Co nás hodně mrzí, že jsme se těžko dostávali, a dost pozdě, k samotné proceduře. Já jsem trošku pamětník v rozpočtovém výboru a také jsem se zkontaktoval s bývalými kolegy, paní Vostrou a panem Votavou, a oba připustili a říkali, že vždycky minimálně na vedení rozpočtového výboru se tato procedura projednávala i s opozicí, a nehledě na to, že se - a to si pamatuju - několikrát toto projednávalo přímo na výboru. Já to teď nechci rozpatlávat, nebudu dělat nějaké přerušení, projednání na výboru, to ani legislativně nejde, toho jsem si vědomý, ale přimlouvám se, pokud by se dělala nějaká úprava jednacího řádu, abychom se na tuto podívali, aby se mohla opravdu věnovat těm problematickým věcem a pozměňovacím návrhům do rozpočtu větší pozornost, nehledě na to, že v třetím čtení, před třetím čtením by se mohla rozpočtového výboru zúčastňovat i veřejnost. Myslím, že by to bylo zajímavé, že by mohli posuzovat i ty pozměňovací návrhy, které přijdou ve druhém čtení, aby se k tomu mohli vyjádřit. Protože když se to tady projednává potom na Sněmovně, už tady veřejnost nemá možnost se k tomu vyjádřit. Všem děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí v obecné rozpravě paní poslankyně Pošarová a připraví se pan poslanec Juchelka. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, ráda bych se vyjádřila i já k zákonu o státním rozpočtu. Promluvím spíše v obecné rovině o největších problémech a dalších ekonomických souvislostech.

V příštím roce chce vláda hospodařit s deficitem v objemu 252 miliard korun. Podle mě, ale i třeba podle předsedy Národní rozpočtové rady vlády není tato výše schodku pravdivá. Jde například o 18 miliard korun dalších výdajů, které vláda účetně přesunula na Státní fond dopravní infrastruktury. Všechny klasické výdaje státu by se měly transparentně objevit ve výdajích jednotlivých rozpočtových kapitol. My tohle považujeme za špatnou praxi.

Připomínám rovněž velice diskutabilní takzvaný vládní rozpočtový škrt ve výši 51,5 miliardy korun, který je důsledkem plánovaného ukončení státního financování poplatků na provoz přenosové soustavy a distribuci elektrické energie a ukončení veřejně financované podpory obnovitelných zdrojů energie. Ovšem částka, která bude takto rozpočtově na první pohled ušetřena, se v celém jejím rozsahu přenese na spotřebitele energií, na domácnosti a firmy, a náklady a důsledky tohoto kroku budou mnohem vyšší než oněch 51,5 miliardy korun včetně dopadů tohoto kroku na náš hrubý domácí produkt, inflaci i na rozpočtové příjmy, zejména v následujících letech a budou to dopady veskrze negativní. Jinými slovy, v důsledku vládou vyvolaného zvýšení cen energií pro jejich spotřebitele klesne v případě domácností jejich koupěschopná poptávka a v případě firem jejich příjmy, a tudíž i daňové odvody. Takže logicky ve finále klesne i celkový výběr daní, tedy daňové příjmy tvořící příjmovou stránku rozpočtu tedy budou možná docela výrazně nižší, než nám vláda předkládá, a i proto je tento návrh nereálný a nepravdivý. Podle výpočtu Svazu průmyslu a dopravy povede tento vládní krok ke zdražení elektřiny tuzemským firmám v energeticky náročných provozech až na trojnásobek. Podle vyjádření Ocelářské unie půjde v konkrétních případech ocelářských firem o stovky milionů korun dodatečných nákladů na rok. Podle Asociace sklářského a keramického průmyslu dojde k nárůstu celkových nákladů až o 250 %. K takovému kroku dochází za situace, kdy všechny sousední státy i další evropské země a jejich vlády podnikají taková opatření, aby svému domácímu průmyslu s náklady na energie pomohly. Kroky této vlády včetně jejich rozpočtových kroků tak mimo jiné přímo ohrožují konkurenceschopnost českého průmyslu a znemožňují všem našim energeticky náročnějším odvětvím možnost rovnocenně konkurovat firmám ze třetích zemí i firmám evropským.

Zmíněný přenos poplatků na podporu obnovitelných zdrojů energií a dalších energetických regulačních poplatků na firmy a domácnosti rovněž zvýší daňové zatížení občanů a firem. Takzvaná složka daňová kvóta stoupne o dalších několik desetin procent, protože tyto povinné poplatky jsou svou povahou daní. Mimochodem, vláda v květnu ústy ministra Stanjury sdělila, že je připravena škrtnout dotace takzvaným solárním baronům bez náhrady, tedy tak, že se tyto dotace nebudou platit vůbec, nikoliv tak, že je nakonec přenese na konečné spotřebitele elektrické energie, ale že se skutečně nebudou platit vůbec, a to i s rizikem soudů či arbitráží. Opět to není pravda. Takže zjednodušeně lze říci, že návrh rozpočtu i takzvaný konsolidační balíček, na který je tento rozpočet navázán a který mu předcházel, není založen na faktických úsporách, ale na zvyšování daní a na převodu energetických poplatků ze strany státu na spotřebitele, na občany a firmy.

Samotnou kapitolou na straně veřejných rozpočtových výdajů je totální vládní rezignace na jakoukoliv koncepční práci. Vláda v inovovaném programovém prohlášení o rok posunula termín hloubkového auditu státní a veřejné správy, která by byla v naší situaci velice cenná. Tato analýza by nám ukázala, kde ve veřejné správě máme zbytné nebo duplicitní činnosti, které agendy a úřady můžeme zrušit a kolik na tom ušetříme. Posunutí tohoto auditu o rok v praxi znamená, že už v tomto volebním období neproběhne, a to je další věc, kterou této vládě zazlívám. Jsem přesvědčena, že zde leží finanční rezervy v objemu až desítek miliardy korun. Mělo by být naprostou vládní prioritou toto udělat. Pokud by zadlužování České republiky pokračovalo podle současného scénáře, na dluhovou brzdu by veřejné finance narazily do pěti či šesti let. Ve scénáři s rekordními opatřeními se dluhové brzdy dotkneme až kolem roku 2032 s bude to náraz velice bolestivý, protože by znamenalo nutnost a povinnost škrtnout zhruba 300 miliard rozpočtových výdajů z roku na rok. Náš čas se ovšem krátí s i v tomto optimistickém scénáři musíme náš rozpočtový deficit srazit během osmi následujících let, respektive během šesti let mezi roky 2026 a 2031, protože současná vláda v následujících dvou letech deficit nesníží vůbec.

Závěrem se ještě zmíním o nepřímých nákladech našeho členství v Evropské unii, protože to je od problematiky státního rozpočtu a od celého systému našich veřejných financí naprosto neoddělitelné. Podle propočtů například kombinace podpory obnovitelných zdrojů, biopaliv a nákladů na realizaci GDPR zatěžují český státní rozpočet zhruba 80 miliardami korun ročně. Unijní dotace samotné rovněž způsobují nevyčíslitelné škody i na celém našem národním hospodářství. Když poskytneme dotace jedné skupině podnikatelů v určitém oboru a zbylým nikoliv, ti druzí časem zkrachují, a tyto škody ze zániku přirozené konkurenceschopnosti prostředí a její nahrazení monopoly a kartely vyčíslit ani nelze. Jsou hrozivé.

Namátkou zmíním i některé další nepřímé náklady našeho členství v Evropské unii. Jde například o náklady na kofinancování takzvaných evropských projektů. Pohybují se okolo 30 miliard korun ročně. Tyto peníze sice nejdou přímo do rozpočtu Evropské unie, ale musí být utraceny na projekty, které schválil Brusel. Kdybychom nebyli v Evropské unii, nemuseli bychom na tyto projekty z českých veřejných rozpočtů vynaložit ani korunu, mohli bychom je investovat dle našeho uvážení a generovali bychom tak i další příjmy do našich veřejných rozpočtů. Dále jde o zhruba 10 miliard korun zaplacených v cenách zboží. Je tomu totiž tak, že když si u nás koupíme věci z dovozu, které byly procleny na vnějších hranicích Evropské unie, zaplatili jsme přímo do rozpočtu Unie clo. Ve vládní čisté pozici vůči Evropské unii toto není zahrnuto, ale tyto peníze platíme v ceně dovezeného zboží, takže to, co vybereme na clech v hamburském nebo rotterdamském přístavu, i když zboží směřuje k nám, figuruje jako příspěvek Německa nebo Holandska do rozpočtu Evropské unie. Až 15 miliard korun ročně na české státní, krajské, obecní a další úředníky věnující se agendě Evropské unie, zprávy evropských fondů a tak podobně. Dotace na biopaliva zhruba dalších 10 miliard korun ročně. I toto musíme platit na základě směrnic Evropské unie. Každý litr benzinu a nafty nás tak stojí asi o 2 koruny více, než by stálo normálně. 5 miliard korun ročně na posílení elektrické sítě, abychom zabránili jen výpadkům kvůli náporu z německých větrných elektráren, i proto, že dle norem Evropské unie musíme německý proud transportovat zdarma do Rakouska. Příspěvek na provoz přenosové soustavy přitom platí čeští občané a firmy ve svých fakturách za elektřinu. Do posílení přenosové sítě kvůli tomu budeme muset v dalších letech investovat zhruba 6 miliard korun ročně.

 zamysleme se i nad vládním návrhem státního rozpočtu na příští rok. Děkuji. ***