Neautorizováno!
(13.00 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Po šesti měsících je úplně jasné, že to je vláda neuvěřitelné arogance, chaosu a nekompetence. Jsme na prvním poprázdninovém jednání, na první poprázdninové schůzi Poslanecké sněmovny a vracíme se ke kauzám, které to léto přineslo.
Jako jeden z důležitých bodů, který chci navrhnout, je bod s názvem Opilost mocí, arogance a útok na instituce, protože to se tu odehrávalo celé léto. Vezměme si to popořádku.
Ukazuje se, že největším nepřítelem Andreje Babiše jsou instituce, které mu ještě mohou říct ne. Nejenom v případě Andreje Babiše, tohle platí i v případě jeho koaličních partnerů, kteří se rychle učí. Skvělý příklad, ale bohužel smutný, je příběh summitu NATO. Tolik, kolik věnovala vláda tomu, aby zabránila Petru Pavlovi, aby se tam jako prezident podobně jako v předchozích letech vydal, neuvěřitelný případ. Místo skutečného jednání v zájmu České republiky žabomyší spor, který nakonec rozhodoval Ústavní soud. Jenomže rozhodl tak, že to vládě nešlo dobře do not. Co jsme slyšeli? Zpochybňování existence Ústavního soudu. Jinými slovy, když něco nevyhovuje, tak na to tahle vláda sprostě zaútočí.
Není to jediný případ. Když nevyhovovalo Andreji Babišovi rozhodnutí soudu, tak hovořil o tom, jak je možné si v České republice koupit soudní stíhání. Ukazuje se znovu a opakovaně, že když soudy rozhodnou ve prospěch Andreje Babiše, toho, jak si to představuje, tak právní stát funguje, a když rozhodne proti němu, tak najednou jde buď o politický proces, o vazalství soudu, anebo rovnou přinášejí jeho vlastní koaliční partneři představu a obvinění z ústavního puče a říkají, že by Ústavní soud vlastně neměl existovat.
Místo reálných odpovědí, místo reálného řešení předseda Poslanecké sněmovny maximálně řeší nedostatek toaletního papíru ve vlacích Českých drah a Motoristé, pokud zrovna neprovokují ve Strážnici nebo nejezdí jako magoři po Praze, tak mu slouží jenom jako hnojomet namířený proti Pražskému hradu. Tohle je výsledek letošního léta v pojetí vládní koalice.
Další závažný bod, o kterém chci mluvit a na který jsem upozorňoval od první chvíle jako projev neuvěřitelné arogance, ale zároveň jako podezření, že vláda Andreje Babiše v případě letiště chystá naprosto otevřeně krádež za bílého dne. Letiště Praha je fakt modelový případ naprosto nekompetentního vládnutí. Jenom abych připomněl, co se stalo. Letiště Praha za poslední dobu evidentně prosperuje. V loňském roce 3,2 miliardy čistého zisku – jasný ukazatel kvalitního managementu a správy klíčové dopravní infrastruktury. K tomu nárůst počtu cestujících od covidu: v loňském roce 17,8 milionu cestujících, letos se očekává 18,6. Díky aktivitám samozřejmě celé řady leteckých společností, ale také managementu Letiště Praha i předchozí vlády máme spojení – přímé spojení – téměř se 200 destinacemi po celém světě. Tohle je výsledek předchozího fungování.
Najednou vláda řekne: Ne, tenhle management je špatný. A to je ještě paradoxní na tom to, že předchozího ředitele Letiště Praha jmenovala Alena Schillerová, ne předchozí vláda. Má jednoznačně pozitivní výsledky a vláda rozhodne, že ho vyhodí, a dokonce to udělá o měsíc dřív, zjevně proto, aby brzdila odpor, který najednou vyrostl. Ještě podstatnější je, koho tedy jmenovala do té pozice. Radomír Lašák, to není neznámé jméno pro celou českou leteckou společnost, ale obecně pro všechny lidi v České republice. Všichni máme v paměti osud Českých aerolinií, jedné z nejstarších leteckých společností. Samozřejmě, že první závažný krok, první závažný faul a cestu do zdi zahájil bohužel Jaroslav Tvrdík. Ale hned po něm přišel Radomír Lašák a začalo postupné rozprodávání majetku. Na konci toho období, v roce 2009, končilo Letiště Praha s dramatickým schodkem 3,74 miliardy korun. To jsou fakta. Je přece úplně jasné, že o kompetenci nesvědčí životopis, ale reálné výsledky. Jak může Alena Schillerová hovořit o tom, že je to výborný a kompetentní manažer? Karel Havlíček přidává, že se na něm všichni shodli, a je to prokazatelná lež. Nejenom Deník N, ale i celá řada – celá řada, byly celkem čtyři – ale řada z těch, kteří rozhodovali ve výběrovém řízení o obsazení té pozice, tak jasně vyloučili, že by se shodli na jménu Radomíra Lašáka jako na vhodné volbě. Tak proč skrýváte všechny podrobné zápisy z jednání té komise? Tady se opravdu ukazuje, že musí být ve hře něco úplně jiného než zájem České republiky a zájem státu.
Do toho Andrej Babiš jen tak vystřelí, že je pro to, aby pražské letiště bylo na burze. Já jsem také pro to, abychom dokázali – ale velmi koncepčně a správně – privatizovat státní podniky. Jsem pro to, aby se dostávaly na burzu, protože to může ve výsledku posílit jejich schopnosti a pomoc České republice. No, ale rozhodně se to nemůže dít způsobem, jak to předvádíte i v případě Synthesie. Jenom výstřel do vzduchu bez toho, aniž byste řekli B, C a D. Co tedy je na místě privatizovat? Co je na místě nabídnout? Jak to udělat? Je to jenom výstřel do vzduchu, který navíc v tomtéž týdnu Alena Schillerová popře a řekne odborům na letišti, že už s ohledem na to – a má pravdu – že platný zákon privatizaci letiště zakazuje, tak to není na stole. Ale zjevně je, když o tom mluví Andrej Babiš. Tak co to hrajete za hry? Takhle se má vládnout?
Chápete, že tím lidem, kteří na tom letišti pracují, opravdu navozujete mimořádnou nejistotu? Nejenom tou personální změnou, ale i těmihle kroky? A to nehovořím o tom, co se tam odehrává následně, kdy tam vstupuje alespoň na nějaký čas manažerka strategické komunikace Agrofertu. Podle informací, které máme, tak v okamžiku, kdy už to tedy moc křičí do nebe, už je to moc, že by to vypadalo, že opravdu je to úplně nepokrytě malá domů, tak najednou skončí. Ale jestli má, nebo nemá případnou poradenskou smlouvu, na to se tedy určitě budeme ptát dál, aby to nebyl jenom zastírací manévr.
Tak tohle je koncepční vládnutí? Tenhle totální chaos? Jeden říká to a druhý říká čehý ve stejný okamžik ve stejném týdnu. To přece vůbec nedává smysl a samozřejmě, že to poškozuje Českou republiku. Je namístě, aby tady v Poslanecké sněmovně se vláda z takových kroků jednoznačně poslancům – i svým vlastním koaličním – zpovídala, aby řekla, jak to tedy myslí a co to znamená.
Já se vrátím v dalším bodě k tomu, co jsem už zmiňoval, a to jsou peníze a kauza na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Ukazuje se totiž, že ministři Babišovy školy jsou fakt jako učenliví žáčci a učí se velmi rychle. Pokaždé, když má Andrej Babiš problém, tak řekne, že buď problém neexistuje, a když na to přesto dojde a ukáže se, že takhle se to pod koberec zamést nedá, tak to shodí na někoho jiného a nakonec z toho ve většině případů obviní předchozí vládu. Co na to ministr Juchelka? Nejprve, že za to vlastně může předchozí vedení, a nakonec pronesl větu, kterou by si měl snad každý zapamatovat: že hlídat střety zájmů není práce ministra. Co by byla tedy potom práce ministra?
Ve výsledku tenhle faul, tenhle střet zájmů, pro který nebude možné, aby na konkrétní projekty – na konkrétní připravené projekty a schválené projekty – získala Česká republika prostředky z Evropské unie, tak je zaplatí čeští daňoví poplatníci. Co víc může být faul? Ve výsledku prostě tady Česká republika přijde o 63 milionů korun, které by mohla mít. Ale ne, mít je nebude kvůli střetu zájmů a nezvládnutí, manažerskému selhání, ministra práce a sociálních věcí.
Další bod. Všechno, co v tom období předvedli Motoristé, je další nevídaný příklad absolutní arogance: provokace na festivalu ve Strážnici. Byla toho plná média. ***
