Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Žádám proto, aby vláda Poslanecké sněmovně předložila zejména úplný seznam strategických priorit České republiky, které schválila pro přípravu Národního a regionálního partnerského plánu. Žádám o informaci, jaké finanční objemy nebo podíly prostředků vláda předpokládá pro jednotlivé prioritní oblasti. Informaci o předpokládaném financování zemědělství, potravinářství a rozvoje venkova po roce 2027. Žádám také informaci, jaké místo má v Národním a regionálním partnerském plánu zaujímat vodní hospodářství, zadržování vody v krajině, ochrana vodních zdrojů a boj proti suchu. Chci vysvětlení, proč voda a odolnost vůči suchu nejsou mezi veřejně prezentovanými hlavními prioritami vlády a proč nejsou v Národním a regionálním partnerském plánu výslovně uvedeny. Žádám o informaci o předpokládaném financování ochrany půdy, protierozních opatření, pozemkových úprav, závlah, rybníků, malých vodních nádrží a dalších opatření zvyšujících retenční schopnost krajiny. Přehled reforem, milníků a podmínek, které je vláda připravena v souvislosti s čerpáním evropských prostředků vyjednávat s Evropskou komisí. A taktéž žádám informaci, jakým způsobem budou do další přípravy Národního a regionálního partnerského plánu zapojeny kraje, obce, zemědělské a podnikatelské organizace, hospodářští a sociální partneři a další dotčené subjekty. Harmonogram vyjednávání s Evropskou komisí a způsob, jakým bude o jeho průběhu informována Poslanecká sněmovna, by si určitě Sněmovna tuto informaci také zasloužila.

Seznámím vás s návrhem usnesení, které pevně doufám, že Sněmovna podpoří, tak abych zkrátil případnou debatu k tomuto materiálu, tím návrhem usnesení mám představu asi takovou:

Poslanecká sněmovna bere na vědomí informaci vlády o přípravě Národního a regionálního partnerského plánu České republiky pro období roku 2028 až 2034. Žádá vládu, aby Poslanecké sněmovně předložila podrobnou informaci o předpokládaném rozdělení prostředků mezi jednotlivé strategické priority a navrhovaných reformách a milnících a o předpokládaném financování zemědělství, rozvoje venkova, vodního hospodářství a zejména opatření proti suchu.

Vyzývám vládu, aby v rámci přípravy a vyjednávání Národního a regionálního partnerského plánu prosazovala zajištění vody, ochranu vodních zdrojů, zvýšení retenční schopnosti krajiny a odolnost České republiky vůči suchu jako jednu ze svých strategických priorit.

Žádá vládu, aby zajistila odpovídající postavení zemědělství a rozvoje venkova v Národním a regionálním partnerském plánu a informovala Poslaneckou sněmovnu o předpokládaném objemu prostředků určených pro tuto oblast. A zároveň žádá vládu, aby Poslaneckou sněmovnu průběžně informovala o zásadních změnách české vyjednávací pozice vůči Evropské komisi.

Jen na závěr, určitě nezpochybňuji, že doprava, energetika, zdravotnictví, výzkum, digitalizace, bydlení nebo vzdělávání nemají být prioritami. Ptám se ale, proč vláda dokázala všechny tyto oblasti konkrétně vyjmenovat, zatímco voda, sucho a odolnost krajiny v tomto výčtu nejsou. Jestli je voda podle vlády prioritou číslo jedna, měla by být prioritou i tam, kde se rozhoduje o penězích na příštích sedm let. Děkuju za pozornost a prosím zařadit jako poslední bod dnešní schůze. (Potlesk poslanců ODS.)

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně. Jenom poprosím, jestli byste mi dal ten dlouhý název.

Jako další vystoupí pan poslanec Bureš. Prosím.

Poslanec Jan Bureš: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, tedy předstupuji před vás dnes s pocitem určitého déjà vu, ale také s neutuchající vírou, že zdravý rozum nakonec v této síni zvítězí, i když jak se rozhlížím, moc ho tady není.

Už poněkolikáté vás žádám, abychom do našeho programu zařadili sněmovní tisk číslo 129. A než mě někdo obviní z procesní úpornosti, dovolte mi, abych vám vysvětlil, proč to tak dělám. Nedělám to pro sebe. Dělám to pro miliony lidí, kteří se každý rok stávají rukojmími jednoho z nejabsurdnějších zákonů, které v našem právním řádu máme. Koneckonců představte si českého občana, který se ráno o státním svátku probudí. Ten člověk neřeší politiku, chce prostě fungovat. A místo toho, aby se rozhodl podle svých potřeb, musí se z něj stát amatérský právník a badatel. V kalendáři musí zkoumat, jestli je dnes ten zlý svátek, kdy mu stát zakázal koupit si boty nebo lednici, nebo ten hodný svátek, kdy je všechno v pořádku.

Tento zákon, vážení přítomní, udělal z českých svátků rébus. Je to zákon, který s metrem v ruce měří plochu prodejen a říká: Ty máš 199 metrů, ty smíš sloužit lidem, ale ty, ty už máš 201 metrů čtverečních, ty jsi pro společnost nebezpečný a musíš mít mříž. Ptám se vás, kde je v tom logika? Kde je v tom ta pověstná legislativní čistota, o které se tak rádi zmiňujeme? Je to čisté sociální inženýrství, které rozděluje podnikatele na vyvolené a na trestané.

Často slýcháme argument o ochraně zaměstnanců a o právu na odpočinek. To zní vznešeně, že? Ale pojďme si nalít čistého vína. Proč tento stát chrání jen prodavače v supermarketech nad 200 metrů čtverečních? Proč mu nevadí, že o státních svátcích pracují kuchaři, číšníci, řidiči autobusů, lidé v kinech nebo v malých večerkách? Jsou snad jejich rodiny méně důležité? Jsou jejich děti méně hodny společenského zájmu a společného času?

Tento zákon je pokrytecký. Ve skutečnosti bere tisícům zaměstnanců možnost si legálně přivydělat díky stoprocentním příplatkům, o které často stojí. Místo toho, aby stát nechal lidi, aby se sami rozhodli – zaměstnanec se zaměstnavatelem, občan s obchodníkem – vrazil mezi ně tento tupý úřední zákaz. Sněmovní tisk 129 není nic jiného než návrat k respektu k dospělému člověku. K člověku, o kterém si nemyslíme, že je nesvéprávný a že mu musíme diktovat, kdy má mít v tašce nákup.

Podívejte se na stanovisko vlády. Je neutrální. Vláda samotná neví, co s tím, protože v hloubi duše cítí, že to je nesmysl. Ústavní soud sice kdysi řekl, že zákon není protiústavní, ale to neznamená, že je správný, logický nebo potřebný. My jsme zákonodárci, my máme moc napravovat chyby, které se v minulosti staly, a tento zákon chybou je. Je to relikt doby, kdy se věřilo, že stát ví všechno nejlépe. Zvláště v regionech, jako je moje Karlovarsko, kde žijeme z turismu a služeb, působí tyto zákazy jako pěst na oko. Turista, který přijede do lázeňského města, neřeší naše vnitřní ideologické boje. Chce si koupit suvenýr, chce si koupit jídlo na cestu. A my mu řekneme: Sorry, dneska máme svátek, tak jsme to tady pro jistotu zamkli, i když obchodník i prodavač by tu pro vás rádi byli. Takhle se buduje moderní otevřená ekonomika? Takhle chceme lákat lidi a investice?

Vážené kolegyně a vážení kolegové, toto úterý, tedy dnes, kdy navrhuji zařadit tento bod, máme jedinečnou šanci. My máme šanci ukázat, že nám nechybí odvaha k jednoduchým, ale k zásadním krokům. Za chvíli budu dávat návrh na předřazení jiného bodu, který se týká digitalizace. Pojďme to spojit v jeden smysluplný celek. Proto tedy navrhuji procesní postup. Žádám o zařazení sněmovního tisku číslo 129 na pořad schůze, a to na dnešek jako první bod našeho jednání. Pojďme jednou provždy odstranit tento zmatek. Pojďme zrušit zákon, který nikomu nepomáhá a všechny jenom plete. Vraťme lidem svobodu rozhodování a obchodníkům férové prostředí bez ohledu na to, kolik metrů čtverečních má jejich provozovna. Děkuji za pozornost u tohoto bodu a pevně věřím, že tentokrát zvítězí princip svobody nad principem příkazů a zákazů. Tolik tedy k mému prvnímu návrhu.

Ten druhý, ten se týká sněmovního tisku číslo 103. A ono možná už se stává tradicí, že zde stojím a apeluji na vás ve věci jednoho konkrétního bodu. Ano, opětovně a opakovaně žádám o zařazení právě sněmovního tisku číslo 103 a dělám to proto, že jsem hluboce přesvědčen, že ignorování rozumných návrhů jen proto, že nejsou vládní, je luxus, který si tato země nemůže dovolit.

Dovolte mi začít od konce, od výhrad, které k tomuto návrhu zazněly z pera vlády. Vláda ve svém stanovisku zmiňuje obavy z diskriminace občanů Evropské unie nebo technickou nepřipravenost systému. A já se ptám, kdy jindy o těchto obavách chceme mluvit než právě v otevřené rozpravě? Moje opakovaná žádost o zařazení tohoto bodu není tvrdohlavostí. Je to nabídka k dialogu. ***