Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

My jako předkladatelé nejsme hluší k odborným argumentům. Pokud existuje riziko kolize s unijním právem, pojďme ho v druhém čtení vyřešit pozměňovacím návrhem. Pokud má Digitální a informační agentura personální kapacity, které vyžadují delší náběh, upravme účinnost, ale proboha neshazujme ten návrh ze stolu dřív než o něm vůbec začneme věcně jednat.

Pojďme se podívat na to, co sněmovní tisk číslo 103 přináší v rovině bezpečnosti. Často zde slyšíme, a to od kolegů z obou táborů, volání po zpřísnění kontroly vyplacených dávek. Tisk 103 je přesně tím nástrojem, který vnáší světlo do komunikace s cizinci, kteří jsou příjemci státní pomoci. Zavedením povinných datových schránek pro tuto skupinu osob končí éra fiktivních adres a nedohledatelných příjemců. Stát získává garantovaný kanál, kterým může doručovat rozhodnutí, výzvy i kontroly. Je to opatření ve výsostném veřejném zájmu. Chceme skutečně efektivní kontrolu sociálního systému nebo o ní chceme jenom mluvit v předvolebních spotech? Pokud ji chceme, musíme tisk 103 pustit do dalšího projednávání.

Dalším rozměrem, který nesmíme opomíjet, je čistá ekonomická racionalita. Každý rok vyhazujeme stovky milionů korun za papírové obálky, za poštovné, za administrativní sílu, která ty obálky lepí, eviduje a následně řeší jejich nedoručení. V době, kdy se bavíme o každé miliardě v rozpočtu, zde máme na stole návrh, který digitalizuje proces u tisíců subjektů. Je to modernizace, která se zaplatí sama během prvních měsíců fungování.

Digitalizace nesmí být jen prázdným heslem v programovém prohlášení žádné vlády, musí to být každodenní praxe, a tisk 103 je právě tou praxí.

Vážené kolegyně a kolegové, tento týden budeme projednávat jistě řadu důležitých norem. Máme za sebou debaty o ekonomické svobodě. Před chviličkou jsem tady mluvil i o otevírací době v obchodech, tedy o tisku 129, a proto tedy považuji za naprosto logické a symbolické, abychom na tyto kroky navázali modernizací státní správy. Proto jsem si dovolil navrhnout tento bod jako druhý v dnešním programu, tedy na dnešní den, a chci vás požádat o podporu mého návrhu, abychom tisk 103 neodsouvali na neurčito, abychom ho nenechali vyhnít v nějakém v uvozovkách bazénu. Každý měsíc odkladu znamená další tisíce zbytečně odeslaných dopisů a další měsíce nepřehlednosti v systému sociální podpory.

Abych byl tedy konkrétní a umožnil nám všem racionální plánování práce, vznáším tedy tento procesní návrh. Navrhuji zařadit sněmovní tisk číslo 103 na pořad této schůze, a to jako druhý bod, a to bezprostředně po před chvílí mnou navrženém sněmovním tisku číslo 129. Věřím, že po měsících, kdy o to zařazení usiluji, najdeme společnou řeč. Nejde koneckonců o politické body pro předkladatele, jde o funkční stát, o úsporu peněz nás všech a o digitalizaci, která dává smysl. Tolik tedy můj druhý bod, tedy druhá přihláška.

Ta třetí, tam se chci připojit ke kolegům, kteří tady již mluvili o problému, který jsme nazvali sucho, jaké trápí nejen Českou republiku, trápí i ostatní země. Česká republika se z hydrologického hlediska nachází ve vysoce specifické a strategicky zranitelné pozici. Vzhledem k faktu, že územím prochází hlavní evropské rozvodí a drtivá většina vodních toků zde pramení a následně zemi opouští, je vodní bilance státu téměř absolutně závislá na objemu a distribuci atmosférických srážek.

V průběhu uplynulého desetiletí se klimatické podmínky v regionu střední Evropy začaly transformovat tempem, které překonalo většinu historických modelů. Změna klimatu přestala být abstraktním konceptem a projevila se sérií bezprecedentních meteorologických a následně hydrologických a zemědělských extrémů.

Odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu včetně předních klimatologů, jako je třeba Radim Tolasz, varují, že jevy, které byly dříve považovány za extrémní výkyvy, se stávají novým klimatickým normálem. Zřetelným indikátorem této transformace jsou zimní měsíce a abnormálně vysoké teploty. Například počátek roku 2023 byl hodnocen jako extrémně teplý, přičemž lednová teplota přesáhla dlouhodobý normál o 3,4 stupně Celsia a únorová o 1,6.

Tento vývoj má pro hydrologickou bilanci fatální následky, neboť absence stabilní sněhové pokrývky v horských a podhorských oblastech znamená, že nedochází k postupnému jarnímu tání, aniž by dotovalo zvodně a zajišťovalo stabilní základní odtok v říční síti během jarních a letních měsíců. Dopady tohoto klimatického posunu na národní hospodářství nabraly astronomických rozměrů. Jen v průběhu extrémně suchého roku 2018 vyčíslily státní orgány škody způsobené suchem v agrárním a lesním sektoru na těžko uvěřitelných 24 miliard korun.

Tento stav donutil exekutivu přehodnotit dosavadní vnímání sucha jakožto marginálního problému. Přístup k řešení této plíživé katastrofy se však v podání dvou po sobě jdoucích administrativ vlády Andreje Babiše a vlády Petra Fialy diametrálně lišil. Zatímco první zmíněný kabinet inklinoval k centralizovaným, finančně masivním, avšak strukturálně roztříštěným dotačním mechanismům s důrazem na technologická řešení, druhý kabinet přesunul těžiště k systémovějším reformám zemědělské politiky, ochraně půdního fondu a odmítnutí velkých inženýrských zásahů do krajiny.

To, co zde chci citovat, a tím tedy předkládám analýzu legislativních a ekonomických a strategických kroků obou administrativ, doplněnou o zjištění kontrolních úřadů, jež odhalila hluboké disonance mezi deklarovanými cíli a reálnými výsledky.

Počátky systematického vládního zájmu o problematiku sucha lze datovat do roku 2015, kdy tehdejší koaliční vláda, v níž ANO drželo klíčové ekonomické a environmentální rezorty, po ničivé vlně veder zadala Ministerstvu životního prostředí a Ministerstvu zemědělství soubor 49 konkrétních úkolů k minimalizaci hrozby nedostatku vody. Po převzetí premiérského křesla Andrejem Babišem se tento balíček úkolů stal základem rozsáhlé politické kampaně. K akceleraci procesů vláda po dvoutýdenních prázdninách v roce 2018 obnovila činnost Národní koalice pro boj se suchem, do jejíhož čela se postavil přímo premiér Babiš, přičemž aktivní roli zde hrál ministr životního prostředí Richard Brabec a ministr zemědělství. Účelem koalice, která podle vládních prohlášení konzultovala postupy se špičkovými experty z akademické sféry i praxe, mělo být překlenutí mezirezortní roztříštěnosti.

Programové prohlášení tehdejšího Babišova kabinetu bylo v oblasti adaptace na změnu klimatu velmi ambiciózní. Zavazovalo se k systémové podpoře opatření, která snižuje negativní dopady sucha a zdůrazňovalo nutnost podpory chovu hospodářských zvířat za účelem navýšení objemu organické hmoty v půdě, což by vedlo k výrazně větší schopnosti poutat a zachycovat vodu.

Vláda rovněž plánovala vytvoření fondu obtížně pojistitelných rizik, který měl zemědělcům plošně kompenzovat škody způsobené nepojistitelnými jevy, mezi něž právě prolongované sucho patřilo.

Ministerstvo životního prostředí v tomto období zahájilo bezprecedentní dotační ofenzívu. Ministr Brabec argumentoval, že stát vložil obrovské finanční prostředky do lokální retence, přičemž od roku 2014 bylo investováno téměř 11 miliard korun do více než 14 000 projektů zaměřených na sucho. Mezi nejviditelnější a mediálně nejvíce protěžované kroky patřil program Dešťovka, z něhož stát rozděloval miliardové částky na instalaci podzemních nádrží na srážkovou vodu či na budování zelených střech pro občany i municipality.

Vedle toho Ministerstvo životního prostředí podpořilo masivní výstavbu nových zdrojů pitné vody, díky čemuž se podle vyjádření ministra podařilo zajistit stabilní dodávky pro více než 200 000 obyvatel. Údajně nezahálelo ani Ministerstvo zemědělství. Od roku 2016 zavedlo dotační program Orientování na budování a rekonstrukci malých rybníků, díky němuž bylo obnoveno či nově postaveno přes 530 takových vodních děl.

Rezort rovněž deklaroval ztrojnásobení alokovaných částek na budování závlahových systémů, přičemž finančně bonifikoval technologie schopné uspořit více než 80 procent vody proti běžným postupům.

V neposlední řadě se aktivoval podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, jehož prostřednictvím ministerstvo poskytovalo subvence úroků z úvěrů na nákup zemědělské půdy či lesnické techniky. K podpoře dlouhodobého hospodaření byla u těchto nákupů například stanovena minimální pětiletá vázací lhůta, během níž nesměla být nakoupená půda předmětem smluvního převodu či pronájmu, čímž se měl stabilizovat vlastnický vztah ke krajině.

Přestože výčet dotačních programů a alokovaných miliard působil na první pohled impozantně, hloubková revize provedená Nejvyšším kontrolním úřadem přinesla zcela odlišný vysoce kritický obraz reality. Výstupy NKÚ z kontrol provedených v rezortech zemědělství a životního prostředí včetně zásadní zprávy číslo 19/18 obnažily hloubkové systémové deficity Babišovy administrativy. ***