Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní otvírám obecnou rozpravu, mám tady dvě přednostní práva. Tak za prvé, předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka a potom předseda Pirátů Zdeněk Hřib. Tak prosím, pane předsedo, máte slovo.

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, kolegyně, kolegové, já si dovolím říci pár poznámek k tomuto tisku. Ano, určitě je potřeba hledat napříč Evropou pravidla pro to, jak fungovat na volném trhu v době krizových situací. Některé už jsme prožili za posledních pět let a ty nám ukázaly různá rizika, a právě proto si myslím, že je důležité, abychom opravdu se tomuto tisku věnovali i velmi podrobně ve druhém a ve třetím čtení. Já řeknu konkrétní věci.

Myslím si, že je docela důležité, abychom se podívali ještě na oblast sankcí a povinností firem, například do oblasti, pokud v tomto systému mohou třeba fungovat i malé rodinné farmy, což se může klidně stát, tak je potřeba aby ta reportovací agenda měla nějaké rozumné parametry a aby v době krizí opravdu to neznamenalo nějaký velký zásah do formy a způsobu podnikání.

Potom v případě novely zákona o zadávání veřejných zakázek je potřeba se také podívat, kde končí ty výjimky ze zadávání. Tady vidím nějaký prostor pro případná korupční rizika. Viděli jsme tady fungování v době covidových nákupů za té minulé vlády Andreje Babiše. To je určitým varováním. Takže opravdu trvat tady na transparentnosti, dohledatelnosti, možnosti přezkumu a kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu, myslím si, že namístě je potřeba se na ty konkrétní parametry podívat. Podívat se také na možné třeba kontrolní pravomoci Poslanecké sněmovny a tak dále, a tak dále.

Takže je tady celá řada věcí, které by si podle nás zasluhovaly určitě to, ať tento tisk můžeme diskutovat velmi podrobně v rámci projednávání ve druhém a třetím čtení. A proto nejenom jménem klubu KDU-ČSL, ale i klubů ODS, TOP 09, Pirátů a Starostů vznáším veto na návrh projednání tohoto tisku v režimu § 90, první čtení děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, takže vnímám to veto. A nyní tedy budeme pokračovat v obecné rozpravě a přednostní právo má předseda Pirátů Zdeněk Hřib.

Poslanec Zdeněk Hřib: Já děkuji. Vážené dámy, vážení, pánové, no, je strašná škoda, že paní ministryně Schillerová utekla a už tady není na tento bod. Protože tento bod je totiž ten důvod, proč se často neutratí veřejné prostředky tak, jak byly naplánovány, že by se utratit měly, protože prostě se to nedaří protlačit přes administrativu spojenou s tím zadáváním veřejných zakázek. Takže já jsem velice rád, že jsme se tady jako opozice shodli na tom, že to nebudete mít tak jednoduché, že to prostě nebude jenom o té evropské transpozici, ale že potřebujeme mít možnost také ten zákon o zadávání veřejných zakázek, když už se tedy otvírá, i nějakým způsobem vylepšit tak, aby právě se nestávalo to, že obce, třeba samosprávy, ale klidně i státní podniky by chtěly strašně investovat, ale bohužel nemohou, protože se z těch veřejných zakázek, zejména z těch prestižních, stává takové jakoby mistrovství v házení vidlí od neúspěšných uchazečů. Jako že když se prostě snažíte dělat ty věci transparentně a otevřeně, usilujete o co největší počet uchazečů, ale vyhrát může jenom jeden, no tak zároveň usilujete o to, abyste měli co nejvíce neúspěšných uchazečů, což prostě tak nějak jako vyplývá z logiky věci. A to v praxi znamená, že máte tím pádem i více adeptů na ten hod vidlí.

Bohužel tohleto skutečně je závažná věc. Ono by to čerpání rozpočtu v Praze bylo lepší, kdybychom už dva a půl roku stavěli tu druhou část metra D, kde bohužel jsme se dozvěděli po dvou a půl letech, že zadavatel veřejný, tedy Dopravní podnik neudělal žádnou chybu, jenom prostě takhle dlouho trval ten proces. A ten proces se nezlepší, dokud nesáhneme právě do toho zákona o zadávání veřejných zakázek a neupravíme ho tak, aby k těmhle situacím prostě nedocházelo.

Já připomenu, že to není záležitost jenom dopravních staveb, natož dopravních staveb v Praze. Ten problém je mnohem širší. Například co se týče toho sídla Evropské vesmírné agentury, ta, která měla stát tedy na Palmovce, tam také bohužel probíhá ping-pong mezi jednotlivými neúspěšnými uchazeči. Opět prostě věc, která by se měla řešit na úrovni tady zákona o zadávání veřejných zakázek. A tohleto, vážení, to je už problém i z toho důvodu, že tím vzniká ostuda pro Českou republiku, která je mezinárodní, protože my tady nejsme schopni zařídit ten barák pro rozšířené kapacity té Evropské vesmírné agentury. Což kromě toho, že si na nás v Evropě ukazují prstem, má i jedno nebezpečí.

To nebezpečí spočívá v tom, že část té Evropské vesmírné agentury není v Praze, ale ve Španělsku. A samozřejmě Španělé nenechají tuhletu příležitost případně jenom tak ležet a budou pochopitelně usilovat, aby to rozšíření se přesunulo k nim. A věřte, to my přece nechceme, protože my chceme, aby ta prestižní Evropská vesmírná agentura sídlila tady. Jenomže máme problém v zákoně o zadávání veřejných zakázek.

Třetí problém, který tam je, kromě tedy těch dvou, co už jsem zmiňoval, tak je ještě o tom, že jestli jednoho dne Rusko zjistí, že zásobování naší armády je možné zaseknout tak, že najmete dva přibližně průměrné právníky, tak to nastane teprve velký problém. Protože ano, momentálně všechny zakázky lze zaseknout bez nějakého extrémního úsilí, a tedy ani naše armáda si nekoupí už ani náboj. A to bude ten okamžik, kdy zjistíme, že jsme skutečně, ale skutečně na tom špatně.

To znamená, abychom se tam nedostali, tak proto není možné to schválit v prvním čtení. Je nutné se podívat na ty pozměňovací návrhy.

A potom ještě jednu poznámku k nepřítomné paní ministryni Schillerové. Bohužel, paní ministryně dělá úplně stejnou chybu jako všichni ostatní ministři financí, kteří se, bohužel, jakmile dosednou do té funkce, dopouštějí takové jako, řekl bych, kreativní matematiky. Ta kreativní matematika v případě Prahy spočívá v tom, že sčítáte najednou účty, které má Praha jako hlavní město, s účty všech městských částí, což je pitomost.

Je to zhruba stejná pitomost, jako kdybyste sečetli v Moravskoslezském kraji účty, které má Moravskoslezský kraj a všechny obce v Moravskoslezském kraji. Zkuste to udělat v nějakém jiném kraji a budou si samozřejmě všichni ťukat na čelo.

Nicméně v případě Prahy se to stalo takovým folklorem, že to prostě každý ministr financí takhle zkusí. Neviním osobně jenom paní ministryni Schillerovou. Zbyněk Stanjura měl bohužel stejně kreativní matematiku. Bohužel. A je to jako strašně smutné, protože když s těmi čísly budeme takhle jako manipulovat, tak bohužel ta debata nikdy nebude úplně věcná. Ale věřím, že vy tady, jak jste, vidím, samí inteligentní lidé, tak chápete, ano, i vy, tak chápete, že prostě ta čísla sčítat je naprostý nesmysl. Tak prosím pěkně, až uvidíte paní ministryni financí, tak jí to, prosím pěkně, vyřiďte, je to naprostý nesmysl, sčítat se to nedá, protože ty politické reprezentace těch subjektů jsou odlišné, mají i úplně odlišné IČO, jsou to prostě úplně jiné subjekty. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní se podívám, zdali se někdo ještě hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Táži se na zájem o závěrečná slova. Zájem není. (Námitky.) Jo, pardon, ano, já to tady vidím. Pardon, tak ještě obecná rozprava, Karel Dvořák, poslanec. Prosím, máte slovo.

Poslanec Karel Dvořák: Děkuji, pane předsedo, jsem zde. Dámy a pánové, já bych k této novele rád na začátek zdůraznil, že ji považuji za racionální a potřebnou. Přesto mám za to, že je namístě vznášet i nějaké otázky a poznámky, tak mi prosím dovolte, abych je s vámi sdílel. Je tam několik věcí, které je myslím potřeba řádně probrat, projednat a zamyslet se nad nimi i v těch dalších čteních

Za mě na prvním místě tou otázkou je příliš široká výluka z práva na informace, kdy to znění té novely stanoví, že informace chráněné jako obchodní tajemství, citlivé či důvěrné údaje nelze poskytnout podle právních předpisů upravujících právo na informace. Což je do značné míry pochopitelné, ale považuji za problematické to, že ta výluka je stavěná jako kategorická, protože už dnes ten známý zákon 106 umožňuje chránit obchodní tajemství, osobní údaje i utajované informace a současně dovoluje posoudit konkrétní žádost a případně poskytnout alespoň část dokumentu. ***