tamního obyvatelstva. Je tam řada vyloučených lokalit, máme velice nízkou kupní sílu, máme vysokou nezaměstnanost. Kromě toho, že i zde řada lidí bojuje s nedostupným bydlením, nikoliv snad proto, že by zde byl nedostatek nemovitostí na trhu, jako je tomu třeba v Praze, to je ten trošku zásadní rozdíl oproti těm velkým městům a právě třeba obcím v Ústeckém kraji, ale prostě proto, že jsou zatíženy velkou řadou exekucí, mají třeba problém uplatnit se na trhu práce a jsou zde také veliké významné regionální rozdíly mezi mzdami v těch velkých krajských městech v Praze a v těch menších obcích. Mimo jiné u nás v Ústeckém kraji, tak mají prostě problém utáhnout ty veliké náklady, které jsou spojeny s bydlením.

No, jak jsem říkala, paní ministryně Mrázová dnes řídí rezort, který mimo jiné odpovídá za dostupné a sociální bydlení a má právě mluvit za lidi, kteří dnes čekají na přidělení třeba obecního bytu. Má mluvit za seniory, za samoživitele, mladé rodiny nebo lidi v bytové krizi. Blíží se komunální volby. Přece vždycky je velkým tématem v komunálních volbách a možná to znáte z vlastních měst a obcí, že obce by měly mít k dispozici nějaký bytový fond ke své správě. My jsme bohužel udělali, já jsem tedy ještě v té době nebyla na světě, ale řada z vás jo, my jsme udělali tu ústřední chybu, že v devadesátých letech jsme poměrně divoce zprivatizovali ty obecní fondy v jednotlivých obcích a nyní se ale přitom ukazuje, že je po nich velká poptávka. Samozřejmě s rostoucí inflací, s rostoucími životními náklady, že zkrátka máme tady významnou skupinu obyvatel, která očekává, že ji stát nějakým způsobem pomůže, pakliže má pak participovat na pracovním trhu a vychovávat dobře své děti a poskytovat jim veškeré zázemí pro to, aby byli jednou perspektivními daňovými poplatníky. A dobře víme, že všechny tyto životní potřeby zkrátka nelze pokrýt, pakliže nebudou mít lidé v této republice dostupné a stabilní bydlení, protože to je ta základní životní potřeba číslo 1, bez které prostě nelze rozvíjet další, další aspekty našeho života a pro ten můj Ústecký kraj je to opravdu ústřední téma a paní ministryně Mrázová je starostkou jedné z obcí v Ústeckém kraji, která je myslím, tím vůbec nejkrystaličtějším případem toho, jak ty opravdu socioekonomické problémy pak mají dalekosáhlé dopady právě mimo jiné na to, že třeba rodiny nejsou schopny dohlédnout na to, že jejich děti chodí do školy, nejsou schopny si zajistit dostatečné prostředky pro další obživu a už je to pak takové mezigenerační předávání té bohužel to nemohu říct jinak než z bídy a zmaru, ze kterého prostě není vystoupení.

A to, že ty regiony takhle zaostávají, pak má samozřejmě dopad na ekonomiku jako celek a prosperitu České republiky jako celku to táhne dolů. Čili já už nevím, jaké jiné téma by současní ministři a ministryně měli mít jako téma číslo 1 než právě krizi bydlení. Když tedy vidím, jak jsou to opravdu spojené nádoby s celou řadou dalších životních aspektů lidí tady. Jenomže, jak jsem říkala úvodem, místo toho, abychom četli o tom, jak se členům této vlády daří vypořádávat s krizí bydlení, nebo třeba ani v některých aspektech nedaří, ale alespoň se o to snaží, tak čteme o tom, jak paní ministryně Mrázová se svým nadprůměrným platem a věřte, že v Ústeckém kraji se jedná o mimořádně nadprůměrný plat a hovoří ještě o té éře, než se stala ministryní pro místní rozvoj. Ale stačí, když už byla starostkou. To v Ústeckém kraji opravdu pro naprostou většinu obyvatel jsou mimořádné peníze, tak obývala obecní byt, který měl víc jak 100 metrů čtverečních za 4 500 korun měsíčně nájemného. To jsou, prosím pěkně peníze, které často neplatí za bydlení ani lidé se základní mzdou v Ústeckém kraji, protože jsou prostě nuceni vzhledem k těm tržním cenám nájemního bydlení platit daleko více.

Nicméně minimálně v Bílině jim tedy vládla starostka, která místo toho, aby tento byt na dobré adrese, protože podotýkám, že by v samotném centru města Bíliny na náměstí, tak by právě poskytla svým vlastním lidem, lidem, kteří s velikou pravděpodobností jí dali důvěru, kteří ji zvolili na post starostky a kteří pravděpodobně ji pak třeba zvolili i sem do Poslanecké sněmovny vzhledem k tomu, že je zvolenou poslankyní a pak se tedy teprve stala ministryní.

Ale místo toho, aby se přemístila na standardní komerční trh s bydlením – protože bezesporu by se svým nadprůměrným platem nebo respektive odměnou neměla problém – navíc, jak dobře upozornil můj kolega Ivan Bartoš, má ještě možnost využívat úplně zadarmo služební byt, který mají k dispozici ministři, a stejně tak ministr nebo ministryně pro místní rozvoj – tak se jenom přesunula přes náměstí o pár metrů dál do dalšího, jiného obecního bytu.

Já to vím moc dobře, protože jsem poslankyně zvolena za Ústecký kraj a trávím v Ústeckém kraji a v místních obcích řadu času, a navštívila jsem před nedávnem právě i obec Bílina. Takže jsem na vlastní oči viděla, jak to na náměstí vypadá, jak ty byty jsou kousek od sebe, jak jsou v krásných historických prostorách. To nejsou prosím pěkně žádné panelové domy nebo nějaké staré zástavby, které by byly třeba v zašlém stavu a rozpadaly se. To jsou opravdu krásné domy, které za sebou mají kus historie. Dokážu si představit, jak pěkné byty v nich jsou.

Samozřejmě ve chvíli, kdy bojujete s nedostupností bydlení, tak to, jak ten byt vypadá, je často druhořadá kvalita. Já jsem ještě donedávna byla studentka. Sama jsem ze své pozice bojovala o to, abych mohla nějakým způsobem za ten malý příjem, který studenti v České republice mají, tady v Praze bydlet, protože jsem studovala tady v Praze. Věřte mi, že nejen já, ale i řada mých spolužáků a spolužaček, často bydleli v bytech, ve kterých... To si nedokážete často ani představit, co ve chvíli, kdy zkrátka bojujete s cenou bydlení, jste schopni vydržet stav těch bytů, ta neutěšující kvalita často. Tak tohleto jsou, myslím, opravdu exkluzivní prostory, které tedy paní ministryně a toho času starostka vůbec neváhala využívat všem na očích.

Navíc, jak jsem říkala, Bílina tím, že je to opravdu specifická obec v rámci Ústeckého kraje, má jeden z největších podílů osob v exekuci. To znamená, jsou to i lidi, kterým se velice těžko vymaňuje z jejich životní situace, protože dobře víme, že i naše exekuční řízení má celou řadu vad a Česká republika opravdu dominuje v počtu lidí v exekuci. Ústecký kraj, Karlovarský kraj a Moravskoslezský kraj jsou těmi, bohužel – teď to říkám v uvozovkách – v negativním slova smyslu výstavními skříněmi toho, jak nefunkční exekuční řízení, slabiny a třeba i systém oddlužení dopadá na lidi a opravdu je zavírá v uzavřeném kruhu, ze kterého se vystupuje strašně těžko a dopadá to pak na celé rodiny samozřejmě a společnost jako takovou.

Takže tím spíše Bílina, obec, kde by veřejné byty měly sloužit především těm, kteří pomoc skutečně potřebují... Což není žádný detail, nebo snad jenom s problémy Bíliny a Ústeckého kraje jako takového, ale je to opravdu velký politický a celospolečenský morální problém. Nejde samozřejmě jenom o nájem, jde o celý obraz správy veřejné moci.

Kromě otázek obecního bydlení, které se objevují u paní ministryně, se ukazují další slabá místa jejího dosavadního politického fungování a života, ať už se to týká majetkových přiznání, černých staveb a vůbec postupu třeba Stavebního úřadu v Bílině, který podle zveřejněných informací roky nekonal, přestože o černých stavbách věděl. Vzhledem k tomu, že na ten problém upozornil Seznam Zprávy, zveřejnil, kde se ten pozemek nachází, protože bezesporu tohle je přesně ta věc, která naplňuje veřejný zájem, a nejen my, ale především občané a občanky, mají právo vědět, kde se ten pozemek nachází, v jakém stavu a kolik černých staveb si na něj paní ministryně umístila, přestože ona je mimo jiné zodpovědná teď i za legislativu, která bude upravovat systém stavebního řízení. Tam se mimo jiné ukazuje, že místo toho, abychom posílili systém efektivního boje proti umisťování černých staveb, tak naopak teď dělá všechno pro to se svými poradci, aby bylo snadnější tyto černé stavby legalizovat.

Já si myslím, že se velice dobře ukazuje na řadě třeba států ve Spojených státech amerických, které nějakým způsobem nejsou schopné nastavit dobrý systém regulace veřejného prostoru a umisťování černých staveb, jak pak ten veřejný prostor vypadá. Jak se jim vůbec nedaří pak samozřejmě upřednostňovat výstavbu ve veřejném zájmu nebo i řadu strategických infrastrukturních staveb, když si tam v podstatě každý může dělat, co chce a umisťovat si kam chce co chce.

Řada černých staveb je pak samozřejmě problémem i při řešení živelných pohrom. To znamená, nepředstavujme si, že umístění černé stavby, byť na svém pozemku, je nějaký separátní nebo dílčí sekundární problém, respektive který se pak dá vyřešit nějakou následnou legalizací nebo zaplacením nějaké pokuty a tím jsme v podstatě problém vyřešili. To opravdu pak může mít ještě řadu neblahých důsledků, které jsme schopni sledovat až později.

No, a já, protože, jak jsem říkala, jsem z Ústeckého kraje, tak jsem se schválně k tomu pozemku vydala, protože Seznam Zprávy ukázal, že na ně bylo umístěno hned několik černých staveb. Bylo to velice dobře vidět z leteckých zveřejněných snímků, které jsou ale ostatně taky veřejně dostupné na internetu skrze různé aplikace, kterými můžeme pozorovat, jak jednotlivé pozemky vypadaly, nebo samozřejmě jednoduchým veřejným nahlédnutím do katastru.

No, a zjistila jsem, že už tam nestojí, ale bohužel nikoliv tedy proto, že by Stavební úřad v řízení zahájil potřebné správní řízení, vydal nějaké pravomocné rozhodnutí a na základě něj tedy uložil paní ministryni povinnost tyto černé stavby odstranit tak, jak by to, doufám, velice pravděpodobně udělal v 99 (procentech) případů, pokud by se takového protiprávního jednání dopustili jiní občané a občanky Bíliny nebo případně jiných obcí v Ústeckém kraji, ale udělala to právě pravděpodobně v reakci na tato závažná zjištění veřejných médií a na to, že my jsme na to s Piráty a Pirátkami od začátku upozorňovali. Čímž ale neudělala nic jiného, než že potvrdila, že se opravdu o černé stavby jedná, protože předpokládám, že kdyby se o černé stavby nejednalo, tak by tam doteď ty objekty na jejím pozemku stály a všichni bychom se tvářili, včetně ní, že se tedy nechumelilo.

Takže, já se ptám úplně věcně, jak má podle vás, paní ministryně, případně, pane nepřítomný premiére Babiši, protože vy jste zodpovědný za personální složení vlády... Samozřejmě vy na konci každého dne nesete odpovědnost za jejich kauzy, protože vy jediný máte moc okamžitě svého ministra nebo ministryni odvolat. Věřte mi, že v jiných zemích, kterým nevládne slabý premiér a oligarcha, by dávno takovíto členové a členky vlády už ve vládě dávno neseděli. Tak já se vás tedy ptám, jak má občan věřit systému, když ti, kteří ho mají napravovat, sami využívají jeho slabá místa?

Opravdu si představte – já jsem tady nebyla minulé sněmovní období, jsem nová poslankyně – že by takový přečin udělal někdo za minulé vlády, když bylo hnutí ANO v opozici. Jak byste bili na poplach, že je to naprosto nepřípustné a vyzývali byste tyto osoby k odvolání. Já si pamatuju, že i za daleko menší prohřešky – nechci je v žádném případě bagatelizovat – ale i za daleko menší prohřešky, které třeba měly daleko menší dopad na stav společnosti, na kvalitu a úroveň života lidí, jak jste se tedy točili u pultíku, jak svatí na orloji, jak jste tedy obstruovali.

Vy nám často vyčítáte, že obstruujeme, když se třeba snažíme zařadit body na program schůze jednání Sněmovny. Ale podívejte se za mě, kolik ministrů tady za mnou sedí. Nula, jedna velká nula. Ve chvíli, kdy my nemáme jiný prostředek, než se ptát ministrů a ministryň na to, jakým způsobem budou přistupovat k jednotlivým problémům, tak jaký jiný nástroj na to máme než právě tento? Ty otázky a podněty, které sem přinášíme, často nevycházejí z nějakého našeho vlastního pnutí k tomuto svému druhu, v uvozovkách, zábavy.

To přece vychází z toho, že se na nás obrací občanky a občané, kteří spoléhají na to, že právě prostřednictvím nás se budou moct obracet na členy vlády se svými problémy. No, ale když tu nikdo není opakovaně, tak jaké jiné prostředky pro to máme využívat? Vy pak vždycky říkáte, že obstruujeme, i když se věcně držíme věci a adresujeme reálné problémy, o kterých snad, panebože, musíte vědět, pokud nežijete ve vzduchoprázdnu.

Místo toho tady Tomio Okamura často se střídal u pultíku s jinými opozičními poslanci a poslankyněmi a (nesrozumitelné) opanoval na 12 hodin. Vůbec se nedržel věcně projednávaného tématu, předčítal zde nějakou diplomovou práci, která vůbec nesouvisela s tím, co trápilo občany a občanky této republiky. Tak to byly obstrukce, které vy jste mezi svými měli kritizovat, ale my se tady jenom snažíme adresovat problémy lidí, kteří žijí v této zemi. Věřte mi – to není žádný můj subjektivní nebo politický názor, ale vychází to ze všech dostupných dat a analýz – že bydlení je prostě problém číslo jedna pro lidi v téhle republice. Jestli s tím něco neuděláte, tak bude hlubší a hlubší a ta odpovědnost půjde léta a roky za vámi.

Takže bohužel dneska je tady ticho po pěšině, to je, myslím, dokonalá vizitka této vlády. Čili ano, pravděpodobně bude líp, ale nikoliv lidem v této republice, ale stranickým kádrům a kádryním, které Andrej Babiš si jmenoval do této své vlády. Tak už jen snad nakonec, pokud nechcete odpovědět na naše otázky, tak se alespoň styďte! Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Ožanová se hlásí do rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji vážený pane místopředsedo, já si dovolím zareagovat na předřečníky, byť se to týká interpelace na pana premiéra. Mě tady hodně překvapilo několik věcí. Já se k tomu chci vyjádřit, běžně bych nereagovala. No, začnu s tím, že já jsem z Moravskoslezského kraje. Kolegyně Stojanová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, z Ústeckého kraje. Každý se díváme na problémy jinýma očima.

Já bych uvedla takovou jednu věc ještě k těm posledním slovům. Podívejte se, kolik ministrů tady sedí. No, já vám to řeknu: přesně tolik, kolik v minulém volebním období. Je to úplně stejné, prosím vás, nic se nezměnilo, je to stejné. Takže já s tím nemám problém, protože prostě situace je stejná. Bylo by dobré se někdy na tyhlety věci podívat?

No, nicméně jsem z Moravskoslezského kraje. Jsem z města, z centra Ostravy, kde jsme na radnici spolu s Piráty a taky děláme bytovou politiku. A víte, dáváme část bytů ve výběrových řízeních, ale také máme sociální byty, které dáváme na trh, některé prostřednictvím města, některé prostřednictvím Armády spásy a podobně. Když přidělíme někomu sociální byt, on potom dlouhodobě žije v tom, v pořádku. Pokud platí nájem, dostane na dobu neurčitou. No nikdy nezkoumáme, jestli se tomu člověku začal dobře dařit a jestli si náhodou nevydělal peníze. Prostě pokud bydlí, platí nájem. To, že někdo získá práci nebo lépe pracenou práci není pro nás výpovědní důvod. A přiznám se, že ani kolegové Piráti, kteří notabene mají bytovou politiku u nás v gesci, takovouto, s prominutím, hloupost nenavrhli. Prostě my jsme rádi, když se těm lidem, kteří předtím měli nějakou situaci špatně...

Já teď mluvím v obecné podobě, nezabývám se tím, vy jste jmenovali konkrétní osoby, ale pro mě, že vy automaticky berete to, že obecní byt je skoro vždy sociální byt, no prosím vás, tak to není. Ne všechny obecní byty jsou sociální byty. A opravdu lidi vyhodit z bytu, protože začali pracovat nebo se jim začalo lépe dařit, pro mě je to fakt nemyslitelné. Jak ti lidé mají žít? Opravdu to jim chceme sebrat i tu jistotu? Buďme rádi, že ti, co dříve byli nájemci sociálního bytu, který byl primárně určen sociálnímu, že se jim začalo dařit a že se postavili na vlastní nohy, tak za to je mám potrestat? No promiňte, tohle vlastně vy tady celou dobu, co říkáte, vy chcete, ať trestáme lidi za to, že se o sebe postarali a že se jim lépe daří. Ne, to já dělat nebudu. A doufám, že mí kolegové ve městě také ne. Ale budeme dál, na rozdíl od vás, dávat dál do systému sociálního bydlení byty, aby se lidé mohli k nim dostat, aby se mohli zvednout ze země, jít dál a začít žít.

Není přece účelem udržovat každého v sociálních nejistotách. Je účelem umožnit podmínky, aby se ten člověk zvedl a dařilo se mu lépe. A ne každého zadupávat do země.

Já opravdu ta dlouhá diskuse, já jsem se k tomu nevyjadřovala velmi dlouho, ale už mě to začíná trošku překvapovat a říkám si, hergot, já jsem kdysi dostala obecní byt v divokých devadesátých letech, jak jsem se dozvěděla, já jsem si ho zprivatizovala, teda já jsem ho vybudovala, já jsem nedostala celý – a je to špatně.

Prosím vás ještě k té divoké privatizaci z devadesátých let, které zmínila kolegyně Stojanová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, víte, možná právě proto, že jsem starší, tak se na to dívám jinak. V té době, když po roce 1989 byl extrémně zanedbaný bytový fond skoro v celé České republice byl extrémně zanedbaný. Ta vaše divoká privatizace vedla k tomu, že se domy začaly opravovat, lidi se začali starat o své bydlení. Bylo to tehdy řešení, které velmi rychle pomohlo zvednout se obcím, městům a zlepšit kvalitu bydlení všech. Ano, ve světle nových za x let a teď bydlení, že někdo vlastní, někdo nevlastní opravdu je třeba se na to vždycky dívat v kontextu dějin. A tehdy opravdu i ty běžné obecní byty na nyní lukrativních adresách byly zanedbané, statisícové opravy vyžadovaly a to byla strašně divoká privatizace, že do toho ti lidi museli dát hodně peněz, museli opravit fasády, střechy, kanalizace – to se vám nelíbí? No, promiňte.

Já chápu, že se mohlo privatizovat o něco méně. Nicméně to vedlo k tomu, že se ta města pozvedla. A to je základ. Já možná teď skoro mluvím jako kolegové, když se dívám tady do jiných lavic, já se omlouvám, já se omlouvám, ale teď zjevně jsem udělala radost kolegům z jedné opoziční strany svým projevem. (Hovoří k poslancům ODS přední lavici.) Ale opravdu chcete, aby se lidem dařilo hůř nebo je udržovat v sociálních nejistotách? Ne, já chci, ať se jim daří lépe. A to je to, co já z těch vašich proslovů neslyším. Jenom dejme, dejme, dejme, ale my se snažíme o to, aby přece když lidem se dá pomocná ruka, aby potom mohli jít dál a nezůstávali jenom v těch sociálních nejistotách.

A to vlastně co vy chcete, jakmile se ti daří lépe vypadni a jdi jinam. Proč? Jako to opravdu chcete po těch obcích, ať toto dělají? Já pokud budu stále zastupitelkou městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, tak to dělat těm lidem nebudu. Opravdu ne, já je nebudu vyhazovat z bytu, protože náhodou začali pracovat a náhodou se jim daří lépe. Pokud budou chtít jít do lepšího bydlení, jdou třeba k nějakému developerovi – ať si jdou, ale já je k tomu nutit nebudu. A ani nebudu hlasovat pro to aby se to stalo výpovědním důvodem. Opravdu zaměstnání není výpovědní důvod z nájmu bytu.

Tady ještě zaznělo, že pěkné byty a ano, v devadesátých letech to pěkné byty nebyly, postupně se z toho ty pěkné byty staly anebo se ti lidé o ně postarali. A promiňte mi, to, že náhodou je byt pěkný nebo není pěkný, to je úplně jedno, když ten člověk bydlí. Jestli potřebuje sociální bydlení, bydlí nebo nebydlí, nechte to trošku i na těch městech. A ta města si to regulují různě, jaké já mám zkušenosti, mohou být samozřejmě jiné zkušenosti. Často jsme skončili u ombudsmana jak předchozí, tady musím říct, že napříč politickým spektrem se u nás politika bydlení dělá stále stejně bez ohledu na to, kdo je ve vedení radnice, kdy část bytů je sociální část bytu výběrovým řízením stále stejně, protože přece musí všechno dostačit. Ne, opakovaně jsme prošli u ombudsmana, že je to v pořádku.

Ale i když dáváme opravdu sociální byty, tak nikdy ty lidi, pokud platí nájem, z těch bytů nevyhazujeme. Může se stát, že třeba naruší občanské soužití. Ale takových věcí, ty jsou marginální, protože opravdu ti lidé většinou chtějí bydlet, chtějí posílat děti do školy. A já si myslím, že většina lidí se chce mít líp a něco pro to dělá.

Někteří jsou takoví, co pro to nic nedělají a bohužel musíme jim dát výpověď, protože třeba dochází k devastaci bytového fondu, neplní podmínky, neplatí nájem, potom je legitimní vystěhování. Ale to, že někdo platí nájem a začal pracovat, není pro mě výpovědní důvod. To prostě promiňte, kolegové kolegyně, někdy se zkuste na to podívat i jinýma očima. Vy prostě jako já nevím, říct to zní to tak, vidíte rudě jo, ale opravdu to, že někdo pracuje a zlepší svoji osobní situaci není výpovědní důvod.

Bavme se o tom nebo jestli to chcete dát do zákona vlastně ty vaše řeči přetavit v zákon – dejte takový návrh zákona. Byla by zajímavá diskuse o tom, jak máme dávat výpověď těm lidem, kteří předtím nepracovali a nyní mají začít pracovat. Takhle vy to vidíte, ale já to tak nevidím. A divoká privatizace nebyla divoká. Vedla k tomu, že se spravila města, opravily se domy, které chátraly. Bylo to nejrychlejší způsob, jak dostat peníze do bytového fondu.

Ten fond byl tak extrémně zanedbaný, že většina i v centrech měst to vypadalo, jak ve vyloučených lokalitách a kde nebylo kde ty peníze brát. Lidi si opravili ty domy, spravili byty. Opravdu se to zlepšilo. Proto teď jsou ty byty a jsou opravené.

Kolegové, kolegyně, vaše bytová politika – já si dobře pamatuju, jaký byl původní návrh o dostupném bydlení, a to bylo pro mě vždycky zajímavé, protože v původním návrhu zákona bylo mimo jiné to, že tím, kdo by měl dostat byt, že je v bytové nouzi – já to řeknu jednoduše – nepracující muž ve věku 30 až 40 let v insolvenci, bezdětný, bez toho... byl ten potřebný, který – chudáček – potřeboval dostat byt, byť mohl pracovat, zdravý, ale potřeboval. Pro mě to bylo prostě šílené, že to v tom návrhu vůbec bylo, něco takového, místo rodiny s dětmi, lidí, kteří skutečně nemohou pracovat – vám to bylo jedno – ale i člověk v exekuci, který může pracovat, nebo v insolvenci, dospělí, bez rodiny, je ten chudák potřebný. Ne, pro mě jsou potřebné rodiny s dětmi, staří lidé.

Takže taková byla vaše bytová politika, takový byl návrh na dostupné bydlení. Dostupné bydlení pro někoho, kdo – obvykle člověk v produktivním věku, který žije sám, si zavinil – ne tím, že by měl špatné podmínky, ale zavinil si tu situaci vlastním přičiněním, ještě mu nabídnu. On potom odejde z toho bytového – bydlení, protože něco bude špatně. A já mu za dva roky znovu strčím ten... Prosím vás, lidem pomůžeme, když je naučíme – a to, co dělají některé charitativní organizace – a já jsem jim za to vděčna, protože všechny, komu my dáváme byty – Armáda spásy, charita – oni s těmi lidmi pracují tak dlouho a vždycky, když nám doporučí, abychom dali těm lidem, protože my jim dáme byty, oni s nimi pracují, záleží na nich, jeden rok, dva roky, tři roky, pracují s rodinami, ale když ti lidi nechtějí, tak vezmou dalšího, kdo skutečně chce řešit svoji bytovou situaci, a doporučí naší radě, abychom uzavřeli nájemní smlouvu na dobu neurčitou. My to učiníme a je tam stoprocentní úspěšnost.

Ale oni pracují s lidmi, kteří skutečně (Zdůrazňuje.) chtějí změnit svou situaci – a ne, že jim to strkají. Jestliže nechceš, neplníš podmínky, i té Armádě spásy nebo charitě, tak prostě jdou za dalším klientem, protože chtějí pomoct tomu, kdo chce, aby mu bylo pomoženo, a ne jenom natahovat ruku. Ten člověk musí i proto něco udělat. A můžu říct, že mají vysokou úspěšnost, protože opravdu naučí, pomohou těm lidem, jak se platí nájem, pomohou jim se zvednout. A my jsme rádi za to my a ti lidé třeba i v budoucnu najdou práci. A pak mám říct ne? Já zase ten byt vezmu, vy už jste si našli práci, tamten nemá práci, jděte pryč, dělejte si, co chcete – a já to dám někomu dalšímu.

Ne, pokud budu v zastupitelstvu obce, takovou politiku já dělat nehodlám. A jsem ráda, že kolegové Piráti, se kterými jsme tam v koalici, takovou politiku jako vy tady neprosazují. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Jedna faktická poznámka pana poslance Niemiece. Pane poslanče, vaše 2 minuty. Prosím.

 

Poslanec Bohuslav Niemiec: Já se omlouvám, já jsem zas nevydržel. A proto si dovolím zareagovat na kolegyni, mojí ctěnou kolegyní paní Zuzanu Ožanovou. (MOA?) dělá určitě dobrou bytovou politiku, tady bych s vámi souhlasil, ale zaráží mě celkem ta změna názorů, protože si pamatuju z minulého volebního období, když jsem nebyl poslanec, ale sledoval jsem jednání Poslanecké sněmovny, jak moje ctěná kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího jako velmi intenzivně upozorňovala na to, že ministři nechodí na interpelace, nejsou tady. Dovolím si citovat jednu věc: Bohužel je tristní přednášet tuto interpelaci o nepřítomnosti ministrů na výborech nepřítomnému premiérovi. A najednou dneska na počátku se dozvíme, že to je vlastně v pořádku, že ti ministři nechodí, a že to bylo v minulém volebním období i v tomto volebním období. Takže mě jenom zajímá, kde došlo k tomu názorovému obratu. Děkuji. (Potlesk a volání z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Paní poslankyně Ožanová se hlásí s faktickou poznámkou. Prosím, vaše 2 minuty.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, já ráda kolegovi z Moravskoslezského kraje z Havířova odpovím. Je to jednoduché. Já jsem jenom konstatovala fakt, já jsem neříkala, jestli se mi to líbí, nebo nelíbí. Já jsem konstatovala, že ta situace takhle je. To, že to asi není dobré, můžeme o tom diskutovat, já jsem jenom konstatovala, že tak to bylo v minulém volebním období a je to i tak teď. Nic víc, nic míň.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní se hlásí paní poslankyně Olga Richterová. (Já) ji poprosím, jestli chce přednést další příspěvek v rozpravě.

 

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, příspěvek paní poslankyně Ožanové to tady oživil, to bezesporu, ale zazněla taky spousta nepravd. Já nebudu na ně reagovat, jenom řeknu: Prosím, nepodsouvejte nám, paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedajícího, věci, co neříkáme. Velice stručně. Obecní bydlení samozřejmě má sloužit třeba potřebným profesím nebo prostě dalším lidem, u kterých obec ta pravidla nastaví podle svého uvážení, ale to klíčové je, že u politiků, kteří ta pravidla určují, u členů rady, starostů a starostek prostě je ta pachuť – oni jsou těmi, kdo vytvářejí konkrétní regule, konkrétní pravidla, jak se obecní byty přidělují. A když v nich pak sami bydlí, tak je prostě otázka, jak tomu má veřejnost důvěřovat. Jestli to je opravdu fér, jestli může mít veřejnost důvěru, že se s těmi byty nešmelí, že se nepřidělují pod rukou pár vyvoleným. A my proto chceme dvě věci: ať jsou jasná pravidla pro přidělování těch bytů veřejně, ale druhá věc, ať jsou i jasné informace o obývání obecního bytu veřejně v majetkovém přiznání politiků. To je návrh, co dáváme jako pozměňovací k stavebnímu zákonu. Ale tohle je jedna věc. Jedna věc, kde bychom chtěli, ať prostě můžou lidi věřit tomu, že se tady v naší zemi s obecními byty nakládá férově, transparentně, že nejsou prostě jenom pro někoho, že to je předvídatelné.

Ale vedle toho je tady problém černých staveb. A opravdu v okamžiku, kdy paní ministryně Mrázová má řešit problémy lidí v naší zemi, má řešit dostupné bydlení, místo toho chce rozbít celý systém skrze nový stavební zákon, kdy hrozí, že se nebude stíhat povolovat, že se to celé úplně zadře – a ta tisícovka stran komplexního pozměňovacího návrhu, co to je? Bylo to tady vůbec někdy? Vždyť to bude akorát nějaká developerská anarchie. Proč? Protože to může vést k další spoustě černých staveb, které ona umožňuje velice snadno legalizovat.

A Kateřina Stojanová tady vystupovala o tom, jak byla v Bílině, protože je poslankyní za Ústecký kraj, jak se jela podívat na to, že jsou ty černé stavby odstraněny, čímž prostě došlo k tomu potvrzení, že to vskutku byly černé stavby, a samozřejmě ty objekty zmizely o mnoho let později, než by zmizet měly – až po tlaku médií, až po tlaku veřejnosti.

A takto tady chce vláda Andreje Babiše a takto chce tady paní ministryně Mrázová zajistit dodržování předpisů, pravidel, práva? Vždyť černé stavby jsou prostě problém. Nelegálně postavené objekty můžou ohrozit nejenom bezpečnost lidí, můžou narušovat životní prostředí, negativně ovlivňovat okolní zástavbu. Vytvářejí zkrátka nerovné podmínky pro všechny, kteří zákonné postupy dodržují.

A já se dostávám k závěru. Ráda bych, abychom tady rozhodli, jestli na ty otázky a tato dilemata odpoví premiér této země. Ráda bych, aby se premiér této země vyjádřil k problémům paní ministryně Mrázové – za Piráty to máme jasné: měl by ji odvolat – ale protože tady paní ministryně byla, tak ji chci ještě jednou vyzvat: Paní ministryně, vystupte, obhajte to tady, řekněte lidem, jak to s těmi vašimi černými stavbami bylo a je.

Já bych ráda, aby ta interpelace byla dnes ukončena a nemuseli jsme se o tom už dál bavit. Ale paní ministryně navrhuje věci, jako: Pokud by nařízení odstranění stavby představovalo pro povinného nebo pro jiné osoby nebo pro veřejný zájem zcela zjevně zásah nepřiměřený přínosům, takže se nemusí nařídit odstranění.

Takže já úplně závěrem zdůrazním: Když je újma nepřiměřená přínosům, tak podle paní ministryně Mrázové úřad nemusí nařídit odstranění, navíc ruší dobu 30 dnů na legalizaci, dělá jí neomezenou a umožní tím například neodstranitelnost černých staveb v chráněných krajinných oblastech. Tam nebude totiž narušen zájem třetí osoby a je podle mě na tomto všem vidět, že paní ministryně tady není proto, aby hájila nás, lidi, aby hájila to, aby tato země fungovala férově, ale aby skutečně prosazovala nějaké skryté zájmy. Ta kauza jejích černých staveb, která je prostě spjatá (Ukazuje materiál.) s vedoucím stavebního úřadu, s kterým prostě byla v nějakém přátelském vztahu, který vyjadřuje tato fotografie, je toho jen a pouze dokladem a ilustrací. Tak ji opětovně vyzývám, ať vystoupí paní ministryni, která má hájit dodržování pravidel a ne je sama porušovat. A pokud nezareaguje, tak navrhuji přerušení do přítomnosti premiéra této země, na něhož byla položena tato interpelace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Jsme v rozpravě, tak se ještě ptám, zda se do ní někdo další hlásí? Pokud tomu tak není, rozpravu končím a táži se paní poslankyně Olgy Richterové, jaké tedy navrhuje usnesení, ale protože ho řekla, tak ho zopakuji. Navrhuje přerušení do doby přítomnosti premiéra České republiky. Já zagonguju, aby případně došli do sálu i kolegové z předsálí.

 

A ještě jednou zopakuji, že budeme hlasovat o tom, co navrhla paní poslankyně Richterová, aby tato interpelace byla přerušena do doby přítomnosti pana premiéra. Ano, eviduji vaši žádost o odhlášení. Všechny vás odhlásím a poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro návrh paní poslankyně Richterové? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. (Námitky.)

Á! Pardon, pardon. Prohlašuji toto hlasování za zmatečné, protože ještě není dostatečné kvorum, tak poprosím příchozí paní poslankyně a pány poslance, aby se přihlásili.

 

Ano, eviduji žádost paní poslankyně Kovářové o ještě jedno odhlášení, protože počet přihlášených neodpovídá počtu poslanců v sále, tak vás ještě jednou poprosím, abyste se svými identifikačními kartami přihlásili. (Po chvíli.) Tak zatím kvorum nedosahuje potřebných 67 poslanců tak, abychom mohli hlasovat. 46 je poměrně nízký počet. Já vyhlašuji tříminutovou pauzu. Za 3 minuty se sejdeme. Třeba dorazí kolegyně i z předsálí, nebo tam přesvědčí někoho, aby se přihlásil a nebyl tedy inkognito, a za 3 minuty budeme pokračovat.

 

(Jednání přerušeno od 10.23 do 10.25 hodin.)

 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Je 10.25 hodin. Ještě jednou jsem evidoval žádost o odhlášení, tak ještě jednou vás všechny odhlásím a poprosím, abyste se svými kartami přihlásili. (Po chvíli.) V tuhle chvíli jsme dosáhli kvora. Ještě počkám, než se počet poslanců ustálí.

 

A zopakuji návrh usnesení, který přednesla paní poslankyně Richterová, která navrhla přerušit tuto interpelaci do doby přítomnosti pana premiéra.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takové usnesení? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?

V hlasování číslo 198 bylo přihlášeno 96 poslanců, pro hlasovalo 45, proti 44. Návrh byl zamítnut.

 

Tím jsme se tím jsme se vypořádali s touto s touto interpelací.

A budeme pokračovat budeme pokračovat dál. Další interpelací nebo další písemná interpelace je ta, kdy pan předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci pana poslance Jana Lipavského ve věci strategické komunikace státu a důvodů jejího zrušení vládou vedenou Andrejem Babišem k 1. 1. 2026. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk číslo 209. Já zahajuji rozpravu a ptám se pana poslance, zda si přeje vystoupit. Je tomu tak, tak mu dám slovo. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, já jsem podal, je to již nějaký čas, 24. března interpelaci na předsedu vlády České republiky prostřednictvím Tomia Okamury, předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, tedy ve smyslu článku 53 Ústavy České republiky a i ve znění pozdějších ústavních změn a samozřejmě dle § 112 zákona číslo 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, a to ve věci strategická komunikace státu a důvody jejího zrušení vládou vedenou Andrej Babišem k 1. 1. 2026. A nebyla to tedy první interpelace. Já už jsem se ptal poněkolikáté, protože vlastně se mi nepodařilo zjistit ty důvody a nepodařilo se mi dostat nějakou kloudnou odpověď od pana premiéra, a proto jsem také došel k závěru, že považuji za vhodné, abychom se touto problematikou zabývali na plénu Poslanecké sněmovny.

A kdybych tedy měl zrekapitulovat ty dotazy, které jsem kladl panu premiérovi, tak dotaz číslo 1 byl, na základě jakého konkrétního dokumentu, analýzy, usnesení vlády či jiného podkladu bylo rozhodnuto o zrušení odboru strategické komunikace státu? Za druhé. Proběhlo před zrušením odboru formální vyhodnocení jeho činnosti? Pokud ano, kdo jej zpracoval, kdy bylo dokončeno a jaké byly konkrétní závěry? Za třetí jsem se ptal, jaké konkrétní činnosti, kompetence a odpovědnosti odboru strategické komunikace státu byly po 1. 1. 2026 ukončeny bez náhrady a které naopak byly převedeny třeba někam jinam. Prostě co se z toho zachovalo, o co ten stát definitivně přišel.

Také jsem se ptal, který konkrétní orgán, útvar nebo funkcionář po 1. lednu 2026 převzal odpovědnost za koordinaci strategické komunikace státu na centrální úrovni, a dále jsem se tedy tázal, kdo je nyní odpovědný za koordinaci komunikace státu v případě mimořádných událostí, krizových situací nebo celkově v tom tématu hybridních hrozeb, které přesahují působnost jednoho rezortu.

Také vlastně další dotaz, šestý dotaz, směřoval k tomu, jestli existuje po zrušení odboru nový mechanismus mezirezortní koordinace strategické komunikace a pokud ano, jestli byl zaveden, kdy byl zaveden, kdo jej řídí a na základě jakého rozhodnutí, a pokud tedy nebyl, tak kdo zajišťuje koordinaci mezi jednotlivými rezorty.

Sedmý dotaz směřoval k tomu, jestli před zrušením odboru byly konzultovány bezpečnostní složky státu, zpravodajské služby, ministerstva nebo externí odborníci na strategickou komunikaci a informační bezpečnost. A pokud ano, tak které konkrétně a s jakým výsledkem, a pokud ne, tak proč takové konzultace neproběhly.

V předchozí odpovědi, když jsem se ptal tedy víceméně na to samé, mi pan premiér odpovídal, že ty závazky vůči Evropské unii a Severoatlantické alianci naplňují, protože Česko má své závazky, naplňují konkrétní rezorty. No, tak já se ptám, které rezorty to jsou a které útvary tu agendu vykonávají a opět, jak je zajištěna koordinace.

Devátý dotaz směřoval k tomu, jak je po zrušení odboru strategické komunikace státu zajištěna kontinuita právě ve vztahu k té mezinárodní spolupráci v oblasti strategické komunikace, boje proti dezinformacím a reakce na hybridní hrozby. Paradoxem je, že v určitých programových dokumentech, koneckonců i vládních, ale i v různých koncepčních, vlastně je posilování strategické komunikace státu a síly těch institucí, ale paradoxně vláda ten útvar zrušila, takže můj dotaz směřoval k tomu, jestli to celé dává smysl.

Také se ptám tedy, jestli vláda do budoucna plánuje vytvořit jiný orgán nebo mechanismus pro koordinaci strategické komunikace státu. Pokud ano, v jakém časovém horizontu, s jakým mandátem, v jaké institucionální podobě.

No a naopak, na závěr se tedy ptám, to byla, řekněme, věc, která trochu odpovídala událostem toho, co jsme prožívali v březnu, a to byl tedy požár v Pardubicích a také repatriační lety po začátku války na Blízkém východě, které bezpochyby ukázaly potřebu efektivní, koordinované a strategické komunikace státu, a tedy jaké jaké opatření vláda, pan premiér i jednotlivé rezorty přijmou.

No, popravdě řečeno, z odpovědi od pana premiéra jsem se vlastně nic moc nového nedozvěděl. Dostal jsem zpátky relativně vlastně na pana premiéra dlouhou odpověď. Musím říct, že teď ty odpovědi začínají chodit čím dál tím kratší, když takhle postupně interpeluji. Na začátku vlády jsem dostal třeba 2 – 3 stránky, nějakou odpověď, a v poslední době je to teda čím dál tím stručnější a stručnější. Tak nevím, proč pan premiér mění styl komunikace i v té formální podobě. V principu jsme se dozvěděli, že žádná analýza nebyla, že nic zkoumáno nebylo a že prostě vláda si bude komunikovat ústy svých představitelů a že na to nepotřebují žádné odborníky.

To, jak vláda komunikuje, vidíme na Ministerstvu životního prostředí, kde se nabírají lidé na sociální sítě, ale oni nevím teda, jestli dělají něco ve své pracovní době, ale rozhodně vidím, co dělají mimo tu práci, a je to prachobyčejná politická propaganda. Nevím, jestli tohle tedy je ta strategická komunikace, jak si ji představuje nová vláda, nebo jestli je to ta taktika, že každý den je veřejný prostor zahlcen nekonečným množstvím skandálů a nesmyslů, aby nás to všechny utahalo.

Takže v době, která geopoliticky není jednoduchá, vidíme destrukci státu v přímém přenosu. Vidíme tady nějaký boj o ústavní kompetence, ale samozřejmě na pozadí se děje spousta krásných věcí, od čerpání dotací přes umisťování vlastních kádrů na jednotlivá ministerstva.

Samozřejmě trpí to, o co bychom my měli ale společně usilovat jako volení představitelé do Parlamentu České republiky. Chybí budování české státnosti, chybí budování důvěry u společnosti v to, že státní orgány, vláda a jednotlivá ministerstva, jednotlivé bezpečnostní složky, dokáží přijít na pomoc, když je to potřeba, a že se jako společnost dokážeme těm vnějším nebo vnitřním hrozbám ubránit.

Je to tedy velice smutný pohled, kdy v té rozbouřené pěně dní se vytrácí důvěra, vláda má velmi nízkou důvěru a myslím si, že to je přímý dopad toho, že tam Andrej Babiš prostě toleruje Motoristy. Tady před sebou vidím prázdné lavice, kteří mají tedy tu taktiku, budu se opakovat, zaplavit veřejný prostor naprostými, ale naprostými nesmysly. Vidíme to na boji mezi ministrem zahraničních věcí, premiérem a prezidentem České republiky, hlavou státu. Samozřejmě jedna věc je ten boj, jedna věc je, že tím zaplníte titulky a uděláte si svůj obsah pro sociální sítě, pro ty své skupiny. A druhá věc je, co to udělá s touto zemí jako s celkem, co to udělá s tím, jak jsme vnímáni v zahraničí, kde skutečně ta zpráva z Česka není, jestli zrovna něco řekl Macinka nebo Babiš, ale a ta zpráva je, Češi se ani nejsou schopni dohodnout, jak budou v zahraničí prezentováni. A samozřejmě půl roku jsme tím krmeni zcela zbytečně. A místo toho, abychom se v zahraničí zapojili do iniciativ, které jsou skutečně klíčové a strategické, do kterých půjdou velké finanční prostředky, protože všechny ostatní země skutečně míří k těm 3,5 procentům výdajů na obranu, tak v Česku výdaje na obranu stagnují. Nechytejte mě, prosím, za slovo, ale je to tak, ta křivka nemá rostoucí tendenci a v poměru vůči HDP dokonce klesá.

A summit NATO v Ankaře bude o výdajích na obranu. Summit NATO v Ankaře bude o další podpoře Ukrajině a je tedy šokující, že premiér včera řekl, že nebude blokovat, jako kdyby Česko někdy mělo snad něco blokovat ohledně zadržování ruského vlivu, tomu opravdu nerozumím, ale že do toho nebudeme přispívat. To znamená, z nás se stávají parazité na bezpečnosti evropské architektury, protože nejenomže nejsme ochotni přispět na bezpečnost, ale dokonce budeme tedy milostivě tolerovat to, že ostatní země jsou připraveny jít na pomoc Ukrajině, ale sami do toho nedáme.

Takže naše postavení jakožto země, která má jedny z nejnižších výdajů na obranu a neprosazuje nebo neukazuje ten rostoucí trend, pouze ho slibuje, a je to o těch 20 nebo 30 miliardách, které jste vy škrtli z toho našeho návrhu rozpočtu, který jsme vám dokonce dvakrát poslali do Poslanecké sněmovny. A v této situaci samozřejmě ta třetí komponenta toho summitu NATO je o spolupráci obranného průmyslu se státem, se státy, vytváření zbrojních koalic, vytváření technologických koalic, kdy to, o čem jsme tady hovořili před pěti, deseti lety, o bezpečnosti dodavatelských řetězců, tak dneska prožíváme, dneska to je realitou, dneska záleží na tom, jestli odebíráte komponenty z Číny, z Tchaj-wanu, z Ameriky nebo třeba z Německa.

Dneska záleží na tom, jestli vám ten partner to zboží je ochoten prodat, jestli ho má v dostatečné kapacitě, protože samozřejmě vojenský konflikt vysoké intenzity, válka, je o tom, abyste nejenom tu zbraň měl technologicky, abyste ji mohl vyrobit, dovézt, použít, ale abyste ji také měl v dostatečném množství a ve správném čase. Protože když jedno z toho vám chybí, tak samozřejmě váš nepřítel nad vámi potom může mít převahu.

Takže logicky v rámci toho vojenského plánování a v rámci budování naší obranyschopnosti summit NATO řeší i tuto komponentu a Česko u toho prostě není a nemůže být, protože nemáme jasné politické zadání, protože vláda si vybrala úplně zástupný i zbytečný spor, který vychází tedy ze dvou zdrojů. Za prvé z malichernosti Motoristů, kteří se mstí za to, že jeden z jejich poslanců nebyl jmenován členem vlády, a za druhé, protože Andrej Babiš, to už víme, tedy poslanci ANO to ví ještě lépe než my ostatní, že Andrej Babiš na stranickém sjezdu, kde byl skrze severokorejský výsledek znovu zvolen předsedou hnutí ANO, tak jasně prohlásil, že nechce, aby prezident Pavel byl znovu prezidentem, že proti němu chce postavit kandidáta a že ho chce porazit. To znamená, tady běží už předvolební očerňovací špinavá kampaň. Házíte prostě od ledna, od února bláto na hlavu státu České republiky, kudy chodíte a tohle nechutné ponižování se vám absolutně hodí.

A samozřejmě proto je naprosto pochopitelné, že nemůžou existovat žádné instituce nebo části institucí nebo orgány, které by jakkoliv budovaly státnost, pokud si jako hnutí ANO vytyčíte za cíl tu státnost poplivat, pošpinit. A to je přesně to, co se děje. To je přesně to, co Andrej Babiš cíleně dělá. Petr Macinka mu u toho dělá tu ještě černější a špinavější práci, protože se prostě o tu roli dobrovolně přihlásil. A z této logiky tedy i vyplývá, že nemusí probíhat žádná složitá analýza, aby byl zrušen orgán pro strategickou komunikaci, který má prostě systematicky pracovat a budovat, ale že je to potřeba prostě zašlapat a zničit. To samé míří k paní poradkyni Vachatové, která tam velmi aktivně tedy prosazuje ten ruský zákon. Má pro to, když budu mluvit ironicky, ty nejlepší předpoklady. A to samozřejmě se dál doplňuje s tím, jakým způsobem chcete zašlapat veřejnoprávní média, Českou televizi a Český rozhlas. Není jiného cíle než tyto instituce ovládnout, podrobit a oslabit.

A když se podíváme na to, jak přicházely ty jednotlivé návrhy, tak si myslím, že to každému musí být úplně jasné. Jednou to zkoušíte skrze snížení financování, podruhé to zkoušíte úplně novým zákonem. To zhavarovalo ještě dříve, než to vůbec se mohlo dát do pohybu, protože to bylo napsáno skutečně diletantsky. Teďka vlastně máme na stole zase další návrh, který mění způsob financování, a snažíte se vytvořit dojem, že vláda České republiky má mít vliv na veřejnoprávní média. Nemá. Nemá ho mít. Radu volí Parlament, vždycky ji volil v dějinách moderní České republiky a vláda byla úplně mimoběžná.

Vy víte, že jako ODS, jako opoziční strana my jsme hlasovali pro změnu Ústavy, aby Nejvyšší kontrolní úřad mohl kontrolovat hospodaření veřejnoprávních médií. Já si myslím, že to je logický a správný návrh. Koneckonců jsou to veřejné prostředky, můžeme to nazývat nějakou pseudodaní, poplatkem, to je úplně jedno. Je tam jasně daná povinnost na jednotlivé domácnosti. Ale nejde to ze státního rozpočtu. Nikdy to nešlo ze státního rozpočtu. A vy to chcete přihodit na vrub státního rozpočtu, chcete, aby se to bralo – vy argumentujete tím, že se ušetří za tu logistiku, Česká pošta a tak dále. Ale už neříkáte, kolik tedy budou tvořit úroky na těch dluhopisech, které prodáte, abyste mohli ty peníze potom dát těm dvěma institucím.

A samozřejmě každá instituce, která dostává peníze ze státního rozpočtu, musí o tom státním rozpočtu vyjednávat. Jako ministr jsem o rozpočtu vyjednával čtyři roky v kuse a velmi úspěšně. A zároveň se na tom Ministerstvu financí vždycky bavíte o jednotlivých položkách. A tam proti vám sedí nějaký z mé zkušenosti poměrně přísný a fundovaný člověk a říká: tohle vám dáme, tohle vám nedáme, tohleto – tady přimhouříme oko, tam si uděláme tu rezervu, tohle – na to úplně zapomeňte. A jestli si někdo myslí, že ta debata takhle vypadat nebude, tak se tedy šeredně plete, protože takhle ta debata vypadat jednoznačně může. A ukazují nám to zkušenosti ze zahraničí.

Žádný zákon ještě neprošel, to je dobře. My jsme deklarovali, že budeme nezávislost veřejnoprávních médií hájit do posledního dechu. To jsou ty pověstné spacáky, které má nachystány pan předseda Kupka. Fotili jsme se tady v takových tričkách černých, tak to si myslím, že taky vyvolalo určitou pozornost. Cílem je dát jasně najevo, že v této věci neustoupíme, že v této věci neuhneme a že v této věci nepolevíme.

To, co se už povedlo, krom toho, že tedy na nohou jsou jak ta veřejnoprávní média, kde probíhá stávková pohotovost, a že na nohou je část veřejnosti, samozřejmě s kterou vy se neztotožňujete, ale myslím si, že ty demonstrace a různé petice ukázaly, že to je skutečně velká část veřejnosti, stejně tak je na nohou opozice. Tady asi můžu konstatovat, že to jsou všechny opoziční strany, které se na tom dokázaly jasně sjednotit. No a zároveň jste jasně ukázali, co je vaším skutečným záměrem a k čemu cílíte, že to skutečně není o žádných penězích.

A opět, stejně tak jako když kydáte špínu na prezidenta republiky, tak i v tomto případě kydáte špínu na tuto zemi, na tento národ. Usilujete, já bych ani neřekl o jeho zničení, to by nebylo správné. To by bylo přehnané. Ale chcete ho ovázat zase takovými těmi jako normalizačními řetězy. Chcete takový ten smrádek a teplíčko, aby se moc jako nekritizovalo, aby ta televize vám byla po chuti, aby vám pomáhala. Bezpochyby maďarský scénář médií by se vám určitě líbil. Nepochybuji o tom, že řada z vás se tam nějakým způsobem inspirovala, jak Orbán dělal mediální scénu. Zajímavé je, že teďka, když už Orbán od moci odešel, tak velká řada těch médií, ať už polostátních nebo neziskových, nebo jak oni to měli zorganizované, tak začíná krachovat, propouští novináře. Je docela zajímavé to pozorovat.

A já se domnívám, že v případě institucí jako je Česká televize a Český rozhlas, by bylo skutečně hrubou chybou, kdyby se jich dotkla nějaká takováto změna, o kterou vy usilujete. Český rozhlas ten nedávno odstavil sto let existence. Je to instituce tradiční. Český rozhlas je podobně stejně starý jako BBC, protože Československo ve dvacátých a třicátých letech patřilo mezi jedny z ekonomicky a technologicky nejvyspělejších zemí na světě. A díky nacistické a komunistické totalitě jsme o to bohatství potom do velké míry přišli. Takže skutečně to nebyla náhoda, že prostě v Československu byl založen Rozhlas. A ono potom, když máte instituci tohoto charakteru, tak ona se podílí na formování národa, ona se podílí na formování historie, ona se podílí i na obraně toho národa. A víte sami moc dobře, že to bylo volání v Českém rozhlase, které v květnu 1945 zahájilo povstání v Praze proti nacismu. Je sechs Uhr, nebo jak to bylo přesně, já to teďka nevím. Víte to moc dobře. Stejně tak dobře víte, že to byl Československý rozhlas, který v šedesátém osmém ještě čtrnáct dní dokázal vysílat po vpádu vojsk Varšavské smlouvy. Tuto instituci, která dneska funguje velice dobře a plní svoji roli, chcete z populistických důvodů, abyste lidem ze složenky škrtli ten poplatek, zničit a dostat pod moc vlády.

Já si nemyslím, že vláda potřebuje mít svoje hlásné trouby tohoto typu. Já říkám, že vláda by měla mít svůj útvar na strategickou komunikaci, ať tam je pár odborníků, kteří to budou koordinovat. Ať jsou tam lidé, kteří se třeba v reálném čase věnují vyvracení těch největších lží, které se objevují dneska on-line ve veřejném prostoru. Ať tam jsou lidé, kteří připraví třeba nějakou strategickou komunikační kampaň k tomu vysvětlování, co to je státnost v prostředí sociálních sítí. A opravdu potřebuje mít premiér na telefonu ředitele rozhlasu a ředitele České televize, aby jim říkal, co mají mít ve zprávách? Protože jinak se budeme bavit o tom rozpočtu, že jo, na podzim nebo na jaře nebo kdykoliv. Tohle si myslím, že v Česku nepotřebujeme.

To samé platí pro Českou televizi. Ta vznikla někdy tuším v šedesátých letech, ale za tu dobu se etablovala také jako instituce, která formuje, formuje nás jako lidi, formuje nás jako Čechy. No jak? Těmi audiovizuálními díly, která tam vznikají, filmy, seriály, nebudu to tady vyjmenovávat, každý máme rádi něco jiného. A plní tu roli vlastně dneska od malého dítěte přes televizi Déčko až přes ten dospělý věk, kdy třeba konzumujeme jiné pořady, až k tomu stáří. To skutečně není instituce, se kterou se může hazardovat způsobem, jak vy to předvádíte. Systém těch rad – neříkám, že je ideální, ale stále odděluje tu moc od vlády Parlamentu.

Takže tolik asi k tomu, co jsem zde chtěl říci ke strategické komunikaci. Motoristé se nás tedy rozhodli... Motoristé se rozhodli veřejný prostor zaplavit močůvkou, bohužel jsou v tom velmi úspěšní. Hnutí ANO jim to toleruje, protože předseda vlády potřebuje jejich hlasy, ať už to bylo pro hlasování o vydání k soudnímu řízení nebo krytí, já nevím, výše státního dluhu a podobně. A samozřejmě ty maďarské scénáře a ruské scénáře a jiné další scénáře tady bohužel můžeme v politice ANO stále pozorovat. A je to tedy smutný pohled. Ale opozice se nedá. Děkuji za slovo.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní se tedy táži, zdali ještě někdo chce vystoupit v rozpravě? Nikoho nevidím. Pokud se již nikdo nehlásí, tak rozpravou končím. Táži se nyní poslance Jana Lipavského, jaké navrhuje usnesení Poslanecké sněmovny k této odpovědi, (Poslanec Lipavský naznačuje gestem odmítnutí.) Bez návrhu usnesení. Takže děkuji a tuto interpelaci končím.

Dalším je tady ministr spravedlnosti Jeroným Tejc, který odpověděl na interpelaci poslance Marka Výborného ve věci dopadu výroku předsedy vlády na důvěru v justici a ústavní instituce. Ale já koukám, že poslanec Marek Výborný není přítomen, takže tato interpelace, tedy o této interpelaci se jednat nebude. Dále je tady ministr zemědělství Martin Šebestyán, odpověděl na interpelaci Marka Výborného, ale Marek Výborný tady není, takže tato interpelace – taky se o ní už jednat nebude. Dále tedy máme další – ministr dopravy Ivan Bednárik odpověděl na interpelaci poslance Samuela Volpeho ve věci zvýšení nákladů na provoz veřejné dopravy kvůli novele zákona o DPH. Pan poslanec Samuel Volpe zde není, takže interpelace se projednávat nebude. Pak dále tady mám – předseda vlády... (Poznámka z organizačního výboru.) Tak předseda vlády Andrej Babiš odpověděl na interpelaci poslance Víta Rakušana, ten tady taky není, takže všechny tyto interpelace propadají. A další tady má ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka, Kateřina Stojanová. Kateřina Stojanová není přítomná, takže interpelace taky propadá. A poslední je, týká se to paní poslankyně Venduly Svobodové a ta zde není, Vendula Svobodová není. Takže taky propadá.

Takže děkuji. Konstatuji, že jsme pro dnešní den ukončili projednání odpovědí na písemné interpelace poslanců. A nyní tedy vyhlašuji pauzu do 11 hodin, kdy budeme pokračovat v programu schůze. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 10.55 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 11.01 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, nyní bychom se měli věnovat bodu 150, sněmovní dokument 1341 odměny TA ČR, poté bychom případně projednávali body z bloku mezinárodní smlouvy, první čtení, nebo neprojednaná druhá a první čtení z úterý a středy. Připomínám, že odpoledne se budeme věnovat bodu 154, což jsou ústní interpelace.

Nyní ale mám zde žádosti o přednostní práva – vystoupení, takže jako první předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá. Tak paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Dobré dopoledne. Děkuji za slovo, pane předsedo. Já mám jenom pár návrhů na změnu pořadu, a to abychom dnes 2. 7....

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak prosím o klid v jednacím sále!

 

Poslankyně Taťána Malá: Navrhuji zařadit po pevně zařazeném bodu 150, o odměnách TA ČR, bod 90, sněmovní tisk 193, novela o obalech; bod 37, tisk 210, novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu; 23, tisk 98, o mezinárodní spolupráci při správě daní; bod 27, tisk 114, o uhlíkovém vyrovnání; 28, tisk 143, o podnikání na kapitálovém trhu a 39, tisk 218, o dani z přidané hodnoty.

A současně ještě navrhuji zařadit do pořadu schůze nový bod Návrh na změny ve složení orgánů Poslanecké sněmovny a ten si dovoluji navrhnout předřadit na zítra pátek 3. 7. jako první bod před pevně zařazený bod stavební zákon. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji. Takže mám poznamenáno. A potom zde mám s přednostním právem Zdeněk Hřib, předseda Pirátů – ten ovšem není přítomen. A pak je tady s přednostním právem Olga Richterová – taky ne. Dobrý, takže děkuju za spolupráci.

Já zagonguju, abychom mohli ihned hlasovat. (Několikrát předsedající gonguje.) I po zagongování se účast nijak nezvyšuje. _Ale teď už tady vidím, že někdo chodí.

 

Takže budeme hlasovat o návrzích paní předsedkyně klubu ANO, to znamená, abychom dnes po bodu 150, což je ten TA ČR, zařadili v pořadí body 90, 37, 23, 27, 28 a 39.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Žádost o odhlášení byla? Ne. Tak kdo je proti?

Hlasování číslo 199, přihlášeno 134 poslanců, pro 74, proti 5. Návrh byl přijat.

 

Pak tady mám druhý návrh abychom nově zařadili na zítra pátek 3. 7. jako první bod změny orgánů tady v Poslanecké sněmovně.

Já zahajuji hlasování, zdali souhlasíte se zařazením? Kdo je proti?

Hlasování číslo 200, přihlášeno 138 poslanců, pro 124, proti 0. Takže bod jsme zařadili na program.

 

A nyní budeme hlasovat o tom, jestli ho zařadíme tedy na zítra jako první bod.

Já zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 201, přihlášeno 138 poslanců, pro 122, proti nikdo. Návrh byl schválen.

 

Takže nyní tedy otevřeme bod

Aktualizováno 4. 7. 2026 v 15:51.