Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.40 hodin)
(pokračuje Jan Berki)
Je to požadavek, který se pořád opakuje a který v tomto smyslu nebyl revidován. To znamená, když se díváme na ten návrh, tak otázka zní, jestli pomáhá tomu, aby došlo k tomu jasnému oddělení. Jestli to, jak je to tam nastaveno, tak skutečně pomáhá i k té části, která se nedaří úplně dobře naplnit, a to je to oddělené funkční nebo řízení, kdy se bavíme o nějakém vztahu právě těch politicky nominovaných osob a těch osob, které vykonávají státní službu.
Další kritérium je neodvolatelnost úředníka politikem. Ten parametr zní: „Osoba nominovaná na politické místo úkoluje osobu na úřednickém – odborném – místě, která tyto příkazy plní, nejsou-li v rozporu se zákonem. Osoba nominovaná na politické místo v zásadě nemá moc jmenovat či odvolávat osobu na úřednickém – odborném – místě.“
Tohle mi přijde jako velmi zajímavý parametr, protože on přesně z mého pohledu hezky nastavuje vyváženost toho vztahu například toho ministra a těch úředníků. To znamená – pořád připouští variantu, že ten ministr je skutečně politik, který tam přišel s tím, že bude nastavovat ty veřejné politiky v souladu se svými volebními sliby, s programovým prohlášením té vlády. Potud OK, a dokonce ten parametr říká, že ten, kdo je na tom úřednickém – odborném – místě, je vlastně v rámci zákonných limitů ale, což považuju za velmi důležité, tak je povinen, když to tak nazvu, naplňovat nebo pomáhat naplňovat tu vůli.
Ale na druhou stranu on je tam skutečně na odborném místě, dokonce to výběrové řízení je postaveno tak, aby bylo zajištěno, že je odborníkem, jsou tam kladeny nějaké požadavky na jeho průběžné vzdělávání. A v tomto kontextu je to důležité proto, že on má poskytovat tomu politikovi upřímnou zpětnou vazbu, jestli to, s čím tam přichází, to, jak si to představuje, je dobře, jestli to má nějaká rizika, jestli je to rozumné. A aby se toto nebál mu říkat, tak tam dochází v tom parametru k hlídání toho, že ten politik nemůže následně, protože mu ten úředník říká něco, co jemu se nelíbí, nehodí, tak ho nemůže postihnout tím, že mu bude hrozit ztráta toho místa. A opět je to důležité kritérium proto, abychom se podívali, jestli ten nový návrh toto skutečně naplňuje nebo nenaplňuje.
A znovu zmiňuju a dívám se směrem na kolegyni Peštovou (obrací se k poslankyni Peštové), protože myslím si, že my v tomhle paradoxně podle mě nejsme ve sporu, že vnímáme systemizaci jako poměrně problematickou, protože se skutečně stává nějakým nástrojem, ke kterému původně určena nebyla. A naším úkolem tedy, když se díváme na legislativu, je naopak hledat cesty, jak tomuto spíše zamezovat, než tomu pomáhat.
Pak je tam velmi zajímavé kritérium, o němž tu diskuse byla již před mnoha lety – maximální fixní počet a rozpočet politických poradců. A určitě si vzpomenete, že jedním z návrhů, o kterém jsem tu byl i diskutovat já, byla právě změna takzvaných nepolitických náměstků na vrchní ředitele a součástí toho ale byla diskuse o tom, jaký má být jejich počet. Zajímavé právě je, že v tom kritériu se nehovoří jenom o počtu těch náměstků, což bylo obsahem té debaty, ale ve skutečnosti se tam hovoří i o počtu poradců. Otázkou je, jestli máme politickou odvahu toto skutečně řešit, a mě by docela ta diskuse k tomu celkem zajímala. Opět si ovšem nemyslím, že by toto kritérium nějak zvlášť řešil ten nový návrh.
Předběžná ekonomická analýza potřebnosti úředníků. Tady budu zase chvíli citovat: Celkově lze říci, že způsob vypracovávání systemizace vykazuje závažné mezery, byť je nutné vnímat, že nastavení základních principů systemizace může mít z dlouhodobého hlediska pozitivní důsledky.
Jinými slovy to, že se systemizaci věnuju, že skutečně si kladu otázku, jestli pořád ty agendy dávají smysl tak, jak jsou rozloženy, je legitimní otázka. To vůbec nezpochybňuju. Otázkou ovšem je, jestli máme ta pravidla, ty principy, na nichž ta systemizace stojí, jestli je máme dobře nastavena, jestli je máme transparentně nastavena, jestli tím pádem ta legislativní úprava nám umožňuje mít systemizaci jako ten klacek na nepohodlné úředníky.
A tady se obávám, že opět ten návrh toto neřeší. A já to skutečně vnímám v těch proběhlých diskusích, a budu se to snažit ukázat i na konkrétních příkladech, jako věc, která je opravdu problematická a je z mého pohledu také věcí, která v tom současném nastavení a v té současné kultuře – a tím nemyslím jenom ty poslední roky, to zase tady musím být opravdu upřímný – takže nepomáhá té stabilitě, což je jedním z těch základních předpokladů, které zákon o státní službě měl přinést.
Dalším tím kritériem je vymahatelný etický kodex úředníků veřejné správy a hmotná odpovědnost. A tady je zase důležité říct, že to je ten systém vyvažování. Že já na jedné straně chci, aby ten úředník měl nějakou jistotu, stabilitu toho svého místa, aby skutečně mohl dávat své odborné názory, aby se nebál říkat to, co si myslí, že je správné.
Na druhou stranu se musím pořád snažit, aby právě ta definitiva, jak se tomu řekněme lidově říká, nebyla ale zároveň jakousi nechtěnou pojistkou proti nečinnosti, nezodpovědnosti. A jedna z těch zajímavých věcí právě je ten etický kodex, tedy nejenom to, jestli rozhoduji správně podle toho zákona.
A budu zase citovat autora... Tedy to už jsem udělal, pardon. Ne, v tomhle případě neudělal, omlouvám se: Zákonná úprava určitě posiluje odpovědnost pracovníků státní správy, vytváří větší kontrolní mechanismy a zároveň i vědomí případných sankcí. Na druhou stranu se zákon nedokázal skutečně vypořádat s etickým kodexem jako takovým, respektive s vytvořením etických komisí, což zjevně odráží hlubší společenské problémy, vyrovnání se s etikou.
Připomínám – je to odborný článek z roku 2018, ale ta poslední část „což zjevně odráží hlubší společenské problémy, vyrovnání se s etikou“ tu bych nechal aktuálně někam tesat nebo nám to tady vyvěsit a promítat. Protože to bych řekl, že je takový leitmotiv, který se prolíná velmi často, a to nejenom těmi zákony, ale i třeba formou diskuse tak, jak ji tu vedeme.
Oddělení odborných úředníků a asistentů z tohoto hlediska z mého pohledu zajímavý není. Výběr na úřednická místa na základě vstupní zkoušky – tomu se budu věnovat o trošku později. Zákaz mimořádných odměn pro úředníky a definitiva pro úředníky podmíněná udržováním kvalifikace – tady je to zase zajímavé, protože na jednu stranu to má být nějaká předvídatelnost, má to být také ochrana proti tomu, aby ta motivace toho úředníka, když už tedy mu to místo zajišťuju definitivou, tak aby tam ta motivace (ale?) ovlivňování toho jeho postoje názoru nemohla být přes mimořádné odměny.
Na druhou stranu z mého pohledu je to (jako) v jakékoliv jiné profesi. Je potřeba mít možnost odměňovat ty, kteří svou práci odvádějí kvalitně nad rámec svých povinností. To si zase myslím, že kdybychom si toto vykládali úplně rigidně, že tam k žádnému odměňování docházet nemá, nebylo by to úplně správně.
Druhá otázka je potom udržování té kvalifikace, protože v těch parametrech velmi často je to vázáno na jakési testování. Otázkou potom je právě, jestli to testování nemůže být zase nějakou pákou, jestli opravdu vždycky vypovídá o kvalitě té práce a podobně. V tom si myslím, že ta právní úprava zaznamenala poměrně zajímavý vývoj, kdy společnými silami a napříč politickým spektrem jsme se v tom předchozím období snažili dělat takové změny, které na jedné straně to formální vzdělávání tam pořád zachovávají, na druhé straně otevírají i další možnosti.
Tím jsem vyčerpal první článek a do 14.00 podle mě stihnu ještě se věnovat druhému, který jsem si vybral. ***
