Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.50 hodin)
(pokračuje Bohuslav Niemiec)
Jediný den předtím, než ministerstvo celé řízení zastavilo, vyřadilo z pozice účastníka řízení státní podnik DIAMO. Opakuju: státní podnik. Právě státní podnik spravuje tutéž zátěž a podal trestní oznámení jako poškozený a uplatňoval nárok na náhradu škody v řádech stovek milionů. Vyřadit státní podnik den před verdiktem znamená jediné; připravit stát o možnost podat proti rozhodnutí řádný opravný prostředek a zablokovat vymáhání škody na soukromém dodavateli. To už tu padlo a já to opět zopakuji.
Další tvrzení pana ministra: zastavení znaleckých posudků bylo nadbytečné. Když byl pan ministr konfrontován s tím, proč nedávno dosazený ředitel ČIŽPu pan Pavel Straka vypověděl smlouvu se třemi vědeckými institucemi na provedení průzkumných vrtů, zněla ministerská obhajoba následujícím způsobem. Máme dostatek důkazů, že oddělovací stěna funguje a že další zkoumání by bylo jen plýtváním veřejných prostředků. Jako vážně? To jsme se tam přišli podívat? To jsme to zhodnotili z vrtulníku, když jsme prolétali vrtulníkem, když pan vládní zmocněnec prolétal vrtulníkem a popíjel šampaňské, tak se podíval dolů na haldu a zhodnotil, že to je v pořádku? Nevím. Já si myslím, že občané Moravskoslezského kraje si zaslouží jasná relevantní data o tom, co je nebo není pravda.
Oddělovací stěna má oddělit hořící jádro haldy od skládky chemických odpadů. Jestliže v té oddělovací stěně se opravdu nachází hořlavý materiál, tak opravdu v řádech let může dojít k tomu, že ta termická aktivita projde až na tu skládku chemického odpadu. A pak se stane obrovský průser. Pak to bude neřešitelný problém. Takže teď musíme řešit ten problém. Teď se státní instituce nesmí zastavit, státní podnik také, a musí přijít s řešením. Nemůžeme čekat, nemáme na to čas. Zastavení posudků nebylo úsporou peněz. Bylo to vědomé zamezení vzniku dalších nezvratných důkazů, které by rozhodnutí ministerstva usvědčily z neudržitelnosti. A proto, dámy a pánové, pokud stát tímto způsobem rezignuje na dozorovou funkci, zbaví právní subjekty odpovědnosti, případně sanační náklady a odstranění ekologických škod, které se odhadují až na miliardu korun, zaplatí to občané ze svých daní.
Proto se ptám pana ministra, na základě jakých konkrétních paragrafů a interních analýz ministerstvo rozhodlo o vyřazení státního podniku DIAMO z řízení bezprostředně před jeho zastavením? A další dotaz: Předloží pan ministr, a o to prosím poslancům kompletní spisovou dokumentaci včetně všech původních stanovisek inspektorů ČIŽPu, která bylo ministerskou kontrolou odmítnuta?
Dámy a pánové, je to opravdu závažné téma. Opravdu, když jsem četl ty informace ve sdělovacích prostředcích, tak jsem byl vytočený doběla, protože tuto věc nemůžeme jenom tak přejít. Je to opravdu průšvih. Pan ministr Havlíček zatáhl za záchrannou brzdu. OK, dobře. Já chci, aby se obnovily ty posudky, abychom je měly. Ale nevím, jestli ony takhle jednoduše obnovit jdou. Tak jsem zvědavý, kdy se něco dozvíme a jaké budou další kroky. Děkuji.
Pane předsedo, zeptám se, máte ten název bodu? Mám ho ještě zopakovat?
Předseda PSP Tomio Okamura: Název bodu je Heřmanická halda aneb proč musí Havlíček hasit to, co Červený zaspal. (Poslanec Niemiec: Jako první bod, prosím.) První bod, ano. (Poslanec Niemiec: Děkuji.) Ano.
Nyní vystoupí pan poslanec Martin Baxa a připraví se paní poslankyně Ester Weimerová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Baxa: Vážený pane předsedo, pane vicepremiére, milé kolegyně, milí kolegové, já bych chtěl přednést návrh na zařazení dvou bodů na pořad jednání Poslanecké sněmovny. Oba se týkají pana ministra kultury Oty Klempíře, který teď před chvilkou odešel. Tak budu mluvit fiktivně k němu, jakoby tady byl. Možná mě sleduje. Jsou to záležitosti, které se týkají nejen jeho agendy, ale to, jakým způsobem on naplňuje nebo nenaplňuje funkci ministra kultury.
Ten první návrh zní: Státní kulturní politika. Proč chce ministr Klempíř státní kulturní politiku rušit? Tento návrh se týká, řekl bych letního tématu, které ale mělo výrazně větší ohlas, než by se u takového dokumentu dalo čekat. A je to zjevný důkaz toho, že nejen kulturní veřejnosti už konání pana ministra kultury není jedno a že jeho zjevná nekompetence pro výkon této funkce začíná mít větší přesah než je jenom samotná kulturní obec.
Jenom stručně ten návrh odůvodním. Státní kulturní politika je strategický dokument, který dává rámec k tomu, jakým způsobem jednak má stát kulturu podporovat, ale ve shodě s řadou kulturních aktérů, myšleno kulturních aktérů institucionálních, vlastně má být ovlivňována veřejná podpora kultury v naší zemi a vytvářeny podmínky pro to, aby se kultuře dobře dařilo. Z té samotné definice vyplývá, že takový dokument nemůže vzniknout bez těch aktérů samotných. A mně v době, kdy jsem vykonával funkci ministra kultury, připadl úkol státní kulturní politiku na léta 2026 až 2030 připravit, protože ta stávající končila v roce 2025. Přistoupili jsme k tomu tak, jak se má přistoupit ke strategickému dokumentu. To já nechci zdůrazňovat jako nějakou svou přednost nebo se dokonce za to chválit. Chci jenom podtrhnout, že jsme postupovali naprosto standardně.
To znamená, že takový dokument, který určuje strategický rámec celého odvětví, má být důkladně připraven a projednán s těmi, kterých se týká, a má mu předcházet obsáhlá analytická a datová etapa, kterou my jsme opravdu důsledně naplnili. To znamená, nejprve vznikla analýza kulturního prostředí v zemi, opět díky rozsáhlému zapojení všech aktérů, dávající jako dobrý pohled na aktuální stav české kultury a následovala ta vlastní realizační fáze přípravy toho dokumentu, kdy opravdu, to číslo není nijak nadsazené, stovky kulturních aktérů a desítky kulturních institucí měly příležitost nejenom vznést připomínky, ale aktivně se zapojit do této přípravy. Odehrálo se pět velkých kulatých stolů, aktérsky rozdělených. Ty návrhy byly velmi pečlivě dávány dohromady, byly v průběhu té samotné přípravy pečlivě připomínkovány, neustále byla poskytována zpětná vazba ze strany kulturních aktérů a tým pod vedením mého tehdejšího náměstka Davida Kašpara odvedl na participativním vzniku státní kulturní politiky opravdu velký kus práce.
Ten dokument není z principu politický. Ministr Klempíř se pokoušel v kritice toho postupu, který byl masivně napadán, tvrdit, že to bylo kukaččí vejce Fialovy vlády schválené po volbách. To jsou, nepoužívám to slovo často, ale tady ho řeknu, jako čiré nesmysly. Ten dokument opravdu vznikl participativně, odborně, nijak se v něm neprojevovaly politické priority vlády Petra Fialy a tehdejší naší vládní koalice. Byl to dokument, který vytvářel jasný rámec pro podporu kultury na pět let bez ohledu na politické zabarvení jakýchkoliv aktérů nebo vlády, dobré podmínky tak, aby se české kultuře funkčně dařilo. A byl to dokument, který také měl několik společných jmenovatelů, myšlenek, nití, které se táhly tímto dokumentem, ať už je to téma odolnosti, téma posilování sociální soudržnosti. A byl to také dokument, který prošel velmi detailním připomínkovým řízením. Ministr Klempíř se pokoušel jaksi porovnávat počet připomínek k tomu svému kvazi dokumentu a k tomu, který připravilo ministerstvo v době mého působení. Těch připomínek bylo více než 400 a já to považuju za správné, protože to znamená, že se tím opravdu všichni ti, kterých se týká připomínkové řízení, pečlivě zabývali. My jsme ty připomínky všechny pečlivě vypořádali a vláda je schválila 8. října. Dokument tedy nabyl účinnosti 1. ledna letošního roku.
Ten samotný dokument předpokládal vypracování plánu implementace. To se mělo stát k 30. červnu roku letošního a měl prostě začít fungovat tak, jak takové strategické dokumenty fungovat mají. ***
