Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslanec Ivan Bartoš: Já děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já mám tu čest někdy i radost být v Poslanecké sněmovně už třetí volební období a jednací řád nevnímám jako nějakou technickou normu, byť pro někoho to tak může být. Často se nad ním zhádáme. A když mám možnost bavit se s lidmi zvenčí, je vůbec úplně jako nezajímá, jestli jedeme podle takovéto normy nebo jiné normy. Oni vidí fungování Poslanecké sněmovny navenek. Lidé vidí nekonečně dlouhé debaty, rotace u pultíku s tématy, která nesouvisejí s projednávanými tématy. Oni vidí ten výsledek. I přesto si myslím, že změna jednacího řádu je velmi důležitá a také si myslím, že by se neměl měnit podle toho, kdo zrovna sedí ve vládě anebo kdo v opozici.

Já můžu za Piráty říct, že my jsme v této debatě konzistentní. My jsme i v minulém volebním období hovořili o tom, že Sněmovna má být předvídatelnější a funkčnější. A to nebylo z důvodu toho, že jsme byli ve vládě nebo ten poslední rok v opozici, ale proto, že i lidi, kteří se na tu Sněmovnu koukají, a občani mají právo vědět, kdy ta Sněmovna zasedá, o čem jedná, kdy se třeba hlasuje a že ten parlament jako nefunguje stylem možná dneska skončíme v šest večer nebo taky ve čtyři ráno. A spousta reportérů zkušených i z velkých médií, jejich nejčastější dotaz je, jak bude to jednání probíhat, kdy to proberete, kdy můžeme čekat na nějaký výsledek. Ani oni vlastně často nechápou schéma, v kterém se odehrává jednotlivé často překrývané jednání Poslanecké sněmovny.

A právě kvůli této nejistotě přicházel v minulém volebním období Jakub Michálek s prvními návrhy na změnu jednacího řádu, kde nešlo o omezování opozice. I když musím říct, že některá vystoupení zejména pana poslance v té době Babiše a Tomia Okamury už byla tak trochu na palici a prakticky se s tím nedalo nic dělat. Ale bylo to zejména kvůli tomu, aby zde byla stabilní pravidla, která budou platit bez ohledu na to, kdo právě vyhrál volby. A co jsme navrhovali. Já si myslím, že jedna ambice se nenaplnila touto změnou jednacího řádu, a to skutečně je předvídatelná Sněmovna. Byť máme ty variabilní týdny a jednací týdny a poslanecké týdny, tak skutečně neexistuje harmonogram, podle kterého by si, ať už tedy zaměstnanci Sněmovny, kteří tu tráví čas s námi, ale jednotliví poslanci a poslankyně z regionů mohli nějakým způsobem plánovat vlastně i ten civilní či poslanecký život v regionu.

Často slýchám argument, že ano, i v jiných zaměstnáních se dělají dlouhé šichty. Jede se čtyřiadvacítky, dělají se cédéčka, celodenní směny, ale i při třísměnným provozu, pokud není nějaká mimořádka, vy tak nějak přibližně víte, jak bude vypadat váš pracovní týden, váš pracovní měsíc a skutečně toto i s ohledem na třeba rodinný život dokážete plánovat. Ve věci předvídatelnosti Sněmovny jako takové jsme v tom návrhu, o kterém budeme dneska hlasovat, neudělali prakticky nic.

Podle mě druhou zásadní věcí, kterou my jsme chtěli, jsou pravidla pro interpelace. Ostatně i proto zde máme načtený ten pozměňovací návrh, který velmi mírně, zdůrazňuji, velmi mírně pracuje s tím, co se stane, když ministři trvale nedocházejí na interpelace. Ano, má to pak nějaké dopady do jejich finančního ohodnocení. Ale jak říkám, jsou tam nastaveny takové limity, byť se myslím, že kdybychom to spočítali doteď, tak se řada ministrů současné vlády do nich vejde.

Já si troufnu říci a asi budu mluvit spíše za sebe, neboť tady jsem často stál i jako ministr místního rozvoje, že jsem se interpelacím nevyhýbal. Na interpelace jsem chodil, pokud třeba jsme nebyli na nějaké zahraniční cestě nebo na jednání. Tam se musí každý sáhnout do svědomí, kdo se cítí na to, že může kritizovat neúčast ministrů či nemůže. Myslím si, že třeba u poslanců, kteří jsou teď ve Sněmovně noví, první volební období nebo nebyli členem vlády, je požadavek na to mít tady ministra, kterého interpeluju, zcela legitimní. Myslím si, že to prázdné tady v pozadí nula ministrů nebo jeden ministr na interpelace, který míří na celou vládu a série omluvenek, pokud skutečně není nějaká důležitá mezinárodní událost, kde náhodou musí všichni být, je výsměch a vlastně popírá princip interpelace.

Zároveň je to půl dne na ministry, chvilka na premiéra, ráno písemné – jako kde jinde by měli být ministři schopni být a obhájit si svoji práci než zde na interpelacích, které naplňují podstatu, že Poslanecká sněmovna kontroluje vládu. Nejenom opozice, celá Poslanecká sněmovna.

A pak samozřejmě zastabilizovat ten jednací řád. Měli jsme zde spoustu vlastně sporných momentů ve věci hlasování a výkladu tedy tak, aby byl jednací řád jednoznačný, stabilní, neumožňoval třeba nějaké alternativní výklady ve věcech, které se opakují. My jsme chtěli s Piráty změnit ta pravidla dřív, než se změnily ty politické role. Viděli jsme tady nejen třeba od tenkrát koaličních partnerů, ale zejména od opozice nevůle k té změně. Dnes se paradoxně ta pravidla mění právě proto, že se změnily politické role.

V čem vnímám asi největší problém toho současného návrhu? Asi to nejsou ty samotné změny. Podle mě asi tím zásadním problémem je jejich motivace. A já moc, byť každý jsme někdy trošku pokrytcem, se snažím nebýti pokrytcem. Ale pokud v danou chvíli je předsedou Sněmovny Tomio Okamura anebo lidé z ANO hovoří o efektivitě jednání Sněmovny a byli to právě dva předsedové, kteří byli jakousi ukázkou vlastně destrukce jednání ve Sněmovně v minulém volebním období, vnímám to jako pokrytecké. Byť i obstrukce jsou právem opozice, nicméně jejich nadužívání v minulém volebním období, prakticky v zablokování jakéhokoliv jednání Sněmovny, byla silně za hranou. Najednou tito lidé objevují efektivitu a tou se zastírají.

Takže zase – pravidla by se neměla psát podle toho, kdo právě sedí ve Strakovce a kdo v těch opozičních lavicích. Doufám, že tu vyváženost, kterou jsme hledali, a i ten příslib tady paní předsedkyně poslaneckého klubu Táni Malé ohledně těch, řekněme, do očí bijících pozměňovacích návrhů, které by nejenom výrazně oslabily opozici ve věci faktických poznámek, ale daly předsedovi Sněmovny, v tuto chvíli tedy Tomio Okamurovi, právo vystupovat prakticky kdykoliv ke všemu, že tyto schváleny nebudou. Já tady nebudu se vracet to, že už tady výpočty hodin a nákladů, kolik Sněmovnu stálo, tak to už tady zaznělo několikrát. Já to přeskočím, protože chci, abychom ještě se dobrali závěru hlasování a otevřeli ten slavný vládní stavební zákon. Myslím si, že to bude těžká práce pro tuto Sněmovnu, se tím se tím prokousat. Popojedu dál.

My jsme v téhleté věci nezměnili názor. Říkáme s Piráty pořád totéž. Ta opozice musí mít silná práva. Parlament nesmí být možné trvale zcela zablokovat, což se nám bohužel v tom minulém volebním období dělo a nevšiml jsem si, že by za ten půlrok, co tady spolu se setkáváme nebo respektive sedm měsíců, osm měsíců od voleb, vlastně ta situace kdykoliv byla takto vyhrocená a tak tristní jak byla. Pravidla by měla být předvídatelná a měla by platit pro všecky pokud možno stejně.

Co na tom návrhu já vnímám jako problematický? On vlastně nevznikl, byť se opíráme o nějaký původní návrh Jakuba Michálka, potažmo Marka Bendy, on vlastně nevznikl na základě širší politické shody. Pokud akceptujeme, že to je ten návrh, který my jsme tady měli na stole, o němž teda Marek Benda a můžeme mu věřit nebo ne hovořil o tom, že tento návrh nelze v minulé Sněmovně schválit nebo už se nikam nepohneme, a najednou ten návrh prakticky totožný předkládá vládní ANO.

Takže ono to není na základě širší shody, ono to je prostě na základě toho, že jedna strana, která byla předtím opoziční, je nyní stranou vládní a najednou se ty změny poměrně hodí. Vznikl tedy jako reakce na nějaké aktuální rozložení sil pokud beru, že v minulém volebním období prakticky totožná změna byla, asi hlasy ANO deklarována jako neprohlasovatelná. Ale ten jednací řád nebo změna není odměna těm vítězům ani trestem pro ty poražené, je to vlastně pravidlo, podle kterého jedeme zde všichni. Minimálně zvolení poslanci jsou si z pohledu práv v té Poslanecké sněmovně víceméně rovni.

Neplatí pro všechny stejně. S tím jsme se smířili, zatímco tedy nedochází k nějakému výraznějšímu omezení těch přednostních práv. Tak já jsem řadový poslanec, v minulém volebním období jsem rok byl řadový poslanec, nejsem předseda strany, předseda klubu, doufám že povede změna jednacího řádu k jakémusi uklidnění a třeba i toleranci, po které často volal tady Patrik Nacher, že já jsem se přihlásil řádně a třetí den a ještě ani nemůžu vystupovat, tak je to, je to vlastně asi pocit všech poslanců, kteří ve standardním jednání chtějí vystoupit v obecné rozpravě a čekají, než se vlastně odehraje ten battle těch, co přednostní právo mají. Tudíž všichni ministři, vedení Sněmovny, vedení klubů, předsedové stran. ***