Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Karel Havlíček)

1.
Návrh poslanců Víta Rakušana, Petra Fialy, Mariana Jurečky,
Markéty Pekarové Adamové, Ivana Bartoše, Josefa Cogana, Marka Bendy,
Aleše Dufka, Jana Jakoba, Jakuba Michálka, Lucie Potůčkové, Evy Decroix,
Jiřího Navrátila, Michala Zuny a Olgy Richterové na vydání zákona,
kterým se mění zákon o správě voleb a některé další zákony
/sněmovní tisk 596/ - třetí čtení

Konstatuji, že projednávání tohoto bodu jsme přerušili na této schůzi dne 12. června, a to v rozpravě. Prosím, aby místo u stolku tedy zaujal za navrhovatele pan ministr Vít Rakušan a zpravodaj garančního výboru, pan předseda Radek Vondráček. Připomínám, že návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 596/9, který byl doručen dne 13. května 2024, a usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 596/10.

My tedy budeme pokračovat v přerušené rozpravě, do které se přihlásila celá řada poslanců. Mimo jiné je zde přednostní právo pana předsedy Okamury. Pouze podotýkám, že ale musíme dojet ještě faktické poznámky, které jsme přerušili v minulém projednávání. A já tedy prosím, aby s faktickou poznámkou reagoval pan poslanec Nacher. Pane poslanče, máte zde faktickou poznámku. Vzdáváte se jí? Pak zde byla přihlášena paní poslankyně Ožanová. Ona má zájem vystoupit. Jenom připomínám, že další s faktickou je přihlášená paní poslankyně Adámková a pan poslanec David Pražák. Poté s přednostním právem vystoupí pan předseda Okamura.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající. Já nestáhnu svoji faktickou poznámku, protože si dobře pamatuji minulou rozpravu. Chtěla jsem reagovat na kolegu Cogana, vaším prostřednictvím, protože říkal, že ten zákon napsalo Ministerstvo vnitra. Víte, během tohoto týdne mi jeden z kolegů pětikoalice řekl, že přece má jako poslanec právo dávat návrhy zákonů. Prosím vás, to nikdo nezpochybňuje, nicméně je to právě pětikoalice, která se stále ohání programovým prohlášením vlády, když jakýkoliv váš zpravodaj, kolegové, začne zpravodajskou zprávu tím, že je to dle programového prohlášení vlády. Podívejte se, já to velmi dobře vnímám. Když mluvíte o insolvencích, pan ministr Blažek, ano, musí konstatovat, bohužel to máme v programovém prohlášení vlády a jsme nuceni to podpořit a podobně. Tak se nedivte, že když vy stále citujete, že jedete podle svého programového prohlášení vlády, že vám připomínáme, že tak jedete jenom někdy, jenom když se vám to hodí. A zrovna to je zákon, kdy se vám hodí nejet podle programového prohlášení vlády. Kvalitní legislativa? Kdeže! Kolegové, vy jste se báli toho, že by vám ta připomínková místa řekla pravdu, a co si o tom myslí. Ale měli jste šanci odstranit ty nedostatky. To jste neudělali. Tak neříkejte na jedné straně "máme nárok předkládat zákony", a na druhé straně tady řeknete "napsalo to Ministerstvo vnitra". Když to napsalo Ministerstvo vnitra, proč tak spěcháte? Opravdu to mohlo jít standardním legislativním procesem, jak jste slibovali občanům této země ve svém programovém prohlášení vlády!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou je přihlášena paní poslankyně Adámková, kterou zde nevidím, takže propadá - myslím tím, ta faktická poznámka. Poté pan poslanec Pražák. Ani jeho zde nevidím. A paní poslankyně Peštová, zatím poslední faktická. Mezitím ještě přečtu jednu omluvu. Pan poslanec Vrána celý jednací den z pracovních důvodů.

A podotýkám, že paní Lucie Šafránková hlasuje s náhradní kartou číslo 20.

Máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla navázat tedy na svoji předřečnici, paní kolegyni Ožanovou, prostřednictvím vás, a chtěla bych ji doplnit ohledně toho programového prohlášení. Pane poslanče Cogane, prostřednictvím pana předsedajícího, které máte na mysli? Protože vaše programové prohlášení už se tak změnilo, ve své podstatě už by si zasloužilo, abyste s ním přišli zpátky do Poslanecké sněmovny a žádali tak o důvěru této vládě. To je zaprvé.

A když jste tady zmiňoval to, že my jsme ten zákon také připravovali, tak bych jenom upozornila, že ano, byl připravován, dokonce byl na Legislativní radě vlády, ale nikdy nedošel na plénum, byť tady bylo řečeno, že byl na plénu. Nebyl nikdy na plénu. A v té době právě byla ta covidová doba, kdy byly mnohem důležitější věci, které se musely řešit. To jenom na upřesnění.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Vyčerpali jsme tady všechny faktické poznámky, prosím tedy pana předsedu Okamuru, který je přihlášen řádně s přednostním právem. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme tady před sebou opět vládní návrh zákona na zavedení korespondenční volby. Připomínám, že jsem ve druhém čtení podal návrh na zamítnutí, o kterém se bude nyní hlasovat, jelikož vládní koalicí navržená korespondenční volba je v rozporu s ústavou. Má usnadnit volební manipulace a podvody a navíc má účelově ohnout volební zákon ve prospěch koalice pro příští parlamentní volby. Strany vládní koalice se zavedením korespondenčního hlasování ze zahraničí pokoušejí ovlivnit příští parlamentní volby, které budou již příští rok na podzim. Proto nechcete posunout účinnost zákona až od roku 2026.

Hlavním argumentem vládní pětikoalice pro zavedení korespondenční volby je to, že někde jinde ve světě mají korespondenční volbu také. Ano, ale to opravdu není argument. Například v USA měli v 19. století ještě otroctví a ve 20. století rasistické zákony, které zaváděly protičernošský apartheid. Na druhou stranu pohled do zahraničí je inspirující, ale právě k nezavádění korespondenční volby, protože jen letmý pohled ukazuje, že tam dochází k volebním podvodům nebo je tam extrémně silné podezření z volebních podvodů. Víme, že právě kvůli té korespondenční volbě se opakovaly poslední prezidentské volby v Rakousku. Ve Francii byla v roce 1975 zrušena plošná vnitrozemská možnost korespondenčního hlasování. Důvodem byly opět rozsáhlé manipulace s volebními hlasy na Korsice, kde docházelo ke krádežím volebních lístků anebo k zasílání hlasů za občany, kteří již byli dávno po smrti. V Mexiku plošnou korespondenční volbu rovněž zrušili.

Spojené státy se ocitly kvůli masivním volebním podvodům na hraně občanské války a davy nespokojených občanů nedůvěřujících výsledku prezidentské volby vtrhly dokonce do Kongresu. Soudy americké volební podvody v souvislosti s korespondenční volbou řeší dodnes a řada podvodů již byla odsouzena. Americkou společnost podezření z volebních podvodů extrémně radikalizovalo a rozdělilo. Velká část Američanů nepovažuje Bidenovu vládu za legitimní. Třetina Američanů je přesvědčena, že volby 2020 byly zfalšované v Bidenův prospěch. Toto přesvědčení zastává přes 50 % republikánů, z toho 85 % Trumpových fanoušků. Z toho vyrůstají obavy ohledně falšování prezidentské volby i v letošním roce. V jejich regulérnost věří jen 22 % republikánů a 71 % demokratů. To říká průzkum agentury Associated Press.

Vážené dámy a pánové z vládní koalice, ovládněte prosím svoji nezřízenou touhu ohnout volby a pomoci si neférově k nějakému procentu navíc. Váš návrh neprošel ani standardním připomínkovým řízením, ani jej neprojednala Legislativní rada vlády. Vykazuje zásadní věcné, obsahové a technické vady, ale hlavně je zcela v rozporu s českou ústavou, protože porušuje a pošlapává základní principy volebního práva. A ty jsou v ústavě definovány, tedy rovnost, přímost a tajnost hlasování. Mimochodem i v zahraničí například britští politologové Sarah Birch a Bob Watt říkají mimo jiné toto - cituji: "V soukromí hlasovací kabiny za plentou může volič volit libovolným způsobem, který si vybere, a může tak učinit z jakéhokoliv důvodu, ať už je tento důvod dobrý, nebo špatný. Volič tak za své hlasování není odpovědný nikomu kromě vlastního svědomí. Pokud je však tajnost hlasování narušena, vzniká reálná pravděpodobnost a možnost, že bude tento volič odpovědný někomu jinému. Jestliže totiž v případě korespondenčního způsobu hlasování úprava volebních lístků probíhá společně, například v rámci jedné rodiny nebo mezi přáteli, spolupracovníky a podobně, svědomí jednotlivých voličů může ustoupit druhým, a to ať už z důvodu loajality ke skupině, rodinných vazeb, pracovních vazeb a podobně."

V podobném duchu hovoří i ústavní právník Marek Antoš, který uvádí - cituji: "Nelze nic namítat proti tomu, aby se v rodině nebo mezi přáteli diskutovalo o politických otázkách, a to ani tehdy, pokud jeden druhého přesvědčuje o tom, koho volit. Nakonec je to však pouze volič, který se v soukromí volební místnosti za plentou rozhodne, komu svůj hlas odevzdá. Pokud se však volební akt přesune do jiného, absolutně nekontrolovaného prostředí mimo volební místnost, tato volnost vůle se výrazně omezí nebo zcela absentuje."

Dále k tomu vládnímu návrhu korespondenční volby hovoří například ústavní právník Jan Kudrna z pražské Právnické fakulty - cituji: "Největší úskalí korespondenční volby vidím v požadavcích, které ústava a Listina základních práv a svobod klade na volby a samotné hlasování. Ústavní dokumenty vyžadují, aby za prvé byla volba osobní, za druhé má být zaručena tajnost hlasování a volba má být svobodná." Takže to jsou zcela jasná vyjádření.

Dále ústavní právník Antoš (?) pokračuje: "V ústavě jsou naprosto jasně napsané hodnoty, že volby jsou osobní, tajné a svobodné, a my se tady otevřeně bavíme o tom, že pro tisíce lidí ústavní pravidla nebudou platit." Konec citátu ústavního právníka z pražské Právnické fakulty Jana Kudrny.

A já budu pokračovat. Umožněním volebních podvodů a manipulací jen směřujete k tomu, a mluvím k Fialově vládní pětikoalici, že se společnost bude radikalizovat. A pokud se vy z pětikoalice pokusíte udržet u moci podvody a manipulacemi, které by mohly v rámci korespondenční volby být, pak tu hrozí problémy jako v USA, jako například v USA. Hnutí SPD uzákonění vládní pětikoalicí navrženého korespondenčního hlasování principiálně odmítá jako útok na svobodu, regulérnost a legitimitu voleb. A znovu a znovu zopakuji, že váš návrh nezaručuje tajnost hlasování.

Znovu připomínám na závěr svůj návrh na zamítnutí zákona o korespondenční volbě. A nyní dám raději prostor i ostatním poslancům v Poslanecké sněmovně, kterých jsou tady desítky v pořadí, aby se mohli k té korespondenční volbě také vyjádřit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. A můžeme přejít k jednotlivým přihlášeným v rámci obecné rozpravy. Poprosím pana poslance Marka Nováka.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, poslední volby do Evropského parlamentu ukázaly skutečně některé velmi pozoruhodné věci. A když jsem se dneska podíval do novinových článků, tak mě spousta z nich zaujala. Nicméně gratuluji hnutí STAN k paní Nerudové, protože podle toho, co dnes napsala, tak je zachránila. To vám přeju, nechte ji mluvit. Mně se to líbí čím dál víc.

No ale co se ukázalo v těch posledních volbách? Například že volební účast dělají programy politických stran a hnutí a jejich úsilí toho, co slibují, také dosáhnout. No a taky poctivé vysvětlování, že volit má smysl. Měli jsme rekordní účast v evropských volbách. Úžasné. No a taky je potřeba si uvědomit to, že žádné mediální manipulace nemohou zabránit svobodné volbě strany nebo hnutí, kterému věřím. A to je v tomto tématu také velmi důležité. A můžu také pochopit to, že se to některým z vás, co tady sedí především po mé pravici, nemusí líbit. To je naše právo, že spolu nemusíme souhlasit. To, že v rámci různých koaličních paktů vyzývají kandidáti k tomu, aby občané křížkovali (?) na úkor ostatních partnerů těchto voleb, bylo také vidět na každém kroku a v konečné fázi se možná taky ukáže, co vlastně takové uskupení vydrží. A co je hlavně drží. Není to ani přesvědčení, ani program, je to pouhá touha po moci. A to je docela smutné. Ještě větším podvodem na voliče byla u některých vládních uskupení volba strategie dát si na čelná místa své favority a za ně neznámé kandidáty tak, aby náhodou voliči nevykroužkovali lidi, které vedení strany vlastně nechce.

Když se bavíme o volbách, tak se bavíme vlastně o strategii jednotlivých stran, o tom, co chtějí, nechtějí pro voliče, ale hlavně o tom, co chtějí pro sebe. A to se ukazuje čím dál více. A proto je potřeba u každé touhy po změně ve volebním systému zbystřit, zauvažovat a vyhodnotit si veškerá rizika a taky i ty příležitosti, dát si to na papír, vyhodnotit si plusy a minusy a říci, jestli skutečně taková změna není v konečné fázi hrozbou.

Co se ještě stalo v těchto volbách, v těch evropských? Dokonce i pan prezident Pavel se k tomu vyjádřil, a to je dobře, že se prezident vyjadřuje k volbám. A mimo to, že neskryl své nadšení z velké volební účasti, tak ještě řekl, že - doslova - nemůžeme přehlížet nárůst podpory extremistů v Evropě. No, nevím, co tím úplně myslel. Ale taky nevím, co je to vlastně ten extremista a kolik tedy těch extremistů v očích pana prezidenta se dnes dostalo do Evropského parlamentu. Ale já věřím, že pan prezident každého osloví a bude s ním řešit jejich program a to, s čím tam šli, pokud ho tolik zajímá, kdo se do voleb dostal.

Sečteno a podtrženo, současný stav a úroveň voleb v České republice spíše než změnu nebo otevření se hlasům ze zahraničí potřebuje kultivaci tady u nás doma, kultivaci uvnitř stran a hnutí ale také třeba kultivaci mediálního světa.

Kolegové z koalice, včetně vašich kolegyň, o co bych vás chtěl poprosit po těch posledních volbách, tak je hlavně to, abyste přestali nálepkovat své protivníky a řešili hlavně ten program pro občany. Český občan skutečně chce návrat ke standardní soutěži politických stran a jejich programů, nepotřebuje vyvolávat jiné spory než právě ty spory faktické a ty spory těch idejí z volených programů.

Bohužel totiž dnes jsme svědky - a vlastně i ta dnešní schůze, způsob jejího svolání a způsob toho našeho rokování je v mých očích důkazem o dalším ohýbání ústavy. Přitom hned v úvodu musím také říci, že správně nastavenou korespondenční volbu v zásadě já osobně neodmítám. Zabývala se jí vláda Andreje Babiše, předchozí vláda. Padly tady argumenty, proč k tomu nepřistoupila. A věřím, že i vy, když jste je slyšeli, tak jste museli uznat, že byly pádné. S tím, co je předloženo, zásadně nesouhlasím a opravdu tomu říkám paskvil. A stojím si za tím. Já dokonce věřím, že ho nechce ani většina vládních poslanců, ale holt musí, protože se premiér Fiala nechal menšinou v jeho vládě vydírat a tomuto tlaku podlehl. Nevím, jestli tomu říkáte silný premiér, to už je na vás.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, jde o to, a vy to všichni víte, o takový zásah do systému voleb, který je, znovu opakuju, potřeba zavést obezřetně a s rozumem, ne poslaneckým návrhem, ne bez odborné diskuse. To, že proběhla dvě čtení ve Sněmovně, nechali jste opozici na výborech a u kulatých stolů vyjádřit se, ještě neznamená, že jste dali dostatečný prostor široké diskusi, široké diskusi veřejnosti, odborné veřejnosti. Jenže ta diskuse, jak je vidět právě v rámci toho procesu jednání o tomto návrhu, vás skutečně ve slepém honu za nejistými hlasy prostě nezajímá. Součástí diskuse je totiž aspoň naslouchání, ale vy nás tady - a opět se to ukázalo u toho, když můj kolega Vondráček tady přednášel a vysvětloval ty pozměňovací návrhy, tak opravdu ty vaše reakce už dopředu dávaly vědět, že vlastně nemáte vůbec zájem nějakému našemu návrhu ze strany opozice dát možnost. Vaše kolegyně z řad předkladatelů, paní kolegyně Potůčková, vlastně tady naprosto všechny ty návrhy shodila ze stolu a to je hrozně smutné.

Přitom mají ratio všechny. Ignorujete návrh vyzkoušet korespondenční volbu nanečisto, analyzovat ty problémy, odstranit je, a potom to teprve spustit naostro. Protože pro vás je zásadní, aby tahle norma byla platná a korespondenčně se volilo od roku 2025. Ačkoliv vás tady dnes moc nevidím, tak se vám prostě v té Sněmovně líbí a myslíte si, že korespondenční volba vám pomůže k tomu, aby vás tady bylo víc. Nemyslím tedy v tomto sále, ale ve Sněmovně, protože v tomto sále vás mnoho není.

Tato vládní koalice nás tímto návrhem žene do daleko větších problémů u voleb, než bylo doposud nakupování hlasů v určitých regionech. A přiznejme si, že se to dělo a děje, tak to je. Jedna známá česká moudrost říká, že se věci dají dělat rychle, nebo dobře. Zde se volí evidentně právě ta první varianta, protože spěcháte.

Musím tady znovu konstatovat, že současná (?) varianta korespondenční volby je dle mého názoru účelová a nezaručuje dodržení ústavní zásady o rovnosti, přímosti a tajnosti hlasování. Ptal jsem se tady ve faktických poznámkách jak pana kolegy Cogana, tak paní kolegyně Potůčkové, co je neústavní na tom, když se tato novela nepřijme? Anebo taky co je neústavní na jakémkoliv z našich pozměňovacích návrhů? Odpověď jsem nedostal. Proč asi? Rozšiřuje se totiž možnost manipulace hlasy a snižuje právě důvěra domácí veřejnosti ve volby jako takové. Tohle chceme? Já ne. Cílem koalice se nestal volič, ale jeho hlas. To je to, co vás zajímá. A pokud se cílem koalice v rámci tohoto návrhu stal volič, tak to není volič, který žije v České republice. Vy tady do roztrhání těla bojujete za voliče žijící v zahraničí, za voliče, kteří tady mnohdy neplatí daně, za voliče, kteří mnohdy neumí česky, za voliče, kteří pomalu ani nevědí, kde Česká republika leží. Tím, co tlačíte, říkáte občanům, kteří žijí v České republice, že jsou pro vás skutečně na druhé koleji. A co od nich očekáváte, je asi pouze platba vyšších daní a odvodů a vedle toho práce až do smrti na základě vaší důchodové reformy. Absolutně nevíte a nemáte odzkoušeno, jak dopadne hlasování poštou a následně na zastupitelském úřadě tou samou osobou. Dovolujete možnost manipulace s volbami osobám, které tu ani neplatí daně. Je to obrovsky riskantní krok i z bezpečnostních důvodů. Právě dnes jsme se tady bavili o hybridních hrozbách, o kyberútocích, o nebezpečí, které nedokážeme na začátku ani odchytit. A právě v tomto období se snažíte prosadit něco, co je lehce manipulovatelné. Uvědomte si to, jaká je doba a s čím do té doby jdete, co jí přinášíte, protože za mě je právě i to riziko z pohledu hybridních hrozeb neskutečně velké.

Kolegyně a kolegové, a prosím znovu, zejména vládní. Přiznejme si, že na jednu stranu chcete rozmělnit trajektorii pádu svých preferencí a volebních možností a na druhou stranu vlastně sami nevíte, jak tenhle experiment dopadne. Uvědomte si, že rukojmími jsou všichni občané žijící v České republice. Tvrdohlavě a sveřepě odmítáte návrhy nás, opozičních poslanců, bez ohledu na to, že znějí logicky a rozumně a hlavně vytvářejí základ pro takovou úpravu, kterou nebude muset příští vláda měnit. A znovu tím míním právě ten návrh na odklad do roku 2026 nebo to, aby v zahraničí směli volit ti voliči, kteří v Česku mají trvalé bydliště, nemovitost nebo v tuzemsku platí daně či odvody, jak to navrhla moje kolegyně Peštová, a jistě to ještě více rozvine. Vždyť přece tento způsob volby by měl být servisem pouze pro ty z nás, kteří pak ponesou - a přímo ponesou - i dopady své volby. Protože volby nekončí tím, že do volební urny vhodím obálku, výsledek voleb se týká celé následující volební období každého občana. A myslím si, že současné kroky vlády všichni občané pociťují nyní dostatečně. A když už ten hlas hodím, nesu tedy za něj následky. Anebo nenesu, když žiju a platím daně kdekoliv jinde na světě, bez vztahu k rodné zemi, bez jakéhokoliv kontaktu, bez jakékoliv odpovědnosti.

Mimochodem, jak vlastně nakonec budeme řešit ty voliče, kteří se ohlásí jako Češi právě z těch politicky nestabilních oblastí, jaký bude ten princip? Každopádně za mě je potřeba tohle řešit. Ten návrh tam máme a musíme se tomu věnovat. A já doufám, že tomuto návrhu dáme také prostor, aby prošel.

Také si pojďme říct vlastně, co se tady možná nakonec odsouhlasí. A právě hlasy koalice. Že třeba hlasy z ciziny by se nakonec započítávaly do čtyř největších krajů místo původně dvou oproti současně jednomu. Pojďme to podpořit. Pořád je to málo, ze dvou na čtyři. Pořád je to málo. Já bych to měl nejradši ve všech krajích, ale aspoň něco.

Dál by i v případě, že by volič odhlasoval poštou, zůstalo by mu právo volit později osobně na zastupitelském úřadu. Hlas zaslaný poštou by se v takovém případě měl vyřadit, protože je to vlastně dublovaný hlas od jednoho voliče. Jak to při té současné předloze zajistíte, aby se to skutečně nestalo, aby skutečně ten hlas zaslaný poštou byl následně vyřazen? Pokud nepodpoříte návrh kolegy Maška, tak nijak. A volič v zahraničí by mohl mít díky této díře v tom návrhu skutečně dva hlasy. Za mě jako je toto úplně, naprosto nemyslitelné. Takže znovu prosím, podpořte návrh kolegy Maška, protože je zásadní.

Chápu, že chcete umožnit lidem, kteří dlouhodobě žijí nebo studují v zahraničí, pohodlnou účast ve volbách bez nutnosti jet k volební urně na mnohdy stovky kilometrů vzdálenou ambasádu. Ale kolega Vondráček říkal, kterých zemí se to týká a kterých taky ne. A není to zase tak strašné. Jenže na úkor právě té hrozby podvodů, to je ten problém. Tady mi řekněte, co je víc, jestli je to transparentní volba, nebo pohodlnost voliče, který už pomalu zapomněl, kde Česká republika leží. To je otázka pro předkladatele tohoto návrhu.

Podle předloženého návrhu bude základem být zapsaný na seznamu voličů u ambasády. Bude také nutné oznámit svoji adresu v zahraničí, u studentů to může být třeba adresa kolejí, na kterých se budou po danou dobu zdržovat. Tady jenom podotknu, že je otázka, jak se toto bude nakonec dokládat, protože jsem se to nikde nedočetl a zajímá mě to. Jak se to bude dokládat?

Korespondenční volba se netýká turistů. Toto je snad jediné, co můžu v tom návrhu označit za pozitivum.

A teď pozor. Korespondenční volba v místech vojenského konfliktu nebo v regionech s nespolehlivými službami bude na rozhodnutí Ministerstva zahraničí; to, které územní obvody nebo jejich část, stanoví ministerstvo vyhláškou. Tady se jenom zeptám, protože jak už jsem říkal, ten návrh považuju za rozumný a podložený ratiem, tak máme už kritéria, jak se k tomu to ministerstvo bude stavět? Má už připravenou tu podzákonnou normu tak, aby nám třeba ještě před hlasováním takovou normu představil? Protože pokud bychom se bavili o vládním návrhu, tak už by ji připravenou to ministerstvo muselo mít. Takhle ji mít připravenou nemusí. A až potom, co se zákon schválí, tak ministerstvo bude možná podzákonnou normu připravovat. A tady mám prostě obavu. Já mám velkou obavu celkově s vaší zahraniční politikou, protože vůbec nevím, jaké státy se tady nakonec mohou objevit, pokud nebudu znát jasná kritéria rozhodování pro označení státu v konfliktu. Myšlenka dobrá, ale provedení zatím ne.

Kolegyně, kolegové, jak vlastně korespondenčně odvolit? Každý, kdo bude chtít v zahraničí volit korespondenčně, musí být zapsaný ve zvláštním volebním okrsku. Kdo v něm bude hlasovat poprvé, si o zapsání do něj musí zažádat. Ode dne vyhlášení termínu voleb si u zastupitelského úřadu, v jehož volebním okrsku bude zapsán, zažádá o vydání písemností potřebných ke korespondenčnímu hlasování, a to osobně nebo písemně i pomocí datové schránky. Zní to skvěle, že? Ale co následuje? Zastupitelský úřad nejpozději do 25 dnů před volbami na danou adresu zašle potřebné dokumenty: identifikační lístek, úřední obálku, doručovací obálku a informaci o způsobu hlasování včetně odkazu na internetové stránky, kde jsou přístupné hlasovací lístky k vytištění. Takže si budu moct vytisknout hlasovacích lístků, kolik budu chtít, oproti tomu, že dnes mi buď přijdou do schránky, nebo je dostanu u volební komise v České republice. Volič si hlasovací lístek vytiskne a vloží ho do úřední obálky stejně jako při volbě u urny. Tady zdůrazním s tím, že není zajištěno, že ho nikdo neovlivní, neuplatí, prostě že to bude voličova svobodná vůle, že to bude dodržení jeho ústavního práva. Eliminace známého family votingu? Nula! Ale to vám opět nevadí, protože víte, že se tohle reálně děje, že si mnohdy lidé u komise berou novou sadu volebních lístků, jelikož jim ostatní členové rodiny dali jen ten takzvaně správný lístek. A ověřte si, kolik bylo u posledních voleb vydáno sad přímo u uren, a ideálně také věkovou kategorii. Divili byste se. Hodně byste se divili.

A teď se vrátím k tomu procesu. Tu obálku spolu s podepsaným identifikačním lístkem volič vloží do doručovací obálky, na které už bude předtištěná adresa zastupitelského úřadu, na niž ji pošle. Kde máme ten mechanismus svobodné volby? Znovu se ptám, jak zajistíte, že bude ten volič volit svobodně bez toho, aby byl přímo ovlivněn, či dokonce podplacen? A ptám se předkladatelů. Doufám, že mi odpovědí. A co se bude dít s tou obálkou po doručení na zastupitelský úřad? O tom už jsme tady taky několikrát mluvili. Doručenou doručovací obálku označí zastupitelský úřad "časem přijetí". Tady vás prosím, podpořte pozměňovací návrh, který tohle upřesňuje a zmiňuje "časem a datem přijetí". Ale tak stane se. Chybička se vloudila. Do předání zvláštní okrskové volební komisi ji uchovává ten zastupitelský úřad nerozlepenou na bezpečném místě. Tady nám kolegyně Potůčková vysvětlovala, že na každém zastupitelském úřadu je trezor. Tak to jsme rádi, takže to bude asi v trezoru. Asi. Zastupitelský úřad následně komisi předá obálky, které byly doručeny nejpozději do ukončení termínu hlasování ve zvláštním volebním okrsku. Ty, které přijdou po lhůtě, uloží nerozlepené k volební dokumentaci. Je tady opravdu nějaký mechanismus, aby to bylo tajné a neovlivnitelné? Opět otázka pro předkladatele.

Po ukončení hlasování komise otevře doručovací obálky a zkontroluje, zda obsah splňuje všechny náležitosti. Ty bez podepsaného identifikačního lístku, bez voličského průkazu nebo ty obsahující více úředních obálek nebo identifikačních lístků komise odloží k volební dokumentaci jako neplatné. U voličů, kteří zaslali platnou obálku, to vyznačí v seznamu u jejich jména a obálku vhodí do volební urny k hlasům, které voliči na ambasádě odevzdali osobně. Komise následně volební urnu otevře a se sčítáním začne až poté, co do ní umístí všechny korespondenčně zaslané hlasy.

Všimli jste si, kolikrát se s lístky do sčítání musí manipulovat? Jako skutečně jste s tím v pohodě? Přijde vám to bezpečné, neovlivnitelné? Přijde vám to transparentní? Odpoví mi na to předkladatel? Doufám, že ano. (Reakce zprava.) Já bych rád na mikrofon. Jsem rád, že chcete komunikovat, kolegové z mé pravé strany, koaliční, bezprostředně, ale případně můžete vydržet, až skončím, a přihlásit se faktickou poznámkou. Budu za to rád.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, poprosím, abyste na sebe nepokřikovali a komunikovali v době, kdy jste u řečnického pultíku. Děkuju. Pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji, pane předsedající. Pořád si, kolegové a kolegyně, myslíte, že toto není potřeba odzkoušet a skutečně vychytat všechny chyby a nedostatky, které se při takové zkoušce objeví?

Znovu vás tady prosím, a neprosím vás za sebe, ale prosím vás za ty, u kterých je právě ta svoboda a transparentnost zajištěna v České republice. Za ty vás prosím. Podpořte návrh na odložení účinnosti do roku 2026. Protože ono skutečně jestli chceme volbám říkat svátek demokracie, tak je potřeba mít k tomu svátku taky nějakou úctu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, je jasné, že se ženeme do něčeho, co nikdo nemá pod kontrolou. A opět dle mého názoru, který tady prezentuji, na tom prodělají všichni. Občané ztratí důvěru ve volební systém, utrpí demokracie jako jeden ze základů našeho státu a dáte prostor bezpečnostním rizikům. A to vše jenom proto, že se jeden pan profesor z Brna nechce odstěhovat z vily nad Prahou. To přece jako důvod k přijetí tohoto návrhu nemůže stačit. A už vůbec ne to vaše tvrzení, že všude kolem nás je plošná korespondenční volba, protože sami víte moc dobře, a máte to zanalyzováno, že to tak není. Otevřete prosím konečně oči, podpořte naše pozměňovací návrhy. A znovu, neprosím vás za sebe, prosím vás za občany, kteří se skutečně k volbám staví jako ke svátku demokracie a kteří stále věří v kvalitu našeho volebního systému. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní máme dvě faktické poznámky, které vyvolalo vaše vystoupení. Nejprve vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Potůčková, připraví se pan poslanec Horák. Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Lucie Potůčková: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane kolego Nováku, prostřednictvím pana předsedajícího, já bych se ráda vyjádřila. Vy jste mě oslovil, že jsem smetla při svém projevu ze stolu všechny pozměňovací návrhy. Tak já bych vám tady ráda řekla, že takovou pravomoc, i když mi tak jako fandíte, tak opravdu nemám. A máme 14 pozměňovacích návrhů, z toho šest jsem nahrála do systému. A těch šest je výsledkem společného jednání s opozicí. Já jsem za to moc ráda. A to jsou návrhy, které my podpoříme a byly podpořeny i vašimi členy ústavně-právního výboru, kde jsem si nevšimla, že byste seděl.

Mimochodem, vy jste zase hovořil o nedůvěře k Ministerstvu zahraničních věcí. Tady bych ráda řekla, že když máte ty pozměňovací návrhy tak nastudované, tak jste jistě zjistil, že to nebude rozhodnutím Ministerstva zahraničních věcí, ale nařízením vlády. Takže to bude rozhodnutím vlády, nikoliv vyhláškou. Takže já pevně doufám, že tento pozměňovací návrh podpoříte. A budeme-li nadále zpochybňovat práci zase zaměstnanců a pracovníků na zastupitelských úřadech, a kde budou ležet ty obálky, tak stejně tak můžeme zpochybňovat práci 13 000 volebních okrskových komisí, kde nám to ve schránkách bez trezorů v zamčených úřadech leží z pátku na sobotu. A zase můžeme říct, co se tam asi s těmi obálkami a hlasy děje?

Tak a poslední věc je, měl jste dotaz, jestli nám to přijde, ta procedura, v pohodě a transparentní. Tak moje odpověď za navrhovatele je ano, přijde.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Horák.

 

Poslanec Jiří Horák: Krásné dobré dopoledne, dámy, pánové. Já bych se jenom krátce vymezil vůči tomu, že z občanů v Česku se tímto zákonem dělají občané druhé kategorie. Já myslím, že je totiž zřejmé, že zkrátka těch občanů, kteří cestují do zahraničí, je mnohem víc než v historii. Lidé jezdí za prací, na stáže, studijně, ta doba se zkrátka změnila. Já si pamatuju, jeden můj kamarád mi říkal, že jeho dědeček byl jen dvakrát za život v okresním městě. Jednou při vojenském odvodu a podruhé v nemocnici. A ta doba se zkrátka mění a není úplně jednoduché, když jste třeba v cizině, cestovat na zastupitelský úřad. Já třeba jsem byl před 20 lety na brigádě v Minnesotě a do nejbližšího zastupitelského úřadu, který je tuším v Chicagu, by to bylo asi 15 hodin nějakou veřejnou dopravou, což je celkem dlouho, 15 hodin tam, 15 hodin zpátky. No a teď když si vezmete, že jste student, tak to vás přijde, nevím, odhadem bych řekl na nějakých 5 000 dneska, což taky není úplně málo. Tak to jen tak krátce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan poslanec Novák, připraví se pan poslanec Kolovratník.

 

Poslanec Marek Novák: Tak já děkuji kolegům za reakce. Jsem za ně moc rád. Paní Potůčkové děkuju za to upřesnění, že se nejedná o ministerstvo, ale vládu jako takovou. Nicméně je připravený ten návrh vyhlášky, nebo není připravený takový návrh vyhlášky? To jsem se nedozvěděl.

A ano, já vím velmi dobře, že některé naše návrhy jsou podpořeny, některé také ne. Já bych rád, kdybyste podpořili i ty, o kterých jsem tady hovořil, budu za to skutečně moc rád.

A já tady nevyvolávám nedůvěru v lidi, kteří pracují s těmi lístky. Já tady vyvolávám nedůvěru v ten proces jako takový. A rozhodně nechci porovnávat lidi a procesy na zastupitelském úřadu s prací lidí ve volebních komisích, protože i ctěná paní kolegyně Potůčková moc dobře ví, že strany a hnutí si mohou delegovat své zástupce do okresních (?) volebních komisí, okrskových volebních komisí a tady to úplně nemáme. Takže jestli já mám zajistit jako zástupce politické organizace to, aby mi jeli mí zástupci do zahraničí kontrolovat, tak víte moc dobře, že to úplně možné není a nebude.

Co se týká kolegy Horáka. Jo, děkuju. Vážím si vás za to i za tu vaši osobní zkušenost. Je to super. A já neříkám to, že vyloženě děláme toho občana druhé kategorie z občana v České republice, jako to děláte tím přístupem k tomu zákonu jako takovému. Ale rozhodně říkám, (Předsedající: Čas, pane poslanče.), že... A, ještě jednou.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí pan poslanec Kolovratník s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Knechtová. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobrý den, děkuju a budu reagovat na kolegu Horáka. No, já si myslím, že děláme z lidí občany dvou kategorií. Já jsem o tom pevně přesvědčen. A teď je to možná trochu filozofická, ideová debata, ne k obsahu. Ale přece pokud bychom tady pracovali třeba na elektronizaci, na elektronické možnosti volit, jako to je v Estonsku, řada z nás se tam byla podívat, a bude to pro všechny po celém světě stejné, tak to je legitimní, je to o. k. a správně. Mně třeba to Estonsko se líbí, dovedl bych si to jednou do budoucna představit.

Ale jestliže - jak máme nastavený systém dneska? Každý občan České republiky kdekoliv na celé zeměkouli může volit stejným způsobem. Souhlasím, někteří to mají těžké, daleko, to samozřejmě nebudu tohle zpochybňovat, ale je to pořád stejný způsob. Někam se dostavit, jít za tu plentu a tu volbu provést. Ve chvíli, kdy do toho systému vložím korespondenční volbu, ještě jenom pro některé, a teď nesporuji, je to v tom pozměňovacím návrhu, že to bude nařízením vlády, a to kvituji, to si myslím, že je dobré rozhodnutí, budu o tom pak mluvit ve svém vystoupení, tak ale někteří občané České republiky, a nechci být zlý, v náhodně vybraných, v některých zemích tedy budou mít možnost poslat tu obálku a jiní ne. A lidé tady v České republice ne. Takže to je přece protimluv. Pokud tohle odhlasujete, tak z občanů České republiky na celé zeměkouli budeme mít dvě kategorie občanů. Jedni z nich budou moci z domu tu obálku poslat a druzí ne. Takhle to je a to prostě, o tom jsem hluboce přesvědčen, že je špatně a je to špatný přístup. To je ta zásadní ohromná chyba, kterou v té korespondenční volbě vidím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Knechtová s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Peštová. Tak prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Já bych chtěla zareagovat na příspěvek pana kolegy Horáka, vaším prostřednictvím. Pane kolego, ale já celou dobu tu situaci vnímám tak, že ten volební lístek si musíte na tom zastupitelském úřadě vyzvednout, to znamená, že ta cesta na ten úřad úplně neodpadá. A vlastně vy tady argumentujete náklady, ale ty náklady prostě budete mít, protože pro ten hlasovací lístek si prostě někam pojedete. Ta korespondenční volba je až potom, jako kdyby v okamžiku, kdy ten volební lístek máte.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí paní poslankyně Peštová Berenika, připraví se pan poslanec Novák. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych taky chtěla zareagovat na pana poslance Horáka, prostřednictvím pana předsedajícího. Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, o kolika vlastně lidech se bavíme? To je právě ta studie dopadů, která tam chybí. To jsou právě ty zákony, které sem šoupáte, tak jak šoupáte, to znamená, že nejdou řádným procesem, nemají všechny ty náležitosti, které by měly mít. To je jedna věc.

A další. Zaručíte se mi tady, že nenastane to, co už je tady připraveno, to, co máte připraveno hezky v záloze, že dáte občanství třetí a čtvrté generaci? Zaručíte se mi tady? Slíbíte mi tady na tento mikrofon, že toto nenastane, že se opravdu bavíme jenom o těch lidech, kteří jsou v současné době třeba v zahraničí na nějakých stážích nebo nějakém krátkodobém pobytu, a že se nebavíme o tom, že třetí a čtvrtá generace dostanete občanství zadarmo, to, co tady připravujete? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Novák nyní s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Marek Novák: Ano, to bude rychlé, protože vesměs mě předběhli i mí kolegové. Ke ctěnému kolegovi Horákovi znovu. Ano, děkuji vám za tu osobní zkušenost. Ale dvě kategorie rozhodně vzniknou. Dvě kategorie vzniknou na základě toho, jak pohodlně budou moci volit. A teď je potřeba si říct, jestli první kategorie bude ten v zahraničí, pro něhož ve finále bude ta volba pohodlnější, anebo druhá kategorie bude ten člověk v České republice, který už takový komfort vlastně mít nebude. Tak asi tak.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní jsme vyčerpali faktické poznámky, vracíme se do obecné rozpravy a vystoupí nejprve paní kolegyně Ožanová, připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, já jsem se nezapojovala do faktických poznámek, neboť už jsem byla připravena k rozpravě. Jenom mě prosím vás omluvte, protože některé části svého připraveného projevu jsem si dovolila zkrátit s ohledem na to, že už dříve jsem některé informace řekla u faktických poznámek.

Dnes projednáváme ve třetím čtení poslaneckou novelu zákona o správě voleb. Ráda bych vás oslovila a přesvědčila o vhodnosti podpořit pozměňovací návrh evidovaný pod číslem 4306. Pozměňovací návrh podaly poslankyně Berenika Peštová a Zuzana Ožanová. Ještě před rozvedením vhodnosti podpory tohoto návrhu se musím vrátit k samotnému počátku vzniku tohoto poslaneckého návrhu zákona a k jeho samotnému principu zavedení korespondenční volby. Ve středu i dnes jsem se trochu vyjádřila k tomu legislativnímu procesu a já si dovolím, kolegové, se neopakovat a přejdu na další kapitolku svého projevu.

Při přípravě na nyní projednávaný bod jsem stále měla na mysli dvě věci: tajnost voleb a osobní volbu. Proč o tom mluvím? Začnu trochu jako z pohádky. Před mnoha lety jsem se v devatenácti letech stala předsedkyní volební komise jednoho okrsku v Ostravě. Mimo nutné podepisování každé obálky předsedou komise, což tehdy byla povinnost, jsem byla nucena řešit velmi nestandardní situaci. Partnersky pár důchodového věku přišel k volbám. Muž nechtěl dovolit, aby jeho partnerka šla sama za plentu, a chtěl tam jít mermomocí s ní. V tu chvíli jsem musela zasáhnout. Žena nebyla bezmocná a k volbě tak nepotřebovala přítomnost další osoby. Opakovaně jsem musela muže upozornit, že zákon zakazuje, aby byli za plentou společně. Musím říct, že nestačilo jedno upozornění, paní nakonec sama zašla za plentu a realizovala své volební právo bez ohledu na ovlivňování jinou osobou. Potom jen lehkým pokývnutím hlavy a úsměvem poděkovala, zjevně se bála nahlas říct "já chci volit sama a koho chci". Díky současnému systému voleb tak i osoby, které jsou submisivní a nedokážou se svému okolí vzepřít, mají šanci svobodně a především samy za plentou vyjádřit své rozhodnutí.

Vážení, dokážete si mnou uváděný pár představit u korespondenční volby? Já si to představuji velmi živě. Za dotyčnou paní by volil její partner, aniž by se ohlížel na její přání. Musím uznat, že částečně tuto situaci bude řešit pozměňovací návrh A5 osvojený ústavně-právním výborem. Přestože bude moci takzvaně osobní účastí člověk moci vzít zpět svůj korespondenční hlas, je to však cesta pro voliče, kterého někdo přinutil hlasovat proti jeho vůli, značně trnitá a neschůdná. Kolegové, opravdu se domnívám, že byť to zavádíme, samozřejmě jsem na ústavně-právním výboru hlasovala pro tento pozměňovací návrh, tak se stále domnívám, že to není dostatečná ochrana submisivních voličů.

Při prvním čtení jsem uvedla - cituji: Nyní přejděme k dalšímu požadavku vyplývajícímu z Ústavy České republiky, rovné a přímé volební právo. Jak je zaručeno přímé volební právo, když papíry k volbě může kdokoliv vzít a vyplnit za volící osobu, aniž by se na to přišlo? Mimochodem dost podstatná otázka. K tomu se náš právní řád vyjadřuje, a to precizně, v § 351 trestního zákoníku, jak se zmiňovala poslankyně Potůčková, vaším prostřednictvím, paní předsedající. Trestný čin se nazývá maření přípravy a průběhu voleb a referenda. Já jsem chtěla citovat tento trestný čin, abychom si ho připomněli, ale s ohledem na čas nemohu, ale položím k němu otázky. Vím, že má ctěná kolegyně, paní profesorka Válková, vaším prostřednictvím, paní předsedající, se k tomu vyjádří. Jak bude probíhat kontrola nad korespondenční volbou v zahraničí? Jak se budou prověřovat českými orgány podněty na manipulaci volbami v zahraničí? Budou moci české orgány řešit trestný čin maření voleb na území cizího státu? To je opravdu zajímavá otázka. Předpokládám, že mi neodpovíte, tak jak neodpovídáte na více otázek. Takže já se těším na vystoupení své kolegyně. Konec citace.

Na tyto dříve nastíněné úvahy, kterými se následně na plénu výrazně zabývala kolegyně profesorka Válková, reaguje pozměňovací návrh osvojený ústavně-právním výborem A6, týkající se trestné činnosti u voleb. Návrh podaly poslankyně Helena Válková a Lucie Potůčková. Je to pozměňovací návrh hodný podpory, avšak řeší to situaci zcela? Stále mi chybí odpověď na mnou položenou otázku v prvním čtení tohoto tisku. Budou moci české orgány řešit trestný čin maření voleb na území cizího státu? Já asi znám odpověď. Ale znáte ji také vy? Jak zajistíte to, aby nedocházelo k trestné činnosti na území cizího státu? Opravdu si myslíte, že české právo lze uplatnit v kterékoliv zemi? Já se domnívám, že úplně ne. Na tuto otázku pravděpodobně nedostanu odpověď. Možná by bylo vhodné, kdyby se tu někde pohyboval i ministr vnitra a někdo z aparátu mu nějakou odpověď poslal, ale vzhledem k tomu, že je to poslanecký návrh, tak asi odpověď nebude.

Teď už k tomu samotnému návrhu kolegyně Peštové a mému. Podání pozměňovacího návrhu bylo vyústěním naslouchání argumentům při prvním čtení tohoto návrhu zákona. Velmi k tomu dopomohla jedna z věcí. V rozpravě v prvním čtení jste byli upozorněni na zajímavý návrh zákona ležícího ve Sněmovně a čekajícího na projednání. Dokonce jeden kolega ze STAN se pohoršoval, že to do této rozpravy ke korespondenční volbě nepatří, avšak patří. Již dneska ho zmínila kolegyně Berenika Peštová, vaším prostřednictvím, pane předsedající.

Jedná se o tisk 585. Je to zákon, kterým se mění zákon 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů, tedy zákon o státním občanství České republiky. Zákon opět není vládní, předložila jej skupina koaličních poslanců. Zákon byl do systému vložen 16. 11. 2023. Organizační výbor určil jako garanční výbor pro bezpečnost, avšak zcela opominul, že zrovna takový zákon i vzhledem na odůvodnění by měl být v ústavně-právním výboru a že by rovnou organizační výbor měl navrhnout přikázání dvěma výborům. Poslanecký návrh zákona ve věci týkající se korespondenční volby byl kupodivu předložen jen o pár dní poté, a to dne 7. 12. 2023, tedy necelý měsíc po návrhu zákona, který chce na základě čestného prohlášení umožnit potomkům emigrantů přijít jednoduše k českému občanství až do čtvrté generace, a dle důvodové zprávy k návrhu je tak zjednodušení proto, protože nemohou řádně prokázat některé skutečnosti, tak přece postačí, jak jinak?, čestné prohlášení. Státní občanství tak budou moci získat lidé bez prokazování dříve požadovaných náležitostí, a to až do čtvrtého kolene.

Co je na tom poslaneckém návrhu ještě zajímavé? To vám ráda řeknu. Je to účinnost. Navrhli jste účinnost velmi brzo, 1. července 2024. Akorát jste zjevně netušili, že ta korespondenční volba bude tak dlouhá a že si tohoto zákona někdo všimne. Chtěli jste stihnout umožnit volit lidem, kteří obvykle ani nenavštívili Českou republiku. Jsou to přece uvědomělí voliči, to jsme se dozvěděli v prvním čtení, nejenom v prvním čtení, ale i z médií, že zrovna ti zahraniční voliči jsou ti uvědomělí. Víte potom, kdo dělí dvě kategorie voličů na uvědomělé a neuvědomělé? Jste to vy. Proč se někdo domnívá, že člověk v České republice nesleduje dění v České republice? Chtěla bych vám připomenout, že lidé chodí k lékaři, když například potřebují antibiotika, která nikde nedostanou, chodí nakupovat, musí kupodivu jíst, platit za jídlo, platí si bydlení i energie. Dovolím si říct, že takto každý občan nejen sleduje, ale je přímo dotčen děním v České republice. Jakékoliv změny se ho přímo dotýkají. A někdo z vás z povýšenosti tvrdil v prvním čtení, že lidé žijící dlouhodobě v zahraničí jsou lépe informováni. Proč se takto chováte k občanům naší země?

V reakci na tento poslanecký návrh zákona, o kterém jsem teď hovořila, jsme navrhli pozměňovací návrh. Pozměňovací návrh umožňuje využití korespondenční volby pouze za určitých podmínek. Jen před jejich uvedením je nutné si připomenout, že voliči žijící v zahraničí tam také mohou obvykle volit, mají tedy více než jedno volební právo, v zemi, kde skutečně žijí, a v České republice. Tedy je nikdo nechce tím, že my odmítáme korespondenční volbu, připravovat o volební právo. Jedná se o lidi, kteří tam dlouhodobě žijí.

Výhody korespondenční volby v zahraničí navrhujeme pro voliče, kteří splní alespoň jednu ze čtyř podmínek a prokážou tak alespoň nějaký vztah k České republice. Ti, co by nevolili korespondenčně, prokážou vztah, že aspoň se zvednou a zajdou na ten zastupitelský úřad hodit svůj hlas. Takže první podmínka: má místo trvalého pobytu na území České republiky. Nebo druhá: vlastní nemovitou věc umístěnou na území České republiky. Nebo třetí podmínka: má vůči České republice daňovou povinnost. Nebo čtvrtá podmínka: je účasten důchodového nebo nemocenského pojištění a je plátcem zdravotního pojištění v České republice.

Kolegové, kolegyně, tyto podmínky zajisté plní studenti, lidé, kteří jeli na dovolenou nebo mají pracovní povinnosti v zahraničí. Nikdo by je tím neomezil na možnosti korespondenčně volit. Ano, nemohou je splnit lidé nemající absolutně žádný vztah k zemi, v nichž by měli realizovat volební právo. Pokud někdo nesplňuje tyto podmínky, je zřejmé, že vztah k České republice je spíše srdeční záležitostí, ale nijak se nepodílí na chodu státu, neplatí daně, nebydlí tu a nemají majetek. Opravdu má být smyslem korespondenční volby pouze možnost umožnit volit lidem, kteří nikdy v České republice nebyli, od narození žijí jinde a volí v jiné zemi? Opravdu to je cílem korespondenční volby? Pokud takto skutečně chtějí učinit, tak svůj vztah mohou, jak jsem již dříve říkala, prokázat tím, že aspoň přijdou na ten zastupitelský úřad.

Kolegové kolegyně, doporučuji zvláště pětikoalici ještě jednou zvážit podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Vyšlete občanům sdělení, že jejich každodenní život mohou ovlivňovat lidé, kteří mají nějaký vztah k České republice, a ne někdo, kdo ani neví, kde Česká republika leží. Děkuji, kolegové, kolegyně, za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo faktickou poznámku paní poslankyně Peštové. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já samozřejmě navazuju na paní poslankyni Ožanovou, protože to tady zmiňovala, že ten pozměňovací návrh jsme dělaly spolu. V každém případě ve druhém čtení neproběhla žádná rozprava k tomuto pozměňovacímu návrhu a teď ve třetím čtení jsem se pouze dozvěděla, že k tomu jsme dostali negativní stanovisko. Já jsem tady už vyzývala několikrát předkladatele, aby mi vysvětlili, z jakého důvodu to negativní stanovisko je, a že bych si ráda o tom tady popovídala. Kde je ta vaše diskuse? Tady vidím prázdný stoleček (pro zpravodaje), vidím pár předkladatelů, možná jeden, dva, kteří sedí na svých židlích, ale nikdo tady k tomu nediskutuje. Takže já vás opět vyzývám, řekněte mi, z jakého důvodu tento pozměňovací návrh, který tady moje kolegyně krásně odůvodnila, já už jsem ho tady říkala také, dostal negativní stanovisko a co je tam za problém. Pokud je tedy problém to, co bylo řečeno na konci, to znamená, že třetí a čtvrtá generace by nebyla schopna nic z toho prokázat, tak to sem pojďte říct na ten mikrofon! Ale pojďte mi konečně někdo odpovědět, proč je pro vás tento pozměňovací návrh neakceptovatelný. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Nacher. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře... Jeden, jeden ministr financí, ostatní tady nejsou. Předkladatelé... Je tady někdo z předkladatelů? Protože tady ten stůl je prázdný. (Z první řady se hlásí poslankyně Decroix.) Je to takové fakt jako neobvyklé, musím říct, už tohle, nezlobte se na mě. Tady je stůl, kde vždycky je předkladatel, zpravodaj. Bylo by dobré, aby tady ti lidé byli. Koneckonců sami říkáte, že to je hrozně důležité, a obecně změna volebního zákona je prostě podstatná. Je podstatná. Vám to teď možná nepřijde, protože máte pocit, jako že to je ve váš prospěch, ale ono se to dřív nebo později otočí. A až se to otočí, tak vy tady budete. A proto já tady říkám opakovaně, aby zanechal elektronickou stopu. Protože vy to za důležité nepovažujete. Já si cením, že tady je ministr financí, ale na toho já otázky nemám v této věci ani moji kolegové, ti se opakovaně ptají, nikdo jim neodpovídá. Jsou to věcné dotazy.

Do dneška třeba nikdo neodpověděl na základní dotaz, proč celý zákon o správě voleb má účinnost od 1. 1. 2026? A zrovna jako z udělání ta část korespondenčních voleb je o rok uspíšena. Takže když už, tak ten náš pozměňovací návrh to neposunuje o rok, musíme to říkat, jak to je. My narovnáváme tím pozměňovacím návrhem tu účinnost na celý zákon. My to neposouváme. Vy to posouváte o rok dřív. Může mi tedy někdo vysvětlit, jaký je ten důvod toho, že jste to posunuli o rok dřív, když celý zbytek zákona platí od 1. 1. 2026? Protože zatím jediné vysvětlení je, že mezitím jsou volby do Poslanecké sněmovny. Takže vy to chcete na to napasovat naprosto účelově. A dokud tady neodpovíte nějaký jiný argument, neřeknete, nezdůvodníte to, tak prostě ve veřejném prostoru bude, že pětikoalice toto navrhuje s účinností o rok dříve než zbytek zákona, aby stihla volby do Poslanecké sněmovny. To znamená, vy magnetizujete to, že chcete zmanipulovat volby. Takhle to je. Protože jste nikde neřekli jediný důvod, proč to má být od 1. 1. 2025. Řekněte třeba nějaký technický, jakýkoliv, ale řekněte ho. Vy ho tady neříkáte.

Stejně tak jste neodpověděli mým ctěným kolegyním na jejich pozměňovací návrhy. Stejně tak já jsem našel, že ústavně-právní výbor má bez stanoviska ten pozměňovací návrh, který jsme dali s kolegyněmi Oulehlovou a Mračkovou Vildumetzovou, týkající se rozšíření možnosti svobodné volby pro lidi se zdravotním postižením. Pro zrakové postižené. Tady pan ministr seděl, teď nevím jaký, nebo to byl jeden z předkladatelů, řekl, že to je zajímavý návrh ve druhém čtení. Když máte takovou péči o ty lidi, aby snadněji mohli volit, tak my jsme vám tady dali příklad 50 až 100 tisíc lidí se zrakovým postižením, kteří to dnes mají složitější a kde díky QR kódu oni si to zjednodušeně mohou nahmatat a můžou si zvolit sami svobodně.

A výsledek? No podle očekávání. Podle té tabulky je to bez stanoviska. Z těch informací, co mám, vy to nepodpoříte. Takže vy prostě účelově nejprve posunete tu novelu o rok a účelově teď pomáháte, v uvozovkách, k tomu se ještě dostanu, lidem v zahraničí, ale lidem se zrakovým postižením pomoct nechcete. Zase, můžeme někdo vysvětlit proč? Ne, mlčení. Takže znovu tady říkám, je to na záznamu, prostě ta vaše pomoc, já jí nevěřím, je to účelová záležitost, protože kdybyste chtěli pomoct, tak jste konzistentní ke všem skupinám, i ke zrakově postiženým. A takové ty řeči typu: ale ono to musí to být technicky dobře udělané, budeme se ještě o tom bavit, ta problematika je otevřená, tak to platí i o tomhle. Kde berete tu odvahu, abych skoro řekl drzost, že u těch svých návrhů je to všechno promyšlené do detailu, a u těch pozměňovacích návrhů opozice ne? Tam ze sta procent v zásadě je to potřeba promyslet koncepčně, dlouhodobě a tak dále, a tak dále. Výmluvy. Nechcete pomoct lidem se zrakovým postižením, tečka. Takhle se ty věci mají.

Základní otázka, kterou jsem položil v prvním čtení: jde vám o usnadnění voleb pro lidi, kteří jsou v zahraničí, nebo čistě o korespondenční volbu? Já průběhem té rozpravy si sám odpovím, protože vy mi neodpovíte. Jde vám o korespondenční volbu. Vám nejde o to usnadnění, nejde ve skutečnosti. Proč? Protože kdyby vám šlo, tak máte spousty jiných způsobů, jak to můžete udělat. My jsme vám tady v průběhu té rozpravy některé řekli.

Stejně tak by to nemuselo a nemělo být tedy pro ty lidi tak komplikované, jak tady už řekly moje kolegyně. Když jdete do vnitřností toho zákona, tak pro toho člověka v zahraničí je to relativně komplikované. To znamená, že vám jde čistě jenom o tu korespondenční volbu, ne o to usnadnění. Protože kdyby ano, tak třeba jeden z argumentů, který jsem si napsal, velké vzdálenosti, tak byste třeba v zemích jako Spojené státy, Kanada, Austrálie šli třeba cestou, že by se otevřely jiné volební místnosti. Tohleto jste také nebyli schopni nějakým způsobem tady vysvětlit.

Proč by to nešlo? Jde o finance? Tak pojďme klidně porovnat ty finance, které budou stát korespondenční volbu, které obecně stojí organizace voleb, a kolik by stálo navíc, kdyby byly nějaké místnosti, navíc, ve státech, které jsou velké svou velikostí, to znamená, že tam opravdu hrozí to, že člověk musí několik hodin někam jet. To je právě o tom si položit tu filozofickou otázku, chci to někomu usnadnit, tak hledám ty způsoby. Ale vám o to nejde. Vám jde o to čistě udělat korespondenční volbu.

Stejně tak jste doteď neodpověděli, proč je to poslanecký návrh a ne vládní. Já sice kvituju, že jediná, kdo se tady snaží, je poslankyně Potůčková. Ostatní jsem moc neslyšel mluvit a vyjasňovat. Mně jde o obsahy těch věcí, to vysvětlování, ne o napadání opozice. Takže jsem slyšel vlastně jenom poslankyni Potůčkovou. Ale já se vás tady ptám - a nejenom kolegyně Potůčková, ale aby se k tomu vyjádřili i ministři - proč je tam podepsán ministr, ale přitom je to poslanecký návrh? Vy jste se sami chytili do pasti. Vždyť průběh té rozpravy ukázal slabý bod toho, když je takhle citlivá norma poslaneckým návrhem, bez dohody s opozicí.

Dodávám, protože už úplně slyším, co mi řeknete, že i v minulém volebním období tady byly poslanecké návrhy. Ano, třeba novela exekučního soudního řádu. Ale tam to bylo po dohodě s opozicí, tam opoziční poslanci v tom hráli nějakou roli, i v těch pozměňovacích návrzích. Toho vy nejste schopni. Vy tady prostě šoupnete poslanecký návrh, tím, že není vládní, tak vynecháte celý ten proces připomínkového řízení, a pak vás to doběhne v Poslanecké sněmovně tím, že předkladatel, jak už tady bylo řečeno, není ministr, který má přednostní právo a může mimo faktické poznámky na nás reagovat, ale tady ti předkladatelé to přednostní právo nemají. Proto se to ve středu tak obešlo, že kolegyně Potůčková tady vystoupila se stanoviskem klubu hnutí STAN, ačkoliv ho tam nezmínila ani jednou, ale byla to vlastně jakože reakce předkladatelů.

Takže i ten jednací řád vlastně myslí na to, a to Marek Benda, doufám, tady ocení, který je tady nejdéle, že poslanecký návrh má jiná pravidla v tomhletom, a nám vlastně tady ti předkladatelé nemají šanci odpovídat mimo faktických poznámek, u kterých - a já to tam beru a vnímám, já to nezesměšňuju - řeknou, že se nevejdou do těch dvou minut těch reakcí. Prostě kolegyně Potůčková teď už nemůže vystoupit s přednostním právem a reagovat tady. Není to možné. Ani nikdo jiný z těch předkladatelů. (Poslanec Benda oponuje z pléna, že může.) Ale nemůže. Nemůže. My jsme tu debatu tady měli ve středu. Kolega Benda tady asi chyběl v tom případě, nevím. (Poslanec Benda - nesouhlasné poznámky.) Ano, předsedové klubů.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já vás, kolegové a kolegyně, poprosím, abyste nekomunikovali spolu napřímo. Děkuji. Pane poslanče, pokračujte.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Kolega Benda na mě tady furt něco pokřikuje. Ano, jako předseda klubu ano, ale to přece nesouvisí s tím problémem. Poslouchejme se, jo? Tak znovu. Teď jste to prodloužil, pane kolego.

Znovu. Když je to vládní návrh, sedí tady za předkladatele ministr a může vystoupit kdykoliv s přednostním právem. Když je to poslanecký, sedí tady poslanci nebo řada poslanců a nemají přednostní právo. Nevím, čemu na tom nerozumíte. Můžu vám to jakoby říct ještě pomaleji.

Takže vás tohleto dohonilo. Jinými slovy, nechcete vládní návrh, chcete to obejít. Nechcete, aby to platilo od 1. 1. 2026, chcete to uspíšit. Nechcete pomoct lidem se zrakovým postižením, protože vlastně lidem pomoct nechcete s usnadněním voleb. Vy chcete jenom korespondenční volbu. Tím za mě ohrožujete to, co v České republice doteď fungovalo, to jest organizace voleb, sčítání, nezpochybňování výsledků, a vlastně nikoho z vás to nezajímá.

Ty vzdálenosti. Teď jsem si tady napsal ty argumenty, které často používáte. Ty vzdálenosti. Na to jsem tady odpověděl. Lze to řešit nějakým jiným způsobem, jenom jde o tu ochotu. Týká se to pár zemí. To prostě není tak, že - vy vždycky řeknete příklad ze Spojených států, z Kanady nebo z Nového Zélandu, kde ten člověk by musel letět do Austrálie, ale drtivá většina voličů v zahraničí jsou z Evropy. Tam ty vzdálenosti takové nejsou. Takže vy vždycky vezmete nějaký extrémní příklad a na tom vystavíte tu argumentaci. Tak to pojďme řešit jiným způsobem. Na to nemusí být korespondenční volba.

Další argument, který jste tady řekli, že to jinde funguje. Tak prosím pěkně, to je opravdu jak z mateřské školy. Já jsem vám to říkal, protože jsem věděl, že k téhle situaci dojde u hromadných žalob. Jinde také fungují hromadné žaloby a vy jste se tady tomu bránili, že jsme to přijali na poslední chvíli, dva roky pozdě, a ještě úplně vykleštěný zákon, který těm spotřebitelům nepomůže. Marně byste teď sami sobě mohli argumentovat, že to funguje v 19 zemích. No, a vám je to úplně jedno. Zákon o referendu totéž. Bráníte se tomu, funguje to v mnoha zemích. Takže neargumentujte tím, že něco funguje v jiných zemích, když u jiných zákonů se tím neřídíte.

Teď jedna zásadní věc, kterou jsem říkal už v tom prvním čtení, to je taky jeden z argumentů, že hnutí ANO mělo nějaký názor na korespondenční volbu a že jsme změnili svůj pohled. To je další z vašich argumentů. Tak za prvé, vy se starejte o svoje návrhy, vy jste vláda, vy jste vládní koalice, ne o návrhy opozice. Ale druhak, ano, je to možné. Já jsem tedy nikdy nepodporoval korespondenční volbu, jo? Já nikdy, to si vyjeďte monitoring až třeba sto let zpátky, ale já jsem to nikdy nepodporoval. Jsem v tomhletom konzistentní.

A i kdyby hnutí ANO ano, tak prostě na základě nějakých událostí, které se staly zejména ve Spojených státech, ten názor změnilo - úplně stejně, jako to změnilo ODS. A já jsem tady četl to, co vy jste říkali o průběhu voleb ve Spojených státech a o sociálním inženýrství, na které vy nebudete přistupovat. To jsem vám tady přece já četl a říkal. To jste říkali ještě v roce 2020. Takže vy jste udělali otočku o 180 stupňů, opačně, když to takhle tedy řeknu, ale to je samozřejmě v pořádku. No tak tím neargumentujte. My jsme tedy změnili názor podle vás, OK, vy jste ho změnili taky, tak já nevím, o co vám jde. Problém je v tom, že vy vždycky dáváte tomu ta znaménka, jak by řekl Václav Klaus. Naše změna je jako minusová, ale vaše změna jako plusová. Vy jste jako prozřeli, vy jste jako se posunuli, to je prostě - to je za mě fakt komické. To je třetí argument, nejčastější, který já jsem tady zaznamenal v průběhu rozpravy od prvního čtení. Ani jeden z nich nejde k jádru pudla, jde k tomu whataboutismu.

Potom, platí-li tedy teze, v tom případě, že hnutí ANO to dělá proto, že by je někdo nevolil v zahraničí, tak ale pak platí úplně stejným rovnítkem teze, že vy to děláte naopak proto, že vás v zahraničí volí. Buď platí oboje, nebo ani jedno. Ale není možné prostě, a já to odmítám, říct, že vy děláte něco principiálně, zatímco my proti něčemu bojujeme, že nemáme hlasy. Protože já bych to mohl otočit. My to děláme principiálně, protože ten celý zákon má platit od 1. 1. 2026, ale vy účelově to měníte, protože vám preference jdou dolů. A já to tedy doplním - už ne preference, protože mezi prvním, druhým a teď třetím čtením byly volby do Evropského parlamentu a vy už jste dostali, jak se říká v mariáši "ukázaná platí", vy jste dostali to vysvědčení. Vy jste prostě ty volby prohráli, prohráli jednoznačně, takže máte černé na bílém, že prostě tohleto musíte uspíšit. To vám dalo teď jako by energii do toho, že teď se toho nemůžete vzdát, protože to je pro vás, zdá se, jedna jediná záchrana.

Poslední poznámka k samotnému principu, řekněme, nějakého ústavního pohledu na tu věc. Ty volby primárně - a měl by to být i váš zájem a mě překvapuje změna názoru ODS, kterou jsem vždycky bral jako konzervativní - že ty volby jsou tajné a svobodné. To je ta přidaná hodnota. Tajné, svobodné. Jak tady říkala moje ctěná kolegyně Zuzana Ožanová, že - ten manželský pár - chtěl manžel doprovodit manželku za plentu a komise to zakázala. Správně. Mně dokonce zakázali tam vzít dceru, malou, jo? To znamená, má to nějaký princip. Vy prostě pak můžete říct okolí, že jste volil kohokoliv, ale do té obálky si dáte to, co víte jenom vy. A když to hodíte do urny, tak tam se to zamíchá, ztratí. To je přece to, co si ceníme. To je přece ta demokratická volba.

A vy moc dobře víte, že tady ve společenském prostoru jsou tlaky na voliče, že jedni jsou správní, jedni jsou špatní. To tak je, že se často lidé stydí říct, koho volí, že průzkumy potom neodpovídají výsledku, protože lidi nepřiznávají svoje priority. Dokonce že to nepřiznávají ani při exit pollu, což je věc, kdy oni odcházejí z volební místnosti a ani v ten moment neřeknou, koho volili. Krásný příklad je ze Slovenska, kde se výsledky z exit pollu úplně sekly. Vy to přece moc dobře víte, to mi neříkejte, že ne, a přesto navrhujete něco takového, kde je ohrožena tajnost a svoboda volby. Ne z pohledu státu, to už nám tady neargumentujte, to je jakoby za mě minoritní, ale z pohledu vlivu okolí. Vy nevíte, kdo kdy jak vhazoval lístek do obálky doma, pak to dal do schránky. Volby primárně nemají být pohodlné. Mají být co nejpohodlnější, to já neříkám, ale cílem není, aby byla pohodlnost.

Často to někdo srovnával s modernizací, digitalizací společnosti, internet banking. No tak internet banking, to řešíte každý den téměř, nebo týdně. Nákupy přes internet, e-shop také téměř denně. To přece nebudete srovnávat - volby, které máte jednou za dva roky v průměru, do parlamentu, ty nejdůležitější, jednou za čtyři roky, s nákupem pizzy, s objednáním nebo zaplacením faktury. A když už tedy, já bych to nesrovnával, tak jak to jde ruku v ruce s tím, když já třeba tady opakovaně - i s některými koaličními poslanci tentokrát, třeba poslanec Kuchař, tady navrhujeme určitou modernizaci při prodeji léků na předpis, to je ta digitalizace a usnadnění pro lidi - a vy řeknete ne. A také to platí, já nevím v kolika, v 15 zemích. Prodej léků jakoby přes e-shop i na předpis, nejenom těch volných, volně prodejných léků. O tom jsme se tady bavili, v minulém volebním období jsem s tím narazil, v tomto volebním období to neprošlo. Tak kde je ta modernizace? Tam jako ne, tam ne, tam jste podlehli lobby lékárníků nebo nevím koho, ale tady ano. Takže s tou modernizací - a o té digitalizaci tady možná promluví kolegové, jak to funguje poslední rok dva. Jak naběhne digitalizace od 1. července u stavebního zákona? Vždyť to řešíme i v Praze. Tady koukám na pana primátora, doufám, že mi dá za pravdu, že to vůbec není sranda. Připraveno to není. To je ta digitalizace v praxi.

Takže prosím tou modernizací neargumentujte, protože jsou některé věci, které, když je modernizujete, tak ztrácejí ten esprit. A tady v tomhle volba osobní, za plentou opravdu zaručuje tu tajnost a svobodu. Já jsem to tady říkal v prvním čtení - jsou řekněme dvě nebo tři věci, které byste měli dělat osobně, a to je - nebo kde byste měli být osobně - a to je svatba a volby. No, to poslední je rození dětí, ale to já tady nechci říkat, protože ještě není po desáté hodině. Já vám děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, že jste nás ušetřil, protože je před desátou. A s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Já opravdu se pokusím jenom krátce zareagovat. Za prvé k slovům Patrika Nachera. Z těch patnácti předkladatelů, kteří tam jsou, je pět členů vlády, respektive předsedkyně Poslanecké sněmovny, kteří mají přednostní právo, a pět předsedů klubů, kteří mají přednostní právo. Takže nemáme žádné znevýhodnění proti vládě.

Za druhé, a to jsem říkal už minule, přestaňte mi brát mé ústavní právo předkládat návrhy zákonů této Sněmovně. Přestaňte si pořád hrát na kazatele a karatele - a zvláště ve třetím čtení - kteří mají pocit, že oni jsou něco víc než zbytek této Poslanecké sněmovny a že oni nějaká práva mají a zbytek poslanců ta práva nemá. Mě to nebaví.

A třetí poznámka, kterou jsem měl, se týká - a ta už je věcného charakteru - slepců, respektive nevidomých nebo špatně vidomých. Tam je bohužel problém, že ten návrh vytahujete naprosto účelově (Poslanec Nacher se směje.) v tuto chvíli se svou obskurní argumentací o tajnosti nebo netajnosti volby. Doteď to nikdy problém nebyl. A tak jak je učiněn, to znamená s tím QR kódem, by znamenal, že zajišťuje jenom polovinu volby pro příslušného špatně vidícího člověka, protože ten už nemá možnost využít své preferenční hlasy, a dokonce v komunálních volbách nemá možnost hlasovat vůbec nijak. To by se muselo domyslet mnohem důkladněji, protože by to muselo znamenat, že pro takové osoby by musely být vydávány opravdu nějaké jiné hlasovací lístky, aby tam ta asistence býti neměla. Proto k tomu navrhovatelé zaujímají neutrální stanovisko, protože je to asi k řešení, ale v tuto chvíli je to z vaší strany jenom podpora naprosto chybného výkladu tajnosti.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času. A nyní s faktickou poznámku vystoupí pan poslanec Berkovec, připraví se pan poslanec Strýček.

Načtu jednu omluvu. Omlouvá se pan ministr zahraničí Lipavský od 11 hodin z pracovních důvodů.

Prosím, naše dvě minuty.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, já bych rád reagoval na vystoupení mého váženého kolegy Patrika Nachera a právě na ten zmíněný pozměňovací návrh, o kterém mluvil také pan předseda Benda, který se týká zrakově postižených, který podal spolu s kolegyněmi, váženými Janou Mračkovou Vildumetzovou a Renatou Oulehlovou.

Víte, těch zrakově postižených skutečně je opravdu mnoho u nás. Ono to osciluje mezi čísly 65 000 a 100 000. Když to zprůměrujeme, 74 000. Na celém světě je to 285 až 290 milionů. Evropská unie nevidomých odhaduje v Evropě ten počet na 30 milionů. Jsou to obrovská čísla. A v podstatě u nás to je zhruba 6 % z 1 milionu 100 000 tělesně postižených. A věřte mi, že tito lidé to nemají jednoduché. Já se tomu věnuju poměrně dlouho jako novinář, jako rotarián a také jako spolupořadatel nejrůznějších akcí, které tomu pomáhají. My jsme například před mnoha lety natáčeli edukativní seriál pro Českou televizi Chodci a cyklisté. A nevěřili byste, jak těžké je pro nevidomé a pro ty s nějakou částečnou nebo úplnou slepotou se pohybovat třeba podle zvukových majáků v dopravě, u stanice metra, tramvaje nebo někde, kde jsou ty reliéfní prvky na přechodech pro chodce, které třeba při nějakých stavebních úpravách byly odstraněny. Nebo jak těžké je pro ně v dnešní době se pohybovat po chodníku, kde na ně číhají nejrůznější nástrahy v podobě třeba nějaké propagace, nějakých plakátů nebo poutačů před jednotlivými obchody. (Předsedající: Čas, pane poslanče.) Děkuji. Ano, děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Strýček. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Strýček: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem tady jenom chtěl trošku poopravit, nebo reagovat spíš na kolegu Nachera, trošku ho poopravit. Protože jak už tady několikrát zaznělo na náš dotaz, proč tedy se vytrhuje z kontextu toho velkého volebního zákona s účinností od 1. 1. 2026 část těch korespondenčních voleb touhletou novelou, samozřejmě nám nikdo zatím tady oficiálně neodpověděl. On to tady zmínil i kolega. Nicméně já bych ho chtěl trošku poopravit, protože jediný, kdo tu odpověděl, tak byla paní předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Adamová Pekarová, za což já bych ji tedy osobně chtěl pochválit, a to bylo v televizní pořadu Ptám se já, kde ona na přímý dotaz moderátorky, co bude jako předsedkyně TOP 09 dělat s neustále klesajícími preferencemi, tak zcela jasně odpověděla: Tak za prvé máme tady ještě korespondenční volbu. Takže děkujeme, paní předsedkyně!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já děkuju za dodržení času. A nyní s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Peštová. Připraví se pan poslanec Nacher.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na pana poslance Bendu, prostřednictvím pana předsedajícího. Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, nikdo vám přece práva nebere, to v žádném případě. My víme, že sem můžete dávat novely zákonů jako iniciativu poslanců, s tím nemám absolutně žádný problém. Problém mám s tím, že se to stalo praktikem furt. Ve své podstatě když se podíváte na ty zákony, ty důležité zákony, které sem jdou, tak pod těmi zákony jako poslanci jsou podepsáni skoro všichni ministři. Ve své podstatě by to mělo jít jako novela vládní. Ne jako poslanecká, ale jako vládní. Pokud se tam pod to podepíše ministr, tak dává jako poslanec samozřejmě najevo, že to chce jako poslaneckou iniciativu, a právě proto nechce jít to kolečko, který by musel jít, řádné kolečko, kterým jsme chodili my všichni, a dá to sem ve své podstatě ve zkráceném režimu, protože toto on si ušetří.

Ale teď mi řekněte, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, kde je moje právo? Já jsem dala pozměňovací návrh, řekla jsem, odůvodnila jsem - a kde je moje právo? Kde mi vysvětlujete, s čím máte problém, co jste tam spatřili za to, že v tom návrhu je něco špatně? Já jsem ochotná, byla jsem ochotná ho i předělat, ale já nemám jak, protože vy se mnou vůbec nekomunikujete. Vy mi prostě řeknete, že s tím nesouhlasíte, a tečka. Já chci vědět, co je v tom návrhu špatně. Řekněte mi jednoho jediného poslance vládnoucí koalice, který přišel a zde na mikrofon mi řekl: ano, my nesouhlasíme s tím a s tím, protože to a to. Nic! Jo? Já tady vlastně ve své podstatě stále vyzývám, čekám, kdo mi odpoví, kdo mi řekne, co je v tom pozměňovacím návrhu špatně. Vidím, paní kolegyně, ta se směje vzadu. Možná i teď najde sílu a odpoví mi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou pan poslanec Nacher, připraví se paní poslankyně Malá.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já chci na kolegu Marka Bendu, vaším prostřednictvím. Za prvé. On moc dobře ví, já jsem říkal ten princip. Zástupce předkladatele jsou poslanci, je to poslanecký návrh, nemají přednostní právo. Samozřejmě že když je předkladatelem ministr, tak ho má, stejně tak jako když je to jako ministr. Přece o tom se nebavíme. My se tady bavíme o tom principu. My se bavíme o tom principu. A Marek Benda to moc dobře ví.

Zároveň si ale trochu naběhl. Tak když to podepsalo pět ministrů, tak proč to není vládní návrh? No proč? Já to odpovím, protože vy to neodpovíte. Protože vy jste nechtěli mít připomínky z připomínkových míst, protože ty by nám v mnoha věcech daly za pravdu. Prostě by nám daly za pravdu. Vy moc dobře víte, jak to funguje, že některé zákony a vaše návrhy mají desítky, možná stovky připomínkových míst, kterými vy se musíte vypořádat, a to vy jste nechtěli.

Druhá poznámka. Že beru Markovi Bendovi právo něco navrhovat. No neberu. Navrhujte tady do bezvědomí každý den. Problém je v tom, že vy to uděláte zrovna v tom nejcitlivějším zákoně, o kterém jste sami věděli, že to takhle je, a to je ten problém. Jinak to dělejte. Ale tady právě zrovna ta vládní novela by měla svůj půvab právě v tom, že bychom tam měli názor připomínkových míst. Notabene častý argument pro to, proč nám něco neschvalujete, je, že to je poslanecký návrh šitý horkou jehlou a že je potřeba se na to podívat koncepčně vládní novelou. Tak se už rozhodněte, co z toho platí.

Poslední poznámka. Neříká se slepci nebo zrakově postižení, říká se osoby se zrakovým postižením. Protože v prvním případě jsou to osoby. Ale to je jedno, to jako... Ne, spíš podstata, to mě trochu naštvalo, že to je jako účelová nějaká změna. Ne. Když už chcete pomáhat, tak to tam prostě do toho zabudujte. Jestli někdo udělá účelové změny, tak jsou to ty vaše návrhy. (Předsedající: Čas, pane poslanče.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Malá a připraví se pan poslanec Benda.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já musím také reagovat na pana kolegu Bendu, protože já jsem si otevřela stránky Poslanecké sněmovny, otevřela jsem úvod, záložku Poslanecká sněmovna, volby do Poslanecké sněmovny, a tady se píše: Všeobecné, rovné a přímé volební právo tajným hlasováním. Ústavní zásady volebního práva: všeobecnost, popisuje, co to je všeobecnost, rovnost, přímost a tajné hlasování. Tajné hlasování. Tato zásada znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem.

Tak pane kolego Bendo, prostřednictvím pana předsedajícího, prosím vás, já chápu, že je nová doba, ale tak aspoň tedy změňte ty stránky, když už ty principy máme jiné teď. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Benda. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Já jsem moc rád, že paní kolegyně Malá to tady odcitovala. A vaším prostřednictvím bych jí rád vzkázal, to je přesně to, co říkám celou dobu. Nesmí být možné spojit voliče s jeho hlasem. Stát nesmí mít tuto možnost. Jestli si já vezmu svůj volební lístek, ofotím ho, a tak jak to dělaly desítky lidí v těchto volbách, mi ho pošlou v okamžiku, kdy ho házejí do té volební urny, aby mi dali najevo, že použili ten preferenční kroužek, o který jsem je žádal, to je jejich naprosté právo, to je naprostá svoboda toho voliče. Tím on se rozhodne to sdílet. To je ta tajnost, že stát nesmí. Proto musím za tu plentu.

A pak na paní kolegyni Peštovou, vaším prostřednictvím, která se tady pořád tak rozčiluje, že jí nechceme odpovědět. Je to poměrně jednoduché. V okamžiku, kdy by se přistoupilo na návrh, tak jak je navržen, tak zavádíme v zahraničí dvě kategorie občanů. Dvě kategorie občanů. Jedna, která může volit korespondenčně a musí k tomu splnit nějakou další podmínku, a druhá, která může přijít na ten zastupitelský úřad a tuto podmínku splnit nemusí. Takže to by zcela zjevně bylo protiústavní, kromě toho, že by to bylo pravděpodobně protiústavní i z hlediska domácích voleb, protože tam nic takového také prokazovat nemusí, a dokonce nemusí mít ani trvalý pobyt na území České republiky a stejně se voleb účastnit může. Takže to je podle mě nepoužitelné. A mně by se to možná principiálně líbilo, že by člověk měl mít nějaký vztah k zemi, ale nelze to použít do zahraničí.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s faktickou poznámkou vystoupí pan kolega Kohoutek, připraví se paní poslankyně Peštová.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, pane místopředsedo. Dobrý den, kolegyně, kolegové. K panu poslanci Bendovi, vaším prostřednictvím. Ale vždyť vy ty dvě kategorie voličů zavádíte tímhle návrhem zákona také. Já jako Čech, který žiju v Čechách, prostě musím se sebrat, slušně obléknout, dojít do té volební místnosti, hodit to tam, ale když budu bydlet v Bad Schandau v Německu, 10 kilometrů od hranic, tak si to budu moct vytisknout a budu si to moct poslat poštou. A nechci slyšet argumenty, že tady máme volební místnosti na každém místě. Ale principiální děláme také dvě kategorie občanů! Když budu bydlet v Žitavě třeba, Liberečáci, tak si to můžu poslat poštou ze Žitavy nebo z Bogatyně z Polska a můžu si zároveň zajet na ambasádu, ale když bude někdo bydlet v Chrastavě na druhé straně hranice, tak prostě se musí zvednout a musí jít volit. Takže stejně zavádíte dvě kategorie občanů. Takže co je cílem? Zavedete to nejdřív pro zahraniční občany a pak samozřejmě nějací progresivisti začnou tlačit na to, že přesně máme dvě kategorie občanů, a dřív nebo později to dospěje k tomu, že nakonec se bude posílat poštou i v Čechách. A to opravdu chcete? Já jsem si myslel, že vy konzervativci, kteří jste ještě zůstali konzervativci, tak že tohle nikdy nechcete. Ale otvíráme tady Pandořinu skříňku! To se na mě nezlobte!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přeji pěkné odpoledne. Vyměnili jsme se v řízení schůze. Jako další s faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová, připraví se Radek Vondráček a Marek Benda. Všechno faktické poznámky. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já chci poděkovat svému ctěnému kolegovi, panu poslanci Bendovi, prostřednictvím vás, že aspoň někdo tedy zareagoval. A to je přesně to, co jsem potřebovala slyšet. Vy jste řekl, že nemusí mít v České republice trvalý pobyt k tomu, aby mohli volit. To je přece nesmysl. Jakékoliv volby tady jsou, tak se musím prokázat trvalým pobytem, ať jsou to komunální, ať jsou to krajské, ať jsou to prezidentské, ať jsou to jakékoliv. Pokud potom nechci volit v daném okrsku, respektive když se budeme bavit o poslaneckých, nebo když se budeme bavit teď o eurovolbách, tak si můžu pořídit průkaz, ale ten zase opět je na základě toho, že prokážu svůj trvalý pobyt. Oni mi vystaví voličský průkaz a já mohu volit někde jinde podle toho, jaká je to kategorie voleb. Takže také se musím prokazovat trvalým pobytem.

A co se týče toho majetku, co jsem tam také dávala, k tomu jste mi také ještě neodpověděli, co s tím máte za problém. Protože v současné době je to tak, že když nejsem zastupitelem v dané obci a chci vystoupit na tom zastupitelstvu, tak buď musím mít trvalý pobyt v dané obci, anebo tam musím vlastnit nemovitost. Také musím prokázat, že tam nebydlím, ale mám tam třeba chalupu. Takže v čem je problém? Takže já stále nevidím... A pokud říkáte, že by to byly dvě kategorie, to znamená, že jsem tam hodila pouze... nebo že jsme to napasovali pouze na tu korespondenční - vždyť jsme to mohli rozšířit! Mohli jsme to rozšířit na oboje. To není problém. Ale kdyby se se mnou někdo bavil. Já jsem neměla ani možnost ten pozměňovací návrh upravit. A kdybyste mi toto řekli, dali byste mi zpětnou vazbu, toto je špatně, toto upravte, ať jsou tam obě dvě kategorie, já bych to zcela ráda udělala.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Jako další s faktickou vystoupí pan poslanec Radek Vondráček, připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Skoro mi to vyšlo na pravé poledne, ale rád bych reagoval na kolegu Bendu. Chtěl bych mu poblahopřát, že to říká tak přesvědčivě a tak věrohodně. Ale vrátím se znovu k té tajnosti. Vždyť to není tak dávno, co tady koalice prosadila veřejné hlasování, když jsme nemohli, nebo vy jste nemohli někoho zvolit do nějakého orgánu. To byl rozdíl a vám to prostě nevycházelo, když jste volili tajně. A ne proto, že Sněmovna nevěděla, jak kdo volí, ale protože vy jste mezi sebou nevěděli, jak kdo volí. V okamžiku, kdy se vědělo, že musí zvednout tu ruku, tak tu ruku zvedli. To znamená, ta tajnost spočívá především v tom, že člověk může dle svého svědomí a vědomí soukromě tajně volit a nemá na to vliv třetí osoba. Když se někdo svobodně rozhodne, že ten lístek někde ukáže, to je také jeho svobodná volba. Ale problém je v tom, že ta korespondenční volba, to není volební právo, to je jenom volební metoda. Ano?

Jestliže tady pořád argumentujete všeobecností voleb, ty volby jsou všeobecné. To znamená, volí muži, volí ženy, volí všichni, kdo mají přes 18 let, to je všeobecnost. Kdysi ten volební cenzus byl úplně jinde. Ženy nevolily, volila třeba jenom úzká skupina, privilegovaní, bohatí, šlechtici. To je všeobecnost. Korespondenční volba je jenom volební metoda a ta má svoje chyby, ta je nedokonalá, ta je méně kvalitní. A o tom my se tady pořád celou dobu bavíme. Ale ta tajnost, tu my vidíme v tom, že člověk je za tou plentou a tam má tu svobodu. A tam prosím směřujme definice toho, co je tajnost. Že potom někdo vezme ten lístek a vymění ho za pivo v hospodě, kde mu slíbili pivo, to už je prostě něco jiného.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Marek Benda. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Ještě tedy tři krátké glosy. Za prvé na věčné obviňování ODS, jak ustoupila svým menším koaličním partnerům, změnila názor a něco podobného. Kongres ODS v roce 2006 na návrh senátora Tomáše Grulicha, dnes již zesnulého předsedy komise pro krajany v zahraničí, odhlasoval, že ukládá svým zákonodárcům, aby prosazovali korespondenční volbu v zahraničí. My to máme dávno předtím, než vaše hnutí, které mi tady bude říkat, že jsme změnili názor, vzniklo. Tak to za prvé.

Za druhé k té tajnosti. Asi jsme všichni viděli teď volební fotografie pana předsedy Fica ze Slovenska, kde zcela zjevně také žádná plenta nebyla, přesto asi budeme těžko předpokládat, že ty volby nebyly tajné.

A k tomu, jestli paní kolegyně Peštová chtěla upravit svůj návrh. No měla ho upravit. Takhle, jak ho navrhla, znamená, že té části lidí, kteří by v zahraničí chtěli volit korespondenčně, ubírá jejich právo a říká jim, musíte dojet na tu ambasádu. Nedává to smysl. U zbytku voleb v zahraničí tato podmínka není, u této volby se najednou dává. Ten člověk se může sebrat a odjet odvolit na ambasádu a jedinou podmínkou je občanství, a najednou u někoho, u koho budu říkat korespondenční volba, tak najednou podmínkou to občanství není. Mně to nedává žádný smysl. A návrhy, které nebyly dostatečně osmyslené, tak se k nim prostě zachováme tak, jak si zaslouží - nebudou podpořeny.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Opět naskákaly tři další faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Radek Vondráček, potom paní poslankyně Berenika Peštová a pan poslanec Tomáš Kohoutek. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Já už bych se asi nehlásil, kdybych nepředpokládal, že dnes ta rozprava stejně neskončí, tak asi když tady 20 vteřin budu mluvit... Ale znovu bych chtěl upozornit, že to je rozdíl mezi volebním právem a volební metodou. Jestliže někdo chce využít volební metody korespondenční volby, benefitu jedné metody, a na to konto paní kolegyně Peštová chce, aby toho benefitu mohl využít ten, kdo prokáže určitý vztah k zemi, tak tím rozhodně nenarušuje všeobecnost volebního práva ani ho neomezuje, protože to tady zaznělo - ti lidé volit mohou, akorát když něco neprokážou, tak složitěji. Takových příkladů asi najdeme v právním řádu České republiky celou řadu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Paní poslankyně Berenika Peštová, připraví se pan poslanec Tomáš Kohoutek. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Děkuji svému kolegovi, protože to tady krásně rozvedl, že to je opravdu ta metoda. V každém případě já jsem to i odůvodňovala, že to tam dávám s předběžnou opatrností, a vy na to jako právníci docela jste citliví, předběžná opatrnost, a to s předběžnou opatrností právě na to, co se chystá, a to je ta třetí a čtvrtá generace. To jsem tady také říkala. K tomu jste se nikdo nevyjádřili. Nikdo mi tady na ten mikrofon neřekl, že to nebude, tudíž ta moje předběžná opatrnost je lichá, protože se nemám čeho obávat. Ale já se obávám, protože celou dobu mlčíte, a když dojde na toto téma, tak většinou klopí tamhle někteří oči dolů, to znamená, že to připravujete. To znamená, že opravdu ta moje předběžná opatrnost nebyla lichá, když předpokládám, že bude třetí, čtvrtá generace, která dostane občanství a už nemusí prokazovat skoro vůbec nic, jenom nějaké čestné prohlášení, že jejich prapraděda byl kdysi dávno Čechem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Tomáš Kohoutek. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom stručně k tomu, jak to odéeska měla s tou korespondenční volbou nebo neměla. Já si vám dovoluji ocitovat vyjádření jednoho známého politika a politologa, shodou okolností premiéra této země, z 8. listopadu 2002 v jeho reakci na volby v USA. Podle předsedy ODS a politologa Petra Fialy nové formy hlasování představují riziko, protože pro demokracii je důležitá důvěra lidí a také přijetí porážky jako legální a legitimní. Cituji: "Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování," uvedl Fiala na sociálních sítích. "Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné bez ohledu na to, zda jsou namístě. Tohoto ať si všichni všímají, ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit," uvedl Fiala v reakci na volby.

Tak já vám upřímně gratuluju, sociální inženýři!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Budou následovat další dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Jiří Strýček a připraví se paní poslankyně Taťána Malá. Prosím.

 

Poslanec Jiří Strýček: Takže já děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych tady trošku chtěl navázat, nebo ne trochu, ale skoro úplně navázat, na kolegu Radka Vondráčka, který tady zmínil v podstatě, co se týče té metody a tajnosti a tak dále, a tak dále. Já jsem si - je dobře, že tady paní kolegyně Potůčková. Já jsem si tedy, protože mě na jejím proslovu zaujala jedna věc, který tady měla ve středu, tak jsem si tady ten proslov vytáhl a tedy cituji a je to z její řeči: Pokud trváme na hlasování pouze ve volebních místnostech, tak tím sice na jedné straně podporujeme to zajištění tajnosti, ale na druhou stranu fakticky omezujeme reálnou možnost některých voličů se těch voleb zúčastnit. Takže ty argumenty, které směřují proti korespondenční volbě a bojí se zásahu do tajností, mají pravdu. Ale to nutně neznamená, že by korespondenční hlasování bylo nepřípustné, protože naopak směřuje k tomu, aby lidé měli rovnou šanci se těchto voleb zúčastnit. Takže tady opravdu jde o proporcionalitu. Ano, je to nějaké narušení tajnosti, možná, ale zároveň tím posiluje základní princip všeobecnosti volebního práva.

Takže já jenom na okraj, abyste se, kolegové, ještě jednou seznámili, co to je všeobecnost a rovnost volebního práva. Všeobecnost stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané bez jakýchkoliv omezení týkajících se barvy pleti, rasy, příslušnosti a tak dále. Rovnost, to je princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná. Takže jako nezlobte se na mě, ale to je ten dojem, že vy sami přiznáváte, že může dojít k porušení tajnosti hlasování, a celé to vyměňujete za lepší komfort vlastně toho způsobu hlasování, což je to korespondenční hlasování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Taťána Malá s faktickou poznámkou a po ní paní poslankyně Lucie Potůčková. Prosím.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla reagovat na pana kolegu Kohoutka. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, no, oni v koalici už měřili hodněkrát, oni měřili víc než dvakrát, naposledy o tomto víkendu, a ono jim to prostě nevychází, takže teď už musí řezat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Paní poslankyně Lucie Potůčková s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Lucie Potůčková: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane kolego Strýčku, prostřednictvím pana předsedajícího, to je moc hezké, že jste odcitoval Marka Antoše, vedoucího katedry ústavního práva, a nikoliv mě. A mimochodem je to zrovna ten ústavní právník, kterým se tady vy ve svých projevech, nejen vy, ale vaši kolegové, velmi často oháníte.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Žádná další faktická poznámka není. A nyní udělím slovo panu poslanci Martinu Kolovratníkovi, řádně přihlášenému do obecné rozpravy. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Dobré odpoledne, děkuji za slovo. Já navážu v tom svém vystoupení na některé předchozí faktické poznámky, na tu, kterou jsem tady já pronesl tuším asi před hodinou. A docela jsem rád, že Patrik Nacher naťukl nebo zmínil tu slavnou digitalizaci, tu digitalizaci stavebního řízení. A je škoda tedy, že tady není nikdo od Pirátů, protože když jsem někde v médiích četl vyjádření pana Michálka, že tahle záležitost je - jo, je, pardon, tak už ho tady máme, dobrý. No, někde pan Michálek říkal, že to je vlastně drobnost, prkotina, kterou tady jde vyřešit za pár hodin. No my si tedy myslíme, že to není drobnost nebo prkotina, když zasahujeme opravdu do ústavního práva občanů České republiky a když to děláme jenom poslaneckým návrhem.

Co chci říct v tom svém vystoupení, se skládá z několika argumentů. Ten první jasně hovoří o tom, že volby zkrátka už nebudou tajné. A já asi zopakuji některé z argumentů, které tady zazněly od předřečníků, ale ono se říká opakování matka moudrosti.

Moc dobře víte, kolegyně a kolegové, že tady ta korespondenční forma, to vyplnění obálky někde doma nebo kdekoliv, že zkrátka nedokáže stoprocentně zajistit, že volič nebude pod tlakem od kohokoliv, členů rodiny, blízkých osob, během toho hlasování. A tenhle nedostatek prostě ční nade vším, ten je úplně jasný, je to ten rozdíl mezi tím, když někdo dojde za tu plentu. U hlasování v soukromí nelze zajistit, že nebude ovlivněno tlakem někoho jiného. A tohle má vazbu na to Estonsko, které jsem v té faktické poznámce dneska dopoledne zmiňoval.

Víte, oni tam mají systém takový, že můžete tedy volit elektronicky nebo někam zajít, ale ta volba je rozložena v čase, nebo má delší časovou stopu. Teď už si nepamatuji přesně, jestli to je celý týden, nebo pět dnů, ale ti voliči zkrátka mají takzvanou možnost opravy. To znamená, pokud někde provedou třeba elektronicky, třeba z domu, tu první volbu, nevím, v úterý, pak se rozhodnou svůj názor změnit, tak ji můžou buď elektronicky provést ve středu, ve čtvrtek, v tom určitém období znovu, anebo i někam zajít. A to je právě ta pojistka, že jako platný finální hlas toho jednoho člověka je ten, který má na časové ose tu stopu poslední, to poslední, co učinil. A to je ta pojistka, tu tady prostě nemáme. Tak to je. Odešle se jedna obálka, žádná pojistka už možná není.

S tím souvisí druhé riziko, kterého se obávám, a to je riziko manipulace. V domácím prostředí může dojít k manipulaci s těmi hlasovacími lístky, což těžko někdo odhalí nebo zkontroluje. Může dojít teoreticky k situaci, kdy bude volič, například potomci rodičů vidících svět pouze jednou optikou, nucen něco ukázat, že skutečně odevzdává ten a ten hlas tomu a tomu. A tohle jsme se od vás nedozvěděli, jak tomu zabráníte. Jak tomu zabráníme, že někdo nebude hlasovat za daného voliče? Je to typické, prostě vztah v rodině, rodiče, děti. U toho tradičního hlasování je to výrazně obtížnější, ne-li téměř nemožné. A těch osobních příkladů je spousta, byly tady také zmíněny. Mohu se podělit i o svůj vlastní. Sám doprovázím svoji babičku, které je 94 roků, je už jen částečně mobilní, ale za pomoci ještě umí se dostavit do té volební místnosti. A já osobně i díky tomu, že tam máme tu volební komisi, nikdy bych si nedovolil s tou vlastní babičkou ji někde doprovázet za plentu a něco jí tam naznačovat nebo doporučovat a je to zkrátka na ní, je tam v tu chvíli sama jediná. A to je ta největší, stoprocentní záruka.

Mezinárodní zkušenosti, bohužel negativní, můžeme doložit. Rakousko, opakované volby v Rakousku, rakouské prezidentské volby v roce 2016, to není až tak dávná historie, musely být opakovány právě kvůli technickým nedostatkům a nesprávnému postupu u volebních komisí. A je to incident, který jasně ukazuje z nedávné doby, že korespondenční volby mohou přinášet výrazné problémy, narušovat důvěru občanů v ten volební systém. Celý proces se musel opakovat.

Druhý nedávný příklad, také už tady v těch debatách mnohokrát zmíněný, a jak jsem řekl, opakování je matka moudrosti - polarizace společnosti ve Spojených státech. Ty volby ve Spojených státech z roku 2020, kdy prostě ty výsledky nebyly uznány ze strany poraženého kandidáta, teď tady můžeme diskutovat, jak on sám k tomu přispěl, jestli přilil ten olej do ohně nebo nepřilil, ale zkrátka ten základní důvod, to semínko té pochybnosti prostě bylo způsobeno tím, že lidé nevěřili tomu, jak se zacházelo s těmi zaslanými korespondenčními (lístky) nebo s tou poštou, s těmi zaslanými lístky formou pošty.

Nutnost širokého konsenzu, široká dohoda. Mnohokrát tady na to poukazují moji kolegové z opozice. A já znovu vám zopakuji příklad tady z té Sněmovny z minulého volebního období, kdy jsme řešili možná podobně citlivou věc, to prolomení ochrany osobního vlastnictví, osobního majetku ve smyslu vyvlastňování pozemků pro přípravu dopravní infrastruktury.

Sami jsme cítili, že tady jdeme na hranu, když máme definovat, jestli je větší strategický zájem státu na výstavbě dálnic, železnic a dalších liniových staveb a jestli má v nějakých momentech převážit to právo jedince na jeho osobní majetek. Šli jsme za vámi, mluvili jsme na hospodářském výboru s vámi a dohodli jsme se. Vznikla tehdy dohoda na tom, na té takzvané příloze toho liniového zákona. Na tiskové konferenci, kde jsme tenhle výsledek své práce prezentovali, stáli v tom minulém volebním období zástupci všech tehdy přítomných sedmi parlamentních stran, celé Sněmovny, všichni jsme se na tom dohodli. A vidíte, že tohle se tady neděje, že prostě opozice nesouhlasí. Máme tisíc a jednu připomínku, bohužel tu změnu stále a stále prosazujete pouze vládní většinou. Takže říkáme to jasně, zrušíme tuhle věc nebo ji změníme, budeme se k tomu vracet a nebudeme chtít, aby tenhle systém, špatně udělaný a špatně vymyšlený, takhle dál fungoval.

Bod číslo čtyři. Více volebních místností po světě. Ty logistické výzvy. Někde, tuším že na Twitteru, jsem viděl nějaký inzerát TOP 09, která tam ukazovala nějakou podnikatelku Šárku, která bydlí na Bali a říká, že musí z Bali letět tisíce kilometrů hlasovat. Tak nebudu zpochybňovat, jestli Šárka je z nějaké fotobanky, věřím, že ne, že to je opravdu skutečná podnikatelka, která je se svou stranou v kontaktu a svolila k tomu, že bude takhle zvěčněna. Proč ne? Nemám s tím žádný problém. No tak prosím vás, kolegyně a kolegové z TOP 09 a Šárko na Bali, jestli nás teď posloucháte. Třeba na Bali zrovna máme honorárního konzula, jmenuje se Graham James. Kdo z vás, a myslím, že většina z nás už jsme na těch zahraničních služebních cestách byli, víte, jak skvělí lidé jsou honorární konzulové, to jsou srdcaři, jací to jsou prostě patrioti. Lidé, kteří žijí Českou republikou, každou návštěvu vítají a jsou ochotni bojovat za naše zájmy a pomáhat našim občanům.

Tak se ptám, proč právě se nedíváte na mapu té zeměkoule a ty úvahy nesměřujete právě třeba k těm honorárním konzulům a nepřemýšlíte o tom, jak levně, za pár korun nebo pár tisíc korun v přepočtu na naši měnu, by bylo možné poměrně jednoduše dočasně během těch voleb otevřít volební místnosti s nějakým úzkým týmem lidí, komisí, která by tam pracovala, kdyby třeba po inspiraci těch mobilních komisí, které chodí s urnami tady ve zdravotnických službách, sociálních službách, a tak dál a tak dál, ty možnosti zkrátka jsou, tak proč třeba to lidem neumožnit tímto způsobem? Zavedení více volebních místností v zahraničí. Nějaký náklad to může být, ale určitě ne tak velký.

A tady se vracím k tomu, co skvěle říká myslím Berenika Peštová. To je ta RIA, to je to zhodnocení, ta analýza. Nic takového nemáme, nemáme posouzeny ty varianty, která by byla levnější, která by byla dražší. No logicky, ono se to u poslaneckého návrhu nedělá, tohle. Přesně takhle špatně vy k té věci přistupujete. Ale jestli je to prkotina, jak říkají Piráti, tak pak se asi není co divit.

Politické manipulace. Vláda prosazuje korespondenční volbu, aby sama sobě pomohla. To korespondenční hlasování vyžaduje důkladné přípravy, školení volebních pracovníků, informování veřejnosti, což prostě není možné provést kvalitně v krátkém časovém období. Ty chyby hrozí, budou nesrovnalosti, budou potenciálně podvody. A ukazuje se to jediné, už to opět říkalo několik kolegů přede mnou, spěcháte na to, abyste to mohli použít, abyste mohli změnit pravidla hry během jejího průběhu už za rok a půl při těch nejbližších, nebo blížících se sněmovních volbách.

Závěrem dodám to, co opět říkáme všichni. Chceme se s vámi dohodnout. Opozice nechce jenom obstruovat, chceme s vámi mluvit. Není pravda, že pouze obstruujeme. Je to mýtus a mlha, kterou se snažíte zastřít problematičnost té celé korespondenční volby. Jsme otevření hledání společného kompromisu, který by byl přijatelný opravdu pro všechny. A ilustračně, mohu to ukázat na debatě nad těmi pozměňovacími návrhy. Proběhla tady k nim určitá přestřelka.

Návrh A2 ústavněprávního výboru. Konkrétní znění: Zmocnění pro nařízení vlády, nařízení vlády. Územní obvody, popřípadě části územních obvodů zastupitelských úřadů, v nichž mohou voliči využít korespondenční hlasování, stanoví vláda nařízením, a to s ohledem na infrastrukturu, vnitropolitickou situaci, válečný konflikt, přírodní katastrofu, a tak dál, a tak dál. - Tedy místo původního zmocnění Ministerstva zahraničních věcí stanovit obvody pouze vyhláškou. Takže vidíte, že některé věci se povedly a dokážeme se o nich bavit. Ale víte, zase tam cítím tu pachuť. Tak něco se na ÚPV odpracuje, něco jim dáme, na něčem se domluvíme, ale to celé, to, aby to šlo poštou a už od příštího roku, z toho prostě neustoupíme. No tak my odpovídáme, že to nebudeme podporovat, a že pokud od voličů dostaneme důvěru, že to stoprocentně budeme chtít změnit a přepracovat.

Na závěr svého vystoupení chci zdůraznit, že volby jsou, a není to fráze, jsou svátkem demokracie. Ten osobní výkon, v tomhle případě ne mandátu, ale toho aktivního volebního práva jít volit, to je svátek pro každého jednoho z nás. Každý občan má možnost svobodně vyjádřit svůj názor, přispět k formování budoucnosti naší země. Opravdu není nic důležitějšího než tenhle jeden jediný základní krok, který bohužel těmi otazníky, těmi nejasnostmi a tím vytvořením občanů dvou kategorií... Prostě je to tak. Někdo bude moci posílat poštu. Tomáš Kohoutek. Skvělý příklad z toho příhraničí, naprosto skvělý. Takže není to jen o lidech, kteří žijí tisíce kilometrů daleko. Je to tak. Prostě je to o lidech v příhraničí. A není to Německo, Polsko. Všichni lidé, kteří žijí tady kousek od hranic, tak jejich známí, příbuzní, kteří žijí takzvaně za čárou, budou mít úplně jiné šance než ti lidé, kteří žijí tady v České republice. To jsou prostě naprosto fatální chyby, naprosto zásadní, fatální pochybení, kterými tu filozofii těch voleb, toho svátku demokracie, neskutečným způsobem podkopáváte.

To usnadnění volby tak, aby nikdo nikam jít nemusel, je lákavé a je to dobrá myšlenka. Jsme v 21. století. Ale znovu opakuji, ta cesta formou zavedení korespondenční volby prostě je podle našeho hlubokého přesvědčení naprosto špatná. A já za sebe, možná jsem v menšině, nebo nejsem... Řeknu to jinak. Určitě to není převážná většina názoru kolegů z poslaneckého klubu hnutí ANO, ale určitě pár nás tam je. Já bych si třeba dovedl představit debatu právě o té elektronické volbě. Už jsem tady zmiňoval příklad toho Estonska a té časové stopy, nebo toho časového období, kdy je možné ji udělat, ale kdy je možné ji také opravit a mít tu pojistku.

A víte, teď vám budu ještě chviličku mluvit jako předseda volební komise. A je to taky zvláštní paradox. My jsme už v minulém volebním období zkoušeli otestovat v pilotním režimu tu elektronickou volbu tady v Poslanecké sněmovně, to znamená změnit to, že při těch tajných volbách, které všichni děláme, poslanci a poslankyně nepůjdou do Státních aktů, nepůjdou za ty plenty vyplňovat, pak komise ručně sčítat, ale že to zkusíme elektronicky. I jsme s tou volební komisí v tom minulém období otestovali systém, byl docela jednoduchý, ve svém principu byl, to se omlouvám za ten výraz s nadsázkou, takový jakoby atomový kufřík, uzavřený systém, který je odpojený od internetu, není nikam připojen do žádné sítě, takže i fyzicky tam není možný žádný hackerský útok. Ten systém je naprogramován, vlastně elektronicky se do něj promítne obdoba těch hlasovacích lístků, tak jak je tady ve Sněmovně znáte. Poslanci pak přicházejí s náhodně vygenerovaným kódem, který není spjat s jejich jménem, to znamená, ten kód pouze potvrzuje kvorum lidí, kteří přišli provést tu volbu, ale volba není spojena s žádným jménem. V tabletu provede svůj výběr, systém to okamžitě online, jednoduše a bezpečně sečte. A ten výsledek známe hned. Řada poslanců to zkoušela, bylo to pro ně zajímavé.

No, zkrachovali jsme na tom, když jsme o tom jednali někde ve stálé komisi pro činnost Poslanecké sněmovny. Byli v té době konzervativní a nechtěli to především kolegové z ODS. Říkali, nám se to nelíbí, a používali vlastně teď naše argumenty. Volba i nás poslanců tady, volební kroky, které děláme, je přece ten svátek demokracie a budou pochybnosti. Zůstaňme raději u toho klasického způsobu.

A teď se tady obracím, a ne ironicky, ne kriticky, ale s velkou otázkou na kolegy z ODS. Někteří z vás tady byli v tom minulém období a jste tady dál, ty myšlenky, aspoň ještě před touto pětikoaliční vaší vládou, jste drželi, byli jste konzervativní. Tak se ptám, co se změnilo? Proč najednou Marek Benda, který byl právě držitelem toho konzervativního přístupu, a fakt nejsem ironický, řadu myšlenek s ním sdílím, najednou mluví jinak? A najednou Marek Benda tady aktivně obhajuje něco úplně jiného? To mě zaskočilo. To mě překvapilo.

Zkrátka ty teze, ten konzervativní pohled na volby jako takové vy těmito kroky totálně boříte, totálně ničíte. Zkrátka korespondenční volba, jak je nyní navrhována, je paskvil. Je vymyšlena špatně a má spoustu problémů, ale nepřinese nic dobrého.

Pokud se na to podívám z pohledu vládní koalice, je zřejmé, že bez zavedení tohoto způsobu hlasování asi opravdu nemáte šanci na nějaký přijatelný výsledek a chcete to vylepšit právě tou nadějí na zaslání obálek ze zahraničí. Je smutné, že vaše politická existence závisí na hlasech spoluobčanů, kteří často - a doufám, že se nikdo neurazí - s tou vládní nekompetencí, s životem tady v České republice mají velmi malou nebo žádnou osobní skutečnost. Jsem přesvědčen, že kdyby tomu tak bylo, tak i tady ta vaše poslední naděje by se rozplynula jak pára nad hrncem.

Je proto důležité, aby změny volebního systému byly prováděny uvážlivě a pečlivě. Musíme brát ohled na konsekvence, na dlouhodobé důsledky. A jsem hluboce přesvědčen o tom, že naším cílem by mělo být skutečně zlepšit volební proces pro všechny občany České republiky na celé zeměkouli, ne pouze pro krátkodobý volební zisk současné vládní pětikoalice. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Mám zde jednu faktickou poznámku pana poslance Karla Raise. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den. Mě zaujala myšlenka mého předřečníka, co se týká využití honorárních konzulů, protože samostatný příspěvek, kterým budu žádat o podporu svého pozměňovacího návrhu v oblasti tajné volby, dodám později, pokud na mě dojde řada.

Tak co se týká těch honorárních konzulů, já to samozřejmě velmi podporuji. Ono dá se použít i řada krajanských spolků, které by určitě propůjčily ty prostory, protože to není potřeba nic velkého. Je potřeba si uvědomit, a tady mám údaje z Českého statistického úřadu, v 30 zemích není počet potenciálních voličů ve volebních seznamech ani 50, čili tam jde v podstatě o malé prostory. Spolků třeba v Americe je víc než 160, které vznikly v několika migrantských vlnách. Čili domnívám se, že zahuštěním stávající sítě volebních středisek by se výrazně zvýšila dostupnost volebních místností pro české spoluobčany, kteří studují třeba v zahraničí nebo kteří tam dlouhodobě pobývají. Co se týká studujících, to jsou desítky, maximálně stovky studentů v průběhu toho konkrétního měsíce, čili zase jde relativně o malá čísla, a prostě měli by tu možnost dostat se do těch provizorních volebních místností. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní přihláška s přednostním právem pana ministra Šalomouna. Prosím.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem tady poslouchal tu rozpravu, ne úplně celou, ale myslím si, že její podstatné části. Myslím si, že bychom si mohli něco říct vlastně o těch principech právních nebo ústavněprávních, tak jak je tady popisujete: všeobecnost, rovnost, přímost, tajné hlasování.

A jak vlastně vůbec chápat právní principy? Jestli opravdu platí to, co v některých vašich projevech i zaznívá, že pokud ten princip takříkajíc není naplněn sto procenty, tak jako by nebyl, anebo to tak není? Ten princip není jako pravidlo, že by to platilo nebo neplatilo. Ale i v právní literatuře se o principech přemýšlí jako o určitých ideálech, které by měly být naplněny, o určitých cílech. Nebo kdybych to měl popsat slovy Lona Fullera, kterého velice rádi citujete ve svých návrzích k Ústavnímu soudu, z jeho díla Morálka práva, kdy on tam taky rozlišuje morálku povinnosti a morálku aspirace, jak tady ty principy jsou vlastně někde, kde bychom byli v té aspiraci dělat co možná nejlépe. Nebo dobrý příklad je třeba německého právního filozofa Roberta Alexyho, že ty principy jsou příkazy k optimalizaci, takže se snažíme je v tom konkrétním řešení naplňovat pokud možno v co nejširším rozsahu. Ale stejně se nám to asi nepovede úplně. Nepovede se nám to úplně, protože mnohdy ty principy jdou proti sobě nebo jsou v různé kolizi a nemohou platit úplně stoprocentně všechny. Anebo se nám to prostě nepovede z nějakých provozních důvodů.

A samozřejmě že i obsah těch principů se modifikuje a vyvíjí i v čase. Pokud vezmeme rovnou ten první princip všeobecnosti, tak všeobecnost voleb, volebního práva, to už jsme měli jako po Francouzské revoluci v Deklaraci práv člověka a občana, měli jsme to i v amerických ústavních dokumentech. A samozřejmě všeobecné volební právo se týkalo občanů. Problémem trochu bylo, že tedy ženy se nepovažovaly za občany, takže stejně to bylo jenom pro chlapy. Postupem času, jak se společnost vyvíjela, tak i ta všeobecnost se čím dál tím více rozšiřovala a cizelovala, takže ve 20. století už se týkala i žen. Na evropském kontinentě prvně ve Finsku v roce 1906, pak k tomu přistupovaly skandinávské země, po první světové válce a po vzniku nových států v souvislosti s rozpadem rakousko-uherské monarchie mimo jiné i Československa, tak vlastně bylo zavedeno i na našem území.

Samozřejmě jsou různé limitující faktory i u té všeobecnosti a to je třeba věk. My sice tvrdíme, že to všeobecné právo jako máme, ale je tady otázka, jestli limitace věku to tedy nějakým způsobem jako neomezuje. Ale samozřejmě že omezuje, protože i historicky se začínalo na nějakých 25 letech, pak tam bylo 21, dneska máme 18. Jsou státy, které mají 16. Historicky tady byly i různé nápady, většinou z lidové strany, že třeba by to mělo být úplně všeobecné, tedy včetně dětí, že to volební právo by vykonávali rodiče. A z různých praktických důvodů se to prostě neděje. Takže tenhleten princip všeobecnosti také nemáme v té nejširší možné podobě, ale logicky.

Pak ten další princip, princip rovnosti - a o něm je jako přínosné uvažovat v jeho třech atributech, které má. První atribut je rovnost hlasů. To je v pohodě, to máme. Historicky to tak nebylo, zejména když se volilo ve volebních kuriích, kde většinou ta poslední kurie byla nějaká sběrná. A ti, co volili už předtím, tak volili potom i v té sběrné kurii, takže někdo měl dva hlasy, někdo jeden. Nebo to bylo třeba nadesignováno ještě úplně jinak. Ale tady v tomhle problém není.

A pak je problém rovnosti váhy hlasů. To taky vlastně úplně jako stoprocentně naplněno není a ani nikdy nebude, protože poměrný systém prostě je založen na tom, že pokud se tedy týká voleb do Poslanecké sněmovny, tak je to třeba nadesignovat tím způsobem, aby vznikla nějaká smysluplná většina a aby ani ty menšiny nebyly extrémně fragmentované. Proto tam máme různé uzavírací klauzule, proto tam máme volební formule, které takříkajíc bonifikují vítěze. A pak samozřejmě, když si to srovnáte, tak vlastně počet hlasů na mandát pro toho vítěze je podstatně menší než počet hlasů ostatních, které jsou potřeba na získání toho jednoho mandátu. Takže i tady je vidět, že i rovnost váhy hlasu je prostě modifikovaná praktickou potřebou a stejně tam vlastně stoprocentně není a ani nikdy nebude.

A teď jsme u toho posledního atributu rovnosti a to je to, co se nazývá jako rovnost v příležitosti. A tam míří i ta korespondenční volba. Protože v momentě, kdy na našem území, ještě když máme dva volební dny, volební místnosti máme ve městech pomalu po půl kilometrech, pokud jsou to vesnice, a těch máme vlastně největší počet na počet obyvatel, tak do deseti kilometrů si troufám říct, že jste schopni prostě odvolit. Ale v zahraničí to právě neplatí.

A ten hendikep je tady zcela zřejmý. Takže to úsilí, které se tímhle, tou korespondenční volbou, kam to míří, tak to míří k tomu, narovnat tu rovnost příležitostí, která opravdu vůči těm voličům, kteří volí v zahraničí, tak komfortní, jako je u nás, není. A už ta míra diskomfortu je pociťovaná tak naléhavě, že už prostě ta rovnost (nerovnost?) příležitostí je extrémní. A celá tahle operace tímhle způsobem jakéhosi nového typu hlasování jenom ze zahraničí má pouze přiblížit ty rovnosti příležitostí, které ze zahraničí nejsou takové jako u nás.

Proto si myslím, pokud se tady paní poslankyně Peštová ptala na svůj pozměňovací návrh, jako co je na tom jako špatně nebo kolizního? Já vlastně nemůžu říct. Jako na první dobrou bych asi mohl, ale jako trošku bych to přepálil, že vlastně to zavádí jakýsi volební cenzus a prostě střílí to do té všeobecnosti volebního práva, to vlastně takhle úplně není, protože to není podmínka výkonu toho práva, ale je to podmínka možnosti využít toho privilegovaného hlasování. To ano, ale vlastně to zase podkopává to úsilí, o kterém je tenhleten návrh, který má vlastně narovnat tu nerovnou možnost příležitosti volit, kterou ti zahraniční voliči nemají tak, jako kdyby volili zde. Takže vlastně to klade další zbytečné překážky k tomu, co se má touhle novelou odstranit. A je vlastně už skoro jedno, jak jsou ty překážky nadesignovány. Problém je, že v podstatě nejsou úplně stejné jako pro všechny a není důvod, proč by jeden privilegovaný způsob hlasování měl být omezen na tohle. (V sále je trvalý silný hluk.)

Je to podobné, jako kdybyste to přirovnali k volbě v České republice. Také můžeme volit na volební průkaz, také nám to dává jistou míru komfortu, a najednou tam by se řeklo no dobře, ale tuhle míru komfortu si mohou užít pouze voliči, kteří mají nemovitost někde nebo podobně. A podobná věc je to s tím principem tajného hlasování.

Já bych chtěl uvést, že míra toho státního protekcionismu, tak aby se opravdu velmi dobře postaral, aby ti voliči mohli volit tajně, tak jak ji máme nadesignovanou dnes, tak opravdu není úplně na té nejvyšší úrovni. Stačí se podívat, jak to měla uděláno první republika. V první republice byla tajnost hlasování udělána tím způsobem, že ta volební komise měla povinnost zajistit, aby ten volič, který jde za plentu, měl opravdu všechny volební lístky a nic tam neměl dopředu podtrženo. Takhle daleko my tedy rozhodně nejdeme, my v zásadě umožňujeme to... (Obrací se k předsedajícímu, aby zjednal ticho v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegyně, kolegové v pravé i v levé části sálu, prosím o ztišení.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Já vám děkuji, pane předsedo. Vlastně my takhle daleko nejdeme a ta naše procedura umožňuje to, že přijdete do volební místnosti se svými lístky, které máte nějakým způsobem předpodtrhané, no a potom samozřejmě jdete za plentu a potom je tam někam hodíte. Takže míra té ochrany a míra té aktivity k zajištění volebního, té tajnosti hlasování, rozhodně v současné podobě není třeba taková, jako byla za první republiky. A pokud to necítíme tak naléhavě, že i tohle bychom měli upravovat, a já si myslím, že to necítíme z toho důvodu, že vlastně v rodinách už není tak pevné pouto a takové to pouto závislosti zejména žen na mužích, jako třeba bylo ještě za první republiky, kdy opravdu ženy dostávaly volební právo a bylo třeba k tomu přistupovat tímto způsobem protekcionismu, tak vlastně ani nikdo z vás nenavrhoval, ani jsem ty aktivity nezaznamenal, že bychom se snad měli vracet k této vyšší míře protekcionismu. Tak pokud i dnes v zásadě je umožněno, aby volič vstupoval za plentu s nějakými svými předvyplněnými lístky, stát se nestará o to, aby měl novou sadu hlasovacích lístků, které by nebyly předvyplněné, a vlastně spoléháme na určitou míru rezistence toho voliče, aby se vymanil z toho případného efektu family voting, tak si myslím, že ta korespondenční volba to o nic méně, vlastně nebo o nic více nezhoršuje.

A samozřejmě že tajnost hlasování a právní koncept je na tom vystavěn, ať už v té teoretické rovině, nebo i v té rozhodovací praxi ústavních soudů Evropy. Třeba ten nález ústavního soudu, Spolkového ústavního soudu, vlastně říká, že tajnost hlasování, je se na to třeba dívat vlastně ve třech fázích. V té první fázi hlasování je to zároveň povinnost tajnost hlasování zachovávat, takže je to vlastně na každém, kdo...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane ministře, ale opět vyzývám poslankyně a poslance ke ztišení.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Je to vlastně na každém, kdo ten lístek do té obálky vkládá. Potom v průběhu přepravy toho lístku na korespondenční volbu je to kryto poštovním tajemstvím a nakonec ta vlastní procedura, kdy to na ambasádě vytahují z jedné obálky a tu volební dávají do té urny, tak je to kryto tou klasickou prostě procedurou. Takže tenhle způsob hlasování, který tam máme taky, vlastně je prověřen i praxí ostatních států. A samozřejmě se upozorňuje na to, že je potřeba i jako manifestovat, že ta tajnost volby byla vlastně zachována. A k tomu mimo jiné slouží i ten evidenční lístek, který je vkládán s volební obálkou potom do té doručovací obálky, který mimo jiné jde jednak k té evidenci, ale slouží vlastně i k manifestaci toho, že opravdu ta tajnost volby byla zachována.

Takže tolik něco málo k právním principům. A schválně si srovnejte současný návrh s tím zákonem o volbách do Poslanecké sněmovny za první republiky, kde vlastně volební komise měla podstatně větší povinnosti, než má dneska. Bylo to kvůli zachování tajnosti volby. A my vlastně to nějak extra nepociťujeme, že efekt toho family votingu by byl tak naléhavý, abychom do toho museli nějak zasahovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Následovat bude šest faktických poznámek. A kolegyně, kolegové, vy, kteří máte potřebu diskutovat, tak vás požádám, abyste diskuse přenesli do předsálí, aby bylo rozumět řečníkům, co zde říkají.

Jako první vystoupí pan poslanec Hubert Lang s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Jan Berki, Josef Cogan a další. Prosím, máte slovo. (Poslanci stále vedou hlasité rozhovory.)

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Já jsem nevěděl, že pan Šalomoun bude takto hovořit. Já bych chtěl reagovat na předřečníka, na pana kolegu Raise, který tady hovořil o tom, že ve své podstatě máme v tom zahraničí ty honorární konzuly, máme spoustu krajanských spolků právě v těch zemích, na které často vy se odkazujete, když říkáte, že vlastně je složité pro některé naše dlouhodobě žijící občany v zahraničí odjet na tu ambasádu někam odvolit. Já tuším, že ve druhém čtení jsme se tady toho dotkli, dostali jsme se do nějaké rozpravy s panem ministrem Lipavským, kdy já jsem se myslím konkrétně ho ptal, zda by to nešlo...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegyně, kolegové - já se omlouvám, pane poslanče - začnu jmenovat ty z vás, kteří nerespektujete můj pokyn ke ztišení v sále. Omlouvám se, pane poslanče.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji. Zda by to nešlo prostě takto vyřešit nějakou zvláštní volební místností, nemuseli bychom měnit náš doteď robustní volební systém, který nikdy nebyl zpochybněn. A ptali jsme se kolegy Lipavského, kolik by to stálo, jestli vůbec prováděl nějakou analýzu. Prostě jestli by to vůbec vzali v potaz. A on nám na to nedokázal odpovědět.

Vy jste prostě rozhodnuti, že si tady prosadíte korespondenční volbu bez toho, že tady jsou vznášeny argumenty, a myslím si, že argument kolegy Raise, prostřednictvím vás, pane předsedající, byl správný, byl správně vznesen.

A v té souvislosti, jak hovořil pan ministr Šalomoun, tak on říkal něco o hendipu, velké vzdálenosti prostě i proti České republice, že míra diskomfortu už se stala extrémní, a takovéto věci, to přesně by se dalo právě nahradit například prostě využitím těch našich krajanských spolků nebo případně těmi honorárními konzuláty, že by se do toho mohly zapojit, nebo by se do toho mohly zapojit ty zvláštní volební místnosti, a ta míra toho diskomfortu by se tedy snížila. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou pan zpravodaj Radek Vondráček, připraví se pan předseda Marek Benda s faktickou poznámkou a Berenika Peštová. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Já bych chtěl poněkud překvapivě poděkovat panu ministrovi za jeho příspěvek, protože si myslím, že to byl konstruktivní příspěvek, který patří na půdu parlamentu a byl k věci a byl o tom, co nás zajímá. Já bych jenom chtěl stručně reagovat na to, co říká o volebních cenzech. Je to přesně tak, zatímco ještě třeba v 18., 19. století volila elita, volilo v podstatě pár jedinců, tak to volební právo se stále rozšiřovalo, rozšiřovalo... (Neustálý hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegové v pravé části sálu, prosím o klid!

 

Poslanec Radek Vondráček: Až dnes je ten volební cenzus skutečně v souladu s tím požadavkem všeobecnosti, volí muži, ženy věkově neomezeně od 18 let. Já jenom upozorňuji na to, že pachatelé dobra se nikdy nezastaví a vždycky budou chtít rozšiřovat všeobecnost a rozšiřovat možnosti voleb. A možná si to neuvědomujete, ale k drobnému posunu volebního cenzu dochází i touto novelou.

Na základě této novely mohou volit lidé, kteří budou až 30 dní mrtví v době konání voleb, což podle dosavadní právní úpravy možné nebylo. A ani to není ojedinělá myšlenka, protože já jsem slyšel nedávno názory, že by třeba mohli volit i zástupci nějakých skupin, kteří prostě třeba už jsou zemřelí, ale něco by nám chtěli říct, že by mohli volit třeba v poslední vůli, že by někdo v rámci svého testamentu mohl v těch posledních volbách ještě odvolit. Takové názory se skutečně objevují. A objevují se názory, které mě opravdu děsí, ale které jsou pravidelně přítomny v diskusi na Facebooku, a to naopak že by se omezoval volební cenzus třeba do určitého věku, že kdo má nad 80, tak už vlastně nemá rozum a nemá právo mluvit do toho, kdo má v této republice volit. A naopak snížení cenzu na kolik? Zatím je to na 16, některá práva se v občanském zákoníku posunují, pokud vím, už od 12, známe takový termín, jako je nasciturus. No zkrátka možnosti rozšiřování volebního práva jsou neomezené. (Předsedající: Váš čas.) Já tedy prosím o konzervativní přístup. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Jsou zde další čtyři faktické poznámky, nejprve pan předseda Marek Benda, paní poslankyně Berenika Peštová, Jan Berki a Tomáš Kohoutek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já bych v této faktické poznámce rád navrhl procedurální návrh, a to abychom se usnesli na základě usnesení, které jsme využili již opakovaně v této Sněmovně. Navrhuji toto usnesení: Poslanecká sněmovna stanoví, že hlasování o podaných návrzích v případě sněmovní tisku 569, návrh poslanců Víta Rakušana a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon o správě voleb, a některé další zákony, proběhne v pátek 21. června 2024 od 13 hodin. Myslím, že ta rozprava je relativně rozumná, já jsem se v ní snažil také vystupovat, ale že tři jednací dny na třetí čtení opravdu by měly stačit. Zaznívají tady věty, které měly zaznít v prvním, ve druhém čtení, ve výborech. Víte dobře, přes to hluboké stěžování, které tady probíhá, že jsme se pokoušeli poměrně intenzivně jednat i s opozicí o jednotlivých dílčích pozměňovacích návrzích mezi prvním a druhým čtením, některé věci byly také domluveny, budou součástí návrhu zákona.

Takže já navrhuji, abychom se takto usnesli, že příští týden v pátek ve 13 hodin bude závěrečné hlasování ve třetím čtení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane předsedo. Vzhledem k tomu, že zazněl procedurální návrh, tak o něm dám hlasovat bezprostředně, pouze v případě, že zazní protinávrh, tak udělím slovo. Žádný protinávrh nevidím, v tom případě zavolám kolegyně a kolegy z předsálí, aby se dostavili na hlasování. Eviduji žádost o odhlášení, já vás odhlásím a požádám, abyste se přihlásili opět svými kartami. Mezitím, než se ustálí počet přihlášených poslankyň a poslanců, pane předsedo, prosím, tak je zde protinávrh proti procedurálnímu návrhu. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Ano, děkuji. Já navrhuji, aby se o tomto zákoně hlasovalo pevně 30. 12. 2026. (Pobavení v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Většinou se dávaly procedurální návrhy, které se vztahují k danému volebnímu období.

 

Poslanec Radim Fiala: Dobře, je 2024... (Pobavení v sále.) Tak já si myslím, že ideální je 30. srpna 2025.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, děkuji. Tento návrh vidím jako hlasovatelný. Počet poslankyň a poslanců se ustálil. (K hlásícímu se poslanci:) Pane předsedo, chcete také protinávrh? (Hlásící se poslanec mimo mikrofon upozorňuje na nesrovnalost v protinávrhu.) V tento moment to nehraje roli, prostě návrh padl, není důvod, proč bych o něm nemohl dát hlasovat, jestli je to středa, nebo pátek, nehraje roli.

Prosím. Pouze protinávrh.

 

Poslanec Radek Vondráček: Ano, já bych tedy navrhl, aby zazněl návrh, že o tomto návrhu se nebude hlasovat ne dříve, než 30. srpna 2025, protože já jsem nestihl zkontrolovat, jestli je to středa, nebo pátek. (Hlas: Sobota.) Ne dříve!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, většinou, jsou-li protinávrhy, mají přesné ohraničení...

 

Poslanec Radek Vondráček: Aby se o tomto návrhu, o tomto tisku ve třetím čtení nemohlo hlasovat dříve než 30. 8. 2025.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Vypadá to, že všechny návrhy a protinávrhy zazněly a já dám hlasovat.

 

Nejprve budeme hlasovat o protinávrhu pana zpravodaje Vondráčka, že tento tisk by neměl být hlasován dříve než po 30. 8. 2025.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 5, přihlášeno je 134 poslankyň a poslanců, pro 62, proti 72. S návrhem nebyl vysloven souhlas.

 

Nyní tedy návrh pana předsedy Radima Fialy, aby tento návrh byl hlasován 30. 8. 2025.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování pořadové číslo 6, přihlášeno je 134 poslankyň a poslanců, pro 62, proti 72. S návrhem nebyl vysloven souhlas.

 

A nyní budeme hlasovat o původním návrhu pana předsedy Bendy, aby tento návrh byl hlasován 21. 6. 2024 od 13 hodin.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh? Ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování pořadové číslo 7, přihlášeno je 134 poslankyň a poslanců, pro 73, proti 61. S návrhem byl vysloven souhlas.

 

Vidím vaši žádost o slovo, paní předsedkyně. Ale kolegyně, kolegové, já vás poprosím o ztišení, protože potřebuji vysvětlit následující postup. Hlásí se paní předsedkyně Schillerová s přednostním právem, ale já zde eviduji čtyři faktické poznámky, tudíž musím dle jednacího řádu dát nejprve přednost faktickým poznámkám a potom dám slovo vám s přednostním právem. Nejprve paní poslankyně Berenika Peštová, potom pan poslanec Jan Berki, Tomáš Kohoutek, pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěla jsem reagovat - jsem ráda tedy, že se nám vrátili poslanci do síně, opravdu jste mě potěšili, doufám, že se zapojíte do té plodné diskuse. Ale chtěla jsem reagovat na pana ministra Šalomouna. Pane ministře, to, co jste tady krásně říkal a odůvodňoval, tak to přece není nic proti tomu, co jsem tam navrhla.

O jakých lidech se bavíme? Bavíme se o lidech, kteří tam jsou na krátkodobý pobyt nebo kteří tam jsou na nějakém Erasmu, studují. Jsou to naši občané, kteří mají trvalé bydliště, mohou to být občané, kteří něco vlastní, mohou to být občané, kteří platí sociální, zdravotní nebo mají jinou daňovou povinnost vůči našemu státu. V tom se shodneme. Takže to není nic, co by je zatěžovalo. A když zvolí tuto metodu, o které jsme se tady celou dobu bavili, tak prokážou - a není pro ně problém to prokázat. Ale problém nastane s tou třetí a čtvrtou generací, protože ta to není schopná prokázat, protože nemá trvalé bydliště, nic nevlastní a nic zde neplatí. Takže to by byl problém. Ale ti, co jsou tam na ten krátký pobyt a chtějí zvolit tuto metodu, která je jakoby nadstandardní, tak pro ně to není absolutně žádný problém.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Tomáš Kohoutek, pan poslanec Radek Vondráček, paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: (Velký hluk v sále.) Děkuji, pane místopředsedo. Já, aby bylo procesně jasno, budu reagovat na slova mého ctěného kolegy Radka Vondráčka, takže splňuji nároky na faktickou, kdy se můj kolega Radek Vondráček tady vyjadřoval o tom, že de facto ta všeobecnost volebního práva se neustále rozšiřuje a že se vždy najdou další a další pokrokáři, kteří by to volební právo chtěli rozšiřovat. Já využiju situace, že alespoň na chvilku v tomhle sále jsou čelní představitelé hnutí STAN, a chtěl bych jim položit otázku - a doufám, že se na ni dočkám odpovědi, protože vaše nová ohromná posila vašich řad, nově zvolená europoslankyně Danuše Nerudová - dneska jsem se dověděl, že kdybyste ji neměli, tak byste se prakticky ani do toho europarlamentu nedostali, takže ji určitě potřebujete, je pro vás hrozně důležitá - tak se opakovaně vyjadřovala o tom, že by chtěla zavést volební právo už od 16 let. Takže já poprosím, zdali by mi na to někdo z čelních představitelů Starostů mohl odpovědět, jestli se tohohle ještě můžeme dočkat v tomhle volebním období, anebo jestli je to skutečně jenom úlet paní Nerudové. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Radek Vondráček s faktickou poznámkou, potom paní poslankyně Mračková Vildumetzová. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, tady nám pan poslanec Benda s bohorovným klidem oznámil, že navrhuje usnesení, jako už několikrát v tomto volebním období. Ale já vám jenom chci říct, že první, co mě napadlo - s jídlem roste chuť! Tady jsme už několikrát zopakovali takový postup. Já přiznávám, že poprvé to udělalo hnutí ANO v souvislosti s EET. Ale kdo určí, co je přiměřená doba? To určujete vy. Prostě ta možnost, to volání po tom, že můžete ohnout jednací řád, je prostě neodolatelná.

Tenhleten zákon přišel do Sněmovny v letošním roce. Máme teprve snad druhé, třetí čtení, z toho ještě část jsme strávili tím, že jsme řešili aktuální politickou otázku, že tahle vláda vypustila balonek s mezinárodním ohrožením a možnými teroristickými útoky. To přece není vůbec věc hnutí ANO. Tady byl přímý přenos České televize a předváděl se tu premiér a předváděli se tu ministři. A kdo tedy učí, jaká délka pro třetí čtení je přiměřená? No vy! A to je prvek svévole, se kterým já se nemůžu smířit! Tady chybí jakákoliv pravidla.

Víte, kolik (dní) jsme třeba projednávali EET v minulém volebním období? Tak když se dívám (hledá v mobilu), tak 457 dnů jsme projednávali novelu zákona o elektronické evidenci tržeb. Jak dlouho se projednává korespondenční volba? Opravdu to nemá žádný limit? Příště nám navrhnete, že se všechno projedná za jeden den? Já opakuju, nejhorší na tom je ten prvek svévole, že neplatí žádná pravidla, a když se vám to hodí, tak to pořád posunujete, kousek po kousku. Teď budeme mít za sebou v podstatě tři třetí čtení. Nemluvil ještě skoro nikdo! Prostě nepromluvil ještě skoro nikdo. Pamatujte si, jak jste vyskakovali vy, že byl přerušen nynější premiér Petr Fiala (Předsedající: Váš čas.) a hlasovalo se - ale za jak dlouho? Teď už nám musí stačit pár hodin. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nyní pan předseda Jan Jakob s faktickou poznámkou, potom paní předsedkyně Alena Schillerová. Prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já si dovolím zareagovat na kolegu Vondráčka a jenom zrekapitulovat, jak dlouho se tady korespondenční volbou zabýváme. V prvním a druhém čtení jsme se korespondenční volbě věnovali 84 hodin. Vystoupilo víc než 130 jednotlivých poslanců ve více než 950 unikátních vystoupeních. Takže v tuto chvíli a i s tím časem, který jsme si odhlasovali, tak čistého času budeme projednávat korespondenční volbu téměř 100 hodin a vystoupení bude víc než 1 000. Jak tu diskusi průběžně poslouchám, tak opravdu jsem přesvědčen, že všechny argumenty padly, že se tady opakují. A nakonec třetí čtení je o tom, abychom hlasovali, nakonec jednotlivé pozměňovací návrhy tady byly téměř ze všech stran již okomentovány. To, že nějak rozhodl Ústavní soud, tak to tady víme všichni, to opakovat nebudu.

A jenom ještě jedna faktická poznámka. EET se projednávala 452 dnů a to je časový úsek od okamžiku, kdy sem ten tisk dorazil, do jeho schválení časově, samotné projednávání tady na plénu je trochu jiný údaj. Takže shrnuju ta čísla a jsem přesvědčen, že jsme tady tomuto tisku věnovali dostatek času.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní předsedkyně Alena Schillerová, připraví se paní poslankyně Berenika Peštová a pan poslanec Radek Vondráček. Prosím.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. No, víte, pokolikáté vystoupil tady ctěný předseda klubu ODS Marek Benda a navrhl pevné hlasování? Víte pokolikáté? Posedmé. Posedmé v tomto volebním období. Je to tak, jak řekl Radek Vondráček, prostřednictvím pana místopředsedy, s jídlem roste chuť. Za chvíli nás tady ani nebudete potřebovat. Vy určitě byste byli nejradši, kdybyste nás nepotřebovali. 42 mých kolegů chce mluvit. Je tam docela velmi hodně zásadních věcí, o kterých jsme se bavili na klubu. Určitě vystoupí i Jana Mračková Vildumetzová, která bude bojovat za kraje, a další mí kolegové. Proč to děláte? No protože se bojíte. Bojíte se hlasů obyvatel České republiky! Bojíte se našich otázek ke korespondenční volbě! (Potlesk poslanců ANO.) Bojíte se, že bez tohoto zákona, bez této novely, bez tohoto nového systému prostě skončíte. A ze všeho nejvíc se bojíte, že by ji ve volbách hodnotili lidé, kterým svými pustošivými kroky ničíte život. Proto korespondenční volba. O tom to celé je, proto nás chcete umlčet! (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Bude následovat dalších šest faktických poznámek, nejprve paní poslankyně Berenika Peštová, pan poslanec Radek Vondráček, Věra Adámková a další. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla reagovat na pana poslance Jakoba, prostřednictvím vás. Pane poslanče Jakobe, prostřednictvím pana předsedajícího, o jaké diskusi tady mluvíte? Jestli jste bedlivě poslouchal, tak o jaké diskusi tady mluvíte? Jediný, kdo se zapojil částečně do diskuse, je pan poslanec Benda. Jinak nikdo. Jinak my tady neustále... (Poznámka z pléna.) Á, pan ministr Šalomoun. Pan ministr Šalomoun, doufám, že mi odpoví, protože se tam chystal, ale jinak nikdo, pane poslanče. Jinak nikdo! (Hovoří hlasitě, důrazně.) My tady vznášíme dotazy a ve své podstatě to končilo tím, že po třech dotazech ti, co s námi diskutovali, tak raději odešli, aby náhodou se tady nerozpoutala nějaká diskuse. Takže o jaké diskusi vy tady mluvíte? O tom, že nás tady necháte vymluvit a potom nám dáte pevné hlasování? To je vaše diskuse?

Já osobně si myslím, že můj pozměňovací návrh je správně. Pan poslanec Benda, prostřednictvím pana předsedajícího, mě nepřesvědčil, ve své podstatě pan ministr Šalomoun mi dává za pravdu, ale trošku se kroutí, ale my nakonec najdeme společnou řeč, a vy jste mi dali negativní stanovisko. Protože se vám to nehodí! Vy potřebujete, aby mohla volit třetí a čtvrtá generace! A ta by to nesplnila!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Radek Vondráček, paní poslankyně Věra Adámková, Marek Benda a další. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Já už to nebudu zdržovat stále dokola, ale díval jsem se, že tento tisk a stanovisko vlády byly předloženy teprve v lednu. Máme v podstatě polovinu června a vy už chcete mít hotový zákon. Můžu tady citovat asi deset norem, které v předchozím volebním období trvaly kolem 400 dnů. To má nějaký důvod, aby třeba ta parlamentní debata zvedla celospolečenskou debatu, abychom ten problém nasvítili, aby měla možnost se k tomu vyjádřit veřejnost. My se bavíme o tom, že vy to tlačíte silou za pár měsíců, je vám to všechno jedno. Nejhorší na tom je, že je to svévolné, že to vlastně vy si sami říkáte, co je tak akorát. Tak, a už opozice mluvila dost a už jim budou muset stačit tři dopoledne. Víc jim nedáme. Co bude příště? Dvě dopoledne, pak jedno dopoledne a pak ten parlament vypnete úplně?

My se tady celou dobu bavíme o nějakých trendech. Tak prostě ten trend je jasný - omezovat možnost opozice. Tohle dosáhlo už kritické meze, protože když nenecháte mluvit v podstatě nikoho, tak je to špatně, je to příliš. Ústavní soud mluvil o tom, že většina má právo prosadit si svoji vůli, ale prostě ne aby to hrnula pomalu přes mrtvoly, aby opozice nemohla mluvit vůbec. Takto to tedy ten Ústavní soud rozhodně nemyslel. Ale nemáte žádnou záklopku a postupujete pořád dál.

Tady tenhle zákon byl trochu deformovaný, protože ano, byl tam sportovní výkon Tomia Okamury, mluvil 11 hodin. Ale když si škrtnete pár takových sportovních výkonů, tak zjistíte, že zdaleka tady netrávíme tolik času, jako to bylo za časů EET, kdy nám tady kolega Kalousek četl zápis z úplně jiné schůze, kdy opakovaně na tiskovkách řekl nikdy, nikdy to nepřijmete. Koneckonců, pusťte si svoje vlastní komentáře. Současný pan premiér říkal to samé, že budou obstruovat až do konce volebního období. (Předsedající: Čas.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Věra Adámková, pan poslanec Marek Benda, paní poslankyně Mračková Vildumetzová a další. Prosím.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, reaguji na ctěného kolegu, pana poslance Jakoba, který tu teď není, ale on to jistě uslyší. Proč popíráte parlamentní demokracii, přátele? Proč tady jste? Jakým právem kdokoliv říká někomu, že už mluvil dlouho a že toho řekl málo nebo hodně? Musíte si uvědomit prosím jednu věc. Hnutí ANO 2011 je nejsilnějším politickým subjektem této země. Ať se vám to líbí, nebo ne. Všichni ostatní máte k tomu potom pouze dílčí připojení. Jak se různě dáváte dohromady, je zase vaše věc. To nebudu komentovat.

Čili bylo by dobré si uvědomit, že jsme tu opravdu za všechny lidi, kteří bydlí ve vesnici, ve městě, jsou chudí, bohatí a tak dále. Oni mají své názory. Ty názory nám říkají a my tu jsme od toho, abychom vám je říkali. Že to trvá dlouho? No tak to je. Ale žádný z vašich klubů nemá těch 71 poslanců, co máme my, a všichni mají právo to tady říct. Jestliže to popíráte a říkáte: už jste toho říkali hodně... Já chápu, že se to nehezky poslouchá, já vám všechno věřím. Věřím, že vás to otravuje. Věřím vám to. Ale prosím pěkně, nemáte žádné právo tady říkat, jestli někdo toho řekl hodně nebo málo. Nepřisvojujte si boží vůli, protože to opravdu nejste. Musíte to strpět.

My víme, jak dopadne hlasování, o tom není žádná. Vy se nepoučíte. Ale prosím pěkně, dodržujme parlamentní demokracii. Jsem hrdá na to, že máme parlamentní demokracii, na to, že poslanec tedy může říkat názory svých voličů anebo lidí, kteří se na něj obracejí. No, že občas nejsou shodné s vámi, tomu rozumím, ale to se nedá nic jiného dělat. Čili buďme hrdí na to, že je parlamentní demokracie, a ta většina musí strpět to, že tedy dostává občas ne úplně hezkou zpětnou vazbu. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní vystoupí pan předseda Marek Benda, po něm paní poslankyně Mračková Vildumetzová, pan poslanec Ondřej Babka a další. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, jsme nejdéle jednající parlament v celé Evropě. Je to dáno tím, že máme silnou opozici, že máme daný jednací řád tak, jak ho máme udělaný. Já to pokládám za správně, nechci to měnit. Ale myslím, že to má mít nějakou míru důstojnosti.

Já jsem se přihlásil v okamžiku, kdy vystoupila paní předsedkyně Schillerová, a vaším prostřednictvím jí vzkazuji: Já žádnou opozici likvidovat nechci. Opravdu tady nejsme od toho, že bychom si mysleli, že nemá existovat opozice. Ono to tak z vašich slov vyznívalo. Já si myslím, že každý systém potřebuje i vládní koalici i opozici a že to je nezbytné. Nebyl bych nikdy hlasatelem toho, kdo říká, že nemá existovat opozice, nemá mít právo slova opozice. Ale jinak samozřejmě rozhodovat tu má ta vládní většina. A jak jinak než usneseními? Když ty rozpravy jsou trochu nekonečné, a upřímně řečeno dnes, a to jsem se poměrně pečlivě snažil ji poslouchat, už stále se cyklící a opakující, je to jenom o radosti těch jednotlivých vystupujících, jestli to umí říct znovu, stejnou myšlenku, počtrnácté, počtrnácté trošičku jinými slovy, tak holt ta většina ve Sněmovně v souladu s judikaturou Ústavního soudu nějakým způsobem rozhodne. Kdybychom se nezdržovali, tak si myslím, že na těch 40 lidí s věcnými poznámkami se klidně dostane.

Ale jediné, co jsem opravdu chtěl říci sám za sebe, je, že bych byl vždycky proti potlačení opozice.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní paní poslankyně Mračková Vildumetzová, pan poslanec Ondřej Babka, Michael Kohajda a další. Prosím.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych také ráda zareagovala na to, co se tady v tuto chvíli stalo, že tedy nám opět je odepřeno se nějakým způsobem vyjadřovat k tak důležité otázce, kterou jsou volby. Já si myslím, že naší úlohou je udělat všechno pro to, aby lidé k volbám chodili, abychom zachovali důvěru k volbám. Vy v tuto chvíli děláte pravý opak. Za velkou vinu ale tuto věc dávám i tomu, pod kterého volby jako takové v rámci kompetence spadají, a to je ministr vnitra Vít Rakušan. Jak je možné, že on v tuto chvíli sedí zde, schvaluje tento postup a schvaluje vůbec to, co je tady v tuto chvíli předloženo? Můžete se smát, pane Jakobe. Ještě více se můžete smát, ale on vás možná v budoucnosti ten smích přejde. Já se nikdy lidem nevysmívám, ale klidně se smějte.

Musím říct, že mně tedy velmi vadí - já si myslím, že řada vládních poslanců to vůbec neví, protože řada sem chodí třeba jenom mačkat to tlačítko, ale jestliže vy jako vládní poslanci především z těch deseti menších krajů souhlasíte s tím, že se ty hlasy budou připočítávat jenom těm čtyřem největším krajům, z kterého je například pan Jakob, prostřednictvím pana předsedajícího, tak to považuji za opravdu velmi nefér a za velmi nespravedlivé. Přece není možné, aby ty hlasy se dávaly pouze čtyřem největším krajům. To znamená, doufám, že všichni víte, že počet voličů rovná se počet mandátů.

Já se k tomu ještě jednou přihlásím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Ondřej Babka, pan poslanec Michael Kohajda, Karel Haas a další. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Babka: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já musím také zde říct, že mě to mrzí, že mě to štve, že nechápu ten váš postup jako vládních poslanců. Utrhli jste se ze řetězu. Je mi jedno, že je to tento zákon, ale mrzí mě to obecně. Mrzí mě váš přístup k tomu, jakým způsobem se snažíte potlačit opozici. My jsme ten zákon ve třetím čtení ve středu probírali cirka čtyři hodiny. Dneska po třech hodinách projednávání dáte návrh na pevné hlasování. Mrzí mě to, protože to je ukázkový případ toho, jakým způsobem pohrdáte opozicí, jakým způsobem chcete umlčovat opozici.

Přesně tohle chování - chci věřit slovům pana předsedy Bendy, že nechce likvidovat opozici - a tady ten způsob vedou k rozdělování společnosti. Nejenom tady nás, ale k rozdělování celé společnosti. Takto zásadní zákon, který přijmete v celé své (jeho?) šíři během pěti měsíců, je prostě špatně. Je to smutné, když víte, že k tomu máme spousty zásadních připomínek. A ještě smutnější je to, že vám Ústavní soud dal štempl k tomu, že si myslíte, že se domníváte, že můžete takovýmto způsobem postupovat úplně vždycky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. A nyní vystoupí pan poslanec Michael Kohajda, pan poslanec Karel Haas, Jan Jakob a další. Prosím.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, co mně tady dnes vadí, je, že se nacházíme v třetím čtení návrhu tohoto zákona. Jednací řád má určitý smysl, jak nás provede tím, než schválíme návrh zákona. První, druhé, třetí čtení mají, každé čtení, svůj smysl, každé čtení má svůj obsah. Podle jednacího řádu bychom teď měli mít rozpravu, ve které lze navrhnout pouze opravu účinnosti návrhu zákona, opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů. Jinak bychom měli jenom projít předložené pozměňovacích návrhy, kterých je tu pár, a pak hlasovat o návrhu jako celku.

My tady vlastně realizujeme druhé čtení, realizujeme tady podrobnou rozpravu. To podle mého prostě neodpovídá smyslu jednacího řádu, který je zákonem České republiky. Já si myslím, že bychom měli respektovat zákony, které jsme si, nebo naši předchůdci, přijali. Že bychom měli respektovat to, jaký smysl má jednací řád, a neměli bychom ve třetím čtení znovu opakovat to, co proběhlo v druhém čtení, které je určeno k tomu, aby se podrobně ta témata probírala. Teď jsme v třetím čtení, to má jiný smysl, jinou funkci, a my toto nerespektujeme. A to mě velmi mrzí. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Karel Haas, pan poslanec Jan Jakob, pan poslanec Tomáš Kohoutek a další. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. Mě poměrně, kolegyně, kolegové, zamrzela ta slova, že se vám nesnažíme odpovídat. Já jak v prvním, tak druhém čtení jsem se snažil věcně reagovat, pokusím se o to i teď, debatu trošku vrátit k věcnému obsahu projednávaného tisku.

První poznámka, to byl myslím ctěný kolega Martin Kolovratník a ctěný kolega Strýček, vaším prostřednictvím. Všeobecnost a rovnost výkonu volebního práva. Na 79 000 - zaokrouhluji na celé tisíce - kilometrů čtverečních území České republiky - a zase zaokrouhluji - máme 14 800 volebních místností, na zhruba 150 milionů - nechytejte mě za slovo - 150 milionů čtverečních kilometrů zbytku pevnin máme 111 volebních okrsků. To nějakým způsobem nepochybně blokuje, nebo částečně omezuje výkon volebního práva.

K paní poslankyni, ctěné kolegyni Knechtové, opět vaším prostřednictvím, že voliči budou muset tak jako tak dojíždět. Není to pravda. Paragraf 57a: o obálky nebo o listiny ke korespondenčnímu hlasování může volič požádat podle projednávaného návrhu osobně, datovkou, jiným elektronickým způsobem, prostřednictvím zmocněnce, listiny jsou mu zaslány korespondenčně - a zase, lístek odesílá korespondenčně.

Co se týká pozměňovacích návrhů kolegyň, ctěné kolegyně Peštové a dalších kolegyň, opět vaším prostřednictvím. Silný vztah k České republice. Podívejte, volební právo, volební právo je ústavním právem občanů České republiky. Já bych byl taky velmi pro, abychom volební právo spojovali primárně se státním občanstvím České republiky, nikoli s tím, kde člověk pobývá. Važme si toho, že můžeme jako občané České republiky pobývat na naší matičce Zemi, kde chceme, nikoli s tím, kde máme nemovitost, nikoli s tím, kde platíme daně. Zdůrazňuju, že volební právo je výsadou. Je výsadou... (K poslankyni Peštové:) Můžete zase na mě, paní kolegyně, kývat, myslel jsem, že odpovídám mírně a věcně. Je výsadou (Předsedající: Čas.) státních občanů České republiky. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní faktická poznámka pana předsedy Jana Jakoba, potom v pořadí pan poslanec Tomáš Kohoutek, Jan Volný, Jan Berki a další. Prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji za slovo. Já musím zareagovat na ta slova, která tady z řad opozičních kolegů zazněla. Bylo tady zmiňováno, že opozice nemá možnost diskuse, že je jí odepřeno se vyjadřovat, nebo dokonce že je umlčována. Tak jaká jsou fakta? Za celou dobu, co tady projednáváme korespondenční volbu, tak poslanci z hnutí ANO vystoupili víc než šestsetkrát, z toho 62 z nich, tedy téměř každý. Co se týká kolegů z SPD, ti vystoupili víc než stokrát a vystoupilo jich 19, tedy v zásadě také všichni.

Na druhé straně jsme tady osočováni, že my s vámi nediskutujeme. Tak za tu dobu, co tady projednáváme tuto materii, následující koaliční poslanci nebo ministři vystoupili víc než desetkrát a jsou to kolegové a kolegyně Dufek, Benda, Zuna, Michálek, Haas, Berki, Lipavský, Flek, Jakob, Lochman, Rakušan. Diskutujeme tady. Samozřejmě že tady diskutujeme. Pohybujeme se samozřejmě v mezích ústavy a jednacího řádu. Návrh z Ústavního soudu tady padá. My máme jako většina právo prohlasovat naše návrhy. Vy jako opozice máte právo na to vyjadřovat své názory. Jak jsem před chvílí řekl ty počty, tak je zcela evidentní, že jste toho prostoru měli dostatek. A že jsme institutu pevného hlasování využili sedmkrát? To svědčí spíš o tom, že vy tady obstruujete téměř každý bod. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Tomáš Kohoutek, pan poslanec Jan Volný, Jan Berki, paní poslankyně Berenika Peštová a další faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Tomáš Kohoutek: Vážené kolegyně, vážení kolegové, kromě pasivního volebního práva zde máme nějaké aktivní volební právo, ze kterého vždy jednou za čtyři roky vyjde 200 poslanců. Je jedno, jestli kandidujete na prvním místě na kandidátce, na pátém místě na kandidátce nebo na patnáctém místě na kandidátce a lidi vás vykroužkují. Udělá se tlustá čára a je tady 200 poslanců. A minimálně těchto 200 poslanců by mělo mít stejná práva a možnosti. A samozřejmě někdo se stane předsedou poslaneckého klubu, má přednostní právo, někdo je ministr, má přednostní právo, ale každý poslanec, co jsme tady, zastupujeme stejně občany této země a měli bychom mít právo minimálně každý vystoupit v jakémkoliv čtení.

Pan poslanec Jakob teď uvedl, že vystoupilo 62 poslanců z našeho poslaneckého klubu. Ať se vám to líbí, nebo ne, náš poslanecký klub má 71 členů. To znamená, 9 našich členů ještě ani jednou nemluvilo. A i kdyby mluvilo 71 členů, tak není rozlišeno, zdali mluvil někdo v prvním čtení, ve druhém nebo ve třetím. A nezlobte se na mě, každý z 200 poslanců má právo mluvit jak v prvním, tak ve druhém, tak ve třetím čtení. Nás tam čeká 42 poslanců. Například kolega Roman Kubíček ve třetím čtení neřekl ani slovo. Kolega Drahoš Ryba neřekl ve třetím čtení ani slovo. To samé paní kolegyně Berkovcová, kolega Štolpa. A kdybyste udělali aspoň to, že byste řekli fajn, trvá to podle nás, zkrátíme řečnickou dobu na dvakrát deset a nechali jste každého z 200 poslanců mít tu možnost, aby alespoň dvakrát deset minut vystoupil ve třetím čtení, tak bychom to ještě dokázali skousnout. Ale to, že vy nám teď v pátek v jednu hodinu řeknete vážení, máte smůlu, vylosujte si, kdo z vás bude mluvit, protože příští týden v jednu vám to utneme, nehledě na to, že příští pátek je výborový týden, takže nevím odkdy je ve výborový týden v pátek Sněmovna, ale tohle je opravdu za hranou.

Ale jak se říká, kdo seje vítr, sklízí bouři. A my už to ten rok vydržíme. Já jenom doufám, že občané téhle země se na nás dívají a nebudou líní a skutečně přijdou volit (Předsedající: Čas.) a všechno vám to sečtou! Děkuju. (Potlesk z lavic ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan poslanec Jan Volný, připraví se pan poslanec Jan Berki. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jan Volný: Děkuji. Pane předsedající, no, já se chci vyjádřit, vaším prostřednictvím, k Markovi Bendovi, on tedy odešel. Od něj mě to zvlášť mrzí, protože on tady řekl, že už vlastně všechno bylo řečeno a že každý, kdo tady bude mluvit z těch 42 poslanců, bude vlastně říkat podobné věci, akorát s jiným akcentem. No, já jsem mezi nimi. Ale pane Bendo, my jsme každý za nějaký region, máme každý v podstatě své voliče, kteří za námi chodí v našich poslaneckých dnech a chtějí od nás slyšet, že prezentujeme jejich názory. A já ten svůj názor, který mám načerpaný od nich, tady prostě chci říct. A chci říct svými slovy. A chci říct třeba to, že tady lžete občanům této republiky. Když slyším pana Michálka v televizi s uplakanýma očima, jak to ANO nechce nechat volit ty naše studenty, kteří studují Erasmus ve světě, a které doktory, špičkové chirurgy, kteří chodí šířit slávu naší medicíny na stáže do zahraničí. No to by bylo přece něco jiného. Ale vy máte v úmyslu nechat volit druhou, třetí i čtvrtou generaci lidí, kteří před 30 lety odešli za hranice. Ti lidi neumějí česky, nevědí, kde vlastně ta naše republika je, a o těch daních ani mluvit nebudu, protože na to vy jste alergičtí, ale je to taky o tom. Prostě děláte z toho paskvil a pak nás nenecháte ani vyjádřit ne náš názor, ale názor mých voličů! A na to mají ti voliči právo! Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí pan poslanec Jan Berki. A mezitím ještě předám schůzi, kdyžtak vydržte, pane poslanče.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já srdečně zdravím. A pane poslanče, můžete se ujmout slova. Vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Berki: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, já se stejně jako kolega Haas to pokusím vrátit zpátky k tomu projednávanému zákonu. Uvidíme, jestli se to podaří.

Chtěl jsem reagovat, vaším prostřednictvím, na tři kolegy. Jednak na pana kolegu Kohoutka. Já bydlím v Liberci, mám přátele, kteří žijí v Žitavě, a nevadí mi, že oni na rozdíl ode mě budou mít na výběr to, jestli si dojedou do té České republiky kousek, nebo budou volit korespondenčně. Nevidím na tom nic špatného. Přece jen ten rozdíl je pořád v tom, že já tu volební místnost mám relativně kousek, oni pořád by museli někam dojet. A chápu, že možná tady máme nastaven i trošku jiný limit, jestli vám přijde, že musí dojíždět alespoň 50 kilometrů, mně to nevadí.

Další věc, na kterou bych chtěl reagovat, byl proslov pana kolegy Kolovratníka, zase vaším prostřednictvím. Ty oba příklady, které udává, jak Rakousko, tak Spojené státy, já považuju ale za příklad právě to, že ten systém funguje, a to protože soudy se tou věcí zabývaly, soudy rozhodly. A mimochodem, exprezident Donald Trump právě zpochybňuje i ten jejich soudní systém, nikoli ten volební, ale to, že to bylo řádně přezkoumáno. A to mně přijde, že už je právě naopak podrývání demokracie systematické, nikoli to, že by tam byla nějaká důvodná pochybnost, co se týká těch voleb.

A třetí je spíš otázka, vaším prostřednictvím. Jestli tomu rozumím dobře, když se tu někteří kolegové baví o konzulátech a případně volebních místnostech tam, tak v prvním čtení, pokud se nepletu, jsem vedl diskusi s kolegou Maškem o tom, že tam bylo jisté zpochybňování důvěryhodnosti našich velvyslanců a velvyslankyň. Tak rozumím tomu tak, že tento postoj byl již přehodnocen vzhledem k tomu, že teď se obracíte už ke konzulátům. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. Nyní vystoupí paní poslankyně Berenika Peštová, poté paní poslankyně Margita Balaštíková, poté se může připravit pan poslanec Brož. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, paní předsedající. No tak teď já už nebudu asi reagovat na pana Kohajdu, který odešel mezitím, nevidím ho. Je tady. Pane poslanče Kohajdo, prostřednictvím paní předsedající, víte, ono kdyby první a druhé čtení probíhala trošičku jinak, to znamená, že tam ta diskuse proběhne nebo proběhla, tak bychom se tady nemuseli plácat v tom třetím čtení. To za prvé.

Jestli jste bedlivě poslouchal, tak já se teď konečně postupně dostávám k tomu, proč jsem dostala negativní stanovisko ke svému pozměňovacímu návrhu. Teď se dostávám k panu poslanci Haasovi, prostřednictvím paní předsedající. Já s vámi, pane poslanče, nemůžu souhlasit. A z jednoho prostého důvodu. Toto je jakoby nadstandardní metoda hlasování. Právo přece nikomu nikdo nebere. Hlasovat můžou. S tím nikdo nemá problém. Ale toto je nadstandard pro ty lidi, kteří jsou v zahraničí. Jsou to lidé - a o kom se to bavíme? Bavíme se o lidech, kteří tam jsou krátkodobě nebo jsou tam na nějakém Erasmu. Prostě jsou to lidé, kteří jsou tam a pak se vracejí nazpátek. Tudíž pro ně absolutně nemůže být problém, aby doložili trvalý pobyt nebo aby doložili, že tady mají nemovitost, že tady platí sociální, zdravotní nebo mají jinou daňovou povinnost vůči tomuto státu. Vy jako občan České republiky taky musíte dokládat váš trvalý pobyt, jinak vás nenechají volit. Musíte mít platnou občanku. Jestli ji máte den starou, vyhodí vás od voleb. Prostě my tady máme nějaká pravidla a ta pravidla, říkám, že když je to nadstandardní metoda pro ty občany, no tak ať si to splní, vždyť to přece není žádný problém. Ale problém nastane tehdy - a to říkám celou dobu, nikdo mi z vás neodpověděl - problém nastává u té třetí a čtvrté generace. Protože ta není schopná prokázat ani jedno z toho. Ani jedno z téhleté podmínky není schopná prokázat. A pokud to prokáže, to znamená, že tady má trvalý pobyt nebo tady má nějakou nemovitost, platí daň z nemovitosti nebo má jinou daňovou povinnost vůči našemu státu, ať volí, já s tím nemám problém, absolutně s tím nemám problém. Ale mám problém s tím (Předsedající: Čas prosím.), že oni si odvolí a my to potom musíme prožít.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A vzhledem k tomu, že máme celou řadu přihlášených, tak já si dovolím jenom shrnout to pořadí, ať každý ví . paní poslankyně Balaštíková, Lubomír Brož, Jiří Strýček, Karel Haas, Radek Vondráček, Patrik Nacher a poté se i s faktickou hlásí pan ministr Michal Šalomoun, nicméně je přihlášen i s přednostním právem.

Nyní tedy prosím paní poslankyni. Vaše dvě minuty. Prosím.

 

Poslankyně Margita Balaštíková: Dobrý den, kolegyně a kolegové. Tak já bych chtěla, prostřednictvím vás, paní předsedající, poděkovat panu Kohajdovi za exkurz do práce Sněmovny, ale chtěla bych se ho také zeptat, jestli vás, pane kolego, mrzí i to, že vaši kolegové v předcházejících dvou volebních obdobích dělali to samé co my, a mnohem ještě hůře. Jestli i to vás mrzí. Protože nejhorší na tom všem je, když někdo káže vodu a pije víno. A myslím si, že vy ve vašich řadách máte dosti kolegů, kteří se tady tohoto drží. Takže já bych byla z vaší strany opatrná provádět tady taková kázání, když sami nejste schopní nic z toho dodržet. Takže já nevím, jestli vás to mrzí. Mě mrzí, že z vašich úst musím poslouchat tady tohleto, jak my se špatně chováme. Když jste to dělali vy, bylo to v pořádku. To je dvojí metr mého kolegy Patrika Nachera a ten tady předvádíte téměř každý den. Takže mrzí vás to, že se vaši kolegové takhle chovali mnohem hůře, než se chováme my, kteří brání nějaký názor, a dělali to a ještě nás upozorňovali na to, že to budou dělat stále a nepřestanou s tím?

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Lubomír Brož, připraví se pan poslanec Jiří Strýček. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji. Já jsem původně nechtěl dávat... Pan poslanec Kohajda, vaším prostřednictvím, mě vyprovokoval, protože ten exkurz do jednacího řádu, a někteří další i vaši kolegové, není to jen na pana Kohajdu - to si můžete odpustit. Já možná nebudu tady diplomatický jako kolegové, ale to, co předvádíte, to je arogance moci. Vy si ten jednací řád ohýbáte podle toho, jak chcete, kolikrát chcete. Sedmkrát jste tady to zařadili. Vysvětlil tady někdo už pořádně, proč je tohleto taková závažná norma, která, kdy tady řešíme konflikty s ústavou, je jako poslanecký návrh? Proč to nešlo vládním návrhem tak klasicky, jak má? Nikdo to tady nevysvětlil. Nikdo věrohodně, tomu se nedá vzít (?). Vy se prostě rozhodnete, už jste to šestkrát využili, využijete to posedmkrát, hlasování na pevný bod, a je to úplně, úplně jedno. A použijete to podesáté a popatnácté. O to tady jde. Vy prostě nemáte chuť poslouchat a tu trpělivost si tady vyslechnout ty hlasy. Vy to prostě chcete mít odbyté, protože vy jste rozhodnutí, ono to tady i padlo - prostě my si to prohlasujeme. To je celé. Díky.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Jiří Strýček, poté pan poslanec Karel Haas. Prosím.

 

Poslanec Jiří Strýček: Děkuji za slovo, paní předsedající. Tak já bych v té své faktické zareagoval v podstatě na dva kolegy poslance, na pana Kohajdu a na pana předsedu Bendu.

Tak za prvé, pane Kohajda, vy jste tady nebyl minulé volební období, když se tady projednávalo eetéčko. A to, co se obstruovalo ve třetím čtení, když se tady projednávaly ty jednotlivé pozměňováky, ten zákon se tady projednával rok - a to byly obstrukce! My tady máme poslance, kteří chtějí diskutovat, vy to tady nazýváte obstrukcemi a v podstatě to vůbec není pravda. U těch eetéček jste měl být, tam byste to viděl. Paní - tenkrát ministryně financí - Schillerová, tady seděla celou dobu, v podstatě nemohla ani na toaletu, dneska tady nesedí skoro nikdo z ministrů. A tak dále. Takže to je jedna věc.

A druhá věc ve vztahu k panu předsedovi Bendovi, prostřednictvím paní předsedající. Já si přesně pamatuju ta slova, když my jsme v podstatě to, co vy jste předváděli u eetéčka, nazývali obstrukcemi, co tady zaznívalo z úst současného premiéra pana Petra Fialy. Cituji: "V případě, že cítíme důvěru voličů, blokování zákona je správná věc. Budeme tady obstruovat a blokovat tento zákon klidně až do konce volebního období." To byla jedna taková citace. A druhá byla to, co tady nám říkal pan předseda Benda, že v podstatě ta většina tady má právo si rozhodnout. Tak já zase navážu a to jsou slova pana předsedy, nebo současného premiéra pana Fialy, který tenkrát říkal: Ano, má, ale současně platí, že menšina má také svá práva. A na tom je založena demokracie, nikoliv jen na principu práva většiny. - Takže dneska pan kolega Benda tvrdí úplně něco jiného, než tvrdil v minulém volebním období pan premiér Fiala. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. A nyní pan poslanec Karel Haas, poté pan zpravodaj Radek Vondráček.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát. Já to ve své druhé faktické zkusím zase vrátit na ty věcné koleje a doplnit to, co jsem nestihl v té první.

Co se týká QR kódu a toho pozměňovacího návrhu ke QR kódu. Padlo tady, že nebylo nikdy věcně ze strany koalice zodpovězeno, proč ten pozměňovací návrh není podpořen. Bylo to zodpovězeno. Jsem členem ústavně-právního výboru. Věřím, že by to potvrdili i opoziční členové ústavně-právního výboru. Už to tady říkal předseda našeho poslaneckého klubu Marek Benda. Tím důvodem je to, že ten pozměňovací návrh nijak neřeší velmi důležitou součást a atribut volebního práva, to znamená uplatnění čtyř - nebo v parlamentních volbách - čtyř přednostních hlasů a příslušného počtu preferenčních hlasů v jiných volbách.

Druhá poznámka. A věřte, že to říkám z praxe. Já jsem mnoho let jako dobrovolník spolupracoval s pardubickým TyfloCentrem. Ten QR kód není jediným technickým řešením. Už dneska běžně zrakově hendikepovaní občané používají spoustu aplikací, které mají ve svých mobilních telefonech, které jim čtou, normálně opticky skenují předlohy. To znamená, není to něco, co by prolamovalo, úplně jako nějaký game changer pro zrakově postižené občany. Tolik snad tomu pozměňovacímu návrhu QR kód.

Tajnost. Tady pořád padají slova o protiústavnosti, tak jsem jenom, tak jak zaznívají hlasy nebo jména ústavních právníků, kteří mají pochybnosti, a já to nezpochybňuji, o tom návrhu, tak si tady zmínit, že je řada ústavních právníků, velmi úctyhodných ústavních právníků této země, kteří se naopak vyjadřují tak, že ten návrh není podle jejich názoru v rozporu s ústavou. Mohl bych jmenovat emeritní ústavní soudkyni Elišku Wagnerovou, emeritního ústavního soudce Stanislava Balíka, mohl bych jmenovat ústavního právníka Jana Kyselu. Je to vždycky opravdu o tom vyvažování všech principů volebního práva. A právníci v této místnosti mi potvrdí, že tajnost je primárně o garanci toho procesu ze strany státu, který buď ten odpovědný volič využije, nebo nevyužije. Tolik k tajnosti. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuju pěkně za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Radek Vondráček, připraví se pan poslanec Patrik Nacher a poté pan ministr Michal Šalomoun. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Pane poslanče Haasi, prostřednictvím předsedající, já bych to také rád vrátil na koleje a bavil se věcně. Ale to, co jsme tady před chvilkou prožili, je precedentní záležitost a historicky ojedinělá. To omezení opozice v takové míře tu ještě nebylo, tak se nedivte, že to komentujeme.

Já na pana Jakoba, který zrovna vešel do dveří, prostřednictvím paní předsedající, parafrázuji, ale myslím, že to řeknu přesně: No a co, že jsme už sedmkrát nechali pevně zařadili? No a co? Problém je v tom, pane Jakobe, prostřednictvím paní předsedající, kdo to určil, kdy se bude hlasovat? Jan Jakob se podíval z okna nebo se domluvil s Markem Bendou a řekli si, tak dobře, tak prostě bude to příští pátek. Jean-Jacques Rousseau kdysi řekl: buď vládne lid, nebo někdo jiný. Tak si odpovězte na otázku, kdo vládne v této republice.

Víte, já bych se na to mohl vykašlat. Myslíte si, že mě to baví pořád tady do vás hučet a říkat ty argumenty jak hluchým? Mě to nebaví. Ale já tady jsem za ty lidi. Já mám prostě za sebou několik tisíc hlasů ve Zlínském kraji. Já jsem byl v pondělí na debatě se seniory, kteří mně říkali, co mají na srdci, a já jsem zástupce těch voličů Ale vy si tady děláte, co chcete! A víte, co je zajímavé? Čím horší máte výsledky ve volbách - ve volbách druhé kategorie vás volilo 37 %, vládní koalici - čím menší máte důvěryhodnost, tato vláda, tím více se zkracuje doba projednání jednotlivých zákonů. Tak já bych chtěl končit optimisticky lidovým rčením: kobyla, co chcípá, nejvíc kope. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní pan poslanec Patrik Nacher, poté Michal Šalomoun. Prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Navážu na kolegu Radka Vondráčka. Čím horší jsou vaše výsledky a nižší preference, tím více jste arogantní. Takhle to je. Jste neskutečně arogantní. Já jsem si tady našel čísla, když se bavíme o obstrukcích. Stavební zákon v minulém volebním období - 306 dnů, Dukovany - 400 dnů, novela zákona o podpoře sportu, fakt jako hrozně důležitá věc v poměru k tomuhle - 337 dnů, samozřejmě EET - 457 dnů. Takhle vy jste se chovali, když jste byli v opozici! A my jak naivkové jsme končili v sedm, že ano, nechávali jsme to takhle být, protože vy máte přece právo v opozici na svůj názor, na obstrukce. Využili jsme pevné hlasování tuším jenom jednou, teď si nejsem jistý, vy sedmkrát. Třetí čtení v tomto zákoně začalo ve středu, dneska je vlastně druhý jednací den - a vy už rovnou zase dáte pevný čas.

Takže já vám jenom říkám, že tohle všechno se vám vrátí, protože už se nebude opakovat ta doba, že tady budeme projednávat 400 dnů ty zákony, když vy jste byli v opozici. Všechno se vám vrátí. Je to ten krásný dvojí metr. Prostě to takhle bude. A jenom to, že vy máte pocit, že jste ti správní a my jsme ti špatní, tak když budete v opozici dřív nebo později, tak že se vám to nebude dít. Bude. Budou prostě pevné časy, protože vy jste nastavili precedent.

A pokud jde o ten pozměňovací návrh, aby mohli lépe, pohodlněji volit lidé se zrakovým postižením. Všechno, co tady zaznělo na mikrofon, jsou prostě jenom výmluvy. Vy víte o tom, že my jsme to chtěli navrhovat, a mluvili jsme tady o tom od prvního čtení. Bylo tady na to dost času. Kdyby tady byla vůle těm lidem pomoct, tak jsme se na tom mohli společně podílet. U vás ta vůle není. Vy chcete prostě jenom korespondenční volbu, ale ve skutečnosti lidem usnadnit volit nechcete! Tečka.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní je s faktickou přihlášen pan ministr Michal Šalomoun, poté pan poslanec Michael Kohajda a Jan Jakob. Prosím.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já jsem chtěl ještě reagovat na poslankyni Bereniku Peštovou ohledně toho jejího návrhu. Dávat tam ještě podmínky nějakého trvalého pobytu, nemovitosti a podobně, no dobře, já jsem o tom tady hovořil předtím, tak my tady napravujeme ten hendikep v rovnosti příležitostí. A v čem je ten hendikep? Ten hendikep je: jsem v zahraničí a prostě nemám volební místnost, tu dojezdovou, já nevím, do půl hodiny. V tom je ten hendikep. A ten my napravujeme. A je úplně jedno, jestli ti lidé, kteří jsou v tom zahraničí, mají, nemají nemovitost, umějí, neumějí česky, mají ještě kromě toho nějakou daňovou povinnost. To s tím vůbec nesouvisí. Takže když my napravujeme hendikep, tak bychom tam neměli klást další překážky k tomu, že potom k nápravě toho hendikepu v zásadě nedojde, k tomu zmírnění. Takže to je naprosto jako neproporcionální opatření k tomu, co se snaží udělat tenhle návrh.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní pan poslanec Michael Kohajda, poté se připraví pan předseda Jan Jakob a poté Josef Cogan. Prosím.

 

Poslanec Michael Kohajda: Děkuji, paní předsedající. Já si trošičku připadám někdy tady jako na pískovišti, že někdo někomu rozkopal bábovičku, tak teď mu ji rozkope někdo jiný. Já jsem zodpovědný za své činy, za to i určitě jsem zodpovědný. Nejsem zodpovědný za to, kdo v minulosti co komu rozkopal. A pakliže vám vadí to stejné, co vadí nám teď, tak pojďme si sednout na ten jednací řád. Podle mě, ten je nefunkční. Je to vidět, je to nedobře nastaveno, ohýbá se to tady různě. Možná z vaší strany víc, možná z naší strany víc. Tak pojďme prostě k tomu, na čem jsme se už předtím dohodli, pojďme si skutečně sednout na jednací řád, dejme tu změnu od účinnosti nové Sněmovny, aby to tuto Sněmovnu nezasáhlo. Nikdo nový, kdo vyhraje - každý z nás si myslí, že vyhraje samozřejmě on, ale teď je ten správný čas to do budoucna nastavit tak, aby legislativní proces Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky byl efektivní. Tak pojďme si na to sednout, pojďme to udělat. To je podle mě racionální návrh. A nedívejme se zpětně, kdo komu co provedl. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní vystoupí, jak bylo avizováno, pan předseda Jan Jakob, poté Josef Cogan, Patrik Nacher, Radek Vondráček. Prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju. Já musím fakticky zareagovat na kolegu Vondráčka, vaším předsednictvím. Já jsem neřekl "no a co", jak tady bylo interpretováno. Já jsem řekl, no a že jsme sedmkrát nechali hlasovat, a upozorňoval jsem na to, že je to spíš vaše vizitka než naše, protože tady destruktivně obstruujete celou řadu bodů, že tohoto institutu nadužíváte. A to, jestli je nějaký čas na diskusi dostatečný či nikoliv, tak já tady argumentuji jasnou statistikou. A nerozhoduje o tom stanovení pevného hlasování. Nebo o tom, jestli je dostatek času už, nebo za hodinu, nebo za tři dny, o tom nerozhoduje ten, kdo podává ten návrh, ale samozřejmě většina pléna tady Poslanecké sněmovny. O tom rozhoduje Sněmovna jako orgán, tedy my, jak jsme tady zvoleni.

Takže chci na pravou míru uvést, že žádným takovým až přezíravým či lehce arogantním, nebo dokonce arogantním způsobem jsem tady nevystupoval, jak bylo dle mého soudu dezinterpretováno. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan předseda Josef Cogan, potom se připraví se Patrik Nacher.

 

Poslanec Josef Cogan: Tak já bych si jenom dovolil rozvinout myšlenku kolegy Kohajdy. My jsme samozřejmě byli připraveni, a případně optimalizace jednacího řádu i včetně toho, že vlastně ten čas by mohl být třeba podle toho, jak jsou kluby velké. To znamená, že prostě větší klub by měl celkově větší čas, tak jak je to prostě v některých jako západních zemích obvyklé, a myslím, že to velmi dobře funguje. Jakékoliv změny jednacího řádu jste zablokovali vy. Prostě jste odmítli jako na nich dál jednat a řekli jste, že v tomto volebním období prostě žádné změny se dělat nebudou. To je realita.

A teď se vrátím ještě k tomu dvojímu metru, prostřednictvím předsedajícího, kolegy Nachera. Tak já myslím, že kolega má ten metr. On si myslí, že mám možná stejný, ale ten jeho je podle mě na gumě. A na hodně pružné gumě. Protože on si ho natahuje vždycky, jak potřebuje. A teď nám tady řekl, a chudák tady, skoro slzu by člověk uronil, jak tady docházelo k těm obstrukcím předtím a jak vlastně ta zlá koalice udělala ty obstrukce vůči nim předtím. No ale jaká je realita? Já jsem tady předtím nebyl a mě obstrukce frustrují. Já jsem jakoby z oblasti starostovské a jsem zvyklý pracovat a frustrují mě takové prodlevy. Ale realita je taková, že za rok a půl jste proobstruovali to co předtím za osm let, více než za osm let. Nemám ta čísla za ten zbylý rok. A myslím, že vám dal i Ústavní soud jasnou vizitku, jak je to s obstrukcemi. A to je prostě reál, za rok a půl jste proobstruovali víc než předtím za osm let. A vy jste to posunuli úplně někam jinam - k destrukci Poslanecké sněmovny. Prostě jste začali ohrožovat parlamentarismus jako celek svou destrukcí parlamentarismu tím, že jste vlastně obstruovali úplně mimo míru, jakákoliv je přijatelná.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní následuje vystoupení pana poslance Patrika Nachera.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já mám tady na gumě maximálně tu kartičku, tu mám, ale dvojí metr je naprosto správný. Vy se totiž na to musíte dívat, jak dlouho tady trávíte. Ne jak dlouho tady trávíte ty hodiny, ale jak dlouho tady se ta norma schvaluje. Vy jste byli schopni EET vyobstruovat rok a půl, ale na hodiny je to přibližně stejně jako teď. No proč? No protože my jsme férově ukončili ten jednací den v sedm hodin. Když vás tady necháme přes sobotu, neděli, přes noc, tak samozřejmě že kumulativně tady těch hodin bude šedesát stejně, jako by to bylo za rok a půl, a vy to zvládnete za týden. O tom my se tady bavíme. To je ta podstata. Takže my poučeni z toho prostě pojedeme od příštího volebního období víkendy, soboty, neděle, svátky, prostě přes noc, v pohodě. My to, všichni to víme, je to na záznamu, a vy se pak nebudete moct rozčilovat. Takže to je ta podstata. Za prvé. Za druhé. Obstrukce jsou, když tady ten politik mluví o něčem jiném. Vy když jste byli v opozici, tak jste tady četli nějaké evropské směrnice, vaši politici. Tady dneska od rána padlo všechno, co se týkalo volebního zákona. Řekněte mi jediný příspěvek, který by se toho netýkal. Ani prd! Pardon, ani ň jsem chtěl říct. Já se omlouvám. Už jsem se nechal unést.

Poslední. Tady pan ministr Šalomoun mluvil o hendikepu. No tak to je přesně to nepochopení. Tak jestli někdo má hendikep, tak je to to, co si nemůžete vybrat. A to jsou právě třeba ti lidé se zrakovým postižením. Ale v tom zahraničí, tam máte volbu. To přece nemůžete pojmenovat jako handikep. Vy jste to úplně otočil. Hendikep je zdravotní postižení a tomu se vy nevěnujete, a ne pobyt v zahraničí, to je prostě svobodná volba s výhodami i s nevýhodami. Tady je úplně nepochopení té situace od ministra pro legislativu.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji a rekapituluji teď pořadí přihlášených. Hlásí se pan poslanec Vondráček, David Kasal, Zuzana Ožanová, Michal Šalomoun, Pavel Bělobrádek. Prosím, poprosím pana zpravodaje s jeho vystoupením. Dvě minuty. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Vezmu to postupně, poznámky jsem si nedělal.

K panu předsedovi Coganovi. No, dobře se to poslouchá, ale jste teď kolega s panem předsedou Jakobem, který se poprvé proslavil tím, že nám tady sám obstruoval přijetí zprávy České televize až do konce volební období. Zvládl to sám jeden za volební... No a my jsme tady nebyli po nocích, prostě jsme tu zprávu nepřijali. Prostě jsme to uznali a nepřijali jsme to. Měli jsme tady ty dovolby do Rady České televize, 36 hodin pauzy, 36 hodin jenom pauza. A vy se tady rozčilujete, že máte 60 hodin, když tady někdo mluví většinou k věci, když odečtu tady několik sportovních výkonů.

K panu poslanci Jakobovi ještě. Ano, ale já jsem tedy řekl, že parafrázuji. No vy na nás, prostřednictvím paní předsedající, někdy arogantně působíte. To prostě je takový podtext, já se to budu snažit nějak korigovat.

A k panu poslanci Kohajdovi, prostřednictvím paní předsedající. Já vám držím palce a moc vám přeju, aby vám ten optimismus vydržel a ten výhled do budoucna. My jsme tady nastoupili 2013 a bylo nás 120 nových, tady byl úplně nový parlament. Tady prostě došlo k velké obměně po jaksi vládním skandálu ODS a přišlo nové hnutí ANO. No a my jsme to tady nechápavě sledovali, co se tady děje, co tady předváděla opozice. Nás tady vyškolil zejména pan nynější ministr Stanjura. My jsme se učili od mistrů, to není, že bychom si tady něco vymýšleli. A já jsem v minulém volebním období měl paragrafované znění třeba i toho, pane předsedo Cogane, prostřednictvím paní předsedající, i o tom, že fakultativně by se dala používat tato metoda, kdyby se stanovila časová dotace na projednání nějakého zákona a podle velikosti klubu by se mohlo mluvit, že tenkrát zásadní nesouhlas měl klub hnutí STAN. No, teď je tady někdo jiný, ale prostě ta historie se opakuje. (Předsedající: Čas.) Není pravda, že odmítáme jednat o jednacím řádu. Já o něm neustále jednám. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec David Kasal, připraví se paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, paní místopředsedkyně. No, já navážu na pana kolegu Vondráčka, také budu reagovat na pana předsedu Cogana, vaším prostřednictvím. Protože mě to zvedlo z toho sezení.

Pane předsedo, vaším prostřednictvím, tady opravdu to bylo tak, že my jsme sem přijeli z celé republiky a každý klub, který měl pár hlasů, tak si vzal dvě hodiny. A my jsme tímhle jako proplouvali celou dobu. My jsme se fakt jako měli učit od koho. A nejhorší je, že to právě byly vaše kluby. A vy teď to tady kritizujete. A majstrštych byl tehdy, když mluvil pan kolega Kalousek, který tady začal číst ústavu. A teď my jsme mu udělali jednu věc: On už chtěl skončit, protože už to nezvládal. A my jsme mu ale... Dal návrh na usnesení, že už tedy chce skončit a končí, já nevím, k deváté hodině, a my jsme mu to neodhlasovali a musel pokračovat dál. A když to takhle udělal třikrát, tak už to potom nedělal. Je to o té zkušenosti. A tu zkušenost vy nemáte. Měl byste si to nejdřív nastudovat z vlastního klubu.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Paní poslankyně Zuzana Ožanová, možná ještě pak stihneme pana ministra Šalomouna, uvidíme. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Uvidíme. Děkuji, vážená paní předsedající. Já jsem musela zareagovat na kolegu Cogana, vaším prostřednictvím. Já když jsem zjistila, že ohrožením demokracie je to, když poslanec mluví, tak opravdu jsem byla překvapená. Když si vezmeme, jak to zaznělo, to, že je výkon toho mandátu... promiňte, ale já mám právo sdělit a mandát vykonávám osobně. A teď já budu drsná. Kolegové, ten mandát nemá můj klub! Ten mandát mám já osobně! Tak dovolte mi, abych ho realizovala tím, že se k věci vyjádřím. Mně ani klub nemůže nařídit, že mám mlčet. Já realizuju své právo poslance a budu ho realizovat dál. To, že vy připravujete nějaké omezení jednacího řádu, to já vím, dokonce na faktické poznámky. Já jsem ráda, že se tady diskutuje. Dneska konečně to bylo, že nemluvili jenom opoziční kolegové, ale že i koaliční. Ale tak je to za mě správně. To je demokracie, diskuse. A ne to, když vy obvykle nás necháte... Nechcete se vůbec k ničemu vyjádřit, ani předkladatelé zákonů, nikdo. A jenom v závěrečném slově příslušný ministr nás všechny pošle - teď nevím, jak to říct slušně? Někam. Děkuji. Možná že kolega Šalomoun ještě něco stihne říct.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Bude to patrně velmi krátký časový úsek. Prosím.

 

Ministr pro legislativu ČR Michal Šalomoun: Samozřejmě to je jenom reakce na Patrika Nachera. Jestli ho popudilo slovo hendikep, tak si tam dejte nedostatek nebo deficit. Ale na významu toho, co jsem řekl, se nic nemění.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Tímto jsme stihli vystoupení ve faktické pana ministra. Je 14 hodin, čímž vypršel čas pro třetí čtení.

Nicméně my zde ještě máme sdělení podle § 6 odst. c). A já bych tedy požádala pana poslance Ondřeje Koláře. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Kolář: Mockrát děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, milé kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, já jsem se vlastně přišel rozloučit. A při té příležitosti bych si vám, prostřednictvím paní předsedající, dovolil poděkovat za více než dva roky společné práce a za více než dva roky úplně nových zkušeností. Odpusťte mi možná drobnou jízlivost, ale já jsem ještě před dvěma lety vůbec netušil, že v parlamentu se dá kempovat například.

Ale vážně. Já bych vám chtěl poblahopřát do těch zbylých měsíců, které vás tady čekají, aby ty vaše mandáty byly úspěšné, abyste se cítili dobře, abyste toho projednali co nejvíce a možná abyste se pokusili téhle instituci všichni společně vrátit ten étos, který by měla mít. Vrátit jí důvěryhodnost a také trochu úcty mezi občany.

Na základě čl. 24 ústavy se tímto vzdávám mandátu člena Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Mějte se tady krásně a děkuji vám. (Potlesk přítomných.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Myslím, že mohu poděkovat i za ostatní za vaši práce zde, pane poslanče, již bývalý. Přeji hodně úspěchů v novém působišti.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, já nyní přerušuji 107. schůzi. Poslanecké sněmovny, ve které budeme pokračovat v pátek 21. června 2024 v 9 hodin. Klidný zbytek dne.

Ještě pro záznam dvě omluvy. Je tady omluva pana poslance Patrika Nachera od 12 do 13.30 hodin z osobních důvodů a pana ministra Mariana Jurečky od 12.30 hodin z pracovních důvodů.

 

(Jednání skončilo ve 14.03 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 13:19.