Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Do rozpočtu si zahrnete plánované stavby, postavíte je mimo tabulku a tím si vyrobíte prostor třeba 80 miliard, taková částka. A těchto 80 miliard pak můžete použít na dárečky, které jste slíbili svým voličům nebo na ústupky svým extremistickým koaličním partnerům, jako je třeba neustále diskutované přesunutí poplatků za televizi a rozhlas do státního rozpočtu. Ten výsledný účet bude 80 miliard za dopravní infrastrukturu, který se oficiálně do deficitu nezapočítá a nových 80 miliard výdajů na libovolné kratochvíle. A pokud nebudou tyto výdaje kryté příjmy, budeme si na ně muset půjčit. A je opravdu jedno, do jaké tabulky je dáte. To je prostě fakt. A tu částku 80 miliard, tu jsem tady použila záměrně, zkuste si ji zapamatovat, ještě s ní později budu pracovat.

A samozřejmě ten dluh nám přináší problém číslo dva a to jsou zvyšující se úroky právě za tento dluh. A říkám náš dluh, protože je to dluh nás všech, i když na něj na rozdíl od vás, paní ministryně, máme skutečně pramalý vliv. Půjčujeme si a v letošním roce byl ten deficit 310 miliard, 310 miliard, které v návrhu nenašly krytí příjmy, a celkem pak okolo 110 miliard pouze na obsluhu dluhu, což znamená na splácení úroků. A to je dost a bude to samozřejmě horší.

Končí splatnost dluhopisů, které měly výrazně výhodnější úrok, než za jaký si půjčujeme nyní. Z hodnot mezi jedním až dvěma procenty se nyní dostáváme na pětiprocentní úrok a mohlo by to být pro většinu lidí celkem abstraktní číslo. Ale oněch pět procent se propisuje lidem přímo do hypoték, protože tady platí jednoduché pravidlo. Člověk si totiž nemůže půjčovat levněji než stát. A jelikož žádné konsolidační snahy nevidíme a nevidí je ani ti, kteří vám půjčují, tak moc dobře vědí, že budeme potřebovat další peníze a tak si ty úroky mohou zvyšovat. A oni si je zvyšují, právě i z těchto důvodů. A to tedy skutečně nejsou ty vaše slibované levnější hypotéky. Vy jich prostě takto nedocílíte. Ty úroky z dluhů naše, tak jsou čtvrté nejvyšší v Evropské unii. Dráž už si půjčují jenom Poláci, Rumuni a Maďaři.

A tady se dostávám k problému číslo tři. To jsou obranné výdaje jen podle pocitu Bezpečnostní rady státu. Na začátku je potřeba si říct, kdo je ta Bezpečnostní rada státu. To není žádné odborné těleso. Je to těleso vrcholně politické. Členové jsou: Andrej Babiš, Karel Havlíček, Jaromír Zůna, Petr Macinka, Alena Schillerová, Lubomír Metnar, Jeroným Tejc a Ivan Bednárik. Takže stačí, aby tito lidé vyjevili obavu ze zhoršené bezpečnostní situace a vláda si může sáhnout bez souhlasu Poslanecké sněmovny na zhruba 240 miliard korun. Ano, 240 miliard korun. To je těch 10 procent. Já jsem včera slyšela ještě vystoupení paní Malé na ČT24, kde ona říkala: vždyť je to pouhých 10 procent. Ale těch 10 procent je 240 miliard a deficit máme 310 miliard. Je to opravdu velká částka. Není to pouhých deset miliard, které se někde ztratí. To bychom si tady měli říct, že je to 240 miliard.

A není to, tady to čerpání těchto obrovských peněz, tak není podmíněno žádným usnesením, ani přímým navázáním na obranné výdaje dle metodiky NATO. Já jsem mimochodem tohle přímé navázání navrhovala ve svém pozměňovacím návrhu, aby nebylo možné ty peníze čerpat tak nějak na cokoliv, když ta Bezpečnostní rada státu se vyjádří, že má pocit, že je zhoršená bezpečnostní situace. Ale zároveň musím dodat, je fér říct, že může se stát, že se dostaneme do nějakého bezprostředního ohrožení. Ta situace není dobrá bezpečnostní, máme tu stále trvající vojenskou agresi Ruska na Ukrajině, ruské drony narušují vzdušný prostor v Polsku celkem často. To už je náš soused samozřejmě, takže je to velice blízko.

Ale pro tyto výdaje, tyto mimořádné výdaje ta vláda možnosti má, a proto není nutné tu Poslaneckou sněmovnu obcházet a argumentovat nějakou časovou tísní. My když si vezmeme ten argument, který byl použit proti tomu mému pozměňovacímu návrhu, tak se použily přesčasy policistů, protože policisté samozřejmě nespadají do těch obranných výdajů. No ale řekněte mi, jaká situace by musela nastat, aby policisté upracovali tolik hodin přesčasů, že už by na ně v rozpočtu se v žádné rezervě nenašlo nic a zároveň jak dlouho by ta situace musela trvat nebo jak by byla mimořádná, že by se v té době nestihla sejít Poslanecká sněmovna a tady to řádně prodiskutovat. Já si tu situaci neumím představit. To by to musela být dlouhodobá krize, která kdyby nastala v polovině roku, tak v tom rozpočtu pořád ty peníze máte a zároveň ta Sněmovna má čas se sejít, řádně to prodiskutovat, probrat, co je skutečně potřeba na tyto výdaje uvolnit. To by bylo za mě správné opatření a správné řešení. Není v pořádku otevírat tady balík 240 miliard s takovýmto lichým argumentem.

Protože ono to obsahuje jeden problém, který jsem tady myslím ještě ani nezaznamenala od ostatních řečníků, ale ani od paní ministryně, od nikoho. Protože pokud bychom se například bavili o těch přesčasech policistů kvůli ochraně hranic, tak jak nám zaručíte, že se nestane situace, kdy bude právě tady z tohoto důvodu potřeba třeba zhruba 200 milionů a vy si těmito 200 miliony otevřete možnost překročit celkové výdaje státního rozpočtu o těch 10 procent a tedy o víc než 200 miliard. To v tom návrhu zákona není. Tam není, že si můžete z toho rozpočtu vzít pouze to, co je nutné. Vy to vlastně otevřete ten balík a můžete si z toho tahat, dokud tam asi něco bude, nebo dokud to půjde. A to si myslím, že je závažný problém. A tady to jste si mohli upravit tím pozměňovacím návrhem. Mohli jste si to upravit, aby tam bylo zcela jasně napsáno, že to jsou pouze ty peníze, které jsou skutečně nutné na pokrytí této situace.

Ovšem pořád dodávám, že by byl čas to schválit i tady v Poslanecké sněmovně. Já myslím, že jsme tady inteligentní a zodpovědní lidé, že by tady nenastala situace, aby tady někdo z nás, z kolegů, kolegyň blokoval jakoukoliv pomoc, jakékoliv financování právě třeba na přesčasy policistů, pokud by byla zhoršená bezpečnostní situace. To si prostě neumím představit. Určitě by se to nestalo. Ale vy tady potřebujete mít nějaké otevřené dveře k tomu utrácení. A tohleto je jeden z těch způsobů. A jak jsem říkala, tohleto v tom zákoně nenajdeme. A právě, kde je v tom zákoně napsáno, že takto vytvořený dodatečný prostor musí vláda skutečně použít pouze na výdaje související s danou bezpečnostní situací? To tam prostě není. To tam není.

A dostávám se k problému číslo čtyři, kdy vrácený rozpočet nemusí splňovat zákonné limity. A tady vlastně já cítím další takovou, řekla bych, flignu, protože pokud Sněmovna vrátí ten rozpočet, tak tím prostě nemá vzniknout nové kolo, ve kterém vláda dostane volnější fiskální mantinely. I přepracovaný návrh má respektovat pravidla rozpočtové odpovědnosti, protože jinak si můžete udělat takovou clonu řekněme, kdy předložíte i podle vás nějaký nedokonalý rozpočet, nějakou nedokonalou verzi rozpočtu. Necháte ho tady námi rozdiskutovat, což samozřejmě se dá předpokládat, že rozpočet se bude diskutovat, že v něm budeme hledat to, co tam bude chybět. Takže i my vám vlastně pomůžeme v té kritice toho rozpočtu, který vy můžete označit za nějakým způsobem nedokonalý. Pak uznáte ty opoziční argumenty a rozpočet jednoduše neschválíme. Neschválíme ho všichni; vašimi hlasy, našimi hlasy. My ho neschválíme a ten rozpočet se vám vrátí, vy ho přepracujete už bez jakýchkoliv pravidel a ten rozpočet nám se do Sněmovny vrátí ještě v horší podobě, ale už právě bez těch omezení rozpočtovými pravidly a bude samozřejmě schválen tou vaší většinou. Takže tady opět nemáme záruku, že když se vymaže tohle pravidlo, že na vrácený rozpočet už se nevztahují ta pravidla rozpočtová, tak my nemáme žádnou záruku, že ten vrácený rozpočet bude nějakým způsobem lepší. Spíš tam cítím tuto past.

Pak máme problém číslo pět; oslabení takzvaných parlamentních kapitol a to znamená také oslabení rozpočtu nezávislých institucí jako je Národní rozpočtová rada, Ústavní soud, NKÚ, ombudsman a ochránce práv dětí a další, další. My už jsme to tady slyšeli několikrát. Ty úpravy v rozpočtu už nebudou putovat na rozpočtový výbor a paní ministryně tady říkala, že z praxe vychází, že stejně se to domlouvalo u nich na ministerstvu, že tam ti správci kapitol chodili. Ano, oni tam chodili a museli se domluvit. Ale tady vzniká další takový prostor, protože ten správce kapitoly vždycky bude v horší pozici vůči zástupci ministerstva, vůči tomu ministerstvu, vždycky tam přijde takzvaně s čepicí v ruce a bude žádat nějaké navýšení. ***