Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.40 hodin)
Poslanec Zdeněk Hřib: Bohužel tady tento návrh, který tady máme teď ve třetím čtení, je pravým opakem dalo by se říct až antitezí toho původního přístupu. To znamená, namísto toho, aby to bylo skutečně velice pečlivě projednané se všemi relevantními aktéry, aby skutečně byla nějaká snaha o dosažení konsenzu napříč opozicí, koalicí, tak to funguje ve skutečnosti úplně přesně opačně. Zejména tam tedy chybí připomínkové řízení, které by odfiltrovalo některé problémy, které skutečně mohou zásadně zaseknout to stavební řízení v budoucnu na těch stavebních úřadech.
Já se bavím se zástupci ze stavebních úřadů, přiznávám primárně tedy s těmi pražskými. Ostatně jsem zvolený poslanec v kraji Praha. A to, co tedy od nich slyším, mě upřímně děsí. Protože například už jenom to, že by mělo k tomu dni D dojít, k tomu, že najednou se všechno bude posuzovat, zpracovávat, procesovat podle nové legislativy a nikoliv tedy, že by se to dokončilo podle staré, je vlastně věc, která je dost děsivá. Protože s tím se pojí jedna taková věc technicistního charakteru, která se jmenuje spisová rozluka, což v praxi znamená, že by prostě se měly vzít ty spisy a předat je vlastně do jiného úřadu, do toho centralizovaného stavebního úřadu. Což zní jednoduše, protože si asi každý představí, že se jako vezme ten šanon a takhle se jako někam dá. Jenomže problém je v tom, že takhle to vůbec nefunguje, zejména v Praze, kde to řízení třeba pochopitelně jak je dvojinstanční, tak dochází k předávání těch spisů mezi městskou částí, kde se vede první instance a tou druhou instanci magistrátu. A část těch podkladů je už dneska v elektronické podobě primární. To znamená, že představa, že vezmu šanon a někomu ho dám, je prostě lichá, protože část toho šanonu neexistuje formálně papírově. Ten šanon ve skutečnosti má část těch svých součástí na té městské části, ne třeba na tom magistrátu. A v momentě, kdy se zřizoval DESÚ, tak pochopitelně ten problém se musel řešit také. Jenomže u DESÚ se jednalo o řádově nějaké jednotky, možná to bylo o nízkých desítkách – teď abyste mě netahali za slovo – těch projektů, které se musely předat. To znamená, šlo to vyřídit ručně v nějakém smysluplném časovém horizontu. Tady to bude ale jinak, protože tady se bavíme o všech těch záležitostech, které se budou tedy muset přehodit.
Další otázka je třeba otázka digitalizace, protože představa, že si ten nový stavební úřad pořídí ten software VITA, který používá většina stavebních úřadů jenom tak jako napřímo z voleje, je prostě lichá, protože tenhle postup v rovině zákona o zadávání veřejných zakázek prostě neexistuje, není možný. To znamená, tam bude muset proběhnout nějaká otevřená soutěž. A teď je otázka, jestli vlastně proběhne, protože stát tady má teď systém na řešení toho stavebního řízení. To je tedy ten software, který vznikl za Ivana Bartoše, který se měl tedy ještě dál rozvíjet. Bohužel se nerozvíjí, je ponechaný v nějaké formě, která je taková jako řekl bych spartánská. Přesto tedy funguje, 5000 žádostí se tam vyřídí každý týden.
Nicméně tohleto tedy bude software, který teď ten stavební úřad centrální bude asi používat jako svůj jediný, protože vlastně to je software, který ten stát má. To znamená nedává vlastně ani smysl, není to vysvětlitelné, proč by se měl pořizovat ten software nový, když tady jeden software pro DSŘ už ten stát má. Takže tady je jako velká otázka, jakým způsobem tedy se ten úřad vypořádá i jako s takovými elementárními záležitostmi typu pořízení software.
Potom k tomu samozřejmě přistupuje další level toho, že ti stávající úředníci stavebních úřadů se nijak netají tím, že už si hledají jinou práci, protože se jim prostě nebude chtít přestupovat. Protože často mají nějaký velice dobrý důvod, proč chtějí být spíše úředníky samospráv než úředníky státu. Jinak je tam tedy důvod finanční. A za druhé, ano, tak vy teď tady likvidujete služební zákon, tím pádem vlastně děláte tu práci pro stát méně atraktivní. Tak potom se asi těžko můžete divit, že ti lidé nebudou chtít přejít do těch státních služeb.
A protože místní samosprávy mají nedostatek lidí, prostě tak to je, běžný je podstav na těch úřadech, lidi se nedají sehnat A pochopitelně ty úřady se pokusí o nějakou retenci. To znamená, když tam mám člověka, který rozumí nějakému stavebnímu řízení, no tak je prostě jednodušší mu takzvaně hodit lano a přemluvit ho, aby prostě přešel do nějakého jiného oddělení, jiného odboru a aby řešil to správní řízení ne na stavebním úřadě, ale támhle na silničním správním úřadě třeba. Protože tam prostě jsou nějaké společné prvky. Nějaký průnik tam je, on si sedne prostě o kancelář vedle nebo možná ani ne a všechno zůstane při starém, než aby se vydával do nějakého nejistého dobrodružství, které mu tady připravujete s vykostěním služebního zákona.
To znamená, z tohoto důvodu by bylo vhodnější to celé jak to máte prostě vzít a zahodit celý ten komplexní pozměňovák, který jste sami připravili, protože jste sami zjistili, že vlastně tak, jak jste to původně navrhli, je to úplně špatně a začít jít znovu správným standardním postupem, protože tenhle vládní chaos opravdu nikomu nepomůže, vůbec nikomu.
To je tedy základní problém. Nicméně s ohledem na to, že vy se k tomu úplně nemáte, tak tedy jsme připravili v pirátském klubu více pozměňováků, které by mohly aspoň trochu ten zákon upravit tak, aby reálně aspoň něčemu pomohl.
Ten nejzásadnější pozměňovací návrh, který tam máme, jsou ty takzvané zóny zrychlené výstavby nebo chcete-li akcelerační oblasti. Ale aby se to nepletlo s těmi větrníky, tak je asi lepší říkat zóny zrychlené výstavby bydlení, které právě řeší ten nejzásadnější problém, který my tady teď máme, což je špatná dostupnost bydlení, tak jak to vychází ze všech žebříčků. To jsou žebříčky, které mimochodem nejsou následně zpochybňované, jako se to stalo s tím žebříčkem Světové banky, ten doing business, kde tedy se ukázalo, že evropské země byly na tom žebříčku, kde my jsme vycházeli tuším jako sto dvacátí sedmí a říkali jsme, říkalo se, jsme na tom stejně jako Niger. Tak potom tedy vyšlo najevo, že tam se falšovalo to pořadí. Světová banka zrušila ten žebříček úplně. Mimochodem jako perlička na dortu, třešnička na dortu tam už ještě předtím, než vylezl najevo tenhleten skandál, tak se vědělo, že vlastně je tam problém už jako samotné metodologie, kdy určitou část toho hodnocení a tedy to, co ovlivňovalo pořadí v tom žebříčku, ovlivňoval ne jako faktické údaje o lhůtách, ale byl tam určitý subjektivní faktor, jaká je nálada investorů v té zemi. To znamená, když jsme měli dvě země, které jako formálně vycházely stejně, tak vlastně o umístění v tom žebříčku rozhodlo to, jaký byl subjektivní dojem nějakého vzorku investorů v té zemi, které se jako zeptaly, nebo pardon, to bylo možná jako ty stavební firmy. Prostě jaká byla nálada, což mi přijde jako úplně absurdní, že podle toho tedy byl vytvořen nějaký takovýhle žebříček Světové banky.
Nicméně nemělo by zapadnout to, že se staví málo. To je pravda, ale je dobré vnímat, že to není primárně kvůli tomu, že by dlouho trvalo stavební řízení sensu stricto. ***
