(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)

10.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 123/1998 Sb.,
o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje
a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací),
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 222/ - druhé čtení

Předložený návrh uvede za navrhovatele místopředseda vlády a ministr vnitra Vít Rakušan a já jej prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Dobrý den, děkuju paní předsedkyně, za slovo. Kolegyně kolegové, já budu mít velmi krátké úvodní slovo. Jsme ve druhém čtení a daný návrh zákona jsem podrobně zdůvodňoval už ve čtení prvním.

Připomněl bych tedy, že se jedná o vládní návrh novely zákona o svobodném přístupu k informacím a některých dalších zákonů. Účelem této novely je především provedení transpozice evropské směrnice o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru. Návrh obsahuje také změny, které reagují na ty nejpalčivější problémy současné aplikační praxe. Jedná se zejména o větší ochranu povinných subjektů pohybující se v konkurenčním prostředí, ochranu informací týkající se kritické infrastruktury či ochranu před zneužíváním práva na informace. Další navrhované změny pak mají za cíl zefektivnit poskytování informací, a to včetně informací o platech a odměnách či zpřístupňování výročních zpráv.

Chtěl bych poděkovat členům ústavně-právního výboru a výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, že návrh urychleně projednali ve zkrácené lhůtě a že návrh doporučili schválit. Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji panu předkladateli. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu, dále byl tisk přikázán výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Usnesení výboru byla doručena jako sněmovní tisky 222/1 a 2.

Prosím, aby se ujala slova zpravodajka ústavně-právního výboru, poslankyně Alena Schillerová, informovala nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnila. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Já bych se přece jenom trošku podrobněji znovu vrátila k tomu návrhu. Vím, že jsme ve druhém čtení, shrnu to pro kolegy.

Právo na informace je na ústavní úrovni v českém právním řádu zakotveno v čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Podle čl. 17 odst. 5 základní Listiny jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti, přičemž podmínky uplatňování práva na informace má vymezit zákon. Tímto prováděcím zákonem je především tedy zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o kterém se teď - o jeho novelizaci - bavíme.

Zákon o svobodném přístupu k informacím v současnosti transponuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003, o opakovaném použití informací veřejného sektoru, ve znění příslušných dalších směrnic, které tady nebudu citovat, máte to ve svých podkladech, a termín pro transpozici do českého právního řádu stanovila tato směrnice do 17. července 2021, takže proto je předkládán tento návrh a je určitě už velmi akutní, aby směrnice byla transponována.

Věcné změny předvídané směrnicí jsou zejména: Poskytování dynamických dat v reálném čase pomocí vhodných technických prostředků, větší nabídka hodnotných veřejných údajů pro opakované použití, a to i od veřejných podniků, od organizací provádějících výzkum a od organizací financujících výzkum, řešení vzniku nových forem výhradních dohod a stanovení výjimek vůči zásadě účtování mezních nákladů za opakované použití informací veřejného sektoru.

K transpozici této směrnice bude nutné vedle zákona č. 106/1999 Sb. změnit i zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů. Tyto změny je potom navrženo promítnout i do zákona č. 123/1998 Sb.

Hlavní změny plynoucí ze směrnice lze charakterizovat následovně: Rozšíření působnosti pravidel pro opakované použití informací veřejného sektoru i na takzvané veřejné podniky v odvětví dopravy a veřejných služeb ve smyslu definice vycházející ze směrnice 2014/25/EU o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky dopravy, poštovních služeb, a o zrušení směrnice 2004/17/ES. Výslovná úprava přístupu k takzvaným výzkumným datům jakožto specifické kategorii dokumentů vypracovaných v rámci vědeckého výzkumu podporovaného z veřejných prostředků, a to na výsledky vědeckého zjišťovacího procesu, experimenty, průzkumy a podobně. Publikace ve vědeckých časopisech jsou nadále vyloučeny z oblasti působnosti. Možnost publikace dynamických dat prostřednictvím programovatelných aplikačních rozhraní a úprava takzvaných datových souborů s vysokou hodnotou, které mají být bezplatně zpřístupněny, tematické kategorie, ze kterých se bude vytvářet seznam datových souborů s vysokou hodnotou - jsou to geoprostorové údaje, pozorování Země a životní prostředí, meteorologie, statistika společnosti a vlastnictví společností, mobilita.

Cílem nové směrnice je reagovat na současný technologický pokrok rozšířením možností získávání informací veřejného sektoru. K tomu by mělo vést jednak rozšíření okruhu informací, dále rozšíření subjektů povinných poskytovat informace a též rozšíření způsobu jejich zpřístupnění. Směrnice stanoví okruh takzvaných povinných subjektů, tedy subjektů, na které se mají vztahovat povinnosti podle směrnice čl. 2 odst. 1, 2 a 3. Do tohoto okruhu řadí subjekty veřejného sektoru, veřejnoprávní subjekty a takzvané veřejné podniky. Tyto kategorie pak vymezuje směrnice následovně: a) Subjektem veřejného sektoru je stát, regionální nebo místní orgán, veřejnoprávní subjekt nebo sdružení tvořené jedním nebo více takovými orgány nebo jedním nebo více takovými veřejnoprávními subjekty. b) Veřejnoprávním subjektem je subjekt se všemi těmito vlastnostmi, který je založen za zvláštním účelem spočívajícím v uspokojování potřeb veřejného zájmu, který nemá průmyslovou nebo obchodní povahu, b) má právní subjektivitu a za další je financován převážně státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty nebo podléhá řídícímu dohledu těchto orgánů nebo subjektů nebo je v jeho správním, řídícím nebo dozorčím orgánu více než polovina členů jmenována státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty. Za další, veřejným podnikem je podnik činný v oblastech stanovených v čl. 1 odst. 1 písmeno b), ve kterém subjekty veřejného sektoru mohou vykonávat přímo nebo nepřímo dominantní vliv na základě vlastnických práv podniku, finanční účasti v něm nebo pravidel, jimiž se řídí. Dominantní vliv na část subjektů veřejného sektoru se předpokládá, pokud v kterémkoliv z níže uvedených případů tyto subjekty přímo nebo nepřímo drží většinu upsaného základního kapitálu podniku, disponují většinou hlasovacích práv vyplývajících z podílu na podniku nebo mohou jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu podniku.

Čl. 1 odst. 1 písm. b) hovoří o veřejných podnicích, které jsou činné v oblastech vymezených ve směrnici, jednají jako poskytovatelé veřejných služeb podle čl. 2 nařízení, jednají jako letečtí dopravci nebo plní závazky veřejné služby podle čl. 16 nařízení, nebo jednají jako majitelé lodí ze společenství, které plní závazky veřejných služeb podle čl. 4 nařízení.

Novela v § 2a rozšiřuje okruh povinných subjektů o takzvaný veřejný podnik jako specifickou kategorii. Veřejnými podniky ve smyslu § 2a jsou ty právnické osoby soukromého práva, které jsou státem, územní samosprávou nebo jinými povinným subjektem ovládány, to znamená slovy zákona, mají dominantní vliv. Druhou podmínkou je to, že se tyto právnické osoby věnují činnostem vymezeným směrnicí, respektive zákonem.

Třetí podmínkou je, že nejde o povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1. Podstatné je, že jiný povinný subjekt v ní bude vykonávat takzvaný dominantní vliv na základě účasti v této právnické osobě nebo na základě pravidel, jimiž se řídí. Návrh obsahuje i vyvratitelnou právní domněnku předpokladu dominantního vlivu, tedy pokud stát, územní samosprávní celek nebo veřejná instituce přímo či nepřímo drží většinu upsaného základního kapitálu, disponují většinou hlasovacích práv vyplývající z podílu na této právnické osobě nebo mohou jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího orgánu právnické osoby.

V mezidobí, jak bylo správně řečeno, projednal tento návrh zákona výbor ústavně-právní. Dovolte, abych vás seznámila s usnesením ústavně-právního výboru. Ústavně-právní výbor doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby návrh schválila, a zmocňuje mě, abych podala zprávu o výsledcích projednávání na schůzi ústavně-právního výboru. Na schůzi ústavně-právního výboru proběhla rozprava, ke dni jednání ústavně-právního výboru nebyl podán žádný pozměňovací návrh.

Stejně tak, jestli mohu, i za výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, ten projednal na své 9. schůzi a po znovu proběhnuvší rozpravě bylo doporučeno k projednání na plénu Poslanecké sněmovny. Ke dni jednání tohoto výboru nebyl podán žádný pozměňovací návrh. Děkuji.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Také děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, pan poslanec Karel Haas, a informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil, byť už paní zpravodajka jiného výboru málem učinila za něj. Prosím.

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo. Vážená paní předsedkyně, já vás, kolegové a kolegyně, nebudu nijak zdržovat. Myslím, že paní kolegyně Schillerová to velmi správně shrnula i za výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Já ty detailní informace jsem měl v zásadě totožné s ní, takže opravdu se odkážu na to, co uvedla paní kolegyně Schillerová, nebudu zdržovat průběh této schůze. Děkuju mnohokrát.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Také děkuji. Nyní tedy otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Radek Vondráček jakožto zatím jediný přihlášený, proto mu předám rovnou slovo.

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem trochu až překvapen, ne zaskočen, tím, že jsem prvním přihlášeným, a možná jediným přihlášeným. Potvrzuji tedy to, že na debatě na garančním výboru nebyl předložen žádný pozměňovací návrh a že debata byla relativně stručná a konstruktivní, nicméně já jsem dnes načetl pozměňovací návrh, který má číslo 1038, ke kterému se později přihlásím v podrobné rozpravě, a říkám tady otevřeně - činím tak na základě vnějšího podnětu - ačkoliv tedy vládní koalice zamítla návrh zákona o lobbingu, kde se hovoří už o legislativní stopě. Tak já se k tomu tady hrdě veřejně hlásím, že mě oslovili zástupci Rekonstrukce státu s tím, že na základě toho, co vyplynulo z debaty na ústavně-právním výboru, by bylo možné, dobré nějakým způsobem, spíše možná legislativně technicky ještě ten text doupravit. Já tak činím opravdu výslovně nebo výlučně za účelem toho, abychom neztratili možnost debatovat o tomto pozměňovacím návrhu na garančním výboru.

Sám nejsem stoprocentně přesvědčený, jestli zrovna toto řešení je to legislativně nejlepší, nicméně abychom měli šanci, aby ten pozměňovací návrh zůstal ve hře, tak se k němu dnes přihlásím. Abych byl férový, zároveň musím doplnit, že ačkoliv jsme tuhle záležitost neprobírali v rámci debaty na ústavně-právním výboru, ihned po skončení tohoto bodu v rámci nějaké neformální diskuse za mnou pan Kužílek přišel a opravdu říkal, že jsou tam určitá úskalí, co se týče provazby s registrem smluv, co se týče právní jistoty těch subjektů, co a jakým způsobem zveřejňovat či nezveřejňovat.

Já bych zrovna chtěl, já bych tedy u toho pozměňovacího návrhu, abych ho nějak odprezentoval, chtěl zejména vypíchnout, že výjimky ve vládním tisku vyvolají pro povinné subjekty z hlediska uveřejňování smluv v registru smluv naprostou ztrátu právní jistoty a možnosti správně usoudit, za jakého rozsahu znečitelnění určitých částí smlouvy bude smlouva zveřejněna v souladu s požadavky zákona o registru smluv.

Jistota či nejistota tohoto vyhodnocení by mohla mít fatální dopady, zda smlouva vůbec nabude účinnosti a následně nepozbude platnosti s rizikem vzniku bezdůvodného obohacení, obecných závažných dopadů do účetnictví, vykazování dotací, vymáhání závazků a tak dále. Umíme si všichni představit, co může vyvolat zneplatnění, případně právní neúčinnost nějakého obchodního kontraktu. Podstatné je nově navrhované ustanovení § 2b odst. 3, které by tuto nejasnost mohlo odstranit, a bude skvělé, pokud bude tedy tento z mého pohledu minimalistický, ale důležitý pozměňovací návrh v rámci konečného posuzování novely ve třetím čtení ve hře, zvláště když bylo projednání novely na výborech takovým poměrně zásadním způsobem zkrácené. Rozhodně - a já už vůbec ne jako předseda - tady nechci obcházet ústavně-právní výbor a že jsem se vyhnul debatě na garančním výboru, ale já jsem opravdu s tím textem byl seznámený teprve včera.

Teď stručně k odůvodnění v obecné rozpravě. Podle vládního návrhu novely zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, obsaženého ve sněmovním tisku 222, obsahují § 2 odst. 5 a 6 režim poskytování informací veřejnou institucí, která je obchodní společností nebo národním podnikem. Tento režim je pomocí odkazu v § 2a odst. 3 vztažen i na veřejné podniky. V návaznosti na diskusi, která proběhla při projednávání tohoto sněmovního tisku, ať už té řádné, nebo té neformální po skončení bodu a o přestávce, se v zájmu přehlednosti a uživatelské přívětivosti textu zákona navrhuje tuto úpravu uvést na jednom místě.

Nový § 2b se tak bude jednoznačně vztahovat na obě výše uvedené skupiny subjektů. Nad rámec uvedených změn obsažených také v pozměňovacím návrhu Jakuba Michálka číslo 1027 se navrhuje doplnit ustanovení, které reaguje na provázanost výjimek z poskytování informací v zákoně č. 106 s rozsahem, v jakém se zveřejňují některé smlouvy uzavřené obchodními společnostmi, státními podniky a národním podnikem dle zákona o registru smluv, jehož ustanovení § 3 odst. 1 vylučuje z uveřejnění v registru smluv informace, které nelze poskytnout při postupu podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím, kam spadá samozřejmě zákon č. 106/1999. Proto je třeba při rozšiřování okruhu výjimek z práva na informace vždy zohlednit i možné dopady z hlediska zákona o registru smluv, které však vládní novela ani poslanecký návrh nebo poslanecký pozměňovací návrh nereflektovaly. Důvod je zachování principu právní jistoty, důvody pro vyloučení aplikace § 2b odst. 1 na uveřejňování smluv v registru smluv spočívají především v zachování principu právní jistoty.

Doposud typický subjekt zvažující zveřejnění určité smlouvy v registru smluv jako podmínku její účinnosti a platnosti vyhodnocuje pouze dva aspekty. Za prvé, povahou sebe sama z hlediska § 3 odst. 2 písmeno q) zákona o registru smluv, tedy zda byla založena za účelem uspokojování potřeb majících průmyslovou nebo obchodní povahu, což je relativně stabilní charakteristika, kterou si určí jednou provždy ten který subjekt, a za druhé to, zda konkrétní smlouva byla uzavřena v běžném obchodním styku v rozsahu předmětu činnosti nebo podnikání uvedené právnické osoby zapsané ve veřejném rejstříku. To je také relativně stabilní a určitelná charakteristika pro jednotlivé typy smluv a dá se s ní pracovat s celkem vysokou právní jistotou. V případě, že jsou obě tyto podmínky splněny, smlouva jako celek se nezveřejní. Ovšem v případě, že jedna z těchto podmínek splněna není, a smlouva se tedy musí zveřejnit, by nově měl povinný subjekt podle § 2b odst. 1 také posuzovat další nepřehlednou kaskádu podmínek, a to je, za třetí, zda je veřejným podnikem nebo veřejnou institucí, a dále, zda je obchodní společností nebo národním podnikem, zda jednotlivé činnosti upravené smlouvou, protože jednotlivá smlouva může upravit celou řadu činností, nemají opět podobnou, avšak v detailech poněkud odlišně formulovanou charakteristiku, a to hned dvě: a) činnosti jsou uskutečňovány v běžném obchodním styku v rozsahu předmětu činnosti nebo podnikání veřejného podniku nebo veřejné instituce zapsané ve veřejném rejstříku; b) činnosti mají obchodní nebo průmyslovou povahu a poskytnutí informace by veřejný podnik nebo veřejnou instituci znevýhodnilo na relevantním trhu.

Dále by v jednotlivé smlouvě musel ten který subjekt vyhodnotit, ve kterých ustanoveních smlouvy se takto určité činnosti promítají, a provést takto výběrové znečitelnění textového obsahu smlouvy. Takováto kaskáda vyhodnocování podmínek, které nemají ani v částech, a hlavně ani vcelku jednoznačné právní vymezení, vyvolává nebo může vyvolat naprostou ztrátu právní jistoty a možnosti správně usoudit, za jakého rozsahu znečitelnění určitých částí smlouvy bude smlouva zveřejněna v souladu s požadavky zákona o registru smluv. Jistota či nejistota tohoto vyhodnocení má fatální dopady, zda smlouva vůbec nabude účinnosti, a následně zda nepozbude platnosti s rizikem vzniku bezdůvodného obohacení, závažných dopadů na účetnictví, vykazování dotací, vymáhání závazků, tak jak jsem už uvedl úplně na začátku. Nově navrhované ustanovení § 2b odst. 3 by tuto nejasnost odstranilo.

Dalším nezamýšleným, ale obdobně zajímavým nebo důležitým problémem je, že není vyjasněna legislativní vazba mezi novým § 2b a dosavadním § 9 odst. 2 infozákona, který stanoví průlom do ochrany obchodního tajemství tam, kde jde o základní informaci o poskytnutí veřejných prostředků, a to co do údajů o rozsahu a příjemci těchto prostředků, tedy kolik veřejných prostředků a komu bylo poskytnuto. Tradičně se uznává, že nelze nikdy utajit, komu a za kolik bylo z veřejných prostředků zaplaceno. Podle předloženého návrhu však není zřejmé, zda § 9 odst. 2 má mít povahu lex specialis vůči nově navrženému § 2b, tedy že informace, které by se neposkytly podle nově navrženého ustanovení 2b, se přesto poskytnou v rozsahu, kdyby teoreticky představovaly obchodní tajemství, ovšem jen v rozsahu, kolik veřejných prostředků a komu bylo poskytnuto ve smyslu výše uvedené tradice. Navrhované ustanovení 2b odst. 3 by tedy tuto nejasnost řešilo, a to alespoň v oblasti smluv, neboť zákonem stanovená povinnost takovou informaci zveřejnit v registru smluv automaticky vylučuje možnost uplatnění obchodního tajemství v rozsahu komu a za kolik.

Dalším důvodem pro vyloučení aplikace 2b odst. 1 při uveřejňování smluv je skutečnost, že ustanovení 2b odst. 1 obsahuje prakticky totožnou výjimku, jaká je již nyní obsažena v § 3 odst. 2 písmeno q) zákona o registru smluv, přičemž podle naposled uvedeného ustanovení se neuveřejňují smlouvy uzavřené v běžném obchodním styku v rozsahu předmětu činnosti nebo podnikání uvedené právnické osoby zapsané ve veřejném rejstříku. Informace týkající se běžné obchodní činnosti totožných povinných subjektů jsou tak chráněny již nyní, jejich duplicitní ochrana by tak byla zjevně nadbytečná, mohla by vyvolávat nějaké následné interpretační problémy.

Co se týče ustanovení § 2b odst. 1 písmeno b) vylučující poskytování informací o činnostech majících průmyslovou nebo obchodní povahu, pokud by jejich poskytování povinný subjekt znevýhodnilo, je tato výjimka do značné míry srovnatelná s již existující výjimkou v § 3 odst. 2 písmeno q) zákona o registru smluv, kterou používají pouze takzvané povinné subjekty založené za účelem uspokojování potřeb majících průmyslovou nebo obchodní povahu. Uplatnění výjimky v § 2b odst. 1 písm. b) by tak při uveřejňování smluv v registru bylo nadbytečné, pokud by se na smlouvu uplatnilo ustanovení § 3 odst. 2 písmeno q) zákona o registru smluv, případně by fakticky negovalo výjimku z výjimky. Já myslím, že už se v tom většina posluchačů musí v tuto chvíli ztrácet, a to je vlastně podstata tohoto mého příspěvku.

Uvědomte si, že jsme zkrátili lhůtu u tohoto tisku, a tato debata, která by měla proběhnout na půdě ústavně-právního výboru, tak v podstatě neměla šanci proběhnout, protože jsme na to zkrátka a dobře neměli čas. Proto je z těch důvodů, které jsem vám naznačil, vhodné ponechat rozsah informací uveřejněných v registru smluv nedotčený výjimkou v § 2b odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, tak jak byl navržen.

To je z mé strany vše. Doufám, že všichni, kteří se tady opakovaně zaklínali tím, že chceme být naprosto nebo dostatečně transparentní a chceme produkovat kvalitní legislativní produkty v této Poslanecké sněmovně, pochopí, že se tomuto pozměňovacímu návrhu máme věnovat a že na to bude čas na půdě ústavně-právního výboru. Znovu opakuji, nechtěl jsem nikoho obcházet, že jsem to načetl až dnes a že to až dnes přednáším - prostě z časových důvodů se nějaké textem vyjádřené řešení objevilo až teď. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci - já vám děkuji, pane poslanče. Předpokládám, že se k tomuto návrhu přihlásíte v podrobné rozpravě.

Nyní s přednostním právem je přihlášen pan předseda Michálek do obecné rozpravy. Prosím.

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, tento návrh obsahuje tři základní změny. Jednak je to vůbec rozšíření nově na veřejné podniky, které vůbec pod stošestkou doteď nebyly a informace podle stošestky neposkytovaly, to je zejména obchodní společnost ČEZ a další podobné dominantně ovládané, nikoliv však stoprocentně ovládané firmy kontrolované státem. Za druhé je tam návrh na rozšíření informací, které se poskytují ohledně odměn třeba státních úředníků a dalších záležitostí, které byly historicky předmětem velkého sporu. Když si o to novináři žádali, tak se vedly dlouhé soudní spory, naprosto zbytečně vytěžující naši justici v případech, kde měly být ty informace poskytnuty bez dalšího. A poslední změna, která je předložena, je zavedení informačního příkazu, který už tedy v zákoně je, ale nyní ho zlepšujeme tak, aby skutečně v situaci, kdy se věc dostane k odvolacímu správnímu úřadu, odvolací správní úřad měl všechny údaje nezbytné k tomu, aby mohl posoudit, jestli informační příkaz má, nebo nemá být vydán. Dneska bohužel vzniká situace nepřezkoumatelnosti, kde odvolací orgán vychází z toho, že pokud není doložen ve spise některý důvod, nebo nemá informaci, jestli ten důvod se uplatňuje či neuplatňuje, vrací věc orgánu prvního stupně k dalšímu řízení a nedochází k vydání informačního příkazu. Čili logicky povinný subjekt, který se chce vymanit z této povinnosti, to zneužívá a důvody neuvede, a tím se ta doba prodlužuje. Praktickou zkušenost mám i já, když jsem si žádal nějaké informace, tak to trvalo asi tři roky, rozhodoval o tom třikrát Nejvyšší správní soud a teprve po třech letech ty informace byly poskytnuty. Takže skutečně bychom se měli zasadit o to, aby ten zákon fungoval zejména v praxi, nikoliv jenom na papíře.

Dále zákon, jak byl předložen, řeší řadu palčivých problémů, jako je zneužití práva na informace, ochrana informací o kritické infrastruktuře nebo ochrana informací z arbitráže, což jsou důležité údaje, které potřebujeme chránit. Teď v rámci druhého čtení navrhuji na základě dohody předsedů koaličních klubů změnu, která vychází z toho, co bylo připraveno i ve spolupráci s Ministerstvem vnitra. Je to obsaženo v systému jako sněmovní dokument 1027 a jde v podstatě o reakci na technické připomínky k legislativnímu textu, které zazněly na ústavně-právním výboru, problematika toho dvojitého odkazu, o kterém mluvil pan poslanec Haas.

A pokud jde o pozměňovací návrh Radka Vondráčka, který byl podán o několik dnů později a z velké části vychází z toho našeho pozměňovacího návrhu, tak si myslím, že to je věc k jednání. Myslím si, že bychom se o tom měli poradit, protože návrh pana kolegy Vondráčka v podstatě znamená, že registr smluv zůstane ve stejné úpravě, jako je dneska, že zákon o registru smluv obsahuje odkaz na stošestku, takže cokoliv se neposkytuje podle stošestky, tak se neposkytne podle registru smluv, a tím pádem, když my jsme rozšířili v případě ochrany hospodářské soutěže některé důvody odmítnutí ve stošestce, tak se to potom může propsat i do zákona o registru smluv.

A to je právě věc, na kterou bychom se měli důkladně zamyslet, jestli to skutečně bylo cílem Ministerstva financí, které chtělo chránit státní podniky, aby nebyly poskytovány informace, které je mohou poškodit v hospodářské soutěži. Nemyslím si, že by ten původní důvod mířil proti registru smluv tak, jak dneska funguje, ale spíš šlo opravdu o skutečnosti, které se žádají podle zákona o svobodném přístupu k informacím, ne které se zveřejňují bez dalšího.

Jinak dále vzhledem k tomu, že u tohoto zákona je ten problém, že obsahuje implementační část, tíží nás tam povinnosti od Evropské unie a hrozí nám pokuty desítky milionů korun za pozdní implementaci, tak bych si dovolil navrhnout zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením na 7 dnů, tak abychom se tím mohli zabývat. Stačí to, sedm? (Obrací se ke zpravodaji.) Na 7 dnů, abychom se tím mohli zabývat ještě příští týden ve středu. A k těmto návrhům se přihlásím v podrobné rozpravě.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane předsedo. Faktická poznámka paní poslankyně Bereniky Peštové na vaše vystoupení. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Berenika Peštová: Já jsem se chtěla, prostřednictvím pana předsedajícího, zeptat pana poslance Michálka, on tady zřejmě asi je víc v obraze nebo spíš v detailu v tomto zákoně. My když jsme byli na Ministerstvu životního prostředí, tak jsme se spíš stýkali s tím, že ta stošestka byla zneužívaná, a zneužívaná v tom smyslu, že na ministerstva se hrnulo přes stošestku mraky dotazů a už to nestačili opravdu zpracovávat jeden člověk, dva lidi, těch lidí tam neustále bobtnalo a přibývalo. A mě by zajímalo, jestli jste se zaobírali tímto směrem, to znamená, že jste třeba omezili jenom okruh, který bude tou stošestkou poznamenán, nebo respektive co si můžu přes stošestku žádat. Protože to nebyly dotazy ve smyslu to, co tady bylo a to, co jsem teď bedlivě poslouchala, že vás zajímají smlouvy a tak dále, ale to byly třeba dotazy typu, jaké mají platy úředníci od div ne referenta přes vedoucího odboru, ředitele, prostě věci, které opravdu braly ministerstvu neskutečný čas, zbytečně si myslím se musely zprocesovávat, protože na tu stošestku musíte odpovědět. Tak mě zajímalo, jestli jste spíš zúžili tyto informace, které si myslím já, jsou úplně zbytečné.

Rozumím tomu, že se snažíte to směřovat přes stošestku na informace, které jsou zajímavé, ale toto jsou pro mě, spíš bych řekla, informace, které možná pro někoho jsou zajímavé. Jak vy jste říkal tenkrát, že potom, když jdete, jak chodíte, prostřednictvím pana předsedajícího, do restaurace nebo do nějakého občerstvení a tam si říkáte, kolik kdo co bere, to možná tam je to zajímavé, ale pro to ministerstvo je to strašná zátěž. Děkuju vám za odpověď, kterou mi určitě teď řeknete. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Reaguje na vás pan předseda Michálek faktickou poznámkou. Prosím, pane předsedo.

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Skutečně tento zákon upravuje problematiku zneužití práva na informace, tak jak na ni dlouhodobě upozorňují i různé svazy samospráv, kde dochází k tomu, že někteří lidé mají jiné důvody, než které zákon shledává jako relevantní, a i soudy dovodily, že v některých případech, pokud jde o zneužití práva na informace, je možné tu žádost odmítnout. Takže v podstatě jde pouze o zanesení aktuální judikatury.

Ale určitě to neznamená, že by každá žádost o informace, pokud jich zrovna přijde víc, pokud úřad řeší něco důležitého, byla zneužitím práva na informace. Naopak, pokud jde o Ministerstvo životního prostředí, musíme vycházet z toho, že Ministerstvo životního prostředí je ústřední správní úřad, je to ministerstvo, které rozhoduje nejzásadnější věci v problematice životního prostředí, takže určitě je tam zájem na veřejné kontrole.

Pokud jde o platy úředníků, v těch nejvyšších patrech to právě řeší předložený návrh tak, že ti, kteří skutečně vedou ministerstvo, a tak dále, tak u nich by neměla být žádná pochybnost a informace o výši jejich příjmů bude poskytována automaticky. V nižších patrech, která nejsou výslovně uvedena ve výčtu v zákoně, bude prováděn i nadále test proporcionality, který vyžaduje Ústavní soud, aby se prováděl jednotlivě. Pokud je v případě takové žádosti dovoditelné, že je žádána v souvislosti s úplně jiným řízením ve snaze způsobit nátlak na určitou osobu, která třeba rozhoduje ve správním řízení, pak může jít o případy zneužití práva, kdy se ta žádost odmítne. Toliko tedy k dotazu paní kolegyně. Děkuju.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a ptám se tedy, zda ještě někdo další se hlásíte do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, je-li tomu tak, v tom případě končím obecnou rozpravu.

A ptám se pana navrhovatele nebo paní zpravodajky, zda chcete závěrečné slovo v tento moment? Není tomu tak.

Zahajuji podrobnou rozpravu a připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy odůvodněny. Jako první se hlásí pan poslanec Radek Vondráček, ale před ním s přednostním právem pan poslanec Michálek. Prosím.

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Hlásím se ke sněmovnímu dokumentu 1027 a odkazuji se na odůvodnění, které jsem přednesl v obecné části rozpravy a které je uvedeno přímo ve sněmovním tisku. Jde o nápravu toho dvojitého odkazu podle průběhu projednání na ústavně-právním výboru. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Jenom pane předsedo, ještě jsem se chtěl zeptat, vy jste v obecné rozpravě navrhoval zkrácení lhůty, jestli to platí?

Poslanec Jakub Michálek: Ano, a hlásím se i k návrhu na zkrácení lhůty. Děkuji za připomenutí.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Na 7 dnů. Dobře, děkuji. Nyní tedy pan poslanec Vondráček. Prosím.

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já s dovolením nezvykle harmonicky navážu na kolegu Michálka, protože ten pozměňovací návrh, který jsem načetl, v podstatě navazuje na ten jeho. Takže já se hlásím k pozměňovacímu návrhu číslo 1038, jak je uveden v systému. Jde opravdu o to, že důsledky špatného uveřejnění v registru smluv nebo neuveřejnění mohou být drsné, mohou být velmi fatální pro ty subjekty, a proto je potřeba vyprecizovat právní text. Plně odkazuji na odůvodnění, se kterým jsem vás seznámil v obecné rozpravě.

Dovoluji si jenom jednu krátkou připomínku. Říkal jsem, že jsme neprojednali tady tyto námitky, ačkoli se o té problematice vědělo, protože byly zkráceny lhůty a neměli jsme na to v podstatě důstojný čas. Teď se opět navrhuje zkrácení lhůty mezi druhým a třetím čtením na 7 dnů. Zase to budeme dělat poměrně narychlo. Bylo by fajn v této věci nějakým způsobem komunikovat, jestli je to opravdu nezbytně nutné. Vím, že lhůta pro implementaci uplynula a hrozí tady nějaké sankce, nicméně rád bych tedy slyšel představu, kdy proběhne třetí čtení? Jestli tedy... Nebudu zdržovat u mikrofonu, probereme si to osobně. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: A já vám děkuji za vstřícnost, pane poslanče. Ptám se, zda někdo další se hlásíte ještě do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, všechny návrhy zazněly, v tom případě končím i podrobnou rozpravu.

A ptám se, zda pan navrhovatel nebo paní zpravodajka v tento moment si chcete vzít závěrečné slovo? Není tomu tak.

V podrobné rozpravě zazněl návrh na zkrácení lhůty pro třetí čtení na 7 dnů. Zagonguji, přivolám kolegyně a kolegy z předsálí a budeme hlasovat o zkrácení lhůty pro třetí čtení.

Eviduji žádost o odhlášení. Já vás tedy odhlásím, požádám vás o opětovné přihlášení vašimi kartami.

Počet přítomných se ustálil, a já tedy zahajuji hlasování.

Ptám se, kdo je pro zkrácení lhůty pro třetí čtení na 7 dní? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 25, přihlášeno je 127 poslankyň a poslanců, pro návrh 117, proti 4.

Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas a lhůtu na projednávání jsme zkrátili na 7 dnů.

Končím druhé čtení tohoto návrhu.

Budeme pokračovat v rámci schváleného programu. Otevírám další bod, a tím je

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:57.