Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji druhý jednací den 20. schůze Poslanecké sněmovny. Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a prosím, abyste se přihlásili identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na jednání požádali tito poslanci: Markéta Pekarová Adamová do půl jedné - zahraniční cesta - tím mám na mysli ranní hodinu, Bělor Roman od 13 do 16 hodin z pracovních důvodů, Ondřej Benešík - zahraniční cesta, Aleš Dufek od 6.00 do 16.00 - zdravotní důvody, Martin Exner - zahraniční cesta, Stanislav Fridrich od 0.00 hodin do 20 hodin z pracovních důvodů, Martin Hájek - rodinné důvody, Igor Hendrych od 8.00 do 15.00 - zdravotní důvody, Václav Král - rodinné důvody, Kučera Michal do 14 hodin z pracovních důvodů, Zdenka Němečková Crkvenjaš do 12.30 - pracovní důvody, Jana Pastuchová od 12.00 do 18.00 - zdravotní důvody, Marie Pošarová - zahraniční cesta, Lucie Potůčková od 14 hodin - rodinné důvody, Petra Quittová - zdravotní důvody, Karel Rais - zdravotní důvody, Jiří Strýček - zdravotní důvody, Robert Stržínek od 8.00 do 10.00 - bez udání důvodů, Tureček Karel - zdravotní důvody, Milada Voborská - pracovní důvody, Ivo Vondrák - pracovní důvody, Milan Wenzl - zdravotní důvody a Marek Ženíšek od 10 hodin - zahraniční cesta.

Z členů vlády se omlouvají: Mikuláš Bek - pracovní důvody, Anna Hubáčková do 9 hodin - zdravotní důvody, Jan Lipavský do 10 hodin - pracovní důvody a Michal Šalomoun - pracovní důvody.

Připomínám, že podle § 54 odst. 7 zákona o jednacím řádu nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění schváleného pořadu. A nyní budeme pokračovat v jednání. Prosím paní předsedkyni.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Já chápu, že máme za sebou náročný den i noc, rozumím tomu. Byla jsem vděčna, že jsem mohla ty čtyři hodiny přestávky využít. Nicméně aniž bych to chtěla nějak tady hrotit anebo dělat problémy, není tady zástupce předkladatele. Už jsme se smířili s tím, že nám tento zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění nepředkládá ministr zdravotnictví - nová doba - ale prostě ministr financí by tu měl být jako zástupce předkladatele. (Poznámka od stolku zpravodajů.) Tak já vím, že to platí, něco o to vím, pane zpravodaji. Něco o tom vím, prostřednictvím paní předsedající.

Tak se jenom zeptám - rozumím tomu, že možná má nějaké technické důvody, proč odešel, ale mohlo by nám být sděleno, kdy se vrátí? Protože by měl být přítomen, aby mohl reagovat potom samozřejmě, logicky. Já třeba mám připravený projev, který se týká především financí, protože se věnuji tomu svému - to je také jeho, takže věřím, že si o tom popovídáme, ale musí ho slyšet. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní předsedkyně. Navrhuji, abychom přerušili schůzi na pět minut, to znamená do 9.09, a pokusíme se navrhovatele sehnat. Děkuji. Přerušuji tedy schůzi do 9.09.

 

(Jednání přerušeno od 9.05 do 9.09 hodin.)

 

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, vypršela přestávka. Vidím zde pana navrhovatele a poprosila bych ho, zda by mohl zaujmout místo u stolku navrhovatelů. Pan ministr nicméně trvá na tom, že je v sále.

A nyní budeme pokračovat, s přednostním právem je přihlášen pan předseda Andrej Babiš. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Andrej Babiš: Děkuji za slovo. Já jsem skončil ty reformy péče o duševní zdraví. To je fakt problém. My jsme měli reformu, to znamená, že jsme chtěli anglický model, chtěli jsme lidem, kteří mají problémy s duševním zdravím, pomáhat hlavně u nich doma, ne je zavřít do Bohnic a tam do nich strkat léky. Vypadá to tak, a to je úplně absurdní, že lidé, kteří pracovali pro stát, byli označeni, že jsou od Babiše. Paní Schillerová pracovala na Finanční správě, nepracovala v Agrofertu ani se mnou. A takových lidí je strašně moc. A ti lidé, kteří chtěli přispět k té reformě, tak to, že my jsme na tom dělali, je vlastně pro ně diskvalifikační. Plno poctivých úředníků, kteří pracovali pro tento stát, muselo odejít, protože vlastně dělali s Babišem. No tak to je skutečně zvláštní přístup. Já bych byl velice rád, kdyby pan ministr pokračoval v té reformě. To je strašně důležité. A covid dal všem zabrat.

Dneska není dostatek dětských psychiatrů. Tam čekáte i rok, rodiče jsou zoufalí, psychiatři zkrátka nejsou. A pokud se vám povede získat nějaký termín pro vaše dítě a chcete další termín, tak vám řekne: nemám čas, já mám tolik pacientů, že to nestíhám. Takže měl by resort zdravotnictví identifikovat, které profese nemáme, a tam vymyslet systém motivace. Nemáme radiology, nemáme dětské psychiatry, nemáme pediatry. Takže to je problém. Reforma péče o duševní zdraví - já slyším, že skončila. Všichni lidé, kteří se angažovali, byli označeni: ty jsi dělal s Babišem, tak máš smůlu. Neuvěřitelné.

Domácí péče. Domácí péče byla v minulosti výrazně podfinancována a na její úkor byly upřednostňovány jiné oblasti, jako například nemocnice. Naše vláda přišla s novou koncepcí domácí péče. Hnutí ANO prosadilo výrazné zvýšení úhrad za domácí péči. Mezi lety 2017 až 2021 se úhrady segmentu domácí péče zdvojnásobily z 1,9 miliardy korun na 3,8 miliardy korun. Od 1. ledna 2022 může domácí péči indikovat širší okruh lékařů, jako například ambulantní specialisté, lékaři na pohotovosti či urgentním příjmu, a sestry v domácí péči získaly větší kompetence, například budou moci předepisovat pacientům zdravotnické pomůcky, ale také větší samostatnost při poskytování zdravotní péče ve vlastním sociálním prostředí. Pro vozidla poskytovatelů domácí péče jsme vydobyli výjimku ze zákazu stání. Možná malichernost, ale důležité pro ně.

Za další - rozvoj paliativní a duchovní péče. V České republice stále asi 70 % pacientů umírá v nemocnicích. Naprostá většina by ale chtěla prožít své poslední chvíle v kruhu rodiny. Každý pacient má mít možnost zvolit si prostředí, kde stráví s nevyléčitelnou chorobou bohužel i závěr svého života. Proto podpora paliativní péče a jejího rozvoje patřila k našim dalším zásadním tématům. Zaměřili jsme se na zvyšování dostupnosti a kvality paliativní péče v domácím prostředí pacienta a spustili jsme projekt její podpory. V porovnání let 2018 až 2020 se počet pacientů, kteří díky mobilním hospicům dožili doma, více než zdvojnásobil. V roce 2020 to bylo už 5 874 pacientů. Paliativní péči jsme také úspěšně řešili pomoci pilotního projektu v šesti nemocnicích. Na začátku bylo v péči sedm pacientů, na konci roku 2020 už přes 3 000. Od roku 2022 pojišťovny platí týmy v 25 nemocnicích. V nemocnicích jsme také rozvinuli podporu duchovní péče, která není určena jen pro těžce nemocné pacienty a seniory, slouží i jejich rodinným příslušníkům, případně pozůstalým. Podpořili jsme tak činnost nemocničních kaplanů.

Za další - podpora péče o bezdomovce. Spustili jsme program na podporu poskytování zdravotně-sociálních služeb osobám bez přístřeší a osobám ohroženým ztrátou přístřeší. Za dobu realizace projektu bylo ošetřeno nebo poučeno 2 166 bezdomovců. Součástí programu kromě ošetření byla i prevence užívání návykových látek a zlepšení informovanosti o infekčních onemocněních.

Za další - podpora dobrovolnické činnosti. Zapojení dobrovolnické laické pomoci do systému zdravotní péče je v zahraničí běžné. U nás byla tato oblast dosud v pozadí. Proto Ministerstvo zdravotnictví v červnu 2019 spustilo tříletý projekt, který má za cíl nastavit podmínky pro ukotvení a profesionální řízení dobrovolnictví v lůžkových zdravotnických zařízeních.

Letecká záchranná služba. No to je historicky zajímavý příběh. Rozšířili jsme i zásadně zlepšili služby systému letecké záchranné služby. V minulosti tendry na leteckou záchrannou službu provázel klientelismus a různé problémy. Z různých důvodů se musela opakovat výběrová řízení. My jsme veřejnou zakázku od začátku připravovali transparentně. Vyhlásili jsme výběrové řízení a na základě dlouhodobé přípravy se podařilo nastavit náročné, ale i splnitelné podmínky pro uchazeče. Výběrové řízení přineslo pokrytí celé republiky včetně zajištění nočních letů a speciální činnosti, podvěsu pod vrtulníkem. Přitom jsme za větší rozsah služeb ušetřili miliardu korun a nově provozovatele letecké záchranné služby jsme vybrali s téměř ročním předstihem.

Za další - odškodnění za újmu způsobenou očkováním. S vědomím nutnosti podporovat povinné očkování tam, kde je to opravdu třeba, jsme prosadili zákon, podle něhož všem, kterým kvůli povinnému očkování vznikla újma na zdraví, stát poskytne odškodnění. Je to správný krok. Stanoví-li stát vakcinaci jako povinnou, má také odpovídat za její případné komplikace a to jsme napravili.

Revoluce v nemocničním stravování. Strava je důležitou součástí zdravotní péče poskytované v nemocnicích a úzce souvisí se spokojeností pacientů. Po 65 letech došlo ke změně standardu pro stravování pacientů v nemocnicích tak, aby odpovídaly 21. století. Pacientům tak dopřejeme chutnou, zdravou a také nutričně vyváženou stravu. Můžu to potvrdit, ležel jsem více než týden v IKEMu a kvalita stravování se zlepšuje napříč celou republikou.

Zdravotnictví skutečně byla pro mě priorita a já jsem se setkával s lidmi, kteří mají zásadní zdravotní problémy v rodinách. A tak jsem se setkal s panem Majzlíkem. A bylo to 26. března 2017. To jsem byl ministr financí v Sobotkově vládě. To bylo dva měsíce předtím, než mě vyhodil, kdy mě pan Majzlík informoval o obrovských problémech jeho dcery Martiny. Tři dny nato jsem napsal na Facebook: Jsem pro legalizaci lékařského konopí a proplácení pojišťovnami. A ukázal jsem fotky. Tohle je Martina Kafková, krásná holka. Byla vdaná, pracovala jako konstruktérka a ve volném čase učila hendikepované děti hrát na kytaru. Pak jednoho dne zakopla na rovném chodníku a doktoři jí diagnostikovali roztroušenou sklerózu v sedmadvaceti letech. Tělo postupně začalo vypovídat službu. Nepomohly žádné léky, které jí předepsali, některé dokonce uškodily. Martina skončila na vozíku, manžel ji opustil, ale táta s mámou zůstali stateční. Až do jejích padesáti let sami jako důchodci se o ni starali, nosili ji, pomáhali se vším, co bylo potřeba. Letos ji konečně - to bylo 2017 - přijali do specializovaného ústavu, kde dožívá.

Lidi si někdy myslí, že roztroušená skleróza je jen svalová dysfunkce, že člověk prostě jen tak leží. Omyl. Martina začala trpět takovými křečemi, až měla pocit, že se jí zlomí kosti v těle. Do toho má člověk smrtelnou úzkost, že se nemůže nadechnout, a doktoři pomoct nedokázali, protože víc prášků by ji zabilo. Byla to čirá hrůza, popisuje její táta, kterého Martina prosila, aby jí pomohl se sebevraždou. No a pak zkusila od kamaráda konopnou cigaretu. Křeč pominula, přátelé začali vozit Martině konopí pravidelně. Bylo to něco, co konečně fungovalo na rozdíl od syntetických léků. Pak pro ni táta začal konopí pěstovat sám. Potom mu naši policisté napsali, že ho zavřou. Martina dokonce nabrala váhu, i když jen na 40 kilo. A tady začíná ten háček: pěstovat konopí - byť pro vlastní potřebu - je u nás nelegální. Je možné ho koupit. Martinu by to vyšlo na 64 000 korun měsíčně, pokud jde o zahraniční preparát, nebo 23 000, pokud pochází z Česka. A pana Majzlíka by to vyšlo na 500 000 ročně. A i když je to právě konopí, co dělí Martinu od totálního pekla a života v rámci možností, zdravotní pojišťovna ho odmítá proplácet. Píše se rok 2017. Její otec už obeslal, obvolal, obchodil přes 20 institucí včetně vlády, Poslanecké sněmovny, Senátu, policajtů. Nestalo se nic. Přitom máme u nás 25 000 lidí s touhle děsivou nemocí, 4 000 jsou na tom podobně jako Martina.

Tak jsem se rozhodl, napíšu dopis ministru zdravotnictví, poradím se s doktory, přijdu s návrhem, jak těmhle lidem pomoct. Když už stát zakazuje pěstovat si konopí na zahradě pro svou potřebu, tak ať všem, kteří lékařské konopí potřebují, ho proplatí v plné výši. Čili prosím vás, pokud máte ve svém okolí někoho, komu lékařské konopí prokazatelně prospělo ke zlepšení zdravotního stavu, napište mi sem do komentáře svůj příběh, protože lidský příběh je nejpádnější.

No a co se dělo dál? První setkání - březen 2017. Já jsem říkal: to není možné, přece těm lidem musíme pomoci. S panem Majzlíkem jsem se setkal znovu v únoru 2018. Pozval jsem ho na Úřad vlády, abychom znovu tenhle problém vyřešili, a nejen já jako bývalý premiér, ale byl tam i ministr zdravotnictví a ředitelka SÚKLu a taky poradkyně vlády ve věci drogové politiky, paní Vedralová. A po necelé hodině jsme se všichni shodli na řešení, které od té doby platí. Cena lékařského konopí se pro pacienty snížila na jednu desetinu celkové ceny tohoto léku, 90 % pak hradí zdravotní pojišťovny. Také jsme se dohodli na tom, že pacienti, kteří potřebují měsíčně do 30 gramů, nebudou potřebovat pro jeho odběr v lékárně potvrzení revizního lékaře. V roce 2017 bralo léčebné konopí z lékárny 26 pacientů a lékárny ho vydaly celkem 3,66 kilo. Díky této naší změně se vše změnilo. Lékařské konopí není už lékem jen pro bohaté. V loňském roce již lékařské konopí bralo přes 4 400 pacientů a lékárny ho do listopadu 2021 vydaly 99 kilo. Takže 2017 - 3,6 kilo, 2021 - téměř 100 kilo.

A 3. 8. 2019 jsem napsal a dal na Facebook fotku pana Majzlíka a bylo to skvělé. Měl jsem radost, protože zkrátka díky panu Majzlíkovi, řadový občan, jsem měl pocit, že jsem něco udělal pro ty lidi. A pan Majzlík mi napsal, poslal fotku a říkal: Dobrý den, vážený pane premiére, před časem jsem vám slíbil, že až bude ukončena ta cesta k léčebnému konopí pro Martinu, tak vám dal vědět. Takže se stalo. Dnes jsme s manželkou vyzvedli v lékárně nemocnice ve Strakonicích 180 gramů léčebného konopí od české firmy Elkoplast. Trochu se to protáhlo, protože někde vznikly nějaké problémy, jejichž původ ale podrobně neznám. Prostě od května v lékárnách nebylo léčebné konopí s vyváženým poměrem THC-CBD, nyní ale je a já bych vám chtěl velice poděkovat, a budu se opakovat, že jste byl první vysoce postavený politik, který v době, kdy to vůbec neměl lehké, se postavil za jednu zcela invalidní ženskou a její přestárlé rodiče. No a tady ještě píše: Tehdy vás různí Kalouskové mohli obvinit z napomáhání šíření drog a bohužel je to stále dost lidí, kteří by mu naslouchali o nás, o těch, kteří jdou bez ohledu na své problémy za tím, co považují za správné. Jsou to frajeři. Přidal fotku.

Proč o tom mluvím? Já jsem se s panem Majzlíkem potkal tuto neděli potřetí. Ne, v sobotu to bylo. Pan Majzlík mě informoval o tom, že dostal z Izraele zprávu, že na jedné z tamních klinik provádějí velmi úspěšnou experimentální léčbu s těžce postiženými pacienty s roztroušenou sklerózou a jsou to pacienti, kteří jsou zcela ochrnutí. Izrael je neuvěřitelný, skutečně bychom se to od nich měli všechno naučit. A když říkám ochrnutí, tak to znamená, že nedokážou pohnout ani prstem na své ruce. Těmto pacientům začali dvakrát denně podávat naprosto miniaturní dávku drcených hub lysohlávek. Přestože tyto houby obsahují psychedelickou látku psilocybin a psilocin, ty dávky jsou tak malé, že u těch pacientů se psychedelický účinek nemůže nijak projevit. Koncem loňského roku pak jeden z těch lékařů, kteří tuto experimentální léčbu provádějí, vystoupil v izraelské televizi s tím, že dva z těch pacientů, účastníků této léčby, již zase chodí. Tyto informace panu Majzlíkovi poskytl náš světově známý a významný vědec, profesor doktor Lumír Ondřej Hanuš, se kterým jsem se potkal, když jsem byl v Izraeli, a tak vím, že to je člověk, který by v žádném případě žádné nesmysly nešířil.

Pan Majzlík asi nepatří k lidem, které by něco dokázalo zastavit, když se jedná o zdraví a život jeho blízkých, a tak si to ověřil pokusem. O jaký pokus se jedná, mi říci nechtěl, prý aby mě nepřivedl do nepříjemné situace. Za mnou přišel s tím, že by potřeboval prosadit, aby touto experimentální léčbou se zabýval některý váš výzkumný ústav, klinika nebo univerzita, a chtěl vědět, jestli bych v tom nějak nemohl pomoci, když jsem tak výrazně pomohl lidem, kteří ke svému léčení potřebují lékařské konopí. Bude to těžké. Já už samozřejmě nejsem premiér, jsem řadový poslanec. Pro média jsem samozřejmě fackovací panák, ale tady jde o 25 000 lidí, kteří mají roztroušenou sklerózu.

Pan Majzlík tady popisuje, jak Martině pomáhá s těmi lysohlávkami. Umíte si představit, vážení kolegové, že máte dítě - tady je fotka (ukazuje), 21. 12. 2017, Martina má takhle zavřenou ruku. A to je pokus o otevření rukou s vynaložením úsilí. A po tom, co pan Majzlík jí pomáhal touhle metodou, lysohlávkami, tak tady je fotka z 22. března, ne 28. března 2022 - pokus o otevření rukou s mírným úsilím. Takže za pět let Martina dokázala tohle. Umíte si to představit, že to nedokážeme? Tohle? Za pět let. Peklo. Takže proto bych chtěl vyzvat pana ministra Válka, aby pomohl těm lidem, kteří bohužel jsou odsouzeni ke svému osudu, a aby jim zlepšil život. Aby dal peníze na ten výzkum, protože si myslím, že ti lidé si to zaslouží. Tak tolik k Martině léčebnému konopí.

A proto já říkám, že pan ministr financí říká, že peněz ve zdravotnictví, pojišťovnách je dost. Já mu rozumím. Já když jsem byl ministr financí, taky jsem nechtěl dávat pro státní pojištěnce peníze a dohadovali jsme se s Němečkem, a potom přišel Ludvík, tak jsme se domluvili. A stále jsem argumentoval: vy máte velké zůstatky na účtech. Ale podle mých informací ty pojišťovny v podstatě budou mít zůstatky na účtech koncem roku jenom 25 miliard. A pokud je tam plán snižovat ten příspěvek na státní pojištěnce, tak si myslím, že to není dobře. A samozřejmě ten nápor na pojišťovny bude velký, protože samozřejmě nikdo nepočítal s tím, že Putin udělá tu hroznou věc a napadne Ukrajinu a že přijde k nám tolik uprchlíků, kteří samozřejmě potřebují taky zdravotní péči. A proto je dobré, aby zdravotnictví dostávalo nadále peníze. A samozřejmě ty argumenty, že jsme zadlužení, tak to s panem ministrem jsme si vyříkali x-krát.

Samo Ministerstvo financí říká, že navzdory hrubé ekonomické a zdravotní covidové krizi potvrdily všechny významné agentury s mezinárodní působností v průběhu roku 2021 svá ratingová hodnocení České republiky včetně zachování stabilních výhledů. Ratingové agentury si pravidelně kromě nízké úrovně zadlužení a odolné ekonomiky všímají také zdravého a stabilního bankovního sektoru. Takže i v tom trendu zadlužování - to jsme si už vysvětlovali, že paní Schillerová (si) napůjčovala dopředu za dobrých podmínek.

Další věc, které jsem se významně věnoval, byl ten rakovinový projekt Národní boj proti rakovině. A měl jsem tady projev. A bylo to v rámci období covidu, to přicházela delta a my jsme připravili ten projekt. A znovu opakuji, proti rakovině není žádná vakcína. Rakovina je druhou nejčastější příčinou úmrtí vůbec. Každý rok kvůli ní zemře po celém světě téměř 10 milionů lidí a očekává se, že v roce 2035 bude rakovina hlavní příčinou úmrtí obyvatel Evropské unie. A to ani nemluvím o ekonomických dopadech. Kromě vlastních nákladů na onkologickou léčbu jsou nepřímé celkové ekonomické dopady rakoviny spojené s předčasnými úmrtími nebo ztráty produktivity odhadovány na 1,16 bilionu dolarů ročně. Celkový hospodářský dopad rakoviny v Evropě ročně přesáhne 100 miliard eur, to je asi 2,5 bilionu korun, tedy asi o bilion víc než náš celý rozpočet. Jen v České republice každoročně rakovinou onemocní přes 85 000 našich spoluobčanů a přibližně 27 000 této chorobě podlehne.

Smutným faktem je, že počet úmrtí na onkologické onemocnění je v Česku vyšší než průměr v Evropské unii. Zhoubné nádory přitom patří mezi onemocnění, kterým lze do velké míry předcházet. Více než polovině úmrtí na rakovinu je možné předejít. Různé preventivní a screeningové programy snižují nejen úmrtnost, ale i šetří náklady na velmi drahou léčbu pokročilých stadií onemocnění.

Bohužel během pandemie, zvlášť v době největšího náporu na naše nemocnice, probíhala jen neodkladná zdravotní péče. To znamená, že sice nedošlo k žádnému omezení onkologické léčby jako takové, na druhou stranu kvůli pandemii klesl počet preventivních prohlídek a kontrol již vyléčených pacientů. Navíc nápor pacientů s covidem ve zdravotnických zařízeních a obavy pacientů vypravit se do nemocnice na vyšetření způsobily prodloužení diagnostiky nových recidivujících onkologických onemocnění. Dle dat Národního registru zdravotních služeb bylo v roce 2020 provedeno až o 17 % méně screeningových vyšetření ve srovnání s rokem 2019. Pokud nám covid zase neudělá čáru přes rozpočet, výpadek do jednoho roku či maximálně dvou let vyrovnáme. - To je samozřejmě deklarace tehdy.

Prevence a screening jsou opravdu naprosto klíčové. Ale překonat obavy z vyšetření není nic lehkého. Ano, já jsem o tom mluvil, že když jsem měl PSA deset a půl, tak jsem měl těžké noci, protože mít pocit, že máte rakovinu a můžete zemřít, není samozřejmě ideální stav. A o to víc, ano, může někdo říct, že mám střet zájmů, jsem se v tom angažoval. A proto je potřeba v tom pokračovat.

Takže ten Národní onkologický program, který jsme vytvořili do roku 2030, na který jsme sehnali peníze, na tu onkologii bylo 15 miliard v tom Fondu obnovy. A teď - ano, všichni to berou, no tak to je Babišův projekt, tak to je vlastně zase, to uděláme všechno pro to, aby to nebylo. Tomu nerozumím. Nerozumím tomu, že proč kvůli nenávisti vůči Babišovi vlastně lidé nemůžou mít skvělou a nejlepší péči. Takže ten projekt, který, hlavně ten Český onkologický institut, který já jsem si představoval, že postavíme na zelené louce, že to bude jak ta nejlepší centra v Norsku, Španělsku, Paříži, Texasu. Tak si myslím, že by to bylo skvělé a že by to byla nejlepší onkologická nemocnice na světě. O tom jsem přesvědčen, protože my máme skutečně nejlepší, jedny z nejlepších, ale jsem přesvědčen, že nejlepší lékaře na světě, a v Evropě určitě, bezkonkurenčně. A proto by si zkrátka občané a zdravotníci tenhle projekt zasloužili.

Já jsem se tomu věnoval od roku 2020 a shromáždil jsem za stůl asi 15 našich nejlepších onkologů. Ano, je tady Česká onkologická společnost. Tady je vždycky problém, když ti čistí onkologové bojují proti těm onkologům specialistům nebo těm, kteří nejsou jenom onkologové, ale mají nějakou specialitu a v rámci toho dělají tu onkologii. Proto například v Rakousku to nedopadlo, protože se všichni pohádali a nemají to. Nemají to.

Potom vznikl nápad udělat tento skvělý prospekt, tento prospekt. (Ukazuje brožuru.) Tento prospekt měli dostat občané. Měl zpoždění, ale nedostali ho, protože stávající koalice řekla, že je to Babišova kampaň. Ten prospekt jsme propagovali na sítích a je skvělý. Já jsem si uvědomoval, že samozřejmě to bude problém, že když tam bude Babiš, tak řeknou, že je to kampaň. Ale zase jsem si říkal, když jsem to vymyslel, když jsem to zorganizoval a když Úřad vlády to všechno vlastně udělal za pár korun na klíč, myslím, že to stálo asi 40 000 korun, celý ten scénář, ale samozřejmě potom byly velké náklady na tisk. A to měly udělat pojišťovny. No ale bylo před volbami, tak tady křičeli, hlavně pan Jurečka, že je to kampaň. Tak jsem si řekl, když jsem to tedy vymyslel, proč bych tam nemohl být? Ne? Původně jsem si myslel, že logické by bylo, kdybych byl na první straně. Ale říkal jsem si jó, budou křičet, tak jsem se dal na poslední stranu. Pamatuji se, když jsme měli tiskovku, tak jsme to rozdali novinářům. Ty to asi moc nezajímalo, tak nedolistovali na poslední stranu a nezjistili, že je tam Babiš, protože by křičeli hned jako první.

Takže tady na první straně je Adam Vojtěch, nejlepší ministr zdravotnictví podle mého názoru. Slušný člověk. Slušný. Na to ministerstvo by bylo potřeba nějakého řezníka, aby to tam konečně někdo dal do pořádku. Ale pokud vím, nová koalice chystá nový zákon o státní službě, takže už se nemůže stát, že tam byl jeden státní tajemník, který vlastně paralelně řídil to Ministerstvo zdravotnictví, a když měl Vojtěch dovolenou, tak on byl jako ministr. To bylo skutečně peklo. Ale já vidím, že vám se daří, že umíte měnit i státní tajemníky. My jsme to neuměli. Je otázka, koho tam dáte, ale to asi nebudu komentovat. (Poznámka z pléna.) Ano, ale trvalo to půl roku. A bylo to peklo.

Takže co tady v tom prospektu říkáme?

Adam Vojtěch: Jsou slova, která vyvolají mrazení, jakmile je jen vyslovíme. Stěží bychom hledali onemocnění, které způsobuje větší obavy a pocit bezmoci, než je rakovina. Pokud se navíc týká nás a našich blízkých, lékařem vyřčená diagnóza má sílu devastujícího tornáda. U většiny lidí, kteří si ji vyslechnou, stále vyvolává reakci, jako kdyby se jim v ten okamžik celý život hroutil jako domeček z karet.

Pravdou je zvláště při současném stavu lékařské vědy, že zdaleka ne každé odhalené onkologické onemocnění vede k tomu nejhoršímu myslitelnému konci. Právě v této souvislosti nelze přijmout jako samozřejmost více než 27 000 každoročních úmrtí. Říkám to s plným vědomím faktu, že zhruba k polovině z nich nemusí dojít. Prokazatelně jsou naprosto zbytečná. Ve většině případů jsou důsledkem pozdního odhalení, důsledkem určité lehkovážnosti ze strany pacientů. - Já jsem v šoku, když se ptám kolegů, jestli chodí na prevenci. Někdo říká, já už jsem nebyl dva roky u lékaře, nechodím, bojím se, že mi něco zjistí a podobné nesmysly.

Lékař může zakročit ve chvíli, kdy ho pacient včas vyhledá. Na jednom pólu jsou lidé, kteří pravidelně a zbytečně plní čekárny se sebemenšími drobnostmi, na druhém pak ti, kteří přehlížejí příznaky v domnění, že se to nějak spraví samo. Dovolte mi přirovnání srozumitelné prakticky každému. Jakmile uslyšíte podivný zvuk motoru vašeho vozu, vyhledáte záhy automechanika. Naproti tomu často ignorujeme jasné signály, jaké nám dává naše vlastní tělo. Náš nejcennější majetek.

Dovolte mi proto se za něj teď přimluvit. Nenechávejte prosím bez povšimnutí jediný náznak, jedinou změnu na svém těle. Využijte informací, jsou dnes dostupnější než kdykoliv v minulosti. Klidně se sledujte i trochu víc. Je menší zlo, pokud pak lékař vaše pochybnosti rozptýlí jako zbytečné, než abyste k němu dorazili pět minut po dvanácté. Mějte prosím na paměti, že nejhorší rakoviny jsou vedle neléčitelných i ty, které se neléčitelnými staly zbytečně. - A proto na tom prospektu je hlavní heslo: Kdyby znamená pozdě. Nepodceňujte prevenci, rakovinou onemocní každý třetí z nás a každý čtvrtý na ni zemře.

Na druhé straně hned tady máme ředitele Žluťáku, Onkologického ústavu, který říká: Nejhorší rakovina je ta, která vznikla zbytečně. Masarykův onkologický ústav je jediná nemocnice v Čechách, která je specializovaná. Jsou tam skvělí doktoři. Jsou tam skvělé sestřičky, já zdravím Petru a Míšu. A moje nadace věnovala tomuto ústavu speciální sondu na prevenci rakoviny slinivky. Rakovina slinivky je konečná, bohužel génius Steve Jobs také na ni zemřel. A je zajímavé, když ten přístroj za tři miliony dostala ta nemocnice, tak tam začali chodit pacienti, kteří... Skutečně slinivka je někde vzadu, není vidět, oni byli léčeni na věci, které nebyly o slinivce, a teď se zjistilo, že je to slinivka. Takže skvělí doktoři. Já jsem tam byl na biopsii a je to skvělý servis. Ano, je to za peníze, ale je to i to, že ty firmy by se měly starat o své zaměstnance. Měly by jim to zaplatit a měli by ti, kteří na to nemají, zkrátka mít tu možnost.

Tento prospekt potom obsahuje takový přehled. Tady jsou ženy, které nádor nejvíce ohrožuje. Je to rozdělené podle věkové kategorie, tady vidíte procenta výskytu u žen, je to od 20 až do 90 let a více. (Ukazuje.) U mužů samozřejmě - to nejběžnější je rakovina prsu a u mužů prostata. Tomu všemu se dá zabránit.

Další onkolog, profesor Jaroslav Štěrba. Toho už pan ministr vyhodil, ale to také nebyl babišovec. A ten říká: Nemůžete zcela zabránit tomu, aby vaše děti v budoucnu onemocněly zhoubným nádorem. Toto riziko ale můžete významně snížit.

Dětská onkologie, to je peklo. Malinká miminka mají rakovinu. Malinká. Pan profesor Štěrba, už nevím, kolik je to let, snad deset nebo patnáct, nebyl jsem v politice, chtěl navigační přístroj na operaci mozku malého miminka, který operuje na tisíciny nevím čeho. Stálo to 12 milionů. Mně to zaujalo, byl jsem tam, viděl jsem to, tak jsem ho koupil z nadace. Za 6 milionů. Kdyby to kupovala nějaká nemocnice, tak by to stálo dvanáct. Je to skvělý doktor. Z historie, kdo řídil nemocnici v Bohunicích, o tom bychom si tady mohli dlouho povídat. Za ním chodí ze Slovenska rodiče, kteří jsou zoufalí, protože na Slovensku zdaleka není taková péče jako v Čechách. Všichni tam chodí a prosí ho, aby jim pomohl.

Takže co říká pan Štěrba? Pracoval jako přednosta kliniky dětské onkologie, tam byl ředitel. Teď ho odvolali. Doufám, že ne kvůli mně. Ale tak samozřejmě ono je zajímavé, že vlastně všichni ministři jsou ze stejné nemocnice. Ministr Válek byl jeho podřízený. Ministr Blatný, když jsem sháněl ministra a musel jsem ho sehnat za tři hodiny, byl taky jeho podřízený. Takže všechno je z Bohunic.

A pan profesor Štěrba říká: Vše začíná už v dětství. Už v dětství se zakládá na to, jak zdravý bude člověk v dospělosti. A platí to i pro riziko vzniku rakoviny. Naučte své dítě žít tak, aby si zbytečně neubližovalo. Nečekejte, že se o to postará škola nebo někdo jiný, vážení rodiče. To víte, že děti jsou pro nás smysl života, to nejdůležitější. Hlavní nástroj, který pro to máte, je vlastní příklad. V nekuřácké rodině dítě snadněji přijme za své, že normální je nekouřit. To samé platí pro alkohol. Snažte se, aby jedli zdravě. Pokud je dítě obézní, velmi pravděpodobně bude obézní i v dospělosti. A obezita významně zvyšuje riziko onkologických onemocnění, zvláště u žen. Sportujte, nejlépe společně. Až překvapivě významná část nádorů vzniká v důsledku infekce. Některým se dá bránit očkováním. Nechte své děti, dívky i chlapce, zavčas očkovat proti infekčním žloutenkám a HPV - to je ten virus. V komunikaci s dětmi se nevyhýbejte ani citlivějším tématům. Děvčata od 15 let by měla začít se samovyšetřením prsu. U chlapců je od podobného věku namístě samovyšetření varlat.

Kdy zpozornět? Nádory v dětském věku se projevují zcela jinak než v dospělosti a většinou jejich první příznaky nejsou nijak výrazné či nápadné. Všímejte si svého dítěte. V dětské onkologii je často prvním krokem ke správnému pojmenování problému pocit rodiče, že dítě je "nějaké jiné" - změnilo se jeho chování, jinak reaguje. I takovému signálu by měl lékař věnovat pozornost. Pokud obvyklý problém nereaguje na obvyklou léčbu v obvyklém čase, mělo by se myslet na neobvyklou příčinu, tedy i nádor. Choďte na preventivní prohlídky k dětskému lékaři, a to i s dospívajícími dětmi. Pediatr by měl kromě jiného sledovat průběh puberty.

Když hraje roli genetika. Plošné vyhledávání nádorů u dětí se nedoporučuje s ohledem na odlišnou biologii nádorů u dětí. Program podobný například screeningu karcinomu prsu nemá v časném věku smysl, protože dětské nádory rostou podstatně rychleji a intervaly prohlídek by musely být neúměrně časté. Je však nutné se cíleně zaměřit na děti z rodin s potvrzenou nebo vysoce pravděpodobnou genetickou onkologickou zátěží. Genetická příčina je prokazatelná u 10 až 15 % dětských nádorů. - Proto jsem říkal: rodinný lékař a primární péče. - Může jít o rodiny, kde dochází k výskytu onkologického onemocnění v relativně mladém věku u více členů rodiny, anebo se v nich objevuje více vzácných nádorů. V takovém případě by vás pediatr měl poslat na specializované pracoviště lékařské genetiky, kde toto riziko vyhodnotí.

I vyléčené děti potřebují péči. Úspěšnost léčby dětských onkologických pacientů se dramaticky zlepšila. - Pokud si to dobře pamatuji, tak úspěšnost jeho oddělení byla až 90 % za ta léta. Neskutečné. To je dětská onkologie. Máme jednu z nejlepších v Evropě. V současnosti - ano, tady se to píše - v současnosti přežívá téměř devět z deseti takto nemocných dětí. Ano, přesně, devět z deseti. Devět z deseti. Úžasné. 90 %. Přetrvává u nich ale významně vyšší riziko, že někdy v dospělosti onemocní jiným nádorem. Z toho důvodu by měly být celoživotně sledovány.

Takže co, vážení rodiče, můžete pro své děti udělat? Choďte s nimi na pravidelné prohlídky k dětskému lékaři. Nechte je očkovat proti HPV a infekčním žloutenkám. Zajistěte jim nekuřácký domov. Dbejte, ať zdravě jedí a mají dostatek pohybu. Všímejte si jich, a pokud se vám na jejich vývoji něco nezdá, poraďte se s lékařem. Chraňte je před sluncem.

A když otočím stranu, tak jsme u pana profesora Arenbergera, který říká: Všímejte si na kůži všeho, co je mezi ostatními projevy jiné a nápadné. Je lepší přijít k dermatologovi desetkrát zbytečně než jednou pozdě. Pan Arenberger je kožní lékař, předseda České dermatovenerologické společnosti. Mimo jiné se specializuje na léčbu nádorů kůže a podporu jejich prevence. O těchto nádorech přednáší na mezinárodních kongresech. Zavádí do praxe nové léky, které zlepšují prognózu nemocných s melanomem. Každý rok pořádá akci pro veřejnost Stan proti melanomu, kdy s kolegy v improvizovaných ordinacích na náměstích a v obchodních centrech vyšetřují všem zájemcům mateřská znaménka.

A pan Arenberger, jak je známo, a určitě toho lituje, když jsem mu dal nabídku stát se ministrem zdravotnictví, tak nastalo v jeho životě peklo. A ta média ho vylikvidovala, protože zdědil majetky a ta políčka. A to všechno znáte přece. To naše mediální prostředí umí dobře. Všichni. Takže co říká pan Arenberger? Mimochodem on má mašinu, to je neuvěřitelné, kde vlezete do té mašiny, a tam je počítač a ten vlastně naskenuje všechna vaše znaménka, pigmentové skvrny. A to se uloží. A když tam jdete za půl roku, tak počítač ukáže ten rozdíl. A samozřejmě je to problém - rakovina kůže.

Nádorů na kůži si můžete všimnout. Počet pacientů se zhoubnými nádory kůže v České republice roste. Na druhé straně se ale daří snižovat počet těch, kteří na tato onemocnění umírají. Je to i díky tomu, že lidé začínají svou pokožku pozorněji sledovat. Nádory na kůži mají obrovskou výhodu - jsou vidět. Sami můžete zaznamenat, že něco není v pořádku, a včas na to reagovat. Jde hlavně o melanom. Pokud je tento nádor odhalen časně, je u naprosté většiny pacientů vyléčitelný. Přesto na něj v České republice stále umírá přes 400 lidí ročně. Většina z nich proto, že přišli k lékaři pozdě. Zvětšování pigmentového znaménka do plochy, změna jeho barvy či vyvýšení nad úroveň kůže, to vše by vás mělo zavést do ordinace dermatologa, vážení občané. Riziková jsou i znaménka o průměru přes 5 milimetrů, krvácející, svědící, s červeným lemem nebo s neostrými okraji. Melanom může mít i netypické umístění, může se projevit například jako černá neodrůstající skvrna pod nehtem, může být i v oku dokonce. Návštěvu lékaře neodkládejte. Čas zde běží rychle. Co je dnes snadno odstranitelný problém, to vás za pár měsíců může ohrožovat na životě.

Nemusíte čekat na Stan proti melanomu. Každý rok se u obchodních center nebo na náměstích objevují takzvané Stany proti melanomu, ve kterých kožní lékaři vyšetřují kolemjdoucí. Některým lidem to skutečně zachrání život. Tvoří se zde dlouhé fronty. - Minule jsme to viděli na Václaváku. Tam byla neuvěřitelná fronta. Tam jsem byl na tiskové konferenci s panem profesorem, to ještě nebyl ministr. Na takové vyšetření se ale můžete k dermatologovi objednat kdykoli. Vše proběhne v mnohem větším komfortu pro vás i pro lékaře a je možné se v případě potřeby hned domluvit na vhodné léčbě.

Imunita hraje roli. U kožních nádorů hraje velkou roli imunita. I proto jsou ve větším riziku lidé, kteří mají obranyschopnost narušenu. Typicky jde o pacienty po transplantaci, kteří berou léky na potlačení imunity. I ti by se měli sledovat obzvlášť důsledně. A není jen melanom. V souvislosti s kůží se hovoří především o melanomu. Nejčastějším typem rakoviny kůže je ale bazaliom. Vede k úmrtí velmi výjimečně. Přesto je považován za zhoubný, protože může způsobit významné znetvoření a navíc se většinou vyskytuje na hlavě a krku. Asi pětina nádorů kůže připadá na spinaliom. Ten má obvykle vzhled tuhého vystupujícího lesklého pupenu v barvě kůže, který rychle roste. Naprostá většina těchto nádorů je úspěšně léčena malým chirurgickým zákrokem, při kterém se útvar odstraní. Vzácný, ale velmi agresivní je pak karcinom z Merkelových buněk. Mívá podobu červeného až namodralého uzlíku.

Chraňte se před sluncem - vždy a všude! Ano, všichni chceme mít hezkou barvu, chodíme k moři. Já myslím, že naši občané mají dobré možnosti chodit na dovolenou k moři i díky tomu, že naše vláda jim dala tolik peněz, snížila daně a podpořila je. A nejvýznamnějším rizikovým faktorem pro vznik nádoru kůže je expozice slunečním paprskům. Ochrana před sluncem je tedy hlavní cestou, jak pravděpodobnost vzniku těchto onemocnění snížit. Je nutné s tím začít už u dětí. Téměř polovinu celoživotní dávky ultrafialového záření obdrží člověk v dětství. Polovinu celoživotní dávky, to je zajímavé. Každé spálení si kůže pamatuje. Opalování přitom není cesta ke kráse. Slunci vystavovaná pokožka stárne rychleji, ztrácí pružnost, objevují se na ní předčasné vrásky, tmavé skvrny a nadměrně zrohovatělá místa. Ani opalování v soláriích není zdravé. Děti a dospívající by do nich neměli chodit vůbec. Také nemá smysl navštěvovat solária kvůli zvyšování hladiny vitamínu D. Na to kvůli svému ozařovacímu spektru tyto přístroje téměř nemají vliv.

Chránit kůži bychom měli vždy, když svítí slunce. Krémy musí mít dostatečný ochranný faktor. Ve městě alespoň 20, u moře více. Počítejte s tím, že krému se musí nanášet poměrně hodně. Více, než si většina lidí myslí. Počítejte, ano, tady, nezapomínejme, že slunce opaluje i pod vodou. I pod některým oblečením. Dětem kupte speciální plážové oblečení, které je vzdušné a přitom chrání celé tělo.

Takže co říká pan profesor Arenberger, specialista na léčbu nádorů kůže? Co pro sebe můžete udělat? Chraňte se před sluncem, má to význam v každém věku, u dětí především. Používejte ochranné krémy a textilie. Prudkému slunci se vyhýbejte zcela. Nechoďte do solárií. Omlouvám se provozovatelům solárií, ale to říká pan profesor. Pravidelně se prohlížejte. Obtížně dostupná místa můžete kontrolovat pomocí zrcátka, a ještě lépe blízkou osobou. Návod najdete například na www.melanom.cz. Cokoliv se vám na kůži nezdá, ukažte kožnímu lékaři.

Takže já vám přeju hezké a bezpečné léto u moře.

Takže co tady máme dál? Profesor Jan Daneš, CSc., specialista na screening, diagnostiku rakoviny prsu. Co říká? Rakoviny prsu se nemusí ženy bát. Existuje účinná zbraň - prevence, zejména mamografické vyšetření. Pan Daneš je odborník v oboru radiologie, je jedním ze zakladatelů českého screeningového programu pro včasnou diagnostiku karcinomu prsu a svou energii věnuje tomu, aby tento program byl co nejkvalitnější a nejefektivnější. Působí jako člen výboru Radiologické společnosti, pracuje jako místopředseda Asociace mamodiagnostiků České republiky a výkonný místopředseda Komise pro screening nádoru prsu Ministerstva zdravotnictví České republiky. Podílí se i na přípravě evropských doporučení týkajících se diagnostiky a screeningu nádoru prsu.

A co říká pan profesor? Je škoda nevyužít mamografii. Prevence zachraňuje životy. Karcinom prsu patří mezi nejčastější zhoubné nádory našich žen, ročně v České republice se zjistí okolo 7 200 nových případů. Ve všech vyspělých zemích počet nových onemocnění roste. Příčin je celá řada, přičemž ovlivnit můžeme jen některé. Sem patří zejména nezdravý životní styl, stres a uspěchanost, strava s vyšším podílem tuku a s omezením čerstvého ovoce a zeleniny, odkládání mateřství, omezení pohybu na čerstvém vzduchu, obezita, užívání alkoholu, kouření, dlouhodobé užívání hormonů, škodliviny v jídle a v prostředí. Skvělá zpráva je, že úmrtnost na toto nádorové onemocnění v naší zemi dlouhodobě klesá. To souvisí především s prevencí a diagnostikou včasnějších stadií. Vliv má také zlepšující se léčba. Vyléčení žen se zjištěným zhoubným nádorem prsu v prvním stadiu je téměř stoprocentní. Stoprocentní! A proto je to důležité.

Pan profesor říká: Choďte pravidelně na mamografii. Česká republika by mohla být v léčbě karcinomu prsu ještě úspěšnější, pokud by na screeningovou mamografii chodilo více žen. Zatím je to málo, něco málo přes 63 % jenom. Ve vyspělých zemích je to až 90 %. Takže vážené dámy, prosím vás, choďte na mamografii! A ty dvě sestřičky, moje kamarádky, ze Žluťáku, doufejme, že jim nikdo nebude ubližovat, ty dělají dneska po celé republice přednášky a prevenci základních rizik. Rakovina prsu, rakovina prostaty, a jakým způsobem zjistit, že máte nějaký problém. Takže jenom 63 %. A jinde je to 90.

Screeningový program probíhá od 45. roku věku každé dva roky. Pokud máte doporučení od praktického lékaře či gynekologa, je plně hrazen zdravotními pojišťovnami. Na screeningových pracovištích mají nejmodernější přístroje, které jsou zcela bezpečné, navíc zde pracují týmy zkušených zdravotníků. Ti jsou schopni v případě potřeby doplnit i další vyšetření, zejména sonografii či odběr vzorku tkáně. Lékaři úzce spolupracují s dalšími odborníky, takže se o vás v případě zjištění nádoru dále postarají. Je některé centrum přeplněno? Zvolte si jiné kvalitní pracoviště s kratší objednací dobou. Takže tady jsou ty headliny, co říká pan profesor. Co pro sebe můžete udělat? Neodkládejte mateřství. Já myslím, že i o tom jsem v minulosti mluvil, a samozřejmě dneska žijeme v jiné době a já chápu, že ženy chtějí mít kariéru a tak dále, ale tady odborníci říkají, že ideální věk je pod, někde kolem 25, 26. U nás je průměr teď už přes 30, ale samozřejmě žijeme v jiné době.

Takže co říká dál pan profesor? Přestaňte kouřit a vynechte či omezte alkohol. Tak to je samozřejmě taky výzva. Snižte nadváhu a pravidelně cvičte, nejlépe na čerstvém vzduchu. Já nevím, jestli víte, že v rámci obezity jsme v rámci Evropské unie nebo Evropy třetí nejhorší. Nejhorší je Velká Británie, potom nějaká severská země, teď nevím, jestli Litva, a my jsme třetí. To je špatně. Je škoda, že nová vláda - já jsem neslyšel od žádného ministra vyslovit slovo sport. Důležitý. Stravujte se zdravě, omezte tuky a přidejte zeleninu a ovoce. Změňte životní styl, omezte stres, oddělujte práci a odpočinek, dopřejte si dostatek spánku v úplné tmě. Provádějte si pravidelně samovyšetření prsu jedenkrát měsíčně již od dosažení dospělosti - to by vás ty sestřičky z Brna naučily, jak se to dělá, ale určitě to zvládnete samy - a to týden až deset dní po skončení menstruace. Pokud si nahmatáte v prsu bulku, nepodceňujte to a kontaktujte lékaře. To samé platí, pokud zaznamenáte stranový rozdíl vtaženého místa, zarudnutí nebo výtok z prsu.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane předsedo, já se omlouvám, možná bych vás v tomto případě měla vést trochu k věci, neb předčítání letáčku asi není úplně to, co se týká právě projednávaného bodu. Děkuji.

 

Poslanec Andrej Babiš: Tak bavíme se o zdravotnictví, já myslím, že pro lidi je to důležité, že chceme, aby naši lidi neumírali na rakovinu. Dobře, tak to se vám nelíbilo, já jsem myslel, že právě vás by to mohlo zajímat, ale dobře.

Tak tady máme - profesor Cibula: Zhoubný nádor děložního čípku by vůbec neměl ve vyspělé zemi, jako je Česká republika, existovat. To je důležité. Já myslím, že je důležité, aby lidi věděli. U nás umírá stále zbytečně strašně moc lidí. A bavíme se o zdravotnictví, takže já si myslím, že mluvím k věci.

Každý rok na rakovinu děložního čípku v České republice zemře asi 400 žen, velká část z nich v mladém věku. Jsou to zbytečné ztráty. Medicína nám dává jedinečnou možnost toto nádorové onemocnění vymýtit. Už dnes patří v některých zemích, jako je Austrálie nebo Finsko, mezi takzvané vzácné nádory. Známe původce tohoto nádoru, kterým je virová infekce lidským papilomavirem, umíme rozpoznat přednádorové stavy na děložním čípku a odstranit je, a máme dokonce očkování, které dokáže zabránit vzniku virové infekce. A to je jediná rakovina, kde se dá očkovat. Rakovina dělohy patří mezi nejčastější typy zhoubných nádorů u žen. Ročně v Česku onemocní asi 2 000 žen. U většiny z nich se naštěstí onemocnění projeví ve stadiu, kdy ho umíme vyléčit. Dobře rozpoznatelným příznakem je nepravidelné krvácení. Třetím častým gynekologickým nádorem je rakovina vaječníků. Nové onemocnění se objeví asi u jednoho tisíce českých žen za rok. Hlavním důvodem horší prognózy je schopnost šířit se v dutině břišní i z malého nádoru na vaječníku, který ještě nedělá ženě obtíže.

Takže co říká pan profesor? Nechte očkovat své děti. Očkování proti lidskému papilomaviru je výjimečným výdobytkem moderní medicíny. Pokud jsou dívky naočkovány před počátkem sexuálního života, sníží se riziko rakoviny děložního čípku o více než 90 %. Očkovat by se měli i chlapci, kteří tak nebudou přenášet virovou infekci na své sexuální partnerky. Navíc se u nich sníží riziko rakoviny konečníku nebo penisu. Některé vakcíny snižují i riziko rozvoje infekčních bradavic, které jsou časté v mladém věku. Vakcína proti papilomaviru je bezpečná a v Česku je očkování zdarma pro dívky i chlapce ve 13 letech. A děláte to samozřejmě pro budoucí těhotenství. Očkování dívek a mladých žen proti HPV má význam, aby porodily zdravé, donošené dítě. Jestliže již virus na čípku způsobil rizikové změny, nebo dokonce nádor, musí se část tkáně odstranit. Takže pan profesor říká: choďte na preventivní gynekologické prohlídky a využijte testování na HPV. Nechte se očkovat i v dospělém věku. Je třeba zdůraznit, že očkování poskytuje mnohem účinnější a lepší způsob ochrany než preventivní prohlídky. Zatímco cílem prohlídek je odhalení závažných změn na čípku, které si vyžádají odstranění části čípku nebo celé dělohy, vakcinace brání vzniku prvotní infekce, tedy i všem potenciálním chirurgickým zákrokům. Takže to je, myslím si, velice důležité.

Tady je příklad jedné paní, která onemocněla nádorem děložního hrdla v roce 2014. Stejně jako spousta jiných žen chodila pravidelně na gynekologická vyšetření, její lékař dělal cytologické vyšetření. Diagnóza byla ovšem odhalena až v rozvinuté fázi, téměř po roce obtíží, doslova na poslední chvíli. Po diagnóze věci nabraly rychlý spád, rozhodování o doporučeném způsobu léčby, poté náročná operace a následně několikaměsíční rekonvalescence. Pokud jste nebyli dlouho na gynekologickém vyšetření nebo vám lékař nikdy nenabídl HPV DNA atestaci vedle klasické cytologie, objednejte se na preventivní vyšetření ještě dnes. Nebojte se změnit svého lékaře, když cítíte, že něco není v pořádku. Své tělo známe nejlépe my sami. Lze tak předejít nejen velkému traumatu z operace nebo náročné léčby, ale můžete si tak zachránit život. Díky včasné diagnostice máte mnohem větší šanci s onemocněním úspěšně bojovat a vyléčit se nebo tomu nejlépe předejít.

Stužka, která pomáhá. Každý z častějších typů rakoviny má svoji barvu. Některá zbarvení už pronikla do povědomí široké veřejnosti - například jsme přijali, že růžová se pojí s nádory prsu. Na další taková spojení si ještě musíme zvyknout. Stužka v konkrétní barvě nabízí jednoduchý způsob, jak podpořit nemocné a jejich rodinu a šířit povědomí o prevenci a léčbě. Jde o symbolické vyjádření ochoty podle svých sil pomáhat.

Další je pan profesor Zachoval, který říká: Nádory prostaty, varlat nebo močového měchýře jsou časté. Není ale třeba mít z nich strach, jen je musíme včas zachytit. Pan Zachoval je předsedou České urologické společnosti a zároveň je přednostou Urologické kliniky Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Má mimo jiné specializaci v onkourologii, zaměřuje se tedy na léčbu zhoubných nádorů močového traktu. Je předsedou správní rady nadačního fondu Muži proti rakovině, který se snaží všemi cestami podporovat osvětu, prevenci a časnou diagnostiku a tak dále.

Kdy je rozhodně třeba vyhledat urologa? Rakovina prostaty je v Česku nejčastějším mužským nádorovým onemocněním. Každoročně zachytíme více než 7 000 nových případů. Nádory prostaty jsou zvláštní v tom, že ve většině případů s nimi muži žijí dlouho zcela bez příznaků a onemocnění je začne ohrožovat až po mnoha letech. I přesto na rakovinu prostaty umírá ročně téměř 1 500 mužů. Jedinou cestou, jak toto riziko snížit, je včasný záchyt nádoru a včas zahájená účinná léčba. Je-li vám tedy mezi 50 a 70 lety a máte-li zájem aktivně pečovat o své zdraví, nechte si odebrat krev na zjištění hladiny prostatického specifického antigenu PSA v krvi a proberte se svým lékařem, co vaše hodnoty znamenají. Neobávejte se ani vyšetření prostaty konečníkem, není důvod se ostýchat, pro lékaře je to rutina. Díky těmto dvěma metodám můžeme rakovinu odhalit ještě v době, kdy je vyléčitelná.

Já si pamatuju na případ jednoho mého přítele, který bohužel to podcenil, a i když jsem do té nemocnice tehdy koupil ultrazvuk za 2,5 milionu, i tak to nepomohlo a zemřel úplně zbytečně.

V některých případech může být vznik rakoviny prostaty dědičný, onemocnění pak vzniká dříve a probíhá agresivněji. Mají-li rakovinu prostaty dva z vašich přímých příbuzných - otec, dědeček z otcovy strany, některý z bratrů - měli byste přijít i o několik let dříve, nejlépe hned po čtyřicítce.

Nebojte se na sebe sáhnout. Nádory varlat se objevují hlavně u mladých mužů, typicky mezi 20. až 40. rokem života. Jedná se o agresivní nádor, který je ale naštěstí téměř vždy vyléčitelný, postupujeme-li správně a začneme-li pacienta léčit včas. U časně zachycených nádorů může být navíc léčba mnohem šetrnější, s menším počtem vedlejších účinků. Výhodou je, že nádor je zjistitelný pohmatem a varlata si může prohmatat každý muž. Vyšetřujte si proto pohmatem svá varlata pravidelně, například jednou za tři měsíce. Nahmatáte-li ve varleti tvrdší ložisko, vyhledejte okamžitě urologa, se zahájením léčby se nesmí otálet.

Krev v moči není normální. Nádory močového měchýře patří mezi častá nádorová onemocnění. Jejich výskyt úzce souvisí s kouřením cigaret. Kuřáci mají až čtyřikrát vyšší riziko, že onemocní tímto nádorem, než nekuřáci a onemocnění u nich má méně příznivý průběh. Správné je proto nekouřit. Rakovina močového měchýře se nejčastěji projevuje nálezem krve v moči. Všimnete-li si krvavého zabarvení moči, neváhejte navštívit urologa, i když to není doprovázeno jinými příznaky. Včas zachycený nádor měchýře se může často léčit pouze endoskopickým způsobem bez nutnosti odstranění močového měchýře. Viditelná přítomnost krve v moči může být navíc známkou jiných závažných urologických onemocnění, například nádoru ledvin.

Takže sumář, co pro sebe můžete udělat, vážení kolegové, muži: nekuřte, chcete-li snížit riziko, že onemocníte nádorem. Všimnete-li si krvavého zabarvení v moči, neváhejte navštívit urologa.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane předsedo, já se opět omlouvám. Prosím, hovořte k věci o zdravotních záležitostech, opět předčítáte nějaké letáky. Prosím, zkuste se vrátit k tématu. Děkuji.

 

Poslanec Andrej Babiš: Paní předsedající, to není nějaký leták. To je leták výjimečný, ano, správně, který jsem vymyslel. (Veselost v sále.) Ano, můžete se smát, představte si (potlesk zprava) - děkuju za uznání - který měly pojišťovny dát každému pojištěnci. Každému. Vy si z toho děláte srandu. Jasně, asi je vám to jedno. A ten leták neodešel, protože to údajně byla kampaň. To je samozřejmě nesmysl. My jsme to dělali proto, abychom ochránili životy našich občanů. To není nějaký leták. To není leták, je to brožura, je jedinečná. (Ukazuje.) Tady na konci, koukejte, paní předsedající, na rakovinu umírá každý čtvrtý z nás. Změňte to. (Námitka z pravé části sálu, že to není k věci.) Je to k věci, je to ke zdravotnictví.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Prosila bych, aby kolegové a kolegyně nepokřikovali na pana řečníka. Každopádně já chápu, pane předsedo, že pokud jste ten leták vymyslel vy, že je to je velmi důležité. (Veselost zprava.) Ale zkusme se vrátit skutečně k tématu a k bodu, který právě projednáváme. Děkuji.

 

Poslanec Andrej Babiš: Ano, však projednáváme zdravotnictví, a toto projednává peníze pro zdravotnictví. (Opětovná námitka zprava, že poslanec Babiš nehovoří k věci.) Pan ministr zdravotnictví řekl, že tedy není žádný problém, že zůstatky na účtech pojišťoven jsou vysoké. Ano, já jsem tady mluvil o tom, že rozumím jeho stanovisku. Pokud vím, výhled financování pojišťoven z hlediska příspěvku na státní pojištěnce klesá z hlediska výhledu této vlády a přibudou noví pojištěnci. Nevím, jestli pan Rakušan má spočteno, kolik Ukrajinců bude novými státními pojištěnci, kterým to musíme zaplatit. Jeden státní pojištěnec stojí asi 25 000 korun ročně, pokud dobře počítám.

Takže co je důležité, je samozřejmě rakovina plic. Možná to nevíte, paní předsedající, onemocnět rakovinou plic mohou i ti, kteří nikdy nekouřili. Takže u nádoru plic stačí několik málo měsíců a z diagnózy, která mohla znamenat operaci, léčbu a uzdravení, se stává nevyléčitelné onemocnění. To říká paní Martina Vašáková, jedna z největších kapacit na plíce v Evropě. Ale tu váš pan ministr taky vyhodil. (Reakce ze sálu: Odešla sama.) Odešla sama, tak asi měla pro to důvod. On si pan ministr ráno, když přijde do práce, hraje ty karty, nemá na ně čas, tak to je potom těžké.

Takže rakovina plic představuje jeden z nejzhoubnějších nádorů s nejkratším přežitím, a to navzdory stále se zlepšujícím léčebným možnostem. Česká republika patří k zemím s nejvyšším výskytem tohoto onemocnění. Ročně je u nás diagnostikováno více než 6 000 nových případů. Ještě horší je fakt je, že každý rok na tento nádor umírá 3 500 mužů a 1 500 žen. U žen nadále stoupá výskyt nových případů i počet úmrtí. Hlavním rizikovým faktorem pro vznik rakoviny plic je kouření tabáku, onemocnět ale mohou i ti, kteří nikdy nekouřili. To je samozřejmě varování.

Proč pacienti přicházejí pozdě? Více než 70 % nemocných je diagnostikováno ve stadiu, kdy je nádor tak pokročilý, že už jej nelze odoperovat, a naděje na vyléčení je velmi malá. Plicní nádory totiž dlouho rostou bezpříznakově, a tak na sebe upozorní, až ucpou-li kupříkladu větší průdušku a nemocný začne být dušný, začne celkově chátrat, hubnout a neprospívat. Relativně časným příznakem je kašel, který však většina nemocných ignoruje, domnívá se, že jde o normální takzvaný kuřácký kašel. Alarmující pro pacienta je obvykle až vykašlání krve, které jej teprve donutí jít k lékaři.

Screening by mohl zachránit stovky životů. O tom jsem už mluvil. Zásadní pro dobrou prognózu rakoviny plic je její časné odhalení ve stadiu, kdy je možná operace. V České republice je proto připraven projekt časné detekce rakoviny plic prostřednictvím výpočetní tomografie s nízkou dávkou radiace. Takové vyšetřování by mohlo v naší zemi zachránit až 300 lidí ročně. Program by se měl týkat kuřáků ve věku 55 až 74 let se zátěží alespoň 20 balíčkoroků. Jeden balíčkorok přitom znamená, že člověk kouřil jeden rok jednu krabičku cigaret denně, nebo například dvě krabičky půl roku, či půl krabičky dva roky. Součástí projektu musí být i motivování zařazených jedinců k odvykání kouření.

Takže kuřáci, co pro sebe můžete udělat? Nekuřte a nevystavujte se ani pasivnímu kouření, tedy tomu, kdy kouří někdo jiný. Pokud kouříte, snažte se přestat. Já jsem taky vyléčený. Já jsem přestal kouřit z jedné krabičky Marlboro na nulu 16. prosince 1996. Už jsem si nikdy nezapálil a jsem tomu rád. Jste-li kuřák nebo exkuřák, zajímejte se o možnost screeningového vyšetření prostřednictvím nízkodávkovaného CT. Nepodceňujte možné příznaky nádoru plic. Kašel, trvá-li déle, by měl být vyšetřen. Rovněž změna charakteru chronického kuřáckého kašle může být projevem nádorového onemocnění, stejně jako přítomnost nitek krve ve vykašlávaném hlenu.

A potom tady máme pana profesora Zavorala, to je specialista na léčbu nádorů jícnu a žaludku. Co říká? Věnujte pozornost varovným příznakům a nebojte se gastroskopie. Těch patnáct minut vyšetření může být nepříjemných, ale mohou změnit váš život. Pan Zavoral je ředitel Ústřední vojenské nemocnice. Já jsem s ním spolupracoval velice aktivně. Udělali jsme jedinečné O2 Universum očkovací centrum, kde se očkovalo až do pěti, deseti minut, takové centrum nikde na světě nebylo, a díky armádě, díky této nemocnici. A pan Zavoral je ten, který, si myslím já, zachránil pana prezidenta, když ho hospitalizovali, a dneska se pan prezident těší skvělému zdraví. Pan prezident je samozřejmě zázrak, protože on kouřil až 80 denně a má údajně plíce jak mladík, takže ho zdravím a jsem rád, že to tak zvládl.

Takže co říká pan profesor Zavoral? Zásadní je včasná diagnostika. Dbejte na prevenci a vyvarujte se rizikových faktorů. Nádory horní části trávicí trubice se nacházejí především v jícnu a žaludku. V současnosti není v České republice karcinom jícnu tak častý, diagnostikován je u přibližně 700 pacientů ročně, jako karcinom žaludku, tam je 1 400 pacientů ročně. Jeho výskyt během posledních let ale významně narůstá a nádory žaludku naopak ustupují. Společným rizikovým faktorem obou onemocnění je kouření. V případě nádorů jícnu je riziková také nadměrná konzumace alkoholu. Dále je potřeba nepodceňovat zánět jícnu spojený s návratem potravy a kyselých žaludečních šťáv do dolní části jícnu, takzvaná refluxní ezofagitida, při které může dojít až ke změně sliznice jícnu, takzvaný Barrettův jícen, z níž se často vyvine zhoubný nádor.

Nádor žaludku úzce souvisí s potravou. Vyšší riziko je spojené s konzumací uzených potravin, vysokým příjmem soli a nedostatkem ovoce a zeleniny. V současné době se velmi zkoumá vliv infekce bakterie nazvané Helicobacter pylori, jenž může způsobit v žaludku zánět, nebo dokonce vředy, které mohou vést ke vzniku nádoru. Významný vliv mají také genetické faktory. Opakovaná přítomnost nádoru v rodině zvyšuje riziko karcinomu dvakrát až třikrát.

Varovné příznaky zhoubného nádoru jícnu jsou zejména porucha polykání, váznutí sousta, bolest, pálení žáhy, nevolnost, zvracení, nechutenství a váhový úbytek. Karcinom žaludku bývá provázen také nechutenstvím a váhovým úbytkem, dále výraznou únavou při chudokrevnosti a bolestmi břicha nalačno s úlevou po jídle. Oba nádory mohou být provázeny krvácením, které se projevuje zvracením krve nebo černou mazlavou stolicí.

Endoskopie diagnostikuje i léčí. Při jakémkoliv z těchto příznaků je nutné podstoupit endoskopické vyšetření - gastroskopii. To spočívá v zavedení hadičky s optikou, kterou se prohlédne celá horní část trávicí trubice - dutina ústní, jícen, žaludek a dvanáctník. Při tomto zákroku lze zároveň odebrat vzorky z podezřelých oblastí na histologické vyšetření, které pomáhá určit přesnou diagnózu. Důležité je přijít na toto vyšetření včas, dokud není nádor příliš pokročilý. Včasné nádory lze totiž gastroskopií nejen diagnostikovat, ale také léčit a vyléčit. U pokročilých nádorů je nutná chirurgická operace s odstraněním části jícnu nebo žaludku, nebo jiná onkologická léčba.

Chemoterapie a v případě jícnu ozařování. Takže varovné příznaky nádoru jícnu: polykací obtíže, váznutí sousta nebo bolesti při polykání, pálení žáhy, pálení a tlak za hrudní kostí, nevolnost, zvracení, nechutenství, úbytek na váze, celková slabost, zvýšená únava, obtížné dýchání, chrapot. Varovné příznaky nádoru žaludku: nechutenství, zvláště nechuť k masu, významně zvýšená únava, celková slabost, úbytek na váze, bolesti v nadbřišku nalačno s úlevou po jídle. Poruchy polykání, pokud je nádor v horní části žaludku, takzvané kardii.

Takže co pro sebe můžete udělat: nekuřte, a pokud kouříte, snažte se přestat, nepijte alkoholické nápoje nebo jejich konzumaci alespoň výrazně omezte, nechte se očkovat proti HPV, dbejte na dostatečný příjem minerálů, jezte pestře vyváženou stravu a nepodceňujte možné příznaky.

A tady v další části je, že nádory střeva by neměly mít šanci. Nádorům střeva lze velmi dobře zabránit prevencí. To říká doc. MUDr. Štěpán Suchánek, specialista na diagnostiku a léčbu nádoru střev. Kolonoskopie vám může zachránit život. Vyšetření máte od padesáti let zdarma, tak to využijte, je to důležité.

Štěpán Suchánek je gastroenterolog, věnuje se tedy diagnostice a léčbě chorob zažívacího ústrojí, pracuje jako vedoucí lékař oddělení gastrointestinální endoskopie v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Velkou část své energie věnuje rozvoji screeningových programů pro včasné odhalení nádoru tlustého střeva a konečníku. Díky tomu programu počet lidí, kteří na tento typ umírají, významně poklesl. Snaží se myšlenku prevence rozšiřovat u odborné i laické veřejnosti. Kolonoskopie se není třeba bát. Já už jsem na tom byl asi čtyřikrát nebo pětkrát.

Rakovina tlustého střeva a konečníku. Kolorektální karcinom se v České republice každoročně diagnostikuje u 7 500 lidí. 3 500 pacientů na ni zemře. Přitom vzniku tohoto zhoubného nádoru lze jednoduše zabránit. Je to proto, že tento typ rakoviny se vyvíjí velmi dlouho, až deset let, a má několik nezhoubných předstupňů - výrůstky ve střevě nazývané polypy. Základem prevence je kolonoskopie, tedy zavedení miniaturní kamery umístěné na ohebné hadici, kterou se prohlédne celé střevo a případné polypy se hned odstraní. Na specializovaných pracovištích lze dokonce při kolonoskopii odstranit nádor, pokud se zachytí včas.

Nárok na vyšetření má každý od padesáti let. Kolonoskopie je zdravotními pojišťovnami hrazena v rámci prevence pro každého od padesáti let, v případě vyššího rizika - varovné příznaky nebo výskyt nádorů v rodině či předchozí zákrok na střevě - v jakémkoliv věku. Jestliže je vyšetření negativní, tak se opakuje po deseti letech. Obavy jsou většinou zbytečné. Preventivní, takzvaná screeningová, kolonoskopie se provádí ve specializovaných centrech, která pokrývají celou republiku. Čekací doby jsou v každém centru jiné, obvykle několik týdnů. Pokud máte z vyšetření obavu, lze se s lékařem domluvit na analgosedaci, to znamená podání léku proti bolesti, a pacienti jsou většinou příjemně překvapeni, že vyšetření bylo méně náročné, než očekávali.

Variantou kolonoskopie jsou testy na skryté - okultní - krvácení do stolice, které jsou neinvazivní a jednoduché. Pro vás to znamená odběr kousku stolice do speciální lahvičky. Provádějí se od padesáti let u praktického lékaře nebo gynekologa a opakují se po roce až po dvou letech, pokud je výsledek negativní. Při pozitivitě testu následuje kolonoskopie, aby objasnila zdroj krvácení.

A funguje to. To, že prevence funguje, ukazují naše zkušenosti z posledních dvaceti let, kdy v České republice probíhá organizovaný preventivní program. Za tu dobu se snížil výskyt rakoviny tlustého střeva o 20 % a počet úmrtí na toto onemocnění o 40 %. U 150 000 vyšetřovaných byly odstraněny polypy a k nádoru ani nedošlo. U 10 000 pacientů se našel karcinom, který bylo v polovině případů možné řešit operačně. Zásadní je tedy přijít včas.

A kdo má vysoké riziko nádoru tlustého střeva? Až u 15 % pacientů vzniká nádor na základě vrozené genetické predispozice. Na pozoru by se měli mít hlavně ti, u jejichž příbuzných se tento nádor objevil v mladém věku. Lidé z takových rodin by měli chodit na pravidelná kolonoskopická vyšetření už v dřívějším věku a v kratších intervalech.

Nepodceňujte krev ve stolici. Varovným příznakem je zejména krev ve stolici nebo na toaletním papíře. To samozřejmě ještě neznamená, že jde o nádor. Krev často pochází například z hemoroidů, ale je nutné provést celé vyšetření střeva a konečníku kolonoskopií, aby se vyloučil závažnější zdroj krvácení. Testy na skryté krvácení do stolice nejsou pro osoby s vyšším rizikem vzniku kolorektálního karcinomu vhodné, doporučeným vyšetřením je jednoznačně kolonoskopie.

Kdy je vysoké riziko rakoviny tlustého střeva? Při přítomnosti jednoho ze tří hlavních varovných příznaků; u pacienta po léčbě polypů nebo kolorektálního karcinomu; u příbuzných - dětí, sourozenců - pacientů, u kterých byl kolorektální karcinom ve věku nižším než šedesát let; u pacientů s vrozenými syndromy, zejména familiární adenomatózní polypózou a Lynchovým syndromem; u pacientů s dlouholetým idiopatickým střevním zánětem. Takže pokud vám je padesát let, objednejte se na kolonoskopii. Nemusíte mít obavu, bez problému to zvládnete. A pokud z nějakého důvodu nechcete, tak si nechce udělat test na skryté krvácení do stolice, a pokud u sebe zpozorujete známky krvácení do stolice, nečekejte, že se to upraví, a navštivte gastroenterologa.

A teď ten nejhorší karcinom. Karcinom slinivky břišní je závažné onemocnění. A na hlavní objev, který umožní jeho zvládnutí, zatím stále čekáme. To říká docent Urban, přednosta 2. interní kliniky gastroenterologické a geriatrické Fakultní nemocnice v Olomouci. Pracoviště se zabývá komplexní diagnostikou a endoskopickou léčbou nádorů trávicího ústrojí. Snažíme se diagnostikovat nádory ve vyléčitelném stadiu. Často jsou velké jen několik milimetrů. V současnosti zastává funkci předsedy České gastroenterologické společnosti a se svým týmem realizuje koncepci sítě center digestivní endoskopie.

Když čas běží obzvlášť rychle. Výskyt karcinomu slinivky břišní neboli pankreatu ve vyspělých zemích narůstá a stoupá i počet lidí, kteří na tento nádor zemřou. V současnosti představuje čtvrtou nejčastější příčinu úmrtí v důsledku rakoviny. V naší zemi takto každý rok onemocní až 2 000 osob. Téměř všichni nemocní jsou starší 45 let, o něco častěji se jedná o muže. Vyléčitelní jsou pouze ti, u kterých byla nemoc diagnostikována v časném stadiu. Nádory slinivky však rostou dlouho nepozorovaně a příznaky bývají projevem už pokročilého onemocnění.

Na koho se zaměřit. Screening, to je vyšetření osob v běžné populaci bez příznaků, není prováděn nikde na světě. Ukázalo se ale, že pravidelné vyšetřování osob ve vysokém riziku moderními zobrazovacími metodami vede k záchytu včasných, léčbou dobře ovlivnitelných stadií onemocnění. Tato vyšetření v České republice poskytují dobře vybavená gastroenterologická pracoviště, která jsou organizována do sítě pokrývající celou Českou republiku. V těchto centrech by měli být vyšetřováni lidé s některými geneticky podmíněnými onemocněními anebo ti, u nichž se karcinom slinivky vyskytl u několika příbuzných.

Co může upozornit na nádor slinivky? Věnujte pozornost možným příznakům karcinomu pankreatu. Jedná se zejména o bolest břicha v okolí pupku, která se někdy šíří do zad, nechtěný váhový úbytek, zežloutnutí kůže a očního bělma nebo dlouhodobé, jinak nevysvětlitelné zvýšení tělesné teploty. Tyto příznaky sice většinou nejsou způsobeny zhoubným nádorem, protože jsou běžnými projevy jiných onemocnění, ale není dobré je podcenit. Není na co čekat, čas u karcinomu slinivky běží rychle. Ukazuje se také, že předtím, než se nádor projeví jinak, se u řady pacientů objeví zvláštní forma cukrovky. Někdy cukrovka delší příznaky karcinomu slinivky předchází o mnoho měsíců. To by mohlo aspoň u některých nemocných vést k včasnému stanovení správné diagnózy.

Takže co můžete pro sebe udělat? Kouření, to je jasné. Odborníci odhadují, že čtvrtina všech nádorů slinivky je způsobena kouřením. Riziko u osob, které kouří a přestaly, postupně klesá. Udržujte si normální hmotnost. Již lehká obezita, to znamená BMI vyšší než 30, zvyšuje riziko o 20 %. Jezte pestrou stravu s dostatkem ovoce, zeleniny a obilovin, omezujte spotřebu červeného masa a uzenářských výrobků. Nepijte alkohol vůbec nebo omezte jeho spotřebu na jeden drink - 14 gramů čistého alkoholu - u žen a dva drinky u mužů. Pokud se ve vašem pracovním prostředí vyskytuje chemikálie, ověřte si, že nezpůsobuje rakovinu a že jste dostatečně chráněni. Nepodceňujte příznaky, které mohou na nádor slinivky upozornit.

No a máme tady játra. Játra jsou životně důležitým orgánem, jehož nádorová onemocnění jsou odlišná od ostatních nádorů. Cesta k prevenci je zde trochu jiná. To říká pan profesor Urbánek, specialista na léčbu onemocnění jater. Pan Petr Urbánek je přední hepatolog, je tedy odborníkem na onemocnění jater. V posledních letech se podílel na vytváření standardních postupů diagnostiky a léčby chronických virových hepatitid a zhoubných nádorů jater. Je aktuálně místopředsedou výboru České hepatologické společnosti, několik let byl jeho předsedou. Působí jako přednosta interní kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze.

Nádor jater je zvláštní a netypický. Játra jsou životně důležitým orgánem, který je centrálou látkové přeměny - metabolismu. Zhoubné nádory jater se od ostatních onkologických onemocnění v mnohém liší. První rozdíl spočívá v tom, že riziko vzniku karcinomu - rakoviny - jater, je u osoby bez chronického jaterního onemocnění relativně malé. Přibližně 90 % zhoubných nádorů jater vzniká u osob, které mají chronickou jaterní chorobu. Samovyšetření zde bohužel možné není. Podobně jako u jiných nádorů naopak platí, že pokud již dojde k rozvoji příznaků, jedná se o pokročilé onemocnění, kdy možnosti úspěšné léčby jsou velmi omezené. Základem prevence je pečlivé sledování pacientů s jaterním onemocněním.

Kdy má smysl pravidelný ultrazvuk. Většina pacientů s nemocnými játry pravidelně navštěvuje ordinaci svého specialisty. Ten v závislosti na typu jaterního onemocnění, jeho pokročilosti a léčby rozhoduje o vyšetřovacích metodách, které mohou nádor jater odhalit v jeho počátcích. Nejčastěji je pacient sledován pomocí ultrazvukového vyšetření v intervalu každých šest měsíců. Tento postup je třeba důsledně dodržovat u osob, které mají jaterní cirhózu, to je u osob s "tvrdými játry", jak se někdy laicky říká.

Očkování proti HBV a léčba cukrovky je správná cesta. Významná část pacientů ale o svém chronickém jaterním postižení neví, a neví tedy ani o tom, že jsou ve zvýšeném riziku vzniku nádoru. Jaterní nemoci nebolí, dlouhou dobu nemají žádné příznaky a velmi často pouze, v uvozovkách, doprovázejí onemocnění jiná. V běžné populaci je mnohem častější nadměrný příjem alkoholu, cukrovka druhého typu, obezita, poruchy metabolismu tuku. Řada osob s těmito nemocemi má své jaterní onemocnění v pokročilém stadiu, mají vysoký stupeň zvazivovatění jater. Pokud o této skutečnosti neví ani pacient, ani jeho ošetřující lékař, nemůže být správně nastavena prevence.

Hlavní cestou redukce výskytu nádoru jater je snaha o snížení výskytu ostatních jaterních onemocnění. Do toho jednoznačně zapadá povinné očkování proti viru hepatitidy B. V zemích západního světa je nutné usilovat o snížení příjmu alkoholu a nadměrného příjmu energie. O souvislosti alkoholu, obezity a jaterního onemocnění, "ztvrdnutí", jater lidé většinou vědí, ne každý se ale podle toho řídí. Bohužel je u nás stále nutné opakovat, že i pivo je alkohol a málokdo tloustne ze vzduchu. Dalším opatřením v prevenci vzniku nádoru jater je dodržování režimových opatření u jiných nemocí, které mohou poškození jater způsobit. Důležitá je zejména správná léčby cukrovky druhého typu, což předpokládá i dodržování všech dietních režimových opatření ze strany pacienta, především dbát na správnou výživu a dostatečnou pohybovou aktivitu.

Takže pan profesor Urbánek říká: Co můžete pro sebe udělat? Nechte se očkovat proti žloutence, především typu B; omezte příjem alkoholu; pokud jste diabetik, je důležité udržet cukrovku pod kontrolou; snažte se udržovat zdravou hmotnost a být fyzicky aktivní.

A tady máme nádory hlavy a krku. Rozhodně patří mezi ty častější. Je až překvapivé, jak málo pozornosti se věnuje jejich prvním možným příznakům, říká pan profesor Astl, specialista na léčbu nádorů hlavy a krku. Pan Astl je odborníkem na otorhinolaryngologii, ORL. Zaměřuje se mimo jiné na operace štítné žlázy, jako přednosta vede ORL kliniku v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Je autorem několika publikací, zaměřených na otevřenou komunikaci mezi lékaři a pacienty, například Nemoc jako výzva nebo Hovory R. Je členem výboru České otorhinolaryngologické - (Přečteno s námahou, směje se.) - společnosti. (Potlesk, poznámky.) Děkuju, snažím se. Já doufám, že je to pro vás zajímavé. Myslím, že je důležité, a možná vám VZP to pošle, ten prospekt, konečně, teďka už by si to mohli dovolit, když jste to zakázali před volbami. (Hlas z pléna.) Jasně, správní rada to zakázala, které jste domluvili, pane kolego. (Směje se.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás poprosím, pane předsedo, pokračujte ve svém projevu a všechny projevy ať jsou na mikrofon.

 

Poslanec Andrej Babiš: Ano, dobře, dobře. Tak jak tady pán mluví, tak jsem mu odpovídal ze slušnosti.

Očkování proti HPV je prevencí i proti nádorům hlavy a krku. Na vznik zhoubných nádorů hlavy a krku má velký podíl kouření a také alkohol. Pití alkoholických nápojů je spojeno s příjmem etanolu, který se chová jako buněčný jed. Mezi vznikem nádoru a množstvím spotřebovaného alkoholu - piva, vína i destilátů - je přímá závislost. U rakoviny hlavy a krku je tento vztah obzvlášť výrazný. Zvláště kombinace kouření a alkoholu představuje mimořádné rizikové chování. Riziko vzniku rakoviny v této oblasti dále zvyšuje oslabení imunity, nedostatek vitamínů ve stravě, nedostatečná hygiena dutiny ústní a celkový špatný stav organismu, způsobený například drogovou závislostí. Uplatnit se mohou neléčené chronické záněty.

Významným rizikovým faktorem pro vznik nádoru hlavy a krku, především ústní části hltanu, je infekce lidským papilomavirem, HPV. Ta je přítomna u více než poloviny nemocných s nádorem v této oblasti. Proto lze doporučit očkování proti HPV nejen jako prevenci gynekologických nádorů, ale i pro předcházení nádorům hlavy a krku.

Nepodceňujte první příznaky nádoru v oblasti hlavy a krku. Aby bylo rakovinu možné vyléčit, je klíčové nepodceňovat možné příznaky onemocnění a přijít k lékaři včas. Nádory hlavy a krku se zpočátku buď neprojeví vůbec, nebo jsou jejich projevy podobné jako u některých nezávažných chorob, jako jsou běžná onemocnění horních cest dýchacích. Tato skutečnost vede často k podcenění reálného problému. Je třeba vzít v úvahu především délku trvání obtíží.

Včasné stanovení diagnózy má významný vliv na úspěšnost léčby. Pokud máte jeden z následujících příznaků déle než dva až tři týdny, vyhledejte lékařskou pomoc na oddělení ORL - ušní, nosní, krční - a to je bulka na krku, chrapot, bolestivý jazyk, nehojící se vředy v ústech, červené či bílé skvrny v ústech, bolest v krku nebo potíže při polykání, jednostranná nosní neprůchodnost nebo krvavý výtok z nosu, kašel a vykašlávání krve.

Na nádorové onemocnění mohou ukazovat některé nespecifické celkové příznaky, jako je zvýšená teplota. Někdy je prvním a dlouhou dobu jediným příznakem jinak neodhaleného zhoubného onemocnění úbytek váhy. Ten bývá u nádorů hlavy a krku zvláště významný.

Takže co říká pan profesor Astl, co můžete pro sebe udělat? Klasika. Nekuřte, a pokud kouříte, snažte se přestat. No to se lehce řekne. Nepijte alkoholické nápoje nebo jejich konzumaci alespoň výrazně omezte, taky zajímavé. Nechte se očkovat proti HPV, dbejte na dostatečný příjem minerálů, především jódu, a vitamínů. Jezte pestrou a vyváženou stravu. Nepodceňujte možné příznaky nemoci. Choďte na preventivní prohlídky k zubnímu lékaři, ten může odhalit některé příznaky nádoru v ústní dutině. Tak prosím. Takže tolik nádory hlavy a krku.

No a teď tady máme pana profesora Špičku, to je specialista na léčbu hematoonkologických onemocnění. Pokroky v léčbě hematologických nádorů patří mezi největší úspěchy medicíny v tomto století. I tady je ale třeba, aby pacient přišel včas. Ivan Špička je přední odborník na onemocnění krve a krvetvorby, pracuje na I. interní klinice - klinice hematologie pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Specializuje se především na léčbu mnohočetného myelomu, je jeden ze zakládajících členů České myelomové skupiny, kde působí od doby založení v jejím předsednictvu. I díky této skupině je v České republice péče o nemocné s tímto onemocněním na světové úrovni. Profesor Špička je hlavním autorem knihy Mnohočetný myelom a další monoklonální gemapatie. Pomáhá pacientské organizaci sdružující nemocné s mnohočetným myelomem a jejich rodiny.

Vnímejte signály, které vám vysílá tělo. Hematologické nádory postihují krvetvorné buňky a buňky mízních lymfatických orgánů. Patří mezi ně především leukemie, lymfomy a mnohočetný myelom. Jde o vzácná onemocnění, ve svém souhrnu ale až tak neobvyklá nejsou. V České republice postihují kolem 4 600 lidí ročně. Žije s námi přes 30 000 spoluobčanů, kteří se s takovou nemocí léčili nebo léčí, a tento počet se stále zvyšuje. Předcházet těmto onemocněním se příliš nedá, pokud pomineme obecná pravidla nevystavovat se radiaci nebo chemickému znečištění. Také se zde, možná až na naprosté výjimky, neuplatňuje dědičnost. Dobrou zprávou je, že u řady těchto nádorů došlo v posledních letech k obrovskému pokroku v léčbě. Jejich diagnostika je ale komplikovaná, v tom se projevují nespecificky, například únavou, hubnutím, nadměrným pocením, hlavně nočním, zvýšenými teplotami. Tyto potíže samozřejmě mohou mít, a také většinou mají, jinou příčinu. Pokud ale přetrvávají delší dobu, je nutné se zaměřit na možnost závažného hematologického onemocnění.

Mnohočetný myelom - pozor na bolesti v zádech. Zvláštní postavení v hematologických nádorech má mnohočetný myelom. Touto chorobou onemocní kolem 500 Čechů ročně. Myelom se dnes považuje za léčitelné chronické onemocnění. Řada pacientů žije s touto diagnózou deset a více let. Při agresivní úvodní léčbě se dokonce u některých nemocných hovořilo o vyléčení. Kvalita života pacientů velmi závisí na tom, v jaké fázi byla nemoc správně rozpoznána. Toto onemocnění mimo jiné poškozuje páteř a tento proces může vést až ke zlomeninám obratlů. Nemocný se proto často léčí dlouho a bez velkého efektu na zmírnění bolesti v zádech. Další známkou může být zhoršení činnosti ledvin a také chudokrevnost, na kterou může upozornit únava. V praxi se těmto příznakům nevěnuje dostatečná pozornost. U 20 % nemocných s myelomem se tak najdou závažná nevratná poškození kostí nebo ledvin už při stanovení diagnózy.

Jako leukemie se označuje skupina onemocnění s velmi různým průběhem a s velmi různou prognózou. I když toto slovo zní hrozivě, některé typy leukemie jsou velmi dobře léčitelné. Pacient se sice onemocnění nezbaví, ale po desetiletí může být jeho nemoc pod kontrolou. Prvním příznakem nemoci může být krvácení z nosu nebo do kůže. To se projevuje jako malé tmavé tečky na pokožce. Nemocný může cítit bolest na levé straně břicha z důvodu zvětšené sleziny, mít zvětšené lymfatické uzliny a sníženou chuť k jídlu.

Nádory lymfatické tkáně se souhrnně označují jako lymfomy. Ročně je v České republice diagnostikováno kolem 1 900 nových případů. Mezi jejich projevy patří nechtěné hubnutí, únava, zvýšená teplota, noční pocení, zvětšení uzlin - většinou není bolestivé - zvětšení sleziny a z něj plynoucí pocity tlaku v břiše. Zvláštní postavení mezi lymfomy má Hodgkinův lymfom, jednak tím, že postihuje často mladé lidi, nejčastěji bývá diagnostikován mezi dvacátým a třicátým rokem života, a také tím, že má velmi dobrou prognózu.

Lidí, kteří se vyléčí z hematologického nádoru, stále přibývá. Všichni by měli být trvale sledováni. Je u nich vyšší riziko, že se objeví jiný nádor, jsou ohrožení rozvojem osteoporózy, kardiovaskulárních - srdečních a cévních - onemocnění, i dalšími komplikacemi.

Takže co můžete pro sebe udělat? Pokud se objeví výrazná únava, hubnutí, noční pocení, musíte se opakovaně převlékat, horečky, které nejsou vysvětlitelné infekčním onemocněním, nebo náhle vzniklé projevy krvácení, například z dásní, z nosu, je nutné pomýšlet na krevní nádorové onemocnění. Věnujte pozornost zvětšeným uzlinám. Bulka, která se nově objevila kdekoli na těle bez zřejmé souvislosti s předchozí infekcí, by měla být prohlédnuta lékařem. Pokud u vás přetrvávají bolesti v zádech a nereagují na běžnou léčbu, měla by být vyloučena možnost mnohačetného myelomu. Riziko vzniku některých lymfomů se zvyšuje u nemocných s chronickou hepatitidou, HCV. Pokud patříte do rizikové skupiny, například máte zkušenosti s injekční aplikací drog, i jednorázovou, nechte si otestovat přítomnost protilátek proti HCV.

No a tady je pan profesor Kleibl a jmenuje se to Když je nádor v rodině. A to si myslím, že je velice důležité, protože samozřejmě rakovina zabíjí a trpí tím celá rodina, celé okolí. To jsou hrozné příběhy, znám jich x. I kolem nás tady ve Sněmovně ta rakovina se občas vyskytne a naštěstí to dopadá dobře.

Pátrání po genetických příčinách by mělo být standardem u každého onkologického pacienta. Zdeněk Kleibl je onkolog a odborník na diagnostiku dědičně podmíněných nádorových onemocnění. Působí v Ústavu biochemie a experimentální onkologie I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se zaměřuje na jednotlivé geny, které mohou mít souvislost se vznikem rakoviny. Podílí se na tvorbě odborných doporučení, jak by měla vypadat péče o rodiny s genetickou dispozicí pro vznik některého ze zhoubných nádorů.

Zhoubné nádory se v některých rodinách vyskytují nápadně často, a to i u mladých pacientů. Obě tyto charakteristiky mohou naznačovat, že se jedná o některý z takzvaných dědičných nádorových syndromů vznikajících u osob, které ve své genetické informaci nesou po generace předávaný genetický defekt, mutaci, v jednom z mnoha nádorových predispozičních genů. Povědomí o dědičné podstatě nádorů má medicína více než 150 let, avšak teprve pokroky posledních desetiletí umožnily zmapovat genetické poruchy zodpovědné za zvýšené riziko jejich vzniku.

Dědičná je méně než desetina všech nádorů. V České republice každoročně vznikne dědičný nádor přibližně u 3 000 nemocných, avšak četnost dědičných forem se u jednotlivých onkologických diagnóz výrazně liší. Častý je dědičný původ rakoviny vaječníků, až 30 % všech žen s tímto onemocněním. Méně často, kolem 10 % nemocných, se vyskytují dědičné formy rakoviny prsu, slinivky nebo agresivních nádorů prostaty. Ještě vzácnější, u méně než 5 % nemocných, jsou zachyceny dědičné formy rakoviny, tlustého střeva, raritně u méně než 1 % pacientů u melanomu či rakoviny plic.

Diagnostikuje genetik, pečuje multidisciplinární tým. Současná diagnostika umožňuje rychle nalézt nosiče dědičných mutací. Testování je vždy dobrovolné a o jeho vhodnosti rozhoduje klinický genetik, který je schopen na základě genetické konzultace vyhodnotit rizikovost testované osoby. Při nalezení příčiny genetické změny posoudí genetik její možný výskyt u příbuzných, u nosičů odhadne pravděpodobnost vzniku nádorových onemocnění, která se v závislosti na přítomnosti konkrétní dědičné mutace může různit v širokém rozmezí. Stanovení genetické podstaty nádorového onemocnění může být využito pro výběr cílené léčby u nosičů některých mutací. Pravidelná péče o nosiče příčinných mutací by měla probíhat ve specializovaných ambulancích zaměřených na prevenci či včasnou diagnostiku.

O možnosti genetického vyšetření z důvodu rizika dědičného onkologického onemocnění byste se měli zajímat, když trpíte onkologickým onemocněním a u více svých příbuzných se setkáváte s onkologickou diagnózou nebo někdo z blízkých příbuzných onemocní onkologickým onemocněním v časném věku, objevilo se u vás najednou nebo postupně více onkologických onemocnění, objevilo se u vás onkologické onemocnění v netypicky mladém věku, například rakovina prsu před čtyřicátým rokem nebo rakovina tlustého střeva před padesátým rokem.

Tady je příběh jedné paní. Jmenuje se Jana. A Jana žije přes deset let s vědomím, že má takzvaný Lynchův syndrom, onemocnění způsobující vznik nádoru tlustého střeva, ale i dalších orgánů. Onemocnění máme v rodině, říká Jana. Nejprve jsem si to moc nepřipouštěla, pak se bála, a když mi diagnostikovali rakovinu střeva, naučila jsem se s Lynchem bojovat i žít. Dokonce jsem ráda, že svou genetickou zátěž znám. Podstoupila jsem operaci střeva, chodím na pravidelnou prevenci. Zjistila jsem, co je v životě skutečně podstatné. Snažím se sdílet nabyté informace s ostatními, protože vězte, nejste v tom sami. To je příběh Jany. A já myslím, že všechny rodiny by měly tomu věnovat velkou pozornost.

Potom tady máme lidi s mutací BRCA. Nelze jen pasivně čekat, až se u nich objeví zhoubný nádor. Většina z nich však o svém ohrožení vůbec neví a není nijak podchycena. To říká pan profesor Zikán, to je specialista na léčbu gynekologických nádorů s dědičnou dispozicí. Pan Zikán vede Gynekologicko-porodnickou kliniku I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka. Je předním odborníkem na diagnostiku a léčbu onkogynekologických onemocnění. Mimo jiné se podílel na studii hodnotící výskyt dědičné dispozice ke zhoubným nádorům v České republice a na tvorbě doporučení pro péče o nositele a nositelky mutací. Kromě péče o ženy se zhoubnými nádory se zaměřuje na problematiku dědičně podmíněných nádorů a péči o jedince s dědičnou dispozicí.

Jste jedním ze sedmi set padesáti? Dnes již známe několik desítek genů, jejichž poškození znamená vyšší pravděpodobnost vzniku nějakého nádoru. Jednu z nejčastějších dispozic představují mutace v genech BRCA1 a BRCA2. Tato genetická dispozice, zděděná od jednoho rodičů, znamená zvýšené riziko vzniku především karcinomu prsu a vaječníků, celoživotní riziko vzniku rakoviny je až 80 %. Není výrazné, ale přece se zvyšuje i pravděpodobnost dalších nádorů - slinivky, tlustého střeva, děložní sliznice, u mužů pak prostaty.

BRCA mutace ohrožuje v Česku tisíce lidí. V České republice nese tuto dědičnou dispozici přibližně jeden člověk ze 750. Jedná se tedy o tisíce lidí. BRCA mutaci dokážeme odhalit laboratorním vyšetřením z krve. Na vyšetření vás odešle klinický genetik na doporučení vašeho ošetřujícího onkologa, gynekologa nebo praktického lékaře. Vyšetření by měli podstoupit všichni, u nichž je pravděpodobnost výskytu dědičné poruchy alespoň 10 %. Jde o ženy, které onemocněly rakovinou prsu v mladém věku, do 45 let, mají typ nádoru, u kterého častěji nacházíme genetickou dispozici - medulární karcinom, triple negativní karcinom. Ženy s rakovinou vaječníků, muži s rakovi... ženy s rakovinou vaječníků, muži s rakovinou prsu, tak to je překlep tady. (Ke zpravodaji:) Můžou, jo? Aha, tak dobře. Tak tady pan doktor mě upozornil, takže je to správně. Takže muži s rakovinou prsu a nemocných rodin, kde se vyskytuje více nádorů typických pro tento druh dědičné dispozice.

BRCA generace nepřeskakuje. Cílem genetického vyšetření je najít rodiny, v nichž se dispozice přenáší, a v těchto rodinách najít zdravé i nemocné, kteří ji zdědili. Pravděpodobnost přenosu dispozice z rodičů na děti je 50 %. Každý v rodině tak mutaci zdědit nemusí. Dispozice se přenáší přímo, neumí přeskakovat generace. Kdo poruchu nezdědil, nemůže ji dále přenášet.

Informace, která může zachránit život. Vědět, že nesu dědičnou dispozici, je dobré nejen pro zdravé jedince, ale i pro ty, kteří již rakovinou onemocněli. Pro ženy s rakovinou vaječníků je dostupná cílená léčba, která funguje nejlépe u pacientek s mutací genu BRCA1 nebo BRCA2 a významně u nich zlepšuje prognózy. U zdravých žen a mužů umožňuje nález BRCA mutace zabránit vzniku nádoru, anebo jej alespoň odhalit co nejdříve. Ve specializovaných poradnách nabízíme ženám i mužům s dědičnou dispozicí systém pečlivého sledování. Tato pravidelná vyšetření mají za cíl případný nádor najít včas. Ne vždy se to však daří, především karcinom vaječníků roste rychle a není žádnou z uvedených metod dobře zachytitelný v časných stadiích. Proto ženám nabízíme také preventivní operace. Jedná se o odstranění mléčných žláz s rekonstrukcí prsů a odstranění vaječníků, vejcovodů eventuálně i dělohy. I když jde o závažný zásah do organismu, jedná se v současné době o jedinou metodu, která dokáže vzniku nádoru účinně zabránit. Podmínkou je pečlivé vysvětlení všech výhod a nevýhod těchto operací a poučené rozhodnutí pacientky.

Vyšetření embryí může řetěz přerušit. V současnosti máme i možnost, jak zabránit přenosu dědičné dispozice na děti pomocí preimplantační genetické diagnostiky. Znamená to, že páru, kde muž nebo žena nesou riziko mutací, nabídneme umělé oplodnění. Odebereme ženě vajíčka, partnerovi spermie a vzniklá embrya, zárodky, vyšetříme. Do dělohy pak ženě zavedeme pouze to embryo, které mutaci nezdědilo.

Takže co říká pan profesor Zikán? Co pro sebe můžeme udělat, můžete udělat vy, občané? Pokud jste nemocní, zajímejte se o svůj nádor: jaké jsou rizikové faktory, případně genetická dispozice; zjistěte si informaci o výskytu nádoru u nejbližších příbuzných včetně typu nádoru a věku, ve kterém vznikl; v případě pochyb kontaktujte klinického genetika.

No a tady máme příběh paní Radany: Já jsem zjistila, že jsem nositelkou mutace BRCA2, ve chvíli, když mi umíral jeden blízký za druhým. Zemřela babička, hned nato máma, následně táta. A k tomu onemocněla sestra. Peklo, vzpomíná paní Radana na půlroční loňské období. Kvůli odhalené rakovině prsu u matky a babičky podstoupily také ostatní ženy z rodiny vyšetření, které mutaci genu odhalilo. U sestry navíc screening zjistil nádor v prsu. Zlomilo mě to. Když mi řekli, že mi navíc umírá táta, podlomily se mi nohy.

S partnerem měli už desetiletého syna. Další děti neplánovali, proto brzy podstoupila preventivní odstranění dělohy, vaječníků a vejcovodů, odstranění prsních žláz a rekonstrukci plastickou operací. Největší oporou jí byli sourozenci. Všichni tři jsme si velmi blízcí, a když se dějí zásadní věci, řešíme to společně. Toto téma je proto pro mě spojeno neodmyslitelně s mou sestrou Martinou. Velkou podporu našla Radana také ve svém zaměstnání. Vyšli jí maximálně vstříc v těžkém období, kdy přicházela o své nejbližší a prodělávala vlastní operaci. Po těchto zkušenostech víme, jak zásadní je aktivně přistupovat k prevenci. Všichni si myslíme, že se nás to netýká, že se nám to nestane, a pak se divíme.

A tady je paní profesorka Králíková, specialistka léčby závislosti na tabáku. Co říká? Přestat kouřit není jednoduché. To všichni víme. Při pokusu jen tak se to podaří pouze třem až pěti ze sta, s odbornou pomocí to může být až desetkrát tolik. Paní profesorka Králíková je učitelkou na Ústavu hygieny a epidemiologie I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Svým pacientům je k dispozici v Centru pro závislé na tabáku III. interní kliniky. Tímto pracovištěm prošlo na 7 000 kuřáků. Epidemiologii, prevenci a léčbě závislosti na tabáku se věnuje téměř 30 let na národní a mezinárodní úrovni.

Tady je titulek: Každá (ne) vykouřená cigareta se počítá. Každý kouř je směsí řádově tisíců látek, v tom cigaretovém se jich uvádí 4 000 až 7 000. Pravděpodobnost vzniku rakoviny zvyšuje asi stovka z nich. To se týká prakticky všech typů nádorů. Riziko roste s počtem vykouřených cigaret. Každá cigareta poškozuje. Nikotin sám rakovinu nezpůsobuje, to jen kuřáka nutí kouřit.

Nekuřte. Když kouříte, snažte se přestat. Pokud se to nedaří, vyhledejte pomoc, říká paní profesorka. Zkoušeli jste opakovaně přestat kouřit, ale nepovedlo se? Nejste neschopný. Jste typický kuřák, který mívá za sebou řadu neúspěšných pokusů o odložení cigaret. Ke kouření vás vrací jednak naučené kouření v určitých situacích, určité společnosti, druhak fyzická závislost na nikotinu a s tím související abstinenční příznaky. Je to takový rituál. Já jsem také měl rituál, ještě když nebyly iPhony, byly Telexy. Tak jsem si dával každé ráno nalačno turka, marlborku a četl jsem telexy. A taky vysokou školu jsem takhle absolvoval. Takže já tomu rozumím, že je to těžké, ale tady paní profesorka říká, že je to problém.

Abstinenční příznaky je možné výrazně zmírnit. Abstinenční příznaky z nedostatku nikotinu se objevují už po hodinách od poslední cigarety a zahrnují především podrážděnost, úzkost, smutek, touhu kouřit, obtížné soustředění, zvýšenou chuť k jídlu, hlad, zvyšování hmotnosti, nespavost, obtížné usínání, buzení v noci, neschopnost odpočívat, zácpu, závratě, kašel, neobvyklé sny, noční můry, nevolnost, bolení v krku. Já jsem to vyřešil tak, že jsem měl v kanceláři na zdi obrázek z časopisu Týden - plíce kuřáka. Ty plíce byly rozříznuté a vevnitř byla rakovina. Takhle jsem to nacvičoval, a potom jsem přestal. A už jsem si nikdy nezapálil. Z dvaceti na nulu. A je potřeba také mít tu urputnost, když si člověk dá ten cíl.

Takže dobré zprávy jsou dvě. Většina abstinenčních příznaků odezní do dvou až čtyř týdnů, zvýšená chuť k jídlu a touha kouřit mohou trvat déle. Druhá dobrá zpráva je, že abstinenční příznaky je možné zcela potlačit nebo alespoň zmírnit léky.

Jaké léky pomohou při odvykání? Jsou to jednak různé formy čistého nikotinu, které se prodávají v lékárně bez receptu - náplasti, žvýkačky, ústní sprej; pastilky - Nicorette, Niquitin. Bez receptu je i Cytisin - Defumoxan - přírodní lék, který neobsahuje nikotin, ale nahrazuje jej, a přitom není návykový. Na jeho principu je pak syntetický vareniklin - Champix - ten je již vázaný na recept. Žádný lék však není "proti kouření". Tyto látky jsou proti abstinenčním příznakům a to je podstatný rozdíl: kouřit nikomu nezabrání, změnit své naučené chování musí každý sám.

A co elektronické cigarety? Stovky různých variant pod tímto názvem jsou na principu zahřívané tekutiny s nikotinem, nebo bez něho, za vzniku aerosolu, neprodukují tedy kouř. S tím souvisí minimální riziko v porovnání s kouřením. Neobsahují tabák, na rozdíl od zahřívaného tabáku, např. IQOS. Pokud se vám nepovedlo přestat kouřit s intenzivní podporou a léky, mohou být elektronické cigarety variantou, jak se cigaret zbavit, říká paní profesorka Králíková.

Kam se obrátit? Na webu Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku www.slzt.cz najdete kontakty na více než 40 center pro závislé na tabáku, poradenská centra ve zhruba 200 lékárnách, ambulantní lékaře či adiktologické ambulance, telefonickou linku pro odvykání kouření, mobilní aplikace zdarma v češtině a další webové stránky, jako jsou www.koureni-zabiji.cz nebo www.bezcigaret.cz.

Kouření po onkologické diagnóze - není to jedno? Pokud kouříte v době léčby rakoviny, je stále extrémně důležité, zda v tom budete pokračovat, či nikoli. Postoj "teď už je to jedno" je jednoznačně chybný. Není to jedno. Pokud přestanete, významně se zlepší vaše prognóza, účinnost onkologické léčby, její nežádoucí účinky, doba přežití, psychický stav - kouření překvapivě zhoršuje jak deprese, tak stres, v neposlední řadě se zlepší i finanční situace.

Co pro sebe můžete udělat? Nezačínejte kouřit. Pokud kouříte, přestaňte. Smysl to má kdykoli, i po onkologické diagnóze. Pokud se vám nedaří přestat, nechte si pomoci. Obraťte se na svého lékaře nebo některou možnost specializované léčby závislosti na tabáku. Udělejte vše pro to, aby vaše děti vyrůstaly v nekuřáckém prostředí, říká paní profesorka Eva Králíková.

No a potom tady máme pana profesora Michala Miovského, to je specialista na léčbu závislosti. Největší záludností vztahu mezi alkoholem a onkologickými onemocněními je, že o něm lidé často ani netuší, říká pan profesor. Pan profesor je klinický psycholog a psychoterapeut. Zaměřuje se na léčbu závislostí - adiktologii. Je přednostou Kliniky adiktologie I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Ta představuje unikátní pracoviště i v mezinárodním kontextu. Nabízí vysokoškolské vzdělání v adiktologii na bakalářském, magisterském i doktorském stupni. Profesor Miovský na fakultě působí jako proděkan pro nelékařské studijní programy. Je členem vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze a členem vědecké rady ministra zdravotnictví ČR. Tehdy. Teď nevím, možná tam ještě je.

Důležité je vědět a nepodcenit. Drtivá většina lidí má alkohol spojený pouze se závislostí. Závislost samotná se přitom týká relativně malého počtu osob, alkohol však může významně ohrožovat zdraví a život v mnoha jiných oblastech - a sem patří i zvyšování rizika rakoviny. Alkohol je poměrně významný karcinogen, jinými slovy, podílí se na vzniku zhoubného bujení. Tento jeho efekt je přítomný bez ohledu na to, zda je někdo závislý, nebo ne. Záleží na celkovém množství alkoholu, které konzumujeme, a to každý z nás může ovlivnit.

Jak měříme a hodnotíme spotřebu alkoholu? Hodnotit spotřebu alkoholu jde jednoduše přepočtem na gramy, tedy zjištěním, kolik gramů čistého alkoholu do těla požitím dostaneme. Používáme k tomu pomůcku takzvaného standardního drinku, což je přibližně 16 až 18 gramů čistého alkoholu. To je množství, které je obsaženo v jednom velkém panáku destilátu, tedy pět centilitrů, nebo dvou decilitrech vína.

Jaká spotřeba alkoholu je z hlediska rakoviny riziková? Alkohol je spojený s výrazným zvýšením rizika výskytu minimálně 7 různých typů rakovin. Odhaduje se, že tato příčina celosvětově stojí za téměř 6 % všech úmrtí na zhoubné nádory. To je obrovský a dlouho podceňovaný podíl. Velký vliv má alkohol například u rakoviny úst, hltanu a jícnu. Pokud někdo pije kolem 50 gramů čistého alkoholu denně, to je přibližně tři piva, zvyšuje se pravděpodobnost těchto nádorů pětkrát až sedmkrát, říká pan profesor. Prokázaná je také silná vazba mezi spotřebou alkoholu a rakovinou slinivky břišní. I poměrně velmi malá denní spotřeba alkoholu již na úrovni jednoho až tří standardních drinků denně zvyšuje riziko výskytu rakoviny prsu. U mužů je potvrzena souvislost mezi užíváním alkoholu a rakovinou prostaty. Obzvláště rizikové je, pokud jde konzumace alkoholu ruku v ruce s kouřením.

Kdy tedy nebezpečí vzniku rakoviny začíná růst? V tomto ohledu můžeme rozlišit dvě úrovně dlouhodobé spotřeby. První hranice je kolem jednoho či dvou standardních drinků na den, to znamená 18 až 36 gramů čistého alkoholu denně, kdy již pro některé typy nádorů dochází k mírnému růstu rizika. Kritická je však druhá hranice - překročení denní spotřeby na úrovni zhruba pěti standardních drinků, to znamená 80 až 100 gramů čistého alkoholu denně, říká pan profesor Miovský. Od této úrovně je nárůst rizika rychlý a s každým dalším zvýšením spotřeby letí strmě vzhůru.

Jak snížit riziko výskytu rakoviny spojené s užíváním alkoholu? Z hlediska prevence rakoviny je samozřejmě nejlepší nepít alkohol vůbec. Ale to samozřejmě všichni chápeme, že to je těžké. To je ale pro mnoho lidí obtížně dosažitelné a nerealistické. Klíčová je kontrola celkového množství konzumovaného alkoholu. Ta by pokud možno neměla být vyšší než jeden až dva standardní drinky za den, to znamená 18 až 36 gramů. V průběhu týdne bychom měli mít jeden až dva dny zcela bez alkoholu, říká pan profesor. Určitě bychom ale neměli překračovat denní spotřebu na úrovni přibližně čtyř či pěti standardních drinků, jinými slovy nedostat se nad cirka 80 až 100 gramů čistého alkoholu. Je současně lépe pít nízkoprocentní nápoje - piva s nižším obsahem alkoholu nebo víno, případně ředěný alkohol než vysokoprocentní alkohol. Zásadně se vyhýbejte požívání alkoholických nápojů s koncentrací nad 40 %.

Pan profesor Miovský říká, to, co můžete pro sebe udělat, je: Pokud je pro vás nereálné abstinovat, snažte se spotřebu alkoholu držet nízko. Jeden až dva dny v týdnu by měly být zcela bez alkoholu. Nebezpečný je souběh pití většího množství alkoholu a kouření, pomůže, když dostanete pod kontrolu alespoň jedno z toho. Vyhýbejte se tvrdému alkoholu.

A potom tady máme pana docenta Matoulka, to je specialista na léčbu obezity a tělovýchovné lékařství. Strašně důležité. Pohyb je opravdový lék. Máme ho stále při sobě, užíváme ho však čím dál méně. Martin Matoulek je obezitolog, endokrinolog a tělovýchovný lékař. Kromě toho je i aktivní sportovec, věnuje se především basketbalu, a to i jako trenér. Snaží se využívat všechny způsoby, jak mírnit dopady obezity v široké veřejnosti. Vytváří mobilní aplikace a edukační materiály, pro lidi s obezitou pořádá pobytové kurzy. Mimo jiné je autorem knížky Manuál úspěšného hubnutí. No prosím.

Pohyb, obezita a nádory. Obezita a některé typy zhoubných nádorů spolu velmi úzce souvisí. Až 4 % všech případů rakoviny jsou způsobena obezitou. Nejčastěji jde o karcinomy prsu, dělohy a tlustého střeva. Důležitou součástí onkologické prevence je tedy snaha o dosažení zdravé hmotnosti. To je samozřejmě v praxi velmi složité a málokdo je v tom trvale úspěšný. Nicméně nemusí jít o extrémní změnu. Ukazuje se, že již snížení váhy přibližně o 10 % vede k poklesu rizika vzniku nádorů souvisejících s obezitou zhruba o polovinu. Každý kilogram se počítá. Není přitom dobré se snažit o dosažení cíle jen redukční dietou. Efekt pohybové aktivity je dlouhodobější a udržitelnější, i když sám o sobě vede k mírnějšímu poklesu hmotnosti než výrazná úprava stravování. Díky současnému zvýšení fyzické zdatnosti se zlepšuje celková prognóza mnohem výrazněji než při prostém poklesu váhy. Zlepšením poměru sval/tuk, který se mění již po několika týdnech pravidelného pohybu, dochází nejen ke snížení rizika vzniku nádorů, ale také klesá riziko opakování nádoru - recidivy - u těch, kteří již rakovinou onemocněli. Současně se zlepšuje kvalita života. Dokonce se ukazuje, že efekt pohybové aktivity je významný i bez změny hmotnosti; když je člověk takzvaně fit a fat, zdatný a tlustý, má mnohem lepší prognózu než unfat a unfit, štíhlý, ale nezdatný.

Jak se hýbat? Doporučení, jak se hýbat, je dáno do značné míry nemocemi, které nadváhu a obezitu doprovázejí, to znamená cukrovka druhého typu, vysoký krevní tlak, kardiovaskulární onemocnění. Nicméně některé základní zásady jsou téměř univerzální. Většinou se dají shrnout do zkratky FIT - frekvence, intenzita, trvání pohybové aktivity. Na začátku je třeba vybrat správný druh pohybu, především s ohledem na pohybový aparát. Nevhodně vybraná pohybová aktivita, nebo dokonce jen nevhodně zvolená obuv může vést ke zhoršení obtíží, respektive bolestí, což pak ústí v omezení pohybu na několik týdnů i měsíců. Za vhodnou a univerzální aktivitu lze považovat i prostou chůzi, která splňuje v mnoha ohledech vše, co potřebujeme. Jde o jednoduchý pohybový vzorec, který všichni umí, dá se při ní dobře korigovat tempo, a je-li doplněna například holemi jako takzvaný nordic walking, stane se vysoce efektivní i pro snižování hmotnosti. Ve vyšším věku pak nabývá na významu i takzvaný odporový trénink - mírné posilování - který není náročný na koordinaci a šetří nosné klouby, a přesto vede ke zvýšení zdatnosti.

Frekvence. Obvyklé doporučování pohybové aktivity obden souvisí většinou s nedostatkem času a kompromisem mezi optimálním a minimálním cílovým stavem. Zvláště ve vyšším věku je významnější třeba kratší, ale každodenní zátěž než delší aktivita obden. Pro zvýšení tělesné zdatnosti je třeba na trénink navázat nejpozději do 48 hodin. Z toho tedy vyplývá, že minimální frekvence je třikrát až čtyřikrát týdně. Pohyb zařazený dvakrát týdně má význam sice menší, ale stále větší než nic.

Intenzita. Dá se zobecnit, že je třeba skloubit intenzitu, která nejrychleji vede ke zvýšení zdatnosti, a takzvanou bezpečnou intenzitu, která nezhorší stávající obtíže. V běžné praxi se můžeme orientovat například podle takzvaného testu mluvení, když zvládneme krátce mluvit v průběhu konání pohybové aktivity. To samozřejmě neznamená, že máme mluvit po celou dobu, kdy jsme v pohybu.

Doba trvání. Pokud s pohybem začínáme, tak bohatě stačí 15 až 20 minut s postupným prodlužováním například o 5 minut za týden k cílové době 40 až 50 minut na jednu pohybovou aktivitu. Máme-li čas, tak klidně můžeme jít na výlet na několik hodin. Bude to sice pohyb s mírnější intenzitou, ale zase dlouhý a při mírné zátěži se jako přednostní zdroj energie metabolizují, to je pálí, tuky. Musíme počítat s tím, že při takovém zatížení jde zdatnost nahoru pomaleji. Pohyb vám dá mnohem více než jen to, že snížíte riziko vzniku rakoviny. Zlepšuje kvalitu života, má antidepresivní účinky, snižuje krevní tlak, zlepšuje kompenzaci cukrovky, snižuje hladinu tuků v krvi, zlepšuje imunitní stav a v tomto výčtu by se dalo dlouho pokračovat. Začít se dá vždy, a pokud si nejste jisti, kterým směrem a jak se rozhýbat, třeba kvůli nemocem, nebojte se poradit se svým lékařem.

Co můžete pro sebe udělat, co říká pan docent Matoulek? Nevěřte na zázračné diety. Přísná dietní omezení vedou častěji k neúspěchu než k úspěchu. Snažte se o dlouhodobě udržitelná řešení. Není až tak důležité, jak rychle hubnete, ale zda jste schopní v nastaveném režimu setrvat. Zbytečně se nebojte léků, existují bezpečné přípravky, které hubnutí účinně podpoří. Pohyb je priorita, vymezte si na něj čas. Není to něco, na co dojde řada, až když jsou všechny povinnosti splněné. Pokud se vám podaří děti přivést k pohybu a ke sportu, budou z toho mít prospěch celý život.

A já bych rád k tomu dodal, že ten sport je strašně důležitý. Od nové vlády jsem neslyšel to slovo sport. Já když jsem se stal ministrem financí v lednu 2014, tak stát dával na sport 3,6 miliardy. A měli jsme tady dvě taková mocenská, řekněme rozpočtová centra. Ministerstvo školství, které to moc neřešilo, a Český olympijský výbor. A já jelikož sportuji celý život, tak jsem si řekl, že sport je důležitý. Je důležitý, všichni jsme nadšeni, když Ester Ledecká vyhraje, nebo Nagano. Sport bychom měli podporovat. A my jsme za naší vlády to dotáhli až na rozpočet 11,5 miliardy. A udělali jsme tu sportovní agenturu. A už jsme nerozdělovali peníze po barech Intercontinentalu nebo po podivných různých bytech tady na Senovážném náměstí nebo -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vás poprosím, abyste se držel tématu. Projednáváme materiál, který se týká zdravotnictví, nikoli sportu.

 

Poslanec Andrej Babiš: Takže já jen chci poprosit vládu, kdyby mohla přijít s nějakým projektem, protože sport je zdravý. A je to důležité, je důležité i pro naše děti, je důležité pro rodiče, aby měli peníze, aby jejich děti mohly sportovat. Protože se dostáváme do situace, kdy rodiče nemají peníze na sport jejich dětí, a je to škoda.

Takže vrátím se k tomu zdravotnictví. Tady mám pana doktora Martina Loučku, to je specialista v oboru psychologie pacientů s nevyléčitelnými onemocněními. O tématech spojených s nemocemi a naším zdravím často nechceme mluvit a čekáme na nějakou příhodnější chvíli. Pak se ale bohužel stává, že už je příliš pozdě. Martin Loučka je psycholog a odborný asistent na oddělení lékařské psychologie III. LF UK v Praze. Studoval a pracoval na univerzitách v Anglii, Nizozemí a Spojených státech. Specializuje se na témata kvality života, komunikace mezi lékařem a pacientem a zkoumání toho, jak pacienti se závažným onemocněním rozumí své prognóze. Založil a vede centrum paliativní péče, které se věnuje rozvoji péče o pacienty v pokročilých fázích nevyléčitelného onemocnění.

Pan doktor Loučka říká: Nebojte se mít strach. Slovo rakovina je pro běžného člověka velkým zdrojem úzkosti a strachu. Historicky ji máme spojenou s nevyléčitelným onemocněním, bolestmi a náročnou léčbou. Tyto obavy jsou pochopitelné, je ale nutné zdůraznit, že právě prevence a včasné odhalení onemocnění mohou napomoci tomu, aby se naše obavy nenaplnily, nebo se alespoň podařilo co nejvíce zmírnit průběh nemoci. Cílem tohoto textu je nabídnout tři doporučení pro zvládání stresu a úzkosti spojených s tématem rakoviny a onkologické prevence.

Mluvme společně i o těžkých věcech. Rozhodnutí jít na preventivní vyšetření nemusí být jednoduché. Někteří lidé se vyšetření obávají, protože mají strach z případného pozitivního výsledku. Někdo má zkušenost s onkologickým onemocněním v rodině a nechce ho přivolávat. Další lidé mohou mít z vyšetření obavy, protože si nejsou jisti, jak vlastně probíhá. Někdo to považuje za zbytečné, protože si není vědom reálného rizika a přínosu včasného diagnostikování nemoci. Pokud budete mluvit s někým, kdo má podobné pochybnosti nebo obavy, je dobré nejprve vyjádřit porozumění a respekt a říci: Slyším, že máš z toho vyšetření obavy. Bojíš se, co by bylo, kdyby něco našli. Zároveň ale můžeme říci: Právě vyšetřením zjistíme, jestli jsou tvé obavy namístě, nebo ne, a já budu moc rád, když budeš mít klid a budeme oba vědět, že jsme se báli zbytečně. U řady onemocnění může včasné odhalení znamenat lepší šanci na uzdravení a to by za to mělo stát. Je ale dobré na druhého nenaléhat, člověka proti jeho vůli nepřinutíme. Lepší strategie může být nabídnout podporu nebo informace. Pokud budeme vědět, že někdo z našich blízkých spadá do rizikové skupiny, je dobré nejdřív téma nastínit a říci: Možná by to bylo dobré. Zkus o tom přemýšlet, já tě tam rád doprovodím, pokud budeš chtít. Určitě je vhodné také doporučit rozhovor s lékařem, který by mohl vysvětlit, jak preventivní vyšetření probíhá, a vyjasnit případné dotazy.

Usilujme o vnitřní rovnováhu. To, že by člověk měl pamatovat na své duševní zdraví, není žádný velký objev. Staré přísloví praví: ve zdravém těle zdravý duch. A platí to i naopak. Moderní doba nás často staví do situací, kdy jsou na nás kladeny velké nároky, a ne každý si dokáže najít čas na dostatečné odreagování, na zastavení a reflexi toho, jak se mu v životě daří. Příčinná souvislost mezi stresem a vznikem onkologických onemocnění zatím nebyla prokázána, ale víme, že u některých typů nádorových onemocnění může zejména dlouhodobý stres urychlovat průběh nemoci. Pokud jste dlouhodobě pod tlakem a nedaří se vám nacházet prostor pro odpočinek a zklidnění, můžete vyhledat radu psychologa nebo vyzkoušet nějaké meditační cvičení či relaxace.

Dobře spát, dobře jíst Je prokázáno, že špatné návyky z hlediska složení, objemu i načasování stravování významně ovlivňují míru stresu a mají spojitost i s výskytem onkologických onemocnění. Podobně klíčovou roli hraje nedostatek spánku. Není naším záměrem doporučovat konkrétní dietu, pokud ale chcete posílit svou imunitu, je dobré začít u těchto dvou věcí: jíst pravidelně a zdravě a dostatečně spát, minimum by mělo být 7 až 8 hodin denně)

Takže pan doktor Loučka říká, co můžete pro sebe udělat. Podpořte své blízké v rozhodnutí dojít si na preventivní prohlídku. Je to strašně důležité. Procento lidí, kteří chodí, je stále nedostatečné a v porovnání s jinými zeměmi v Evropské unii skutečně máme co dohánět. Obavy nezlehčujte, oceňte odvahu o těchto tématech mluvit. Promluvte si o svých obavách nebo nejistotách s někým blízkým nebo s lékařem. Pamatujte na blahodárný účinek dostatečného spánku a zdravého životního stylu.

Takže na závěr: V České republice zemře každých 20 minut jeden člověk na rakovinu. Každý den 200 lidí rakovinu dostane. Dvě třetiny lidí se nám podaří zachránit, ale třetinu ne. Víc než 500 000 našich spoluobčanů žije s rakovinou nebo s ní bylo v minulosti léčeno. Přestože zátěž české populace zhoubnými nádory je vysoká a počet nádorových onemocnění u nás dlouhodobě narůstá, stále více pacientů se daří z rakoviny vyléčit. V tom patříme mezi nejlepší ze zemí střední a východní Evropy. Je to určitě dáno i tím, že Česká republika má skvělé lékaře, neustále investujeme do moderních přístrojů na diagnostiku a léčbu rakoviny. V dostupnosti plně hrazených moderních protinádorových léčiv patříme k těm nejlepším. A na to je samozřejmě potřeba peníze a to je potřeba udržet.

Máme dobře organizovaný screening na vyhledávání nádorů děložního hrdla, tlustého střeva a prsu. Děti mají možnost být očkované proti virům způsobujícím rakovinu děložního hrdla a některé další rakoviny, například v oblasti hlavy a krku. Výsledky těchto preventivních programů se již dostavují. Podařilo se snížit počet nových případů rakoviny děložního hrdla a tlustého střeva. Rakovinu prsu se pomocí mamografického screeningu daří odhalovat včas, kdy je toto onemocnění s vysokou pravděpodobností zcela vyléčitelné.

Další dobrou zprávou je, že ubylo rakoviny plic u mužů. Rakoviny, na kterou se u nás nejvíc umírá. Pamatujete si, jak jsme před lety podporovali protikuřácký zákon a výrazně zdanili tabákové výrobky, a tím snížili jejich dostupnost? Bylo to správné rozhodnutí. Tohle jsou dílčí úspěchy, ale mně to rozhodně nestačí.

Odborníci předvídají, že nádorových onemocnění v následujících letech bude dále přibývat. Nejen těch, která jsou typická pro ekonomicky vyspělé země a souvisí s životním stylem, ale i v důsledku stárnutí populace. Do roku 2035 tak bude rakovina hlavní příčinou úmrtí obyvatel Evropské unie. Léčba bude asi účinnější, ale bude taky složitější, náročnější na nové technologie a samozřejmě dražší.

Určitě víte, že jsme připravili velký plán obnovy naší ekonomiky po covidu. Ano, naše vláda to připravila. Část peněz z něj, ale i z dalších programů nasměrujeme právě do boje s rakovinou, která je při tak vysokém výskytu i významným sociálním a ekonomickým problémem. Na vypracování těchto plánů a doporučení se podíleli špičkoví experti z různých oborů medicíny z celé České republiky. Všichni mají skvělé výsledky v boji proti rakovině. Dokázali, že rakovinu lze porazit, lze jí předcházet a léčit. Naší společnou strategií je zachránit další tisíce životů českých občanů ročně a dostat Českou republiku ve statistikách mezi nejlepší země v Evropě. A já jsem rád, že jsem mohl spolupracovat s těmito experty. A tenhle prospekt (ukazuje) by měl mít každý český občan, každá rodina by to měla mít, měla by si to přečíst.

A já bych byl velice rád, ale bohužel zatím to tak nevypadá, aby nový ministr zdravotnictví pokračoval v tom projektu národního boje proti rakovině. My jsme vybojovali 50 miliard pro české zdravotnictví na příští programové období 2021-2027, 2014-2020 to bylo směšných 8. Ten resort nikdy nebyl nastaven na to, aby byl schopen vůbec získávat evropské peníze.

A je tam samozřejmě ten projekt Českého onkologického institutu. Ano, tady v Praze jsem chtěl, abychom postavili nejmodernější onkologickou nemocnici. Nejmodernější. Nejmodernější centrum prevence bude na Žluťáku v Brně. A tady měla stát nejmodernější onkologická nemocnice, taková, jaká je v Texasu, taková, jaká je v Norsku, je jich jenom sedm v Evropě, jenom sedm, včetně výzkumu. To nebylo, že ostatní onkologická centra mají skončit, to je nesmysl. Měla tam být synergie. A teď poslouchám, že ten projekt a ty peníze se mají někde rozdělit, nevím, jakým způsobem, že je potom nikdo ani pořádně nedohledá. Já chápu, že to má být v areálu Motola. Já jsem to původně chtěl v rámci areálu Královské Vinohrady, mohla to být skvělá nemocnice, i architektonicky zajímavá, nová dominanta Prahy, o které by mluvil celý svět. A na to jsme vyčlenili 15 miliard, já jsem je vybojoval. To byla priorita.

Takže já bych byl velice rád, kdyby pan nový ministr zapomněl na to, že to byl nějaký Babiš, který s tím přišel. Babiš si to nedělal pro sebe, Babiš to chtěl pro lidi. Ano, v Praze, kde Babiše nesnášejí, ale to nevadí, to je pohoda. Bylo to pro lidi. A vy jste před volbami přišli a řekli: kampaň, kampaň! Ale já jsem na tom dělal od roku 2020. A mluvil jsem i s předsedkyní Evropské komise, mluvil jsem i s komisařkou Stellou. A byl na to tým. No a samozřejmě úředníci na Ministerstvu zdravotnictví se tomu bránili, protože ti v životě nic nepostavili. Je úplné peklo, když ředitelé fakultních nemocnic chodí na ministerstvo a tam nějaký úředník, který nepostavil ani psí boudu, je zkouší, jak bude vypadat ta porodnice v Bohunicích! Nebo jak bude vypadat nová porodnice U Apolináře, legendární porodnice. (Poznámka mimo mikrofon zprava.) To nejsou moji úředníci, pane kolego. Mimochodem šéfka legislativy byla za TOP 09. Proč to říkáte? Kdo je můj úředník? To jsou úředníci, kteří jsou tam dlouho, já tam žádného nedosadil. Žádného. Za nás tam přišla paní profesorka Vašáková, kterou teď nový ministr vyštval. (Poznámka z pléna.) Vyštval. To je jedno, asi s ním nechtěla dělat, tak se vrátila tam, kde je -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, neřešíme personální otázky Ministerstva zdravotnictví, ale řešíme zákon o pojistném.

 

Poslanec Andrej Babiš: Ano, neřešíme. Dobře. Takže to zdravotnictví je nejdůležitější. A bylo by dobré, aby to vnímal i pan ministr financí. On říká, že udrží ty státní pojištěnce. No já bych byl rád, aby se stále úhradová vyhláška dohadovala dohodou (s důrazem) jednotlivých poskytovatelů péče. Ale já mám obavu z toho, že všechny tyto projekty, na které my jsme vynaložili tolik energie, tolik energie, že vyjdou vniveč, protože vy všechno, co my jsme vymysleli, skvělé věci pro lidi, vy je nechcete dělat, jenom z principu.

A tady naposledy říkal pan Výborný... Tady to mám někde, kde to říkal - na tiskovce teď - že bude zajištěná dostupná, kvalitní a v dostatečném rozsahu přiměřená zdravotní péče. Přiměřená. No nový ministr začínal s tím, že je normální čekat šest hodin u ordinací, že to je normálka. Tak já myslím, že to není normálka. A taky jsme nechtěli, aby se české zdravotnictví znovu zprivatizovalo. Já myslím, že ODS s tím má bohaté zkušenosti, podívejte se ve středních Čechách, jak to je, a v Ústeckém kraji a další. Takže my nechceme privatizaci, my nechceme zdravotnictví pro bohaté. My chceme, aby se pokračovalo v tom, co jsme začali. A všechno je to na papíře. Všechno je to na papíře.

Tady já mám například Vývoj stomatologické péče z pohledu VZP. Náklady na zdravotní péči čerpané. A to taky stouplo. To stouplo o 46 %, náklady na stomatologickou péči. To je velký problém, ano. Zubaři jsou všichni v Praze, v Brně, ale jít k zubaři na Ostravsku nebo Ústecký kraj je problém. Takže i v tomto konkrétním příkladě jsme měli novou strategii. Jsme chtěli zajistit zlepšení a dostupnost stomatologické péče, hrazení stomatologických služeb pro pojištěnce.

Takže ty programy jsou připravené. Jednak strategie stomatologické péče, onkologické péče, připravili jsme strategii - zdravotní politika, dostupnost, kvalita a stabilita.

No jak to bylo předtím, než jsme to změnili, jaká byla minulost? Byly jenom spory poskytovatelů zdravotních služeb a lékařů s Ministerstvem zdravotnictví a vládou, stávky zdravotníků, stávky sdružení poskytovatelů, mediální kampaně proti Ministerstvu zdravotnictví a vládě, stupňující se tenze a frustrace pacientů, zdravotníků, poskytovatelů zdravotních služeb. Nedostupnost zdravotní péče pro pacienty, nefunkční kolabující systém zdravotní péče. Pasivita účastníků systému - Ministerstvo zdravotnictví České republiky, zdravotních pojišťoven, poskytovatelů zdravotních služeb, neřešení problémů, bezradnost, rozvrat, prosazování parciálních zájmů. Absence výzev strategie směřování funkčních opatření, kumulace problémů, defraudace, klientelismus, tunelování systému VZP, to si pamatujeme, co tam všechno v minulosti vytunelovali a rozkradli. Řízení korunou prostřednictvím úhradových vyhlášek demotivujících poskytovatele zdravotních služeb léčit pacienty a destabilizujících poskytovatele zdravotních služeb. Absence koncepce sítě poskytovatelů zdravotních služeb, absence organizace péče, nefunkční síť PZS, nedostatek kapacit ve většině regionů, dlouhé čekací lhůty, regionální rozdíly v dostupnosti péče, regionální rozdíly ve financování, negativní motivace poskytovatelů, nedostupnost péče. Úhradové mechanismy byly nastavené pouze na provozní financování. Snižující se objem zdravotních služeb. Negativní motivace léčit pacienty. Omezování poskytování zdravotní péče. Defragmentace péče. Maximalizace užitku jednotlivých PZS bez vazby na péči. Nefunkční systém úhrad léčivých přípravků, mnoho let trvající správní řízení o stanovení výše a podmínek úhrady od SÚKL. Nekomunikace a nespolupráce při řešení problémů zdravotnictví mezi Ministerstvem zdravotnictví, vládou, poskytovatelem zdravotních služeb, zdravotními pojišťovnami. Nedostupnost urgentní péče. Nemocnice odmítající přijímat pacienty od zdravotnické záchranné služby, sanitky objíždějící nemocnice v regionu. Nedostupnost stomatologické péče, pacienti nejsou schopni sehnat stomatologa, který by je registroval k péči. Nedostupnost praktických lékařů. To všechno bylo předtím. A tady bych mohl číst ještě půlhodiny, co všechno bylo.

Dlouhé čekací lhůty na operace, léčebné intervence, totální endoprotézy, radioterapie, nedostupnost specializované ambulantní péče, nedostupnost paliativní péče, nedostupnost následné a dlouhodobé péče, absence investic do infrastruktury - vždyť se vůbec neinvestovalo. Soudní spory pacientů domáhajících se léčby, výzvy odborných společností.

Takže to všechno jsme tady měli. A za nás se to změnilo a hlavně ta strategie byla péče orientovaná na pacienta, rozvoj všech segmentů poskytovatelů zdravotních služeb podle potřeb poskytovatelů, odborných doporučení odborných lékařských společností. Úhradová vyhláška se úplně změnila. To nebylo, že vždycky do toho hodil vidle ministr, aby to mohl manipulovat a přihrát svým kámošům. Konceptní systém zlepšení dostupnosti organizace péče, přístupu k péči, stability a kvality zdravotní péče. Strategické cíle, jaké jsme měli, nebo máme, nebo jsou, nebo snad ministr si to někdy přečte. Je to materiál pojišťoven. Strategické cíle - dlouhodobá stabilizace zajištění dostupnosti zdravotních služeb a financování zdravotních služeb z prostředků VZP, současné splnění všech tří cílů.

Zajišťování dlouhodobé a stabilní dostupnosti zdravotních služeb, organizace péče a přístupu k pacientů k péči. Ano, pacient na prvním místě. A tam jsou ještě velké rezervy. Zajišťování dlouhodobého a stabilního financování sítě smluvních poskytovatelů zdravotních služeb. Tak doufejme, když dnes ministr financí říká, že ano, že zůstatky jsou vysoké, tak uvidíme, jak to bude vypadat příští rok a jak to ty pojišťovny zvládnou, ale je potřeba asi vědět, že jsou tam nějaké rezervní fondy. Kdo věděl, že přijde největší pandemie za posledních sto let, a kolik nás covid stál?

Investujeme do zdravotní péče, to byla strategie, změna přístupu. Zdravotnictví je priorita, pro nás byla absolutní priorita zdravotnictví. Hodnota investice do zdraví, ne pouze náklad, ale nový koncepční systémový přístup zdravotní politiky. Investujeme do zvýšení dostupnosti zdravotní péče, to byla naše strategie, to je naše strategie. A já nevím, snad tady se aspoň shodneme, když všechno odmítáte, co my navrhujeme, ale snad zdraví našich občanů by mohlo zajímat i novou vládu. Zatím to nevypadá, vlastně nevypadá vůbec nic, protože vláda se o občany téměř nezajímá.

Investujeme do zvyšování a standardizace kvality zdravotní péče. Investujeme do přístrojů, moderních léčivých přípravků, zdravotnických prostředků, léčebných metod a technologií. Investujeme do zlepšení organizace zdravotní péče a průchodu pacienta systémem. Investujeme do rozvoje a stabilizace sítě smluvních poskytovatelů zdravotní péče. Podle odborných lékařských doporučení byla zahájena skvělá spolupráce s odbornými společnostmi, to znamená systematická spolupráce na zdravotní péči pro pacienty podle odborných doporučení jednotlivých odborných společností.

Organizace péče, průchod pacienta systémem, léková politika, správní řízení vedená u SÚKL, přístup k nejmodernější terapii, pracovní komise VZP pro nehrazené léčivé přípravky, financování specializované centrové péče, cílené úhradové mechanismy, prevence, screeningové programy a samozřejmě strategie, organizace a financování zdravotních služeb. A co je tam nejdůležitější? No zajištění péče pro pacienty, zvýšení dostupnosti péče, přístup k nejmodernější terapii, účelnost vynakládaných prostředků a finanční udržitelnost systému.

Strategie zacílená na aktivní zajištění a zlepšení dostupnosti zdravotní péče a hrazených zdravotních služeb. Byla realizována za nás nová strategie zacílená na pacienta, dostupnost a kvalitu. Aktivní zajištění a zlepšování dostupnosti zdravotní péče a hrazených zdravotních služeb pro pojištěnce. Není to všude stejné v naší republice, není to, jsou tam velké rozdíly, a je proto důležité realizovat tuto strategii:

První pilíř, dohodovací řízení, obnova institutu vyjednávání, úhradová vyhláška s poskytovateli a uzavírání dohody o racionálním nastavení úhradových mechanismů mezi skupinami poskytovatelů a zdravotními pojišťovnami, základního úhradového rámce. Ano, až za ministra Vojtěcha se to povedlo, že do toho nemusel vůbec vstupovat a ovlivňovat to, jak to bylo předtím.

Druhý pilíř jsou cílené úhradové mechanismy VZP, programy organizace a kvality péče VZP plus zaměřené na řešení dostupnosti a zlepšení kvality léčby chronických onemocnění, aktivní léková politika VZP zajišťující dostupnost a přístup k léčivým přípravkům, různé programy.

Třetí pilíř, tvorba a doplňování sítě, řešení kapacit a struktury sítě, zonace oblasti, monitorace stavu sítě, řízení kapacit smluvních poskytovatelů, realizace strategie a aktivní smluvní podmínky VZP, vyrovnávání regionálních rozdílů, zlepšování přístupu k zdravotní péči.

Takže zdravotnictví by mělo být hlavní priorita této vlády a já zatím ten pocit nemám. Proto mám obavu, jestli skutečně nová vláda bude pokračovat v nastavené strategii. A to je strategie například VZP, tam, kde teď sedí nová koalice, zvolili jste tam nové lidi, tak doufejme, že se v tom bude pokračovat. A skutečně ta prevence, ten boj proti rakovině je v zájmu všech našich občanů. Všech. Všech. A jsou tam velké rezervy v tom, že kdyby si všichni přečetli ten prospekt, ano, a můžete se smát, že jsem ho vymyslel a jsem na to hrdý a pyšný, že jsem to udělal, a samozřejmě jsem to udělal pro lidi. Udělal jsem to pro lidi, aby lidi neumírali na rakovinu.

Takže já bych chtěl vyzvat pana ministra, aby v tom pokračoval, a samozřejmě doufám, že pan ministr financí bude mít dostatek peněz tak, jak jsme my - my - samozřejmě podporovali financování zdravotnictví. A samozřejmě to je stále ta debata dokola, že kdo kolik v rámci covidu dal, kolik se navýšil dluh, ale znovu opakuji, a dobře to ví pan ministr financí, že máme šesté nejlepší finance, že ten trend sice se zrychlil, ale bylo to předfinancování, takže peněz máte, pane ministře, dostatek. A to, že jste vzali 14 miliard zdravotním pojišťovnám, je... nevím, proč jste to udělali. Ano, mají zůstatky, ale jaký bude ten vývoj? A samozřejmě vy jste je dostali do pozice, že oni nevědí, co bude. Tak řekněte, co bude příští rok. Vždyť přece do konce května byste měli mít už nějakou představu, jak bude vypadat rozpočet roku 2023.

A my znovu opakujeme, že rozpočet nejsou jenom výdaje, ale i příjmy. A těch příjmů máte mraky. Já jsem ještě ani neslyšel, že by stávající vláda vůbec řešila evropské fondy, kolik tam máte peněz. Máte tam ještě saldo z programu 2014, 2020, máte tam asi 200 miliard, to by měly dotéct. A máte tam dvakrát tisíc miliard nových programů a Modernizačního fondu. Takže peněz máte dost. Podívejte se na zisky ČEZu, násobně vyšší, můžete si vzít speciální dividendu. Konečně se už podívejte na OKD, tam máte peníze. Peníze jsou, akorát vy stále říkáte, že je nechcete dát, přitom byl teď titulek, že dostanete už jenom za čtyři měsíce - čtyři měsíce - teď jste ohlásili výsledek rozpočtu ke konci dubna, tak tam máte za čtyři měsíce nárůst meziroční příjmů rozpočtu včetně odvodů 47 miliard, za čtyři měsíce máte. A minimálně ten nárůst bude více než 100 miliard. Více než 100 miliard. Takže přestaňte říkat, že nejsou peníze. A tyto peníze máte díky tomu, že lidi platí vaši inflaci, za kterou nemůžete, ale díky které zkrátka máte obrovské inkaso. Obrovské inkaso. A bylo by fér, abyste tyto peníze vrátili lidem a abyste hlavně za tyto peníze taky pokračovali v investicích do zdravotnictví. Takže já vám za to moc děkuju. A ještě... (Urovnává přinesené materiály.) Ještě neodcházím.

Já jsem jen chtěl říct, že za moji politickou kariéru, protože jsem přišel z byznysu, jsem vždycky vydal nějakou publikaci. A já jsem se nedopátral nějakých publikací od vás, kteří jste tady od revoluce. Já vím, že se vždycky vysmíváte, že to je vlastně na nic, ale bylo by vlastně fajn, kdybyste potom průběžně informovali, co vlastně děláte. Já jsem jako ministr financí...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, já vás vedu ke kázni, a v souladu jednacím řádem abyste mluvil k projednávanému bodu, a to je o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, a ne o vašich publikacích.

 

Poslanec Andrej Babiš: Ano. Pane předsedající, já mluvím o publikacích, které mluví o penězích. Já jsem jako ministr financí vydal tuhle brožuru. (Ukazuje.) Potom jsem vydal "Moje bilanční schůzka s premiérem (bez premiéra)", protože ten mě v mezičase vyhodil. No a my jsme potom měli další publikace. To je všechno o penězích. A samozřejmě toto je publikace, tu už jsem ukazoval, tady jsem četl, co jsme udělali pro zdravotnictví. (Ukazuje.)

Když jsem přišel s nápadem na Národní investiční plán...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, já se omlouvám, ale skutečně vás vedu ke kázni. Držte se projednávaného bodu, který je o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. A to není o Národním investičním plánu nebo jakémkoliv jiném plánu. Držte se projednávaného bodu.

 

Poslanec Andrej Babiš: Pane předsedající, mýlíte se. Je to o penězích pro české zdravotnictví.

A v tomto Národním investičním plánu, který je do roku 2050, je samozřejmě přehled, kolik peněz do zdravotnictví jde, kolik je tam naplánováno investic. A Ministerstvo zdravotnictví má 163 miliard na třicet let. (Ministr Stanjura mluví k poslanci Babišovi mimo mikrofon.) Jasně. Ale pane ministře, tak se podívejte, jak vypadají ty nemocnice. Pojďte se podívat do Thomayerky nebo na Královské Vinohrady, na Bulovku. My jsme nastartovali ty investice. A tady máte celý investiční plán, i když jste to samozřejmě zesměšňovali, co všechno. A v tom zdravotnictví je dvanáct strategických projektů: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady - tam je projekt, Fakultní nemocnice Ostrava. Můžu to tady číst a budu to číst zase hodinu. Fakultní nemocnice Brno, to je výstavba gynekologicko-porodnické kliniky. Tak doufejte, že to dopadne.

Takže tady máte seznam 163 miliard investic do zdravotnictví. IKEM, Psychiatrická nemocnice Bohunice, Plzeň. Všechno - máte to podrobně. A bylo by dobré, abyste se do toho možná někdy podíval, nebo hlavně pan ministr zdravotnictví by se měl podívat, protože investovat do zdravotnictví jenom 1,8 miliardy je strašně málo. A vy jste teď vzali pojišťovnám 14 miliard a vzali jste zdravotnictví 5 miliard. Ano, budete argumentovat, že to bylo i na covid. To je sice pravda, ale ten investiční deficit, který je ve zdravotnictví, je obrovský. A jsou tam obrovské problémy. Stále je nedostatek personálu. My jsme měli projekt ohledně sester a další věci. Je tam problém samozřejmě vzdělávání a další věci. Takže je tam strašně moc věcí k realizaci a já doposud nemám pocit, že vaše vláda má zájem a nemá (má) zdravotnictví jako prioritu. A samozřejmě je to o penězích. Je to o penězích. A my to samozřejmě budeme sledovat, budeme na to upozorňovat. Doufejme, že pan ministr Válek aspoň něco z těch našich projektů bude realizovat. Takže za mě tolik, abych vás nezdržoval.

Samozřejmě pokud budete mít zájem, tak já tady můžu znovu číst asi tři hodiny různé naše projekty ve zdravotnictví. Ale doufejme, že to k něčemu bylo. Minimálně to bylo k tomu, že občané vědí, že je tady důležitá publikace, která je pro ně důležitá, která jim skutečně může zachránit život. A o to mi vždycky šlo, o naše lidi. Proto nás volili, proto jsem šel do politiky, abych pracoval pro ně, a ne abych se živil politikou. A ten prospekt a ten národní boj proti rakovině je důležitý. A znovu vyzývám pana ministra i pana premiéra, aby na to dohlídli. Osobně jsme to prezentovali v Bruselu, a je tam 50 miliard. Tak jsem zvědav, kolik pan ministr vyčerpá peněz pro zdravotnictví. Děkuju za vaši pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Dobré poledne, paní poslankyně, páni poslanci. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky. První z nich je paní poslankyně Romana Bělohlávková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Romana Bělohlávková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, prostřednictvím paní předsedající mám dvě poznámky k panu poslanci Babišovi.

Jednak musím konstatovat, že číst umí opravdu lépe než mluvit česky, tak za to má pochvalu. (Nesouhlasné hlasy v řadách poslanců ANO.)

V těch dlouhých hodinách, které jsme tady strávili, zazněla spousta informací z letáků, které byly jistě správně. Zazněla tam také ale spousta polopravd, nepravd i lží. Nebudu mluvit o všech, ale musím zareagovat na jednu z vět, která zazněla hned na začátku, a to že neexistuje očkování proti rakovině. Ta věta tam opravdu byla. I když potom pan poslanec popíral sám sebe, bylo vidět, že ty materiály byly připravovány různými osobami a četl letáky z různých vydavatelství.

Ale myslím si, že je opravdu zásadní, aby zde zaznělo, že prevence rakoviny ve formě očkování existuje. Je to očkování proti lidským papilomavirům. Toto očkování je od 1. 1. letošního roku pro hochy i děvčata mezi 13. a 14. rokem zcela zdarma. Jeho účinnost je více jak 90 %. A přímo souvisí infekce těmito viry s rakovinou děložního čípku, hrdla a konečníku. Je potřeba tento preventivní program nezpochybňovat, ale velmi na všech úrovních podporovat a vést rodiče k tomu, aby svoje děti nechávali očkovat. Takže prosím, ať zde opravdu zaznívá ne populistická podpora onkologických programů, ale ta faktická. Očkování proti rakovině existuje. Fandíme mu a podporujeme ho. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Já děkuji za dodržení času. Nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan ministr Zbyněk Stanjura. Prosím, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Kdyby pan poslanec Babiš byl na projednávání tohoto návrhu zákona, tak ví, že na některé z dotazů jsem již odpovídal. Ale on má ve zvyku mít sáhodlouhý projev a pak se vytratit. (Nesouhlasná reakce z řad poslanců ANO: Poslanec Babiš je v sále.)

Já nebudu ironizovat nebo zpochybňovat ten leták, jak jste řekl, prevence rakoviny. Ale každý, kdo někdy něco prezentoval, vám řekne, že jestli chcete, aby to mělo nějaký dopad, tak čtyři hodiny číst monotónním hlasem, ten dopad je prostě špatný. Já myslím, že je mnohem lepší a mnohem účinnější, kdybyste to rozdal poslancům a ti si to mohli v klidu nastudovat v okamžiku, kdy chtějí. Ten materiál je ke stažení, takže můžeme každý z nás ve svých poslaneckých kancelářích říkat, že se ten materiál dá stáhnout. Jen tak mimochodem tu distribuci vám nezakázala opozice, v té době jste Ministerstvo zdravotnictví a Správní radu VZP ovládali vy.

A teď k těm daním. Pan poslanec Andrej Babiš to samozřejmě ví. Já jsem to říkal v noci jinému předsedovi opozičního klubu. Nesrovnávejme, když porovnáváme příjmy státního rozpočtu, skutečnost loňského roku s letošní skutečností. Srovnávejme schválený rozpočet s plněním rozpočtu, pane poslanče Babiši, prostřednictvím paní předsedkyně. Já myslím, že je to logické a normální. Jediná daň, která se zatím plní přesně podle předpokladů, je DPH 33,3 %, což odpovídá tomu, že máme za sebou čtyři měsíce. Všechny ostatní daně mají plnění nižší, než odpovídá čtyřem měsícům. Nejsou tam žádné desítky miliard. Ano, proti loňské skutečnosti je to vyšší o těch 47 miliard, ale to jsme rozpočtovali. Tyto peníze už jsou v rozpočtu zapojeny. Tak musíme srovnávat relevantní údaje. Také bychom to mohli srovnávat s rokem 2019, 2020 a říkat, jak se to změnilo nebo nezměnilo k těm letům. Ale máme schválený státní rozpočet... (Předsedající: Čas.) Omlouvám se.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Další faktická poznámka je pan poslanec Miloslav Janulík, připraví se paní poslankyně Adámková. A další se hlásí také, ale je tady ještě několik faktických před vámi. Prosím.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jenom krátce, musím to říct prostě kolegyni Bělobrádkové. Já mám opravdu alergii na to, když slyším, a zejména mě tedy zaráží, že to je z pravé části, kvazi pravé části spektra. Nic ani na světě, ani v medicíně není zadarmo. Prosím, nepoužívejte tento nesmyslný sémantický blábol, který se tady traduje léta, že se pacientům vykládá, že něco je zadarmo. Vždycky někdo všechno musí zaplatit. Nic na světě není zadarmo. Ani to očkování. To očkování hradí pojišťovna. Takže nepoužívejte takový karambol (?) nesmyslný, že něco je zadarmo. Není ve zdravotnictví nikdy nic zadarmo. Ono to bylo celou dobu tak, že to vždycky v podstatě zaplatili ti zdravotníci tím, že to dělali. Ale moc vás prosím, nepoužívejte to. To, že to hradí pojišťovna, to je samozřejmě jasné, ale tento nesmysl jako říct, že něco je zadarmo, tak to v těch pacientech vzbuzuje pocit, jako že to je naprosto bezcenné, a to prostě bezcenné není. Děkuju. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je přihlášena s faktickou poznámkou paní poslankyně Věra Adámková a připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Vážená paní předsedkyně, děkuji za slovo. Dámy a pánové, chtěla jsem také reagovat na paní doktorku, která zde již není, nevadí, řeknu jí to potom i odpoledne, protože o očkování proti lidskému papilomaviru se minulá Sněmovna velmi zajímala. Bylo to hnutí ANO, které tam přineslo i to, že budeme více rozšiřovat právě placení z veřejného zdravotního pojištění. Takže není pravda, že by to nebylo známo. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Také děkuji. Nyní tedy je přihlášena paní poslankyně Peštová a připraví se s faktickou pan poslanec Brázdil. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Dobrý den, vážená paní předsedkyně. Já bych chtěla reagovat na pana ministra Stanjuru, prostřednictvím paní předsedkyně. V každém případě možná máte pravdu, že pan poslanec Babiš má možná monotónní hlas, a vy říkáte, kdyby to rozdal poslancům ANO, že bychom možná do toho dali trošičku větší říz. S tím souhlasím. Ale ve své podstatě, pane ministře, prostřednictvím paní předsedající, kdybyste nás neomezili na čase, tak bychom to i dokonce rádi řekli. Ale bohužel, máme deset plus deset. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: S další faktickou je přihlášený pan poslanec Brázdil, připraví se pan poslanec Babiš. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za dvě minuty. Já jsem chtěl taktéž reagovat na paní doktorku Bělohlávkovou. Ona říkala, že pan poslanec Babiš říkal nepravdu, že neexistuje očkování proti rakovině. Paní doktorka to asi špatně řekla. Ono opravdu neexistuje žádné očkování proti rakovině. Toto očkování je proti papilomaviru, který to způsobuje, ale jakmile máte dejme tomu karcinom děložního hrdla, tak v tento moment neexistuje to očkování. Ona se spletla. Já vím asi, co tím chtěla říct.

Nicméně chci také ještě reagovat na pana poslance Stanjuru. Víte, dneska máte v televizi mnoho informací, každou desátou minutu denně co o Ukrajině, ale o tom - lidi, co byste měli dělat, jak byste měli pečovat o své zdraví, ta prevence, ta edukace těch lidí, chybí to. Víte, jasně, ono to stojí penízky. Kdybychom se teď domluvili, že v pátek těsně před televizními novinami bude pět minut edukace o tom, že - lidi zkuste se naučit toto, zkuste dělat toto. Čistě jenom zdravotnické okénko na pět minut. Bude to pět minut, ale těch pět minut za rok udělá to, že náš národ se posune někam dál. Nebude tolik nemocných, budeme umět pomoci sami sobě. Jen jsem chtěl říct, že prostě ta prevence je málo a nic to nestojí než šíření informací. A já vím, řeknete, bylo to možná zdržování. Ale jestli by to mohlo edukovat někoho, někoho z vás, lidí, kteří jste poslouchali pana Andreje Babiše a teď jste si to uvědomili, bylo to dobré. Možná to šířit budete i vy dál a nějaký efekt to přinese. Tak to byla má faktická poznámka.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak děkuji za dodržení času. Další je s faktickou přihlášen pan poslanec Babiš. (Nechce vystoupit.) Máte tady přihlášenou faktickou z místa, přímo přes zařízení, pokud jí nechcete využít, tak... Hlásíte se s přednostním právem, ale v tom případě faktické poznámky mají přednost. A tudíž teď je přihlášen pan ministr Stanjura, následuje s přihláškou k faktické pan poslanec Bureš. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Asi se tady špatně šíří zvuk. Paní poslankyně z hnutí ANO, já se omlouvám, teď mi vypadlo jméno, tvrdila, že jsem řekl, že ten leták, příručku, měl pan poslanec Babiš rozdat poslancům ANO, aby to mohli číst. Neřekl jsem ani první větu, ani druhou větu. Já jsem říkal, že když chci něco prezentovat - a vůbec jsem nezpochybňoval obsah té příručky - tak je mnohem efektivnější než to čtyři hodiny číst monotónním hlasem rozdat to nám všem poslancům na lavice, abychom se s tím v klidu seznámili. Tohle jsem říkal. Takže myslel jsem nás všechny poslance bez ohledu na politickou příslušnost a nemyslel jsem, že by to měl někdo číst místo pana poslance Babiše.

A já mám ještě... já jsem tady včera několikrát v té debatě položil opozičním poslancům ne řečnickou, ale vážně míněnou otázku. Pan poslanec Babiš říkal, že se obává nebo že si myslí, že na konci roku budou zůstatky zdravotních pojišťoven ve výši 25 miliard, jestli jsem to dobře zaznamenal v té edukativní přednášce o prevenci rakoviny. A já tu otázku zopakuji, protože jsem zatím neslyšel odpověď: Jaká je podle opozice odpovídající rezerva? Jaký je odpovídající stav finančních prostředků zdravotních pojišťoven na konci roku? My si myslíme, že více než 40 miliard je dostatečných, v této chvíli víc neumím odhadnout vzhledem k těm neznámým. Ale abychom mohli vést racionální debatu, tak potřebujeme znát i názor opozice na ten dokument. A k tomu pan poslanec Babiš říká, že neví, jak to bude příští rok. Proto jsem říkal, že je škoda, že tady nebyl, já jsem tady o tom mluvil, že načteme automaticky valorizační mechanismus do zákona před druhým čtením v tomto návrhu zákona a budeme navrhovat, aby byl stejný jako valorizační mechanismus u penzí.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak nyní je přihlášen s faktickou pan poslanec Jan Bureš a připraví se pan poslanec Svoboda. Prosím.

 

Poslanec Jan Bureš: Děkuji. Já bych chtěl ocenit pana kolegu Janulíka, který tady přednedávnem říkal, že vlastně dluhy jsou fikce, že žádné dluhy neexistují, mluvil tady o důchodcích z Rakouska, kteří jezdí k nám a vlastně vůbec nevnímají, jaké má spolková republika Rakousko zadlužení, a dnes tady mluvil o tom, že nic není zadarmo, že všechno stojí nějaké peníze, což samozřejmě jsou i dluhy. Takže já jsem velmi rád, že si to nastudoval od toho minulého vystoupení a že už se posunul i v téhle věci. Takže moc mu za to děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Další přihlášený s faktickou poznámkou je pan poslanec Bohuslav Svoboda a připraví se pan poslanec Vondráček. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Paní předsedkyně, dámy a pánové, jsem doyen tohoto sboru a jsem člověk, který se celý život živí rakovinou. Byl jsem u toho, když se vyvíjela vakcína proti HPV. Musím těmato rukama uřezávat prsa těm ženám, které tu rakovinu mají, a není nikdo v této místnosti, kdo by o tomto problému věděl víc než já. Proto je mi strašně líto, že pan poslanec Babiš v tuto chvíli říká věci, které jsou nesprávné, nepřesné, to je úplně jedno, ale že mluví proti tomu, že chceme dostat do zákona mechanismus, který zvýší peníze, které budeme mít ve zdravotním pojištění. Že konečně po letech jsme dospěli k tomu, že budeme mít automatickou valorizaci za státní pojištěnce. Že budou moct pojišťovny pracovat s tím výhledem, jaké peníze budou mít. Že budeme moct pracovat s tím, že to, co používáme a děláme, má v sobě nějakou vývojovou křivku a že můžeme s touto křivkou počítat.

Bojovali jsme o to kuloárně třicet let, co pojišťovna existuje. Bojujeme o to, aby tento mechanismus byl. Když je tady konečně na stole, a o tom jednáme, o ničem jiném, vůbec ne o virech, vůbec ne o rakovině, hovoříme o tom, jestli zdravotnictví bude mít dostatek peněz, tak najednou pan poslanec Babiš nechce. Já se ho ptám proč. Proč nechcete dopřát pojišťovnám valorizaci, která by jim přinášela každý rok procenta navíc? To je moje otázka. A vůbec se vás neptám na to, jak se léčí rakovina. O tom něco vím.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Prosím, příště prostřednictvím předsedající. Dále je přihlášen s faktickou pan poslanec Vondráček a připraví se pan poslanec Janulík. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za možnost vystoupit s faktickou poznámkou. Já bych se chtěl vyjádřit k probíhající rozpravě. Jenom bych chtěl na stenozáznam vědět, ve které chvíli byla otevřena rozprava, protože včera večer to rozhodně nebylo. Vím to, protože jsem sledoval podrobně vystoupení přednostních práv, kdy kolega Nacher vystupoval s přednostním právem, vím to, protože se na mě dvakrát obrátil s jízlivou poznámkou pan ministr Stanjura a já jsem nemohl reagovat faktickou, protože ještě nebyla otevřena rozprava. Proto si to tak dobře pamatuju.

Takže za prvé, chtěl bych, aby bylo všechno v pořádku. Za druhé bych chtěl panu ministrovi říct, že to není moc korektní, když on ví, že já nemůžu v tu chvíli reagovat. A byly dvě hodiny ráno a teď máme 12.20 a zase bude dobré na sebe nepokřikovat. Už jsme tady spolu osm let, tak můžeme komunikovat normálně.

Došlo tedy k omezení řečnické doby podle mě, ještě než byla otevřena rozprava. Je to věc, kterou nepamatuji tady za celou dobu, že by se rovnou omezilo na deset minut vlastně v bodu. Já nerozporuji, že to nejde (jde?). Je otevřen bod, bylo hlasováno. To je v pořádku. Jenom že se to tady ještě nestalo. Vždycky proběhly aspoň nějaké základní příspěvky. Já mám třeba tady opravdu - přečtu vám citát, když bojoval proti omezení řečnické doby nynější pan premiér, který tady prohlásil: Koaliční poslanci tak učinili přesně ve shodě se slovy Andreje Babiše, že Parlament je žvanírna. Opět se ukazuje, že vládu vůbec nezajímají argumenty ani příběhy konkrétních lidí, pro které elektronická evidence tržeb znamená likvidaci," uvedl předseda ODS v prohlášení. - Takže nyní vlastně dělají ti koaliční úplně to samé, co dělali ti koaliční dřív. Ach, ty výměny vlád, ach, ty výměny opozic a koalic. Všechno se opakuje, nikdo si nic nepamatuje.

Já bych tady ale jenom prosil, aby se postupovalo v souladu s jednacím řádem. Například za mě - bylo mi doporučeno, že mimořádná schůze... (Předsedající upozorňuje na čas.) Já se přihlásím ještě jednou.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Co se týče otevření rozpravy, tak k tomu došlo za řízení schůze panem místopředsedou Skopečkem dnes ráno.

Dále je přihlášen s faktickou pan poslanec Janulík. Prosím.

 

Poslanec Miloslav Janulík: No, musím na ctěného kolegu Bureše, který tady vystoupil, zareagovat. To, co nám tady předvedl, jistě mu to vyřídíte, je klasický pons asilinus (asinorum) neboli oslí můstek. A jenom to zase přísloví, jak tady má rád pan - kdybys býval mlčel, mohl jsi zůstat filozofem.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Jako další je přihlášen pan poslanec Feranec a následuje pan poslanec Mašek. Obě faktické, zatím závěrečné faktické poznámky. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, paní předsedkyně. Dámy a pánové, já jenom zareaguji. Tady se říká, že vlastně účelem toho zákona je nastavit valorizační mechanismus. Tak jak je předložen, je snížit o 14 miliard. Tečka. Jestli někdo načte ve druhém čtení - to já nevím, jestli načte, předpokládám, že ano, když tady ministr slíbil. A já se ptám, i když bude nastavený, z jaké základny? Teď se navrhuje snížit na 1 500 korun. Je to tak? 1 560 korun, ano. Dnes je 1 970, má se snížit, nebo před rokem bylo 1 760, plus minus. Já se ptám, kdy se dostane na úroveň roku 2021? To jsem zvědavý. Já jenom říkám, že tak jak je zákon předložený, není valorizační mechanismus. Tam není o tom ani zmínka. Jestli bude načtený, je to v pořádku, ale kdy se dostane na tuto úroveň? Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní je tady faktická pana poslance Jiřího Maška. Máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, je to také na pana kolegu Svobodu, který tady v podstatě řekl, že jde v tomto zákoně o to, aby se zvýšily finance do zdravotnictví, když to velmi zjednoduším. Ale to, co zatím bylo předloženo, je pravý opak. Je to snížení. Je to snížení o čistých 400 korun na jednoho státního pojištěnce. Takže jenom takhle chci zareagovat. Samozřejmě se vyjádřím potom ještě ve svém stanovisku jako garant klubu.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní faktická pana ministra Stanjury. Připraví se pan poslanec Svoboda.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Tak buď se budeme poslouchat, nebo ne. Musíme si vybrat. Já jsem včera nabídl, že ten mechanismus je připravený. Nabídl jsem hnutí ANO, že o něm můžeme jednat, než ho dáme do systému, a že jsme připraveni o těch parametrech debatovat. Ta nabídka platí. Kdybychom ho vložili do systému, tak už tam je a nejpozději tam bude do ukončení druhého čtení, ať už v dohodě, nebo bez dohody. To předem nejsem schopen říct.

Pan poslanec Feranec mi dal sugestivní otázku, kdy to bude na úrovni roku 2021. No tak to je jednoduchá matematika. Já jsem o tom včera mluvil. Letos my nesnižujeme platby proti roku 2021, my zachováváme úroveň roku 2021. To znamená, ten výsledek bude 1 767 měsíčně za státního pojištěnce. A když se teď platí 1 967, tak aby to vyšlo v průměru, tak je to 1 567. A včera jsem říkal, aby byla účinnost k 1. 7. nebo k 1. 8., tak to matematicky vyjde, ale cílem je zachovat platbu za státní pojištěnce na úrovni roku 2021. Takže jakmile schválíte ten návrh zákona, tak je garantováno, že to bude zajištěno na rok 2021, a pokud se nám povede - buď s vámi, nebo bez vás - prosadit ten valorizační vzorec, tak se dá velmi dobře odhadovat, jaké budou platby v příštích letech podle těch parametrů.

A jenom zopakuji, že jsme navrhli, aby byl stejný mechanismus použit u valorizace plateb za státní pojištěnce, jaký používáme u valorizací penzí, což je vyzkoušený, fungující, a po různých debatách, kdy jsme zkoušeli modelovat jiné parametry, tak jsme přišli k tomu, že to nám připadá jako nejsprávnější a nejbezpečnější.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Ještě jedna přihláška faktická, totiž zpravodaje pana poslance Philippa. Prosím.

 

Poslanec Tom Philipp: Dobré odpoledne. Já bych se chtěl ještě vrátit na začátek. Já prostě nemám rád, když si někdo přisvojuje nějaké výdobytky, které vlastně úplně nevydobyl. Na začátku pan poslanec Babiš mluvil o tom, že byl jediný, který přidal zdravotníkům. Chtěl bych ho upozornit, že v době, když jsem byl na ministerstvu a kdy tam byl tam byl pan ministr Němeček, tak za tu dobu se přidalo zdravotníkům na platech 30 %. A kdyby nám tenkrát přidal trošku za státní pojištěnce a tak se strašně nebránil, jak se bránil, tak jsme jistě přidali víc.

Pak bych také uznal, že přinesl do zdravotnictví třeba 20 miliard na REACT. To bylo docela hezké, taková šance pro zdravotnictví. Bohužel, a tady bych skoro použil slovo "zprasil" to jeho ministr Adam Vojtěch, který udělal takzvanou klikačku, ve které se ta první část toho projektu zrealizovala, překročila finanční rozpočet, takže se druhá část projektu, takzvané béčko, musela zrušit asi dvě hodiny předtím, než se vlastně vypsala. Čili já bych to považoval za takovou jako promarněnou šanci. Bylo fajn, že ty peníze sehnal, bohužel potom už je neuměl správně utratit. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Také děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo další faktickou poznámku, a to paní poslankyně Kláry Dostálové. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Klára Dostálová: Děkuji za slovo. Pan ministr už se směje. Ano, logicky to muselo vyprovokovat moji faktickou poznámku. Vaším prostřednictvím, paní předsedající, k panu zpravodajovi. Žádná klikačka nebyla. My už jsme si to tady několikrát vysvětlovali na půdě Sněmovny. Přinesla jsem dokonce i hodnoticí kritéria, abyste se tady na to mohli podívat. Jediné, co bylo, je, že byl obrovský převis poptávky v rámci jedné výzvy, a proto i s Asociací krajů bylo dohodnuto, že se ty peníze nalejou do těch nemocnic, které už byly přihlášeny, a o to se sníží další výzvy. Ale co se stalo? My jsme dostali z Evropské komise další zdroje, protože jsme samozřejmě vyjednávali, a tyto zdroje se dále pustily do zdravotnictví. Takže do zdravotnictví šlo zhruba 22 miliard.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak další faktická poznámka pana zpravodaje. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Tom Philipp: Klikačka byla. Můžeme tomu říkat, nebo můžete si myslet jakkoli, nebo jakkoli to můžete nazývat, byla to klikačka. Kdo dřív kliknul, tomu to prostě do toho Brna nebo Olomouce myslím doběhlo dřív a ten byl v tom pořadí vepředu. Protože to hrozilo velkou nepříjemností, abych byl slušný, tak se našel ten mechanismus, že se ty peníze z toho béčka přesunuly do toho áčka, aby se uspokojili všichni a nikdo neměl k tomu žádné připomínky. Béčko bylo zrušeno, céčko bylo sníženo v těch projektech a bohužel to prostě dopadlo tak, že spousta peněz, které byly vynaloženy na ty projekty, potom padlo pod stůl.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak faktická už tedy žádná není, paní poslankyně ji stáhla, takže já využiji té vzácné chvíle a načtu omluvy, kterých tady mám už poměrně hodně, které mi došly. Takže prosím v tuto chvíli o pozornost omluvám. Pan poslanec Ondřej Kolář se omlouvá mezi 12. a 24. hodinou, tedy půlnocí, z důvodu nemoci. Pan ministr Pavel Blažek se omlouvá z dnešního jednání od 12 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Pan poslanec Jiří Navrátil se omlouvá mezi 12. hodinou a půlnocí z pracovních důvodů. Dále se omlouvá paní předsedkyně Alena Schillerová, a to mezi 11.00 a 11.40, což ještě asi nebylo načteno, takže z důvodů pracovních, ona už je přítomná. Pan ministr tentokrát Zdeněk Nekula se omlouvá, a to od 14 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Tady mám ještě omluvu paní předsedkyně Aleny Schillerové mezi 9. a 11. hodinou z pracovních důvodů. Dál se omlouval pan poslanec Roman Bělor, a to mezi 9.05 a 10 hodinami z důvodů pracovních. Pan poslanec Ivan Jáč se omlouval mezi 15. hodinou a půlnocí z důvodu nemoci. Opět paní předsedkyně Schillerová, tentokrát mezi 8 a 8.30 z pracovních důvodů. A pan poslanec Richard Brabec ze zdravotních důvodů dnes do 15 hodin. To bychom měli z omluv vše.

A nyní tedy mám přihlášeného s přednostním právem pana předsedu Andreje Babiše. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Andrej Babiš: Děkuji za slovo. No tak nevím, kam šla paní kolegyně Bělohlávková a proč říká nepravdy. Vždyť to není leták, to je prospekt, má hezký design. Já jsem přece tady četl tu část, profesor Cibula: zhoubný nádor děložního čípku by vůbec neměl ve vyspělé zemi jako Česká republika existovat. A tady je napsáno, já jsem to četl, že je očkování proti papilomaviru. Tak asi paní kolegyně tady nebyla. Ano, děložní čípek, tam se může očkovat, to je jediné. Já jen čtu, co říkají experti. Pan poslanec Svoboda se rozčiluje. Já jen čtu, co píšou vaši kolegové. Jste kandidát na primátora v Praze, tak asi jste univerzální. Já říkám, že já jen interpretuji, co říkají experti.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Prosím, oslovujte prostřednictvím předsedajícího.

 

Poslanec Andrej Babiš: Prostřednictvím předsedajícího. Takže asi nebudete zpochybňovat tyhle lidi, kteří tady jsou. Jsou to lékařské kapacity a jsou to naši nejvýznamnější onkologové, takže já tady jen interpretuji to, co oni říkají. Paní Bělohlávková tady asi nebyla, když o tom neslyšela, a snaží se tady ze mě dělat nějakého hlupáka. Přitom jsem to jasně četl.

Ještě bych panu ministrovi Stanjurovi chtěl říct: vždyť vy ten prospekt znáte. No vidíte, vy ho všichni znáte. Protože tady křičel Jurečka a všichni křičeli: to je Babišova předvolební kampaň! Vy jste to zakázali dát lidem. Zakázali jste to dát lidem. Vy jste to zakázali. Ano, tady jste křičeli a vyhrožovali pojišťovnám, vždyť to tady říkal na mikrofon, já jsem tady seděl. Vy jste nechtěli, aby to lidi dostali, protože jste říkali: to je Babišova kampaň. No a úřad pro dohlížení na politické strany řekl, že to není žádná kampaň. Nebyla to žádná kampaň.

Takže prosím vás, já bych si, pane ministře, rád s vámi vyjasnil ty peníze. Pan poslanec Philipp, prostřednictvím paní předsedající, říká, že dělal náměstka Šnajdrovi, Němečkovi. Víte, kolik jste navýšili peníze pro zdravotnictví za vaše sezení na Ministerstvu zdravotnictví? Ne, nebyli jsme proti. Na různé kšefty, cyberknify, které tam realizoval bývalý ministr, jsme určitě nechtěli dávat penízem, na netransparentní přístrojovou komisi, kde vyhazovali lékařské kapacity, ani je nepřipustili, ponižovali je tam, kde se dohazovaly kšefty pro Moravskoslezský kraj, protože odtud pochází ministr. 30 miliard jste dali, 30 miliard. A za naší vlády je to 228 miliard.

A tady křičel pan poslanec Svoboda, prostřednictvím paní předsedající, že ten mechanismus... Tak pane ministře, tak mi ho řekněte, ten váš mechanismus. Ne, já tomu nerozumím, zkuste mi ho říct. Vy, vy jste snížili platbu za státního pojištěnce na rok 2022 z 1 967 korun, a to je zákon, v této chvíli zákon, nařízení vlády, dobře, nařízení vlády, a vy jste to snížili na 1 767. Tím jste připravil pojišťovny o 14 miliard. Pojišťovny mají nějaké rezervní fondy a ony musejí říct, kolik má být zůstatek. Podle informací, které já jsem dostal, zůstatky budou 25 miliard. Ale to není podstatné, jaký je zůstatek. Pojišťovna to má vědět. Já jen čerpám ty informace, které jsem měl, že postupně zůstatky klesaly. 2022 bylo 60 miliard nebo 65, 2021 bylo 50, vy tvrdíte, že 53. Tak fajn, čím víc to bude, já s tím problém... To není o zůstatku. No a vy říkáte, že - a tady křičel pan kolega Svoboda - že je nějaký mechanismus, který dodá víc peněz do zdravotnictví. A mě by teda zajímalo, jak, když vy říkáte, že roku 2023 platba za státního pojištěnce bude 1 567 korun, takže bude přesně o 400 korun nižší, než my jsme navrhovali v roce 2022, a bude nižší o 200 korun, než jste navrhl teď v roce 2022 po tom, co jste vzal pojišťovnám 14 miliard. Tak to je záhada, to je trojčlenka, která nevychází. Tak mi to vysvětlete, jak to je. A hlavně mluvme o absolutní částce. Nějaké vzorce a koeficienty mě nezajímají.

Zdravotnictví mělo výdaje v roce 2021 550 miliard 583 milionů. Tak řekněte, kolik zdravotnictví bude mít výdaje v roce 2022 a kolik bude mít 2023 v absolutních miliardách, ne nějaké propočty a procenta. 2021 výdaje ve zdravotnictví 550 miliard 583 milionů. Když nastoupila naše vláda, tak meziročně jsme navýšili výdaje zdravotnictví z roku 2017 na 2018 o 39, potom o 34, potom o 66 a minulý rok o 88 miliard. Tady to máte, můžu vám dodat tu knížku, kdybyste chtěl, tam se dozvíte, co jsme dělali. Takže 550 miliard v roce 2021. A já se ptám, kolik bude výdaj v roce 2022 a 2023, když je ten mechanismus super? Pokud to bude více než 550 miliard, já jsem spokojený, nemám s tím problém, akorát nerozumím tomu, jak by to mohlo být, když - ano, můžou to být výdaje, pokud vy snížíte platbu za státní pojištěnce, už jste ji snížili o 14 miliard, teď ještě chcete snížit o další, ale samozřejmě když odčerpáte ty rezervy a necháte jim zůstatky nevím kolik, no tak se na to dostanete a teoreticky může být ten výdaj vyšší. Ale já nevím jak.

A pokud se chcete o tom bavit, tak já rád vás navštívím a rád s vámi budu o tom diskutovat, protože toto vždycky bylo moje téma. Jako ministr financí, tak jako premiér. A samozřejmě jako ministr financí jsem držel kasu, nechtěl jsem utrácet. Ale jako premiér jsem měl jiný názor, protože zkrátka zdravotnictví se mezičasem stalo ještě větší prioritou než předtím. Takže já jen znovu opakuji, že... Ano, ten prospekt, proti tomu jste protestovali, říkali jste, že je to kampaň. A pokud se to dneska zpropagovalo a lidi o tom slyšeli a vyhledají si, tak to bude skvělé. A skvělé bude, když VZP to bude rozdávat, ten prospekt, protože ne všichni umí si elektronicky to stahovat.

REACT-EU, pane poslanče, prostřednictvím paní předsedající, tak to je trapné, co jste tady říkal. Ano, možná na začátku tam něco bylo špatně. Ale podstatné je, že všichni, kteří chtěli peníze dostat, dostali. Dostali. Dostaly i krajské nemocnice, dostaly. Bylo to transparentní, nebylo to ovlivněné politicky. A já jsem přinesl z Bruselu pro zdravotnictví 50 miliard. Váš Nečas přinesl osm. Váš ne, pana ministra financí. Padesát osm. A já myslím, že na to jsou jasná data. Takže nevím, proč říkáte, že se nedostalo. Já mám informace, že se dostalo. A pokud se nedostalo, tak já bych rád viděl tedy ten seznam, kdo nedostal.

No, takže celkově ten resort - (Zpravodaj reaguje mimo mikrofon.) Říkáte, že nějací naši úředníci. Jací naši úředníci? Vždyť to jsou vaši úředníci. Vy jste tam seděl u šnajdroida, abyste hlídal zájmy KDU-ČSL. Vždyť si to pamatuji na ty debaty, kdy jsme dělali první vládu, Sobotka a pan kolega Bělobrádek, a říkali: Musíme mít všude náměstky. A já hovořím: Proč? Jaké náměstky? Ne, toto byl ten váš systém. Nabrali jste tam stovky vašich lidí. Jurečka, kolik jich nabral? Dvě stě na zemědělství. Všude dáváte ty straníky. No teď v tom pokračujete. Já jsem žádné neměl. Žádné jsem neměl. Já jsem je bral jako úředníky. Jako úředníky. Nemám. Já jsem nikdy neuplácel naši členskou základnu nějakými posty, tak nevím, o čem tady mluvíte jako. Já si pamatuju, když jsem seděl se Sobotkou a s kolegou Bělobrádkem, o tom, že kdo má být ministr zdravotnictví, a v podstatě nikdo neměl tu nabídku. A teď jsem zapomněl to jméno toho... no, Žaloudík. A já jsem říkal, říkal jsem Sobotkovi: Proč tam nedáte pana Žaloudíka? To by byl skvělý ministr. A to je onkolog ze Žluťáku z Brna. No ale Sobotka si tam dal toho šnajdroida, protože ten pokračoval v tom. Pokračoval. Pamatuju si na ty tweety. Už ve dvanáct nebyl schopen řídit. (Zpravodaj mimo mikrofon.) No co ale? Jak ale? Tak to bylo. Já jsem psal čtyřicet šest dopisů panu Němečkovi. Čtyřicet šest. No ale vy jste se staral o zájmy KDU. Tak já vás neviním. Já vám říkám, že vy jste tam byl proto, abyste lobboval za KDU, a to je v pořádku, no. Tak ty vaše výsledky byly takové, jaké byly. A změnilo se to, až když přišel ministr Ludvík, ten byl schopen něco vyjednat.

Takže co se týče těch peněz, já bych rád věděl od pana ministra Stanjury, kolik to bude miliard v roce (nesrozumitelné) výdaje. Kolik. Takže 550 miliard 583 na rok 2021, a kolik to bude miliard. A ten mechanismus, když nás pozvete, tak my budeme nadšeni. Když s námi nemluvíte, v podstatě všechno, co my řekneme, je špatně. A já potom nechápu, když já jsem tady říkal, že jste za čtyři měsíce dostal 40,3 miliardy navíc meziročně. Tady je nějaký titulek z antibabišovského Seznamu (ukazuje): Stanjura se zmýlil, na daních vybere o sto miliard navíc. Nevím, jak jste se zmýlil. Jasně že vyberete navíc, ne? Takže zkuste nám říct, jaký to bude mechanismus. Když já nechápu, když snižujete platbu na státního pojištěnce, tak jedině, jak to můžete udělat, je, že odčerpáte ty rezervy pojišťoven, pokud chcete navýšit výdaje zdravotnictví. Ale já nevím, co chcete. Takže by bylo dobré, abyste nám to řekl. Pokud teď, nebo někdy jindy, tak to je na vás.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je přihlášen s přednostním právem pan ministr Stanjura. A já chci avizovat, že dle dohody předsedů všech poslaneckých klubů bych následně vyhlásila přestávku na jednání grémia, abychom se dohodli na tom, jak budeme postupovat dále na této schůzi. Takže... A ještě chcete vystoupit s přednostním právem paní... Tak potom teprve grémium. Dobře. Tak tedy nyní pan ministr s přednostním právem.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Tak já mám jinou informaci, tak jsem se domníval, že přijdu na vládu, tak já nevím. Já jsem chtěl vlastně faktickou. Tak já to... Pan poslanec Babiš asi neví, jaké valorizační vzory jsou u penzistů, tak já to řeknu. Navýšení o inflaci a polovinu růstu reálné mzdy. Tohle u penzí, navrhujeme ten samý mechanismus. Já jsem připraven debatovat o číslech. Já jsem řekl, že ty peníze, o kterých mi říká, že jsou navíc, jsou už zapojeny a jsou ve schváleném rozpočtu. Jsou ve schváleném rozpočtu. Takže to nejsou žádné další příjmy, o kterých bychom mohli nyní přemýšlet, na jaké další výdaje použijeme. A to je realita.

A já bych potřeboval, aby ta debata byla rovnocenná, pane poslanče, prostřednictvím paní předsedkyně. Vy jste říkal, že výdaje ve zdravotnictví byly v roce 2021 kolem 550 miliard. A já bych je potřeboval rozklíčovat, co všechno těch 550 miliard do oblasti zdravotnictví počítáte, protože evidentně to nejsou výdaje systému zdravotního pojištění. A aby ta debata měla smysl, tak musíme mít stejné vstupní podklady k té debatě, jinak budeme vycházet každý z jiných čísel a ta debata nikam nepovede. Takže po té přestávce - já myslím, že je dobře, když se grémium domluví na tom, jak budeme postupovat - by bylo dobré, kdybyste nejenom mně, ale všem ostatním poslankyním a poslancům řekl, z čeho se ta částka skládá. Záporné jsou výdaje v systému zdravotního pojištění plus - a to plus musíme slyšet, abychom pak mohli vést věcnou debatu nad tím číslem. Když nevím, z čeho se skládá, tak vám nemůžu dát číslo, které by se mělo podle vás s tím vaším 550 miliard. To je všechno, stihl jsem to do dvou minut.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak nyní tedy několik faktických poznámek. Nejdříve je přihlášen s faktickou poznámkou pan poslanec Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Tak já děkuji. Opět k tomu svému tématu. Omlouvám se všem, byl jsem zkontrolovat video a zvukový záznam.

Pan místopředseda Skopeček na začátku v 8 hodin, když zahajoval, tak řekl: Jsme v obecné rozpravě a máme tu přihlášky s přednostním právem. On ji neotevřel. Ten večer předtím ji taky nikdo neotevřel. A ani ji otevřít nemohl, protože tam byly přihlášky s přednostním právem. Já z toho nechci dělat prostě nic, prostě snad tady nějak v konsenzu budeme pokračovat. Jenom chci upozornit na to, že jsem měl pravdu, když jsem říkal, že obecnou rozpravu v podstatě řádně doteď nikdo neotevřel.

A když už mám tu faktickou poznámku, tak jsem se s vámi chtěl ještě podělit se zkušeností z minulého volebního období. Když byla také nějaká mimořádná schůze a opozice měla několik bodů, a protože samozřejmě tam docházelo k nějakým průtahům v diskusi, tak mě tenkrát taky napadlo, že bychom nějaký bod přerušili a dali ho až za nějaký méně kontroverzní bod. Nebo hlavně abychom projednali nějaký bod, komunikoval jsem to i s legislativou. Tenkrát mi bylo řečeno, že to je mimořádná schůze, kde je prostě podstatou a tím hlavním motivem a cílem, že se nemůže měnit pořadí té navržené schůze. Přesto se včera přerušil bod 1 a zařadil se až za bod 3. Je to věc, která nespadá pod jednací řád, jedná se o nějakou zvyklost, řekněme nějakou vnitřní logiku toho jednacího řádu. Ale došlo tady zase k porušení nějakých zaužívaných postupů. Stejně tak došlo k porušení zaužívaných postupů, že jsme hlasovali o zkrácení řečnické doby v době, kdy ještě nebyla otevřena rozprava. Opět to není výslovně proti jednacímu řádu. Takže jenom na to upozorňuji, nechci z toho nic dělat. Možná si to můžeme pak říct mimo mikrofon, ať nezdržujeme debatu lékařů. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Tak nyní je tedy přihlášen s faktickou poznámkou pan poslanec Babiš. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Andrej Babiš: Já bych chtěl reagovat na pana ministra Stanjuru. Já nechci tady vést tu debatu, pokud si na mě najdete čas, tak já rád jako navštívím. Já samozřejmě nejsem schopen odpovědět teď. Ale já vám to dodám, těch 550 miliard, jaké jsou to výdaje, z jakých zdrojů. Samozřejmě vám to vydám. Já jen jsem stále fascinován tím, že vy stále říkáte, že nemáte ty peníze. Tak mi zkuste teď vysvětlit, kde jste sehnal 8,5 miliardy na nákup plynu pro státní hmotné rezervy. To je jako zázrak.

Vy jste stále říkal: Nemám peníze. Nemám peníze. Vzal jste těm důchodům a mladým těch 1,8 miliardy korun směšných, 0,1 % výdajů celého rozpočtu. A najednou jste sehnal 8,5 miliardy. Ale já kdybych byl vámi, tak bych to Síkelovi nikdy nedal, protože my jsme vám doporučovali, protože vy jste přišel o peníze, o cash flow. Vy jste měl vzít Síkelovi: Hele, udělej si to jako Německo. To znamená, řekni ČEZu, RWE, Innogy, nakupte 2,5 tisíce terawatthodin za 8,5 miliardy, a potom, když to prodáte a bude tam nějaký zásadní rozdíl, tak my jako stát vám eventuálně uhradíme tu ztrátu. A vy jste zázračný ministr, tak já jsem byl také ministr, takže... já gratuluji, že jste najednou získal 8,5 miliardy, když stále říkáte, že nemáte peníze. Vy jste je sehnal, teď se utratí. Jsem zvědav, co ten Švagr bude dělat s tím plynem, komu to prodá. Jasně, Švagr udělal soutěž. Máte přece ČEZ. (Předsedající: Čas. Vaše dvě minuty vypršely.) Takže já budu rád, když tedy nějak tu debatu můžeme udělat jinde, a já tady nechci zdržovat.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Opravdu poprosím o dodržování časového limitu dvou minut. Nyní se hlásí s faktickou nejdříve ministr Stanjura, pak vidím další faktickou, prosím, máte -

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Budu rád, když ta čísla dostanu, a pak jsem schopen odpovědět na otázku, kolik to bude v příštích letech. Když nevím, z čeho se to číslo skládá, rozumím, nemusíme to všechno říkat teď okamžitě. Já jenom připomenu, že 4. března 2020 poslanec Babiš vyzval vládu, aby nakoupila plyn do hmotných státních rezerv. Když je to ve státních hmotných rezervách, tak kdo je vlastníkem? Stát. To se dá odvodit i z názvu. Státních hmotných rezerv. Kdybychom to udělali ten den, jak jste nám opakovaně a tvrdohlavě tvrdil, tak jsme platili 160 eur jednotkovou cenu. My jsme to neudělali, my jsme se rozhodli včera, zachovali jsme chladnou hlavu a koupili jsme to levněji.

Druhá věc, o které mluvíte, to je věc, která je už ošetřená v krizovém opatření. Ale hlavní je to, poslancům říct: já nemám žádné peníze, které tu dám tomu ministrovi nebo tu dám tomu ministrovi. To se úplně míjíme v tom, jaký je úkol Ministerstva financí a ministra financí. O takových věcech samozřejmě rozhoduje vláda. To nejsou moje peníze, které já někomu milostivě, nebo rád nebo nerad někomu pošlu.

A těch 8,5 miliardy, to je jednoduché. Viděl jste rozpočtové opatření. Protože chystáme novelu, použil jsem zdroje, které vím, že nebudu potřebovat do září. Nejsou žádné dodatečné zdroje. Ty zdroje se pak budou muset přikrýt v rámci novely. Já to říkám všem. A vy to víte stejně dobře jako já, když je schválený rozpočet a máte peníze na dvanáct měsíců, tak vám v prvním pololetí nic nedojde. Takže když si přečtete usnesení vlády, tam to rozpočtové opatření je. Je to úplně jednoduché, vzal jsem to z těch kapitol, kde jsem věděl, že do konce září si to můžu dovolit z těch kapitol vzít. Že je tam potom vrátíme, je naprosto logické. To není ani zázrak, ani kouzlo. To je normální rozpočtové opatření, mimochodem - (Předsedající: Čas.) - pokud mě paměť neklame, loni i vaše vláda a finance udělaly 1 661. Jen konstatování, žádná kritika.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pane ministře, vypršel váš čas na faktickou poznámku. Nyní je přihlášen pan místopředseda Bartošek, taktéž s faktickou poznámkou.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já jsem celou situaci probral s Radkem Vondráčkem, vaším prostřednictvím mu děkuji. Celou situaci z rána jsme si vysvětlili a uzavřeli jsme to tím, že rozprava byla otevřena a všechny návrhy, které zazněly, byly v souladu. Každopádně příště je potřeba používat to, že je explicitně třeba říct, že se otevírá obecná rozprava. Řídící schůze řekl "jsme v obecné rozpravě", tím pádem řekl prostě, že obecná rozprava probíhá. Děkuji za vstřícnost, my jsme si to vysvětlili. Můžeme pokračovat v jednání. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Také děkuji. Nyní se dostává na přednostní právo paní předsedkyně Schillerová. Pak je ta avizovaná přestávka na jednání grémia, které se sejde po tomto vystoupení. Takže jej avizuji pro ostatní poslance a poslankyně. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Je tam pan ministr. Děkuji. U mě to bude více o číslech. Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Protože tady toho padlo již hodně, tak já se budu snažit soustředit spíš na to, co mě trápí. Vynechám různé svoje politické názory, i když všichni asi víte z mých vyjádření, která zazněla opakovaně, že já tady tuto novelu považuji za opravdu krajně nezodpovědnou. A skutečně i s ohledem na situaci, ve které se nyní nacházíme... Mně se nelíbila už tehdy, když se o ní poprvé začalo mluvit. A teď v souladu ještě s ohledem na uprchlickou krizi a více než 300 000 státních pojištěnců samozřejmě naopak ještě to umocňuje můj pocit z nerozumnosti tohoto kroku. Ale teď mi dovolte říct něco z hlediska finančního. Já nejsem lékař, já jsem právník, bývalá ministryně financí, to je veskrze známo. Takže já se budu soustředit a držet se svého kopyta.

Když hnutí ANO převzalo v prosinci roku 2017 resort zdravotnictví, tak já si troufnu říct, že to byl skoro stav klinické smrti. Ten resort byl podfinancovaný. A já, věřte mně, nemluvím jenom z nějakých debat s ministrem nebo na vládě, já jsem za ty čtyři roky, a nejenom oblast zdravotnictví, si objela celou řadu, celou řadu ať už nemocnic, nebo jsem mluvila s velkým množstvím zdravotníků i s ohledem na covidovou situaci a na neustálý tlak na peníze zejména z oblasti zdravotnictví. A to se teď nebavím, prosím, jenom o platbách za státní pojištěnce... (Obrací se na předsedající.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ano. Já poprosím kolegyně a kolegy o ztišení, přesunutí jejich rozhovorů do předsálí, aby tady byl klid na vaše vystoupení.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Moc děkuji, paní předsedkyně. Budu se opravdu snažit být věcná. Takže já teď nemluvím jenom o platbách za státní pojištěnce, a o tom zřejmě mluvil i pan předseda, ale to nechám na něm, ať si to s panem ministrem řeknou sami, ale já mluvím o tom, že jsme museli zvednout platy zdravotního personálu, lékařů, sester. Mluvím o vybavení nemocnic, to nikdy nekončí, to nikdy nekončí, ale určitě kus práce se tam udělalo. O finanční situaci nemocnic, my jsme oddlužovali státní nemocnice. To byla částka 6,5 miliardy, dneska by se v tom prostě potáceli. Doufám, že aspoň toho využijí a zůstanou v černých číslech. Ale mluvím samozřejmě i o stavu veřejného vysokého školství ve vztahu ke zdravotnictví. Ale o tom mluvil už pan předseda, tak já nebudu opakovat to, co on o tom mluvil, to, co už tady říkal, abych to neopakovala. Ale ta situace byla opravdu velmi těžká, protože tady se de facto nějakými systémovými kroky nebo reformami nikdo po léta nezaobíral. A já neříkám, že jsme to vyřešili. V žádném případě. To nikdy nekončí. To je obrovská studnice problémů, a pokud do toho už trošku máte vhled, tak určitě mi dáte za pravdu.

Nikdo se třeba nezaobíral problémem, asi to říkal pan předseda, já jsem byla na semináři k EET, ale nikdo se nezaobíral problémem, že velká část našich kvalitních zdravotníků každoročně odchází do okolních zemí, že je tady vzděláme, dáme jim bezplatné vzdělání, oni nám odjedou do Německa, do Rakouska, chybí nám tady. Ukázalo se to v covidu, kdy najednou my jsme zvažovali, že stáhneme... Byla taková úvaha, když chyběl personál, že by se stáhly sestry z Rakouska. Ale pak jsme slyšeli: nedělejte to, stáhnou nám Slováci slovenské sestry nebo lékaře. Je to skutečně systémový problém a my jsme se snažili ty věci řešit.

Můj kolega Adam Vojtěch, já s velkým respektem na něho vzpomínám, můžete ho kritizovat horem, spodem, nikdo si neprošel takovým peklem jako on. Nikdo. A musím říct, že on se opravdu snažil o spoustu systémových věcí, které byly roky odkládány. A že některé se nedotáhly, nebudu se vymlouvat, ale bylo to i díky, díky covidu. A přesto v podstatě, bez ohledu na to, a on nemohl v té době ještě tušit, že na dveře klepe covidová krize, přesto připravil z hlediska, abych posoudila novodobou historii, tak zdravotnictví na nástup této krize o hodně lépe, než se kdy podařilo kterémukoliv předcházejícímu ministrovi, kteří se tam střídali. Samozřejmě naši vládu nevyjímaje.

V roce 2017, když jsme přebírali tento resort, tak platba za státního pojištěnce byla něco nad 900 korun, bylo to konkrétně 920 korun. My jsme ji navyšovali - 969, 1 018, 1 057, 1 767 a nakonec pro rok 2022 1 967. To jsou známá fakta vyplývající z rozpočtu, ze zákona. A navýšení těchto plateb, a já jsem o tom vedla, on to tady pan předseda zdvořile neřekl, ale my jsme se velmi přeli, to byly velké spory a troufnu si říct, že i velké pracovní hádky nás dvou. Ale pak jsem nedala jenom na tu debatu s ministrem nebo s náměstky, ale skutečně jsem se bavila s pojišťovnami, bavila jsem se s řediteli nemocnic, nechávala jsem si dělat od expertů Ministerstva financí analýzy, protože mnohdy měli velké oči, řekli na investice, pak se ukázalo, že to třeba nejsou schopni proinvestovat. Takže jsem se tomu skutečně věnovala, co jsem mohla. A říkám odpovědně, že ty peníze byly nutné vzhledem k podfinancovanému stavu českého zdravotnictví. Zvedaly se ceny zdravotní starostlivosti, léků, technologií. Museli jsme zvýšit platy. Vždyť jsme jim všem tleskali, děkovali jsme jim za covid, za tu hrůzu, kterou si prošli, a pak jsme je samozřejmě za to museli odměnit. Vždyť ti lidé tam byli od rána do večera, mnohdy riskovali svoje zdraví, nebyla vakcinace, nastavovali... Víte, jaká tam byla nemocnost, jak jsme to neustále řešili. Nakonec jste to sledovali také, i když z opozičních lavic.

A my jsme jim chtěli zabezpečit nejen důstojný život odpovídající nezpochybnitelné náročnosti povolání lékařů a sester, ale i dalších, dalšího obslužného aparátu, abychom zejména zabránili hromadnému odchodu kvalitních pracovních sil z oboru zdravotnictví do zahraničí. Blízkost Německa je pro nás výhodou, ze které profituje český průmysl a ekonomika, ale bohužel v oblasti zdravotnictví tomu tak není. Já jsem z jižní Moravy - stejný problém Rakousko, úplně to samé. Blízkost jedné z nejrozvinutějších ekonomik Evropy bude trvale vytvářet konkurenci českým nemocnicím a zdravotnickým zařízením a je nepochybné, že čeští zdravotníci budou v Německu vždy lépe hodnoceni, avšak rozdíl nesmí být propastný. Musíme adekvátně ohodnocovat naše lékaře a lékařky.

Já se třeba zeptám pana ministra, on mě teď neposlouchá, ale... (Ministr Stanjura diskutuje s poslancem Jakobem. V sále je hluk.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Omlouvám se, opravdu se pokusím tady zjednat větší klid. Jakkoli je ten sál úplně poloprázdný, tak je s podivem, jaký hluk tady jsme schopni vytvořit. Požádám vás o to, abyste se ztišili a paní předsedkyně mohla pokračovat. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Velmi děkuji, paní předsedkyně. Nechci tady nikoho zkoušet, ale dívali jste se třeba, pane ministře, nebo někdo jiný, na to, kolik je dneska průměrný plat lékaře ve státní nemocnici, nebo sestry? (Poslanec Brázdil - poznámka z pléna, že tu žádný ministr není.) Je tady, je tady. Já se na něho dívám. Nemusíte mě... Já ho sleduji.

To znamená, i o kolik se zvýšil, že už se domnívám, že už je to důstojný plat. Ano, namítnete mi třeba, že je to i se službami, ten argument často slyším. Ale ono se to nedá... Často to slyším od personálu, když jsem s nimi třeba mluvívala... (K poslanci Svobodovi:) Od vás neříkám, že ne, pane docente, prostřednictvím paní předsedající. Ale myslím si, že už je to dneska, pohybuje se přes 100 000, ten průměrný plat, a to je v pořádku, já to schvaluji určitě, u sester je to něco přes šedesát, samozřejmě je to průměr, takže neříkám, že to berou všichni, někdo bere víc, někdo bere méně, ale myslím si, že už jsou to, a po zásluze, protože je to jedno z nejnáročnějších zaměstnání.

A teď ke zdravotním pojišťovnám. Od doby, kdy jsme převzali resort zdravotnictví, tak celkové zůstatky zdravotních pojišťoven po období poklesu a stagnace, ty grafy jsem tady měla mockrát, se začaly zvyšovat až na dvojnásobek hodnoty, kterou měly ve chvíli, kdy jsme resort přebírali. Celková platba za státní pojištěnce v roce 2021 byla ve výši téměř 130 miliard, protože to bylo nezbytné - tam jsme zvyšovali tu platbu dvakrát, to víte - pro vyřešení komplikované zdravotnické situace globální pandemie. My jsme mnohdy nevěděli... Ceny vakcín se měnily. My jsme to museli předfinancovat ze státního rozpočtu. To zpoždění, kdy vám to pojišťovny potom refundují, to už víte určitě, tak mají nějaké zpoždění. Odhadovalo se to. Jednou nám vyčítali, že jsme jich objednali málo, pak nám zase vyčítali, že jsme toho objednali moc. On po bitvě je každý generál. Ono bojovat s neviditelným nepřítelem také nebylo nic jednoduchého. Nevymlouvám se, byla to veřejná služba a dělali jsme, co jsme mohli, tak jako děláte vy teď v této těžké krizi, která je také složitá.

Takže jenom takovou stručnou komparaci. V roce 2016 šlo na státní pojištěnce 62,3 miliardy korun. V roce 2017 to bylo jenom o trošku více, 65,3. V roce 2018 to bylo 68,4 miliardy. V roce 2019 - 71,8. V roce 2020 - 97,3. V roce 2021 - 127. A pro rok 2022 jsme plánovali, a vlastně ta legislativa se tady změnila, 138,9 miliardy. Takže systematicky jsme navyšovali platby za státní pojištěnce tak, abychom dorovnali dluh v systému, který tu byl po léta předcházejících vlád vytvořen. Předcházející vlády, 2007 až 2017, navýšily platbu za státní pojištěnce o necelých 18 miliard za deset let. 18 miliard za deset let. A pak si řekněme, jestli bylo, nebo nebylo zdravotnictví podfinancované. My jsme navýšili platby za státní pojištěnce o téměř 75 miliard korun. Ano, byl tady covid. Byli jsme pod tlakem covidu, to je jednoznačné. Ale ten nepoměr si myslím, že je evidentní.

Prvního března roku 2020, to nikdy nezapomenu, v 16 hodin odpoledne byly potvrzeny v České republice první případy koronavirus SARS-CoV-2. A naše vláda byla tímto okamžikem zcela v odlišné situaci, než si kdokoli mohl představit v těch nejtemnějších snech. Jak jsem říkala, museli jsme se tomuto neviditelnému nepříteli postavit, semknout se, naučit se fungovat a tak dále. Bylo to prostě těžké období. Nechci už ho tady připomínat. Ale znova tady říkám, bez neutuchající snahy zdravotníků by ty ztráty byly daleko, daleko vyšší. Takže naše špičkové zdravotnictví, a to si musíme pořád připomínat, naše špičkové zdravotnictví nás vlastně z té lapálie dostalo. A to jsme si vždycky jako bývalý kabinet byli vědomi, plně vědomi. A navyšování plateb za státní pojištěnce právě zrcadlilo finanční náročnost zdravotnické starostlivosti a reagovalo to na aktuální vývoj. A bylo zcela opodstatněné v důsledku aktuální situace. My jsme měli jediný cíl - zabezpečit vysokou kvalitu zdravotní péče a chránit zdraví českých občanů. Každý občan musí dosáhnout na bezplatnou péči a musí pro něho být dostupná. A nechtěli jsme, když jsme měli takové vysoké náklady kvůli covidu, ohrozit to, že nebude dostatek peněz.

Logika navyšování platby za státní pojištěnce v důsledku inflace, která tady je, jak ji nazývají odborníci, pádivá, řekli jsme si tady během posledních dnů a týdnů ta čísla několikrát, nárůst inflace, je logická. Jestliže se nám takhle navyšují ceny, tak se nám to promítá všude. Rostou ceny léků. Rostou ceny úkonů. Budou vyšší náklady - zdravotníci a tak dále, to se o tom tady můžeme bavit hodiny. To znamená, má to na to vliv a má to samozřejmě jasný důvod. A ukázalo se to vlastně, my jsme to samozřejmě nemohli tušit, že přijde taková doba, že tady budeme mít dalších víc než 300 000 státních pojištěnců, myslím teď uprchlíky, o které se samozřejmě musíme postarat, to naprosto nezpochybňujeme. Ale je to další výdaj, další náklady. A ty peníze budou potřeba. Takže já nechápu, a tento krok, znova opakuji, nepovažuji vůbec za logický.

Já jsem na příjmové straně hovořila o inflaci, to už opakovat nechci, a na výdajové straně je to samozřejmě - pozor, ještě nezapomínejme, teď řeší všichni, a já tomu rozumím, že je tady krize energetická, je tady krize s pohonnými hmotami, rostou nám ceny potravin, všeho zboží, služeb, máme tady uprchlickou krizi. Ale nezapomínejme, a já budu jenom ráda, když to tak nebude, ale znejistil mě pan ministr zdravotnictví, když tady na mě udělal minulý týden takhle, že to úplně tak jisté není, my nejsme úplně asi zřejmě si jisti tím, že pandemie je za námi. Já budu jenom ráda, když to tak bude. Ale vždycky bychom po těch zkušenostech, a říkám to s tou zkušeností exekutivní, kterou si nesu, bychom měli být připraveni, že by se bohužel mohla i epidemiologická situace zhoršit.

Když jsme tady diskutovali o státním rozpočtu na rok 2022, který předložila už vláda Petra Fialy, tak já jsem samozřejmě měla spoustu výhrad, ale za ten nejšílenější škrt jsem považovala právě tady těch 14 miliard za státního pojištěnce. Celkově tam vycházelo, že se snižují výdaje o 20 miliard, ale státních pojištěnců se mělo týkat 14 miliard. A toto je ta legislativa, která v té době chyběla, a já jsem upozorňovala, pozor, nemůžeme šetřit na zdravotní starostlivosti. Vlastně platba za státní pojištěnce se týká starobních důchodců, matek nebo rodičů na mateřské dovolené, na rodičovské, nezaopatřených dětí. Teď samozřejmě i uprchlíků, o které se musíme postarat. A já jsem to považovala už tehdy a teď o to víc za hazard s křehkou zdravotnickou situací a vůbec se zdravím občanů. Všech občanů, kteří teď jsou na území České republiky, bez ohledu na to, odkud přišli nebo zda se tady narodili.

Pan předseda Babiš tady mluvil o všech těch problémech, protože on se vždycky o zdravotnictví zajímal z těch resortů nejvíc. Asi to bylo i díky covidu. Takže já nebudu tady mluvit už o těch vzácných nemocech, nejsem lékař, to nechám svým kolegům, kteří jsou na to experti a pracují v tom třeba celý život. Ale je to skutečně - z jedné kapsy dáváme ty peníze do druhé. Stát to pošle zdravotním pojišťovnám, teď to zase vezme, aby to tam třeba musel vrátit. A já chci upozornit na to, že plánované příjmy systému veřejného zdravotního pojištění ze státního rozpočtu tvoří zhruba třetinu plánovaných příjmů v roce 2022, a přitom ten systém veřejného zdravotního pojištění hospodařil v roce 2021, já jsem měla, ty odhady byly kolem 13 miliard deficitu, ale výsledek byl potom ještě o něco horší. Takže to, že tam jsou vytvořeny rezervy, je samozřejmě dobře, je to díky tomu, že jsme třikrát po sobě navýšili velmi zásadně tuto platbu za státního pojištěnce, ale obávám se, že tento zásah povede k tomu, a v podstatě nakonec i ta predikce je, že systém je ztrátový. Nejaktuálnější kvantifikace počítají se schodkem systému téměř 20 miliard, ale přitom tyto kvantifikace, které jsem viděla, tak nepočítaly, ještě nereflektovaly uprchlickou vlnu, která nastala samozřejmě po agresi Ruské federace na Ukrajinu.

Takže úzkou spojitost se záporným saldem systému má i vývoj finančních rezerv v systému, u kterých je plánovaný výrazný meziroční pokles, takže je téměř pravděpodobné, že k vyčerpání těchto rezerv dojde. A podle odborníků jsou v současnosti ohroženy až tři zdravotní pojišťovny. Svaz zdravotních pojišťoven deklaruje, že si prostě nemohou dovolit další neplánované výdaje a že naopak se budou muset v nastupujících podmínkách snažit o co největší úspory. Takže já nevím, jak vy, vážení kolegové, ale na mě výrok maximální úspory v souvislosti se zdravotní starostlivostí nezní vůbec dobře.

Cituji dále: Bude nutné prověřit zpětnou efektivitu a přínos pro pacienta u některých mimořádně nákladných léčiv. Což je z mého pohledu absolutně nepřijatelné. Tím z mého pohledu se dostanou nemocnice do neobhajitelné situace. Takže je otázka, kam to povede. Ke zpoplatnění? Omezení lékařské péče? Prostě to jsou věci, ze kterých skutečně mám velký strach. A po celé řadě problémů, které se řeší a které náleží odborníkům, jako je míra proočkovanosti v rámci nových státních pojištěnců, screening jejich nemocnosti. A samozřejmě musíme jim poskytnout - teď mluvím o uprchlících - nezbytnou péči.

Já mám jeden dotaz na pana ministra a už končím. Velmi bych uvítala, ono už to v některém z jeho vystoupení zaznělo, a já skutečně to bych považovala za velmi pozitivní gesto, kdybychom mohli být zapojeni jako opozice do přípravy. Pochopila jsem, že se připravuje nějaký pozměňovací návrh, nebo úprava tohoto návrhu stran valorizace, aby byla tady nějaká jistota bez ohledu na to, kdo bude kdy u vlády, protože vlády přicházejí a odcházejí, aby byla zajištěna nějaká valorizace, nějaký valorizační mechanismus k pravidelnému navyšování platby za státního pojištěnce. Já bych se chtěla zeptat, jestli mohu, pane ministře (Stanjuro), já jsem zaznamenala tento materiál, který byl ve veřejném eKLEPu vlády, je to jako součást konvergenčního programu, který připravilo Ministerstvo financí, toto je rozpočtová strategie sektoru veřejných institucí na léta 2023 až 2025. Já jsem se pídila, asi byl schválen, protože byl zařazen - nebyl, a byl myslím že stažen, mám pocit. A já bych měla jeden dotaz. Takže když je stažen, tak může být ještě samozřejmě upraven, což je jasné.

A mám jeden jediný dotaz: Tam jsou jednotlivé, mimo jiné je tam spousta čísel, ale je tam i platba státního rozpočtu na státní pojištěnce, ano na straně, já mám tedy šest, je to chyba, dobře, tak když to tady řeknete, budu hrozně ráda. Tam je rok 2021, to znám, 1 767, rok 2022 už je upraveno o to, co chcete tam vzít, o těch 200 korun, za nás bylo 1 967, vy tam chcete vrátit 1 767, tomu ještě rozumím. To je předmětem tohoto zákona. Ale 2023, 2024 a 2025 je částka, a to mě velice vylekalo, 1 567! Takže to by bylo vlastně ještě méně než v roce 2021. Pokud je to chyba, možná to byl důvod i toho stažení, třeba je těch chyb tam víc, já počkám až na ten finální, který vláda schválí. Tak jenom jestli k tomu byste se vyjádřil. A samozřejmě, velice bych uvítala, kdybychom mohli být přizváni, a naši experti, kteří se v tom pohybují, a kdybychom mohli mít šanci se vyjádřit k nějakému valorizačnímu mechanismu, a kdy by mohl být součástí tohoto zákona, protože to je něco, co určitě by zajistilo budoucnost, pokud bude dobře nastaven, zajistilo budoucnost veřejnému zdravotnímu pojištění a vlastně tím i všem lidem, kteří z něho čerpají a kteří vlastně vyžadují lékařskou péči. Děkuji moc.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Jak jsem již avizovala, tak dle dohody předsedů poslaneckých klubů, abychom se posunuli v tomto jednání dále a našli řešení současné situace, svolávám jednání grémia. Poprosím tedy všechny členy grémia, aby se dostavili do zasedací místnosti, a přestávku, kterou na ně vyhlásím, vyhlásím v délce 22 minut, ať je to lepší čas, myslím si, že bude stačit těch 22 minut na toto jednání, to znamená do 13.40, to znamená, sejdeme se v místnosti číslo 120. Děkuji všem členům grémia.

 

(Jednání přerušeno ve 13.18 hodin.)

(Ve 13.38 hodin pauza na jednání grémia dále prodloužena do 14.00 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, srdečně vás zdravím po poradě grémia a současně oznamuji, že proběhla dohoda, že ještě bude přerušeno na jednu hodinu na poradu poslaneckých klubů ANO a SPD, proběhla tato dohoda, čili do 15.00 přerušuji toto jednání, ve tři hodiny se zde opět sejdeme. A poprosím o shovívavost, vím, že jste sem mnozí dorazili.

 

(Jednání přerušeno ve 14.01 hodin.)

(Ve 14.33 místopředsedkyně Sněmovny Richterová požádala o prodloužení pauzy do 15.30 hodin. V 15 hodin pak potvrdila prodloužení přestávky do 15.30 hodin. Jednání pokračovalo v 15.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte, abych vás předtím, než budeme pokračovat v přerušené schůzi - prosím o klid - seznámil s dohodou z dnešního grémia, s dohodou všech poslaneckých klubů. Navrhujeme následující postup, a to pokračovat v přerušené 20. schůzi do 18. hodiny, a to projednáváním bodu 2, to je o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, v prvním čtení. Na 18. hodinu na dnešek bude svolána 22. schůze a po ukončení této 22. schůze bychom pokračovali v přerušené 20. schůzi. S tím, že zítra, čili ve čtvrtek pátého, v 8 hodin ráno bude zahájena 21. schůze.

Po dohodě s jednotlivými předsedy klubů v tuto chvíli musíme rozhodnout o následujících procedurálních návrzích a budeme hlasovat dvě hlasování. První, z důvodu možného pokračování 20. schůze, této schůze, po 19. a 21. hodině je třeba hlasovat o meritorním a procedurálním jednání o návrzích zákonů po těchto hodinách na této schůzi. Je to podle § 53. To druhé hlasování by bylo o vyčlenění jiných hodin pro jednání Sněmovny, a to je na zítřek, kdy bychom si měli odsouhlasit, že zítra bude Poslanecká sněmovna jednat už od 8 hodin. Takže tato dvě hlasování teď máme před sebou. Takže já vás teď odhlásím. Prosím, abyste se přihlásili všichni.

 

Takže já ještě jednou zopakuji pro ty, co přišli později, že v tuto chvíli budeme hlasovat, že z důvodu možného pokračování 20. schůze, to je ta, co probíhá teď, po 19. a 21. hodině je třeba hlasovat o meritorním a procedurálním jednání o návrzích zákonů po těchto hodinách na této schůzi.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 11 přihlášeno 137, pro 135, proti nikdo. Výsledek: přijato.

 

A čeká nás ještě jedno hlasování, a to o vyčlenění jiných hodin pro jednání Sněmovny, a proto tedy navrhuji toto usnesení: "Poslanecká sněmovna souhlasí, že Poslanecká sněmovna bude jednat ve čtvrtek, zítra, 5. května, a to od 8 hodin."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

V hlasování 12 přihlášeno 143, pro 142, (proti nikdo). Výsledek: přijato.

 

Tak a v tuto chvíli můžeme tedy pokračovat v obecné rozpravě. Jsme u vládního návrhu, kterým se mění zákon 592 o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Jsme v obecné rozpravě. S přednostním právem se nikdo nehlásí, takže další v pořadí je pan... vidím... pane poslanče, s přednostním právem? Pardon.

 

Poslanec Jiří Mašek: Ano, děkuji. Dovolil jsem se přihlásit s přednostním právem se stanoviskem klubu ANO 2011. (V sále je silný hluk.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás přeruším na chvíli... Tak máte slovo, pane poslanče. Je to stanovisko klubu. Pane poslanče, se stanoviskem klubu. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji kolegovi Adamcovi, prostřednictvím předsedajícího, za povolení. A chtěl bych se teď vyjádřit za klub ANO 2011 k projednávanému sněmovnímu tisku 166, ve kterém jde o snížení plateb za státní pojištěnce.

Tak jak ten tisk je v současnosti dostupný, tak s ním nemůžeme souhlasit a nemůžeme ho podpořit. A nemůžeme podpořit z toho důvodu, že se jedná o snížení plateb za státní pojištěnce v souhrnu o 14 miliard, respektive o 400 korun měsíčně na jednoho státního pojištěnce. Problém je v tom, že naše vláda v loňském roce přijala usnesením vlády č. 252/2021 Sb. právě navýšení platby za státní pojištěnce, a to z vyměřovacího základu 14 570 korun platba za státního pojištěnce 1 967 korun. Došlo k zvýšení této platby o 200 korun. Podotýkám, že k tomu zvýšení došlo za vlády Andreje Babiše třikrát, a to postupnými kroky. A ten důvod byl poměrně jasný. Ten důvod byl probíhající covidová krize, zvýšené náklady zdravotních pojišťoven - budu ještě o tom mluvit - zejména ve vztahu k testování, očkování a podobně. Mimochodem, když už jsem zmínil tyto vícenáklady, tak tvořily 17 miliard korun na testování, na očkování to bylo zhruba 10 miliard, dále to byly peníze zhruba ve výši 7 miliard na výpadky péče zdravotnických zařízení na jejich krytí a celkem to tvořilo v souhrnu 40 miliard korun vícenákladů. Takže tam bylo potřeba skutečně přidat a to přidání bylo významné.

Já se historicky vrátím k tomu, že vlastně tento systém platby za státní pojištěnce vznikl v roce 1993, a tam bych chtěl podotknout, že tehdy to bylo z vyměřovacího základu 1 694 korun a ta platby činila 229 korun. Pak se poměrně dlouho nic zásadního skokového nedělo až do roku 2018, kdy ta platba na začátku vlády Andreje Babiše stoupla na 969 korun za toho státního pojištěnce. A podotýkám, dejte si to do relací, bylo to zhruba o 740 korun více proti roku 1993, jinými slovy za 25 let. A za ty poslední čtyři roky potom došlo k vzestupu až na zmiňovaných 1 967 korun měsíčně, což je bez dvou korun o tisíc korun. Tady na tom chci deklarovat, ano, bylo to způsobené vnějšími vlivy, bylo to způsobené covidovou krizí, ale na druhou stranu došlo k ohromnému posílení zdravotnictví. A já myslím, že kolegové, kteří byli ve zdravotním výboru v minulém období, toto určitě mohou potvrdit a vědí, že minulá vláda na zdravotnictví rozhodně nešetřila.

Čím se to mimochodem projevilo? Projevilo se to tím, že minulá vláda, která startovala zdravotní pojištění zhruba na 220 miliardách ročně, tak končila na 410 miliardách. Čili ohromný rozdíl. Tady chci říct jenom, že tady byly diskutovány číslovky, v jednom z příspěvků bylo řečeno 530, 550 miliard očekáváno v roce 2022, ale to jsou platby, nejenom zdravotní pojištění, ale souhrnně i příspěvky jednotlivých občanů na zdravotní péči, příspěvky zřizovatelů, obcí, krajů a podobně. Takže to jsou různá čísla. Pokud půjdeme po těch číslech komplexních, tak to je z 330 miliard zhruba na 535 miliard korun. Tyhle věci je potřeba si připomenout. A musíme si taky připomenout to, a zase kolegové lékaři to vědí, jak dlouhou dobu například prezident Kubek, prezident České lékařské komory, proháněl ministry v řadě na to, že se v České republice chce poskytovat ta nejlepší možná péče srovnatelná s vyspělými státy na západ od nás, a přitom na to dáváme 7 % HDP.

Za vlády Andreje Babiše za poslední čtyři roky došlo k výraznému vzestupu a dnes jsme na 10 % výdajů HDP na zdravotnictví a zařadili jsme se mezi lepší polovinu zemí Evropské unie. Takže to jenom pro dokreslení, co jsme do toho zdravotnictví dali. A teď máme sledovat a občanům a našim voličům nějakým způsobem pro vás snad vysvětlit, že někdo z těch peněz vezme 14 miliard korun? Já chápu dobře, že pojišťovny měly ve svých fondech poměrně dost peněz, ale dejte si otázku, jak se tam ty peníze dostaly. Jsou to peníze, které se tam dostaly v průběhu vlády Andreje Babiše, a jsou to peníze, které se tam dostaly a měly by tam setrvat zejména proto, kdyby se nám zkomplikovala situace. Ale my se dneska všichni tváříme, že problém není.

Já ty problémy pořád vidím ještě dva. Ten jeden problém je stále probíhající covid. Odborníci vám řeknou, a teď myslím opravdu odborníky, kteří se tím zabývají, že jsou překvapeni, že v minulých vlnách ten covid v podstatě v mezidobí klesl na nulu, ale on nám teď na nulu neklesl, máme pořád, přestože jsme slušně proočkováni, tak máme pořád 600 pacientů v nemocnicích, 50 pacientů na jednotkách intenzivní péče a ještě pořád deset, patnáct lidí na covid umírá. Ano , jsou to ti lidé zejména vyšších věkových kategorií, a jak říkáme, polymorbidní neboli ti, kteří mají více diagnóz a které jsme z nějakého důvodu nedoočkovali. To tady asi dneska připomínat nebudu, je to rest obou dvou vlád, jednak té naší, ale bohužel i vaší vlády, která nedokázala za ten téměř půl rok tohleto dokončit. A vidíme to pořád jako velký problém pro možnou podzimní vlnu. A tam skutečně pořád hrozí, že mezi 300 tisíci z ohrožených skupin, tak jak jsem je tady vyjmenoval, čili staří a s více závažnými onemocněními, tak tam hrozí, že ten virus může nadělat nějakou paseku. Bude nás určitě čekat očkování, čili budou určitě výdaje na očkovací látky, a kdyby přišla nějaká vlna, můžeme čekat zase minimálně ve stamilionech výdaje na testování. Už to máme za sebou, a tady bych se bál říct, že už se to nikdy nebude opakovat, byť bych si to velmi přál.

A potom tady máme druhý efekt, který přišel, se kterým jsme nepočítali, nebo druhý vliv, a to je migrace. Napadení Ruské federace znamenalo to, že se k nám uchýlili ti lidé, kteří jsou v nouzi, a my jsme se jich ujali. Ujali jsme se jich se vším a ujali jsme se jich poměrně velkoryse a jsme za to rádi. My jsme si to tady ve Sněmovně takto odsouhlasili. Nicméně se z nich stali plnoprávní pojištěnci se statutem vlastně státního pojištěnce do doby, než někteří z nich budou zaměstnání a v té kategorii se změní. Nicméně jsou to plnohodnotní státní pojištěnci s nárokem na péči v úplné šíři. A zatím, a já se ta čísla snažím sledovat i třeba v krajském měřítku, vím, že tu zdravotní péči nikterak nezneužívají, nejsou v nějakém větším masovém měřítku hospitalizováni a pouze jednotky těch Ukrajinců leží třeba na jednotkách intenzivní péče. Takže skutečně v současnosti po stránce výdajů na zdravotní péči nám nevycházejí negativně. Takže tady souhlas s tím, postarat se určitě ano, ale když potom tady slyším třeba v brzkých ranních hodinách, a to je takové klišé a vy ho používáte hodně často, a to je klišé, že se to nikoho nedotkne. Tak jestliže přijde 300 000 nových pojištěnců a mám stávající počet lékařů, zdravotních sester, ambulancí, tak jistě se nás to dotkne a musíme s tím počítat. Jestliže někdo chce pomáhat, tak musí počítat s tím, že se ho ta pomoc nějakým způsobem dotkne. A dotkne se lidí třeba v čekacích lhůtách nebo dobách. Samozřejmě například u dětských pediatrů je to asi ten nejzávažnější problém, protože dětských pediatrů je kolem 2 000, ukrajinských dětí je tady zhruba 120 000, takže prostým přepočtem, i kdyby se rozdělily naprosto pravidelně, tak je to zhruba 60 dětí na jednu ordinaci, a to při přetížení současných dětských lékařů samozřejmě velký problém je, a při jejich věkové struktuře. Lepší je to trošku u praktiků, asi obtíž bude i u té stomatologické péče.

Ale nebavme se jenom o tomhle. Samozřejmě Ukrajinci mají právo i na výkony, na které třeba naši lidé čekají, a jestliže se ukáže, že stav toho Ukrajince je horší i u dlouhodobých výkonů, na které se čeká, tak se samozřejmě dostanou třeba na operaci velkých kloubů a podobně. Je to v pořádku, ale nesmíme si to úplně lakovat narůžovo, že se nás to nedotkne. A já bych byl rád, kdyby současná vláda tyhlety věci neříkala a mluvila s lidmi na rovinu. Totéž je otázka, ale abych tady nebyl přerušen následně, se týká například školek, škol a podobně. Musíme to říkat tak, jak to je. Totéž je v otázce bezpečnosti, kde jsem ve výboru, a často diskutujeme právě o otázkách bezpečnosti s panem ministrem Rakušanem. Čili napříč problémy jsou, budou, musíme na ně být připraveni a musíme je umět řešit.

Co se týká toho, co se stalo v letech 2020 a 2021 a proč je možné se domnívat, že nárok na péči a na finance na tuto péči může narůst, a proč by bylo dobré, aby se nevyčerpaly fondy těch pojišťoven, je skutečnost, že se výrazně omezily některé výkony. Omezila se prevence, omezila se preventivní kolonoskopická vyšetření, jiná onkologická prevence, omezila se plánovaná operativa. A teď to ty nemocnice dohánějí, chtějí to dohnat, pracují na sto a více procent a funguje to, daří se to. Ale co je k tomu potřeba? Dostatek financí. A my jsme v minulosti tady už zachytili, a já pamatuji doby, kdy zdravotnická zařízení čekala na proplacení odvedené zdravotní péče třeba několik měsíců, a to je potom problém, protože skutečně s objednáváním materiálů, s možností kvalitně zaplatit kvalitní lidi a podobně je to docela velký problém a nechtěli bychom se do toho dostat.

Proto jsem přesvědčen, že je lépe ve fondech těch pojišťoven peníze nechat. Jsem ochoten diskutovat samozřejmě s panem ministrem Stanjurou o tom, a on to sám nabídl v rámci svých ranních vystoupení tady, že bychom se měli bavit o tom, v jaké výši to má být. Má to být ve výši 5 % obratu těch pojišťoven? To by pak byly vlastně fondy naplněné třeba dvaceti miliardami. Nebo to má být 10 %? Čtyřicet miliard. 15 % a tak dále. Čili je to otázka, kolik to má být. Ale rozhodně by ty fondy neměly být prázdné.

A nyní se k vám obrátím zase jako k pětikoaliční vládě. Já to tak průřezově díky té bezpečnosti zdravotnictví a takovému celkovému vhledu na to, jak to děláte, tak to sleduji vcelku s pobavením. Já vám rozumím. Vy chcete dostát svým předvolebním slibům a chcete mít co nejvyrovnanější státní rozpočet a rozhodně minimálně, protože toho se nedá dosáhnout v současné době, ale určitě chcete nenavyšování toho státního dluhu. Rozumím vám. Ale přátelé, to nejde za každou cenu. A rozhodně to nejde dělat to na vrub zdravotnictví. Vy jste vlastně ušetřili na zdravotnictví 20 miliard korun z celkových 80 miliard úspor, které jste představili. To je čtvrtina toho, co jste uspořili. Mně to přijde neuvěřitelné. V té době, když nemáme vyřešený covid, kdy tady máme Ukrajince, kdy tady máme hrozbu toho, že se covid vrátí, a tak dále. Vždyť tady je hrozba, že budeme další miliardy potřebovat uvolnit! Tak v tuto chvíli vy svým způsobem zaříznete pana ministra Válka - před chvílí tady byl.

Takže já asi to beru tak, to je, jako kdyby teď v době toho válečného konfliktu stejná vláda rozhodla, že sebere několik miliard nebo několik desítek miliard třeba Armádě České republiky, což by mně přišlo absolutně nesmyslné, ale já tady tu paralelu docela vidím. A tam je taky problém - je tam konflikt. My nějakým způsobem pomáháme Ukrajině i vojensky, ale hlavně potřebujeme zvyšovat svoji obranyschopnost. A nejsem si vědom toho, že by to úplně dobře paní kolegyně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího, skousla, takový návrh. Takže mně to přišlo, že to spadlo na to zdravotnictví, že tam ty úspory se nějakým způsobem nabízely, tak proč si na ně nesáhnout? A když říkám, že to je osvědčený scénář, když vidím, že jsou někde peníze, tak si je pojďme vytáhnout v tuhle chvíli, tím splníme svůj volební program. Někdo nás za to bude mít rád, ten, kdo to pochopí, tak nás úplně rád mít nebude.

Tak totéž v podstatě se děje teď v rámci migrační krize, kdy my chceme po vás migrační plán. Chceme vědět, jaké budou dopady do jednotlivých krajů, jak to bude vypadat na jednotlivých školách, jaké s tím budou třeba finance, co to bude znamenat pro jednotlivé nemocnice, jak to bude s ubytováním. A to všechno se pojí s tím - mimochodem se ještě pohybujeme v nouzovém stavu, který jste si vydobyli do 28. května. A bude zajímavé, až se o tom budeme bavit dál, jak je to potřeba a na co to je potřeba. Tak v tuto chvíli všechno sanují kraje a obce. Všechno platí kraje a obce. A ty kraje a obce to platí z jednoho důvodu, že z rozpočtového určení daní tam z minulých období mají poměrně dost peněz. Vy to máte zmapované, víte to, a proto je necháváte to platit, a slibem nezarmoutíš, my vám potom něco pošleme. Takže to už máme druhý segment.

A ten třetí jsme všichni my občané. Protože vaše opatření typu "my se poradíme a řekneme vám ve středu" se zúžila na to "my se poradíme, středa už není a možná vyšleme signál". A tím to v podstatě končí. Plošná opatření u energií, pohonných hmot a podobně 24 států v Evropě nějakým způsobem řeší, my se blížíme ke statečnému rozhodnutí, že tam někde uspoříme korunu padesát, což ti lidé ani nepocítí.

Takže já jenom chci říct, a zase víme, že z minulých období, kdy se dařilo, dařilo se relativně ekonomicky, neměli jsme ty problémy, bavme se o předcovidové době, tak si lidé naspořili. Lidé ty peníze mají. A proč by nám to ti lidé vlastně nezasponzorovali? Vždyť na těch vysokých cenách energií a pohonných hmot, ale i potravin vybereme prímový dépéháčko, takže ony se nám ty peníze vracejí. A já si myslím, že už si to lidé začínají, tohleto všechno, co tady říkám, uvědomovat. Bylo by dobré, abyste si to uvědomili i vy a abyste těm lidem něco zkusili také pustit.

Když se budu bavit o zdravotnictví, tak ono to vypadá, že to je všechno zalité sluncem, že těch peněz je tam hodně. Ale já mám vhled i do krajského zdravotnictví a vím, že to všechno zase tak úplně růžové není. A ty kraje dávají do krajských nemocnic poměrně hodně peněz. A jestliže my tady vezmeme 14 miliard, tak neříkám, že se ten systém nějakým způsobem rozsype, ale ta hrozba, že ty nemocnice se dostanou do propadu, teď se nebavím o nemocnicích zřizovaných ministerstvem, ale krajských nemocnic, ta je docela reálná. A my to umíme řešit na těch krajích.

Kraje těm nemocnicím formou takzvaného závazku veřejné služby, což je obezlička, jak poslat do té nemocnice peníze, když tam chybí, a je to na takové věci jako na lékařskou službu první pomoci, na některé méně atraktivní obory, jako je třeba interna nebo obory, které se nezaplatí v uvozovkách přes tu pojišťovnu tak dobře, tak závazkem veřejné služby se tam ty peníze dorovnají. A my, mně to připadá, zase počítáme s tím, že když to nebude z toho zdravotního pojištění, ty časy už tady taky byly, nebo když se ty platby budou zdržovat, tak to ty kraje samozřejmě zaplatí, protože se o své nemocnice chtějí postarat.

Teprve včera, nebo respektive dneska ráno v průběhu toho jednání, když my jsme se ostře ohradili proti tomu snižování plateb za státní pojištěnce a kolegové z SPD udělali totéž, a ono už to rezonovalo nějaký týden dopředu, tak přišel pan Stanjura s tím, a musím poctivě říct, že to řekl na začátku toho jednání, že by rád hovořil o automatu ve smyslu pravidelné valorizace tak, abychom to odpolitizovali, abychom skutečně do toho zdravotnictví za státní pojištěnce dokázali peníze posílat v přiměřené výši. Já té přiměřenosti naprosto rozumím. Ale jak začínáme? Začínáme tím, že to o 400 korun podsekneme, abychom si udělali takovou dobrou nižší základničku, a na ni budeme nějak navazovat. Já bych byl rád, kdyby se skutečně dodrželo to, co tady pan ministr Stanjura slíbil, a přizval nás jako opozici k těmto jednáním, protože my bychom u toho opravdu chtěli být a chtěli bychom našim občanům garantovat to, že to bude systém, který bude správný, trošku objektivní, odpolitizovaný, ale hlavně zajistí pro zdravotnictví dostatek financí.

Ještě bych se zmínil, že jsme dokázali v rámci, i přes tu covidovou krizi, zvednout platy zdravotníkům o 6 % procent a dokázali jsme tehdy vyplatit také covidové odměny ve výši 12 miliard korun. To jsou ještě peníze, které mně chyběly po pravdě do těch 40 miliard, jak jsem říkal, že byly mimořádné výdaje s covidem. Takže opravdu tomu zdravotnictví se dařilo.

A teď bych několik slov k tomu, kdo jsou ti státní pojištěnci a jakou čerpají péči. A chtěl bych to ještě porovnat vlastně, jaké finance za ty státní pojištěnce tečou do zdravotního pojištění a jaké finance tečou za jiné občany. Tak při zhruba 40tisícové hrubé mzdě při 13,5procentním odvodu na zdravotní pojištění se jedná zhruba o 5 300, 5 400 korun na zaměstnance. Zaměstnanec - tato částka. OSVČ má stanoveno na tento rok odvod 2 617, nebo jako základ, a OBZP potom 2 187. A vedle toho tady je kategorie státních pojištěnců, která svým složením je relativně problematická a relativně drahá. A tito pojištěnci, na hlavu je tam ten odvod v té výši teď 1 967 a po vámi plánované kosmetické úpravě neboli redukci 1 567 korun.

A já vám řeknu tu skladbu. Těch státních pojištěnců je 6 milionů. Jsou to ti, co jsou nevýděleční nebo nejsou výdělečně činní. Jsou tam například děti do 15 let. Těch je pro vaši informaci asi 1 730 000. Jsou tam nezaopatřené děti starší 15 let, těch je asi 600 000. Je tam velká skupina důchodců - 2 845 000. Tyhle ty skupiny, které jsem říkal, a nebudu se tady bavit o minoritních jako osoby důchodového věku, invalidní ve 3. stupni a podobně, ty nechám stranou, to jsou jednotky tisíc. Ale jsou to lidé, kde máme skoro 4 miliony lidí, jejichž zdravotní péče je extrémně drahá, a my na ni dáváme nejmíň! My na ni dáváme teď po té vaší úpravě 1 500 něco drobných. Je to málo, nestačí to.

Náš systém je samozřejmě solidární. Počítáme s tím, že ti, co dávají, ti zaměstnanci, těch 5 400, tak jsou solidární s těmi ostatními. Ale vy jako pravicová vláda, která by ráda snižovala daňové zatížení, já vám řeknu jenom například, neříkám, že by tak mělo být, ale mohlo by to být, kdybychom o půl procentního bodu, nebo vy jste třeba navrhli snížit právě tu "zdravotní daň" z 13,5 % na 13 %, tak byste se dostali v podstatě úplně na stejnou číslovku a stejný efekt. To je jenom o počtech, jak to má nebo nemá být. Ale rozhodně z hlediska státních pojištěnců by se ty částky měly sbližovat s těmi ostatními. Čili ten tlak na to, aby se platba za státního pojištěnce zvedala, je naprosto legitimní.

Potom tady mám nějaké poznámky k tomu zdravotnictví, jak vypadalo, jak vypadalo, když jsme vám ho předávali. A to zdravotnictví, nebudu vás s tím unavovat, protože už to tady z velké části odeznělo, ale jenom zopakuji nadpisy a okomentuji je. Dali jsme rekordní objem do zdravotnictví. Je to z těch zmíněných 322 miliard na více než 530 miliard korun v průběhu čtyř let. Dlouhodobě kritizovaný nízký poměr výdajů z HDP vzrostl ze 7,8 % za čtyři roky na 10 %. Znovu říkám, dostali jsme se do lepší poloviny Evropské unie. To, že se zahájilo mnoho staveb, že se přivedly peníze z Evropské unie, zajistilo kofinancování k získávání přístrojů transparentní, tak o tom už tady mluvit nebudu, protože se tady o tom mluvilo. Podařilo se oddlužit některé nemocnice. Opět je tady nebudu jmenovat.

A to podstatné, to je to zvýšení platů, kde skutečně proti roku 2013 došlo k téměř dvojnásobnému zvýšení platů u zdravotních sester a u lékařů z 58 000 zhruba na 101 000. Samozřejmě všechno uváděno se službami, přesčasy a podobně, to je potřeba přiznat. Nicméně došlo k tomu, že lékaři mají dneska 2,7násobek průměrného platu v republice. Snažili jsme se něco udělat v tom zdravotnictví a vydat peníze také na získávání studentů jak středních zdravotnických škol, tak se rozšířil počet míst studentů lékařských fakult. Je to běh na dlouhou trať, nicméně se to všechno děje.

Elektronizace zdravotnictví - samo o sobě úžasné věci. Já mám velmi dobrou zkušenost s eReceptem a věřím, že lékaři, co tady sedíte, přestože myslím, že kolegové z ODS to nepodporovali dlouhou dobu, tak že dneska to oceňují a přiznají, že třeba v té covidové vlně nám to pomohlo v rámci primární péče.

Léky a zdravotnické pomůcky, další kapitola. Zvýšila se dostupnost inovativních léků a zpřístupňují se léky pacientům na vzácná onemocnění. Tady bych chtěl zase podotknout, a opět to říkám, že se o tom musíme bavit, je to pravda a budete to tak chtít dělat. Ale v současnosti byly informace v tisku, že se transportovalo do České republiky 15 dětí s cystickou fibrózou, což je vzácné onemocnění, jehož léčba je drahá. A my do toho ty peníze samozřejmě dáváme. Říkám to jenom proto, že budeme těch peněz potřebovat hodně. A uvědomte si, že tady jsou léky, zejména biologická léčba, léčba onkologických onemocnění, kde třeba pro 16 lidí - nebudu vám číst názvy těch léků - stojí ta léčba na rok téměř jednu miliardu korun. My jsme se prostě posunuli tak daleko, že tyto lidi léčíme. Já bohužel pamatuji dobu, a bylo to ošklivé, byl jsem mladý lékař, když jsem začínal, a člověk, kterému bylo 65+, respektive třeba 55+ a k tomu diabetes, tak ti lidé se třeba nedostali na dialýzu a podobně. Čili takovéhle věci tady nikdy nebudou a my musíme udělat maximum, aby ti lidé dostali prostě všechno.

Nedovedu si představit, že bych potom někomu dokázal říct, že příští rok už pro vás ty léky nemáme. To prostě nejde. A to, co je méně bolestivé a co by se samozřejmě mohlo stát, že v tichosti vás nezařadíme, i když ještě vloni bych vás zařadil, ale já vás nezařadím, protože na to není... Samozřejmě vám to asi úplně natvrdo nikdo neřekne, ale dostanete jinou, standardní léčbu, ne tak účinnou. To jsou prostě věci, ke kterým bychom se v žádném případě neměli dopracovat, a měli bychom udržet to zdravotnictví na téhle úrovni, jako ho máme. A proto je z mého pohledu nutné držet zhruba těch 10 % HDP, protože při předpokladu, že se republika ekonomicky zmátoří, tak samotné udržení 10 % HDP znamená ten absolutní růst financí do zdravotnictví rok od roku. Myslím si, že by to mělo stačit.

Boj proti rakovině tady široce představil pan předseda Babiš, takže tam bych do toho víc nezabrušoval. Zmínil bych se spíš o reformě primární péče. Reforma primární péče je naprosto základní záležitost, ale závisí na lidských zdrojích, na praktických lékařích. Zmínil jsem tady absolutní nedostatek praktických lékařů pro děti, s praktiky pro dospělé to není o mnoho lepší. Nicméně ta šance, jak zekonomizovat a zefektivnit zdravotnictví, je zvyšování kompetencí právě těch mladých praktických lékařů a zvýšení atraktivity tohoto oboru, aby do toho oboru chtěli, aby věděli, že můžou sami něco rozhodnout, sami něco předepsat, sami se aktivně účastnit léčby pacienta. Ta reforma primární péče určitě, na té se začalo pracovat.

Koncepce urgentní péče. Urgentní péče, z toho mám velikou radost, protože jsem původně záchranář. Třicet let jsem to dělal, deset let jsem dělal vedoucího lékaře letecké záchranky. Pořád jsem byl v sanitce nebo ve vrtulníku a k tomu jsem vedl pracoviště a končil jsem v pozici ředitele královéhradecké záchranky. Nebudu vás tím unavovat, krásné vzpomínky. Ale chci vám říct, že i v rámci těch záchranek nebo nemocnic, když se dostanete k tomu, že máte nějaký omezený budget peněz, tak se dá odvádět skvělá práce, když se zorganizuje optimálně. A ta záchranka na tohleto je krásný obor.

Celou dobu jsme snili o tom, aby se podařilo to, co my jsme v Hradci měli, aby se to podařilo plošně, že budete mít spádové traumacentrum a spádový urgentní příjem. To jsou dvě věci, které na záchrance extrémně zvyšují možnost přežití pacientů, jak úrazových, tak neúrazových stavů. A teď se podařilo v rámci předchozí vlády zahájit koncept budování 78 urgentních příjmů ve všech dříve okresních, dneska většinou krajských nemocnicích. A je to věc, která je zásadní. Pomůže to dořešit i takzvanou lékařskou službu první pomoci. A zase je to ale spojené s financemi. Vždyť tady v tomto případě ty finance z velké části, myslím, že zhruba z 85 %, jdou z evropských dotačních fondů a je tam relativně příznivá spoluúčast. Nicméně to, co se dnes děje ve stavebnictví, tak to, co bylo naplánováno za miliardu, tak už dneska po třech letech je za dvě. Je tam určitý problém, ale to se podařilo všechno nastartovat.

Péče o duševní zdraví. Původně byl megalomanský plán, že se udělá 100 center duševního zdraví, že se bude deinstitucionalizovat psychiatrická péče a že to bude probíhat ambulantně v příznivém prostředí. Vázne to ale na personálu. Zatím se podařilo 30 těch CDS otevřít a zhruba ten plán, pokud mám dobré informace, tak se dneska redukuje a uvažuje se zhruba o cílovém počtu 70. Ale uvidíme, jak se k tomu postaví současná vláda a současné vedení ministerstva.

Domácí péče. Úžasná věc. Pomáhá nám ve zdravotnictví velmi. Zdvojnásobila se platba, nebo zdvojnásobily se finance, které poskytujeme na domácí péči, z 1,8 na 3,8 miliardy korun. A ta domácí péče významným způsobem pomáhá jak praktikům, tak nemocnicím v tom, že řada z té péče se dá zařídit středním zdravotnickým personálem a zkušenými sestrami, a ty pacienty nějakým způsobem chrání před zbytečnými převozy do nemocnice. Rozvoj paliativní duchovní péče a tak dále. Těch věcí by tady byla celá řada.

A teď se chci zeptat: Jestliže chceme, jak jsem naznačil, to zdravotnictví nějakým způsobem z vašeho pohledu možná zekonomizovat a využít co nejvíc těch peněz, které už v tom zdravotnictví jsou, tak spojím pár dotazů. Nehrozí náhodou to, že bychom se dostávali zpátky k nějakým jasně vámi třeba do budoucna vymezovaným doplatkům? Jestli ano, pojďme se o tom bavit, ale prostě v tuto chvíli si myslím, že to není na pořadu dne. Nebo není to předzvěst toho, že by se měly třeba redukovat zdravotní pojišťovny? Pan Stanjura to tady naznačil, že si dovede představit, že jich nemusí být sedm a že můžou být, blíže nespecifikoval, ale pochopil jsem, že třeba tři čtyři. Jistě i o tom se dá diskutovat. Ale tady bych volil velikou opatrnost. A vím, že některé z těch pojišťoven nejsou v úplně optimální kondici a některých by se redukce právě těch plateb mohla svým způsobem dotknout. Ale pak to nejhorší, co by mohlo být, by bylo, kdyby ty zdravotní pojišťovny končily nekoordinovaně nějakým krachem, násilným slučováním a podobně. Čili představit se dá ledacos, ale jenom chci říci, že je potřeba o tom diskutovat a být asi v tom i otevření.

A teď tady mám nějaký report z pojišťovenství a jenom bych chtěl říci číslovky v procentech, o kolik se navyšovala péče, nebo se navýšil počet ošetřených, nebo se navýšily platby za péči za minulý rok. A půjdu podle jednotlivých skupin.

Stomatologie plus 5,3 %. Péče praktických lékařů, tam je nárůst hodnoty bodu o 18 %. Počet unikátně ošetřených pacientů o 11 %. Gynekologická péče o 6 %. Rehabilitační péče o 6 %. Diagnostická péče, a to bylo dáno právě tím zejména testováním v souvislosti s covidem, o ohromných 36 %. Počet ošetřených pojištěnců o 79 %. Ale to jsou v té diagnostické péči covidem zkreslená čísla. Domácí péče, kterou jsem tady chválil, navýšení o 7,3 %. Specializovaná ambulantní o 9,5 %. Ošetřovatelská a rehabilitační v pobytových zařízeních sociálních služeb o 16,5 %. Proč to říkám? To je meziroční nárůst za rok 2021. Nárůst se dá očekávat i za rok 2022 a my na to musíme mít peníze, respektive pojišťovny by na to měly mít zdroje. Takže tolik k těmto údajům.

Ještě bych zmínil centrovou péči o 16 % nahoru. A jak jsem vám říkal, lék na spinální muskulární atrofii, má ho malé množství pacientů, ale roční náklad 855 milionů. Lék na nádor prsu, jeden konkrétní, 134 milionů. Tady vyjmenované léky v hematoonkologii 275 milionů, 115 milionů, 90 milionů, 236 milionů. V součtech jsou to jednotky miliard. A jsou to léky, na které jsou ti pacienti nastaveni, a my musíme počítat s tím, že na to finance stále budou.

A ještě tady mám takovou drobnost a to je stav zdraví v Evropské unii, materiál, ze kterého s určitou radostí právě už odečítám, že Česká republika se s Evropou srovnala v uplynulém roce na těch 10 % HDP na výdajích na zdravotnictví. Téměř dosahuje průměru HDP na hlavu, jako je průměr Evropské unie. Průměr Evropské unie je 29 000 a tady nám uvádějí 28 000 za Českou republiku.

Máme perfektní čísla v nezaměstnanosti. Loni to bylo 2,6 %, Evropská unie měla 7,1 %. Je zajímavé, čeho si v rámci zdravotnictví všímají a co se tam porovnává. A v čem jsme byli úžasní a byl bych strašně rád, aby to vydrželo, tak to je míra chudoby. Do chudoby podle těchto kritérií spadlo v České republice vloni 10 % a v rámci Evropské unie to bylo 16,5 %. Těch údajů je tady celá řada, ale já vás s nimi nebudu unavovat. Nechci nic zdržovat. Jenom bych byl rád, aby prodlužováním té ekonomické politiky, jak ji vedete, pomoci-nepomoci konkrétním lidem, kteří to potřebují, se míra právě té chudoby nepřiblížila evropským měřítkům, evropskému průměru. Je dobré, když v něčem zůstaneme lepší, než je Evropa.

Pak jsem si tady vybral ještě jednu věc, a to vyjádření prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven České republiky, inženýra Ladislava Friedricha. Protože jsem tady poslouchal od pana Stanjury, že jste se sešli, nebo vaši vybraní představitelé, se zástupci pojišťoven, a on to tak neřekl, ale pochopil jsem, že vše je téměř zalito sluncem a že to je báječné. Tak prezident Svazu zdravotních pojišťoven v poměrně čerstvém rozhovoru píše:

Příští rok bude potřeba, aby stát přidal do zdravotnictví 20 miliard. - Takže ne asi ubírat, ale spíš přidat. - Bez zvyšování plateb státu úhrady služeb klesnou. Klesnou úhrady služeb. Na dotaz: Je pravda, že ministr zdravotnictví se zdravotními pojišťovnami jednal, než vláda rozhodla o zpětném zmrazení plateb za státní pojištěnce? - Odpověď: Proběhla dvě jednání. Na prvním pan ministr naznačil, že taková úvaha existuje. Na další jednání týden nato přišel i ministr financí. Bylo to den před jednáním vlády a bylo zřejmé, že nám to rozhodnutí spíše oznamují, než že by to byla věc k diskusi. Nicméně debata následně proběhla. My jsme upozorňovali, že řada našich nákladů byla způsobena rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví. Připomněli jsme, že zdravotní pojišťovny chtěly usilovat o vyrovnané hospodaření v dalších letech, ale bohužel před sebou tlačíme deficit.

Mluvilo se i o platbách za státní pojištěnce na příští rok? Ministr nevyloučil, že pro rok 2023 nějakou korekci bude muset udělat. Plédovali jsme za to, aby to bylo už rovnou definitivní řešení s automatickou valorizací. - Takže fajn nápad od těch pojišťoven. - Upozorňovali jsme, že jen nestačí zajistit pravidelnou indexaci, ale současně vyrovnat a saturovat deficit mezi výdaji a příjmy.

Ten rozhovor pokračuje. Je poměrně zajímavý, nebudu vás tím zdržovat. Asi bych dokázal poslat odkaz.

Jsou potřeba peníze. Říkají to zástupci zdravotních pojišťoven. Další citace. Byla by chyba, kdybychom kvůli ekonomické situaci přestali investovat do nových technologií ve zdravotnictví, říká Pavel Hroboň, poměrně známé jméno. A opět: Ekonomická situace se nepochybně podepíše i na financích, které bude mít k dispozici zdravotnictví. Podle Pavla Hroboně z Advance Healthcare Management Institute by ale bylo chybou, kdybychom kvůli tomu měli rezignovat na investice do nových nákladově efektivních technologií. Ty totiž mohou do budoucna přispět k tomu, že populace vydrží déle práceschopná, bude trávit kratší čas na nemocenské, díky čemuž se investované prostředky vrátí. A tak dále. Takže zase výzva k tomu: pojďme, investujme, pokračujme.

Další. Boj proti kyberútokům ve zdravotnictví potřebuje peníze. Další článek. Zas bych tady mohl jmenovat a zase je tady vyjmenováno nebezpečí, co se může ve zdravotnictví stát, počty útoků na zdravotnictví a vlastně žádosti o to, aby se na tyto věci dávaly potřebné finance.

Ano. Vrátím se k té pojišťovně. Takže jsme zpátky. S tou pojišťovnou to samozřejmě také všechno souvisí. Protože zdravotnické zařízení... Pane profesore, prostřednictvím pana předsedajícího (k poslanci Bohuslavu Svobodovi.), když máte někoho zaměstnaného, IT odborníka nebo několik, kteří vám tam vychytávají kyberútoky, z čeho to ta nemocnice platí? Platí to z provozu, z provozních peněz? Já jenom říkám, že to spolu souvisí. Dobře, ale teď jsem říkal boj proti kyberútokům. (Poslanec Svoboda: To už jsem neslyšel.) Dobře, tak jsme si to vysvětlili, moc děkuju.

A poslední je takový dopis, pro mě to byla taková citovka, od jednoho kolegy jsem dostal a popisuje mně tady nedostatek dětské psychiatrické péče. Myslím, že už to tady dneska také bylo. Psychiatrům přibylo 80 % pacientů za deset let, v současné době psychiatrickou diagnózou může být nemocno v České republice až 1,1 milionu lidí. V takové situaci ministr Válek říká, že reforma psychiatrické péče není třeba a radu vlády pro duševní zdraví nepotřebuje. A tady jsou popisy potom jednotlivých článků, jednotlivých případů, jak přibylo těch 80 % za deset let, chybí hlavně psychiatři pro děti. Já si myslím, že těchhle případů je celá řada. V současnosti nesmíme zapomenout na to, že sem přišlo poměrně dost stigmatizovaných lidí, právě i těch uprchlíků z Ukrajiny, že i jim je potřeba se věnovat, takže tady jenom říkám, že jsou další věci, které nás zase budou stát peníze, musíme se o to postarat a je to ten nápor třeba na tu zmiňovanou psychiatrickou péči, na kterou dneska malé dítě, respektive jeho rodiče čekají třeba v řádu mnoha týdnů, několika měsíců.

Takže to je můj příspěvek k tomu, proč nesahat na ty peníze ve zdravotnictví, proč nechat zdravotním pojišťováním ve fondech dostatek zdrojů. A říkám to znovu, můžeme předpovídat další covidovou vlnu, můžeme předpovídat možný nárůst třeba ještě migrantů a podobně, dalších problémů. Já jsem přesvědčen o tom, že je potřeba to těm pojišťovnám nechat a že těch 12 miliard za to opravdu nestojí. Nebo 14 uspořených miliard. Protože ony by nezmizely z těch fondů zdravotních pojišťoven, to se dá ohlídat. Ale mít tam nějakou rezervu a nejít úplně na dřeň. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Já také děkuji. To bylo stanovisko v rámci poslaneckého klubu hnutí ANO, kdy byl pověřen pan poslanec Jiří Mašek. Já jsem převzala řízení schůze, ale zbylo tady na mě mnoho omluv, které se nahromadily mému kolegovi, který řídil schůzi, takže se omlouvám, než dám slovo dalšímu řečníkovi, musím všechny omluvy přečíst.

Nejdříve se omlouvá paní předsedkyně Alena Schillerová a to od 16.00 do 17.30 z pracovních důvodů. Dále zde mám omluvu pana Romana Bělora a to od 16.10 do 17.30 z pracovních důvodů, Aleš Dufek od 16 do 17 hodin ze zdravotních důvodů, pan Jaroslav Faltýnek dne 4. května z důvodů rodinných na celý den, pan ministr spravedlnosti pan Pavel Blažek, a to dnes od 12 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, pan poslanec Pavel Růžička, a to mezi 18. až 23. hodinou. Dále je zde omluva pana poslance Josefa Kotta, a to mezi 17. až 23.45 a od 17 hodin do konce jednání z rodinných důvodů, omluva Roberta Stržínka, a to dnes mezi 14. a 16. hodinou z pracovních důvodů. Pak je tady omluva pana předsedy Andreje Babiše po zbytek jednacího dne, a to z pracovních důvodů. Tohle si myslím, že je dvakrát - Roman Bělor 17.30 až 20.30 z důvodů pracovních. A poslední omluvení pana ministra zahraničních věcí Jana Lipavského, a to dnes od 13.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

Takže to byly omluvy a nyní se hlásí o slovo s přednostním právem zpravodaj a to je pan poslanec Tom Philipp, takže tímto mu předávám slovo. Máte slovo.

 

Poslanec Tom Philipp: Děkuji, vážená paní předsedající. Vážení kolegové, nechtěl jsem vystupovat, nedá se nic dělat. Náhodný kolemjdoucí, který by šel tady kolem té místnosti, nebo by se náhodou díval na televizi, což si nedovedu představit v takovém krásném počasí, jaké teď panuje mimo tuto místnost, by mohl mít pocit, že za ty čtyři roky se vyřešily všechny problémy českého zdravotnictví. Slyšeli jsme tady, prostřednictvím paní předsedající milý Jirko, kterého si jinak velmi vážím, že máme zajištěnu hemodialýzu. Ano, máme ji zajištěnu, ale už mnoho let. To, o čem Jirka mluvil, to byly doby socialismu, které tady měly jaksi nějaké limity padesát let, ale dál už dialýza nebyla. To je ale dávno za námi, to není nic, co by sem teď přinesla ta minulá vláda.

Dozvěděli jsme se o tom, že tato vláda zařídila eRecept. Nezlobte se na mě, už jsem to říkal předtím, když tady mluvil pan poslanec Babiš. Ne, eRecept nezařídila tato vláda, tedy ta minulá vláda pana premiéra Babiše. To zařídila vláda pana premiéra Sobotky. Na tom se pracovalo čtyři roky, byl to velmi zbastlený projekt, který se podařilo za ty čtyři roky dostat zpátky k životu, a pak za pana ministra Ludvíka se to rozjelo. A pan doktor Blahuta, který tehdy vedl SÚKL, na tom nechal svoje zdraví. A můžu to říct, já jsem to v té době dělal s ním, já jsem to viděl. On objížděl konference, přesvědčoval praktické lékaře. Byl k tomu veliký odpor, lékárníci to nechtěli, všichni to nechtěli. A dneska samozřejmě vidíme, jaké to bylo požehnání, a v době covidu bychom bez toho byli jak bez ruky. Ale pan doktor Blahuta za to dostal kopačky ze SÚKLu od nové vlády, která tehdy přišla. Tak jen abychom si připomněli ty konsekvence. Náhodný pozorovatel by si mohl myslet, že to všechno udělala Babišova vláda.

Reforma primární péče. To je další věc, kterou vždycky když slyším, tak mně zbytek vlasů stojí na hlavě, protože prostě o tom se čtyři roky mluví - a řekněte mi, kde ta reforma je? Kde pan minulý ministr, dvakrát ministr Vojtěch Adam, udělal nějakou reformu? Ano, nalily se tam možná nějaké peníze, ale praktiků je stále málo, praktiků pro děti a dorost je stále málo. A slyšeli jsme a víme to všichni, psychiatrů, dětských psychiatrů, ale i diabetologů a v některých krajích revmatologů, jako jsem já. Prostě je jich málo. Nic se v tom zásadního nezměnilo. Jediné, co se udělalo, a zase musím bohužel říct, že to nebyla tato vláda, která s tím začala, přidalo se vysokým školám, takže v tuto chvíli studuje na vysokých školách, myslím tím lékařských fakultách, o 200 studentů víc. Ale to nebyl projekt, který by přinesl pan ministr Vojtěch. To je projekt, který jsme rozjeli s panem profesorem Duškem, a on to nezrušil, buď mu sláva za to, pokračoval v tom, dotáhl to. Samozřejmě sláva padá i na něj, protože to prostě nezrušil.

Mluví se o tom, že zdravotnictví dostalo obrovskou finanční injekci. Vypadá to trošku, jako by ta vláda vzala nějaké svoje peníze a ty peníze do toho dala. Ne, ta tam dala naše peníze. Já jsem rád, že je tam dala. Samozřejmě, jsem zdravotník. Já jsem rád, že se posílil ten resort, že tam ty peníze jsou. Ale nejsou to nějaké peníze vlády, jsou to naše peníze, vás všech, jsou z našich daní. Takže ani ne ze zdravotního pojištění, protože to zdravotní pojištění zůstalo stále stejné, to je 13,5 %. To jsou peníze z našich daní. Mohlo se za to udělat něco jiného, ale já jako zdravotník, jako občan a i třeba budoucí pacient jsem rád, že to rozhodnutí vláda udělala, že tam ty peníze dala. Ale jsou to pořád naše peníze, nejsou to peníze vlády, které by tam ona jako ze svého dala.

A co se týká těch urgentních příjmů, opět jsem rád, že myšlenka na urgentní příjmy tu vznikla. Vznikla tady proto, že právě ten sektor praktických lékařů nefunguje tak optimálně, 24 hodin denně, a je potřeba se o ty pacienty 24 hodin denně starat. Lidi nestonají od osmi do dvou, lidi stůňou prostě furt. A protože je potřeba i po té druhé třetí hodině je nějak ošetřit přes celou noc, tak tady vznikla myšlenka urgentních příjmů. Je to dobré, nicméně v tuto chvíli je to trošku virtuální. Já doufám, že se tam podaří ty peníze dostat přes evropské fondy, že pojišťovny tam nějakým způsobem zafinancují - ony už teď jsou na to kódy, takže to financují. Ale zase, není to něco, co by bylo dotaženo, co by bylo hotovo. Prostě se to rozjelo, ale rozhodně se to za ty čtyři roky nikam nějak zásadně neposunulo. Tak zase taková další, bych řekl, trošku těšínská jablíčka pro pacienty.

A potom je zajímavé, že se tady zásadně bavíme o onkologii jako o velkém tématu, což je samozřejmě velké téma. Každý čtvrtý člověk zemře na onkologické onemocnění. Je to velké téma, musíme se té prevenci věnovat. Je to jediný způsob, jak se s tímhle onemocněním se ctí vyrovnat. Už méně se mluví o chronických chorobách, jako je diabetes, jako je ischemická choroba srdeční. To jsou další choroby, kterým je potřeba se věnovat, a to si jako zdravotníci a součást té současné vlády uvědomujeme a budeme na tom pracovat.

Ale vůbec se tu nemluví o tom, že tu taky byl nějaký covid a že ten covid byl velmi nezvládnutý. Byli jsme mnoho měsíců na špici v úmrtích, v počtu nemocných na počet obyvatel. A to jako kdyby nebylo. Tyto chyby, které neříkám, možná kdybychom tam byli my, udělali bychom třeba podobné, nikdo v té době úplně nevěděl, jak se má chovat. Ale potom v té druhé vlně, třetí vlně, čtvrté vlně, tam tedy už ten výkon, aspoň já jako prostý lékař, přednosta kliniky, která se starala o covidové pacienty, kde místo revmatologie a rehabilitace jsme se starali o umírající pacienty s covidem, dusící se, tak tam ta podpora ze strany ministerstva byla tedy minimální. Ani věcná, ani řekl bych vědecká, nebo respektive vědomostní, ani nějaká pravidla, ani nějaká další podpora prostě nebyla. Vždycky když skončila vlna, tak se řeklo: hurá, už skončila, tak už bude asi konec, už se to asi nevrátí. A ejhle, ono se to vrátilo. Co se dalo dělat? Zase jsme se zverbovali z revmatologie na covidové oddělení a zase jsme se o ty pacienty starali. A můžu říct, že jsem viděl ty sestřičky, které nebyly na tento způsob medicíny samozřejmě přivyklé, protože jsou prostě zvyklé na jiný druh pacientů. Viděl jsem ty lékaře, ty sekundáře, co to s nimi dělalo, starat se o umírající lidi najednou z ničeho nic, když jsou školeni na úplně jiný druh práce, bez toho, aby tady byla nějaká podpora, bych řekl, širšího charakteru, která by pro ně z byla hlediska ministerstva. Dávali jsme si tu podporu navzájem, hledali jsme prostě v různých análech, abychom ty pacienty co nejlíp léčili, žádali jsme kolegy pneumology a internisty, aby společně s námi ty pacienty léčili. Každý ten špitál si samozřejmě zavedl nějaká pravidla, aby to bylo co nejbezpečnější a nejkvalitnější pro ty pacienty. Nicméně z toho vršku nic zvláštního nepřišlo.

To bych jenom chtěl říct, aby náhodný kolemjdoucí kolem televize nebo kolem tohoto sálu neměl pocit, že to tady je růžové a že se tady za čtyři roky stalo něco převratného. Ne, systémově se v tom zdravotnictví za čtyři roky skoro nic nestalo. Nalilo se tam hodně peněz a já doufám, že současná vláda, my, že se nám podaří teď udělat systémové kroky, které využijí tento finanční objem, který tam opravdu bezprecedentně natekl, k tomu, abychom pro pacienta, pro našeho klienta, tu péči zkvalitnili, zdostupnili a aby pro něj byla přívětivá. Děkuju. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Já také děkuji panu zpravodaji. A vaše vystoupení vyvolalo několik faktických poznámek. První, kdo je přihlášen, je pan poslanec David Kasal a připraví se Jiří Mašek, Farhan Kamal a Věra Adámková. Pane poslanče, vaše faktická poznámka.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, paní předsedající. Já jsem za posledních 24 hodin nemluvil a teď mě to nenechalo klidným. Na to, že se s Tomem známe velmi dlouho, tak jsem si udělal pár poznámek.

Začnu eReceptem. Já si velice dobře pamatuju, kdy jsme seděli tamhle v Aktech, kde jsme cizelovali to, že ta politická reprezentace, která tady byla v minulém období, ten eRecept schválila. Já nezpochybňuji to, že se museli lékaři objet, ale tady to bylo schváleno. Jinak by to nebylo a dělalo se to s určitým kompromisem, aby to vůbec prošlo.

Za druhé - hemodialýzy. Na hemodialýzy se kolegové nemůžeme koukat prizmatem Prahy, protože hemodialýzy v některých krajích nejsou. A já si pamatuji v předchozím období, kdy konkrétně v našem Pardubickém kraji se dodělávaly, aby to bylo pokryto.

Za třetí, co se týká toho, že vláda dala peníze do zdravotnictví. Já si nemyslím, že tady zaznělo, že peníze dala vláda ze svého. Já si pamatuju ty doby, protože už jsem ve zdravotnictví taky nějakou dobu, dvacet osm let, a předchozí vlády ODS, ČSSD měly možnost tam ty peníze dát taky. Mohly taky navýšit na 10 %. Udělaly to? Neudělaly. A já jsem tady rád, že to k tomu dospělo a bylo to tak.

Poslední věc, jestli mám ještě čas. Byl jsem členem KS COVID, která pravidelně dávala hlášení, bylo to požadované i zdravotním výborem, bylo to vyvěšeno, takže pokud někdo chtěl, tak se mohl pravidelně informovat na stránkách Ministerstva zdravotnictví. A minimálně, co se udělalo, tak se udělal systém krajských koordinátorů, kdy se zmapovali všechny jipky, všechna lůžka jipek, všechna zařízení, kde byl kyslík. A už musím končit.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Pane poslanče, čas. Děkuji za dodržení času. Další, kdo je přihlášen s faktickou poznámkou, je pan poslanec Jiří Mašek. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážená paní místopředsedkyně, my prostě musíme přátelsky, takže milý Tome, prostřednictvím paní místopředsedkyně, 13,5 % skutečně platí od roku 1993. Akorát se zvyšuje ta průměrná mzda a ten balík peněz roste. Ale tam, kde je ten veliký rozdíl a kam se ty peníze dostaly, tys to možná nezaslechl, anebo jsem to možná řekl nesrozumitelně, ale v roce 2018, když ta vláda začínala, tak platba za státního pojištěnce byla 969 korun, ale když končila, tak 1 967 korun, rozdíl je 998, řekněme zaokrouhleno na tisícovku, a tu tisícovku si vynásob 6 miliony pojištěnců. Takže tam ty peníze skutečně přitekly. To jenom na to, že je to s tím financováním jednoduché a že 13,5 % je pořád stejných. Není. To jsou úplně jiná čísla.

Druhé - covid. Já nerad. Vím, že je pravda, že jsme ho nezvládli. On ho málokdo zvládal. Ale my jsme tady měli prostě extrémní situaci a skutečně nám v porovnání s Evropou umíralo výrazně víc lidí, než je průměr v Evropě, a ukázalo se, že opatření typu zavírání okresů, ale to jsme chytří dodatečně, možná zavírání hranic, omezování podniků do tolika hodin, do tolika hodin nemělo asi zdaleka takový efekt, jak se ukázalo, že mělo očkování. Já tady nechci spekulovat a nejsem toho přítel. Nepropagoval jsem to nikdy. Kdyby se podařilo oočkovat o půl roku dříve, tak ty číslovky mohly být úplně jiné. Ale buďto bychom museli - z našich postsovětských států kromě těch, od kterých jsme ty vakcíny tedy nechtěli asi oprávněně, tak Poláci neměli, Slováci neměli, bylo to dost podobné. A to, že jsme prostě takový střed Evropy, holt se nám to tady rozšířilo, nezvládlo se to. Ale to očkování, znovu říkám, je ten dluh do budoucna to dotáhnout. Díky.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Pane poslanče, čas. Děkuji. Další, kdo je přihlášen s faktickou poznámkou, je pan poslanec Kamal Farhan. Poprosím ho, aby přišel k řečnickému pultu. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Kamal Farhan: Vážená paní předsedající, pane poslanče, nedala mi ta vaše hezká řeč, abych na ni nezareagoval, a vyjmu z ní dvě věci.

První věc je nedostatek lékařů a jejich současná situace. Ano, zmínil jste, že vlastně došlo k navýšení studijních míst o 20 %, samozřejmě jsou tam rezidenční místa a další podpory. To je vlastně nějaké aktuální řešení. Ale aby byl dostatek lékařů v současné chvíli, a víme to oba, tak než se takový lékař dostane do praxe a může samostatně pracovat, tak to trvá minimálně deset let. To znamená, že vlastně na to měla myslet vláda, která tady byla někde v roce 2010 až 2013, a její stratégové měli toto připravit a zajistit. Není to vláda poslední, ale je to ta vláda, která tady byla před deseti, dvanácti lety. Jinak prostě není možné mít v současné době ty lékaře a my si je v uvozovkách z prstu nezískáme.

A co mě velmi potěšilo, že jste byl rád a opravil jste možná některé předřečníky, já jsem to tedy neslyšel, ale dobrá, že jste byl rád, a strašně mě to těší, že ta vláda nedala svoje peníze do toho zdravotnictví, pomohla těm pacientům, nebyly to její peníze, jsou to naše peníze. A to je to správné. A já s vámi naprosto souhlasím. Ale s čím nemůžu souhlasit a musím se zeptat, když jste se radoval, že Babišova vláda do toho dala tyto peníze, proč dneska zastáváte názor, aby Fialova vláda ty peníze tomu českému zdravotnictví ubrala? Děkuji. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji mnohokrát za dodržení času. Další, kdo je přihlášen k faktické poznámce, je paní poslankyně Věra Adámková. Paní poslankyně, vaše dvě minuty. Máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážený pane kolego, milý Tome, mně se moc líbil samozřejmě ten příspěvek, jsem ráda, že jsi to tak aktivně poslouchal. Jenom musím říci, že člověk se opakovaně dopouští takových těch opakovaných chyb. A samozřejmě chápu všechny politické věci a politická zadání. Jenom musím říci, protože se známe opravdu s panem doktorem asi třicet let, že situace je tam tak, že v době covidu, a já tady tu vstřícnost z druhé strany teď nevidím, tak ta Babišova vláda, která byla tak hrozná, špatná a tak dále podle vás, měla takzvaný opoziční covid tým, kde já jsem jeho součástí nebyla. A já musím říci, že pan ministr Vojtěch podle našeho názoru se možná bavil více s tímto opozičním covid týmem a radil než tedy s kýmkoli jiným. Čili já se domnívám, že kolegové, kteří jsou od vás a asi tam byli přítomni, my tam opravdu nechodili, tak možná ti by mohli lépe osvětlit, a nechci to tady vysvětlovat, jak se tam hovořilo, do čeho mohli zasahovat, a měli informace. Čili všechny ty informace tam byly. A opravdu tento covid tým byl. To jenom proto, že tady ty informace zase nemáš ty, tak samozřejmě my je osvětlíme.

A prostřednictvím paní předsedající, jsem ráda, že víš, že vláda nedává peníze ze svého, to jsem ráda, že v tom se shodneme. Ovšem nemůžeme souhlasit s tím, že se sníží o 400 korun platba za jednoho státního pojištěnce, a budeme jim tvrdit, nebo tedy vaše vláda jim bude tvrdit, že zachováme kvalitu zdravotní péče, protože to byste byli schopni vyřešit kvadraturu kruhu. A to zatím nikdo neumí. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. A máme tady další faktickou poznámku, se kterou se přihlásil přímo pan zpravodaj Tom Philipp. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Tom Philipp: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, vidíte, že ve zdravotnickém výboru s těmi zdravotníky to je takové hezké, my se vlastně máme rádi. (Smích v sále.) Dal jsem na to šest vteřin, abych vám to řekl.

Samozřejmě úhradová vyhláška, která byla napsána na konci minulého roku, kterou ještě psal minulý ministr, tak ta ty peníze nějakým způsobem rozdělila. A ty finanční prostředky jsou dostatečné na to, aby pokryly nároky úhradové vyhlášky, která ošetřuje rok 2022. A jsou dostatečné i bez toho, aby tam bylo těch 14 miliard. A ta filozofie je taková, že jestliže mám prostě v kapse stovku a rozhodnu se, že si něco koupím za padesát korun, tak nepůjdu do banky, abych si půjčil těch padesát korun, abych z toho platil úrok, ale sáhnu do té kapsy a zaplatím to z té kapsy. To znamená, to, k čemu směřuje pan ministr Stanjura, je to, že nechce platit úroky ze 14 miliard, když tam v tuto chvíli nejsou potřeba.

A já se těším na společnou debatu o pravidelné valorizaci a o tom, jak bude nastaven ten práh, od čeho se budeme jaksi odpichovat. A věřte mi, že udělám, zase společně jistě s vámi a hlavně tedy s kolegy z pozice, aby pro zdravotnictví bylo finančních prostředků co nejvíce, protože samozřejmě to bude znamenat do budoucna i kvalitní péči o pacienty a spokojené zdravotníky. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za dodržení času. To byla poslední faktická poznámka. V tuto chvíli mohu konstatovat, že jsme v obecné rozpravě a že v tuto chvíli nemám zde avizováno žádné přednostní právo. A v tuto chvíli poprosím, aby k řečnickému pultu v rámci rozpravy přišel pan poslanec Patrik Nacher, který bude mít tedy časový limit, který mu za chvíli spustím. Pan poslanec avizoval, že tedy pokud to nestihne, tak by chtěl využít svého práva dvakrát deset minut. Zeptám se, jestli s tím...

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak já to můžu říct rovnou, já nechci zneužívat jinak, já mám tam nahlášené přednostní právo, ale já ho nechci zneužívat.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Dobře. Já se spíše zeptám všech, kteří jsou zde, jestli s tím má popřípadě někdo problém, abychom ho pak popřípadě nerušili v příspěvku. Vidím především na pravé straně, že souhlasíte. Mnohokrát za to děkuji. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji vám. Vážená paní místopředsedkyně, myslím, že to ani nevyčerpám, ale kdyby náhodou, tak abych nebyl přerušen uprostřed nějaké nosné myšlenky. Tentokrát nebudu říkat, že jsem nechtěl vystupovat, protože jsem chtěl vystupovat. Připravil jsem si k tomu nějaké podklady. Vezmu to zase trochu z jiného úhlu pohledu. Ale nejprve, než začnu hovořit, tak jsem si tady udělal poznámky k tomu, co tady bylo řečeno, a rád bych k tomu také něco řekl.

Za prvé ohledně eReceptu, že za to pozitivně nemůže ta předchozí vláda, ale až ta předpředchozí, a že tudíž si jako hnutí ANO připojujeme nějaké plusy, které za námi nejdou. Tady bych chtěl připomenout, že často v negativních věcech argumentujete, že hnutí ANO je ve vládě osm let. Nemělo sice premiéra čtyři roky, ale že je ve vládě osm let. Když je to v negativním, tak by to mělo být i logicky v pozitivním, a ne selektivně, že jednou jako v negativním jo, v pozitivním ne. To je jedna poznámka.

Druhá, že dávají peníze daňových poplatníků, jsou to peníze daňových poplatníků, nikoli vlády. To já souhlasím. Ale to je prostě normální terminologie, kterou říkají politici. Naposledy jsem si přečetl, že vy dáváte peníze, nebo budete přidávat seniorům od 1. července. Také to říkáte, že to dáváte vy. To prostě takhle je. A také vás nebudu opravovat, že to jsou peníze daňových poplatníků. To všichni vědí.

Poslední poznámka z tohoto ranku - pravidelná valorizace. Já jsem za to osobně rád, že tam bude tenhleten mechanismus. Na druhou stranu je pravdou, a to si pojďme říct, i když je to nedokazatelné, kdybychom my neprotestovali tak dlouhodobě, protože tenhleten návrh tady byl avizován vlastně od projednávání státního rozpočtu, tak je otázka, jestli kdyby tady opozice ten tlak nevytvořila, tak jestli vy byste přišli s tou valorizací. To nevím. To je možná asi řečnická otázka. Pan překladatel tady není. Pan kolega Tom Philipp teď neposlouchá, tak nevím. Ale myslím si, že i díky tlaku opozice jste přišli s tou pravidelnou valorizací. Kdybychom to promlčeli, tak si myslím, že byste s tím pravděpodobně nepřišli. Ale je to těžko dokazatelné.

A teď pár poznámek k tomu, co tady vlastně projednáváme. Vrátím se k tomu, co jsem už řekl v noci, to bylo asi v půl čtvrté ráno, tuším, kdy jsem se podivoval, já to teď trochu rozkošatím, kdo to vlastně předkládá. Je to novela zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění a předkládá to ministr financí. Logicky by člověk očekával, že to bude předkládat ministr zdravotnictví. Takže bych dal takovou řečnickou otázku, kdyby vláda přišla naopak se zvýšením plateb za státní pojištěnce, jestli by to také předkládal ministr financí, anebo kdyby to bylo pozitivně, kdyby šlo o zvýšení, že by to tady logicky podle mě předkládal ministr zdravotnictví. Podle mě zcela nepochybně. Ptal jsem se na to pana ministra Válka, ptal na Twitteru, zatím tam odpověď od něj nemám. A nezaznamenal jsem ani nikde nějaké silné stanovisko. Takže to spíš na mě působí, neříkám, že to tak je, ale působí, že ministr zdravotnictví s tím návrhem jako příliš spokojen není. A jak říkám, byla by krásná, jestli to někdy nastane, situace, pokud tam bude ten automatický mechanismus, tak už ne, ale kdyby vláda přišla se zvýšením, tak očekávám, že by tady seděl - tak on tady teď nesedí nikdo - ale že by tady seděl ministr zdravotnictví, aby řekl: já jsem sehnal více peněz do zdravotnictví. Logicky. To očekávám.

Teď co my dneska tady projednáváme? Jenom to připomenu pro kontext. My tady vlastně z mého úhlu pohledu jako člena rozpočtového výboru pokračujeme v projednávání v zásadě de facto státního rozpočtu, protože jsme tady schválili státní rozpočet, kde už se počítalo s uspořenými 14 miliardami, jakkoliv ten zákon projednáváme vlastně teď v prvním čtení a bude schválen někdy, nevím kdy. Ale ve státním rozpočtu se s touhle změnou už počítalo.

Tady připomenu to, co já jsem říkal, nechci zdržovat, že já jsem už při projednávání státního rozpočtu, když jsem popisoval státní rozpočet, tak jsem říkal kromě jiných charakteristik, že ten státní rozpočet je nepravdivý, že jsou tam některé prvky, které se tam musejí dodat. Jeden z nich je těch 14 miliard, druhý je například miliarda a půl pro Českou poštu, nebo nedostatečné peníze pro zastavování marných exekucí. Takže ono to postupně se sem bude vracet, teď se sem vrací ta první věc. Jinými slovy, za mě si myslím, že by to mělo být jinak. Že by se nejdřív mělo definovat, kolik těch peněz má jít do zdravotnictví, jaká je vize, a pak připravit rozpočet, a ne mít naoko lepší rozpočet a tam počítat s věcmi, které my vlastně legislativně projednáváme až po dvou měsících. Notabene tady připomenu, že když jsme schválili rozpočet, a tu tabulku jsem já tady ukazoval, tak ve zdravotnictví se škrtalo dalších 5,8 miliardy. To znamená, dohromady v součtu se tady bavíme, že zdravotnictví přišlo nebo přijde o 20 miliard korun. A to je potřeba zase dát do nějakého kontextu, když jsou to zároveň politici, kteří říkají, že díky robustnímu zdravotnictví jsme u nás nějakým způsobem prošli tou covidovou situací, a teď je před námi řešení uprchlické krize, kde samozřejmě tady máte 300 tisíc uprchlíků, 300 tisíc potenciálních nových pacientů.

Pan ministr, který tady není, hovořil o těch zůstatcích na účtech zdravotních pojišťoven, které jsou bezmála 52 miliard, což je nějakých řekněme 12 % z té celé částky, které jdou do zdravotních pojišťoven nebo ze zdravotních pojišťoven. A já se ptám: Je to hodně, nebo málo? Tak se pojďme o tom bavit. Dvanáct procent je hodně, nebo málo? Při jiné příležitosti si myslím, že by pan ministr řekl, že to je málo a že je potřeba tady mít udržitelný stav. Udržitelnost, to je docela frekventované slovo, které používáte. Když se podíváte, tak výsledky těch zdravotních pojišťoven za rok 2021 minus 13 miliard a za letošek se počítá s minus 9,5 miliardy A jde o tu udržitelnost, ne aby tam byla skoro nula, a pak říct, tak teď je to akorát a teď teprve se můžeme zamýšlet nad tím, kolik se bude platit za státní pojištěnce. To už je podle mě pozdě. To už je podle mě pozdě. Takže ta udržitelnost.

Druhá věc, kterou tady pan ministr nezmínil, že když se podíváte do tabulky zůstatků na bankovních účtech, tak samozřejmě u VZP tam je skoro 30 miliard a pak tady máte jiné, menší zdravotní pojišťovny, které mají třeba miliardu nebo miliardu 200 milionů. To znamená, že je tam určitá nerovnoměrnost, a otázkou je, co má být cílem chtěným, nechtěným. Jestli cílem třeba je redukce pojišťoven, koneckonců pan ministr tady řekl na mikrofon, já jsem si to napsal, doslova: Nepotřebujeme sedm pojišťoven. Tak taky by bylo dobré říct, jestli to bylo jenom nějaké stanovisko na mikrofon, anebo to byla nějaká vize této vlády, že se budou redukovat počty pojišťoven. Tak to řekněte na rovinu. A zase je to nějaká vize, se kterou vy přijdete před Poslaneckou sněmovnu, před veřejnost a podobně. On zároveň vlastně tam dodal, že nechce sedm pojišťoven a zároveň ne jednu. To si pamatuji, napsal jsem si poznámku. Ale hned mi z toho vychází, je to o redukci pojišťoven? Ano, nebo ne? Stejně tak vyvstávají otázky, jestli by nedošlo tímto a nedojde k postupnému - teď to zní tak jako blbě, ale omlouvám se, spal jsem tři hodiny, jiné slovo mě nenapadá v této chvíli - vyhladovění některých pojišťoven. A jestli potom tedy nesměřujeme k zavedení nadstandardů. Je to legitimní politická debata. Já osobně bych se třeba tomu nebránil z určitého úhlu pohledu, ale je potřeba i tohle říct. Jestli to není taková boční cesta, jak otevřít nadstandardy a jenom to nepojmenovávat a pak říct: Už nám nic jiného nezbylo, musíme to takhle udělat, protože ty pojišťovny prostě ty peníze nemají vyčerpané.

Poslední poznámku si dovolím, už tady říkali kolegové a já to tady nebudu opakovat, nebudu to zbytečně natahovat, stejně tak vám tady nebudu číst dopis od Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče, který, právě když jsme schvalovali státní rozpočet, varoval před tím, aby v tom státním rozpočtu byla tato položka, kterou vlastně projednáváme teď. Opravdu nechci zdržovat, ale chci to dát do nějakého kontextu. Je potřeba si uvědomit, že tady máme, jak rádi používáte výzvy, dvě velké výzvy, které souvisí se zdravotnictvím, a to je ten covid, jestli to je po covidu, před covidem, to nikdo neví. A jenom za testování je to nějakých 7 miliard korun, co jsem si našel. Druhý kontext té situace je, jak jsem řekl, uprchlická krize a 300 000 Ukrajinců, kde třeba právě pokud jde o ten covid, tak jsem si našel, že proočkovanost je u nich 34 % a tou další, třetí dávkou, boostovací, je kolem jednoho, dvou procent, jestli mě doktoři tady doplní. To znamená, i s tím je potřeba nějakým způsobem pracovat.

My nežijeme ve vzduchoprázdnu. To znamená, že v kontextu covid, v kontextu 300 000 nových pacientů vy přicházíte s minus 14 miliardami, abyste zpětně naplnili rozpočet, který už byl schválen před dvěma měsíci. To si myslím, že je kontext toho, co my tady projednáváme. Já jsem aspoň rád, že to vyústí v ten nápad pravidelné valorizace, jakkoli bych chtěl podtrhnout to, co tady řekl můj kolega Mašek, že valorizace je dobrý nápad, ale jak vy snížíte tu základnu, tak samozřejmě začínáte od nižší základny, takže ta valorizace bude jakoby snazší a může se rychleji nastartovat. Takže to bude na efekt, nebo naoko vypadat právě na efekt.

Takže tolik pár poznámek. Vidíte, zvládl jsem to za jedenáct a půl minuty. Já vám děkuji za pozornost, že jsem se po nějakých 16 hodinách nebo kolika dostal jako první na řadu. Přeju hezký zbytek dnešního dne.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji. To byl pan poslanec Patrik Nacher a nyní je přihlášen se dvěma příspěvky pan poslanec Vladimír Zlínský. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážení představitelé vlády, já jsem tady měl připraveno poměrně delší vystoupení, ale vzhledem k situaci si dovolím to zkrátit a ty nudnější pasáže vynechám. Navážu na pana doktora Maška, kde se budu vyjadřovat k podobným věcem, ale jestli jste poslouchali mé předchozí vystoupení, které jsem měl, tak víte, že mě zajímají krizové situace a jejich řešení. Takže já se na to podívám z hlediska možné krizové situace, do které se naše společnost nedejbože řítí. Můj pohled bude trošku jiný. A já tady reaguji i na vyjádření pana doktora Philippa, který chtěl, abychom tady diskutovali věcně, bez nějakých obstrukčních záležitostí k současnému systému zdravotnictví a k jeho problematice.

Takže začnu hlavní tezí tohoto zákona, on to tady vlastně říká i pan ministr zdravotnictví Válek, že Ministerstvo financí připravilo návrh zákona a očekává, že tím uspoří cirka 14 miliard korun ve státním rozpočtu a že toto nebude mít žádný vliv na kvalitu a dostupnost poskytované zdravotní péče v České republice, jelikož finanční prostředky by nečinně ležely na účtech zdravotních pojišťoven jako finanční rezerva, aniž by byly efektivně využity. Já se pokusím tento myšlenkový konstrukt trošku rozporovat. Tento myšlenkový konstrukt a finanční plán je bohužel ohrožen nestabilitou současného společenského a ekonomického dění u nás i v našem okolí i globálně.

Asi jste si toho všimli, že kolem nás chodí strašidlo energetické krize, které pokud se tato krize rozvine, tak zasáhne všechny činnosti naší společnosti včetně zdravotnictví, a kdy nelze tedy jednoznačně predikovat změny mnoha parametrů, které mohou toto ohrozit. Já to beru jako projekci blízké minulosti a současného stavu do budoucnosti. Nepočítá se tady s tím, že by mohlo dojít k nějakému kritickému zhoršení ekonomickému a z toho vyplývajícím dopadům. Takže já začnu těmi body, které je nutno vzít v úvahu.

Nelze jednoznačně usuzovat na výši inflace, a tím pádem nelze přesně předvídat její dopady na výdajovou stránku zdravotnických zařízení. A v této ekonomicky turbulentní době nelze ani jednoznačně usuzovat na tempo ekonomického růstu, či případně poklesu, nedej bože, a růstu mezd a přesně předvídat dopady na příjmovou stránku zdravotních pojišťoven. To by mohlo vést k opožďování plateb - o tom tady mluvil pan poslanec Mašek - pro zdravotnická zařízení, a tím jejich propadu do druhotné platební neschopnosti. To by mělo velmi negativní dopad na kvalitu poskytované zdravotnické péče v České republice.

Dalším negativním důsledkem těchto vlivů může být odliv zdravotníků do starobního důchodu, do zahraničí nebo do jiných zaměstnání. Hlavně hromadný odchod zkušených praktických lékařů a pediatrů do starobního důchodu by byl katastrofou a jejich činnost je a bude nenahraditelná vzhledem k současným i budoucím systémovým výzvám.

Za druhé - odložená péče. Dá se předpokládat, zvýšený tlak na zdravotnická zařízení ohledně provedení zákroků a vyšetření odložené péče z důvodu pandemie covidu-19. Toto bude stát zdravotní pojišťovny zvýšené náklady a povede to k tlaku na uplatnění různých regulačních opatření, která mají nebo mohou mít zdravotní pojišťovny k dispozici, například porovnávání vlastních příjmů zdravotnických zařízení se srovnatelným obdobím či porovnávající náklady na medikamentózní léčbu a indikovanou péči daného zdravotnického zařízení se srovnatelným obdobím předchozího roku. Otázkou je, jak masivně odložená preventivní péče se projeví na zvýšení nákladovosti zdravotnické péče z důvodu zanedbání zdravotního stavu populace, a tím nárůstu vážných stavů, hlavně onkologických onemocnění, jejichž léčba je mimořádně finančně náročná, o tom už taky tady byla řeč.

Za třetí - pandemie covid-19. Doposud není jasné a ani nemůže být, jakým způsobem se tato pandemie bude vyvíjet. Vy asi víte, já jsem k tomu tady vystupoval, že nejsem příznivcem nějakého covidismu, takže já si samozřejmě přeji, aby se to vyvíjelo tím dosavadním způsobem. Zatím vidíme posun směrem k menší patogenitě a věřme tomu, že tento současný trend včetně rozumného přístupu sdělovacích prostředků i politických představitelů k tomuto tématu se udrží i na podzim.

Není také jasné, jakým způsobem se na zdraví naší populace projeví pandemie onemocnění covid-19, kdy postupně prosakují z médií hlavního proudu i některých odborných kruhů informace o dlouhodobých nepříznivých následcích prodělání tohoto onemocnění u některých osob. Já tedy nejsem na tohle odborník, ale našel jsem si tam také nějaké méně závažné stavy jako je zhoršení chuti a čichu, což tedy můžu i ve svém případě taky uvést, případně jiné příznaky jako alopecie, což je padání vlasů, nebo údajně poruchy erekce, to tady nebudu potvrzovat, ale samozřejmě tam patří závažné stavy, jako jsou různé kardiomyopatie a fibrózy plic. Také není jednoznačné, jaké budou dlouhodobé následky masivní vakcinace očkovacími látkami na bázi mRNA, produkce spike proteinu, dlouhodobého nošení roušek a respirátorů a izolace populace. Já opět doufám, nechci tady strašit, že bych si byl jistý tím, že to bude mít nějaké vážné následky, ale neodpustil jsem si to zmínit.

Za čtvrté - ukrajinští váleční uprchlíci. Nelze zatím přesně predikovat, kolik uprchlíků z Ukrajiny k nám nakonec dorazí, zatím je to cirka něco přes 300 000 osob, a jaká bude jejich věková struktura, a tím pádem i jejich zdravotní stav a nemocnost. Současná vlna se dle dostupných informací skládá spíše z dětí a mladších žen, případně menšího počtu mužů, ale nelze vyloučit, že postupně k nám budou přicházet lidé starší či osoby sociálně slabší v horším zdravotním stavu a případně budeme v budoucnu po skončení válečného konfliktu přijímat a dlouhodobě léčit mnoho zraněných ukrajinských mužů.

Dále nelze říci, co způsobí masivní promíchání naší populace a hlavně dětí s populací příchozí. Přece jenom struktura a četnost některých infekčních chorob se u naší populace a ukrajinské liší. Zatím se mi jako hlavní riziko jeví infekční choroby charakteru TBC a AIDS, to už tady taky bylo uvedeno. Já bych vytipoval ještě další nemoci, kterých bych se trochu obával, což jsou žloutenky typu B a C, hlavně tedy ta C, proti které nemáme očkování, je rizikovější, které se vyskytují na Ukrajině v mnohem větším počtu než v naší populaci a lze očekávat elevace jejich výskytu i mezi naší populací. Jedná se o onemocnění, jejichž léčba je mimořádně finančně náročná a dlouhodobá, v případě AIDS celoživotní.

Dlouhodobý válečný konflikt vždy byl semeništěm dalších infekčních chorob a nelze vyloučit zavlečení zatím nám neznámých nebo málo známých nebo nezvyklých přirozených, ale uměle upravených patogenních infekčních agens do naší populace. Možná se vám to zdá být science fiction, ale bohužel v současné době úprava viru, genetická úprava viru a bakterií, je zcela běžná a děje se i u nás. Já neříkám, že za účelem nějakých řekl bych proradných činů, ale proto, že vlastně se tím zkoumá, jaké ty jednotlivé geny patogenů mají účel.

Za páté - personální vnitřní dluh. S obratem k liberální až neoliberální společnosti, rozvojem moderní medicíny a digitalizace s možnostmi přesné kontroly a regulace je vyvíjen stále vyšší tlak při výkonu jejich povolání na psychickou odolnost, znalosti lékařů i všech pracovníků v jiných než medicínských oblastech. Prostředí, ve kterém jsou nuceni pracovat, je k nim stále více nepřátelské a jejich pracovní vytížení je enormní a mzdové ohodnocení v jiných oborech, ne tak náročných, srovnatelné nebo i lepší. Všechno tohle vyúsťuje mnohdy - možná asi máte někteří osobní zkušenosti - v takové nerudné chování některých zdravotníků. Já se přiznám, že něco podobného jako syndrom vyhoření jsem prodělal i já. Takže já nechci říct, že to chápu a obhajuji, ale musíme to brát v úvahu, že toto se nepříznivě projevuje na psychice lékařů, tady tyhle enormní tlaky. I všech zdravotníků, nejenom lékařů.

Výsledkem je regionální nedostatek lékařů v některých ne tak atraktivních oborech a ne tak atraktivních regionálních oblastech České republiky. Jedná se o tyto obory - to tady taky bylo řečeno: praktičtí lékaři pro dospělé, praktičtí lékaři pro děti a dorost či někteří ambulantní specialisté a hlavně střední zdravotnický personál. Dle ředitele ÚZIS pana profesora Duška nám hrozí tikající demografická bomba v některých lékařských oborech. Bohužel opět jsme u stejných oborů: praktičtí lékaři pro dospělé, praktičtí lékaři pro děti a dorost.

Bylo tady řečeno, že se navyšují počty studentů na lékařských fakultách. Já jsem tomu mimořádně rád, to je správné rozhodnutí, plně ho podporuji, ale já se obávám, že to nebude stačit, aby ti mladí lékaři šli na ty obory, které my potřebujeme, to znamená ty praktické lékaře pro dospělé a pro děti a dorost, protože, také to tu bylo řečeno, ten obor musí být atraktivní, musí se zatraktivnit tak, aby ti mladí lidé tam šli. A já nemyslím atraktivitu finanční, i když tu také, ale musí to být pro ně atraktivní odborně, pro to bych tedy mimořádně plédoval. V těchto oborech je průměrný věk lékařů kolem šedesáti let a jsou zde desítky procent lékařů na hraně odchodu do důchodu nebo již za ní a množství lékařů, kteří se připravují je nahradit, s velkou pravděpodobností nebude dostatečné, i když odchody lékařů do důchodu budou postupné. V případě jejich náhlého odchodu z důvodu zhoršení podmínek k vykonávání jejich činností se nebojím říci, že by nastala katastrofa primární péče.

Další velký dluh je ve vzdělávání mladých lékařů k praktickým dovednostem a znalostem prostřednictvím starších kolegů, kdy tyto vlastnosti kromě teoretických znalostí, nadšení a odhodlání tvoří základ kvalitní zdravotnické péče u nás. Toto je u nás ve většině případů hrubě podceňováno a zanedbáváno. Všechny tyto dluhy budou muset být splaceny, pokud chceme dlouhodobě zachovat kvalitu a dostupnost zdravotní péče u nás.

Jelikož jsem sám na vlastní kůži v devadesátých letech minulého století - tak už jsem starý bohužel - jako soukromý lékař zažil situace, kdy zdravotní pojišťovny neplatily včas nebo se snažily hrubě regulovat moji odbornou činnost, kdy jsme byli regulováni na průměry, jež jsme ani neznali, které se dopočítávaly zpětně, tak bych chtěl velmi vážně varovat před navrhovaným snižováním odvodů za státní pojištěnce. Dopad na kvalitu a dostupnost zdravotnické péče v České republice by mohl být značný. Spíše si myslím, že i kdyby se nenaplnily mé obavy - tím chci říct, že já doufám, že to nevyznělo, že tady straším, já tady říkám jenom své obavy - tak vzhledem k nejisté a turbulentní budoucnosti mít na účtech zdravotních pojišťoven určitou finanční rezervu by nemuselo být kontraproduktivní, proto přijetí uvedeného zákona nemohu podpořit.

Děkuji za pozornost a vyzývám kolegy lékaře, kteří to vyslechli až do konce, případně aby se k tomu vyjádřili.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji mnohokrát za dodržení času. A nyní další, kdo je přihlášen do rozpravy, je paní poslankyně Karla Maříková. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vláda zde předkládá novelu zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, která snižuje platby za státní pojištěnce. Vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je podle zvláštního právního předpisu plátcem stát, činí v současné době 13 088 korun na kalendářní měsíc. Vláda svým návrhem tuto částku snižuje na 11 607 korun. Od ledna 2022 stát odvádí do systému veřejného zdravotního pojištění pojišťovnám 1 967 korun měsíčně za státního pojištěnce. Předložený návrh snižuje platbu za státního pojištěnce na 1 567 korun měsíčně, tedy o 400 korun, a ne 200, jak je často předkládáno. Snížení platby bude platné od 1. července 2022. Stát platí zdravotní pojištění například za důchodce, děti, studenty, nezaměstnané, ženy na mateřské dovolené, vězně, ale nyní také za uprchlíky z Ukrajiny.

Do veřejného zdravotního pojištění letos mělo z rozpočtu putovat přibližně 125 miliard korun. Úsporu Ministerstvo financí v návrhu rozpočtu vyčíslilo na 14 miliard korun. K tomuto kroku se nestaví negativně jen opozice, jak to tady je předkládáno, ale i řada odborníků.

Také prezident České lékařské komory anebo také ambulantní specialisté. Podle pana prezidenta České lékařské komory Milana Kubka je snížení platby za státní pojištěnce bezprecedentní a žádný kabinet k takovému kroku doposud nepřistoupil. Kubek také řekl, že je to políček do tváře zdravotníkům, kteří prokázali obrovské nasazení během epidemie covidu v posledních dvou letech, uvedl pro ČTK. Pro web Naše zdravotnictví uvedl, že si dovoluje připomenout, že právě zdravotnictví neslo největší tíhu zvládání epidemie nemoci covid-19 a díky nasazení zdravotníků nemuselo dojít k úplnému zastavení ekonomiky. Českému hospodářství a státu tak zdravotnictví ušetřilo minimálně desítky miliard korun. Přesto má být paradoxně právě zdravotnictví tím resortem, na který vládní škrty dopadnou nejtvrději. To není spravedlivé, říká prezident České lékařské komory Milan Kubek. A právě nedostatečná výše této zástupné platby státu je hlavní příčinou dlouhodobých ekonomických problémů chronicky podfinancovaného českého zdravotnictví. Ke zlepšení došlo teprve poté, co minulá vláda začala postupně tuto platbu navyšovat, a to s účinností od 1. července 2020 o 500 korun měsíčně, s účinností od 1. ledna 2021 o 200 korun měsíčně a s účinností od 1. ledna 2022 pak o dalších 200 korun.

Ambulantní specialisté jsou tímto krokem velmi rozhořčeni, a proto napsali otevřený dopis jak premiérovi, tak ministrům zdravotnictví a financí. Ale neslyšíme tady ani od jednoho ministra, ani od pana premiéra, že by se o tom vůbec zmínili. Lékaři varují, že pokud bude vláda na škrtech trvat, bude to mít dopad také na pacienty, jak uvedl Zdravotnický deník. Ambulantním specialistům se navíc od druhé poloviny roku 2021 změnilo spektrum pacientů. Přibývá totiž lidí s chronickými postcovidovými potížemi, mnozí navíc odkládali návštěvu lékaři kvůli strachu z pandemie. Zdražování režijních položek a změna spektra pacientů bude zcela jistě pokračovat v roce 2023, a to i tehdy, pokud pandemie skončí. Neskončí-li, bude situace spíše gradovat, píší specialisté ve svém otevřeném dopise.

Ve zmíněném dopise uvedli konkrétně čtyři důvody, podle kterých snížení plateb za státní pojištěnce je neuvážené, na které upozornil právě web Naše zdravotnictví. Prvním důvodem je vysoká míra inflace, kvůli které rostou ceny energií, pohonných hmot, potravin, což podle České lékařské komory povede také ke tlaku zaměstnanců na zvyšování plateb, platů a mezd. V této souvislosti je třeba připomenout, že zdravotnictví je personálně zdevastované, a pokud nebudou zdravotnická zařízení schopna nabízet atraktivní mzdy, bude se tato krize dále prohlubovat, varuje opět prezident České lékařské komory Milan Kubek.

Druhým důvodem je epidemie onemocnění covid-19, která podle prezidenta České lékařské komory ještě neskončila. Cituji: Zdaleka nejde jen o současnou začínající takzvanou sekundární vlnu omikronu, mnohem horší je to, že nikdo neví, co nás čeká na podzim. S epidemií souvisí i odložená zdravotní péče, kterou přesto pacienti potřebují a nyní se bude muset hodně dohánět. Šlo nejenom o preventivní vyšetření, ale například také o operace, jejichž opakované odkládání způsobuje pacientům zbytečné utrpení a zhoršuje kvalitu jejich života. Vůči těmto lidem, kteří rovněž patří mezi oběti epidemie, máme dluh, který bychom jim měli splatit tím, že jim potřebnou zdravotní péči co nejdříve poskytneme. Zdravotníci se pochopitelně budou snažit skluz dohánět, ale tyto výkony budou muset zdravotní pojišťovny zaplatit, upozorňuje opět prezident lékařské komory Milan Kubek.

Do toho se ještě přidal čtvrtý a důležitý důvod a to je migrační vlna vyvolaná válkou na Ukrajině. Statisíce uprchlíků budou potřebovat zdravotní péči a i tuto péči musí někdo zaplatit. Vzhledem k tomu, že většinu uprchlíků, kterým chceme pomáhat, tvoří ženy a děti, ale také nemocní lidé, bude potřeba zdravotní péče z jejich strany obrovská. Naše zdravotnictví čeká enormní zátěž, uzavírá tímto výrokem prezident České lékařské komory Milan Kubek svůj rozhovor pro web Naše zdravotnictví. Že doposud žádná vláda nepřistoupila ke snižování platby za státní pojištěnce, a i když státní rozpočet bez vážných by se neměl prohlubovat svůj deficit, šetřit zrovna na zdravotnictví nepovažuje Kubek v současné krizové době za příliš prozíravé.

Já už jsem se zmínila, že také právě uprchlíci z Ukrajiny se stanou státními pojištěnci a nepochybně budou potřebovat zdravotní péči. Česká republika uděluje uprchlíkům vízum za účelem strpění, po jehož získání se uprchlíci řadí mezi takzvané státní pojištěnce a budou mít nárok na plnohodnotné čerpání péče ze systému veřejného zdravotního pojištění. Jde o několik set tisíc lidí, což se do výdajů pojišťoven také promítne. Pokud se množství uprchlíků v Česku přiblíží půl milionu, bude to znamenat nárůst výdajů veřejného zdravotního pojištění o 16 až 17 miliard korun a upozornil na to na Twitteru dokonce bývalý ministr financí za TOP 09, tedy za jednu z vládních stran, a současný místopředseda Správní rady VZP Miroslav Kalousek. Přístup vlády, která se rozhodla šetřit na systému veřejného zdravotního pojištění, kritizoval také prezident Miloš Zeman: Tady se říká, že pojišťovny mají rezervy ve výši zhruba 50 miliard. To, co nevíme, je, že tyto rezervy mohou být vyčerpány v průběhu měsíce a půl. To je expertní stanovisko ze zdrojů pojišťoven, poukázal prezident Miloš Zeman.

Zdravotní pojišťovny letos plánovaly s deficitem ve výši 9,5 miliardy korun, počítaly s příjmem ve výši 431,2 miliardy korun a výdaji ve výši 440,7 miliardy korun. Zdravotní pojišťovny měly ke konci roku 2021 celkové zůstatky na bankovních účtech ve výši přibližně 51,8 miliardy korun, z čehož přibližně 23,6 miliardy korun na takzvaném základním fondu zdravotního pojištění, ze kterého se hradí zdravotní péče. Loni se počítalo s deficitem ve výši 50 miliard, kvůli pandemii koronaviru nicméně se predikce nenaplnila a deficit činil přibližně 13 miliard.

Naše zdravotnictví bylo v minulosti velmi podfinancované, nyní je však srovnatelné s úrovní běžnou ve vyspělých zemích na západ našich hranic. Výše výdajů na zdravotnictví v poměru k velikosti hospodářství neboli HDP se za poslední čtyři roky přibližovala úrovni nejvyspělejších evropských států a díky tomu se zlepšilo hospodaření nemocnic, platy zdravotníků a dostupnost zdravotní péče. Snížení plateb za státní pojištěnce zásadně ohrožuje dosavadní pozitivní trend financování nejlepší, ale také nejnákladnější zdravotní péče. Více peněz, které stát zaplatí za státní pojištěnce, umožňuje například zvýšit platy anebo mzdy ve zdravotnictví. Rozhodnutí vlády zmrazit pro rok 2022 platby za státní pojištěnce je velkou chybou, na kterou doplatí samotní pacienti, a to snížením kvality a dostupnosti zdravotní péče. A je to historicky poprvé, co nějaká polistopadová reprezentace se odhodlala ke škrtům plateb za státní pojištěnce a fakticky zmenšila objem peněz na zdravotní péči.

Vládní škrty ohrožují finanční stabilitu zdravotních pojišťoven a ekonomiku poskytovatelů zdravotních služeb. Z toho důvodu dávám návrh na zamítnutí v prvním čtení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Ano, já registruji, že tady padl návrh na zamítnutí v prvním čtení. O tomto návrhu se bude hlasovat, až proběhne kompletně celá obecná rozprava, jenom to konstatuji. Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. A další, kdo je přihlášen do rozpravy, je pan poslanec Jan Síla. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Síla: Dobrý den, paní předsedající, dámy a pánové. Já bych se hrozně rád taky vyjádřil tady k tomu současně projednávanému návrhu, vládnímu návrhu zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ale zjistil jsem, že vlastně všichni moji předřečníci už řekli to, co jsem měl původně připraveno, takže se zmíním jenom v krátkosti, nebudu zdržovat a svůj názor vyjádřím pár slovy.

V tomto návrhu zákona jde o snížení plateb za asi 6 milionů státních pojištěnců o 400 korun měsíčně. Vládním nařízením Babišovy vlády 252/2021 Sb. byl stanoven vyměřovací základ pro výpočet pojistného na rok 2022 14 570 korun. Z tohoto byla vypočítána měsíční platba za státního pojištěnce 1 967 korun, což platí dosud a mělo by to platit až do 30. června letošního roku. Vláda premiéra Fialy se rozhodla, že bude vylepšovat státní rozpočet vyrážením klínu klínem a sníží platby za státní pojištěnce od 1. 7. 2022 o 400 korun na hodnotu 1 576 korun, což odpovídá vyměřovacímu základu předloňského, nikoliv loňského roku, jak proponuje premiér.

SPD s tímto krokem zásadně nesouhlasí a bude proti němu razantně protestovat, a to z těchto důvodů - já tady vyčtu jenom základy, protože tady byly tyto důvody rozebírány už dost důkladně, já jenom řeknu body. Za prvé je to vysoká míra inflace, kvůli které rostou ceny energií, pohonných hmot, potravin, to znamená vstupy, všechny vstupy poskytovatelů zdravotní péče. Za druhé je to epidemie covid-19, která ještě neskončila, a nikdo neví, jak se bude chovat na podzim. Za třetí je to odložená zdravotní péče v době pandemie, kterou nelze odkládat a bohužel která se bude muset provádět, a někdo ji taky musí zaplatit. A za čtvrté je to neočekávaná migrační vlna vyvolaná válkou na Ukrajině. Statisíce válečných uprchlíků se staly vlastně taky státními pojištěnci a budou potřebovat zdravotní péči.

Jak vidíme, naše zdravotnictví bude vystaveno letošní rok enormní zátěži. Vláda by jistě měla z vážných důvodů neprohlubovat deficit státního rozpočtu, ale šetřit zrovna na zdravotnictví v současné krizové době není příliš prozíravé. Poslanecký klub SPD bude hlasovat proti přijetí návrhu novely zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Já děkuji a vy jste ale přihlášen ještě jednou. (Poslanec Síla už nechce vystoupit.) Nebudete využívat, dobře, děkuji mnohokrát. Takže děkuji za dodržení času. A nyní, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je pan poslanec Jaroslav Dvořák. Prosím ho, aby přišel k řečnickému pultu. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Dvořák: Dobrý den. Vážené dámy a pánové, moji předřečníci, hlavně kolegové lékaři, už řekli většinu toho, takže hodně zkrátím svůj projev s tím, že vlastně všichni tady mluvíme o redukci financí pro zdravotnictví přes platby, přes státní pojištěnce. Navíc, ještě tady nepadlo, že navíc tam budou škrty v rozpočtové kapitole Ministerstva zdravotnictví ve výši zhruba 6 miliard korun, takže dohromady už je to 20 miliard. Zdravotnictví se tak stává resortem, který by měl nejvíce šetřit, a to v době, kdy má za sebou dvouletý boj s pandemií koronaviru, a kdo ví, jak tomu bude na podzim, a před sebou aktuální financování poskytování zdravotní péče také pro uprchlíky z Ukrajiny, které bude financováno stejně jako u státních pojištěnců a pojištěnců obecně.

Důvody, ty už tady byly také uvedené, vysoká míra inflace, kdy - já pracuji jako ambulantní specialista - tak narůstají vstupy, ať už jsou to energie, nebo vodné, stočné, nájmy. Pak dále, epidemie nemoci covid-19 neskončila, nevíme, co nás čeká na podzim. Může to být celkem benigní stávající forma, ale také tam může být nějaká zmutovaná forma, která zatíží jak nemocniční, tak ambulantní sektor novými těžkými pacienty. No a pak již mnohokrát uvedená migrační vlna, kdy statisíce uprchlíků budou potřebovat zdravotní péči.

Působením epidemie nemoci covid-19 musela být omezována ostatní zdravotní péče, bylo odkládáno velké množství zdravotních výkonů, které však pacienti potřebují. Třeba pacienti v oboru ortopedie - já jsem tedy neurolog, ale v oboru ortopedie, tam se prodlužují čekací doby na operace kyčlí a kolen na neúměrně dlouhou dobu. Vlastně občané České republiky již na to doplácejí, na důsledky epidemie, a teď samozřejmě jsme povinni se postarat o asi 330 000 nových pojištěnců z Ukrajiny. Tu současnou uprchlickou vlnu tvoří skutečně spíše děti. U nás na Valašsku, kde působím, je katastrofální nedostatek pediatrů, praktických lékařů, zubařů, třeba i dětský psychiatr tam vůbec neexistuje, dětského neurologa si teď vychováváme sami. Katastrofa, obrovské čekací doby. A samozřejmě musíme pokrýt i požadavky ze strany nových imigrantů a doplatí na to naši pacienti.

Vlastně víceméně všechno, co jsem si tady připravil, už bylo řečeno mými kolegy, víceméně jsem jenom navázal v takových krátkých informacích a děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Také děkuji za dodržení času. V tuto chvíli další, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je Jan Hrnčíř, kterého tady v tuto chvíli nevidím, takže nepřítomen. Další, kdo je přihlášen do obecné rozpravy, je poslanec David Pražák, ten mi říkal, že nebude chtít vystupovat, on tam řeší nepřítomen, když tak pak se vyjádří. Další, kdo je přihlášen, je poslanec Julius Špičák, také nepřítomen. Takže přichází na řadu poslanec Miloslav Janulík. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji, paní předsedající. Kolegyně, kolegové, než uvedu nějaká fakta, pro mě, protože se v tom systému pohybuji vlastně celý život, začínal jsem pracovat v 80. letech, pamatuji si budování toho kvazi pojišťovacího systému. Vím, jak fungoval v těch 90. letech, jaké to bylo, jak to bylo těžké, jak to bylo tristní, jak si nikdo v jiném oboru podnikání ani nedokázal představit, že za svoji práci dostane zaplaceno až za půl roku. A bylo to v podstatě normální. Já jsem ten systém prolezl, jak tady kolega říkal o sobě, že je starý, já jsem tedy stejně starý, ale neříkám to o sobě. Takže jsem to prolezl od stlaní postelí až po ředitelování středně velké nemocnice. Jakési zkušenosti s tím mám a můžu vám říci, že na některé věci z těch devadesátek velice nerad vzpomínám, protože my jsme opravdu byli v situaci, že jsme na ty peníze čekali, a bohužel vlády, tedy strany, které tehdy vládly, dneska jsou vlastně zase zpátky a zase přicházejí s těmi stejnými recepty, které tehdy prostě byly. Já si dokonce velmi dobře vzpomínám, že jsem vkládal svého času velké naděje, tak jako my všichni lékaři nebo zdravotníci, do topky, která tehdy vyslala na post ministra zdravotnictví. V kampani mluvila velmi hezky, takže jsme očekávali zlepšení, ale pak se stal ministrem pan kolega Heger a neudálo se v podstatě nic. Nikdo do toho...

Samozřejmě celá léta jsme poukazovali na to, že ta platba za státní pojištěnce je ostudně nízká a nic nepokrývá a že je to obrovská diskrepance. Nikdy se to neřešilo, až v podstatě se to vyřešilo, vyřešilo za vlády Andreje Babiše, a to bych řekl, že pro nás pamětníky zdravotníky naprosto nečekaně pozitivním způsobem. A teď v momentě, kdy se setkává spousta faktorů - já jsem před více jak osmi lety, když jsme přišli do VZP, tak VZP neměla ani ze zákona naplněný fond, který měla mít, rezervní, a nikomu to vůbec nevadilo, nikdo to neřešil, že vůbec nebyl dodržován zákon. V tu dobu samozřejmě ten řetěz toho neplacení ve zdravotnictví byl naprosto obrovský, byl to bludný kruh, protože pojišťovny platily pozdě, to, co chtěly, kdy chtěly, jak chtěly, protože to prostě jiné řešení nemělo. A pak samozřejmě zdravotnická zařízení, ať to byla velká zdravotnická zařízení, nebo malá, se dostávala do druhotné platební neschopnosti, dlužila dodavatelům a tak dále. Nemocnice vykazovaly pohledávky po lhůtě splatnosti 180, 165 dnů, a tak dále, a tak dále. Nechce se mi o tom ani mluvit.

Ale co mě šokuje, že teď se v podstatě kolo dějin otočilo, znovu přichází topácký ministr zdravotnictví, ani to tady včera neobhajoval, a prostě zase najednou jdou proti sobě dvě věci, že tedy budeme snižovat platbu za státní pojištěnce v době, kdy se zdravotnictví muselo vypořádat s tím covidovým nárazem, samozřejmě že to byly obrovské částky, ale navíc ještě, tak jak jsem to tady už říkal, nám zdravotníkům v uvozovkách přibylo, přibylo minimálně 300 000 dalších klientů, dalších pojištěnců, kteří samozřejmě si nesou, to s sebou táhne obrovské náklady. Už jste tady ta čísla všichni slyšeli. Takže tyto dvě věci, že má přijít o 14,5 miliardy méně a naopak narůst výdaje, takže zase se máme dostat do situace, že zdravotnictví prostě nebude mít ty částky.

A že si někdo myslí, že se to neprojeví v poskytování péče, tak to není ani naivismus, to je prostě bohapustá lež. To přece každý zdravotník ví, že je to nesmysl, že se to projevit musí. A tam, kde se to může projevit, no samozřejmě natáhnou se splatnosti, budou se odkládat některé výkony, ty drahé věci se budou odkládat nebo se jim nějakým způsobem budeme vyhýbat, aby se nějakým způsobem šetřilo, protože těch 400 korun, to snížení, je velmi zásadní a z mého pohledu naprosto nesmyslné. A ani kdybych měl pocit, že to nějakým zásadním způsobem změní situaci toho státního rozpočtu. Vždyť ono to přece nezmění, protože dříve či později se tady budeme scházet, abychom změnili... že parametry státního rozpočtu se změní, ten dluh, samozřejmě to v uvozovkách kvazi snížení, ke kterému tady jako že mělo dojít, tak samozřejmě už je dávno pryč, to je hluboká minulost. Všechno se to svede na válku a budeme tam, kde jsme byli. Ale zase první, na koho se sáhne, kdo to má odskákat, tak jsou zdravotníci. A to tak prostě bylo od té revoluce, já to prostě takto vnímám, my zdravotníci to takto vnímáme. Já říkám, těm stejným, kteří nám to předváděli v těch 90. letech i potom později, nemůžu věřit ten dobrý úmysl. Prostě bohužel. Já už tomu jaksi nevěřím, že to tak...

Teď samozřejmě došlo k tomu posunu a to bych řekl, aspoň já ho vnímám, těch posledních 48 hodin, že se budeme bavit o té valorizaci, která se tam pevně zakotví, a už to nebude ten voluntarismus, ta tvořivost. Ale kdyby ta tvořivost byla tak pozitivní, jak byla doteď, tak bychom si my zdravotníci asi nestěžovali, byli bychom rádi, že to takto je. Ale pokud to tam bude zakotvené, tak já chci vidět, jak to bude probíhat, jak to bude přesně popsáno v zákoně, že když bude inflace tolik a tolik, a tak dál, tak se bude navyšovat platba za státní pojištěnce, že to bude jednou provždy stanoveno. Moc optimismu v tom nemám, ale věřím tomu, že by to tak mohlo být.

Ale hlavně chci vědět, jak to tedy bude teď pro tento rok, protože samozřejmě ty nárůsty, ministr financí tady přiznává, že vlastně neví, protože to je těžko predikovatelné. To je těžko dopočitatelné. No ale právě proto, že to je tak těžko predikovatelné, dopočitatelné, bych počkal, jak se bude situace vyvíjet, a pak bychom to začali řešit. Já se nechci dožít toho nebo nechci sedět ve správní radě a zase řešit to, že se prostě vyčerpává rezervní fond, že... Tady se pořád jako opakuje mantra, že kolik jaké měly zůstatky zdravotní pojišťovny. No to je ale přece dobře, že měly zůstatky, protože byly připravené. Kdyby nebylo nás a nedrželi jsme ty peníze v té VZP, tak nikdy ta covidová pandemie se takovým způsobem nezvládla. To bylo díky tomu, že tam ty zůstatky byly.

A jako kdo z vás ví, co udělá ten covid na podzim? Nikdo to neví. To jsou všechno jenom hypotézy, teorie. Kdyby někdo mně vykládal, že bude, že zažiju ve svém životě válku v Evropě, tak tomu neuvěřím, a podívejte se, válčí se tady, je tam z toho střelnice a máme tady prostě statisíce lidí, kterým je potřeba pomoct. Ale samozřejmě musíme na to být nějak připraveni, a ne aby tyto věci šly vyloženě proti sobě, a prostě ještě synergicky zhoršovat tu situaci.

Takže já pro to důvod nevidím, samozřejmě pro to nikdy po životní zkušenosti, nikdy ruku nezvednu. Ale že to nemůže nedopadnout, to je prostě bohapustá lež, to není ani fikce. To je bohapustá lež. To samozřejmě my, co v tom systému dennodenně jsme, tak víme, že to nemá jinou možnost a jiné řešení. A ty pojišťovny to potom vyřeší jednoduše, že nám protáhnou splatnosti. A to už tady všecko bylo. My jsme to všecko zažívali. Takže proč to máme všecko zažívat znova? A zase, já vidím, že se ani nezměnily osoby a obsazení. Vždycky to vyjde z těch stejných míst. Tak prostě nestačila vám ta zkušenost jednou? Asi ne, asi... Já jsem se z toho poučil, ale tady kolegové se z toho asi evidentně nepoučili hlavně proto, že co tě nepálí, nehasíš, že? Takže když jsme se jim to snažili popsat, tíživost té naší situace, tak nám to nikdo ani nevěřil, protože normálně by přece nikdo nečekal, že mu zaplatí za jeho práci ten, kdo si ji objednává, což je v tomto případě systém pojištění, kudy chce a kdy chce. To je prostě... Taková situace je možná jenom ve zdravotnictví. Nikde jinde to prostě nezažijete, že pojišťovna vám určí, stát vám nadiktuje, kolik za tu práci dostanete, a vůbec ho nezajímá, že to vlastně třeba nepokryje ani náklady. To je prostě vaše věc. To si nějak vyřešte. A zaplatí vám, kdy chce. Protože on má prostě - jaké vy máte mechanismy? Nemáte žádné. Zažívali jsme to. Zdá se, že se ta doba opět jako blíží, takže my - nedivte se, že já se tomu budu bránit zuby nehty, a pokud mě někdo nedokáže přesvědčit, že to není cesta tam, kde to bylo, do té hrůzy, protože to opravdu, to byla nepříjemná doba, jsem rád, že už je to dávno pryč. Ale teď opravdu mám pocit, že se to zas má vrátit.

Takže já prostě když mě přesvědčíte, že tam ten valorizační prvek bude a tak dále, a hlavně nás, co přesvědčí, tak bude jedině to, jakým způsobem se bude ubírat ten systém, nebo respektive stav vůbec společnosti. Mám na mysli to zdraví a to poskytování péče a do toho ty faktory prostě - zdražování vstupů, energií a tak dál, a tak dál. Takže jenom chci říct, osobně že jsem velmi rád, že dneska nemusím řídit žádné velké zdravotnické zařízení, protože pak vám ti zodpovědní řeknou: no dobrý manažer si s tím musí poradit. To jsem taky zažil. Takže vám děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Já mnohokrát děkuji za dodržení času. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku, se kterou je přihlášen pan poslanec David Kasal. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já jenom drobnou věc. Navázal bych na kolegu Janulíka. Tam je trošku drobný rozdíl v lékařích v 90. letech a v lékařích v současné době. V těch 90. letech tady byli, nemohli se ani dostat do zahraničí a fungovali tady dál. V současné době, pokud to dopustíme, tak ti lékaři bez problémů můžou jít kamkoli do Evropy. A to si vůbec nemůžeme dovolit.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji mnohokrát za dodržení času. Další, kdo je přihlášený do obecné rozpravy, je pan poslanec Jiří Mašek, kterého tady ale v tuto chvíli nevidím. A další, kdo je přihlášený, je pan poslanec Milan Brázdil. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. To je fofr. Něco se změnilo. Něco se asi událo a je vidět, že nakonec všichni skoro mluvíme, docela si notujeme. Já jsem měl taky toho hodně připraveného, ale spoustu toho bylo řečeno, a tak nechci zdržovat. Nicméně my jsme lidé. Lidé, kteří se odlišujeme od toho zvířecího světa tím, že vlastně chodíme vzpřímeně, myslíme, máme druhou signální soustavu a zároveň také jsme schopni mluvit. A já bych chtěl tedy, jsem také člověk, a chtěl bych mluveným slovem vás upoutat na to, co je vlastně největší hrozbou každého z nás člověka na tomto světě, pokud není tedy věřící, který má jistě hodnoty trošku jinak. No my se prostě bojíme svého konce. Uvědomujeme si, že na tomto světě nebudeme navždy, a chceme ten život prožít dobře. A abychom na tom světě byli dlouze, užívali si ho, musíme být zdraví. A to zdraví dneska, genetika hraje velkou roli, ale jistě zdravotníci, lékaři, celé to zdravotnictví se o nás jakýmsi způsobem tedy stará. A jenom blázen, a já nejsem blázen, ani jistě žádný z vás, si chce podřezat pod sebou větev a říct, tak nedáme ty prachy do našeho zdravotnictví, nebudeme o něj pečovat. To je paradox. Můžeme si říkat, že se nebudeme, já nevím, tolik snažit o cyklostezky, nebo já nevím, další věci, tomu rozumím. Ale vlastně popřít svoji podstatu na tomto světě - chtít tu být co nejdéle a být zdravý - tak to mi prostě nejde do hlavy. A proto si myslím, že těch 14 miliard do toho zdravotnictví prostě patří.

A abych nezdržoval, tak přece jenom, tady mám hodně připraveno, tady spousta z nás mluvila o tom, kdo to vlastně je ten státní pojištěnec, za koho vlastně ten stát... mimochodem, to je 60 % obyvatel České republiky! Stát za 60 % - tedy 40 % pracuje, 60 % lidí spadá do takzvaného termínu státní pojištěnec. A je to poměrně dost lidí. Tak tady bych přece jenom jaksi je přečetl. A to důchodci. Za starobní důchodce hradí zdravotní pojištění stát. To samé platí pro osoby v invalidním, ale i sirotčím nebo vdovském důchodu.

Dále to je, za druhé, nezaopatřené dítě. Státní pojištěnec je i dítě do ukončení povinné školní docházky a nezaopatřené dítě do 26 let, pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání, studuje anebo se naopak nemůže připravovat na budoucí povolání anebo vydělávat z důvodu nemoci.

Dále sem také patří i ty osoby do 26 let, které nejsou schopné vykonávat výdělečnou činnost z důvodu dlouhodobých zdravotních potíží. Novou kategorií státních pojištěnců jsou od začátku roku 2018 osoby starší 26 let, které studují prvně v doktorském programu vysoké školy. I za ty je odváděno zdravotní pojištění státem pod podmínkou, že nejsou zaměstnány anebo samostatně výdělečně činné. To jsou dva.

Třetím, za koho se platí pojištění, je příjemce dávek v mateřství. To je skupina lidí - no, tam asi není, co bych komentoval.

Čtvrtou oblastí jsou osoby pečující o osoby ve stupni ve stupni závislosti. Stát hradí zdravotní pojištění osobám, které jsou ve II., III. nebo IV. stupni závislosti na pomoci jiné osoby. Pečující osoba, která se stará o závislé ve zmíněných stupních, má pojištění hrazeno také. Patří sem i ti, kteří pečují o dítě do deseti let v I. stupni závislosti.

Další, kdo to je, je příjemce dávek hmotné nouze. Stát platí pojištění jim i osobám, se kterými jsou společně posuzovány pro nárok na dávky. Nesmí však jít o poživatele důchodu, rodičovského příspěvku, uchazeče o zaměstnání na úřadu práce, nezaopatřené dítě, osobu samostatně výdělečně činnou anebo zaměstnance.

Šestým okruhem jsou osoby v evidenci na úřadu práce. Uchazečům o zaměstnání na úřadu práce je hrazeno zdravotní pojištění státem do doby, než jsou z evidence vyřazeni. Dalším, sedmým, je výkon detence a vazby nebo trestu. Mezi státní pojištěnce patří i osoby ve výkonu detence, vazby anebo trestu odnětí svobody. Spadá sem i ústavní ochranné léčení.

Dále, za koho ještě dále platí stát zdravotní pojištění, jsou to mladiství, u kterých je vykonávána ústavní nebo ochranná výchova. Maximálně však do 19 let.

Dále jsou příjemci doživotní penze nebo starobní nebo na dobu určitou s přesně stanovenou výší důchodu.

Za desáté jsou to osoby vykonávající dlouhodobou dobrovolnickou službu. I za ně platí stát.

Jsou cizinci s povolením k pobytu při poskytnutí dočasné ochrany, pokud nemají příjmy ze závislé nebo samostatně výdělečné činnosti.

Za dvanácté, jsou cizinci a bylo jim uděleno vízum k pobytu nad 90 dní za účelem strpění, pokud nemají příjmy ze závislé nebo samostatně výdělečné činnosti. To samé platí i pro jejich děti narozené u nás v naší republice.

Za třinácté, jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany společně s dětmi narozenými na území, pokud nemají příjmy ze závislé nebo samostatně výdělečné činnosti.

Za čtrnácté, jsou příjemci dávek nemocenského pojištění a pojištění si neplatí sami, neplatí jej za ně ani zaměstnavatel a onemocněli v průběhu nebo až po ukončení zaměstnání. Nutnost je mít trvalý pobyt na území České republiky.

Za patnácté, jsou manželi anebo registrovanými partnery státních zaměstnanců na základě zákona o státní službě, musí je však následovat do místa vyslání, nesmějí mít příjmy ze zaměstnání ani být osobou samostatně výdělečně činnou.

A za šestnácté, jsou invalidé ve III. stupni nebo splňují věk pro nárok na starobní důchod, ale nezískali potřebnou dobu pojištění. Nesmějí být zaměstnáni ani podnikající osoby.

Je to hodně velké množství lidí. Za 60 % občanů České republiky platí stát. Já myslím, že hodně kolegů přede mnou řeklo spoustu věcí, snad jenom úplně na závěr. Stát je vlastně největším dlužníkem našeho zdravotnictví. To je hrozný paradox. Stát je největším dlužníkem zdravotnictví, protože vlastně nedostatečně za tyto lidi, které jsem jmenoval, platí.

O to víc si myslím, opravdu těch 14 miliard do zdravotnictví patří. A nebudu opakovat to, že tady byla covidová aféra, že jsou tu uprchlíci a tak dále. Važme si našich zdravotníků, patří jim poděkování. A ty peníze nejdou jenom na tu péči, ale i do jejich platů. A ty platy, se asi shodneme, stále ještě nejsou na takové úrovni, ti lékaři, zdravotníci, sestřičky odchází mimo republiku a my si je tu udržíme tím, že jim nabídneme slušný plat a samozřejmě i další věci, jako dobré chování, vzdělání nebo dobře organizované vzdělávání. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Já mnohokrát děkuji za dodržení času. Musím konstatovat v tuto chvíli, že v 17.55 tato schůze bude přerušena, protože tak jak jste si odsouhlasili, tak v 18 hodin začne 22. schůze. Tak pouze v tuto chvíli vystupující pan poslanec Oldřich Černý, pokud je tady, tak musím konstatovat, že vás budu muset v 17.55 přerušit. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Oldřich Černý: Děkuji za slovo, počítám s tím. (Předsedající: Děkuji.)

Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená vládo, vláda se rozhodla zkrátit platby za státní pojištěnce o 14 miliard korun. Hnutí SPD s tímto krokem, a tedy s návrhem zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, zásadně nesouhlasí. Jak ve včerejším článku uvedl Zdravotnický deník, podle předsedy klubu KDU-ČSL Marka Výborného návrh na snížení platby za státní pojištěnce nijak neohrozí dostupnost, kvalitu ani rozsah zdravotní péče. No a pak jsou zde fakta, která ukazují pravý opak.

Již na začátku února, tedy několik týdnů před vojenským konfliktem na Ukrajině, uvedl ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek, že VZP je připravena případný vyšší schodek, který může vzniknout snížením plateb za státní pojištěnce, pokrýt z rezerv. Očekává ale, že zčásti může výpadek kompenzovat příznivý hospodářský vývoj. Znovu upozorňuji, že toto jeho vyjádření přišlo několik týdnů před začátkem války na Ukrajině. Tedy hovořit nyní o tom, že výpadek bude kompenzován příznivým hospodářským vývojem, je naprostý nesmysl. Na tom se, myslím, shodneme všichni. Ten výpadek kompenzován nebude, jelikož víme, jaká je nyní situace, jaké jsou předpovědi a co nás všechno čeká. Tudíž bych očekával, že když se situace za poslední 2,5 měsíce tak hodně změnila, že vládní pětikoalice od těchto plánů ustoupí nebo je alespoň podstatně zmírní. Bohužel se tak zatím nestalo.

Již tehdy na začátku února navíc předseda Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich uvedl, že snížením plateb za státní pojištěnce se rezervy zdravotních pojišťoven téměř vyčerpají a příští rok bude nutné platby státu navýšit. Co to tedy znamená? Snížením plateb za státní pojištěnce se vyčerpají rezervy, které již tak jsou i vzhledem k situaci na Ukrajině napjaté. Co pak? Budou zdravotní pojišťovny bez rezerv? Na plány vlády ještě před vypuknutím krize na Ukrajině v únoru reagovalo například i Sdružení ambulantních specialistů, jehož členové jsou lékaři, kteří mají vlastní soukromou praxi. Toto sdružení již v té době doslova bilo na poplach. Jeho předseda tehdy uvedl - cituji: "O svá vlastní zařízení se stát bude schopen finančně postarat jinou cestou, zatímco ambulance tuto možnost nemají. Vrátíme se tak před rok 2019, kdy Ministerstvo zdravotnictví finančně významně preferovalo státní poskytovatele zdravotních služeb, zatímco ordinace specialistů stále více živořily. Jde o vývoj, s nímž během dohodovacího řízení na letošní rok nikdo nepočítal, ale finanční stabilitu poskytovatelů a kvalitu a dostupnost péče začíná ohrožovat. Finance nastavené úhradovou vyhláškou pro rok 2022 tedy stačit nebudou. Týká se to zejména všech chirurgických oborů, kterým rostou náklady na spotřební materiál, zvýšení cen energií pak pociťují zejména obory technické, například kardiologie či gastroenterologie." Konec citace.

To vyjádření předsedy Sdružení ambulantních specialistů přišlo v době, kdy se například cena benzinu a nafty pohybovala lehce nad 30 korunami. Ještě 28. února ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek předpokládal, že se schodek pojišťovny v souvislosti s plánovaným zmrazením plateb za státní pojištěnce téměř zdvojnásobí, a to z původně předpokládaných necelých 6 miliard korun na 11. V té době se ale pořád ještě počítalo s možností příznivého hospodářského vývoj, jelikož si nikdo nepřipouštěl ty obrovské důsledky invaze Ruska na Ukrajinu. Od té doby vzrostly ceny pohonných hmot a zemního plynu o desítky procent. Do naší země přišly statisíce ukrajinských uprchlíků, se kterými tento vládní návrh v únoru vůbec pochopitelně nepočítal. Zdravotnictví se tím dostává na hranu svých možností -

 

Místopředsedkyně PSP Jana Mračková Vildumetzová: Pane poslanče, je 17.55 hodin, já si dovolím vás přerušit. Váš čas samozřejmě poté dostanete znovu. (Poslanec Černý: V pořádku. Děkuji za pozornost.)

Ještě než v tuto chvíli přeruším projednávání této schůze, tak si dovolím přečíst ještě dvě omluvy. Omlouvá se pan poslanec Milan Feranec mezi 18. hodinou do půlnoci ze zdravotních důvodů a pak tady mám omluvu paní místopředsedkyně Věry Kovářové, a to dnes mezi 17.40 do 19.15 z rodinných důvodů.

Takže v tuto chvíli se schůze přerušuje a v 18 hodin zahájíme 22. schůzi, kdy předám řízení schůze paní předsedkyni Poslanecké sněmovny. Děkuji mnohokrát.

 

(Schůze přerušena v 17.56 hodin.)

(Schůze pokračovala v 18.38 hodin.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, nyní budeme pokračovat v přerušené 20. schůzi Poslanecké sněmovny. Náhradní karty a omluvy poslanců platí tak, jak bylo řečeno dnešní jednací den na 20., respektive 22. schůzi. Jenom doplním ještě jednu omluvu, která je mezi 17.30 a 18.15 z pracovních důvodů od paní předsedkyně Aleny Schillerové.

Konstatuji, že body 1, tedy sněmovní tisk 186 - podporované zdroje energie, první čtení, a 5 - návrh na ukončení stavu pandemické pohotovosti schváleného pořadu byly projednány na 22. schůzi, nebudeme o nich tedy již jednat.

 

Nyní budeme pokračovat projednáváním bodu číslo

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 14:13.