Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(22.00 hodin)
(pokračuje Jana Černochová)
Jak tady bylo řečeno, armáda je důležitá a armáda určitě tu koncepci velmi důkladně zvažovala. Stejně tu starou jako tu novou. A tady opravdu je zapotřebí podotknout, že naše sklady mohou být prázdnější, technika je stará, ta nová teprve bude najíždět, nákupy byly odložené, personální problémy se sice nějak řeší, ale nebudou se řešit během jednoho roku. Iluze o tom, že budeme žít svět bez válek, tak nám skončila 24. února 2022. Ruská agrese proti Ukrajině ukázala, že opravdu to nezůstalo, ty velké války, že nezůstaly ve 20. století.
Ukázala také, že stát, který se nedokáže bránit, tak si o svém osudu prostě sám nerozhoduje. A ukázala i na to, že spojenci pomáhají těm, kteří sami prokazují vůli a schopnost se bránit. Vůli, schopnost se bránit. A to nám Ukrajinci, stateční Ukrajinci prokazují už čtvrtým rokem. Proto je vlastně KVAČR pro nás pro všechny tak důležitý. Je to dokument, který nám říká o tom, že česká armáda nemůže být armádou na nějaký marche-parades, ani armádou pro symbolickou účast v nějakých zahraničních misí. Naše armáda musí být armádou pro obranu České republiky i pro kolektivní obranu Severoatlantické aliance, i pro konflikt vysoké intenzity proti technologicky vyspělému protivníkovi. To je zásadní změna mindsetu. Nejde už o to mít nějakou malou, elegantní, v klíčových schopnostech nedostatečnou armádu. Jde o to mít armádu, která je připravená, nasaditelná, udržitelná, interoperabilní se spojenci a je schopná bojovat v moderním multidoménovém prostředí.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak. Dobrý večer, dámy a pánové. Vystřídali jsme se v řízení schůze a já poprosím v tuhle chvíli především pravou část sálu, aby se ztišila, a paní poslankyně mohla v klidu pokračovat. Tak.
Poslankyně Jana Černochová: KVAČR stojí na několika tvrdých předpokladech. První je, že pravděpodobnost vojenského napadení členského státu Severoatlantické aliance nebo Evropské unie je nejvyšší od konce studené války.
Druhý je, že varovací doba se nám dramaticky zkracuje. Ukázala to právě válka na Ukrajině, kde mezi stavem ohrožení státu a válečným stavem bylo 8 hodin.
Třetím, že Rusko svou válkou proti Ukrajině potvrdilo nezbytnost našeho aktivního členství v NATO.
Čtvrtý je, že se mění charakter války, protože do té války, do toho bojiště vstupují nové technologie. Vstupují tam drony, vstupuje tam AI, robotika, kvantové technologie, satelitní prostředky, elektronický boj, kybernetické operace a samozřejmě práce také s obrovským množstvím dat.
Pátý a závěrečný předpoklad je, že obrana nás něco stojí. Ne v nějakém abstraktním smyslu slova, ale stojí konkrétní peníze, konkrétní rozhodnutí a hlavně konkrétní politickou odvahu, kterou bych očekávala jak od premiéra republiky, tak od ministra obrany. A jedna z největších chyb, kterou bychom mohli udělat, je, tvářit se, že KVAČR je hlavně nějaký nákupní seznam. To je nesmysl. Samozřejmě, že KVAČR obsahuje i velké modernizační projekty, je to tak v pořádku, bojová vozidla pěchoty, tanky, dělostřelectvo, protivzdušnou obranu, letouny F-35, radary, systémy velení a řízení, munici, infrastrukturu, ale samotný nákup techniky z armády ještě nedělá bojeschopnou sílu. Technika musí být zasazena do toho systému. Stejně tak musí být na tu techniku vycvičeni lidé, logistika, servis, zásoby, munice, datové propojení, infrastruktura, taktika, schopnost spolupracovat se spojenci a jasné velení.
Takže modernizace armády opravdu není nějaké nakupování nějakých položek z katalogu, že si prostě na něco ukážete a zítra to dostanete. Je to stavba celého složitého organismu. Právě proto i KVAČR klade velký důraz na lidi. Války sice dnes stále více ovlivňují i technologie, ale stroje nevyhrávají samy. Vyhrávají války stále lidé, kteří umějí techniku použít, kteří mají výcvik, vůli, kázeň, odolnost a důvěru ve své velení. Armáda potřebuje získat a udržet kvalitní vojáky. Potřebuje specialisty v oborech, o které soupeří s tím soukromým sektorem. Vidíme to dnes a denně. IT, kybernetika, datová analýza, technici, piloti, lékaři, logistici, spojovací specialisté. A potřebuje také zálohy. Ne zálohy na papíře, ale lidi, kteří jsou vycvičeni, motivováni a použitelní v krizových situacích.
Tady bych se také ráda na chvilku zastavila, protože mě velmi překvapilo náčelníka Generálního štábu ohledně zrušení rady velitelů aktivních záloh. Nechápu tenhleten krok. Nevím, jestli ještě budeme mít výbor pro obranu, abych se na to mohla ptát, protože plánovaný výbor je až na září, každopádně pokud chceme posilovat aktivní zálohy, tak zrušení rady velitelů já nepovažuju za šťastný krok, protože byla to platforma, kde právě ti velitelé příslušných aktivních záloh mohli bojovat za některé kroky, které potřebujeme proto, aby se zlepšila služba u aktivní zálohy.
Určitě Válka na Ukrajině nám všem velmi tvrdě ukázala, jak důležitá je udržitelnost. Nestačí mít techniku pro první dny, týdny konfliktu, nestačí mít jednotku, která dobře vypadá při cvičení. Rozhodující fakt je, jestli ten tlak vydrží dlouhodobě, zda umí doplňovat ztráty, zda máme průmysl, který dokáže opravovat, který dokáže vyrábět, který dokáže dodávat, zda máme zásoby munice, zda máme schopnost rychle se učit, zda dokážeme propojit armádu, průmysl, akademickou sféru, státní správu a samozřejmě i naše partnerské spojence. Obrana státu není opravdu věcí pouze Ministerstva obrany. To snad víme všichni. Je to věc celého státu.
Letouny F-35. Tady bych se také kratičce zastavila, protože je to položka z toho našeho KVAČRU, tak tady bych zmínila to, že letouny F-35 v tomto smyslu nejsou jen náhradou za nějaké starší nadzvukové letectvo. Víme všichni, že tím myslím gripeny. Jsou to létající senzory, uzly datové sítě a prostředek, který mění způsob vedení operací. Samozřejmě je to finančně náročný projekt, ale seriózní data jsou určitě důležitější než kupovat levná letadla, která neumějí a nemají tolik schopností a vlastně neposkytnou tolik informací do toho terénu jako právě F-třicetpětky. Skutečná otázka zní, jakou schopnost Česká republika potřebuje v letech 2035, 2040, 2050? Pokud chceme být součástí moderní alianční obrany, pokud chceme chránit vzdušný prostor a pokud chceme mít schopnost působit v prostředí, kde protivník disponuje moderní PVO, elektronickým bojem a přesnými zbraněmi, nemůžeme plánovat armádu podle včerejší války, ale musíme se dívat dopředu.
KVAČR nám také připomíná jednu věc, která v politické debatě často úplně zaniká, že armáda není jenom bojová technika. Armáda je logistika, zdravotnictví, sklady, opravárenství, spojení, výcviková zařízení, infrastruktura, zálohy, velení, průmyslová základna a hlavně i legislativa, a proto o tom tady mluvím na půdě Poslanecké sněmovny, protože slabina v kterékoliv z těchto oblastí se v krizi okamžitě projeví a věřte, že se nám vymstí. Pokud máme moderní vozidla, ale nemáme kde je servisovat, je to problém. Pokud máme vojáky, ale nemáme dost munice, je to také problém. Pokud máme spojence, ale neumíme je přijmout a přesunout přes naše území, je to obrovský problém. Pokud máme ambiciózní plány, ale nemáme stabilní financování, je to ten největší problém. ***
