(18.50 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Tento systém by také znamenal zásadní změnu toho, jakým způsobem platí právnické osoby. Pokud vycházíme z předpokladu, že základním pilířem tohoto návrhu je to, že se platí ze zařízení, které je schopno (příjmu?) televizního nebo rozhlasového vysílání. Je absurdní, aby se u právnických osob nadále udržel princip platby za přístroj, protože samozřejmě jsou firmy, ve kterých je mnoho a mnoho třeba služebních mobilních telefonů. Proto jsme navrhli systém takzvaný intervalový, tedy systém násobků, kdy i ty největší firmy, které mají přes tisíc zaměstnanců, by nově platily stonásobek poplatku. Ano, zaznívá argumentace, že se tato platba má týkat i firem, ve kterých reálně nemohou zaměstnanci sledovat televizi nebo poslouchat rádio v žádném případě.
Ale chci zdůraznit jednu věc. Od samotného počátku, kdy se v novodobé svobodné historii Československa začalo uvažovat, a zdůrazňuji ještě Československa, začalo uvažovat o modelu veřejnoprávního vysílání, tak to byl tedy sdílený princip vlastně solidarity a sdíleného využívání toho, co obě veřejnoprávní média využívají. Často se mě ptají různí kolegové, proč jednoduše nezvýšíme objem reklamy. Jenom chci zdůraznit, že český televizní a rozhlasový trh je duální: veřejnoprávní média jsou financována poplatky, komerční média financována z reklamních příjmů, které jsou naopak u veřejnoprávních médií minimalizovány. Poplatky jsou klíčovým příjmem veřejnoprávních médií, reklama pro média soukromá. A pokud nechceme měnit situaci na reklamním trhu, což nechceme, protože by to znamenalo opravdu velké komplikace pro komerční vysílatele, jejichž jedinými příjmy jsou peníze z reklamních příjmů, nechceme do tohoto systému zasahovat. Je ale třeba, aby se zvýšilo financování veřejnoprávních médií, protože za tu dlouhou dobu už je skutečně, co se poplatků týče, na polovině své hodnoty. Také nesouhlasím s tím, aby byla veřejnoprávní média financována prostřednictvím státního rozpočtu, ale to je určitě diskuse, která nás čeká zde ve Sněmovně, až tento návrh bude na pořadu schůzí Poslanecké sněmovny.
Chtěl bych říci, že tento návrh není dogmatický. Tento návrh bude určitě podroben nejenom diskusi, té už podrobován je, ale i nějakým návrhům, k nimž jsme připraveni přihlédnout. Tento týden končí připomínkové řízení, budeme připomínky vypořádávat a budeme jednat se všemi aktéry, kteří na tomto trhu působí. Já to považuju za velmi podstatné z toho důvodu, že se jedná o zásadní změnu. A je poctivé říci, že ne všichni vítají, ale je poctivé říci, že je to změna nepopulární, ale potřebná. Systém financování prostřednictvím poplatků je u nás zažitý, má v naší zemi tradici. A jsem si jistý tím, že veřejnoprávní média jsou pro zdravou společnost naprosto zásadní. Všichni z nich těžíme a všichni je potřebujeme.
Dalším legislativním počinem, který v současné době je už o kus dále, než je velká novela zákonů o veřejnoprávních médiích, je návrh zákona o veřejné kulturní instituci. Vychází také z programového prohlášení vlády a my postupujeme na cestě k jejímu naplnění. Měla by být tedy zřízena nová právnická osoba určená pro poskytování veřejných kulturních služeb. O tom návrhu se hovoří už téměř dvacet let, ale pořád jenom hovoří. Už máme hotovou verzi návrhu zákona, která nyní je posuzována Legislativní radou vlády, a věřím, že v blízké době dorazí už na jednání vlády.
Tento institut veřejné kulturní instituce přinese větší flexibilitu a stabilitu financování, možnost víceletého financování, zvýší autonomii kulturních institucí, umožní spolufinancování. Je to důležité zejména pro kulturní instituce v regionech. Umožní spoluzakládání, kdy veřejná kulturní instituce může být založena státem, územně samosprávným celkem, a transformace stávajících příspěvkových organizací na VKI může přinést velké bonusy, velké výhody. Ale chci zdůraznit, že bude dobrovolná. Bude dobrovolná, nebude to žádná povinná verze. Samozřejmě příspěvkové organizace mohou existovat i nadále. A věřím tomu, že u některých typů kulturních institucí určitě budou příspěvkové organizace nadále dramaticky převažovat. Naopak si myslím, že u třeba divadel nebo symfonických orchestrů představuje veřejná kulturní instituce velkou příležitost.
Třetí zásadní změnou, kterou chystáme, je velká audiovizuální novela, která reaguje na rychle se měnící svět audiovize. My jsme v době, kdy byl přijat audiovizuální zákon, měli tuto legislativu velmi progresivní, je třeba za to určitě poděkovat, ale za těch zhruba deset let se audiovizuální svět zásadně proměnil a my na to musíme reagovat. Výsledkem by měla být podpora širokého spektra projektů, narovnání plateb aktérů v oblasti audiovize a také nový systém pobídek. Proměna audiovizuálního světa znamená zejména posun od podpory pouze tradiční filmové tvorby, chceme tedy podporovat i tvorbu televizní za splnění podstatných kritérií. Bude navrženo nastavení 2 % parafiskálního poplatku, bude obsahovat silnou motivaci pro tuzemské i mezinárodní platformy VOD - tedy video on demand, na vyžádání, typově Netflix - k investici do tvorby místního obsahu. Bude vytvořen čtvrtý pilíř, který bude znamenat podporu animované tvorby a gamingu. Nejpodstatnější změnou vedle sjednocených parafiskálních poplatků a povinného procenta přímých investic bude navázání výše pobídek na výkon audiovizuálního průmyslu.
Je třeba říci, že my jsme ve filmovém průmyslu prostě dobří, myšleno jako Česká republika, jsme vysoce mezinárodně konkurenceschopní. Myslím, že je ve velkém zájmu nejenom ekonomickém, ale i kulturně kreativním naší země, aby se toto projevovalo, aby měla příležitost, aby byla příležitost tyto dovednosti patřičně finančně využít a na druhé straně aby toto vedlo také k podpoře kvalitní české kinematografie. Znovu připomenu to, že se chystám prostřednictvím malé novely odblokovat systém filmových pobídek. Je to návrh, který je předložen napříč politickým spektrem. Doufám, že se nám to podaří, protože dochází k absurdní situaci, kdy je relativně hodně peněz v tom systému, je velká poptávka po nich, ale díky vlastně už nefunkčnímu modelu není možné tyto peníze využít. Proto budu také navrhovat projednání v takzvané devadesátce.
Vedle těchto tří klíčových norem - to znamená veřejná kulturní instituce, velká novela mediálních zákonů a velká novela audiovizuálního zákona - máme také další úkoly před sebou: už zmiňovaný status umělce na podporu umělců, kteří se mohou ocitnout v určitém druhu ohrožení. Ukázala to covidová pandemie. Týká se umělců na volné noze, týká se takzvané druhé kariéry výkonných umělců. Tady nás ta diskuse ještě čeká. Já si myslím, že nebylo úplně správné takto striktně zařadit legislativu ke statusu umělce do Národního plánu obnovy, aniž tomu předcházela širší diskuse i v rámci sektoru, ale je to úkol, který musíme splnit. A bezpochyby je to věc, která je hodná nějaké budoucí diskuse o širší míře podpory. Tady nás ale ještě hodně práce čeká. Je k tomu zřízena pracovní skupina. Vedeme diskusi.
Jenom připomenu také to, že v oblasti legislativy v roce 2022 jsme urychleně transponovali evropské směrnice, které předtím transponovány nebyly, kde už nám hrozily velké pokuty, tedy autorský zákon, zákon o službách platforem a sdílení videonahrávek a zákon na ochranu kulturních statků. ***
