Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ten čas nějak šel. Přišla doba covidová. Na tehdejší i návrh bývalé vlády Andreje Babiše došlo k tomu, že se EET dočasně vypnulo. A pak za naší vlády koaliční, jakožto jedna z priorit kolegů koaličních partnerů z ODS a TOP 09 se úplně EET zrušilo.

Já bych byl moc rád, abychom tady měli nějakou politickou shodu v tom, že už nebudeme experimentovat úplně ode zdi ke zdi, ale že budeme schopni si tady říct, když se tady k tomu znovu vracíme, že bude tento systém opravdu fungovat už dlouhodobě a nestane se to zase nějakým předmětem politické debaty v příští volbách, že se to zase bude chtít úplně rušit.

Na druhou stranu to, s čím přichází tato vláda za mě ano, ten cíl není úplně špatný, ale má celou řadu ale. A u těch ale se pozastavím. Když se podíváme na to, kam to vlastně míří, tak jsme už někde jinde než v roce 2015 a 2016. Jsme v situaci, kdy v České republice nadprůměrně oproti jiným státům Evropské unie je využíván bezhotovostní platební styk při nákupu služeb. Vidíme, že ten progres je opravdu obrovský. I ta data nám to říkají, že prostě Češi jsou opravdu v tomto, řekněme, pokrokoví, využívají moderních technologií a platí bezhotovostně. Vidíme to v datech České národní banky, jak ten podíl bezhotovostních transakcí velmi výrazně narůstá. Proto musím říct, že nás v tom původním návrhu ty některé mechanismy, jak byly navrženy, nepotěšily, nedávaly pro ten podnikatelský sektor úplně logiku. Něco se částečně snaží tady opravovat poslanci napříč spektrem těmi pozměňovacími návrhy, které teď tady v druhém čtení načítáme. Ale čekal bych, že Ministerstvo financí bude schopno reflektovat při tom návrhu a při té přípravě daleko více tu realitu, že jsme se posunuli za těch 10 let. Máme daleko větší digitalizaci, daleko více bezhotovostních plateb a vidíme, kdo kam na účet odesílá a ty věci jsou velmi dobře kontrolovatelné a dohledatelné.

My se podíváme potom na ty připomínky, které přináší jak například připomínky jednotlivých komor, svazů, tak jsou tady některé věci, které zase reagují na to poslanci, reagujeme na to, upravujeme, doplňujeme to, například otázka právě některých mechanismů sankčních. Toho, když ten systém funguje, nefunguje, jaké mají být lhůty. A já tam budu mít nějaký pozměňovací návrh, který potom v té podrobné rozpravě budu komentovat.

Co si ale dovolím komentovat trošku více, tak je to, že tento návrh se stal také nosičem pro úpravu takzvaného školkovného. A tady se pozastavím trošku na delší čas. My, když jsme vlastně v minulosti jako lidovci přicházeli s podporou rodičů a rodin, tak to má nějaký svůj logický vývoj, nějakou genezi. Minulý týden ve čtvrtek tady pan premiér Andrej Babiš reagoval na mého kolegu, poslance Benjamina Činčilu, který tady vysvětloval, proč lidovci navrhují teď k tomuto tisku svůj pozměňovací návrh, který se týká školkovného. A bylo ale evidentní, že v té odpovědi pan premiér a bývalý ministr financí úplně nechápe, jak nám v českém daňovém systému funguje systém daňové slevy a daňového bonusu. Protože tady prostě tvrdil, že to školkovné je pro všechny a že on na ty rodiče pamatuje a my jako lidovci jsme pro ně neudělali dostatečně nic pořádného.

Tak já bych na to chtěl reagovat, připomenout. Jako lidovci jsme byli u zavedení slev na manžela, na manželku i u zavedení slev na děti. Udělali jsme to vlastně v roce 2006 v tehdejší koaliční vládě a byl to nástroj, který vlastně měl za cíl podporovat pracující rodiče, proto je tam podmínka těch minimálně šesti měsíců. A zavedli jsme tu slevu také i potom do bonusu. To znamená, je to nástroj, který v případě slevy na děti je do bonusu, v případě poplatníků do bonusu není. To je také ještě předmětem nějakých debat do budoucna ten daňový systém České republiky kultivovat. Ale stáli jsme o to, aby kromě slevy na poplatníka, manžela a manželku byly slevy na děti, které jsme za Sobotkovy vlády v roce 2016 nastavili opravdu progresivně, takže ta sleva na ty děti, na to druhé a třetí je vyšší než na to první.

Někteří komentátoři se nad tím podívali, proč to tak je? Tak myslím si, když se podíváte na data nákladovosti domácnosti, tak je evidentní, že ty náklady vzrostou, když máte v té domácnosti druhé, třetí a další dítě, poměrně výrazně. A ty rodiny se potom propadají k hranici nebo i pod hranici chudoby. Proto jsme tenkrát navrhli vlastně progresivní zvyšování slevy na děti u druhého a třetího dítěte.

V roce 2021 jsme byli v opozici a tenkrát jsem s kolegou poslancem za KDU Janem Čižinským navrhoval pozměňovací návrh, který byl přijat a za to děkuju. Paní ministryně nevím, jestli k němu dala kladné stanovisko tenkrát nebo ne, ale prostě prošel o pár hlasů, bylo to opakované hlasování, ale prošlo to. A to byl ten krok, kdy vlastně ta daňová sleva, která měla strop v tom daňovém bonusu, který byl zhruba na částce 60 000 korun, tak vlastně znevýhodňoval rodiny, které měly tři a více dětí, kde ti rodiče pracovali, protože oni už si na ten vyšší daňový bonus nesáhli.

Tenkrát se podařilo toto prolomit a dneska je tady podle mě spravedlivý systém v tom, že ten daňový bonus nemá strop. Ale i rodiče, rodiny, které mají těch více dětí, vlastně dostávají tu podporu ke každému dítěti v té rodině, pokud pracují. Za mě správný krok, logický a správný krok a férový vůči rodinám a rodičům.

A teď se dostávám k tomu, co je neférové. Jestliže paní ministryně a její hnutí ANO a vládní koalice řekli, no my chceme být hrozně family friendly a chceme podporovat rodiny, a proto tady vracíme školkovné, tak pokud to opravdu jako myslí tato koalice vážně, tak to školkovné ale dejte opravdu jako nástroj, který pomůže všem rodinám a rodičům, kteří mají ty náklady na školku a dětskou skupinu. Proč jenom pro některé, proč jenom pro ty, kteří mají ty příjmy nadprůměrné a nejvyšší? Proč by školkovné jakožto nástroj, kterým my chceme podporovat rodiče, na tom se asi shodneme, proto ho vracíte, tak proč ho nedáte k dispozici těm lidem, kteří mají ty nízké a nejnižší příjmy?

Proč ta maminka, samoživitelka, táta, samoživitel, proč ti manželé, kteří dělají za minimální mzdu si nesáhnou na tu slevu na tom školkovném? Proč jim to takhle neřeknete? My jako koaliční vláda děláme to hezké PR, říkáme, že vrátíme školkovné, ale nebude pro všechny. Když už to dělat, tak to dělejme pořádně. Když vidíme, v jaké situaci dneska jsou rodiče a že si zaslouží podporu, a na tom se podle mě shodneme všichni napříč politickým spektrem, že chceme podporovat rodiče, chceme podporovat legálně pracující rodiče, tak tam to školkovné vraťme. Potud podle mě souhlasíme, opozice, koalice, ale vraťme to i s tou možností toho bonusu. Ať i ten rodič, který má opravdu nízký příjem a a vlastně on už si tu slevu vyčerpá tím, že uplatní slevu na sebe nebo na to jedno, dvě děti, tak mu tam dejme možnost, aby to školkovné, kdy on stejně jako ten vysoce vydělávající rodič si prostě může to uplatnit a překlopí se mu to do bonusu. Ať je to férové.

Tak já bych byl moc rád, kdyby prosím pěkně ten pozměňovací návrh, který v tom druhém čtení my jako lidovci tedy podáváme, v podrobné rozpravě ho odůvodníme, tak kdybyste ho zvážili podpořit. Dávám ho tam ve dvou variantách. A zodpovědných variantách. Ta jedna varianta to váže na úplně stejný princip jako je uplatnění daňové slevy. To znamená, je tam ta podmínka šesti měsíců pracovní aktivity. Ale protože jsme si vědomi toho, že prostě třeba právě v těch rodinách a domácnostech samoživitelek, samoživitelů není to třeba úplně vždycky jednoduché a někdy se stane, že ten člověk prostě vypadne z pracovního trhu, je třeba část toho roku na podpoře v nezaměstnanosti a třeba se rekvalifikuje, tak jsme tam tu podmínku z těch šesti měsíců dali na tři měsíce. Ale pořád to stavíme tak, aby to nebylo, že ten člověk nedělá vůbec nic, je čistě jenom na dávkách a třeba má tam jednu malou dohodu na měsíc, tak proto tam dáváme tu podmínku aspoň těch třech měsíců.

Tak já moc prosím, paní ministryně, kolegyně, kolegové, fakt se nad tím zamyslete a dejme tu podporu vůči všem těm rodičům. Já nevidím důvod, když už se to teda vrací, když už se říká ano, chceme tu podporu dát, tak proč jí navázat jenom na ty lidi, kteří mají opravdu nadprůměrné a nejvyšší příjmy. Bylo by to neférové vůči těm rodinám, rodičům, kteří dělají na těch hranicích, které se blíží právě potom té minimální mzdě. A není jich taky úplně málo. Byť nám minimální mzda teďka vlastně rekordně roste v těchto letech až do roku 2029. Tak tolik vysvětlení a odůvodnění už i toho, co budeme navrhovat, k čemu se potom přihlásím já nebo někdo z mých kolegů v té podrobné rozpravě. ***