Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(11.40 hodin)
(pokračuje Kateřina Stojanová)
Myslím, že mohu zmínit třeba paní novinářku Zdislavu Pokornou z Deníku N, která teď mapuje toto prorůstání vlivu Pavla Tykače.
Konkrétní dopady a změny můžeme dobře vidět třeba v oblasti politik životního prostředí, protože to je takový nejvděčnější příklad. Tam často úředníci rozhodují o velkých infrastrukturních stavbách, průmyslových projektech nebo zásazích do krajiny. Jejich úkolem je rozhodovat podle zákona a podle odborných podkladů, nikoliv podle aktuální politické poptávky.
Pokud ale právě tím vaším zásadním přičiněním vytvoříme systém, ve kterém budou lidé uvnitř úřadů citlivější na politické tlaky, tak se to začne dotýkat třeba právě i stavebních řízení. Bude se to týkat dotací, bude se to týkat veřejných zakázek, bude se to týkat kontrolních orgánů. Bude se to prostě týkat všech oblastí, kde má úředník někdy povinnost říct politikovi nepříjemnou věc. Přitom právě schopnost říct politikovi ne, je jedním z nejdůležitějších znaků profesionální státní služby, jakkoliv vám to může být a jistě je nepohodlné.
Takže, místo toho, abychom tu dnes konstruktivně debatovali skutečné problémy, kvůli kterým bychom měli státní správu reformovat, jako jsou platy, nekonkurenceschopnost, odchody odborníků, vzdělání, moderní personální řízení, motivace a kvalita, tak tu především řešíme to, jak vám usnadnit, abyste s jednotlivými odborníky na úřadech mohli daleko rychleji a jednodušeji pohybovat.
Jenže ta nepohodlná pravda, zejména pro nepřítomného pana premiéra, je to, že stát není firma. Firma může dozajista fungovat v takto krátkých a zbrklých cyklech. Může rychle měnit zaměstnance, může se klidně okamžitě přizpůsobovat potřebám svého vedení, ale stát musí fungovat i po volbách. Musí fungovat při změně vlády, musí fungovat v době krizí, musí uchovávat institucionální paměť, musí být stabilní a musí být předvídatelný.
No, právě proto vznikl před 10 lety služební zákon, který se tu dnes snažíte zničit a odstranit. Někteří z vás dokonce u jeho přijímání možná osobně byli. Nebyl dokonalý, vznikal dlouhé roky po složitých jednáních, za účasti různých politických reprezentací, odborníků i veřejnosti. Jeho základní ambicí bylo právě to, o čem tu od začátku mluvím, a to oddělit politickou moc od profesionální státní správy. My dnes od tohoto principu úplně ustupujeme.
Neměli bychom ani podceňovat – už jsem to tu také zmínila – evropský rozměr celé věci. Nezávislá a profesionální státní správa totiž – možná pro některé překvapivě – není pouze vnitrostátní politickou otázkou. Je součástí principu právního státu. Je jedním z předpokladů důvěryhodnosti nejen nás jako členského státu Evropské unie, protože je zcela důležitá pro správu evropských prostředků, tedy peněz evropských daňových poplatníků, včetně tedy samozřejmě českých občanů. V době, kdy Evropská unie mnohem důsledněji sleduje kvalitu veřejných institucí a odolnost státu vůči politickým zásahům, tak my tu projednáváme změnu, která všechny veřejnoprávní pojistky ochrany státních zaměstnanců bez jakékoliv náhrady ruší.
Abych zmínila konkrétní parametry, aby to bylo úplně jasné třeba i občanům a občankám, úředníkům a úřednicím, kteří nás teď sledují, tak nahrazuje třeba rychlou ochranu v případě rozvázání poměru s nimi, kdy oni předpokládají, že tak tedy nebylo učiněno odůvodněně a věcně. Nahrazuje tuto ochranu u nezávislé komise, která posuzovala doteď tyto případy, pokud se na ni úředníci obrátili, pomalou a daleko méně dostupnou soudní cestou, která je samozřejmě i daleko dražší.
Dalším parametrem je, že ruší takzvaný bazén státních zaměstnanců a dále oslabuje ochranu při rušení míst. Bazén je tříměsíční doba, po kterou dosud berou úředníci na odchodu až 80 procent platu, zatímco čekají na další zařazení, právě tak, aby i klidně při věcné a odůvodněné systemizaci mohl být dále, byť na jiném místě, využíván jejich talent a odbornost.
Zrovna tak dát výpověď státnímu zaměstnanci – pokud tedy tento zákon projde ve vámi předložené podobě – by mohlo jít jen z taxativních důvodů, jako je třeba, že dostane dvě nevyhovující pracovní hodnocení. Už to bude znamenat výpověď. Zároveň minimální odstup mezi právě dvěma nevyhovujícími pracovními ohodnoceními, které tedy znamenají automatickou výpověď, zkracujete z 60 už na pouhých 20 dnů. Čili, pokud by třeba to pracovní místo bylo zrušeno při nějaké neodůvodněné systemizaci, tak se bude moct nově stát takového úředníka zbavit okamžitě, přestože to klidně může být aktem msty.
Dalším důvodem je přemístění mimo místo výkonu práce sjednaného v pracovní smlouvě nebo třeba dlouhodobá zdravotní nezpůsobilost, nějaké porušování povinností zaměstnance. To jsou samozřejmě všechno důvody, o kterých bychom se byli mohli zcela věcně bavit, ke kterým bychom mohli mít podklady, jestli a do jaké míry tedy skutečně oslabují ochranu zaměstnanců. Mohli bychom diskutovat jednotlivé lhůty, jaké důvody je třeba přidat a odebrat. Ale vzhledem k tomu tedy, že takové odborné podklady nemáme, protože jste si zvolili cestu poslaneckého návrhu zákona, tak tomu takovou péči, kterou by si podle mě zákon o státních zaměstnancích zasloužil, věnovat ani nemůžeme.
Zrovna tak – to mi přijde mimořádně zásadní – rozšiřujete možnosti propouštění až na úroveň řadových zaměstnanců, což je v úplném rozporu se zákonem o státní službě. Oslabujete roli státního tajemníka, který je přece ten, který má na ústředních správních úřadech na starosti personální řízení těchto ministerstev a rezortů. Kromě toho, že oslabujete jeho pozici, tak ještě prohlubujete její další politizaci.
Během projednávání v prvním i druhém čtení jsme se samozřejmě snažili s mými kolegyněmi a kolegy některé dopady zmírnit. Navrhovali jsme prostřednictvím našich pozměňovacích návrhů pojistky, upozorňovali jsme na rizika. Ale dnes si myslím, že už je podstatné úplně jasně říct jednu věc. Místo modernizace zcela vědomě oslabujeme instituce, které patří – znovu to opakuji – občanům této republiky, ve prospěch hnutí ANO, strany Motoristů sobě a SPD. To vše, aniž bychom vyřešili jeden jediný z problémů, kvůli nimž jsme údajně, ale bohužel zcela lživě, tuto reformu vůbec začali.
Proto vás žádám abyste tento návrh nepodpořili, protože státní správa nepatří vládě, nepatří jednotlivým ministrům, nepatří vítězům voleb. Patří občanům této země. Jejím úkolem není sloužit momentální politické moci, ale sloužit státu. Stát není firma a státní správa nemá být kořistí vítězů voleb.
Možná největší problém celého návrhu spočívá v tom, že se zde celou dobu tváříme, jako bychom debatovali o nějakém pouze teoretickém nebo hypotetickém riziku budoucnosti. Jenže ono už se to děje. My se tady ve skutečnosti nebavíme o tom, co by se mohlo stát po přijetí tohoto zákona. Bavíme se tu o tom, co už dnes ve státní správě ve skutečnosti probíhá. V posledních měsících jsme byli svědky rozsáhlých reorganizací, rušení odborů, přesunů agend a propouštění zkušených zaměstnanců na celé řadě ministerstev. Dochází k rušení specializovaných pracovišť, dochází ke slučování agend, dochází k odchodům odborníků, dochází k reorganizacím, které jsou velmi často zdůvodňovány efektivitou, ale ty jejich skutečné důsledky jsou zcela jiné.
Na Ministerstvu pro místní rozvoj třeba došlo ke zrušení a slučování odborných útvarů. Dochází k obdobným rozsáhlým změnám i na Ministerstvu práce a sociálních věcí. K takovým změnám samozřejmě... tam pravděpodobně ty příklady byly i z hlediska nějakého mediálního pokrytí nejsignifikantnější – na Ministerstvu životního prostředí. ***
