Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, já děkuji za vystoupení, které vyvolalo jednu faktickou poznámku, poprosím Bereniku Peštovou. A mezitím přečtu omluvu,Vít Rakušan od 9 do 11.30 z pracovních důvodů. Tak, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Já samozřejmě předem říkám, že se nechci zúčastnit žádné přestřelky faktických poznámek. To předem říkám. Takže jestli tady vystoupíte, nebudu na to reagovat. Já jsem plně poslouchala. Možná jste se rozhlédla, protože jsem to tam nahlas trošku řekla já, protože jak jsem vás poslouchala, tak samozřejmě ta reakce ode mě přišla, takže je fér, abych to řekla i zde na mikrofon.

Vy jste samozřejmě neustále varovala před tím, co my způsobíme do budoucna, kdo to bude platit a neustále jste to tady akcentovala. Já jenom, jestli jste si někdy položila, a jenom říkám, seďte v lavici a zkuste si nad tím zapřemýšlet, jestli jste se zamyslela nad tím, kdo zaplatí ty vaše dluhy. Jo, vy neustále varujete před tím, že naše děti nebo děti našich dětí a děti dětí našich dětí zaplatí ty dluhy, které my jsme ještě nezpůsobili, ale způsobíme. Říkám, nebudu reagovat na žádné faktické poznámky, ale zkuste si tak jenom v hlavě srovnat, kdo zaplatí ty dluhy, které připravila nebo které způsobila vláda, která tady byla čtyři roky. Jo, protože ty dluhy jsou obří.

Takže jako pokud chcete být spravedlivá, tak také řekněte, že ty dluhy také jednou se budou muset zaplatit. Nejenom ty dluhy, které my jednou způsobíme, ale ty dluhy, které už tady teď v současné době jsou. Děkuji.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji za dodržení času. Poprosím o faktickou poznámku Vendulu Svobodovou.

Poslankyně Vendula Svobodová: Ano, děkuji. Já tedy zareaguju. Já jsem moc ráda, že jste pozorně poslouchala, toho si toho si skutečně vážím. A vy jste tady řekla jednu důležitou věc, dluhy naše, vaše. Ve výsledku ony jsou nás všech, budeme to muset vymyslet. A vy jste řekla, že si mám sednout do lavice a zapřemýšlet. Já tady u toho zákona jsem nedělala skoro nic jiného, než že jsem seděla v lavici a přemýšlela jsem. Jenomže víte co, my si na to musíme sednout všichni. My si na to musíme sednout všichni, zamyslet se, co s tím budeme dělat, protože ty dluhy jsou velké. Tu trajektorii, kterou nastavujete teď, tak to zadlužení se skutečně bude zvyšovat, dostaneme se do nějaké spirály, a my si musíme všichni sednout a říct, co s tím budeme dělat. Ale víte co? My vám tady říkáme, řekla bych, relevantní argumenty, které jsou podpořeny i názorem té odborné veřejnosti, těch ekonomů, ale vy nás neposloucháte. Takže my si tady sedneme, něco vymyslíme, pak vám to řekneme, ale vy nás neposloucháte a uděláte si stejně, co budete chtít. Takže já vlastně nevím, jestli mám využít té vaší rady, sednout si, trávit tedy nějaký čas nad nějakým řešením, které pro vás stejně nebude dost dobré a uděláte si to tak, jak budete chtít. Děkuji.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji za dodržení času. Mám tady ještě jednu faktickou poznámku, Jan Berki. Tak, pane poslanče, vaše dvě minuty.

Poslanec Jan Berki: Děkuju. Já bych lehce, vaším prostřednictvím, paní poslankyni ale odpověděl. My jsme nad tím přemýšleli, proto ta předchozí vláda také se snažila ty finance konsolidovat, byť pro některé nedostatečně, byť některým se to nelíbilo. Ale ta odpověď je, že my jsme nad tím přemýšleli, jestli nad tím přemýšlí tato vláda, o tom mám lehkou pochybnost.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji, to byla tak rychlá poznámka, že jsem se ani nestačil napít. V této chvíli žádná faktická poznámka není. Poprosím tedy se stanoviskem klubu STAN paní poslankyni Lucii Sedmihradskou. Pak se připraví Věra Kovářová s přednostním právem a pak je už připraven Vojtěch Munzar se stanoviskem klubu ODS. Takový je plán.

Poslankyně Lucie Sedmihradská: Takže dobrý den, přeji všem hezké téměř poledne. Vystupuji se stanoviskem klubu Starostové a nezávislí. Chci uvést, že nepodpoříme novelu zákona v této podobě a nepřijetí senátní verze zákona vnímáme opravdu jako promarněnou příležitost. I v návaznosti na tu diskusi, která tady právě proběhla, co víme z literatury, ze zahraničí, z výzkumu, že fiskální pravidla jsou skutečně účinným nástrojem, který pomáhá konsolidaci veřejných rozpočtů a tím pádem i snižování dluhu.

O to méně je pochopitelná ta současná situace. Já jenom rychle zrekapituluju. Ta diskuse, co tady byla, o hospodářské strategii, politice a tak dále, byla velmi zajímavá a určitě bychom ji měli vést i na jiném místě. Tady přece jenom na to nebyl úplně prostor.

Co dneska řešíme, je skutečnost, že se mění víc zákonů, ale dva jsou hlavní. První jsou pravidla rozpočtové odpovědnosti, kde je prováděna transpozice evropské směrnice. Paní ministryně tady velmi dobře vysvětlila návaznost na fiskálně strukturální plán a moc děkuji za aktuální informace o tom, jakým způsobem, v jaké fázi jsme u toho nového fiskálně strukturálního plánu, budeme ho příští týden také projednávat na rozpočtovém výboru, takže tam můžeme být techničtější (?). Tam je naprosto legitimní, že nová vláda připravila nový fiskálně strukturální plán a to tu bylo popsáno, takže to nebudu opakovat.

Druhý zákon, který se významně mění, jsou rozpočtová pravidla. Tam je těch změn opravdu velké množství. Lze je rozdělit do dvou hlavních skupin. První je rozvolnění nebo možná až vynulování pravidel rozpočtové odpovědnosti. A ta druhá část je oslabení parlamentní kontroly.

Čemu nerozumím, a nerozumím tomu vlastně od začátku, je to, že je tady neustále opakován slib, že schodek veřejných rozpočtů nepřekročí tři procenta HDP. Pokud využijeme nejnovější čísla a dopočteme to, tak se bavíme o tom, že schodek v roce 2027 by neměl překročit částku 273 miliard. Bavíme se o schodku akruálním podle metodiky ESA. Bavíme se o schodku za celý veřejný sektor. To číslo je relativně nízké především ve vztahu k tomu, co se objevuje ve veřejné debatě.

Tady si ještě dovolím pak upozornit na jednu věc. Během posledních několika týdnů proběhla ohromná debata o hospodaření samospráv, Objevují se nejrůznější tlaky na rozpočty samospráv. Ten schodek, ta tři procenta HDP jsou schodkem celkových veřejných rozpočtů, tedy včetně územních samospráv. Pokud bude přístup k samosprávám takový, jaký je, lze asi velmi těžko očekávat, že v roce 2027 budou hospodařit s vysokými přebytky.

Co se týká nějakých odpovědí na otázku, kterou jsem si položila, proč se tohleto všechno děje, my se tady bavíme o sněmovním tisku 90, paní ministryně ho obhajuje už pošesté, předpokládám, že tak přesně to je, ale co jakoby vidíme stále dokola, je, že všichni, kdo rozumí ekonomii a veřejným financím, jsou si vědomi toho, že ten zákon je skutečně nebezpečný pro Českou republiku, pro naši budoucnost. Dvacet předních českých ekonomů napsalo vládě společné prohlášení. Národní rozpočtová rada vydala k této novele velmi kritické stanovisko, a to opakovaně. Své nesouhlasné stanovisko připojilo i Centrum veřejných financí, organizace, kterou se jinak paní ministryně ráda zaštiťuje. Návrh, nebo ten zákon nejprve vrátil Senát a nyní i prezident.

My jako opozice, to říkáme od samého začátku, tenhle zákon je pro Česko špatně, nikdo se s námi ale nebavil. Uplatnili jsme vše, co jsme mohli. Byla vytvořena oponentní zpráva. Podávali jsme řadu pozměňovacích návrhů. Konstruktivně k této novele přistoupil i Senát, jeho připomínky ale nebyly bohužel vzaty v potaz. Ta kritika zákona z odborných kruhů je skutečně velmi rozsáhlá.

Jestli je tahle vláda v něčem opravdu dobrá, potom je to vytváření a vyprávění příběhů. Ty se ale většinou nezakládají na pravdě. Zhruba od dubna posloucháme příběh o pasti v podobě rozpočtových pravidel, která na tuto vládu nastražila vláda předchozí. Vláda tento příběh vykonstruovala tak věrohodně, že mu snad ministři a ministryně sami uvěřili. Daří se vytvořit dojem, že vláda je obětí celospolečenského spiknutí, které jí jen hází klacky pod nohy, tentokrát v podobě rozpočtových pravidel. Tak to opravdu není.

Skutečnost je totiž taková, že tato vláda od prvního dne přesně věděla, do jakých právních a fiskálních mantinelů vstupuje. Pravidla zákona o rozpočtové odpovědnosti i fiskální strukturální plán nebyly žádným překvapením schovaným někde v šuplíku, tak jak se snaží současná koalice svým voličům namluvit. Tyto mantinely, v rámci kterých se hospodaření státu má pohybovat, byly jasně dané. Když představitelé dnešní vládní koalice z hnutí ANO a SPD působili v opozici, principy fiskální konsolidace a snižování schodků sami deklarovali jako svou prioritu a nastavená pravidla akceptovali. Tehdy jim tyto limity nevadily, protože se jim hodily do politické rétoriky. ***