Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Jenom jsem chtěl podotknout, paní ministryně neposlouchá, ale to nevadí, že pokud by tady tu věc chtěla řešit, tak samozřejmě zde máme ještě Evropskou investiční banku, se kterou jsem já ještě jako ministr podepsal memorandum o možnosti úvěrového financování těch finančních nástrojů pro výstavbu dostupného nájemního bydlení a Evropská rozvojová banka obratem do tohohletoho systému může vložit přes 5 miliard a více, což máme taky potvrzené.

Zpátky k meritu interpelace Olgy Richterové. Kdyby tady byl pan premiér, já bych se ho zeptal, nejen jestli mu nevadí, že pro politika bydlení v České republice je vedena od desíti k pěti z mého pohledu velmi nekompetentně a vyjadřují se k tomu tak všichni odborníci na bydlení. Ona jich spousta byla ještě na ministerstvu, než je paní ministryně všechny vyrazila, vyjadřují se k tomu velmi negativně, ať už k tomu stavebnímu zákonu, takže je zde ten problém kompetenční řízení agendy dostupnosti bydlení v České republice. A pak je zde samozřejmě i ten rozměr reputační, tedy, že v čele této agendy stojí osoba, která právě v dostupnosti bydlení a ve férovém přístupu pro občany naší země sama osobně zklamala a nevyvodila z toho žádný důsledek. Předpokládám, že nikdo z vládní koalice tady nevystoupí, aby se k tomuto vyjádřil. A já mám spoustu praktických dotazů, které se samozřejmě týkají samého meritu problému toho bydlení. Nastavení programu, snížení podílu, který stát skrze ty chytré úvěry, protože to nejsou dotace, může dát a dalších, ale nechám si to spíše na nějakou další interpelaci na paní ministryni. Zde měl sedět premiér Babiš a odpovídat na dotazy a interpelace poslanců opozičních. Nepřišel, uvidíme se příště.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy? Paní poslankyně Stojanová. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Kateřina Stojanová: Dobré dopoledne. Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych ráda navázala na moje kolegy Olgu Richterovou a Ivana Bartoše, kteří zde myslím, docela zasvěceně hovořili o té probíhající krizi bydlení, do které teď bohužel ještě zasahují četné kauzy ministryně pro místní rozvoj, která si myslím, že má v zásadě na starosti jednu ústřední agendu a to právě zdostupnit bydlení samozřejmě nejen pro mladé lidi v této republice, ale i pro celou řadu jiných ohrožených sociálních skupin, které v současné době nedosáhnou na dostupné bydlení. Jedná se o samoživitele, jedná se o seniory, ale bohužel ten neblahý trend, který ukazují především průzkumy, datové analýzy, ukazuje, že do té bytové krize se postupně v České republice propadá i střední ekonomická třída. To znamená, netýká se to už jenom osob, řekněme, z těch vyloučených lokalit nebo ze slabších socioekonomických poměrů.

Začíná se to dotýkat celé řady dalších lidí a samozřejmě s tím, jak rostou ceny nemovitostí, které jsou dostupné na volném trhu, nikoliv k nájemnímu, ale k tomu vlastnickému bydlení, tak ta krize se prohlubuje daleko více, zvláště ve chvíli, kdy víme, že máme třeba i v občanském zákoníku určité slabiny ve vztahu k tomu nájemnickému vztahu, tedy mezi nájemníky a pronajímateli. A mě mrzí, že místo toho, aby to bylo pro současnou vládu ústy a prací ministryně pro místní rozvoj to ústřední téma, téma číslo 1, tak místo toho tedy titulky veřejných médií plní její kauzy namísto těch opravdu efektivních řešení, které by pomáhaly občanům a občankám vyrovnávat se s tou bytovou krizí. Mě samozřejmě mrzí, že kromě toho, že ty kauzy nějakým způsobem neřeší nedostupnost bydlení v České republice, tak ještě více prohlubují nedůvěru lidí v politiku a politiky, protože to je přesně ten typ papalášského chování a jednání, který možná často adresují třeba i vaši přátelé, známí nebo sousedi, kteří vědí, že se pohybujete v politice. Já se s tím potýkám velice často, že to, že jsme tu politici a političky je pro ně takové vzdálené a možná trošku sprosté a nedůvěryhodné, protože si prostě z většiny odnášejí z politiky to, že se tu řada lidí chová papalášsky a má pocit, že je zavřená v nějaké své slonovinové věži a namísto toho, abychom často napnuli svoje síly proto, abychom řešili reálné problémy lidí, se kterými oni bojují v těch svých každodenních životech, a jsou to závažná témata. Já jsem z Ústeckého kraje, je to kraj, který má velice specifickou socioekonomickou strukturu tamního obyvatelstva. Je tam řada vyloučených lokalit, máme velice nízkou kupní sílu, máme vysokou nezaměstnanost. Kromě toho, že i zde řada lidí bojuje s nedostupným bydlením, nikoliv snad proto, že by zde byl nedostatek nemovitostí na trhu, jako je tomu třeba v Praze, to je ten trošku zásadní rozdíl oproti těm velkým městům a právě třeba obcím v Ústeckém kraji, ale prostě proto, že jsou zatíženy velkou řadou exekucí, mají třeba problém uplatnit se na trhu práce a jsou zde také veliké významné regionální rozdíly mezi mzdami v těch velkých krajských městech v Praze a v těch menších obcích. Mimo jiné u nás v Ústeckém kraji, tak mají prostě problém utáhnout ty veliké náklady, které jsou spojeny s bydlením.

No, jak jsem říkala, paní ministryně Mrázová dnes řídí rezort, který mimo jiné odpovídá za dostupné a sociální bydlení a má právě mluvit za lidi, kteří dnes čekají na přidělení třeba obecního bytu. Má mluvit za seniory, za samoživitele, mladé rodiny nebo lidi v bytové krizi. Blíží se komunální volby. Přece vždycky je velkým tématem v komunálních volbách a možná to znáte z vlastních měst a obcí, že obce by měly mít k dispozici nějaký bytový fond ke své správě. My jsme bohužel udělali, já jsem tedy ještě v té době nebyla na světě, ale řada z vás jo, my jsme udělali tu ústřední chybu, že v devadesátých letech jsme poměrně divoce zprivatizovali ty obecní fondy v jednotlivých obcích a nyní se ale přitom ukazuje, že je po nich velká poptávka. Samozřejmě s rostoucí inflací, s rostoucími životními náklady, že zkrátka máme tady významnou skupinu obyvatel, která očekává, že ji stát nějakým způsobem pomůže, pakliže má pak participovat na pracovním trhu a vychovávat dobře své děti a poskytovat jim veškeré zázemí pro to, aby byli jednou perspektivními daňovými poplatníky. A dobře víme, že všechny tyto životní potřeby zkrátka nelze pokrýt, pakliže nebudou mít lidé v této republice dostupné a stabilní bydlení, protože to je ta základní životní potřeba číslo 1, bez které prostě nelze rozvíjet další, další aspekty našeho života a pro ten můj Ústecký kraj je to opravdu ústřední téma a paní ministryně Mrázová je starostkou jedné z obcí v Ústeckém kraji, která je myslím, tím vůbec nejkrystaličtějším případem toho, jak ty opravdu socioekonomické problémy pak mají dalekosáhlé dopady právě mimo jiné na to, že třeba rodiny nejsou schopny dohlédnout na to, že jejich děti chodí do školy, nejsou schopny si zajistit dostatečné prostředky pro další obživu a už je to pak takové mezigenerační předávání té bohužel to nemohu říct jinak než z bídy a zmaru, ze kterého prostě není vystoupení.

A to, že ty regiony takhle zaostávají, pak má samozřejmě dopad na ekonomiku jako celek a prosperitu České republiky jako celku to táhne dolů. Čili já už nevím, jaké jiné téma by současní ministři a ministryně měli mít jako téma číslo 1 než právě krizi bydlení. Když tedy vidím, jak jsou to opravdu spojené nádoby s celou řadou dalších životních aspektů lidí tady. Jenomže, jak jsem říkala úvodem, místo toho, abychom četli o tom, jak se členům této vlády daří vypořádávat s krizí bydlení, nebo třeba ani v některých aspektech nedaří, ale alespoň se o to snaží, tak čteme o tom, jak paní ministryně Mrázová se svým nadprůměrným platem a věřte, že v Ústeckém kraji se jedná o mimořádně nadprůměrný plat a hovoří ještě o té éře, než se stala ministryní pro místní rozvoj. Ale stačí, když už byla starostkou. To v Ústeckém kraji opravdu pro naprostou většinu obyvatel jsou mimořádné peníze, tak obývala obecní byt, který měl víc jak 100 metrů čtverečních za 4 500 korun měsíčně nájemného. To jsou, prosím pěkně peníze, které často neplatí za bydlení ani lidé se základní mzdou v Ústeckém kraji, protože jsou prostě nuceni vzhledem k těm tržním cenám nájemního bydlení platit daleko více.

Nicméně minimálně v Bílině jim tedy vládla starostka, která místo toho, aby tento byt na dobré adrese, protože podotýkám, že by v samotném centru města Bíliny na náměstí, tak by právě poskytla svým vlastním lidem, lidem, kteří s velikou pravděpodobností jí dali důvěru, kteří ji zvolili na post starostky a kteří pravděpodobně ji pak třeba zvolili i sem do Poslanecké sněmovny vzhledem k tomu, že je zvolenou poslankyní a pak se tedy teprve stala ministryní. ***