Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.50 hodin)
(pokračuje Jan Berki)
Tentokrát se tedy skutečně přesouváme do kvalifikační práce, a to paní Ptáčkové Melicharové. Ta práce nesla název Implementace zákona o státní službě se zřetelem na stabilitu služebního vztahu, byla obhajována v roce 2020 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. A tam je zajímavé, nebojte, nevzal jsem celou tu diplomovou práci, ale její závěr, protože ten obsahuje zase zajímavé pasáže. Autorka sama přiznává, že nepatřila a nepatří mezi velké zastánce potřebnosti této normy v českém právním řádu a také se odkazuje na zprávu z ex post hodnocení dopadů regulace k zákonu č. 234/2014 o státní službě, což je mimochodem zpráva, kterou jsme tu v té diskusi právě podle mého názoru zažili nebo respektive ji tu citovali různé osoby.
No a tady já si kladu otázku, proč vlastně autorka tedy nepatří, nebo nepatřila a nepatří mezi velké zastánce potřebnosti. Otázka totiž zní, jestli toto tvrzení, a to je skutečně věc, na kterou bychom si měli odpovědět, je, proč případně zastánci této úpravy nejsme nebo nejste. Jestli to je právě proto, že si myslíme, že nevyžadujeme speciální právní úpravu, tedy lex specialis, který by to upravoval a stačí nám úprava v jiném zákoně, nebo jestli se domníváme, že jsme vlastně jako v super stavu, kdy ta kultura, etika ve společnosti je nastavena tak, že vůbec nepotřebujeme vlastně právní úpravu pro státní službu, že nám to vlastně funguje dobře, že politici se chovají velmi korektně eticky, nebo jestli nesouhlasíme s těmi principy, které do jisté míry mohou být pro nás jako pro politiky vlastně nepříjemné a svazující. Ale znovu se odkazuji na úvod svého vystoupení, který deklaroval, co má být vlastně cílem úpravy té státní služby.
A dovolte mi další citaci. Zákon o státní službě měl v sobě skrývat klíč ke kvalitě a nezávislosti státního aparátu. Mělo být zaručeno, že každá nově zvolená vláda při nástupu k moci nezahájí noc dlouhých nožů a nezbaví se části doposud etablovaných státních úředníků, které nahradí svými příznivci. Tyto čistky měly v minulosti často vliv na dlouhodobé strategické cíle. Příkladem budiž důchodová reforma, státní maturity, které nabíraly zpoždění, a to proto, že se většinou začínalo od úplného začátku.
Tady jen drobná odbočka a to je také trochu k té kultuře, ve které se vždycky jako mění ty vlády. Velmi často je postavená ta předvolební rétorika na tom, ti před námi dělali všechno úplně totálně blbě, my to změníme. A mimochodem se podívejme v současné době, kolik z toho se skutečně fakticky chystá současná vláda měnit, nebo ne a jak to dělaly ty předchozí. Zase padni komu padni, jo, tu rétoriku na to máme postavenou nebo je bohužel na tom – neříkám, že my, ale je na tom postavená – a nepomáhá vlastně té právě stabilitě, respektive posouvání těch věcí.
No a mimo jiné, proč má být stabilní to úřednické místo, je proto, aby se nemuselo začínat znovu, aby právě tam byla i ta historická paměť, ta odborná paměť, aby ten, kdo stál u té úpravy, u toho kroku, u nastavení té politiky dával odborný background, aby tento odborný background s tou znalostí, s těmi argumenty byl schopen předat i následující reprezentaci. Cíle, které si zákon o státní službě vytknul, cituji dál, jsou zcela jistě správné a chvályhodné. Depolitizace státní správy a stabilizace státní správy, profesionalizace státní správy ve spojení s vyšší efektivitou a zároveň transparentností. Naplnění těchto cílů ovšem zůstává stále daleko za očekáváním. No a teď se vracíme jako zpátky k tomu, co už jsem tu naznačoval několikrát. Tedy je tam nějaký prvek systemizace, který je vlastně velmi často zneužíván. Takže otázka zní, jestli ta nová úprava tomuto pomáhá nebo naopak tento systém nestability vlastně bude prohlubovat.
Pokud budu pokračovat v citaci, pokud se týká první hypotézy, tak ta hypotéza je, že implementace zákona o státní službě dojde – implementací zákona o státní službě dojde ke zvýšení stability státní správy. Pokud se týká, a teď už cituji, pokud se týká první hypotézy, tak ze všech dostupných zjištění doposud plyne, že státní správa vykazuje znaky větší stability. To znamená, že by mě zajímalo, jestli autoři té nové úpravy si skutečně udělali analýzu, které z těch prvků pomáhají vykazovat té státní službě tu větší stabilitu a jestli skutečně všechny byly propsány do té nové navrhované úpravy. Budu-li citovat dál, jako potenciální nebezpečí označují respondenti možné zapouzdření státní správy jako takové a i v rámci jednotlivých služebních úřadů. To je bezesporu to, co stálo i na začátku té diskuse, kdy na jedné straně se snažíme zajistit stabilitu tomu, kdo má poskytovat buď odborný background nebo rozhodovat právě v těch správních řízeních. Na druhé straně chceme ty pojistky a tu vyváženost, respektive třeba motivační prvky v tom systému, aby takový člověk na sobě třeba pracoval. Jedna z těch věcí, která je často potom zmiňována, je třeba rotace ve státní správě tak, aby ten úředník měl možnost – můžeme se bavit o tom, jestli povinnost – po nějakém čase změnit to působiště, aby měl širší rozhled, jestli to chceme u všech, jestli to chceme jenom u některých. A zase pro mě otázka je, jestli tohle může být řešeno v rámci zákoníku práce, jestli si to opravdu nezaslouží speciální úpravu. Jedny z těch prvků samozřejmě právě může být, což zase budu potom zmiňovat o něco později, otázka nebo věc, o které se vedla diskuse, a to jsou funkční období třeba na těch řídících místech.
Vedle optimistického vnímání, znovu cituji, státní správy jako stabilního prostředí je ale třeba konstatovat, že možnosti zbavení se kteréhokoliv nepohodlného úředníka jsou širší, než se zdálo na počátku účinnosti zákona o státní službě. A autorka se přitom odkazuje i na judikaturu. To znamená, byl tam nějaký cíl, Ukazuje se, že nakonec ta stabilita je možná nebo tu stabilitu je možno prolomit i více prvky než je jenom ta systemizace a tedy celkem logicky vytane na mysl ta otázka, jestli, když tedy se zjistí, že ta původní úprava umožňovala tu stabilitu nabourávat více prvky, jestli je řešením, že ji teda nabouráme ještě víc, nebo jestli naopak se vrátíme zpátky k tomu našemu původnímu cíli, že tedy toto zrovna má být stabilní.
Budu citovat dál: Jsem přesvědčena, že dosavadní judikatura dodala státním tajemníkům více prostoru pro změny ve služebních úřadech, a tak se v daleko větším počtu objevují změny systemizace služebních(?) úřadů, které mají za následek odvolání z míst představených, jak můžeme vidět na příkladech Ministerstva obrany i Ministerstva vnitra. Připomínám, že publikováno bylo v roce 2020. Asi se nedají nezmínit, a já to trošku podrobněji budu rozebírat ještě za chvíli, některé příklady i ze současnosti. Myslím, že takovou krásnou ukázkou jsou dvě ministerstva. Možná je to čistě náhoda, že jsou obě řízená Motoristy sobě. A to je Ministerstvo zahraničních věcí, kde na jednu stranu, a to přiznávám, můžeme diskutovat o tom, jestli se nepustit systémem toho, že tam dávám důraz na profesionály se znalostí, to znamená kariérní diplomaty, anebo jestli se pouštím systémem ideologie-odměna, což mimochodem známe třeba ze Spojených států, kde to tak je. A není to jen otázka jako Trumpa. Jsou to dva přístupy, které jsou bezesporu možné. Jen si myslím, že v českém prostředí tu větší tradici má právě ta profesionalita, ta kariérní diplomacie a že to tak je správně, že se nemáme pouštět do toho směru ideologie-odměna jako nám představuje pan ministr Macinka na Ministerstvu zahraničních věcí. ***
