Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.00 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Oto Klempíř poměrně nedávno před několika měsíci odpověděl na mediální dotaz, zda nebo jak se dívá na tu státní kulturní politiku přijatou naší vládou, tak říkal, že státní kulturní politika pana Baxy je perfektní. Tak to jsem bral jako velmi pozitivní znamení toho, že v tomto ohledu bude ministerstvo pokračovat v odborně postavených kolejích. Nicméně, jak říká pan vicepremiér Macinka, nechvalme dne před večerem. To se opravdu stalo a najednou Oto Klempíř přišel zničehonic uprostřed léta s úplně jako bizarním návrhem nové státní kulturní politiky, který se zničehonic na veřejnosti objevil kvůli tomu, že ho na svém webu k připomínkování zveřejnila Hospodářská komora, což je vlastně úplně neuvěřitelné, že strategický dokument, který má být připravován participativně, byl ve skutečnosti napsán vedoucí tiskového oddělení a ředitelkou kabinetu pana ministra. Takto on takto veřejně sdělil, a takto jako tajně poslán do připomínkového řízení s tím, že má být zrušena státní kulturní politika normálně legitimně legálně schválená, funkční a nahrazena tímto dokumentem.
Já jej odmítám nazývat návrhem státní kulturní politiky. Není to návrh státní kulturní politiky, jakkoliv tak může být pojmenován, a to z toho důvodu, že nesplňuje základní podmínky, které takový dokument má mít. To znamená, že vzniká ve spolupráci s kulturními aktéry nebo v tomto případě tedy s těmi aktéry, kterých se ten dokument týká. A pak bylo několik týdnů veřejné diskuse, na niž reagovalo Ministerstvo kultury a ministr Klempíř trapně. To je podle mě ten správný termín. Proto různými výmluvami, hledáním jako ex post důvodů, proč bylo dobré tu státní kulturní politiku rušit nebo proč tedy je navrhováno ji rušit. jednou že ta takzvaná Baxova státní kulturní politika není rozpočtově akceptovatelná nebo rozpočtově uskutečnitelná. Jiný důvod byl ten, že to bylo to kukaččí vejce. Další důvod je ten, že se do toho mají promítnout vládní priority. Prostě, řekl bych, klempířovský guláš. Už jsme takových situací zažili několik, tak tohle byla úplně ukázková.
Já chci, aby o tomto návrhu jednala Poslanecká sněmovna z toho důvodu, že dokument, který jinak vzniká na úrovni ministerstva, má jej schválit vláda, má velké dopady do fungování kultury v České republice. A pokud Ministerstvo kultury v tom kvazidokumentu, v té kvazistátní kulturní politice nedalo příležitost promluvit těm, kterých se týká a kteří nemají příležitost se jakýmkoliv způsobem k tomu připomínkování otevřeně dostat, respektive k tomu procesu vzniku, tak si říkám, že by o tom měla jednat Poslanecká sněmovna, kde jsou zástupci občanstva, občanek, občanů, veřejnosti a mají mít příležitost říci ministrovi Klempířovi, co si o tomto postupu myslí, protože ministr je zodpovědný Poslanecké sněmovně a Poslanecká sněmovna složená ze zástupců lidu má právo se na takový postup ptát a bezpochyby jsou mezi námi tací, kteří se věnují kultuře a kulturní politice. Teď ten kvazi dokument údajně jakoby běží dál nějak připomínkovým řízením, nejspíš bude pokračovat, bude schválen, pokud nezasáhne premiér Andrej Babiš, jak už to Otu Klempířovi udělal jednou, kdy potupně pro Otu Klempíře shodil ze stolu jedním vyjádřením paskvilní návrh zákona o médiích veřejné služby ale premiér zatím neodpovídá na otevřený dopis kulturní veřejnosti podepsaný desítkami kulturních aktérů, tak v tomto případě asi v takovou cestu motoristům nepříjemnou doufat nemůžeme, takže chci aby nebo navrhuji pardon, aby bod s názvem státní kulturní politika proč chce ministr Klempíř státní kulturní politiku rušit?
Byl zařazen osmý bod úterního jednání Poslanecké sněmovny, tedy osmý bod toho jednání 25. srpna 2026 v odůvodnění toho druhého bodu budu významně stručnější. Je to bod, který se jmenuje nebo navrhuje, aby se na pro pořad jednání Sněmovny zařadil bod s názvem Bude Ministerstvo kultury České republiky kontrolovat přímo Českou televizi a Český rozhlas. Tento návrh se týká konkrétního ne ustanovení, protože to tam bohužel není, ale konkrétního parametru, který vyplývá z novely zákonů o České televizi a Českém rozhlasu, který nyní má putovat na program jednání Poslanecké sněmovny. Jedná se tedy o ten návrh zjednodušeně, který já zjednodušeně nazývám zničení nezávislosti České televize a Českého rozhlasu, respektive nezávislého financování obou médií veřejné služby. Tento návrh předpokládá, že se zruší systém poplatků a nahradí se financování ze státního rozpočtu. Jenom si v povzdechnu v přítomnosti hlavy motoristického hnutí pana vicepremiéra Macinky, že ta rozpočtová odpovědnost a snaha kontrolovat financování jde opravdu vniveč miliarda sem, miliarda tam, tady osm miliard nového státního dluhu, jen to fikne takzvaně. Tento návrh vlastně vyvolává velký otazník, zda bude moci, když to státní financování výdajů ze státního rozpočtu jej kontrolovat ten poskytovatel, to znamená Ministerstvo kultury.
Ono to zdánlivě vypadá jako věc nezajímavá nebo technická. Podle zákona o finanční kontrole a velkých rozpočtových pravidel prostě běžně běží kontroly všech výdajů státního rozpočtu, kterých se ty zákony týkají, dotací, dalšího financování a podobně. Tady by ale, pokud by tato konstrukce byla správná, mohlo dojít k tomu, že jeden z ústředních orgánů státní správy bude moci najednou kontrolovat nezávislá média veřejné služby. Já netvrdím, že to ten zákon jednoznačně říká, ale současně dosud Ministerstvo kultury neodpovědělo na žádnou veřejnou nebo veřejně vznesenou připomínku tohoto druhu. Protože pokud a já ten návrh podporuju, aby média veřejné služby kontroloval Nejvyšší kontrolní úřad, tak tam by se jednalo o situaci, kdy se jedná o kontrolu ze strany nezávislého kontrolního úřadu. NKÚ je nezávislý úřad, jehož pravomoci definuje zákon a vycházejí z Ústavy České republiky. Tady by se jednalo o možnost jednoho ministerstva prostě kontrolovat peníze, které pocházejí, přicházejí do médií veřejné služby ze státního rozpočtu.
Jenom podotknu, že já pevně věřím, že se nepodaří tuto zásadní novelu, tento úder proti nezávislému financování a vlastně nezávislému fungování médií veřejné služby uskutečnit. Ale pokud ten návrh je připraven na jednání Sněmovny a vládní koalice soustavně tvrdí, že jej prosadí, tak já chci, aby Poslanecká sněmovna si vyslechla stanovisko ministra kultury Oty Klempíře k tomu, zda může Ministerstvo kultury kontrolovat přímo Českou televizi a Český rozhlas ve smyslu toho, jak je ta velká novela obou těchto návrhů napsána. A navrhuji, aby tento bod projednávala Poslanecká sněmovna dnes jako devátý bod svého pořadu. Tedy navrhuji, aby bod Bude Ministerstvo kultury České republiky kontrolovat přímo Českou televizi a Český rozhlas? byl zařazen jako devátý bod jednání Poslanecké sněmovny 25. srpna. Děkuju za slovo, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Přeji krásné odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze.
Budeme pokračovat dalším vystoupením, ke kterému vyzvu paní poslankyni Ester Weimerovou. Prosím.
Poslankyně Ester Weimerová: Děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, přišla jsem sem navrhnout bod Selektování novinářů nemá místo v demokratické zemi jako první bod dnešní schůze. Protože ať už zde projednáváme cokoliv, měli by o tom občané získat pravdivý obrázek potřebný k formování jejich postoje.
Nejspíš si vzpomínáte na první tiskovou konferenci, kam nebyla vpuštěna Zdislava Pokorná z Deníku N s nyní proslavenou reakcí ministra zahraničí, která byla výsměchem nejen poctivé investigativní novinářce, ale i svobodnému mediálnímu prostředí bez pokřivení politickým tlakem. Měsíce se zdálo, že pan ministr uznal chybu, nebo aspoň nechtěl být za politika, který se bojí konfrontace, ale v létě jsme se přesvědčili, že se pan ministr odpovědnosti znovu vyhýbá a opět paní Pokornou na svou tiskovou konferenci nevpustil, přestože se předtím řádně nahlásila.
Nemohla tedy na rozdíl od jiných novinářů přijít a vznést dotaz a odpověď pak využit k informování občanů o tom, jak jednají jimi volení představitelé. To vytváří velmi nebezpečný tlak na to, aby média o vládě informovala lichotivě a nikoliv nezávisle a bezprostředně podle zjištěných skutečností. ***
