Neautorizováno !

 

(pokračuje Věra Kovářová)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 738/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr kultury Martin Baxa. Pane ministře, prosím, ujměte se slova. A zároveň poprosím kolegy o ztišení. Pokud máte nějaké důležité rozhovory, i nedůležité, tak je přesuňte prosím do předsálí. Děkuji.

Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuju za slovo. Vážená paní první místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, členové vlády, kolegyně, kolegové, návrh tohoto zákona byl zpracován ke splnění závazku vlády vyplývajícího z jejího programového prohlášení, a to zaměřit se na udržitelnost financování veřejnoprávních médií jako podmínku jejich nezávislosti. Účelem návrhu zákona je v případě zákonů o České televizi a o Českém rozhlasu zejména reagovat na technologický vývoj v prostředí, v němž obecně působí elektronická média, neboť oba zákony byly přijaty již v roce 1991 a v průběhu následujících let novelizovány pouze dílčím způsobem. Obě instituce již rovněž nabízejí své služby prostřednictvím internetu. Jak zákon o Českém rozhlasu, tak zákon o České televizi ale stále obsahují úpravu, která neodpovídá aktuálnímu stavu provozování a šíření rozhlasového a televizního vysílání. (Hluk v jednacím sále se zvyšuje.)

Návrhem se odstraňují rovněž rozdíly v úpravě obou zákonů, které postrádají opodstatnění, a jejich formulace se upravuje, aby byla shodná nebo obdobná. Do obou zákonů se rovněž promítají výkladová pravidla Evropské komise pro použití pravidel státní podpory na veřejnoprávní vysílání, která jsou veřejnoprávní média povinna respektovat, ale jejich zákonné vymezení dosud chybí. Navrhuje se tak upravit novou kompetenci Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, a sice schvalovat na návrh generálního ředitele zavedení nové významné služby na základě hodnocení, které prokáže veřejnoprávní charakter této služby a posoudí její dopady na ostatní subjekty trhu. Vzhledem k tomu, že schvalování nové významné služby je jednou ze zásadních kompetencí Rady České televize, navrhuje se, aby k tomuto účelu zřídila svůj poradní orgán. Jako nová působnost obou mediálních rad se rovněž upravuje schvalování návrhu memoranda o způsobu naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Omlouvám se, pane ministře. Děkuji, kolegové, že jste se už ztišili. Můžete pokračovat, prosím.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Tímto dokumentem bude specifikováno plnění veřejné služby vždy na období pěti let a rada ji bude schvalovat předtím, než memorandum uzavře generální ředitel České televize s ministrem kultury. V neposlední řadě navrhované změny reflektují vývoj a změny právního řádu České republiky a potřebu sjednocení terminologie zejména s novým občanským zákoníkem .

Pokud jde o zákon o rozhlasových a televizních poplatcích, navrhovaný zákon plní závazek vlády zaměřit se na udržitelnost financování veřejnoprávních médií, neboť dostatečné zdroje nesvázané se státním rozpočtem jsou důležitou podmínkou jejich nezávislosti. Výše rozhlasového poplatku je stejná již od roku 2005 - 45 korun - a výše televizního poplatku od roku 2008 - 135 korun. Reálná výše obou poplatků je přitom podstatně nižší, neboť náklady na veřejnou službu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání se zejména v posledních letech podstatně zvýšily. Pro zachování stávající úrovně vysílání veřejnoprávních médií a poskytování jejich veřejné služby v odpovídající kvalitě a rozsahu je proto navrhováno navýšení rozhlasových a televizních poplatků, a to o 10 korun u rozhlasového poplatku a o 15 korun u televizního poplatku.

Do novely se promítá skutečnost, že rozhlasové i televizní vysílání je v současné době stále více přijímáno prostřednictvím počítačů, notebooků, mobilních zařízení, a rozšiřuje se tak proto definice rozhlasového a televizního přijímače o zařízení, která přijímají vysílání prostřednictvím internetu. Zůstává však zachována zásada, že jedna domácnost platí jen jeden rozhlasový a jeden televizní poplatek, byť by zařízení schopných přijímat vysílání vlastnila celou řadu.

Návrh zákona obsahuje rovněž systémovou změnu spočívající v povinnosti podnikatelů a právnických osob platit poplatky ve výši určené podle počtu jejich zaměstnanců. S cílem podpory nejmenších a malých podnikatelů se navrhuje osvobodit od placení poplatků všechny právnické osoby, které zaměstnávají maximálně 24 osoby.

Aby bylo udržitelné financování veřejné služby zajištěno i do budoucna, navrhujeme v zákoně upravit indexaci výše poplatků, a to v závislosti na míře inflace. V případě, že by míra inflace od posledního navyšování poplatků přesáhla 6 %, zvýšily by se poplatky, avšak také pouze o 6 %, přičemž jejich výši vyhlásí Ministerstvo kultury ve Sbírce zákonů.

Tolik stručný výčet hlavních cílů předlohy a za tím účelem navržených změn.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. Vidím, že je přihlášených mnoho poslankyň a poslanců. Určitě vystoupí i další ti, kteří mají přednostní práva. Avizuji, že jsem připraven vést věcnou debatu, obhajovat věcné principy návrhu tohoto zákona i službu veřejnoprávních médií jako takovou. Považuju to za velmi důležité, a i proto jsem připraven všem dotazům čelit a na všechny dotazy odpovídat. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Jan Jakob. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, tato zásadní novela zákona o České televizi, Českém rozhlasu a dalších souvisejících zákonů nám byla doručena 28. června tohoto roku jako sněmovní tisk 738. Pan ministr tady uvedl všechny důležité součásti této novely. Dovolte mi shrnout nebo vypíchnout ještě pár zásadních věcí, které v této novele vidím já.

Média veřejné služby určitě lze považovat za nezbytnou součást svobodné demokratické společnosti. Proto jsem rád, že i tato novela směřuje k posilování jejich nezávislosti. V samotné novele vidím v zásadě tři hlavní okruhy, které jsou upravovány. První z nich je vlastně samotná definice nebo řekněme stanovení úkolů a náplně veřejné služby. Ta základní rovina je zákonná definice. Tady si troufnu tvrdit, že i přes léta, vlastně desetiletí veřejné diskuse o definici veřejné služby v zákoně se postupem těch let, vlastně desetiletí, potvrdilo, že ta definice ze začátku devadesátých let je nadčasová a osvědčená. Tato novela v této věci přináší jednu velmi drobnou úpravu, která reaguje na dění posledních let, a to, že se do těch úkolů přidává pár slov, která znamenají to, že média veřejné služby přispívají k postupu proti dezinformacím, a teď zdůrazňuju, při respektování svobody slova.

Jak se ta definice osvědčila, tak zároveň ale víme, že svět kolem nás se vyvíjí, co se technologií týče, velmi dramaticky. Proto novela zavádí takzvanou novou významnou službu, kdy svým způsobem operativně, tedy bez nutnosti změny zákona, může reagovat generální ředitel, který navrhne ke schválení radě příslušného média odsouhlasení vzniku nové významné služby, což je určitě vhodná rovina doplňku té definice ze zákona. K tomu navíc zavádí novela zmiňované memorandum o způsobu naplňování veřejné služby, což je jakýsi podrobný dokument na to pětileté období, které popisuje službu, veřejnou službu, už v tom konkrétním detailu. Takže tento okruh si myslím, že je výborným nastavením a doplněním toho, co se za léta osvědčilo.

Druhou oblastí, také zmiňovanou, je ta, která má asi největší řekněme mediální pozornost, tak jsou samotné televizní a rozhlasové poplatky. Novela přináší redefinici, která je taky hodně zmiňovaná. Ona je v zásadě poměrně jednoduchá, protože zákon nově stanovuje, že poplatníkem je ten, který má zařízení technicky způsobilé k reprodukci toho konkrétního, buď rozhlasového, nebo televizního vysílání, a to nově bez ohledu na způsob příjmu. Za těch 30 let, kdy ty přijímače vypadaly opravdu jinak, než jsme dneska zvyklí, se doba změnila a technologické prostředky se vyvíjely. Technologický vývoj nejde zastavit. Takže novela na to reaguje. Nakonec i tady na půdě Poslanecké sněmovny a našeho výboru pro mediální záležitosti i v tomto ohledu probíhaly nejrůznější semináře.

Konkrétně tedy, co se týká výše poplatku, tak je potřeba - taky se to zmiňuje často, ale dovolím si na to upozornit, že televizní poplatek se nezvyšoval 16 let, rozhlasový 19 let. Za tu dobu výše toho poplatku, její hodnota se de facto snížila na polovinu a ten navrhovaný růst je v zásadě o 10, respektive 20 %. Zdůrazňuji i to, co říkal pan ministr, pro domácnost se de facto nic zásadního nemění, každá domácnost platí jen jeden poplatek.

Co se týká právnických osob, tady vítám výrazné zjednodušení. V té novele odpadne podnikatelům mnohdy složitá evidence jednotlivých přijímačů a zavádíme ze Západu osvědčený model podle velikosti, tedy podle počtu zaměstnanců, což je na to vykazování jednoduché. A zdůrazňuju, že nově se zavádí to, že právnické osoby, podnikatelé, živnostníci, kteří mají méně než 25 zaměstnanců, nebudou platit poplatek žádný.

Co považuju za naprosto klíčové, je to, že v novele je takzvaná indexace. Díky tomu budeme schopni jednak naplnit naše programové prohlášení vlády, ale hlavně zavést udržitelné a předvídatelné financování médií veřejné služby, což je naprosto nezbytný krok pro posílení jejich nezávislosti. Ten model je nastaven tak, že k indexaci, k tomu posunu zvýšení poplatku, dojde poté, co za předchozí roky kumulovaně bude přesažena míra inflace o 6 %, ale samotný poplatek se bude zvyšovat právě a jenom o těch 6 %, což je i jistý faktor pro to, aby média i přesto, že budou mít tuto jistotu, předvídatelné financování, tak aby byla tlačena do určité míry k úsporám.

Poslední, a to bude nejkratší čas, poslední okruh vidím v tom, že novela respektuje duální systém našeho mediálního prostoru, tedy to, že máme média veřejné služby a média soukromá. Jednak tomuto modelu napomáhá to, co jsem již zmiňoval, tedy nově zavedené memorandum, které bude jasně definovat v té konkrétní podobě naplňování veřejné služby. A v neposlední řadě novela upravuje vlastně něco, co se v průběhu času vyvinulo řekněme takovým živelným způsobem vedle legislativy, a to je využívání sponzoringu, takže ta novela tomu dává jasný rámec.

Tolik základní okruhy, co jsem chtěl zmínit. Já pevně věřím, že se nám podaří tady vést rozumnou, věcnou diskusi, kdy si budeme navzájem naslouchat. Já a nepochybně i pan ministr budeme tady připraveni a budeme na případné dotazy reagovat a argumentovat. Děkuju za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane zpravodaji. Nyní otevírám obecnou rozpravu a do ní se s přednostním právem přihlásil pan předseda Andrej Babiš, poté paní předsedkyně Schillerová a dalších pět. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Andrej Babiš: Dobrý den, dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, ale hlavně vážení spoluobčané, protože my když tady vystupujeme, tak ta média moc o tom nepíšou. Takže zkuste teď se na nás soustředit.

V první řadě zdravím všechny naše důchodce, je nás 2 850 000. Já jsem taky důchodce. Pracuju sice zdarma, a chtěl bych poděkovat - samozřejmě ironicky - po tom, co Jurečka byl nejhorší ministr zemědělství a zničil naše lesy a nedal zemědělcům vůbec nic, tak ničí naše důchodce. Takže vážení důchodci, víte, kolik dostaneme navýšení? 356 korun, představte si, děleno třiceti, to je 11,87. Tak jsem se pídil, co si za to můžu koupit. Koukal jsem na Rohlík. No, ale takovou Tatranku z Opavie s lískovými oříšky za 13,90 nekoupím. A představte si, našel jsem tam jogurt - Olma klasik za 11,90. Takže mi chybí tři haléře denně, abych si ho dal. Samozřejmě dělám si srandu. Takže bych poprosil Rohlík, kdyby to zlevnil, abychom si mohli, my důchodci, jeden den, každý den koupit ten jogurt. Ostuda. To, že ODS nesnáší důchodce a 2010 dala nulu a nikdy nechtěla navyšovat - ale Jurečka z KDU-ČSL, nejhorší ministr práce a sociálních věcí v historii naší země - a můžu tady opakovat, že nás okradli od 1. července minulého roku o 1 000 korun měsíčně, vážení důchodci, tak si to připomínejte - tahle vláda nesnáší důchodce, nesnáší lidi, nesnáší zaměstnance. A tady renomovaný Lukáš Kovanda říká, že důchodci si v příštím roce pohorší, růst důchodů nepokryje inflaci 1,9. Tak to jenom na úvod, když jsem se dneska ráno díval na televizi, a já se na Českou televizi nedívám, a byl tam titulek, že nám navýší.

Takže pane Fialo, děkujeme za 11,87 denně, to je fakt terno. I valorizaci jste zničili, všechno, slevy jste vzali důchodcům. A já samozřejmě mluvím o tom ironicky, protože nejedná se o mě, ale o lidi, kteří vybudovali naši zemi, kterou vy ničíte. No tak to je úvod a teď samozřejmě začnu mluvit k věci.

Takže dovolte mi, abych se dnes vyjádřil k návrhu Fialovy vlády na zvyšování a rozšiřování koncesionářských poplatků. Na úvod bych chtěl říct, že my jako hnutí s tímto návrhem zásadně nesouhlasíme, protestujeme a nesouhlasíme ze tří hlavních důvodů.

Za prvé, jde o de facto plošnou nepřímou daň. V hnutí ANO máme za to, že existují vhodnější způsoby financování veřejnoprávních médií, například přímo z rozpočtu. Je nepřijatelné, aby občané a firmy, které již dnes čelí mnoha finančním tlakům, byli nuceni platit za něco, co řada z nich nevyužívá a ani využívat nechce. Například já, nedívám se na Českou televizi, všem to nedoporučuji, neposlouchám Český rozhlas, nedoporučuji. A proč mám za to platit?

Za druhé, veřejnoprávní média mají již dnes dostatečně vysoké rozpočty. Pokud Česká televize, která má rozpočet 7,4 miliardy korun, a Český rozhlas, který má rozpočet 2,3 miliardy korun, je pro ně příliš nízký, musejí především začít šetřit u sebe, ne požadovat další peníze. V době, kdy Fialova vláda svou neschopností způsobila zdražení všeho o 30 % - a nevěřte těm kecům o inflaci, vzpomeňte si, kolik jste platili za všechno v roce 2021 za nás a kolik platíte teď. Takže 30 %. A stále máme jednu z nejdražších cen elektřiny v Evropské unii. No a kvůli tomu řada lidí a firem čelí ekonomickým problémům, takže je naprosto nemravné chtít po občanech další peníze. Ještě nestoudnější je chtít víc peněz, když Česká televize a Český rozhlas - chybí dostatečná kontrola a transparentní audit jejich financí.

Za třetí, jakémukoli zvyšování koncesionářských poplatků by měla předcházet vážná kritická debata o budoucnosti a smyslu veřejnoprávních médií 21. století. Je evidentní, že Česká televize a Český rozhlas neplní svou funkci veřejnoprávních médií. Jednak se snaží konkurovat komerčním médiím a - za druhé - fungují jako státní média, která obhajují vládu a útočí na opozici. Ano, Česká televize a Český rozhlas jsou provládní média, jsou součástí této vlády, stále jim fandí a snaží se jim vyhrávat volby, k čemuž se ještě dostanu.

Stávající návrh na zvyšování koncesionářských poplatků, který tak vehementně prosazuje Fialova vláda, není nic jiného než snaha korumpovat, vážení spoluobčané, korupce je to, a ještě víc si k sobě připoutat Českou televizi, Český rozhlas především před sněmovními volbami na podzim příštího roku. Ano.

Takže nyní mi dovolte, abych se ke každému ze tří bodů vyjádřil obšírněji.

Za prvé, poplatky jako nová forma daně. Ještě v červenci 2022 ministr kultury Baxa, který tady předkládá ten zákon, jsme ho slyšeli před chvilkou, ujišťoval veřejnost, že Fialova vláda koncesionářské poplatky zvyšovat nechce a že je třeba probrat financování veřejnoprávních médií komplexně, tedy přesně to, co stále říká hnutí ANO. Pan ministr tehdy řekl, cituji: "Debata o tom, jak změnit financování České televize, musí být minimálně souběžná s tím, aby Rada České televize v současné funkční podobě vedla hovor s panem generálním ředitelem na téma, jak má vypadat dlouhodobá vize fungování České televize. Od toho se odvíjí naše kompetence, co dát do příslušné legislativy a jak změnit financování České televize." Tolik pan ministr Baxa, ministr kultury. Jenom podotknu, že na tom máme shodu všichni, i s panem generálním ředitelem, že by tam měla být možnost kontroly hospodaření Nejvyšším kontrolním úřadem, tak to jsme přece prosazovali. Nevím, jestli to máte ve vládním prohlášení, údajně ano, ale my vlastně ani nevíme, jaké vy máte vládní prohlášení, protože neplníte vůbec nic z předvolebních slibů.

V září 2023 bylo, jak je to u slibů vládní pětikoalice pravidlem, už všechno jinak a pan ministr nám všem začal vysvětlovat, v jaké kritické situaci se Česká televize a Český rozhlas nacházejí a jak by bez zvýšení poplatků v podstatě nepřežily a jak další miliardy zajistí veřejnoprávním médiím nezávislost. O nějaké debatě o budoucnosti veřejnoprávních médií, jejich financování, kontrole ze strany NKÚ, na to jaksi pan ministr zapomněl. Tady mám k tomu zdroj, lupa.cz: "Vláda nechce zvyšovat televizní poplatky," tehdy prohlásil ministr kultury.

Ministerstvo poslalo zákon na vládu 26. června. No samozřejmě, po volbách do Evropského parlamentu. Naše důchodce taky začali ničit až po prezidentských volbách. Oni to vždycky mají tak přesně, to načasování, timing je úplně geniální.

No a teď kvůli tomu, protože to mohli už dát dávno, Fialova vláda svolala mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, aby zákon začal platit od ledna příštího roku, ne? Spěchá se zase. Víte, proč se spěchá? No protože zkrátka tahle vláda, tahle vláda tady chce být navždy. Navždy. Dělají pro to všechno - od zákona, koalic, od korespondenční volby - k tomu se ještě dostanu, to je strašně zajímavé, co se vlastně děje - no, a teď samozřejmě potřebují znovu uplatit takzvaná veřejnoprávní média. Takže tím si pětikoalice vytváří předpolí pro to, aby zákon protlačila na sílu a opětovně nepřipustila demokratickou diskusi, jak se to ostatně stalo za této garnitury pravidlem, ať už jde o důchody, korespondenční volbu, zvyšování daní, kauzu Dozimetr, Fialovu kampeličku, migrační pakt Evropské unie a řadu dalších a dalších témat. Ale to jen na okraj.

Každopádně návrh vlády na zvýšení koncesionářských poplatků od roku 2025 přináší řadu problémů a otázek, které je třeba pečlivě zvážit. Podle tohoto návrhu by televizní poplatek vzrostl o 15 korun ze současných 135 na 150 korun a rozhlasový poplatek o 10 korun ze 45 na 55. Ano, to zvýšení není nijak drastické, ale v této debatě o těch celkově 25 korun měsíčně opravdu nejde. Kritika totiž míří na skutečnost, že placení koncesionářských poplatků se má rozšířit de facto na všechny domácnosti - dobře slyšíte - které vlastní jakékoliv zařízení umožňující přijímat televizní nebo rozhlasový signál, tedy i na tablety, počítače a chytré telefony, tedy zařízení, která jsou primárně využívána k jiným účelům, než je sledování televize nebo poslech rádia. V praxi to znamená, že i když někdo používá svůj tablet výhradně k práci nebo studiu, bude nucen platit České televizi a Českému rozhlasu.

To znamená, že koncesionářský poplatek budou muset platit i ti, kteří televizi či rádio vůbec nesledují - to jsem já, k tomu se hrdě hlásím, nikomu to ani nedoporučuji, kteří se na nás dívají - a z této povinnosti se nemohou vyvázat ani čestným prohlášením o tom, že Českou televizi a Český rozhlas nesledují. Je to nespravedlivé a také nepřijatelné. Dokonce bych řekl, že je to skandální.

Dalším problematických bodem návrhu je zavedení koncesionářských poplatků pro firmy podle počtu zaměstnanců. Společnost s 25 a více zaměstnanci má automaticky platit pětinásobek výše poplatku pro domácnost a pod 100 zaměstnanců desetinásobek výše poplatku pro domácnost a pro firmy s více než 500 zaměstnanci stonásobek výše poplatku pro domácnost. Těchto firem je v České republice podle Ministerstva kultury 1 062. Takhle si Česká televize přijde navíc o 865 milionů korun ročně a Český rozhlas o 331 milionů. Jedna taková společnost ročně nasype České televizi 180 000 korun a Českému rozhlasu 66 000 korun. Veřejnoprávním médiím tak každý rok přidá skoro čtvrt milionu korun. A za co? Že mají možnost zaměstnanci na výrobní lince sledovat Českou televizi? Nebo při slévání oceli poslouchat Český rozhlas? No to je absurdní. Absurdní. Naprosto absurdní. Jak může být ospravedlnitelné, aby firmy platily obrovské sumy za službu, kterou jejich zaměstnanci možná ani nevyužívají? Je to jen samozřejmě další odrbávání podnikatelů ze strany Fialovy asociální a neschopné vlády. No určitě i zaměstnanci televize Nova nebo CNN se dívají na Českou televizi například, když už jsme u toho. Absurdní, skandální, neuvěřitelné, arogantní! A aby toho nebylo málo, tak vláda chce zvyšovat poplatky o inflaci, představte si, pouhým nařízením. Takže tu inflaci, kterou vzali důchodcům a nechali církvím, tak tady samozřejmě v rámci korupce to budou navyšovat. No. Ty důchody, co jsme teď dostali na příští rok, tak tam to ani nepokryje inflaci. Takže to je ten přístup, vážení spoluobčané. Takže to nebude zákon projednávaný ve Sněmovně, v Senátu, podepsaný prezidentem, ale nařízení vlády. Jaká to náhoda.

Otevřeně se zde ukazuje, že nejde o zajištění financování veřejnoprávních médií, ale o snahu zavést nový mechanismus zdanění, který se vyhýbá demokratickému dohledu. Tady předřečníci mluvili o demokracii, ale nevím, co tím myslí, asi demokracie z jejich pohledu. Zabetonování se navždy. Způsob, jakým Fialova vláda navrhuje zvýšení koncesionářského poplatku, není nic nového než nová forma plošné daně. Proto bychom neměli hovořit o koncesionářských poplatcích, ale o televizní a rozhlasové dani. Je to nová forma zdanění, která zatíží téměř všechny občany a firmy bez ohledu na to, zda se dívají na Českou televizi a poslouchají Český rozhlas. To ostatně konstatovala i Legislativní rada vlády, která doporučuje, aby s ohledem na svou povahu a účel byly do budoucna televizní i rozhlasový poplatek upraveny jako daně a byly spravovány podle daňového řádu. Rozhlasový poplatek i televizní poplatek naplňují teoretickou definici daně v širokém smyslu. V takovém případě by se měly spravovat v nalézací i platební rovině podle daňového řádu, nicméně tomu tak není, což je koncepčně chybné a matoucí řešení, uvedla rada ve svém stanovisku k novele zákona.

Hnutí ANO má za to, že by se koncesionářské poplatky měly zrušit a že by se média měla financovat, veřejnoprávní média, nezávisle, jak tady pánové se snaží tvrdit a všichni se jim smějeme. Že by se média měla financovat prostřednictvím rozpočtu, což je spravedlivější a efektivnější řešení. Mimochodem zrušení koncesionářských poplatků chtěli v roce 2009 i někteří politici ODS. Pan ministr kultury je taky z ODS. Ale ta ODS tehdy byla pravicovou stranou, nikoliv progresivistickou, nafialovo natřenou levicí.

V posledních letech každopádně mnoho evropských států již upustilo od systému koncesionářských poplatků. Například v Belgii, Nizozemí, Itálii, Švédsku, Dánsku, Finsku, na Islandu nebo Litvě jsou veřejnoprávní média financována ze státního rozpočtu a nikdo nekvílí, že tam stát likviduje veřejnoprávní média. Loni to udělalo Slovensko, o rok předtím Francie. Ve Velké Británii se již několik let diskutuje, zda by občané měli nadále platit koncesionářské poplatky, které tvoří největší podíl na příjmech veřejnoprávní korporace BBC. V Evropě dokonce více států veřejnoprávní média financuje z rozpočtu než koncesionářskými poplatky. Koncesionářské poplatky přežívají jako relikt 20. století jen v deseti, dobře poslouchejte, v deseti evropských zemích.

Tyto diskuse jsou tedy důležité a relevantní pro nás, protože ukazují, že existují alternativní modely financování, které mohou být spravedlivější a efektivnější než stávající systém. Debaty bychom se tedy neměli bát. Financování veřejnoprávních médií má, jako ostatně cokoli, být předmětem vážné demokratické diskuse bez emocí a hysterických výlevů. Do budoucna bychom tedy chtěli financovat veřejnoprávní média z rozpočtu a v současné době jsme jako hnutí ANO navrhovali alespoň změnu v koncesionářských poplatcích, která by byla spravedlivější a ohleduplnější vůči našim občanům.

V našem návrhu jsme se zaměřili především na ochranu nejzranitelnějších skupin obyvatelstva. Navrhujeme - a já jsem to navrhl jako poslanec, je to sněmovní tisk 294 a je to můj návrh z 8. září 2022 - novela o rozhlasových a televizních poplatcích. A v našem návrhu jsme se zaměřili na ochranu nejzranitelnějších skupin obyvatelstva a navrhujeme, aby osoby, které pobírají starobní nebo invalidní důchod, osoby se zdravotním postižením a nezaopatřené děti byly osvobozeny od povinnosti platit koncesionářské poplatky. Ale samozřejmě pětikoalice tenhle návrh ignoruje, naopak přichází s dalším navýšením. Přesněji řečeno osvobozeny by byly osoby, jimž vznikl nárok na starobní nebo invalidní důchod nebo na průkaz osoby se zdravotním postižením a dále nezaopatřené děti. Tato osvobození by platila, pokud tyto osoby žijí osaměle nebo pokud žijí společně s jinou osvobozenou osobou.

Tento krok je nezbytný pro zajištění podpory těch, kteří se potýkají s největšími životními výzvami kvůli zvýšené finanční a sociální zátěži v souvislosti s raketovým růstem cen energií, potravin i dalších základních komodit, které má svou nečinností a neschopností na svědomí Fialova vláda, ano, která ničí naší zemi, naše životy. Osvobození těchto lidí od povinnosti platit televizní a rozhlasovou daň by jim poskytlo nezbytnou úlevu. Náš návrh by zajistil, že nejzranitelnější členové naší společnosti nebudou zatíženi dalšími finančními náklady, které si nemohou dovolit. Je důležité zdůraznit, že naše návrhy nejsou jen teoretické, jsou praktické a proveditelné změny, které by měly pozitivní dopad na životy mnoha našich spoluobčanů. Oproti tomu současný návrh Fialovy vlády na zvýšení a rozšíření koncesionářských poplatků je nejen nespravedlivý, ale také neefektivní. Nezohledňuje realitu, ve které se mnoho našich občanů nachází, a nebere v úvahu potřeby těch, kteří jsou nejvíce postiženi současnými ekonomickými a sociálními problémy, které způsobila tahle nejhorší, nejprolhanější, nejasociálnější vláda od vzniku samostatné České republiky.

Za druhé, rozpočet České televize. Nyní se chci věnovat rozpočtu České televize a Českého rozhlasu. Jak jsem říkal, mám za to, že obě veřejnoprávní média mají dost vysoké rozpočty. Konkrétně Česká televize má na rok 7,4 miliardy korun a Český rozhlas má rozpočet 2,3 miliardy korun. Z toho koncesionářské poplatky tvoří u televize příjem 5,7 miliardy a u rozhlasu 2 miliardy. Znám výmysly pana ministra, že v podstatě obě veřejnoprávní média třou bídu s nouzí, že se jim poplatky za 15 let nezvýšily a že reálná hodnota především kvůli pány Fialou a Stanjurou naprosto nezvládnuté inflaci je asi poloviční. Jenže tyto argumenty jsou zcela liché.

Nesmíme zapomenout, že veřejnoprávní média v rámci modelu svého financování prodávají sponzoring nebo reklamu. Stačí se podívat na ceník pro nová média, který je dostupný na webu, který ukazuje, že o žádnou charitu nejde, ale jde o tvrdý byznys. Může se pak někdo divit, že soukromá komerční média namítají, že jde o nekalou konkurenci? Česká televize a Český rozhlas jsou sportovní terminologií řečeno atleti, kteří berou doping a soutěží s ostatními atlety, kteří doping neberou. Nebo jak se to řeší na západ od nás, jsou to muži sportovci, co se prohlásili za ženy a teď vyhrávají v ženských disciplínách. To je zkrátka nefér.

Za ty roky se z České televize a Českého rozhlasu stali otesánci mediální scény. Česká televize se z dvou stanic rozrostla na šest kanálů, plus samozřejmě regionální redakce, spousta zahraničních zpravodajů, provozuje zpravodajský web, natáčí filmy, seriály a tak dále. Český rozhlas se také z pár stanic rozrostl na 12 celoplošných a 14 regionálních stanic. Má také samozřejmě zahraniční zpravodaje, také má zpravodajský web, také má sportovní přenosy a třeba i vydavatelskou činnost.

V této souvislosti je třeba vzpomenout, kdy a proč vlastně veřejnoprávní média vznikla. U rozhlasu to bylo poprvé zhruba před 100 lety, u televize po druhé světové válce. Šlo o evropský fenomén. V té době nikdo v podstatě nezpochybňoval oprávněnost existence médií veřejné služby a potřebu jejich kolektivního financování. Evropští občané se chtěli dívat na televizi a poslouchat rádio při absenci jiných soukromých poskytovatelů. Tehdy šlo skutečně o službu pro celou společnost, která chtěla poslouchat rozhlas a dívat se na televizi, tak se na to občané v podstatě složili, v uvozovkách. Vznikla veřejnoprávní média, která získala obrovskou výhodu, monopol na trhu, který se teprve formoval. Veřejnoprávní média měla za úkol poskytovat kvalitní a objektivní informace, vzdělávat a obohacovat kulturní život společnosti.

Tento model fungoval dobře v době, kdy byly informační a zábavní zdroje omezené. Příchodem komerčních rádií a televizí ale Evropané zjistili, že rozhlas a televize mohou úspěšně fungovat i na komerční bázi, a s nástupem nových technologií, rozvojem internetu a sociálních sítí se mediální krajina radikálně změnila. V dnešní době mají lidé přístup k široké škále médií a platforem, což zpochybňuje tradiční roli veřejnoprávních médií. Spotřebitelské návyky se mění a lidé stále častěji vyhledávají informace a zábavu sami online a nečekají, jaký program jim naservírují televize a rádia, což zásadně snižuje význam lineárního vysílání.

To ostatně potvrdil i průzkum What next for European public broadcasters? od společnosti Ampere Analysis ze srpna 2023. Podle něj za posledních šest let klesla na největších evropských trzích návštěvnost lineárního vysílání a on-demand služeb veřejnoprávních médií o 15 %. Jaký pokles by byl asi v případě, kdyby veřejnoprávní média neměla onen doping ve formě koncesionářských poplatků? Je jasné, že bez nich by pokles sledovanosti a poslechovosti byl mnohem strmější.

Ale abych se vrátil zpátky k rozpočtu. Znovu opakuji, a myslím si, že Česká televize a Český rozhlas na to, aby splnily a plnily svůj úkol, mají peněz víc než dost. V době, kdy vláda šetří na českých občanech, co se dá, zvyšuje jim daně a kvůli vlastní neschopnosti hospodařit a šetřit lidi doslova dře z kůže, přicházet s nataženou rukou a říkat, že máme málo peněz, je od České televize a Českého rozhlasu naprosté chucpe. Za prvé proto, že by Česká televize a Český rozhlas měly začít hledat jiné způsoby financování a šetřit na sobě. Pokud jde o hledání dalších peněz, lze rozšířit podíl reklamy nebo zpoplatnit některé programy. Nabízí se sportovní kanál či internetový televizní archiv s filmy a seriály, jako to podobně dělají komerční stanice. Legitimní otázkou také je, zda se nám tu nepřekrývá třeba práce státního filmového fondu a České televize při koprodukci českých filmů.

Pokud jde o úspory, tak se nabízí snížení platů, redukce počtu zaměstnanců a zvýšení efektivity. Rada Českého rozhlasu například minulý rok řešila podnět upozorňující na údajné plýtvání veřejnými prostředky v Českém rozhlase a na to, že vedení problém dostatečně neřeší. Zdroj Hlídací pes, Rada Českého rozhlasu, má řešit údajné zametání kauz v rozhlase. Nestačí slib, že krást se už nebude. Stačí se také podívat, jak se plýtvá prostředky a lidskými zdroji v České televizi při natáčení reportáže do večerních novin. Není neobvyklé, že Česká televize na jednu akci pošle až čtyři štáby, dva pro klasické zpravodajství, jeden na takzvané podkresové nebo ilustrační záběry a jeden pro pořady typu 168 hodin nebo Reportéři ČT. Já si na to dobře pamatuji, když vznikla tady pseudokauza, vymyšlená kauza Kalouskových a Sobotkových dluhopisů. Byl jsem asi 40 kilometrů za Prahou a postupně po 15 minutách dorazily tři štáby za sebou. Tam vznikl neologismus "sorry jako". Myslím, že všichni žáci a mládež vědí, co je to "sorry jako". Ano, tam to vzniklo. Tři štáby přijely, 40, 50 kilometrů.

Dále je veřejným tajemstvím, že spousta lidí v České televizi takzvaně funguje na faktury, tedy švarcsystém, a že jediní zaměstnanci jsou ve zpravodajství například technici a někteří moderátoři. Proč jsou redaktoři na OSVČ? Na ústředí na Kavčích horách je zase pravý opak. Tam má zaměstnanecký poměr skoro každý a budova takzvaného Rohlíku je z nějakého záhadného důvodu plná úředníků. Proč jich Česká televize potřebuje tolik? Tam je samozřejmě prostor pro úspory. Stejně jako lze ušetřit zrušením některých stanic, jako to bylo v případě ČT3. Lze omezit program, jako jsou sportovní přenosy, nakupování licencí zahraničních komerčních pořadů, například StarDance, nenatáčet rok co rok kriminálky. Tak prostě Česká televize nevyrobí třetinu pořadů, svět se kvůli tomu nezboří, maximálně někteří lidé přisátí na Českou televizi si budou muset snažit hledat obživu jinde. To je život.

Trvám ale na tom, že obecně ve sledovanosti a poslechovosti soutěžit s komerčními médii Česká televize a Český rozhlas nemají. To do značné míry staví na hlavu myšlenku veřejné služby. V tom je jádro pudla. Česká televize a Český rozhlas se totiž už dávno přestaly soustředit na svůj hlavní úkol, tedy informovat a vzdělávat veřejnost, a začaly především soutěžit s komerčními médii o podíl na trhu.

Druhý důvod, proč jsou požadavky veřejnoprávních médií na více peněz nestoudné, je fakt, že loni všichni zaměstnanci České televize dostali mimořádnou odměnu 10 000 korun, a to proto, že to umožnil výsledek hospodaření. Takže evidentně není pravda, že by Česká televize měla hluboko do kapsy, když rozdává bonusy a současný ředitel České televize má o 47 000 korun vyšší plat než jeho předchůdce. Zdroj SeznamZprávy: České televizi se daří, zaměstnanci dostanou mimořádnou odměnu. Plus tady titulek: Souček si v čele České televize oproti Dvořákovi polepší o 47 000 korun měsíčně.

A třetí důvod je, že Česká televize a Český rozhlas chybí dostatečná kontrola a transparentní audit financí. Z obou veřejnoprávních médií se stal stát ve státě, kde se rozhoduje za zavřenými dveřmi, aby do finančních toků veřejnost neviděla. Proč se Česká televize bojí jako čert kříže, aby financování kontroloval Nejvyšší kontrolní úřad? Proč? No ty důvody si asi každý domyslí. Pokud si dobře pamatuji, tak loni po svém zvolení nový ředitel České televize prohlašoval, že chce zadat forenzní šetření a finanční audit hospodaření a hospodárnosti České televize za poslední dva tři roky. Zatím o výsledcích nic nevíme.

Česká televize má jako instituce placená z peněz občanů s transparentností vůbec problém. Více než pět let například trvalo dostat z České televize informace, že výroba pořadu Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce v roce 2017 stála 9 milionů korun. Vedení veřejnoprávní televize po tu dobu ignorovalo soudní verdikty i rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů. Redaktoři veřejnoprávních médií se velmi zajímají o finance politiků, ale pokud jde o ně samotné, tak své platy tají. Tehdejší ředitel České televize Dvořák dokonce řekl, že si není jistý, že česká společnost je na to připravená. Skvělé!

Finanční transparentnost a efektivita jsou přitom klíčové, pokud chceme, aby veřejnoprávní média plnila svůj účel a nedocházelo ke zneužívání a plýtvání peněz daňových poplatníků. Pokud jsou koncesionářské poplatky nebo nyní nová televizní a rozhlasová daň prosazovaná touhle asociální vládou hlavním zdrojem financování, musí také toto financování být naprosto transparentní a to znamená žádné začerňování smluv, tajení informací o platech, netransparentní finanční toky. Stejně jako politici a státní úřady jsou a mají být pod kontrolou, jelikož jsou placeni a spravují peníze daňových poplatníků. Totéž pravidlo by se mělo aplikovat i na veřejnoprávní média. Nedostatečná finanční kontrola těchto médií je závažným problémem, který musí být řešen dříve, než budeme uvažovat o jakémkoliv zvýšení financování. Musíme zajistit, že peníze, které jsou již nyní přidělovány, jsou využívány hospodárně, efektivně a s maximální odpovědností.

Samotná Legislativní rada vlády poukázala na to, že chybí, v uvozovkách, relevantní ekonomické údaje, zejména existující náklady České televize a Českého rozhlasu v porovnání s výnosy z koncesionářských poplatků a s výnosy z povoleného rozsahu reklamy. Chybí také definice toho, proč a v čem je současné financování nedostatečné, tedy jaký rozsah financování je třeba, aby bylo možné plnit veřejnoprávní funkce těchto médií. Prostě Fialova vláda České televizi a Českému rozhlasu chce přidat z úplně jiného důvodu, než že by měly málo peněz. Ano, vážení spoluobčané, 10,5 miliardy máme my všichni platit na tahle provládní netransparentní média.

A nyní se dostávám ke třetímu bodu, tedy k debatě o smyslu a roli veřejnoprávních médií v dnešní době. Na poplatky za televizi a rozhlas bychom se měli podívat v širším kontextu diskusí, které v současnosti probíhají napříč celou Evropskou unií. Tyto diskuse se soustředí na pět klíčových otázek, některé jsem již zmínil.

Za prvé: Jaký je smysl veřejnoprávních médií 21. století? Co je to ta veřejnoprávnost, v uvozovkách? Jak jí co nejlépe dosáhnout? Jak má vypadat obsah, který veřejnoprávní média vyrábějí?

Za druhé: Mají lidé a firmy stále platit koncesionářské poplatky? Nebo má financování veřejnoprávních médií převzít stát a hradit je ze státního rozpočtu?

Za třetí: Jak narovnat vztah mezi veřejnoprávními a soukromými médii, aby ta soukromá nebyla diskriminována, ale status veřejnoprávních médií zůstal dostatečně významný?

Za čtvrté: Patří obsah vyrobený veřejnoprávními médii na internet? A pokud ano, tak do jaké míry? Nebo mají tato média zůstat v televizním a rozhlasovém prostředí, ze kterého vzešla?

Za páté: Je přípustným zdrojem financování provozu veřejnoprávních médií reklama?

To jsou všechno validní otázky. Jakémukoliv zvyšování koncesionářských poplatků by měla předcházet vážná kritická debata o budoucnosti a smyslu veřejnoprávních médií ve 21. století, oproštěná od hysterických výkřiků a emočních výlevů. Česká televize a Český rozhlas nejsou nedotknutelné a nekritizovatelné instituce. To v demokratické společnosti není žádná instituce placená z peněz daňových poplatníků. Debata o nich nesmí být tabu. Už slyším všechny ty hysterické reakce: ANO chce zásadně ovlivňovat Českou televizi a Český rozhlas. Kdybychom to chtěli, tak jsme to mohli udělat, když jsme tady byli ve vládě, nemuseli jsme schvalovat ty netransparentní zprávy. My jsme se chovali slušně a nesnažili jsme se to brutálně ovládnout, jak to dělá pětikoalice. Ta obvinění jsou samozřejmě nesmysl a mají za cíl znemožnit věcnou debatu o smysluplnosti veřejnoprávních médií, které se tato vláda bojí, stejně jako veřejnoprávní média.

Já se diskuse o veřejnoprávních médiích nebojím. Naopak si myslím, že bude velice užitečná. Můžeme například začít debatou, proč máme mít veřejnoprávní televizi a rozhlas. Proč zrovna tyto dva typy médií? Na internetu není veřejnoprávní zpravodajský portál, neexistují veřejnoprávní noviny, veřejnoprávní streamovací služba a jiné. Tak proč by takové privilegium v 21. století měla mít televize a rozhlas?

V této souvislosti je třeba připomenout, že Česká tisková kancelář, ČTK, je také veřejnoprávní médium, které daňové poplatníky nestojí ani korunu, pokud vím. Funguje od roku 1996, nemá žádné dotace, a přesto je schopna generovat zisk. Proč by stejně nemohla fungovat Česká televize a Český rozhlas? Česká televize může nechat bezplatné zpravodajství a vše ostatní skrýt za paywall, ať platí ti, co její produkci sledovat chtějí. Stejně tak Český rozhlas může své podcasty a svůj zpravodajský web nechat placené. No, kolik tady máme podcastů? Podcastů, kde různí bývalí novináři a stávající prodávají za peníze různé dezinformace a lži. Tak možná Česká televize by mohla mít podcast pravdivý. Alespoň by se tedy ukázalo, zda jsou tato veřejnoprávní média životaschopná, nebo jejich úspěch stojí na hliněných nohou a jediné, co tato média udržuje při životě, je doping ve formě miliard, které jim řada českých občanů nedobrovolně vyplácí.

Pokud jde o televizní a rozhlasové zpravodajství, tak se všichni jistě shodneme na tom, že hlavním úkolem veřejnoprávních médií by mělo patřit občanům přinést nestranné informace. Dobře slyšíte. Ostatně jasně se to píše v Kodexu České televize nebo v Kodexu Českého rozhlasu. A při kritice médií je alfa a omega to, že zpravodajství... je to zpravodajství a názory. A názory a komentáře může psát každý. Ať si tam říká, co chce. Ale zpravodajství má být nestranné a má předat divákovi informace a on si je probere a udělá názor. A moderátoři mají hrát roli ďáblova advokáta, zastávat názor protistrany v debatě. Když tam mám pravičáka, tak jsem levičák, když levičáka, ptám se jako pravičák. Takže tohle česká média už dávno nedělají, protože se stala jenom propagandou.

No a Fialova vláda se rozhodla lidem navýšit televizní a rozhlasové poplatky. Dobře víte, vážení spoluobčané, že Fialova vláda od nástupu vám jenom bere peníze. Navyšuje daně, všechno zdražuje, má stovky miliard příjmů na daních - a peníze pro lidi nemá. Vždy má peníze pro zbraně a Ukrajinu hlavně, ale na naše občany zapomíná. No, takže teď se vláda rozhodla navýšit televizní a rozhlasové poplatky ne kvůli tomu, že by Česká televize a Český rozhlas byly na pokraji krachu. Ten důvod je mnohem cyničtější a mnohem prozaičtější. Jsem přesvědčen, že hlavní motivací pětikoalice pro zavádění této nové televizní a rozhlasové daně je snaha korumpovat veřejnoprávní média, která mají být nezávislá a nestranná, a ještě víc si pojistit jejich loajalitu před klíčovými sněmovními volbami příští rok. Ostatně Fialova vláda systematicky od prvního dne nepracuje pro naše občany, ale sleduje svůj zájem se zabetonovat u moci. A nyní v tom mají pomoct Česká televize a Český rozhlas. Ano, nejdřív zákon o koalicích, potom korespondenční volba, potom nám budou říkat, co je to informace, dezinformace. Teď dokonce chtějí i měnit nebo dohlížet na naše dějiny! No tak co mi to jen připomíná?

Ze stejného důvodu Fialova vláda vehementně prosazovala korespondenční volbu. Ze stejného důvodu. Teď tady hledám jeden papír, protože vlastně jsem se dozvěděl, teď nevím, jestli ho najdu, že vlastně - jo, tady to mám. Teď se dobře soustřeďte, vážení kolegové, a možná to víte, já jsem to nevěděl. Vážení spoluobčané, víte, proč byla prosazena korespondenční volba? No, já tady mám zprávu z cesty delegace zahraničního výboru do Norska a na Island. Tam byla paní Kovářová, tady je s námi, a členy delegace byl Petr Beitl a poslankyně Jarmila Levko a poslanec Jiří Kobza. No a představte si, že všechny tyhle delegace se potkávají s krajanskou komunitou. Takže oni, vážení spoluobčané, už za naše peníze dělají kampaň. Pan Lipavský to dělá, protože samozřejmě všichni vědí, že korespondenční volba je o velvyslanectví, takže oni už normálně, už teď, v rámci různých výletů po světě se potkávají s krajskou komunitou a tam vykládají o tom, jak je ta pětikoalice skvělá a proč je mají volit. Tak to je. To je ta realita.

Tak to jsem jenom odbočil, aby se vědělo, kam to všechno směřuje. Ano, nejdřív zákon o koalicích, potom korespondenční volba, potom omezování svobody slova, potom oni budou rozhodovat v dezinformacích, potom nám vyloží naši historii! Ano. No a potom tam zůstanou, možná by chtěli 40 let. To už jsme jednou zažili.

Takže nezávislost, abych se vrátil k projevu, musí ukazovat také samotná Česká televize a Český rozhlas, což by se ve zpravodajství mělo projevovat jako nezaujatost a nestrannost. Záměrně neříkám, že by média měla být objektivní, ale nestranná. Nestrannost by ostatně měla být základní postoj všech novinářů, nejen těch veřejnoprávních. Ale bohužel je to právě nestrannost, která v českých médiích dostává v naprosté většině případů na frak. V jisté míře můžeme zaujatost omluvit u soukromých médií. Novinářům totiž jejich vlastníci a sponzoři vytyčili mantinely, o čem můžou psát a koho mají podporovat, a to je ještě důležitější, o čem nemůžou psát a koho nesmějí podporovat. Bakalovci a další firmy. Deník nenávisti, kyperský SeznamZprávy a další podobná média tomu pak uzpůsobují zpravodajství.

Pokud jste si všimli, ten kvikot a ječení, to nepřestává. Od ohlášení naší frakce to paralelně jede, ty komentáře nesmyslné. A ještě k tomu teď jedou články o migraci a jak Babiš tomu nerozumí a mají experty. Tak já vám k tomu něco dneska řeknu, ale to bude až za chvíli. Za delší chvíli.

Takže tomu uzpůsobuje zpravodajství. Když je nějaký problém z pětikoalice, tak se to buď vymlčí, nebo okamžitě jdou do Interview nebo Události, komentáře, nebo všechny ty jejich pořady, tam se zvou ti správní experti, no, takto to funguje. Takže když chtějí, některé informace vypíchnou, jiné, které se jim nehodí do krámu, upozadí nebo ignorují. Taková kampelička byla vymlčena. Dozimetr, to vlastně se netočilo na České televizi, tam odešla ta Dobiášová, protože to zakázali. Eufemisticky se tomu říká názorové zpravodajství, ale ve skutečnosti nejde o nic jiného než o klasickou propagandu sloužící zájmu jejich chlebodárců.

Samozřejmě že se na veřejnosti tito novináři budou zaklínat etickými kodexy a nalhávat lidem něco o hodnotách, sami sebe navzájem vyznamenávat různými cenami. Faktem ale zůstává, že smí psát v jistých mantinelech. Taková omezená suverenita. Často to těm novinářům není proti srsti, naopak se svými majiteli souhlasí. Na to samozřejmě mají svaté právo, ani jim to vlastně nejde vyčítat, když se jejich názory kryjí se zájmy a názory jejich vlastníka. Jen by tedy novináři z těchto médií měli přestat obelhávat veřejnost tvrzeními, že dělají nezávislou novinařinu, protože ve skutečnosti dělají politiku. Takže když naší aktivistické levicové progresivistické mediální scéně bije srdce pro Fialovu vládu, není to nic nelegitimního. Vždyť před těmi prezidentskými volbami ta analytička, pseudoanalytička, říkala, že všechny redakce jedou proti Babišovi, i iDNES, všechny jedou proti Babišovi. No tak dobré, tak to říkejte, tak aby to lidi věděli.

Teď skončily francouzské volby a tam všichni vědí, že L'Humanité jsou komunisti, ti de facto vyhráli volby, a ostatní, nevím, Les Echos je pro úředníky, takže tam všichni vědí, kdo co pro koho píše. U nás se tváří všichni, jak jsou nezávislí, a přitom dobře víme, že oni vlastně fandí této vládě. Neříkám, že všichni, nebudu tady číst ten seznam, asi by byl dlouhý. Takže samozřejmě k těmto médiím musíme přistupovat jako k mediální divizi pětikoalice! To je jejich mediální divize.

Stovky milionů korun tahle vláda dala médiím za věci dokonce, které my jsme dělali, ještě to propagovali a dávali jim peníze. Dělají různé nesmyslné kampaně. A samozřejmě stačí si přečíst různé příspěvky na sociálních sítích, zvlášť Twitteru, nebo síť X, kde řada novinářů otevřeně fandí a obhajuje Fialovu vládu a útočí na hnutí ANO a další opoziční strany. Mnoho z nich nabylo v této chráněné bublině dojem - teď nedávno tam jeden majitel, a vypadá to, jediných snad jako málo závislých médií, si z nich udělal srandu, když tam vlastně publikoval nějaký starý projev pana premiéra, ale neřekl, že je to on, a potom jim to dal vyžrat. Takže mnoho z nich nabylo v této chráněné bublině dojem, že jsou slavní a hýbou veřejným děním.

V této souvislosti bych jim rád připomněl jednu starou pravdu, kterou říkal dnes jeden šéfredaktor velkého média svým zaměstnancům, aby jim jejich práce nestoupla příliš do hlavy. Cituju: "Nemysli si, že politici nebo lidi mají rádi tebe. Oni jen potřebují médium, pro které pracuješ." Konec citátu. Myslím si, že řada mediálních pseudocelebrit, které kdysi byly slavné a teď o nich nikdo pořádně neví, by mohla vyprávět. Ale to jsem se dostal dost daleko.

Takže abych se vrátil k názorové záležitosti českých novinářů. Čest výjimkám samozřejmě. Spousta z nich nabyla dojmu, že lidi nemají, v uvozovkách, pouze informovat, ale rovnou je mají vychovávat. Že nemají informace sbírat a předávat dál, ale rovnou je filtrovat, protože se domnívají, že mají patent na rozum. Dneska se ještě k tomu dostanu, to je neuvěřitelné, ta ilegální migrace, co vyšle za pamflety. Nechtějí lidem předkládat informace, aby si pak občané sami svobodně udělali názor. Chtějí pro ně vytvořit realitu, kterou lidé mají pak přijmout a nediskutovat oni. A je jedno, jestli jde o válku na Ukrajině, Fialovu vládu, aféry a skandály jejich ministrů a premiéra. Ve skutečnosti je motivací těchto novinářů strach ze svobodného rozhodnutí občanů. V praxi se to projevuje, jak jsem říkal, nekritickou podporou až obdivem Fialovy vlády a pětikoalice a podpásovými útoky na hnutí ANO a další opoziční strany, protože Babiš. No ten kvikot od 30. 6., kdy jsme založili tu frakci, a ty nesmysly, co vymýšlejí každý den. Každý den něco píšou. Neuvěřitelné. Přitom o tom pořádně nic nevědí. A manipulují. Už skoro deset let jsme v případě mém a hnutí ANO svědky nehorázných manipulací u údajně seriózních médií. Na titulních stranách, v titulcích, které navíc mění za chodu. Kolikrát změnili titulek. Mně se to nelíbilo, pětikoalice zavolala, změnili. Aby naše hnutí co nejvíc poškodili. Kladení návodných otázek, překrucování odpovědí, neustálé skákání do řeči, výběr hostů. To jsou ti odborníci.

Vážení spoluobčané, vždy si vygooglujte toho experta, toho politologa. Většina jsou z Masaryčky. To je téměř rodinná firma pana premiéra. A ti různí experti z neziskovek. Vždy se podívejte, odkud mají peníze, kdo je platí. Nejsou to žádní experti, jsou to najatí a placení - a často i z vašich peněz - experti, kteří jsou proti nám a kteří jsou tam jenom proto, aby nás poškozovali. Výběr hostů, tak o tom by mohli vyprávět tady kolegové. Otázky Václava Moravce, jak to tam je, jak tam zvali ty správné kandidáty před volbami. Ale k tomu se ještě dostanu. Výběr hostů. Oni neřeknou, že například když Rakušan je v televizi a my chceme nominovat Vildumetzovou Mračkovou, tak Rakušan odmítá. Tak mají to říct. Mají to říct.

Na sociálních sítích se řada novinářů už úplně utrhla z řetězu. Otevřeně fandí Fialově vládě, dehonestují mě, hnutí ANO a naši politiku, někteří dehumanizují naše voliče. Ano, to už jsme tam měli v tom pořadu, ti důchodci nemají vůbec volit a že ti naši voliči, to jsou nějací... Ne? Chudák Xaver, ne? Ten je na odvolání, protože se vyjádřil k té paní, která mluvila o některých lidech jako - už to ani nechci opakovat. To už není jen snaha zaujmout a mít co nejkřiklavější titulek, ale touha poškodit naše hnutí a co nejvíc nám zatopit. Ale nejde jen o ANO. Terčem útoků jsou i další nepohodlné, v uvozovkách, opoziční strany. Kritiku vůči názorovým oponentům u nich nahradila nesnášenlivost a někdy až nenávist živená nejen penězi oligarchů, ale bohužel i z koncesionářských poplatků. Takové ty větičky, že jde o osobní názory a že ty se neshodují se stanoviskem jejich redakce, jsou samozřejmě naprostá hloupost. Jejich redakce toto vyjadřování buď schvalují, nebo s ním tiše souhlasí, jinak by svým novinářům nedovolily se takto vyjadřovat.

Čímž se dostáváme k jádru problému. Mediální aktivisté v soukromých médiích jsou jedna věc. Nedělají novinařinu, ale plní nějaké zadání. Každý občan se ale může svobodně rozhodnout, zda takové médium bude číst, poslouchat, sledovat, případně mu platit, nebo ne. Ale aby stejným způsobem ke zpravodajství přistupovali také novináři veřejnoprávních médií, to je něco úplně jiného. Místo toho, aby veřejnoprávní novináři zachovávali zdrženlivost ať už ve zpravodajství, nebo na sociálních sítích, veřejně ventilují své politické preference. To je zcela nepřijatelné. Podlamuje to důvěryhodnost České televize a Českého rozhlasu a přiživuje debaty o jejich zaujatosti. A nedobrovolnými účastníky toho všeho jsou čeští občané, kteří kvůli změně zákona z pera Fialovy vlády budou muset platit za něco, co s nestrannou veřejnoprávní žurnalistikou nemá vůbec nic společného. Česká televize a Český rozhlas, co se zpravodajství týče, používají stejný dvojí metr jako soukromá média. A dokonce jsou v některých případech ještě více zaujatá než ta soukromá. Je to naprostý paradox, když podle § 2 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, a § 2 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, je "posláním obou veřejnoprávních médií poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů". Citace ze zákonů.

U této formulace se chci ještě zastavit, protože Fialova vláda v novele zákona chce k tomu ještě přidat ustanovení, podle kterého mají Česká televize a Český rozhlas - a dobře poslouchejte, vaši spoluobčané, to jsou ty prvky nové totality - v uvozovkách "přispívat k postupu proti dezinformacím". Chápete to? Takže Česká televize, provládní Česká televize, a provládní Český rozhlas má přispívat k postupu proti dezinformacím. No, a víte, co je dezinformace, vážení spoluobčané? Veškerá kritika nejhorší, nejprolhanější Fialovy vlády je dezinformace. Teď si tam instalovali toho člověka. Nechci ani k tomu vůbec nic říkat. A k tomu jsou články, tady je mám, koukejte, tady je: Boj proti dezinformacím z nařízení státu. Hlavní zásada fungování České televize a Českého rozhlasu se má změnit. Velká mediální novela nepřináší jen zvýšení poplatků za vysílání veřejnoprávních médií, změnit chce překvapivě taky jednu ze základních zásad zákonů o České televizi a Českém rozhlasu. Zákon médiím veřejné služby definuje několik hlavních úkolů. Hned na prvním místě však ten zásadní - poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.

No tak pokud to sledujete, tak se musíte strašně smát, ne? Když se díváte, na některé pořady České televize, rozhlas - vůbec nevím, co tam dělají. A teď je tady dodatek: Nyní má tento úkol rozšířit Ministerstvo kultury. Pan ministr - tady s námi - říká, že má přispívat k postupu proti dezinformaci. No, takže jak to tedy bude? Tak vlastně to, co se týká pětikoalice, všechny ty průšvihy, ne? Ten Bek, který má v nájmu ten byt za 57 000, nechodí do práce, neudělá pro školství nic, ty kampeličky, dozimetry, to všechno se vymlčí nebo... To je neuvěřitelné. To je neuvěřitelné.

Takže mají přispět k postupu proti dezinformacím. Tady je to vlastně napsáno, ano? Dezinformace. Takže tahle vláda pětikoalice, která stále víc a víc ukazuje novototalitní prvky omezování svobody slova, dosadila si tam už třetího nějakého člověka s velice pochybnou pověstí a historií, tak ten asi bude říkat České televizi a Českému rozhlasu, nebo možná pan ministr osobně že bude říkat, co je dezinformace. A Česká televize má teď proti tomu bojovat? To je úplně neuvěřitelné. Úplně neuvěřitelné! Ta drzost! Oni si fakt myslí, že všechno si můžou dovolit. Všechno. Brutálně se zmocnili celého státu. Zavedli teror na všechny nezávislé instituce, na úředníky. Všichni se třesou hrůzou a strachem, že dostanou padáka, i nezávislé instituce, tak teď samozřejmě je potřeba i tady vlastně říct, co je to dezinformace.

No tak co je tedy ta dezinformace? Že pan premiér stále mluví, že ta naše frakce je proputinovská? No je to sprostá lež. Já jsem včera shodou okolností mluvil s panem Macinkou z Motoristů, který byl v delegaci pana Klause, která přišla do Kremlu den po pohřbu Jelcina, a on mi vykládal, jak tam všichni byli nadšení Putinem, a ten kaviár a vodka, ne? Paní Němcová, pan Kalousek, všichni. A to pokračovalo až do roku 2013 ve vládě, kde seděl pan Fiala s panem Stanjurou. Vždyť chtěli přihrát ten Temelín Rosatomu. Proč tam jeli do té Moskvy, když Westinghouse byl ve finále s Rosatomem ruským? Ty sprosté lži stále o tom, že Havlíček, něco my jsme chtěli, nechtěli jsme nic. Tak prostě jeli do té Moskvy tehdy. Co stále mluvíte o nás, o tom Putinovi? Tak co to je? Tak to je normálně sprostá dezinformace! Dezinformace je to, kde mě vylepí na nějaký plakát. Stále mluví o Rusku a o Putinovi. Pan Fiala má problém, že v naší frakci nevím co. Já jsem tady četl šest jeho kolegů z ECR frakce, kteří chtějí anektovat území Ukrajiny a fandí Putinovi, ale samozřejmě to nikdo nenapíše, těch jeho šest kolegů. A je úplně jasné, že my jsme do té frakce šli, abychom bojovali proti ilegální migraci. Vidíme, co se děje v Evropě, jak to končí - Velká Británie, Francie, peklo. Takhle to může dopadnout u nás, protože tahle pětikoalice fandí ilegální migraci, a potom ti migranti se stávají voliči. A vlastně ti původní obyvatelé mají smůlu.

Takže co to tedy je, ty dezinformace, ne? A myslíte si, dneska vyšel článek - kde ho mám?, co mi to jen připomíná?, tady ho mám: Premiér Fiala nakoupil dluhopisy. Kdo mu to poradil, říct nechce. Představte si! To co je? To sorry jako vzniklo, když si vymyslel Sobotka s Kalouskem aféru na mě, aby mě vyhodili z vlády. Tam vznikl lex Babiš, protože zjistili, že Babiš s nimi nebude krást. Babiš nebude jako ODS, ČSSD, oposmlouva, že si přikrádali společně. Ne? To jsme vždycky slyšeli. Máte důkaz? No tak máme zdroje, jak novináři. Je plno účastníků, jak to bylo. A myslíte si, že se zeptá Česká televize a řekne panu premiérovi, ukaž daňové přiznání, jak ukázal Babiš? Babiš je jediný politik v České republice, který ukázal daňové přiznání za 20 let, od roku 1996 do roku 2016, kdy vznikla tahle pseudovymyšlená aféra.

Ekonomický gigant Fiala si uložil do kampeličky, kde se kradlo, okradli Ukrajince, prali prachy - slyšeli jste něco o kampeličce? (nesrozumitelné) oni ji likvidují. Kdo mu to poradil? No božský Miloš, hlavní mafoš! Ten umí zařídit všechno. Ten ho tam dostal. A kdo mu teď poradil? No tehdy tam měl milion na pět let, vydělal 260 korun nebo kolik, a teď zase. Tak myslíte si, že se ho budou ptát na to? Na mě spustili úplné peklo! A už jsem tady jednou říkal panu premiérovi, ukažte daňové přiznání. Ta daňová přiznání, co tady my dáváme, tak tam není ten začátek. Tam není ten začátek. Tam nejsou ty celkové zdroje. No tak uvidíme, jak tady vlastně se na to novináři budou ptát. Jestli to bude ta šílenost, že Česká televize pošle za panem premiérem tři štáby. Za mnou tam poslali, tři štáby přišly. Stejné otázky. A když přišel třetí štáb, už jsem měl toho plné zuby, no tak jsem řekl sorry jako. No. Tak to zná dneska každý. Takže takhle to je. Dvojí metr, to určitě Patrik Nacher nám tady bude přednášet. A kdo mu poradil, říct nechce. Představte si, kdyby Babiš něco nechtěl říct, tak to je katastrofa.

Kde je vůbec ten milion chvilek nenávisti? Kam šli? Spotřebovali všechny ty prachy, co dostali od lidí z titulu nenávisti vůči Babišovi, nebo kde jsou? Co dělají, ne? Takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Ale samozřejmě se to zase vymlčí. Jak jinak? Jak jinak! O panu premiérovi se vůbec - vždyť jsem tady četl ty Benešovy dekrety, které si oni znovu vymysleli? No pan premiér má s Posseltem dlouhou společnou historii. Dlouhou. A co ta barmská (?) kampelička? To jste slyšeli někdy v České televizi? Neslyšeli! Ani kampelička, ani Dozimetr. Tak to jsou oni. Když šlo o Babiše, tak to jeli. Jeli stále.

Takže Fialova vláda se svou chutí cenzurovat názory, omezovat veřejnou diskusi a umlčovat kritiku namířenou vůči ní tímto krokem samozřejmě sleduje záměr, aby měřítkem objektivity a pravdy byly názory pětikoalice a ostatní názory byly onálepkovány jako dezinformace. Je to o to pikantnější, když v čele vlády sedí patologický lhář. Ano, přesně tak. Jak říká Biden o Trumpovi, já říkám, že Fiala je patologický lhář, a všechno se to dá dohledat, všechny ty jeho výstupy. Ale naši novináři dělají jen účelové rešerše i v rámci pseudo tady kampaně frakce, kdo co řekl. Ale to, co oni řekli, to se nedělá. To se nedělá! Můžeme se bavit o 17. listopadu, co se vždy vysílá. Teď chtějí zase měnit historii. Tak jsem na to zvědav, jak to bylo. Tady se někdo bavil o StB. No jak to tedy tehdy bylo? Ten historik nám to řekne? Ti svazáci šli na Albertov na povolenou demonstraci, ne?, komunistickým režimem. Potom zrazu byli revolucionáři. O naší historii naši mladí nevědí vůbec nic. Vůbec nic, jak to tady bylo. A to už je dost dlouho, ne?, od revoluce. A tady jeden pán nám něco tady vykládá. Už se těším na tu debatu. Už se těším na tu debatu o těch věcech, co se tady staly. Ale samozřejmě Česká televize nám to nikdy neřekne. Proč by nám to říkali? Jejich zájem je udržet tuhle vládu co nejdéle a to je jediné.

Takže pevně doufám, že toto doplnění vypadne, protože ať nám to tedy pan ministr vysvětlí, jak má Česká televize bojovat proti dezinformacím. Kdo určí, co je to dezinformace? Pro mě dezinformace je všechno, co kritizuje Fialovu vládu, ne? Dokonce pan premiér, když Eurostat řekl, jaká je inflace, tak řekl ne, špatně, dezinformace. Potom šel na náš staťák a říkal jo, takhle to je. Ne? Všechno manipulují! Všechno manipulují. A vlastně to vyjadřování toho nového pána tam, no to je úplně neuvěřitelné, co ten člověk povídá. To ani tak tady asi nechci vůbec řešit, i když tady samozřejmě můžu o tom mluvit taky dlouho.

No, takže pevně doufám, že toto doplnění vypadne, protože dát veřejnoprávním médiím takovou pravomoc, to je jako udělat kozla zahradníkem nebo Piráta protidrogovým koordinátorem - včera konečně skončil ten propagátor drog, ale pan Bartoš toho lituje - nebo členovi ODS svěřit boj proti korupci. To je asi podobné.

Pojďme se ale podívat na pár příkladů toho, jak zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu poskytují objektivní a ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů.

Určitě si, vážení spoluobčané, vzpomenete, vždycky to má velkou sledovanost, na ty předvolební debaty. Ne? Tak pojďme se k tomu vrátit. 6. října 2021 se na České televizi konala závěrečná debata před volbami do Poslanecké sněmovny, kterou vedla moderátorka Witowská, toho času a vlastně dodnes v politickém střetu zájmů kvůli svému partnerovi. Tehdy mě tato paní ve finální debatě osočila z toho, že když jsem v roce 2009 kupoval nemovitost ve Francii, tak jsem plánoval i vstup do politiky. Takové tvrzení je zcela scestné, to ale paní moderátorce nebránilo vypouštět taková moudra v přímém přenosu. Normálně si to vymyslela. A já mám na to i svědka, protože paní Kubátová, nevím, jestli ještě pracuje u bakalovců, to je totálně protibabišovské médium a proti hnutí ANO, dobře ví, že ten rozhovor v září 2011, kde to všechno vzniklo, tak že to bylo (nesrozumitelné). Ale paní Witowská už věděla. No tak ona věděla hlavně to, že někdo, její přítel a přítel po boku, si vybral prezidenta už v roce 2018. To byl dobře plánovaný a dlouhodobý projekt. Takže toto je ukázkový příklad toho, jak vypadá zaujatá novinařina. Předvedla vlastně, že jsme nepohodlné opoziční strany, jo. Kritiku vůči názorovým oponentům u nich nahradila nesnášenlivost a někdy až nenávist živená nejen penězi oligarchů, ale bohužel i koncesionářskými poplatky.

Takže teď Česká televize předvedla tu novinařinu, respektive tady pan moderátor Řezníček, ten pracoval v tom správném prostředí při prezidentské debatě, kde jsem diskutoval s Petrem Pavlem. Jo? A to není můj výmysl, to je analýza, která konstatuje na základě zadání Rady České televize - a tu analýzu vypracoval profesor Jan Jirák a docent Martin Charvát, hlavně to viděli diváci v přímém přenosu u televizních obrazovek - analýza konstatovala, že přístup moderátora byl k oběma kandidátům nerovný od samého počátku. Petra Pavla nechal moderátor volně mluvit bez přerušení a nakonec k Pavlovovu hodnocení kampaně zaujal souhlasné stanovisko, když sdělil Babišovi, že má možnost se svému sokovi omluvit. Ve studii se píše: Zvolenými otázkami - to je ta nezávislá analýza - tím, že Petra Pavla nepřerušoval - to dobře známe, ne, Patrik to zná dobře a ostatní, Karel Havlíček, ale oni tam jdou, já už tam nechodím, chválabohu, takže nepřerušoval Petra Pavla a je to normální, že přerušuje jen naše lidi Česká televize - nechal ho všechny odpovědi doříct a potvrdil souhlas s jeho hodnocením kampaně, vytvořil obraz kandidáta, který má takovou autoritu, že může kampaň, které se zúčastní, reflektovat a k formulování svých stanovisek si umí zjednat dost prostoru. Expozice duelu byla jednáním moderátora vychýlena směrem ke zdůrazňování nedůvěryhodnosti jednoho kandidáta - to je stále ta analýza - a věrohodnosti a autority kandidáta druhého, konstatovali autoři analýzy. Zatímco Petr Pavel dokončil prakticky všechny své repliky bez přerušení a jen zcela výjimečně ho moderátor usměrnil, Andreji Babišovi moderátor skáče do řeči, a to i promluvami, které ho jednoznačně staví do pozice advokáta Petra Pavla, napsali renomovaní akademici. No co si to dovolujou vůbec?

Moderátor předvedl také cílenou manipulaci, když mi nedal dostatečný prostor se jasně vyjádřit k článku 5. Nato dezinpretoval moje vyjádření tak, aby vypadalo, že by nechtěl, aby v hypotetickém scénáři Česká republika přispěchala na pomoc napadenému Polsku, když jsem se vyjadřoval v tom smyslu, že takovou debatu ani nechci připouštět, protože by to znamenalo třetí světovou válku vedenou jadernými zbraněmi. Ano, já jsem tehdá řekl, že nepošlu mého syna do války. Nepošlu. Ale -

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pane předsedo, já vás budu muset na chviličku přerušit.

Dovolte, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci a vážení členové vlády, dovolte abych na galerii pro hosty přivítal předsedu Knesetu Státu Izrael, Jeho Excelenci pana Amira Ochanu. (Přítomní povstávají a dlouze potleskem vítají hosty.) Stejně tak dovolte, abych přivítal i všechny členy jeho delegace Knesetu Státu Izrael.

Děkuji a můžeme pokračovat, pane předsedo.

 

Poslanec Andrej Babiš: Určitě zdravíme naše přátele z Izraele a myslím si, že jsou zděšeni, co se stalo ve Francii, kde vyhrála extrémní levice. To naše média neříkají, jen že je extrémní pravice. Ano, my jsme se spojili proti legální migraci s lidmi, kteří nechtějí, abychom se stali cizinci v naší zemi. A to, co se děje v Evropě, a samozřejmě Izraele se to týká, je hrozné. Hrozné. Jo? Takže určitě zdravím kolegy v Izraeli, zdravím Bibiho, držím mu palce. Vždycky jsem podporoval Izrael. (Potlesk.)

No, takže jdeme dál. Vyhaslá moderátorská hvězda České televize Železný v lednu 2022 ukázal svoji profesionalitu a nestrannost, když v živém vysílání pořadu Události, komentáře neudržel své emoce na uzdě a ve vzteku hodil po našem poslanci Patriku Nacherovi papíry. No, tady mám citaci. Patrik nám to určitě bude tady vykládat, jak to bylo. Ne? Události, komentáře. Proč tam chodíte vůbec? Ne? Reportéři, 168 hodin, Newsroom, Moravec, všechno provládní pořady, kde vám jenom skáčou do řeči, dehonestují. Minule jsme si dovolili, nikdo nešel za nás do pořadu Události, komentáře komentovat frakce. A co je vás do toho, vážená televize? My budeme chodit tam, kde my chceme! My nejsme vaši podřízení! A může stokrát vaše redaktorka říct, že jste nás zvali. Jo? Já už k vám nechodím, jediný slušný tady, co se bavíme, je Petr Vašek, ne? Ten je objektivní. Chudák zase má polibek smrti. Ale to nevadí, aspoň za mě, já se s ním bavím. Takže... A proč jsme měli mluvit o té frakci? Ještě nebyla hotová. My budeme mluvit, kdy chceme. Můžete si tam nechat tu vaši židli, kolikrát chcete. Nás to vůbec nezajímá. Nejsme vaši podřízení. Vy žijete z našich peněz! A teď mluvím za dost občanů České republiky. No, takže ty papíry, ne? Jako pan redaktor samozřejmě v minulosti tam na Twitteru vždycky měl výlevy vůči Babišovi. Ne?

No a potom tady máme našeho oblíbeného moderátora Moravce, který je hlásnou troubu pětikoalice a jejím loajálním obhájcem. Vždycky když tam jdete, tak kolik jich je? Dva na jednoho, tři na jednoho. Příkladem za všechny byl jeho rozhovor před slovenskými parlamentními volbami, ve kterém kritizoval české a slovenské politiky. Václava Klause označil za gubernátora Putina v České republice. Dobře slyšíte, v uvozovkách. Moravec označil Václava Klause za gubernátora Putina v České republice. A pak na mě toxicky zaútočil, na můj slovenský původ. Ano, já jsem se narodil v Československu. A stěžujte si u Klause a Mečiara. Kdyby nerozdělili Československo, tak tady nejsem a možná jsem si mohl ušetřit politiku. Takže Moravec, ne? Slovenský původ. A tohle říká člověk, který vede hlavní politickou debatu na České televizi a který vyučuje budoucí novináře na univerzitě. To je neuvěřitelné.

Tím nijak nezpochybňuji jeho právo na názor. Co ale zpochybňuji, je právo jej veřejně ventilovat a podle toho přistupovat ke své práci, když dělám ve veřejnoprávním médiu, jehož provoz je hrazen z peněz daňových poplatníků. Každý má právo trousit moudra na Twitteru. Ale pak, pokud existuje v mediálním prostředí elementární kultivovanost a pravidla, nemůže takový člověk pracovat ve veřejnoprávním médiu. Ne proto, že má nějaký názor, ale proto, že diskredituje a podkopává důvěryhodnost takového média a za peníze daňových poplatníků se snaží ovlivňovat veřejné mínění pro stranu, které fandí. A ať se to líbí, nebo ne, stejně jako politik zůstává politikem i v soukromí, tak novinář pracující ve veřejnoprávním médiu také zůstává novinářem pracujícím pro veřejnoprávní médium i v soukromí. Takže jako úplně je neuvěřitelné, když se podíváme, jak pan redaktor tedy ještě vlastně učí, učí studenty etický kodex. To nechápu, jak může jako učit na Karlovce etický kodex. Fakt tomu nerozumím.

A samozřejmě dělá, co chce. Má pořady, tady jsou různé články. Další milion eur pro Moravce a spol. na hledání dezinformace. Velký byznys za tím. Americká technologická společnost Google poskytne významnou dotaci ve výši milion eur centru Václava Moravce na boj s dezinformacemi. Tak už ho máme tady, už víme, proč to tam je vlastně. To je jeden, který bude říkat: všechno, co je hnutí ANO, to je špatně. No, takže americká společnost Google mu - tady dostane - a to vlastně řekl bývalý zmocněnec pro média a dezinformace Michal Klíma, to je ten od Radečka Pokorného, ne?, který stále tady tahá za ty nitky, no, tak dostane milion eur na dezinformace. No a to jsou dezinformace... Doposud měli 1,5 milionu eur, to pochází samozřejmě z Evropské komise, takže vlastně my všichni taky to platíme. Takže to už je jasné, jak to s těmi dezinformacemi bude, kdo to bude jako řešit a jak o tom budou mluvit.

Ale nejde jenom o jednotlivce, ale také o nechvalně známé pořady typu 168 hodin a Reportéři. Uvedu pár příkladů. Pořad 168 hodin vytahala loni za uši Rada České televize za porušení hned tří článků Kodexu České televize během reportáže o manželství stejnopohlavních párů. Rada České televize konstatovala, že reportáž byla jednostranně zaměřená, protože dala prostor pouze zastáncům změn v instituci manželství a odpůrci nedostali vůbec možnost vyjádřit své názory. Zdroj: Echo24, Obhajoba Fridrichové neuspěla. Rada České televize dala za pravdu stížnosti Aliance pro rodinu. Podobné stanovisko Rada České televize zaujala kvůli reportáži pořadu Newsroom, v níž byla platforma Zdravé fórum označena za dezinformační a za šiřitele nebezpečných výmyslů, aniž by měla možnost se nějak vyjádřit. Zdroj: Novinky, Newsroom ČT porušil kodex, když nedal prostor pro vyjádření. No, škoda, že to někdo nenapíše k těm Reportérům, ale k tomu se dostanu. Ředitel má vyvodit důsledky.

A konečně nesmíme zapomenout na pořad Reportéři, kde podřízení museli mňoukat před panem Wollnerem, který byl obviněn z bossingu, šikany i sexuálního obtěžování a který nakonec musel potupně z České televize odejít. Zdroj: iDNES, Nový šéf ČT řešil Wollnera a mňoukání ve střižně. Ne? Ta Dobiášová tam nemohla točit ten Dozimetr, ne? To by přece - ale to, že reportéři točili, nevím, desítky reportáží jenom o Babišovi a o Agrofertu a stále dokola různé nesmysly. Klasika. Wollner mňouká a je nemocný Babišem. Taky potřebuje psychiatra jako někteří antibabišovci. U těchto pořadů je názorně vidět, jak si je jejich hlavní postavy zprivatizovaly a často je zneužívaly a dodnes zneužívají pro vlastní politické cíle, protože o předávání nestranných informací veřejnosti jim vůbec nejde. Jo? Takže zdravíme pana ředitele České televize, který přišel na náš klub, my jsme mu řekli náš názor na celou problematiku, ale možná ho to může zajímat.

Kodex České televize a Českého rozhlasu. V této souvislosti si myslím, že je relevantní, ano, abych se věnoval etickému kodexu obou veřejnoprávních médií. Budu mluvit o Kodexu České televize, protože Kodex Českého rozhlasu je skoro totožný, takže je to vlastně stejné. Doporučuju všem lidem, aby si těch necelých padesát stránek přečetli, a možná, uvidím, vám je přečtu později, protože alespoň názorně uvidí, kam se za těch dvacet let naše veřejnoprávní média posunula. A myslím si, že se v konfrontaci s každodenní realitou, kterou lidé vidí na televizní obrazovce a slyší v rádiu, se občané u některých pasáží velmi hořce zasmějí. Já jsem se taky smál. Budu citovat články a jejich pasáže, které mě zaujaly.

Velmi výživný je článek 5 - Péče o informace ve zpravodajství a aktuální publicistice a článek 6 - Diskusní pořady a pluralita.

Článek 5 Péče o informace ve zpravodajství a aktuální publicistice

5.1 Prvořadým úkolem České televize je zprostředkovávat informace ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech. - No, vidíte, to je asi novinka pro redaktory v České televizi. Tady je to jasně psané. Ne názory a obhajobu vlády, ale informace, i ty, co jsou vládě nepříjemné, jako kauza Dozimetr, kampelička, ten poradce, co tam pral prachy v té kampeličce, pamatujete, ještě stále je poradce, porušené sliby pana premiéra, barmská neziskovka, původ jeho majetku, na to se mě vždy všichni ptali. Pana premiéra, který má své pořady, plno pořadů má v provládním Blesku a další, no, tak ty se neptají.

Čl. 5.3 Aktuální publicistické pořady v České televizi nabízejí především kritickou reflexi reality, musí jít do hloubky věcí, zjišťovat pravé příčiny jevů a popsat rozsah následků. Publicistické pořady také dávají ucelenější prostor aktérům událostí vyjádřit argumenty, jimiž zdůvodňují své postoje. - O tom, jak redaktoři České televizi zástupcům hnutí ANO a dalších opozičních stran skáčou do řeči - Patrik Nacher, ten to asi miluje a dělá to skvěle, že tam chodí - a nenechají nás domluvit bych mohl vyprávět velmi dlouho, ale já už tam nechodím. A když jsem napsal Moravcovi dopis, že tam nikdy nepřijdu, tak ho nikdy nezveřejnil a znovu tam dával nějakou židli. Tak ještě jednou, Česká televize, už nikdy nepřijdu do žádné debaty k vám. A minule, když tam byl Karel, tak zase tam byli za koalici SPOLU tři. Když jsme byli v debatách do komunálních voleb, Řezníček, ten správně edukovaný, tak jich tam bylo pět. A jak to oni dělají? Jako pustí reportáž, oni se všichni vyjádří, a když my se chceme vyjádřit, tak se nevyjádříme. Už je to tak průhledné všechno. Takže prakticky každou nedělní debatu, každé interview, každé Události, komentáře moderátoři nenechají naše zástupce pořádně ani domluvit.

Při sledování vývoje demokratické společnosti je nezbytné uvádět investigativní publicistické pořady věnující se závažnému porušování zákona, korupci a ochraně práv a zájmů občanů. - Je zvláštní, že korupční kauza Dozimetr nebo zmizelé stamiliony v kampeličce pana premiéra veřejnoprávní média jaksi přehlížejí.

5.4 Zařazení a pořadí informací ve zpravodajské agendě se řídí vahou předpokládaných dopadů na život obyvatel České republiky. - Proto je samozřejmě při zpravodajství preferována pětikoalice. Ano, tak to je jako fakt výborné, protože všichni víme, co tahle pětikoalice dělá se životy našich spoluobčanů.

5.6 Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečnosti. - No a přesnost a nestrannost jde ruku v ruce s Českou televizí, jako je pravdomluvnost a plnění slibů ruku v ruce s Petrem Fialou.

5.7 Česká televize striktně rozlišuje mezi zprávou a hodnotícím soudem, komentářem. - To je výborný vtip. To je jako tvrdit, že Petr Fiala rozlišuje mezi pravdou a lží.

Zprávou se rozumí skutkové tvrzení informující o určitém ději nebo stavu. Zpráva také zpravidla obsahuje informaci o postoji hlavních aktérů události, která je předmětem zprávy. Oproti zprávě vyjadřuje hodnotící soud názory, postoje nebo pocity. Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu od hodnotícího soudu. Zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora. Rovněž není dovoleno vydávat pouhé domněnky za zprávy. - Tak to jsem moc rád, že to Česká televize má rozdělené, jen vypadá to tak, že ten kodex její redaktoři, vážený pane řediteli Součku, nikdy nečetli - tak doufám, že vy si ho přečtete a uděláte jim seminář, pošlete je na školení - nebo mají základní potíž s porozuměním psanému textu. Já vám ho možná i přečtu potom.

5.8 Zpráva musí být založena na zjištěních a ověřených údajích. Česká televize je při získávání a zpracovávání informací plně podřízena imperativu zjistit a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti. - Je zvláštní, že Petra Fialu s jeho lhaním nikdy Česká televize pořádně nekonfrontovala. Tam nepouštějí ta videa. Nepouštějí. Mně Witowská na posledním interview, co jsem tam byl, pouštěla nelegální odposlechy, které tady tahle parta polistopadová na mě zorganizovala, nelegální odposlechy vytržené z kontextu, ale to mi pouštěli. Panu premiérovi samozřejmě nepouštějí nic, protože jsou v týmu. To je jeden tým. Aha, pardon, ještě pokračuji - a divákům zprostředkovat pravdivý obraz skutečnosti. A v případech, kdy to pro nemožnost opatřit si všechny informace není bezezbytku uskutečnitelné, postupovat s cílem pravdě se maximálně přiblížit. Zamlčení důležité informace nebo potlačení jeho podstatného aspektu bude vždy hrubým porušením tohoto imperativu.

5.9 Česká televize smí odvysílat zprávu ověřenou alespoň ze dvou důvěryhodných a na sobě vzájemně nezávislých zdrojů. - Ano, to známe, jak v České televizi fungují důvěryhodné zdroje. To jsou ti experti. Oni totiž ten systém, ten polistopadový kartel, mají stejné experty, to jsou různí takzvaní experti. A vážení spoluobčané vždy se musíte ptát, kdo je platí, kde byli. Protože samozřejmě ti politologové někdy pracují pro takovou stranu, potom pracují zase pro jinou stranu, ale vždycky je to často o penězích a ti experti - a já vám dneska o těch expertech budu ještě vyprávět. - Takže dva důvěryhodné, na sobě vzájemně nezávislé zdroje. Pouze v případě informací, které oficiálně zpřístupnily veřejné úřady a instituce, postačí jeden oficiální zdroj, není-li z okolností zřejmé, že jde o nepravdivé nebo nepřesné údaje. Pokud je v naléhavých případech pro nemožnost ověřit informaci u druhého zdroje a s ohledem na váhu veřejného zájmu, k němuž se zpráva vztahuje, výjimečně nezbytné odvysílat informaci pocházející pouze z jednoho zdroje, musí na to být divák upozorněn.

5.10 Hodnotící soud je vždy subjektivní a není ze své povahy podrobitelný důkazu pravdy. To však Českou televizi nezbavuje povinnosti zařazovat do vysílání zpravodajských a aktuálně publicistických pořadů jen takové hodnotící soudy, které jsou prezentovány čestně a bez klamavé manipulace s fakty, kterými má být hodnocení odůvodněno. - No a manipulací a hodnotících soudů ze strany moderátorů České televize by vydalo víc než na román od Aloise Jiráska. - Tato povinnost však nebrání zprostředkovat divákům hodnotící soudy aktérů Událostí, v takovém případě Česká televize ponechá na divákovi, aby si učinil vlastní názor, zda aktéři Události prezentují hodnotící soudy čestně.

5.14 Redaktoři České televize si musí při vystupování ve zpravodajsky a aktuálněpublicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc, o níž informují, názor. - Jako mě strašně baví, to si dohledám, když teď byla Klára Dostálová na debatě o frakci, no tak ten redaktor, já nevím, jestli to bylo v rozhlasu, jí vlastně tvrdil úplně stejné věci, ty nesmysly a bláboly pětikoalice. Zase tam nám montovali Putina, tyhle blbosti. Oni samozřejmě dělají rešerše, ale jak jim vyhovují. Rešerši, že pan Fiala spolupracoval s Posseltem velice intenzivně a my jsme vždycky byli proti - Benešovým... zrušení, samozřejmě nikdy to nebylo pro nás vůbec žádné téma. Kdo stále tady otvíral tu otázku? No samozřejmě že lidovci a samozřejmě další, kteří chtěli jednat s Lichtenštejny a vlastně to měnit. My jsme to nikdy nechtěli. A není pravda, že by to chtěli Svobodní nebo Orbán. Je to nesmysl, jsem to jednou tady četl. Ale oni do toho namontují vždycky všechno. No, takže samozřejmě to je jeden tým. Stejně jak mluví pětikoalice, tak někteří vybraní redaktoři mluví stejně. Takže je jasné, že podle toho etického kodexu se v České televizi nikdo neřídí, no a láska k Fialově vládě a pětikoalice vítězí nad jakýmkoliv kodexem.

Článek 6 Diskusní pořady a publicistika

6.1 Česká televize vytváří prostor pro pořady představující diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů vztahujících se k důležitým otázkám veřejného zájmu. Dramaturgie diskusních pořadů musí brát na zřetel zkušenost, že téměř na každý problém mohou lidé nahlížet z různých úhlů a že vývoj společnosti je vlastní názorový střet. - Dramaturgie to možná na vědomí bere. Škoda, že to nevyřídila i redaktorům. - Česká televize dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření. Pokud to není možné zajistit, musí roli kvalifikovaného oponenta sehrát moderátor nebo jím pozvaný host, především uváděním protikladných, v diskusi nezastoupených argumentů. - Tak to je fakt skvělý vtip, protože vždycky, když zástupci našeho hnutí jdou do debaty proti zástupci pětikoalice, tak jdou do přesilovky: zástupce vlády a moderátor. Základní princip ďáblova advokáta Česká televize vyměnila za obhájce vlády.

6.2 Naplňování čl. 6.1 předpokládá také vysílání diskusí politiků v rámci demokratické soutěže politických stran a hnutí. Časový prostor, který je dán jednotlivým politickým stranám a hnutí, musí být ve svém celku vyvážený. Vyváženost se posuzuje zejména podle váhy jednotlivých politických stran v demokratické společnosti odvozené především z výsledků voleb do hlavních orgánů zastupitelské demokracie. Zároveň je však třeba zajistit, aby poměr mezi diskusními vystoupeními činitelů vládních stran a stran opozičních byl v souhrnu poskytnutého prostoru přibližně vyrovnaný. Česká televize také vytváří podmínky pro přiměřenou účast mimoparlamentních politických stran a hnutí v těchto diskusích. - No, názorný příklad jsme, vážení spoluobčané, viděli ve finále debaty do Evropského parlamentu, kde pětikoalice kandidující jako tři subjekty měla v diskusi pět zástupců plus moderátora a z opozice byly dvě strany. No, a chyběli Motoristé a Stačilo. Takže to je přiměřená účast mimoparlamentních stran a vyrovnaný čas pro opozici a vládu. No, takže viděli jsme, Karel bojoval proti všem jako, no. Ale to je klasika, bylo to i předtím - komunální volby 2022. Kolik jich tam bylo? Pět jich tam bylo. A teď budou krajské volby. A co tam bylo za témata? Vždycky tam dají nějaké téma, které je kritické vůči nám, a už nemáme možnost se vyjádřit úplně. Úplná klasika, stále dokola, stálá strategie.

6.4 Česká televize pravidelně, nejméně jednou za čtvrt roku, uveřejní analýzu vyváženosti svého programu včetně porovnání prostoru, kterého se ve vysílání dostalo politickým stranám a hnutím. Vypracování takové analýzy objedná u renomovaného a na České televizi nezávislého odborného pracoviště. - Jsme za polovinou roku 2024 a na webu ČT, České televize, jsem dohledal jen dvě analýzy o zpravodajství v Gaze.

6.5 Moderátoři diskusních pořadů České televize jsou povinni zachovávat nestrannost. Divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký k diskutovanému problému nebo diskutujícím zaujímají postoj. Moderátoři vždy iniciují otevřenou výměnu názorů mezi pozvanými diskutujícími, současně však dbají na dodržování pravidel čestně vedené diskuse. - To je jako další výborný vtip. Stranickou příslušnost spousta moderátorů na České televizi deklaruje na sociálních sítích a často stačí jedna otázka před kamerou a je naprosto jasno, proč zcela objektivně lze říkat, že Česká televize je provládní televize.

6.7 Pokud některý z pozvaných hlavních aktérů určitého sporu odmítne účast v diskusi, Česká televize seznámí diváky s důvody, kvůli kterým se tak stalo. - Když jsem napsal dopis panu Moravcovi, že nebudu chodit do pořadu, a nejsem si vědom, že by můj dopis a stanovisko někdo v televizi přečetl. Vůbec. Česká televize postupuje při jednání o účasti diskutujících dle obdobných zásad jako při jednání s respondenty. Čl. 16.3 a 16.10.

Článek 14 Presumpce neviny

14.1 Česká televize je povinna respektovat zásadu presumpce neviny, z níž vyplývá, že až do pravomocného výroku o vině se na člověka hledí jako na nevinného a nelze mu přičítat spáchání trestného činu nebo přestupku. Česká televize má však vždy povinnost zdržet se výroků, aniž by bylo na podezřelého, obviněného, pohlíženo, jako by již byl pravomocně odsouzen. - Ano, určitě. V pseudokauze Čapí hnízdo, která se stala v roce 2008 a která byla načasována na volby 2017 a kde údajně ten policista toho kmotra dostal hezký balík, tak to byla krása. Tak to jeli stále od rána do večera. Nikdy nerespektovali zásadu presumpce neviny a o tom jsem se přesvědčil opakovaně. I lži o mé rodině a tak dále.

Článek 15 Respekt k soukromí

15.2 Česká televize podle etického kodexu se zdrží uveřejňování obrazových a zvukových materiálů natočených na prahu domu, bytu či kanceláře dříve, než k takovému natáčení získá souhlas osoby - No tak si představte. Nedávno, jak byla kampaň, tam jsme - to byla vlastně závěrečná debata v Praze, tak přišla ta šílená redaktorka, ale oni to mají ve zvyku, jo, a začala hned mě natáčet a zase mě zkoušela z Agrofertu, jo? Přitom dobře musí vědět, že je lex Babiš a že já tam nejsem a nemám k tomu co říkat. Ten nevychovaný redaktor tady taky, ani nepozdraví, nepředstaví se a hned vám strkají mobil. No ale dělá to samozřejmě i náš slavný provládní redaktor tečka cz, ne? Známe ho. Aktuálně.cz, bakalovci. Že nešel do Moravskoslezského kraje se podívat, kolik tam toho rozkradl a kolik vytuneloval a kolik mu tam ještě zůstalo, údajně, tedy ten skvělý podnikatel, který využívá svá média na politické cíle a vždycky to dělal. No, takže 15.2. - zdrží se uveřejňování obrazových... natočených na prahu domu, bytu či kanceláře dříve, než k takovému natáčení získá souhlas osoby, které udělení takového svolení přísluší, ledaže by v záležitosti vážného veřejného zájmu byl důvodný předpoklad, že jinak nebude možné určité vyjádření pořídit. - Minulý měsíc jsem četl článek, že Česká televize musí zaplatit odškodné a vymazat problematicky získané záběry občana, kterého začala bez souhlasu (v?) soukromí natáčet. Ale se mnou to dělají běžně a s námi asi taky, ne? Všichni si to pamatujeme, jo. Zdroj: Parlamentní listy. Česká televize lezla na zahradu. Smazat a odškodnit, řekl soud. Šlo o politiku. No prosím.

Článek 16 Pravidla při natáčení

6.10 Při získávání informací odborníků, expertů - jejich experti, a za chvilku vám budu představovat ty jejich experty, odkud přišli a jakou mají minulost - je nutné předem učinit zřejmým, zda se jedná o neformální rozhovor nebo o odborné vyjádření pro pořad. Česká televize - stále čtu etický kodex - přistupuje pečlivě k výběru odborníků vystupujících nebo citovaných v pořadech. Zejména je povinna zajistit, aby tam, kde je to s ohledem na početnost odborné obce v určitém oboru či odbornosti možné, docházelo k obměně oslovovaných respondentů, včetně zastoupení odborníků rozmanitých názorových proudů a z různých regionů České republiky. - No jasně, já si vždycky vzpomenu na režiséra Martinka, ten měl skvělé komentáře, jak mi říkal, že oni tady léta od revoluce budovali ten systém. Systém jejich příznivců. A to jsou ti, kteří neakceptují, že vzniklo nějaké hnutí ANO, které bojuje proti korupci, které bojuje proti jejich zájmům, a proto samozřejmě lidi nepoznají na těch expertech, odkud přišli, jak přišli, kdo je platí. Ne, vůbec. A proto to funguje, jak to funguje. - Takže Česká televize je povinna zajistit - ano, docházelo k obměně oslovovaných respondentů - no ne, tak některé samozřejmě oni nezvou, protože zvou tamhlety garantované antibabišovce - včetně zastoupení odborníků rozmanitých názorových proudů a z různých regionů. - Proto v České televizi vystupují skoro stále stejní experti, mnozí přímo navázaní na vládní strany. - Česká televize nikdy nežádá ani nepřijme ekonomický prospekt za zařazení vystoupení nebo citace určitého odborníka do pořadu. - To je ten etický kodex.

Článek 22 Střet zájmů

22.1. Střet zájmů zaměstnanců a externích spolupracovníků v České televizi je nepřípustný. Osoby pracující pro Českou televizi musí vyloučit, aby osobní zájem ovlivňoval vysílání nebo nevysílání určitých sdělení či pořadů. Střet zájmů nastává již tehdy, jestliže mohou vyvstat pochybnosti o nestrannosti nebo předpojatosti osoby podílející se na přípravě obsahu pořadu. Pochyby o nestrannosti nebo předpojatosti vznikají zejména, když určitá osoba je nebo byla spojena se subjektem, o němž má být informováno, rodinným, přátelským, pracovním, členským, smluvním nebo nekonfliktním poměrem, případně od takového subjektu přijímá nebo přijímala určité výhody či požitky nebo se jinak účastnila na jeho činnosti. Uvedené spojení nastane také tehdy, jestliže se může týkat bezprostředního lidského okruhu člověka podílejícího se na přípravě zprávy. Například rodinní příslušníci, životní partner, popřípadě nejbližší přátelé. - Tak zdravíme paní Witowskou, to byla v televizi ta nestranná, nezávislá, proto tak organizovala ty debaty nezávisle do parlamentních voleb.

22.7. Není přijatelné, aby se zaměstnanci vystupující v pořadech České televize prezentovali v jiných médiích způsobem, který by byl v České televizi nepřípustný. - V roce 2003 sociální sítě moc nebyly, ale z toho lze usuzovat, že Česká televize schvaluje politické soudy a útoky ze strany svých zaměstnanců na sociálních sítích.

Článek 23 Česká televize jako instituce

23.3. Česká televize nesmí zneužívat svého programu, zejména zpravodajských nebo publicistických pořadů, prosazováním vlastních institucionálních zájmů. - Tak to je určité zábavné sledovat, jak Česká televize bude informovat o dnešní debatě ve Sněmovně.

Článek 25 Základní pravidla hospodaření

25.2. Česká televize si musí počínat hospodárně, šetrně využívat zdrojů a chovat se ohleduplně k životnímu prostředí. Pracovníci České televize jsou povinni jednat ekonomicky výhodně pro Českou televizi. - Tak to lze s trochou sarkasmu přeložit tak, že vyvíjení nátlaku na zvyšování koncesionářských poplatků je pro Českou televizi a její zaměstnance opravdu ekonomicky výhodné, jen to není ekonomicky výhodné pro občany České republiky.

Takže závěrem - ale netěšte se, to je jen závěr projevu, tady budu ještě dlouho. Závěrem mi dovolte, abych v závěru shrnul hlavní body našeho dnešního jednání.

Diskuse o zvyšování a rozšiřování koncesionářských poplatků je zásadní a vyžaduje důkladnou analýzu, aby bylo zajištěno spravedlivé a efektivní řešení. Především je třeba zdůraznit, že koncesionářské poplatky jsou v podstatě plošnou daní, která nespravedlivě zatěžuje občany i firmy. V době, kdy mnoho rodin a firem zápasí s ekonomickými problémy a rostoucími náklady, je naprosto nepřijatelné, aby byly nuceny platit více za služby, které mnohdy nevyužívají nebo ani nechtějí využívat. Rozšíření povinnosti platit poplatky na všechna zařízení schopná přijímat televizní a rozhlasový signál je ještě nespravedlivější.

Dalším důležitým bodem je, že veřejnoprávní média mají již dnes dostatečně vysoké rozpočty, které by měly být schopny efektivně spravovat. Česká televize s rozpočtem 7,4 miliardy korun a Český rozhlas s rozpočtem 2,3 miliardy korun, tak to je spolu 9,7, téměř 10, by měly být schopné plnit své úkoly bez nutnosti navyšování poplatků. Než budeme uvažovat s dalším financováním, je nutné, aby média začala šetřit a aby byly provedeny důkladné audity a zavedení přísnější finanční kontroly. Je třeba zajistit, aby stávající prostředky byly využívány odpovědně a transparentně. A bylo by dobré, kdyby nám pan ministr Baxa řekl, proč pětikoalice nechce, aby NKÚ kontrolovalo Českou televizi. My jsme se o to snažili a vždycky jste tomu bránili. Takže současný stav, kdy chybí dostatečná transparentnost a kontrola financí, je neudržitelný a neakceptovatelný.

Třetím zásadním bodem je potřeba hluboké a upřímné debaty o budoucnosti a smyslu veřejnoprávních médií. V dnešní digitální éře je třeba se zamyslet nad jejich skutečnou úlohou a způsobem financování. Musíme zvážit, zda by nebylo vhodnější financovat tato média přímo ze státního rozpočtu, což by mohlo přinést větší spravedlnost a transparentnost. Mnoho evropských zemí včetně Slovenska, Francie, Švédska, Norska a Dánska již přešlo na tento model financování a je to ostatně trend v celé Evropě. Naopak koncesionářské poplatky jsou reliktem 20. století.

Dalším důležitým aspektem je, že veřejnoprávní média, respektive novináři pracující pro ně, často nevykazují objektivitu a nezávislost, kterou by měla mít. Místo toho působí jako provládní kanály, které obhajují vládní politiku a útočí na opozici. Je to důležitý moment, protože takový přístup je typický spíše pro africké diktatury a latinskoamerické junty než pro demokratické státy. V nich je naopak největší kritice ze strany médií podrobovaná vláda. Ano, to bylo, když jsme byli ve vládě, už nejsme, tak kritika stále jede na nás.

Takovéto nastavení je nepřijatelné a podkopává důvěru veřejnosti v média. Je třeba zajistit, aby veřejnoprávní média byla skutečně nezávislá a plnila svůj účel informovat a vzdělávat veřejnost objektivně a nestranně. Navíc je nutné, aby veřejnoprávní média byla schopna adaptovat se na technologické a společenské změny. V současné době, kdy se způsoby konzumace médií rychle mění a lidé stále více využívají digitální platformy, je důležité, aby veřejnoprávní média aktualizovala svůj obsah a formáty tak, aby zůstala relevantní a atraktivní pro širokou veřejnost. Je také nezbytné zajistit, aby vztah mezi veřejnoprávními a komerčními médii byl vyvážený a spravedlivý. Komerční média by neměla být diskriminována, zatímco veřejnoprávní média si udržují své významné postavení a zdroje. Musíme hledat způsoby, jak podpořit rozmanitost a kvalitu médií, aby byla zajištěna pluralita názorů a informací.

Hnutí ANO důrazně odmítá návrh na zvyšování a rozšiřování koncesionářských poplatků a zavádění nové televizní a rozhlasové daně. Tyto změny jsou nespravedlivé a nepřijatelné. V mezičase navrhujeme, aby koncesionářské poplatky zůstaly na současné úrovni a byly zavedeny přísnější kontroly nad hospodařením. To ani nenavrhujeme, ale my samozřejmě do příštích voleb půjdeme s tím, že budeme hledat jiný způsob financování veřejnoprávních médií. Nevidím důvod, proč by lidé měli platit 10,5 miliardy ze svých peněz pro média, která jednoznačně podporují pětikoalici ve vládě, a v podstatě tato ovládla celou naši zemi a všechny instituce, včetně prezidenta. Současný systém financování postrádá transparentnost a efektivitu, což vede k plýtvání veřejnými prostředky. Je nezbytné, aby veřejnoprávní média prokázala, že jsou schopna efektivně využívat stávající prostředky, než budeme uvažovat o nějakém navyšování.

Dále vyzýváme k otevření širší debaty o budoucnosti a smyslu veřejnoprávních médií. To je na začátek. A já samozřejmě se chci vrátit... Ještě tady mám rozbor předvolebních diskusních pořadů České televize. Já bych chtěl jenom říct, že lidé zapomínají. A aby si vzpomněli, že kdy vlastně Česká televize rozhodujícím způsobem ovlivňovala politické dění u nás doma. No tak samozřejmě to bylo vždycky těsně před volbami.

Teď hledám ten podklad. (Listuje ve svých materiálech.) Bylo to o těch debatách, kde v roce 2017... snad najdu ten papír. Tady to je. Proto stále říkáme za hnutí ANO, že pětikoalici vyhrála volby média, hlavně ta veřejnoprávní. Ano, oni. Takže náš největší soupeř jsou média. Můžeme si vzpomenout na Superdebatu 19. října 2017. To bylo, když ta mafie si objednala na mě trestní stíhání, Čapí hnízdo, a zveřejnili ho vlastně pár týdnů před volbami. To bylo načasované, to bylo geniální. Ano, účelové trestní stíhání, politický boj. No, vidíme to všude, byla tady izraelská delegace, vidíme to u Trumpa, viděli jsme to u Fica. To je ten systém.

Takže 19. října 2017 jsem přiběhl z Novy do České televize a hned na mě Moravec brutálně útočil, že kdy přepustím vládu Karle Šlechtové, se mě ptal. Porušil jednoznačně kodex. Objednané trestní stíháni, ano, aby zlikvidovali Babiše. Dluhopisy se nepovedly, všechny ty vymyšlené aféry se nepovedly. No a to byla ta klíčová debata, na kterou se vždycky koukají miliony lidí. Naštěstí už tu máme jiné televize, privátní, takže je tu i nějaká konkurence. Moravec byl první 2017.

Potom samozřejmě přišla paní Witowská, nezávislá, s přítelem po boku, který vybral našeho prezidenta. Když usoudil, že sám nechce být prezidentem, tak si řekl, že bude jiný prezident. No a 10. října 2021, to už jsem jednou říkal, tvrdila, že jsem už v roce 2009... ale je to úplně jedno. Já jsem vždycky dělal všechno podle zákonů. To byl podraz neuvěřitelný. Pandora Papers, pamatujete, ne? To, že dneska bývalý socanský kmotr, který figuroval v Panama Papers a dělá kšefty s Lesy České republiky a vystupuje jako velký expert a má podcast, kde samozřejmě lžou a berou ještě za to peníze, to je úplně v pohodě. To nikdo neřeší. Takže to bylo 2021, to byly klíčové volby.

Třetí podraz byl v té debatě, kdy Česká televize postavila pět zástupců pětikoalice, i když tam byly dvě koalice. Měl tam být jeden za SPOLU a jeden za PirSTAN, ano? Měl tam být jeden za SPD a my. Jich bylo pět. A teď to znovu zopakovali. Ale to je úplně v pohodě, pro ně je to normální. Samozřejmě nejkřiklavější příklad byla debata prezidentských voleb, kde pan Řezníček, správně vychovaný člověk - úplně absurdní, jak to vedl.

Takže tady máme samozřejmě ty naše novinářské legendy v České televizi. Takový Václav Moravec nám představil středoevropský projekt pro boj s dezinformacemi. To je ono, to je ten projekt a na to má zajištěný rozpočet na 30 měsíců, má k dispozici 36,5 milionu. Tři čtvrtiny z částky pochází z grantů Evropské komise. Tak jsme zase u Evropské komise, ne? Kdo nás tady ovládá přes ty peníze? Víte, kolik dostávají neziskovky za sedm let rozpočtu Evropské komise? Zkuste si tipnout - 20 miliard eur. Tak to vynásobte. Kurz je přibližně 25. Takže co nám to jenom připomíná? Tito lidé ještě chodí a učí studenty o etickém kodexu, který sami porušují. Jak je to možné, že tihle lidé přednášejí, jsou v televizi, porušují etický kodex, mají z toho byznys a vymývají mozky lidem a rozdělují tuto společnost? Oni šíří nenávist. Stálé nálepkování a stále dokola. Samozřejmě první na tapetě je vždycky hnutí ANO. Takže to byly klíčové debaty. Tam se ovlivňovaly volby, tam to bylo.

Tady mám rozbor předvolebních diskusí, pořadů České televize Superdebata a Prezidentský duel 2023. Profesor doktor Jan Jirák, docent magistr Martin Charvát.

Úvod. Tato analýza se věnuje diskusním pořadům zařazeným do vysílání České televize v lednu 2023 před prvním kolem přímé prezidentské volby. Cílem předložené analýzy je podle usnesení Rady České televize číslo 62/0323 ze dne 8. 3. 2023 zjistit, jakým způsobem Česká televize v těchto pořadech naplňovala zákonný požadavek poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názoru, § 2 odst. 2 zákona o České televizi.

My můžeme vlastně říct, že Česká televize porušuje zákon, nepřímo, když to takhle beru, ne? Analýza se soustředí na (a) případnou přítomnost diskriminačních prvků ve verbální a neverbální komunikaci moderátora, (b) zjišťování aspektů vedení diskuse, které je možné v aktuálním kontextu mediální reflexe politického dění chápat jako odchýlení od požadavku nestrannosti a neutrality, pokud se takové vyskytnou, za třetí (c) práci moderátora s podtextem moderátorských promluv a zjišťování případné tendence ke stranění některému z kandidátů.

Samotná analýza je organizovaná tak, že zadané tři roviny a - c sleduje průběžně a ve vzájemném propojení. Jednotlivé předvolební diskusní pořady jsou vyhodnocovány samostatně. V analýze jsou sledované televizní diskuse posuzovány odděleně, protože reprezentují velmi odlišné komunikační situace. Přímé citace jsou doplněné časovým kódem, který označuje začátek citace.

Za druhé, problém nestrannosti a stranění. Jedním z významných nároků na novinářské výstupy v oblasti zpravodajství a politické publicistiky, tedy i předvolebních televizních debat, je požadavek co nejvíce dodržovat princip nestrannosti. Tento požadavek znamená v co největší míře se vyvarovat užití jazykových i mimojazykových prostředků, které by mohly signalizovat příklon média, respektive novináře, který ho ve svých jednáních reprezentuje, k některému ze subjektů politické scény, či naopak nechuť k jinému subjektu. Tady se potom odvolávají na různé reference. Idea nestrannosti je komplexem několika prvků, které lze nalézt pod různými označeními, jako je vyrovnanost, neutralita, spravedlivost či nezaujatost. Lze ji také charakterizován na základě toho, jaká není, zejména že není předpojatá.

Fenoménem televizních debat se zabýval již Pierre Bourdieu v drobném textu z roku 1996, který vyšel česky v roce 2002. Bourdieu se zaměřil zejména na roli moderátora. Konstatoval, že ten nastoluje témata, stanovuje pravidla hry a dohlíží na jejich dodržování. Moderátor debatuje (debatu?) ovlivňuje, jakkoliv implicitně, zasahuje i do určitého kontextuálního scénáře. Bourdieu se také zmiňuje o mechanismu takzvané neviditelné cenzury. Jde o situaci, kdy postavení jednoho mluvčího může být značně znevýhodněno tím, že mu není umožněno odpovědět na danou otázku - to je klasika u České televize - je při odpovídání přerušován, čímž mu je vymezen kratší čas na odpověď.

Zjišťování nestrannosti nebo naopak stranění se zpravidla děje dvěma základními způsoby. Prvním je vyměření vybraných ukazovatelů, například času, který je politickým subjektům ve zpravodajství či publicistice věnován. Předností tohoto přístupu je větší důraz na získávání ověřitelných dat a menší, nikoliv ale nulový, význam subjektu analytika. Jeho slabou stránkou je stanovování vnějškově popisných kategorií - četnost výskytu, procentuální zastoupení v čase a podobně - bez porozumění tomu, jakou váhu, v uvozovkách, výskyt sledovaného subjektu ve zpravodajství či publicistice má. Tato veskrze formální kritéria je sice snadné mechanicky dodržovat, ale riziko stranění se tím nijak neumenší.

Druhým způsobem zjišťování nestrannosti je výklad jednání daného média a jeho reprezentanta, zejména moderátorky či moderátora, z hlediska toho, jaké hodnoty nabývá jeho chování a jeho promluvy, tedy jak se dají chápat v kontextu, v němž se odehrály, a jaký myšlenkový či hodnotový podtext v daném kontextu mají. Výhodou tohoto přístupu je možnost poukázat na skryté, nevyslovené aspekty jednání, které měření nemůže dostatečně jemně postihnout. Jeho slabinou je především větší význam osobnosti analytika a z toho plynoucí zřetelnější subjektivita výkladu.

V předloženém hodnocení zadaných prezidentských předvolebních televizních debat České televize se soustřeďujeme právě na druhý přístup, tedy na sledování výrazových prostředků, které televize má k dispozici - řešením scény počínaje a vystupováním moderátora konče - a jejich vyznění a podtext v daném kontextu. Šlo nám tedy o to vysledovat, nakolik se České televizi a moderátorovi, který ji reprezentoval, dařilo vycházet vstříc požadavku nestrannosti a nakolik a v čem se případně nedařilo požadavek nestrannosti či nepředpojatosti v praxi naplňovat.

Prostředky, které je možné vyložit jako příznak stranění, jsou například již selektivní, tedy u různých hostů různé - odpírání prostoru pro odpověď, přerušování odpovědi, vynucování či vyhodnocení odpovědi, kladení různých nepřátelských, v uvozovkách návodných, či povzbuzujících otázek konkrétním účastníkům a podobně. Důležitá pro sledování případného stranění je právě ona selektivita, tedy zavádění principu dvojího metru v tom, jak moderátor či moderátorka přistupuje k účastníkům diskuse.

Superdebata 3.1. Inscenace, scénografické řešení. V rámci historicky první přímé volby prezidenta republiky v roce 2013 vykrystalizovala forma předvolební televizní debaty, která byla následně v různých obměnách přítomna i v letech 2018 a 2023. Co se týče dramaturgie a technik inscenace v obou sledovaných předvolebních diskusích, projevovaly se v nich tendence k personalizaci politiky - v závorce: moderátor se v jistém okamžiku vyjádřil, že by byl rád, kdyby se kandidáti v této debatě více otevřeli, v uvozovkách: "Já budu rád, pokud v téhleté debatě se otevřete trochu víc než možná v některých jiných a prozradíte na sebe možná i některé citlivé věci, samozřejmě v rámci toho, co budete chtít." - a k dramatizaci politiky. Již samotný popisek záznamu debaty na webových stránkách České televize zní: Přímý střet - střet! - kandidátů na prezidenta republiky v debatě České televize.

Celá Superdebata 8. ledna 2023, vysílaná přímým přenosem z dvorany Národního muzea, byla pojata jako tradiční divadelní představení pořádané na vyvýšeném jevišti, na němž stály tři trojice stolků uspořádané tak, aby naznačovaly půlkruh, spíše polovinu šestistěnu, a za těmito stolky se nacházeli jednotliví kandidáti a přímo před nimi stál moderátor, který debatu uváděl a řídil. Za moderátorovými zády se nacházelo hlediště s diváky. Klíč, podle kterého bylo kandidátům z celkově devíti určeno místo, je na první pohled zřejmý. Ve středu měli místa tři favorité Danuše Nerudová, Petr Pavel a Andrej Babiš a po stranách jim sekundovali zbylí kandidáti, pohledově vpravo stála trojice v pořadí od kraje Tomáš Zima, Karel Diviš, Josef Středula, pohledově vlevo v pořadí od kraje Marek Hilšer, Jaroslav Bašta, Pavel Fischer.

Samotná scéna reflektovala výsledky průběžných průzkumů voličských preferencí: do střední, centrální pozice umístila kandidáty průzkumy favorizované, na pravé a levé křídlo ostatní kandidáty. Samotné uspořádání divákům signalizovalo hierarchii kandidátů podle možného volebního výsledku a předem odsuzovalo, v uvozovkách, šestici kandidátů po stranách k neplnohodnotnému, doplňkovému postavení. Favorizovaní kandidáti tak měli v zorném poli moderátora i hlediště a nemuseli se na rozdíl od ostatních kandidátů natáčet. Tento zcela nepochybně nerovný přístup ke kandidátům zřetelně stranící favorizované trojici - respektive dvojici, o tom dále - je ospravedlňován odkazy na výzkumy agentury Kantar.

Jinak ta agentura Kantar, to bylo jako úžasné, když nám změřili 38,9. A potom jsme pochopili, proč to tak změřili, že to stále klesalo, aby potom mohli stále říkat, že hnutí ANO klesají preference. No, taková náhodička.

Je možné říci, že to, jak televizní debata, Superdebata, vymezila prostorové hranice jednotlivým kandidátům, což se následně promítalo do vedení diskuse a celkové struktury debaty, bylo neseno neproblematickou vírou v sociologická data. Výsledky průzkumu zřetelně ovlivnily dramaturgii Superdebaty. Zjevnou nerovnost postavení kandidátů někteří z nich sami prožívali útrpně a komentovali, jako například Karel Diviš - cituju: "Z té takzvané svaté trojice jsou tady pouze dva zástupci. Všichni jsou masírováni tím, že musí někdo vyhrát z nich tří. Já se ptám proč!"

Průběh Superdebaty a postava moderátora 3.2.1. Nepřítomnost Andreje Babiše. Významným dramatickým - dramaturgickým rysem celé Superdebaty byla neúčast Andreje Babiše, dle výsledků průzkumů voličských preferencí jednoho z favoritů. Pro něj zůstal prázdný stolek v prostřední sekci favoritů, a to v prominentní středové pozici. Moderátor komentoval nepřítomnost Andreje Babiše slovy - cituju: "No a do prezidentské debaty byl pozván také kandidát číslo sedm Andrej Babiš, ale ten zvolil strategii, že bude vás diváky České televize a většinu z vás uchazečů o prezidentský úřad, kteří jste tady v Národním muzeu, ignorovat před prvním kolem volby. Chtěli jsme mu dát prostor představit své vize i kvůli tomu, že zítra by měl soud vynést rozsudek v jeho dotační kauze, kde mu jako obžalovanému státní zástupce navrhuje tříletou podmínku a 10 milionů pokuty," říká pan redaktor v rámci debaty. Nepřítomný kandidát je tu exponován - to už píšou ti experti - jako někdo, kdo se vůči divákům České televize chová nevhodně. To znamená, že pan Řezníček, vychovaný v zahraničí, porušuje kodex. Zvolil strategii - pan moderátor - že bude vás, diváky České televize, ignorovat. Navíc je v jeho představení naprosto nesmyslně spojena možnost "představit své vize" s probíhajícím soudním líčením. Detaily o žalobcem navrhovaném trestu natolik sugerují, jaký by mohl být verdikt soudu, až se dá uvažovat o tom, že se tento výrok dostává do rozporu s principem presumpce neviny, který bývá chápán jako jeden z etických nároků na odpovědnou žurnalistiku. Ale to není. Vždyť to je aktivista! Ne? Tak jaká odpovědná žurnalistika?

Moderátorem akcentovaná nepřítomnost Andreje Babiše provázela diváky celým pořadem. V podstatě strukturovala zejména druhou část debaty, kdy se ze tří favoritů vyjadřovali k otázkám nefavorizovaných kandidátů pouze dva. V intermezzu - viz dále - byla jedna obálka s dotazem určena i nepřítomnému Andreji Babišovi, přičemž moderátor obálku demonstrativně položil na prázdný stolek se slovy - cituju tady z té analýzy: "Nešlo vyloučit, že se třeba pan Andrej Babiš k naší debatě připojí. Já ji položím sem na stolek, kde měl být Andrej Babiš." Tak to je, vážení spoluobčané, Česká televize! Pane řediteli Součku, to si pusťte. Takhle řídí Události, komentáře tenhle aktivista. Jo? Porušuje etický kodex!

Moderátor tak opakovaně připomínal, že organizátoři debaty se snažili o dodržení principu rovné příležitosti pro všechny kandidáty. Fakticky šlo pouze o manifestaci formálního, mechanického přístupu k nestrannosti, respektive vyváženosti, a v aktuálním kontextu jen prohlubovalo představu existence jakéhosi souboje mezi veřejnoprávními médii a Andrejem Babišem. Ano, to dělají už dvanáct let! Babiš - nepřítel číslo jedna! Kdybych je měl žalovat, tak bych musel zaměstnat asi dvě stě advokátů, proto to ani nedělám.

3.2.2. Vyjednání role a postavení kandidátů. Stále čtu z analýzy, kterou si objednala Rada České televize. A já myslím, že profesor Jirák je skutečně legenda a rozumí tomu asi, aspoň jsem to četl, neznám ho. Zásadní čas debaty je zpravidla představení účastníků a jejich vstup do diskuse. V této fázi se účastníci snaží vyjednat si tvář, v uvozovkách, kterou budou v debatě mít, tedy získat určitou image, respektive roli či postavení, a pokoušejí se vydobýt si pro potřeby debaty a v souladu s kampaní vlastní identitu účastníka předznamenávající, jaké bude vyznění jejich replik a vystoupení. Pro moderátora to znamená snažit se dát všem účastníkům debaty pokud možno stejný prostor a stejné podmínky pro zmíněné v uvozovkách, vyjednání si tváře.

Tato úvodní debata měla v Superdebatě dvě fáze. Nejprve moderátor připomněl základní životopisné údaje o kandidátech a kandidátce a uvedl, jak se stali kandidáty. Pak každému položil individuálně zvolenou otázku. Životopisné medailonky byly v zásadě strukturované stejně a informačně podobně nasycené, jen výjimečně se projevily rozdíly. Nejnápadnější rozdíl byl v záběru životopisných údajů u dvou nejstarších kandidátů. U Jaroslava Bašty byla připomenuta jeho předlistopadová činnost, u Petra Pavla nikoliv.

Pokud jde o druhou fázi úvodní etapy, tedy o odpověď na položenou otázku, je možné konstatovat, že moderátor - se dvěma výjimkami - nechal všechny kandidáty odpovědět bez přerušování, nehodnotil jejich kampaň, výroky ani vystupování. První výjimkou byl Jaroslav Bašta, jehož kampaň moderátor ohodnotil už v samotné otázce: "Pane Bašto, na billboardech máte heslo, že odvoláte vládu. To je, s prominutím, nesmysl, protože podle ústavy prezident nemá pravomoci odvolat, jak se mu zlíbí, a jednalo by se o puč nebo o státní převrat. Ale z jiného pohledu mě tahle ta otázka zajímá: když tedy nemáte respekt k výsledkům těch voleb sněmovních, parlamentních, budete respektovat výsledek těch prezidentských - ať už bude jakýkoliv?" Kandidát zde byl - jako jediný! - moderátorem explicitně hodnocen, a to velmi nepříznivě, jako pomatenec - šíří "nesmysly" - a hrozba pro stát - "jednalo by se o puč nebo státní převrat" - a člověk pohrdající demokratickými principy - "když tedy nemáte respekt k výsledkům těch voleb".

Samotnou odpověď Jaroslava Bašty pak moderátor přerušoval hodnoticími a mentorský laděnými explicitními komentáři typu - cituju: "Ten problém je trošičku složitější. Kdybyste tu ústavu dočetl dál, tak byste se dočetl..." Tím moderátor fakticky zbavil kandidáta Jaroslava Baštu možnosti "vyjednat si tvář", určil mu ji sám, a to krajně nepříznivou, a tím porušil princip nestrannosti. Porušil etický kodex!

Druhou výjimkou byla reakce na odpověď Karla Diviše. Jeho konfrontační charakter moderátor ohodnotil úsměvem a slovy. "Děkuji. Je vidět, že jste rozjel, šlápnul na plyn hned první zatáčce."

Superdebata měla dvě části. Po první hlavní a nejdelší části večera následovala část druhá, jíž se sice měli účastnit všichni, v uvozovkách, ale tak, že šest nefavorizovaných kandidátů na křídlech mohlo pouze klást otázky oněm třem, respektive dvěma favoritům. Citace: "Teď dostanou prostor ti z vás, kteří se průzkumu volebního potenciálu umístili na prvních třech místech. To ovšem neznamená, že vás ostatní z téhle debaty vylučujeme, v žádném případě. Dostanete možnost se téhleté dvojice ptát a samozřejmě diskutovat." Z přepisu bylo odstraněno přeřeknutí, fakticky to znamenalo, že favorité byli z rozhodnutí České televize obsazeni do role takzvaných hlavních hrdinů, zatímco šest dalších kandidátů se ocitlo v postavení vedlejších postav, jejichž jedinou funkcí ve druhé části debaty bylo zvýraznit dominanci favoritů a svými otázkami buď podpořit ty, ke kterým mají z různých důvodů blízko, nebo konfrontovat ty, s nimiž nesouzní. Nerovnost postavení kandidátů vyjádřená samotnou scénou se tím výrazně posílila. Favorité byli Českou televizí potvrzeni v roli favoritů a nefavorité poníženi do role nahrávačů, v uvozovkách.

Intermezzo Superdebaty spočívalo v zodpovídání otázek, které si kandidáti vybrali z nabízených obálek a jejichž autory byly, v uvozovkách, důležité osobnosti v oblasti politické, veřejné a kulturní sféry. Nadpoloviční většina vybraných tazatelů vykazovala středopravicovou či pravicovou politickou orientaci.

Bejvávalo. Převažovali mezi nimi představitelé stran současné vládní pětikoalice! No tak vidíte, pane řediteli, vy se stále bráníte, že ta vaše Česká televize je pětikoaliční.

Významné osobnosti! Tak, vážení spoluobčané, poslouchejte: Markéta Pekarová Adamová, Petr Fiala, Miloš Vystrčil, k nimž je třeba ještě připočítat Karla Schwarzenberga, dobře, čestný předseda TOP 09, a Milana Knížáka. U ostatních tazatelů není politická orientace jednoznačně průkazná. Martin Bareš, rektor Masarykovy univerzity, u ostatních tazatelů není politická orientace jednoznačně průkazná. Miroslav Kala, prezident NKÚ, bývalý člen ČSSD. Pavel Rychetský. No tak ten vám zařídil ten zákon! Předseda Ústavního soudu a bývalý člen ČSSD. Tak to jsou ty objektivní debaty. A tohle nás, vážení spoluobčané, čeká zase v září. Určitě budou nějaké debaty. Ale já tam určitě nebudu, protože já nekandiduju nikam. Takže funkce intermezza nebyla v dramaturgii pořadu zřejmá, snad mělo sloužit jako odlehčení. Jeho určité tíhnutí, v uvozovkách, k jedné části spektra politických postojů při volbě tazatelů ho ale možnosti debatu odlehčit a poněkud zezábavnit zbavovalo. Takže všichni, co kladli otázky, jsou jasná pětikoalice. No tak to je ta objektivita. A za tohle vy máte platit 10,5 miliardy České televizi! Za co? Za co?

3.2.3. Způsob kladení otázek a vedení dialogu. Stále čtu analýzy, co si objednala Rada České televize. Způsob kladení otázek a povaha moderátorových reakcí na odpovědi může (?) je také výrazným signálem dodržování či naopak porušování principu nestrannosti a rovného přístupu k účastníkům debaty. Moderátor v průběhu debaty vyjádřil dosti jednoznačné přání, aby debata byla pokud možno otevřená. Znovu cituju: "Já budu rád, pokud v téhle debatě se otevřete trochu více než možná v některých jiných a prozradíte na sebe možná některé citlivé věci. Samozřejmě v rámci toho, co budete chtít."

V průběhu Superdebaty moderátor kladl hypotetické otázky. No, jasně, si pamatuju, ne? Třetí světová! Neuvěřitelné! Hypotetické otázky. "Dokážete popsat, kdy byste výrazně vystupoval proti vládě? Co by to mohlo být?" Se ptá pan aktivista. b) Silně konfrontační otázky s cílem vyvolat konflikt. Danuše Nerudové se moderátor zeptal, jaké, v uvozovkách, podpásovky v průběhu kampaně dostala. A c) Zřetelně návodné otázky. Pan aktivista: "A je to zločin, nebo ne?" - říká. d) otázky implikující nutnost hodnocení. Ty se točily kolem bezpečnosti státu a hodnocení funkčního období Miloše Zemana. Pokud moderátor získal odpověď, která nemá hodnoticí charakter nebo nabízela hodnocení, jež je pro něj nepřijatelné, snažil se odpovídajícího k odpovědi dotlačit. Když Tomáš Zima hodnotil prezidentovo působení v oblasti bezpečnosti státu slovy - cituju: "Pokud samozřejmě se odehrává něco nepravého na našem území, tak prezident jistě je informován a jeho postoj by tady měl být mnohem razantnější." Moderátor si to vyložil jako kladné hodnocení a s útočně stoupavou intonací se ujišťoval: "Takže mu dáváte za pravdu?" - ptá se aktivista. Jinde poukazoval na relevantnost odpovědi. U Jaroslava Bašty - cituju: "To je, zdá se, vaše agenda, se kterou jste sem vstoupil a budete ji opakovat a ne odpovídat na otázku, podle všeho."

4. Prezidentský duel.

4.1 Inscenace, scénografické řešení. Prezidentský duel vysílaný před druhým kolem volby prezidenta 22. ledna 2023 byl umístěn do Panteonu Národního muzea a inscenován jako setkání tří osob u jednoho stolu. Pohledově seděl vlevo Petr Pavel, pohledově vpravo Andrej Babiš... No, neměl jsem tam lézt, neuměl jsem si představit, co tam tenhle aktivista předvede. Ale dobrý. Jsem rád, kde jsem, a jsem úplně v pohodě.

Mezi nimi ve středové pozici měl místo moderátor. - Aktivista. To tady není napsané. - Záběr jedné z kamer mírně zdůrazňoval podhled, jako by vytvářel iluzi vyvýšeného jeviště, a nabízel televizní divákům pohled z hlediště. Konfigurace nábytku a pozice účastníků u moderátora akcentovaly vzájemnou rovnost všech tří zúčastněných. Žádná pozice nebyla diskriminující ani prominentní. Dramatičnost přímého přenosu zvyšovalo občasné rozdělení obrazovky na dvě části, díky čemuž bylo možné sledovat oba kandidáty souběžně a zaznamenávat okamžité neverbální reakce na projev protivníka.

4.2 Nestrannost a stranění v Prezidentském duelu. Značný rozdíl byl patrný v expozici obou kandidátů. Moderátor otevřel debatu připomínkou nepřítomnosti Andreje Babiše v Superdebatě a Babišova nečekaného rozhodnutí se Duelu zúčastnit. Cituju: "Pane Babiši, o tom, že přijdete, vím několik desítek sekund. Doslova jste nás překvapil, když jste tak dlouho odmítal účast v České televizi. Co vás přimělo změnit názor?" Do odpovědi, kterou Andrej Babiš nabídl - a bylo to jeho první vystoupení - zasáhl moderátor dotazem: "Takže slova pana Graubnera vás přiměla přijít do debaty České televize?" Kterým jako by se ujišťoval, že dobře slyšel. Otázka byla položena s jemným náznakem ironie, úsměvu. No, tak redaktoři nás vždycky dehonestují. Oni jsou ti, kteří tady rozhodují o všem. Ne? Co říkal Klaus? "Vážení spoluobčané, média vám vyberou prezidenta a vy si ho zvolíte." A i tak bylo a měl pravdu. No, takže - otázka byla položena s jemným náznakem ironického úsměvu a fakticky znamenala zásah do Babišova vyjednávání tváře, v uvozovkách, tedy snahy zaujmout zamýšlenou roli. Když se Andrej Babiš ohradil proti přerušení a přidal poznámku o tom, že České televizi odpouští, moderátor nekompromisně a opět s úsměvem reagoval: "Promiňte, pane Babiši, ale nemáte co odpouštět." Vidíte? No, tady. Dobrý, ne? - Kandidát tím byl exponován jako nevěrohodný a nádavkem nepřátelský vůči České televizi.

Naproti tomu se aktivista, moderátor - to tady není napsané - na Petra Pavla obrátil s otázkou: "Před volbami jste varoval před nefér hrou. Stalo se podle vás něco takového?" Tím kandidátovi, Petru Pavlovi, umožnil posuzovat průběh kampaně, ohradit se proti billboardům, které vůči němu nebyly vstřícné. Vzápětí otázku v podstatě zopakoval - cituju: "Řekněte konkrétně, jaké nefér útoky máte za to, že se staly." A dále: "Volební kampaň musí být podle zákona o přímé volbě prezidenta čestná a poctivá" - ano, to byla, ze strany médií určitě - "a zejména se nesmí o kandidátech zveřejňovat nepravdivé údaje. Pokud si myslíte nebo jste přesvědčen o tom, že o vás byly zveřejněny nepravdivé údaje, budete se nějakým způsobem bránit?" No a potom pan moderátor trpělivě vyčkal, až kandidát zformuluje odpověď. Pak se Andreje Babiše zeptal: "Pane Babiši, máte příležitost se omluvit. Chcete toho využít, nebo ne?" Čímž stvrdil, že se zhodnocením kampaně předloženým Petrem Pavlem se ztotožnil. Vždyť je to jedna parta. Zvolenými otázkami, tím, že Petra Pavla nepřerušoval, nechal ho všechny odpovědi doříct a potvrdil souhlas s jeho hodnocením kampaně, vytvořil obraz kandidáta, který má takovou autoritu, že může kampaň, které se účastní, reflektovat a k formulování svých stanovisek si umí zjednat dost prostoru. Expozice duelu byla jednáním moderátora vychýlena směrem ke zdůrazňování nevěrohodnosti jednoho kandidáta - to jsem byl já - a věrohodnosti a autority kandidáta druhého.

Jistý rozdíl v přístupu moderátora k účastníkům Duelu je patrný v reakcích na jejich odpovědi. Zatímco Petr Pavel dokončil prakticky všechny repliky - ale to je tak vždycky u pětikoalice, že oni vždycky dokončí u České televize, bez přerušení - a jen zcela výjimečně ho moderátor usměrnil, výjimkou je věta mimo obraz určená zejména (zřejmě?) Petru Pavlovi: "Počkejte. Pane Babiši, prosím" Andreji Babišovi moderátor skáče do řeči, a to i s promluvami, které ho jednoznačně staví do pozice advokáta Petra Pavla: "Pane Babiši, není mým důvodem" - slovům není dost jasně rozumět - "hájit kohokoli z vás" - vtipkuje - "nicméně slyšel jsem rozhovor s panem Pavlem, kde hovořil o tom, že právě vyslání vojáků NATO na Ukrajinu by mohlo vést k rozšíření toho konfliktu, k eskalaci, a to znamená k pravému opaku toho, co tvrdíte vy." Vystoupení moderátora na obranu jednoho z kandidátů a fakticky převzetí jeho role - ano, to je pravda, že to byl souboj aktivistický moderátor České televize versus já - je v tu chvíli natolik neudržitelné, že i předmětný kandidát považuje za nutné do hovoru zasáhnout a pokusit se svou pozici obnovit, a to nejprve gestem, aniž (jímž?) jako by se hlásil o slovo, pak i slovy: "Já bych na to s dovolením reagoval."

Zmíněné - převážně jednostranné - přerušování replik Andreje Babiše mělo někdy až podobu mentorských pokárání, čímž dochází k infantilizaci kandidáta, jeho snížení do pozice káraného nezdárného dítěte. - Jo? To je, co? To je redaktor České televize. A to vás čeká, vážení! To vás čeká. Kde je Karel? Karel tu není. Toho to čeká příští rok. Tam už budu totálně kvičet, protože tam se uvidí, co za čtyři roky zdevastovali v této zemi. A Česká televize potom zase přiběhne a zase tam bude takovýhle aktivistický moderátor, jak to mají ve zvyku od roku 2017, 2021, 2022, 2024, stále. Proto nechápu, proč vůbec Souček za námi přišel včera na klub, co tam vlastně chtěl? Jako nechápu to. Ať si to nastuduje. A hlavně začne s kodexem.

Zmíněné, převážně jednostranné, přerušování replik, infantilizace. Babiš je vždycky blb, který v životě nic nedokázal, který ležel někde na chodníku a kolem šel někdo a zvedl ho. Káraného nezdárného dítěte. Říká tady aktivista: "Proč lžete, pane Babiši? Pane Babiši, tomu se říká demokratické volby." No prosím, to je ta jejich demokracie! Ano! Zde s jemnou ironií: "Já se vás ptám, pane Babiši..." Opět lehce ironicky. "Pane Babiši, víte, jak zněla otázka? To jsou jablka a hrušky." No vidíte.

Zajímavou výměnu mezi kandidáty na téma NATO a Pavlovo setkání s Gerasimovem - ano, pan prezident kdysi s Gerasimovem se bavili o těch válkách, když tam ty stíhačky se provokujou a tak dále - moderátor ukončil tím, že na sebe vzal roli obránce Petra Pavla a upozornil na Babišova setkání - ano, představte si. "Když už jsme u toho, kdo s kým jedná, tak vy jste v minulém týdnu od toho prvního kola voleb jednal s Jaroslavem Foldynou" - ten tu není - "který vítá ruské Vlky. A dokonce jste mluvil s docentem Skálou z KSČM, stalinistou, který se tady naopak zase vyslovoval a souhlasil a schvaloval invazi okupačních vojsk." Ano, nějaký náš blb v Děčíně, když jsme tam měli kampaň, tak tam nastrčil Skálu. A pan moderátor to hned tady řešil. Nonsens.

Stejně jako v případě Superdebaty v Duelu ze strany moderátora dochází ke kladení a) silně konfrontačních otázek s cílem vyvolat konflikt. "Miloš Zeman a Václav Klaus - je to polistopadový kartel, abych to chápal správně?" Ano. Ano. Ano. ODS a ČSSD měly oposmlouvu, ne? Tady to měly. "Jaké chyby vidíte v polistopadovém vývoji?" No, tak můžu odpovídat dneska, ale nevím, jako to bych asi jako... Na to jsem odpověděl v knížce přece.

Kdo tady po revoluci se nechal zvolit komunisty? Proč jste nešli ven na stáž zeptat, do Singapuru, místo kuponky? Proč jste si nevzali poradce? Proč jste všechno rozprodali? Proč tady odchází 300 miliard ročně? Proč nám tady téměř nic nepatří a teď to kupujete netransparentně nazpátek? Ne? O tom se můžeme bavit tady dlouho. Ale to nám samozřejmě naše veřejnoprávní média nepřipomínají. Nepřipomínají nám 17. listopad, jak to tady bylo, jak se skartovaly fajly StB, jak se údajně prodávaly lustráky a tak dále.

"Jaké chyby vidíte v polistopadovém vývoji?" No chybu vidím to, že jsme nenavázali na první republiku, na Masaryka, když jsme patřili mezi deset nejprůmyslovějších zemí na světě, že jsme zničili zbrojařský průmysl, že jsme byli největší výrobce zbraní 1937. Teď se to obnovuje, ale většinou tak, že se dodává nějaká stará plesnivá munice, kde někdo má tisíc dolarů marži na granát, který stojí 3 400 dolarů. A to všechno znáte. Na to se nikdo nikoho nezeptá. Návodné otázky. "Není rozdíl mezi panem generálem a stalinistou Skálou?" Otázky implikující nutnost hodnocení a znovu týkající se působení Miloše Zemana.

Tak závěr. Obě sledované předvolební debaty, Superdebata a Duel České televize, vykazovaly známky porušování principu nestrannosti a rovného přístupu ke kandidátům. Tak proč se někdo diví, že máme názor na Českou televizi, a čest všem výjimkám, ano, takový, jaký máme? Protože zásadním způsobem vždy ovlivňovala a nahrávala pětikoalici. Vždy proti nám bojovali. Vždy. A v případě Superdebaty se to projevovalo v rovině samotné dramaturgie pořadu - předem dané nerovné postavení účastníků - i v rovině chování moderátora. V Duelu byl nositelem oslabování principu nestrannosti právě moderátor aktivista. A stejně to zopakoval potom v září 2022, když byly komunální volby. Ne? Zase jich tam bylo pět za pětikoalici.

Autorům analýzy nepřísluší zjištěný výsledek hodnotit. Princip nestrannosti a rovného přístupu porušen byl. Je to důležitý aspekt jednání médií v oblasti zpravodajství a politické publicistiky, ale nemůže být prosazován mechanicky. Jistě si lze představit situace, kdy společenské klima, mravní dilema obsažené v tématu diskuse či jiná zásadní okolnost života společnosti mohou ospravedlnit porušení zmíněného principu. Zda takové výjimečné okolnosti ospravedlňující porušení principu nestrannosti a rovného přístupu nastaly, nebo jestli se v případě prezidentských voleb 2023 jednalo o standardní demokratickou proceduru, v níž byly povinnosti České televize nestrannost, rovný přístup zajistit, nechť vyhodnotí jiní. A hlavně, vážení spoluobčané, že tady nejde o toho prezidenta, tady jde samozřejmě o parlamentní volby. A tam jednoznačně při finálních debatách Česká televize v roce 2017 a 2021 debaty manipulovala, manipulovala je i v září 2022 v komunálních volbách a je velký předpoklad, protože to, co se tady navrhuje, je normálně sprostá korupce, že bude Česká televize věrně sloužit pětikoalici. Tak si to dobře pamatujte. A já myslím, že naši lidé nejsou hloupí a vidí, jak to u nás funguje.

Já jsem od kolegů opakovaně chtěl, aby dělali takový týdenní přehled. Dařilo se. Martin Vodička je po operaci, tak měli bychom se k tomu vrátit, abychom to vyhodnocovali, aby lidé věděli, že 5. 4. 2024 Události, komentáře, jak to proběhlo. Během duelu Kroužková skákala do řeči lehce agresivním způsobem především Juchelkovi, který se proti tomu musel sám ohradit. "Nenecháte mě mluvit, paní Kroužková! Skopeček tady neodpovídá na vaše otázky a říká si, co chce, a vy chcete, abych odpovídal a na něho nereagoval."

8. 4. 2024 Události, komentáře. Řezníčková. Moderátorka Řezníčková se zeptala, jestli Karel Havlíček neměl déjà vu strachu u prezidentských voleb, že zavede Korčok Slovensko do války. Narážka na výrok Andreje Babiše a Polska. Ano, Babiš, ten (nesrozumitelné) správný, jako. Babiš je za mír. Babiš nechce nikoho zavléct do války. Akorát to vypadá, že ta válka bude nadlouho. A kdo na tom vydělává, že tam umírají lidé a že zbrojaři vydělávají stovky miliard, to asi nikomu nevadí.

10. 4. 2024. Tady je náš oblíbený redaktor. Moderátor Vildumetzové nadměrně skákal do řeči. Přerušoval i Rakušana, ale zdaleka ne tolik jak Vildumetzovou. Někdy měla i problém říci jednu souvislou větu, aniž by ji Takáč nepřerušil poznámkou či dodatečnou otázkou. Vildumetzová přitom trpělivě vysvětlovala a od tématu neodbíhala.

11. 4. 2024 Interview, oblíbené Interview. Jonáš. Moderátor působil hned u úvodního tématu mimořádné schůze Poslanecké sněmovny zaujatě. Havlíčka mimo jiné požádal, aby vysvětlil přímé spojení mezi Petrem Fialou a tím, čemu vy říkáte organizovaný zločin. Organizovaný zločin založili ve Zlínském kraji. Jmenuje se to STAN. To je organizovaný zločin. Dozimetr. (Potlesk poslanců hnutí ANO.) Pan ministr vnitra, který hned vyměnil policejního prezidenta, který si dosadil lidi do rozvědky, kde měli kryptované telefony. Ano. Hydra zkorumpovaná. Tak, pane redaktore, škoda, že to nevíte. Tak kdyby to ten umňaukaný v Reportérech dával, tak možná pan redaktor by se to naučil. Moderátor také zmínil Babiše, no samozřejmě, jestli si nemáme počkat, stejně jako jsme si počkali u AB. U AB jste si nepočkali. Moderátor také zmínil kauzu Stoka. Ano, 2013, když jsme skončili druzí, tak k nám nalezli zkorumpovaní odéesáci do hnutí a my jsme si to nepohlídali v Brně, kde jsme zrušili celou organizaci, a v Pardubicích stejné. Ano. Někteří odééesáci, co přišli, byli fajn, někteří kradli, ale my jsme se jich hned zbavili. A co to řeší ten pan moderátor? U téma války na Ukrajině se moderátor zeptal Havlíčka, jestli to, že Česká republika sežene munici, je prodlužování války. Moderátor později řekl, že jestli v tom, co Karel Havlíček říká, není nutná porce defétismu. Řeč přišla také na schůzku s Pavlem o důchodové reformě. Moderátor se na úplném konci zeptal, jestli když teď AB mluví o snižování věku odchodu do důchodu, jestli to není sci-fi? Není! Takže to je ta objektivita, to je ten jejich etický kodex. Neskutečné.

11. 4. Řezníčková. Moderátorka - zase stále ty Události, komentáře, nevím, proč tam chodíte vůbec - moderátorka působila provládně. Jedna taková chvíle byla, když k projevu Kotena o tom, že v kampeličce jsou lidé, kteří radí Fialovi, uvedla, že zase Růžička radí Agrofertu. To je, co? Růžička, to je hlavní mafoš. Ten pomáhal všude - Bakalovi, Chovancovi, Sobotkovi a údajně, když jsem šel do Ameriky, ten umí zařídit články i v Americe. A je pravda, že Růžička s Radkem Pokorným, ano, až když jsem nezjistil, pomáhali Agrofertu kdysi dávno. Ale to je zajímavé, že ten redaktor, jak to tady jako všechno... Oni mají ty argumenty, ne? Ne. Růžička asi - ne asi, ale poradil panu premiérovi, aby šel do té kampeličky, kde se tunelovalo, praly prachy, kradlo, okrádali Ukrajince a kde pan premiér uložil ten milion, ne? A dneska mu radí. Vždyť to je jeho strategický, všechny určitě ty věci, to dělá Miloš, tak ten je schopný.

Dále také u tématu Dozimetr moderátorka zmínila kauzu hejtmana Krkošky. Moderátorka také nenechala Nachera bezprostředně reagovat na útok Richterové, ale dala slovo Lacinovi. No prosím.

14. 5. 2024 Otázky Václava Moravce. Moravec působil provládně, jak je zvykem, tady píšou naši analytici. Schillerové i Středulovi často skákal do řeči a přerušoval je, zatímco Jurečkovi skákal do řeči méně. Zaujatost byla také patrná z otázek, které pokládal. Jo, takže tady to máme ještě i nějak, dneska jsem si všiml, že to má být barevné, takže to první bylo nekorektnost chování moderátora, žlutá je nízká, střední je oranžová, červená je vysoká, černá extrémní. Manipulace se to jmenuje, vážení spoluobčané. Manipulace. No. Takže teď mám tady oranžovou, to je střední manipulace.

17. 4. 2024 Události, komentáře. Oblíbená naše Kroužková. Moderátorka hned v úvodu ostře zaútočila na Jermanovou, jestli chce informace zveřejnit, aby je Rusové znali a mohli toho využít. Informace o muniční (nesrozumitelné). No nechce. My chceme jenom, aby se nekradlo u nás, aby se nedávaly zakázky z ruky a aby se ty granáty pro Ukrajince neprodávaly prodražené, když kdysi stály 900 dolarů a dneska stojí 3 400, 4 000 a 5 000. To chceme, aby někdo Ukrajince neokrádal, vážená dámo. Jo? Moderátorka vlastně tu munici, o tom to tu slyšíme od 1. 2. Ne? Miliony přijdou. No tak teď sekta Respekt zveřejnila reportáž, že konečně tam něco přišlo. No. Akorát nikdo nenapíše, že to je munice z členského státu NATO a proč to ten členský stát NATO nedodal přímo těm Ukrajincům a nějaký obchodník si tam to nabalil. Ne? Slovíčkaření. Pamatujete, když jsme se tady dohadovali a Demagog se k tomu vyjadřoval? No, cesta do Bílého domu, to bylo jako že cesta do Ameriky, tak se to bralo. Cesta do Bílého domu pro mě neznamená, že ten zbrojař, co tam byl na večeři s panem premiérem, byl v Oválu. Nebyl. Ne, oni byli na té večeři. Echo to zveřejnilo. Ale slovíčkaření. Vždycky z nás dělají pitomce.

No, takže my určitě nechceme, aby Rusové něco znali, a samozřejmě normální by bylo dodat munici, potom o tom mluvit. No, tak od února se o tom mluvilo, teď údajně nějaká přišla. Ale nechápeme, proč je to netransparentní. Konečně aspoň víme, že tu munici, která bude placená z českého rozpočtu, dodá česká firma. No tak aspoň něco.

Lochman uvedl, že ANO má Králíčka v čele kontroly Vojenského zpravodajství. Celkově byla z otázek vůči Jermanové patrná zaujatost. No.

Potom tady máme, jo, tady jsme jeli tu kampaň, ty důchody. 22. 4. Dvacet minut Radiožurnálu. Moderátor tématu jednání o důchodech se v jednu chvíli opakovaně doptával na vliv Babiše na rozhodnutí. Dále se moderátor Karla Havlíčka zeptal, proč Babiš ve svém podcastu tvrdí, že hnutí ANO bylo vždycky proti zvyšování věku pro odchod do důchodu, když to není pravda. No, byli jsme. Jen blbec nemění názory, jak říkal prezident Zeman. A s časem se učíme. Já se učím každý den.

No, takže co oni tady hrají? Oni tady vlastně hrají, že Babiš všechno rozhoduje. Teď to hrají zase s tou frakcí. Přitom všichni dobře vědí, že o té frakci, odchodu z ALDE, Renew, rozhodlo naše předsednictvo. Naše předsednictvo to rozhodlo. Ano, až na druhý den se odešlo, ale oni zase to hrají - Babiš rozhodl a naši europoslanci, stále ten Babiš rozhoduje. Přitom vy tady dobře víte, že nerozhoduje. Nerozhoduje. Že i když Babiš si například přál nějakého senátora v Praze, tak krajská organizace to zabila. No. Ale to tady nebudu řešit.

Takže co tady máme? Jo. Střední manipulace. 24. 4. Události, komentáře. Jak jinak? Moderátor Takáč klasicky skákal všem do řeči, nejvíce paní Balaštíkové. Již na začátku se zeptal, proč si hnutí ANO nestojí za tím, co na Hradě řeklo, a následně skočil poněkolikáté Balaštíkové do řeči s otázkou: "Kde je to zpochybnění odchodu věku do důchodu? Nic jste nezpochybnili." No zpochybnili jsme, pane redaktore. My jsme měli zápis, který jsme odmítli, protože Karel je slušný a Alenka taky a zkrátka si nedovolili říct na té tiskovce panu prezidentovi, že to tak není. A potom když to napsali do zápisu, tak jsme řekli, že ne. No, a ten to nechtěl opravit a tím to skončilo.

Ale vůbec, my jsme rádi, že pan prezident se stará. Mohl důchodcům pomoci. Mohl dát veto na to, jak nás trvale okradli o tisíc korun měsíčně. Trvale, navždy. Takže my určitě budeme rádi s panem prezidentem spíše debatovat o zahraniční politice, ale tady ten útok na důchodce, který začal okamžitě po nástupu této vlády, vzali jim ty slevy a všechno. Všechno je drahé, léky, bydlení, daně, všechno. Likvidují všechny, nejenom důchodce.

Takže tady máme dále, nízká manipulace, zase tady máme pana Kroce. Kroc se zeptal Procházkové, zda hledání shody u zákona o eutanazii a paliativní péči nebude problém, když vidí, že hnutí ANO nechce spolupracovat s koalicí na penzijní reformě. A jaká je to penzijní reforma? To žádná není. Měl by si to nastudovat, pane řediteli Zavorale. Proč chtěl na školení. Co to je? Jaká reforma? Co jste tady udělali s důchodci? Řekli jste jim, že budeme - tedy já už jsem důchodce, ale ti zaměstnanci, vážení spoluobčané, budete pracovat déle a za méně peněz. Teď jsme dostali 11,87 na den. Přitom si vzpomeňte, tady mával nejhorší ministr práce a sociálních věcí Jurečka nějakým grafem, že kolik nám dá. I tak to nevychází. Zase lhali. A přitom mají stovky miliard dalších výnosů z daní a z inflace, kterou způsobili.

No, střední manipulace. Zase Takáč, Události, komentáře. Moderátor působil zaujatě vůči Vondráčkovi především u tématu jednání ANO s koalicí, když se ptal Vondráčka, jestli je zápis z Hradu vylhaný, kde působil velmi zaujatě, stále na Vondráčka dorážel a nechtěl se hnout z tématu. Ale my jsme ten zápis ukazovali. Ne? Tam někdo z Hradu poslal zápis a Karel napsal, že ne. Ukazovali jsme maily. No ale to samozřejmě Česká televize vymlčí.

Manipulace střední, oranžová barva. Interview z 26. 4. Jonáš. Tento díl byl ze strany moderátora dost kritický. Moderátor často skákal do řeči a otázky často posouval podle svých významů a názorů. Narážel na to, že byl AB o Velikonocích na dovolené. No představte si, co si ten Babiš dovolil! On byl o Velikonocích na dovolené. No skandál! Citoval odborníky, to jsou ti jejich odborníci. A vážení spoluobčané, vždy si zjistěte, kdo je ten odborník, kdo ho platí a kdo ho vychoval, odchoval. To je ten systém od revoluce budovaný. Jo? Takže Babiš byl na dovolené, citoval odborníky, kteří pracují pro vládu a pro Petra Pavla a také Macuru dokonce. Představte si to. Na Juchelkovo vysvětlení, jak probíhala schůzka na Hradě, odpověděl, že má dojem, že to tak není. No jistě, tak on to ví. V momentě, kdy odcitoval Macuru, že prý hnutí prokaučovalo ukázat, že jde o budoucnost země, to necháme bez komentáře, takových Macurů a těch dalších, to jsme viděli x, jo, ti bezvýznamní se stali významní a potom se nějak probudili, měli špatné ráno a zjistili něco jiného. Ale to není tady, že jde o budoucnost země. Řekl následně moderátor, že to je obraz, který hnutí ANO dává společnosti. Ne, hnutí ANO je tady pro lidi. A my jsme byli ve vládě a my jsme tady dali dokopy finance, snižovali jsme daně a dělali jsme pro lidi velice konkrétní věci. Na rozdíl od koalice, která všechno ničí tady. Jo?

A představte si, že Juchelka, náš Aleš Juchelka, ve druhé části debaty už musel několikrát označit Českou televizi za bulvár.

Střední manipulace, 26. 4. zase Události, komentáře, zase naše oblíbená Kroužková. Tato debata působila spíše tak, že tam seděla Kroužková společně s Bendou proti Karlu Havlíčkovi. Moderátorka opakovaně silně skákala Karlu Havlíčkovi do řeči, občas to mohlo na někoho působit lehce agresivně. Nicméně toto chování je u Kroužkové opakované. Moderátorka neustále opakovala stejné argumenty, že hnutí ANO nic nezpochybnilo a že se ohradilo v momentě, kdy se AB vrátil z dovolené. No, oni snad mají manuál všichni, to je normálně jedna agentura, ne? A vybraná média jako - přitom je to lež a ukazovali jsme na to zápis. Jasně. Posouvala otázky do jiných významů, podobně jako v dnešním Interview moderátor Jonáš. K Bendovi se kriticky zachovala pouze jednou, a to opravdu velmi minimálně. Benda opakoval podobné argumenty jako moderátorka. Za tuhle debatu již mnohokrát opakovaná věta o dovolené padla, no skandál, Babiš byl na dovolené, celkem hodněkrát. Benda dále řekl, že kvůli AB nefunguje Poslanecká sněmovna, a Benda - není tady - řekl, že Andrej Babiš je nekontrolovatelná a nevyzpytatelná osoba. Představte si. Dále bylo zjevné, že v momentě, kdy - a dneska, vážení, obstruuju, aby bylo jasné, kdybyste zase křičeli. My určitě chceme zabránit této korupci, zabránit, aby lidi platili korupci České televize a Českého rozhlasu pro pětikoalici, která se tady chce zabetonovat navždy. Takže já jsem nekontrolovatelná a nevyzpytatelná osoba.

Dále bylo zjevné, že v momentě, kdy Karel Havlíček začal kritizovat současnou vládu, tak se ho moderátorka začala snažit utlumovat a přecházet k jiným tématům. Mezitím Benda reagoval po svém. Karel Havlíček řekl, že se zástupci hnutí ANO často vyjadřovali jasně, jaký postup mají k zvyšování hranice věku odchodu do důchodu. My jsme to řekli jasně. Žádná reforma není. Tahle vláda je nepřátelská vůči všem občanům naší země. Já se ještě divím, že někdo vůbec volí tu koalici SPOLU, ano, protože i ti zaměstnanci půjdou do důchodu, a obrali vás o peníze a chtějí, abyste pracovali déle. No a my to nechceme. My jsme řekli: strop je 65 a vrátíme tu formulu, vážení. Všechno, pokud se dostaneme do vlády, znovu změníme. Nenecháme ničit životy občanů České republiky. Takže Benda reagoval po svém a bylo to explicitně řečeno v mnoha médiích a zápis z Hradu přišel až po několika dnech. Ano, tam byly Velikonoce, takže to byl myslím Zelený čtvrtek a ten zápis přišel někdy v úterý po Velikonočním pondělí. A potom jsme reagovali.

Takže pan Moravec. Manipulace vysoká, poprvé tady mám červenou. Pozor, červená je tady. Tvůrci Otázek Václava Moravce oslovují napřímo politiky, které chtějí do pořadu pozvat. Pokud preferujeme jiné zástupce, než je jimi předvybraný, osloví raději SPD. Výborně. Ale pan předseda Okamura tam snad ještě nebyl. Ten si stále stěžuje.

Manipulace oranžová, střední, Moravec. Moderátor působil provládně, 5. května. Viditelně více šil do zástupkyně opozice, poslankyně SPD Pošarové. U tématu migračního paktu zmiňoval Babiše - jak jinak? - a ptal se Jourové, jestli se považuje za vítače. Ano. Ursula von der Leyen je vítač, ale k tomu se ještě dneska dostanu. Jak označuje Andrej Babiš členy Komise. Moderátor se později ptal Jourové, co bude znamenat, pokud budoucí vláda nebude migrační pakt dodržovat. No ti migranti se vůbec neptají na ty vaše pakty. Ty jste pozvali a ti jedou. Tématy bylo členství v EU, migrace, protiruské sankce a volby do Evropského parlamentu. Tak.

Tady máme 6. května, střední manipulace, oranžová, Kroužková. Moderátorka vedla ostřejší debatu. Moderátorka u druhého tématu o ministru pro vědu a výzkum zmínila paní Malou z hnutí ANO, která také měla kauzu během toho, kdy byla ministryní. Nacher zde paní Malou hájil, že je to sice pravda, ale ona hned z postu odešla. Prvním tématem byl odchod odborářů z jednání tripartity. Nacher uvedl, že to pouze ukazuje na to, jak tato vláda jedná se všemi, kdo s ní nesouhlasí. V této debatě byl přítomen Ďurčo, který po tomto tématu debatu opustil. Druhým tématem bylo nenastoupení Tuleji na post ministra pro vědu a výzkum. Nacher stál za názorem, že by tento post mohl být zrušen. Samozřejmě je to zbytečné. My jsme to zvládali s Karlem Havlíčkem a mohli klidně ušetřit.

Manipulace nízká, 7. května, Události, komentáře, aktivista Řezníček. Moderátor skočil do řeči Bělicovi, jestli náhodou právě jeho kraj nepolitikaří. Kupka argumentoval, že převedení peněz do rozpočtového určení daní je nejlepší způsob, jak do krajů nasměrovat více prostředků. No tak pan Bělica tu není, ale vážení, tahle vláda po tom, co vzala peníze všem, teď chce brát peníze i některým krajům. A Moravskoslezský kraj má přijít o 800 milionů. Takže Kupka, ten se vypracoval z mluvčího až na ministra, tak ten mluví krásně, že je to nejlepší způsob, jak do krajů nasměrovat více finančních prostředků. No je otázka, do kterých. Bělica naopak zdůraznil, že délka silnic není jediným ukazatelem, a zpochybnil objektivitu kritérií. Grolich podpořil nový přístup, který měl eliminovat historické nesrovnalosti mezi kraji.

Manipulace červená, 9. května, Peroutková. Moderátorka dala Vondráčkovi problematickou otázku, kdy uvedla, že to vypadá jako kdyby si ANO vybralo korespondenční volbu jako téma kulturní války, a ptala se, jak ji Vondráček přesvědčí, že se nesnaží delegitimizovat volby. Jinak byla poměrně korektní. No prosím. Jediným tématem diskuse byla korespondenční volba. No tak korespondenční volba je jasná, o tom jsme mluvili, že už dneska dělají kampaň. Lipavský má pod sebou velvyslance, pětikoaliční poslanci jezdí za naše peníze po celém světě, potkávají se s našimi krajany a už dělají kampaň na příští rok. Ne? Vždyť jde o koryta. Samozřejmě oni musejí zůstat na těch pozicích. Co by dělali, pane bože?

Střední manipulace, oranžová, Otázky Václava Moravce. Moravec skákal tradičně do řeči všem hostům, ale zcela nejvíce panu Havlíčkovi a druhému opozičnímu politikovi Rozvoralovi, SPD. Zároveň Moravec nechal Bartoška skákat Karlovi Havlíčkovi do řeči. Jinými slovy, koaliční politici měli opět volnější prostor. V první části debaty Karel Havlíček s Bartoškem si vzájemně oponovali z důvodu jednacího řádu v Poslanecké sněmovně, kdy Bartošek útočil na opozici, že blokují Poslaneckou sněmovnu. No tak to jsme se naučili od vás. Pamatujeme na EET. Karel Havlíček, tady to říká, připomněl, že minulá opozice v čele s ODS, a pan premiér Fiala tehdy řekl, dělala obstrukce rok a půl kvůli EET. Dále připomněl výrok Fialy z minulého volebního období, kdy označil hnutí ANO, že znásilnili jednací řád Poslanecké sněmovny, a momentálně dělá v podstatě to, co dříve kritizoval. Karel Havlíček v další části ostře útočil na Michálka, že po osmi letech s následným covidem neměli tak vysoký dluh jako současná vláda za tři roky.

Potom 13. května, manipulace nízká, žlutá, ČT, Radilová. Moderátorka se v jednu chvíli, kdy Nacher reagoval na výtku Nového ohledně výdajů za covid, pokoušela přerušit Nachera, který se ale nenechal, a tak ho raději nechala mluvit. Následně také dodala, že podle NKÚ ne všechny výdaje šly na pomoc s covidem. Prosím vás, to NKÚ, ta zpráva o tom covidu, nevědí vůbec, o čem mluví. Já myslím, že paní Schillerová to vysvětlila už stokrát.

Tak. 15. května, manipulace žlutá, nízká, Kroužková. Na konci diskuse, kdy Havlíček dal výzvu, aby všichni politici dali výzvu, aby lidé nenarušovali kampaň svých oponentů, to naši voliči nikdy nedělali, pokud si pamatuju, naopak, sami jsme si toho zažili dost, se moderátorka nevhodně zeptala, jestli se to týká všech voličů i voličů hnutí ANO. No prosím, zase dehonestace, vysmívání.

Manipulace střední, oranžová, 16. května, Peroutková. Moderátorka občas skočila hostům do řeči, měl jsem pocit, že Hlaváčkovi pokládala zaujaté otázky, jestli Hlaváček necítí spoluodpovědnost, když... Hlaváček? Asi... Nebo Havlíček? Možná to je překlep - necítí spoluzodpovědnost - to bude asi Havlíček - když kritizuje Fialu. Následně Havlíčkovi moderátorka skočila do řeči. Inflace započala už za vlády AB. No určitě, paní redaktorko. Určitě. Tak já jenom připomenu, že my jsme inflaci srazili v listopadu 2021, i v prosinci. A jak jsme ji srazili? Že jsme DPH na elektřinu, teplo a energie snížili z 21 % na nulu. Proto byla negativní inflace, proto v prosinci 2021 byla inflace asi 5,3 a potom to vystřelilo. Takže inflaci způsobila tahle vláda! Tahle vláda způsobila inflaci. Tím, že nechala vydělat svým kámošům v energiích stovky miliard, jo? Tak škoda, že to paní redaktorka neví.

Žlutá, nízká manipulace, Jonáš, Interview. Jonáš na každou věc, kterou uvedl Karel Havlíček jako výtku směrem k vládě, tak uvedl nějakou jinou věc, kterou udělalo hnutí ANO. To je dobrý, ne? To je přesně podle kodexu. Samozřejmě dělám srandu. Samozřejmě že je to porušování kodexu. V předposledním tématu Jonáš zmínil, že by si AB měl ověřovat informace, které sděluje. No, AB si je ověřuje, AB to má vyzdrojované, pane kolego. Karel Havlíček na to reagoval, že by to samé měla dělat i média. No.

Manipulace červená, vysoká, Události, komentáře 22. května. Oblíbená Kroužková. Moderátorka chtěla po Juchelkovi, aby řekl, zda Růžičkovo vyjádření na Twitteru není také dezinformace. Ano, všechno, co my říkáme, je dezinformace a všechno, co říká pětikoalice a Česká televize a Český rozhlas, jsou správné informace. Ne? To jsme tady zažili dlouho, přes 40 let. Až přespříliš na sílu to tlačila do debaty. No... (Listuje v podkladech.) Ty brďo, to je samá červená. Tak jdeme dál.

28. 5. Události, komentáře, Takáč. Moderátor hned v úvodu dal manipulativní otázku, kdy použil zbytečně příkrá přídavná jména před slovem schodky. Hned poté položil opět manipulativní otázku: takže sedět s nohama v teple a nepřipravovat se na horší? Později, když dal Takáč otázku Juchelkovi na věk odchodu do důchodu, nenechal Juchelku domluvit a začal mu skákat do řeči. Když Juchelka vysvětloval, že ANO změnilo názor, Takáč citoval vyjádření AB z 2016. No škoda, že Česká televize necituje pana Fialu za poslední léta, a ostatní. Takáč citoval vyjádření AB, tak se Takáč zasmál a řekl - ono se něco změnilo? No, nezměnilo asi.

29. 5. Střední manipulace, Peroutková. Moderátorka první části skočila Vondráčkovi do řeči a řekla: nemyslíte si, že na tom nesete vinu? Narážela na dnešní justiční stávku. To je jako neuvěřitelný. My jsme na to vydali knížku, co my jsme udělali ve vládě. My jsme navyšovali platy, my jsme zrušili superhrubou mzdu, aby lidi dostali více peněz. Tak já nevím, o čem to je, co jsou to za otázky? Ne?

28. 5. ČT Devadesátka, Radilová. Kolovratník měl výrazně kratší dobu na přednesení svých argumentů než Bartoš. Kolovratník se ke konci debaty dožadoval, aby mohl vznést dotaz, moderátorka mu to z časového důvodu, jak sama uvedla, neumožnila.

2.6. Ne, pardon, 3. 6., Takáč. Moderátor v úvodu zopakoval o tématu výdajů za covid nepravdivé tvrzení, že NKÚ řekl, že 90 % navýšených nákladů nesouviselo s covidem. Samozřejmě že souviselo. A komu jsme dávali ty peníze? Lidem jsme to dávali! Však paní Schillerová to říkala stokrát. Nacher toto tvrzení vyvrátil. U tématu peněz pro školství dal Nacherovi manipulativní otázku: vy byste těch 30 miliard ministru školství přidali, kdybyste vládli? My jsme plnili program, vážení kolegové z České televize, my jsme totiž měli nějaký program, my jsme měli nějaké programové prohlášení vlády, které jsme vyhodnocovali. Tahle vláda nejenom že zradila voliče, že lhala, nic nesplnila, ale ani nikdy žádný program nevyhodnocuje, protože jejich program bylo co? Antibabiš. No, takže tam není ani co vyhodnocovat. No, takže asi tak.

Vysoká manipulace - 6. 6. Aha, a už jsme tady. Takže to je Superdebata před evropskými volbami, Peroutková. Chudák Karel. Moderátorka působila silně provládně. V první části debaty, když pětikoalice útočila na hnutí ANO a především Andreje Babiše - jak jinak? -, nechala moderátorka politiky volně mluvit a kritizovat. Zároveň opačně koaliční politiky nechala reagovat na kritiku, když se sami ozvali, nejvíce Fiala. Moderátorka Karla Havlíčka nenechala často vůbec reagovat na útoky - to je klasika - a přešla schválně rychle k jinému tématu. No, klasika. Řezníček, září 2022. Vždyť to známe, ne? Moderátorka také panu Havlíčkovi často skákala do řeči, nejvíce ale Okamurovi, který dostal ze všech nejméně prostoru. U téma migrace začala moderátorka citovat jeden komentář, a to u Andreje Babiše, z 1. 6., Migrační pakt EU - obrovská zrada. Ano, to je zrada, to je pozvánka. A v reakci na to začala hovořit o tom, že jediní europoslanci, kteří hlasovali pro migrační pakt, byli europoslanci za hnutí ANO. No, to o tom nevím, jedině ti, kteří nás radili, ale ti už tam nejsou. Nezmínila ani, že se jedná o bývalé europoslance. No, tady to je. Často posouvala otázky do svých významů a působila trochu arogantně v momentech, když právě utínala opoziční hosty, aby nemohli reagovat na kritiku. No, takže vážený pane řediteli, když tedy chcete víc peněz, já chápu, a já znovu opakuju, že je to korupce, takže zase bude předvolební debata nějaká do krajů a zase tam za koalici SPOLU budou tři místo jednoho, ne? Klasika. Tak asi tak.

10. 6. Červená, manipulace vysoká, Interview, zase Takáč. Moderátor působil velmi provládně, často skákal Karlovi Havlíčkovi do řeči, dával mu manipulativní otázky, nenechával ho domluvit. No úplná klasika.

10. 6. Nízká, žlutá, Události, živý rozhovor s Klárou dostal aktivista Řezníček. Moderátor v dotazu nevhodně konstatoval, že se Dostálová dosud neprofilovala jako odbornice na EU politiku. Neskutečné. Vždyť byla ministryně pro místní rozvoj. Kdo byl největší odborník na čerpání evropských fondů? Kdo vždycky sehnal peníze? No a tady aktivista normálně tohle drze tvrdí. Ne? Neskutečné.

Oranžová, manipulace střední, 11. 6., aktivista Řezníček. Moderátor působil celkem silně provládně. Skopečka nechal volně mluvit a reagovat na ostatní hosty. Moderátor skákal do řeči nejvíce především Nacherovi a v druhé části debaty položil manipulativní dotaz, jestli si bude hnutí ANO znovu přát Ursulu von der Leyen v čele Evropské komise, když AB před pěti lety von der Leyen gratuloval na Twitteru a podpořil ji. No ano, samozřejmě jako premiér, všichni tak gratulovali. Ale my jsme aspoň zabránili, aby ten šílenec Timmermans tam byl nebo Weber, jo? A mimochodem tedy, volba předsedy Evropské komise je tajná, takže nevím, co jsou to za otázky. Nacher uvedl, že by pro ni nehlasoval, ale že nechce odpovídat, protože není europoslanec. Moderátor mu ten dotaz - aktivista Řezníček - znovu položil arogantním způsobem ještě třikrát i přesto, že Nacher odpověděl už na začátku. Ostatních hostů, kteří nechtěli konkrétně jmenovat, kdo bude v čele Komise, se už moderátor znovu nezeptal. No, jak jinak. Tedy pane řediteli České televize, tak zkuste zjistit, jestli vaši tihle někteří aktivističtí dodržují etický kodex. Váš etický kodex.

Jdeme dál. 10. 6., žlutá, nízká manipulace. Moderátorka Kroužková se u tématu zdvižené pravice Turka zeptala Kovaříka na názor. On řekl, že účet vystavili voliči. Moderátorka řekla, takže je to legitimizace. Aha? Dále u tématu prosazování programu v Evropském parlamentu dala Kovaříkovi manipulativní otázku. No, jak jinak?

12. 6., oranžová, zase Kroužková. Moderátorka hned na začátku debaty komentovala reakci paní Jermanové na výsledky voleb a také se Jermanové dotázala, co by říkala na to, kdyby ANO nevyhrálo, což byla nevhodná otázka. Neuvěřitelné. No to je stejné, jak aktivista se mě ptal, že bude třetí světová. Asi si to někdo přeje tady.

13. 6., manipulace červená, Takáč. Hosté byli koaliční politici Dvořák s Bendou. No, tady nic moc není napsané.

Nízká manipulace, 14. 6., Devadesátka, Václavek. Moderátor na Maška u tématu žhářského útoku v Praze dorážel, proč je pro něj tak obtížné vzít napojení Ruska jako fakt. Jinak byl ale poměrně korektní. No prosím. Jedeme dál.

Nízká manipulace, 17. 6., žlutá, Takáč. Moderátor nejvíc skákal do řeči Kovaříkovi a dal mu také o něco méně prostoru.

Střední, oranžová manipulace, 19. 6., Události, komentáře, aktivista Řezníček. Řezníček hned na začátku, co se do debaty připojil Kolovratník, tak mu skočil do řeči, když se snažil reagovat na to, co řekl Síkela. Moderátor ho nenechal reagovat. Síkela měl viditelně větší prostor pro vyjádření argumentů v debatě, než měl pan Kolovratník.

Červená manipulace, 20. 6., Devadesátka, Fojta. Moderátor dal manipulativní dotaz, když se zeptal, jestli by něco změnilo, kdyby opoziční poslanci a veřejnost dostali informace dříve. Jinak byl korektní.

Střední manipulace, oranžová, 21. 6., Události, komentáře, Peroutková. Moderátorka hned na začátku převedla slova, co naznačil Michálek, za strašení. Ze strany hnutí ANO nebyla příčina té rozpolcené situace. Ožanová hned reagovala, že není dobré nazývat demokratickou diskusi strašením.

23. 6., nízká manipulace, Otázky Václava Moravce. Moderátor často skákal Juchelkovi do řeči a řekl, že za covidu se práškovalo s penězi, a zpochybňuje to NKÚ. To je neuvěřitelné. Práškovalo s penězi. Fakt, jo? Aha. To je zajímavé. A kdo tady dal do pořádku veřejné finance, jak jsme my zdědili? My jsme skončili 2021 se zadlužením vůči HDP nižším, než jsme začínali v lednu 2014. Po tom, co tady pětikoalice, a to byla ještě vláda Nečase s geniálním ministrem financí Kalouskem, který nasekal 690 miliard dluhů, ano, a vystoupalo to někde z 28 na, já nevím, 44. Tak tady nám někdo vyčítá, že jsme lidem dali peníze. Přitom pamatujete, že opozice stále křičela: dejte víc, dejte víc! Ano? Ta videa, všechno je. Ale to vám Česká televize samozřejmě nepřipomene. Nepřipomene. Kde jsme to... (Hledá v materiálech.) 23. 6., ano, to je to práškování peněz. A zpochybňuje to NKÚ. No, tak jako - kdo je šéf NKÚ? No to je bývalý poslanec za ČSSD, ne? Tak to tam - který často dělá politiku, ne? Proč nekontroluje Českou televizi to NKÚ? Nevíte náhodou? A další instituce? Všechno by mělo být kontrolováno, kde platí lidi daně, a instituce, které žijí z daní občanů.

23. 6., Otázky Václava Moravce. Moderátor skákal často do řeči, jak je jeho zvykem. Také měl ministr Hladík, měl více prostoru na odpovědi a reagování nežli pan Brabec. V závěru se zeptal Brabce, proč není ochoten přijmout argument, že roste počet zemí se zálohovým systémem.

Tady jsme. 24. 6. 2024, střední manipulace, Události, komentáře, oblíbená Kroužková. Moderátorka opakovaně upozorňovala, že hnutí ANO si na pořad neudělalo čas. No neudělalo! My nejsme vaši podřízení! Já se vůbec divím kolegům, že tam chodí, do Událostí, komentářů a Interview. Vždyť to tohle tady, kdybychom to četli, od nástupu této vlády a ještě od roku 2021 nebo, nevím, za posledních 10 let, co jsme vznikli, tak to tady budu číst měsíce, ty vaše manipulace. Měsíce! Tak to je! A pokud to někdo nevidí, tak je slepý! Jo? A proč jsme tam měli chodit? My jsme oznámili tu frakci, kdy jsme chtěli my. Opakovala to několikrát. No a potom následuje debata v Událostech, komentářích, kam jsme samozřejmě zvali zástupce hnutí ANO znovu. Měli jsme zájem dát prostor jejich europoslancům. Ale my jsme vám neměli co říct! Poté, co ani jeden z nich nemohl přijít ani se s námi spojit, tak jsme měli zájem přivítat alespoň někoho z politiků, třeba činných v českém parlamentu, protože přesah evropské a české politiky je jasný. Fakt, jo? Aha. Takže bohužel hnutí ANO nepřijalo pozvání do Událostí, komentářů. Nepřijalo, no. Já nevím. Znovu se divím, že tam někdo za nás chodí, ale to je jiné téma.

25. 6., červená manipulace, vysoká, Události, komentáře, Takáč. Moderátor se choval silně provládně. Začal například tím, že parafrázoval slova AB, ne?, Andrej Babiš, o dodávání prodražených zbraní. Zeptal se, zda je to nějaký balonek, případně ať Vondráček konkrétně jmenuje, kdo prodražuje. No prodražuje ten dealer, který to kupuje za 2 400 dolarů, ten granát, 155milimetrový, a hrubá marže je 3 400. No. Tak co je na tom nejasného jako? Proč se nezeptáte, jak to je? Se ptá, pan Takáč. Jo? Vůči Vondráčkovi přistupoval mnohdy arogantně, agresivním způsobem skákal do řeči a snažil se Vondráčkovi neustále oponovat, případně opravovat ve prospěch Decroix. Například v momentě, kdy Vondráček kritizoval, že v rámci muniční iniciativy nedostávají odpovědi. Ano. Takáč znovu skočil do řeči a prohlásil, že Metnar už odpověď dostal. No nedostal. Já jsem jednal osobně i s paní ministryní, jo? Moderátor několikrát arogantně opakoval, že Vondráček neumí prý odpovědět na otázku, a také Vondráčka utnul, aby nechal mluvit Decroix. Pan Vondráček si sám během debaty musel stěžovat na skutečnosti, že mu Takáč skáče neustále do řeči a Decroix nechává volně mluvit. V jednom v momentě debata mohla vzbuzovat pocit hádky primárně mezi moderátorem a Vondráčkem. Tak já nevím, proč tam chodí, ne?

Zase, 26. 6., červená manipulace, zase Takáč. Takáč několikrát opakoval, že v Poslanecké sněmovně se mám mluvit k věci! No představte si. Ještě nám budou říkat, kdy máme mluvit, kam máme chodit mluvit a máme mluvit k věci, no. Takže já si tady budu říkat, co já chci, podle řádu této Sněmovny. Jednacího řádu. A nějaký redaktor mi nebude vykládat, co tady můžu a nemůžu. Podle jednacího řádu. No, tak si ho nastudujte, pane redaktore. A neustále to Juchelkovi předhazoval, i když Juchelka vysvětloval, že například když má někdo přednostní právo, tak nemusí mluvit pouze k dané věci, ale může reagovat také na aktuální věci. No a co tady bylo v minulosti? Kdo tady četl knížky a tak dále? To oni neudělají takovou reportáž, jo?

1. 7., červená manipulace, Řezníčková, Události, komentáře, to je oblíbený pořad. Moderátorka jednak panu Králíčkovi skákala více do řeči, v závěru debaty, když moderátorka otevřela téma nové frakce s Viktorem Orbánem, okomentovala arogantně Králíčkovo vysvětlení, paní moderátorka. No právě tak, jestli jste jim teď nezpůsobili nějaké infarktové stavy, když viděli ty dohody? Narážka na europoslance hnutí ANO. A následně položila dotaz: Pane Králíčku, má z toho Putin radost? Zeptám se takhle natvrdo. - Co to je za drzost? Co si to dovolujete vůbec? Jaký Putin? Ten, co vítal odéesáky v Kremlu, když tam jedli kaviár a (pili) vodku s Nečasem, kdy chtěli Rosatom do Temelína? Co si to dovolujete vůbec!

Stále Putin. Já jsem s ním životě nemluvil. Topolánek s ním mluvil v rámci předsednictví. Ano, řešil plynovou krizi, ano, to je správně. Ale Nečas? Vy jste chtěli vyřadit Westinghouse z Temelínu a dát to Rusům? To je takováhle drzost neuvěřitelná. A přitom dobře všichni vědí, že ta frakce vznikla kvůli plnění boje proti ilegální migraci. Tady byla i izraelská delegace, podívejte se, co se děje ve Francii, co se děje ve Velké Británii, kam ta Evropa směřuje? Jo? To je ono. A tady paní moderátorka (se smíchem), tohle už jste směšní s tím Putinem. Já jsem s ním v životě nemluvil, to je kámoš ODS, kámoš ODS. Ty kecy, že někde byl u Svobodných(?) a kam šel potom? Za Merkelovou. A kdo se v roce 2018 objímal s Putinem ten Petersburg, no přece Macron. Kdo odsoudil anexi Krymu? Já jsem to odsoudil v listopadu 2019 na obědě se Zelenským. 11. listopadu 2018 v Paříži. Kdo tam byl s Putinem? Všichni tam byli, čtyři roky po anexi. To je jako neuvěřitelné. Přestaňte nám stále tohle vnucovat. My na rozdíl od ODS a těchto historicky nemáme nic společného. Buďte tak hodní.

Teď tady ještě mám Český rozhlas. Ale pro nás samozřejmě je to hlavně o České televizi. Já myslím, že kdybychom si udělali takovouhle rešerši, jak to dělají skvěle Piráti, od vstupu, od vzniku hnutí ANO do politiky, tak bychom se divili, co všechno oni proti nám dělají. Takže 9. července 2024 Klára Dostálová šla do Radiožurnálu. Moderátor Pancíř. Moderátor byl během úvodu korektní, ovšem následně v rámci ustanovení patriotů pro Evropu pokládal velmi manipulativní dotazy a teze. Příkladem bylo, že vyzdvihl, že rakouští Svobodní vyzývají ke zrušení Benešových dekretů a chtějí blokovat jádro v ČR. To je lež. Benešovy dekrety a s Posseltem kámošil Fiala. Kdo tady navrhoval vyznamenání Posseltovi? Tady jsem četl komentář od Matinky. Tak si ho přečtěte a přestaňte mluvit o Benešových dekretech. My s tím nemáme nic společného. Můžu vám tady o tom vykládat, co to je vůbec. A rakouští Svobodní už dávno vůbec to neřeší. Kdo tady chce jednat s Lichtenštejnem, abyste jim vrátili majetky? No, my určitě ne. To je jako vrchol. A blokovat jádro? A co to má společného? Pokud nejste schopní, ale vy jste, vy to děláte naschvál, pochopit, že ta frakce má tři cíle. Svrchované členské země EU, ne diktát v Bruselu přes peníze. Víte, kolik ta Ursula rozdělovala peněz? Dvacet miliard euro neziskovkám za sedm let. Víte, kolik stojí ten zbytečný Borrell, který si tam hraje na ministra zahraničních věcí? Miliardu euro ročně.

Evropská komise má zastoupení ve 145 zemích světa. Kolik je tam těch nemovitostí? Podívejte se na audity účetního dvora. To je jako neuvěřitelné. Takže my, když vidíme, co se děje ve Velké Británii, teď tam zrušili, co tam připravil Tuning, že tam zůstanou všichni migranti. To je pozvánka. Podívejte se, co se děje ve Francii. Podívejte se, co se děje v Německu. Toni Kroos - německý fotbalista. Budu žít ve Španělsku, nechci být v Německu, nechci, aby moje sedmiletá dcera... oni se bojí o děti. A kdo vyhrál ve Francii volby? Kdo vyhrál ty volby ve Velké Británii? K tomu se ještě dostanu.

Takže pan moderátor nás kritizuje. Ne, vy nás kritizujete proto, protože hnutí ANO, když já jsem byl ve vládě, tak jsem bojoval za české zájmy. A spojoval jsem se se všemi, abych prosazoval české zájmy. A jestli je někdo přítel, není přítel, ano, budoval jsem si přátelské vztahy, abych prosazoval české zájmy. Teď každý den jsou komentáře, co všechno, jak jsme bezvýznamní, jak jsme na nic a co je všechno špatně. Mě nezajímá, jaké mají programy ty strany ve frakci pro svoje země. Mě zajímá, že máme společný program, a to je ilegální migrace zastavení, ale k tomu se ještě dostanu, k těm vašim expertům. To je neuvěřitelné, co tady se publikuje v některých médiích. A změnu Green Dealu. A pokud Ursula nepochopí, že německý průmysl má obrovský problém, že odcházejí firmy, ano, to samozřejmě Fiala nemůže nikdy pochopit. Ale Ursula by si mohla někoho najmout, aby pochopila, co se děje v Evropě.

Takže pan moderátor tady začal blokovat jádro, ano. Já jsem prosadil taxonomii, společně s ostatními. My jsme prosadili to jádro do závěru Evropské rady. A co to má společného? Rakušane, ano. Oni berou 15 % ze své(?) potřeby z českých jaderných elektráren. A to, že tam Zelení zabránili, aby ta jediná jaderná elektrárna vlastně byla spuštěna, no tak to je politika. Co udělá Angela Merkel? No chtěla vyhrát volby v Hesensku proti Zeleným. A proto řekla: No tak přijde s tsunami z Japonska, tak my teď ty tři jaderné elektrárny zavřeme. Tam to začalo. Úplné peklo. Tak já doufám, že CDU/CSU, když se vrátí do vlády, no tak znovu to spustí. Co to je za argument, jak daleko je Temelín od Německa? Tak ať nám to prodají za euro. Dáme jim za každou jaderku euro a ušetříme stovky miliard tady. Dělám si srandu samozřejmě, ale co to je? To je jenom politika. Wir schaffen das. Nešachovali to. Velký problém.

Pan moderátor tady útočí na naší praxi, že šel do nějaké kauzy. Já jsem vám tady četl těch šest europoslanců za ECR. Proč pan moderátor si nezavolá někoho, Vondru a nezeptá se na ty jejich kolegy v ECR, které chtějí anektovat ukrajinské území, které velebí Putina, ne? No dvojí metr, dvojí metr. Ono to tak je. To je neuvěřitelné. A moderátor jmenoval některé kauzy politiků z protiromské a (nesrozumitelné) výroky a tak dále. Tak si udělejte rešerši na naše politiky, na Benešovy dekrety, kdo co říkal. Jádro a tak dále. Paní Dostálová v jednom momentě musela se ohradit, že se nenechá manévrovat do manipulativních otázek. Pan ředitel Zavoral na našem klubu nám tam plamenně říkal, jak on potřebuje ty peníze a co všechno dělají. Tak dodržujte etický kodex, tam začněte, aby vám mohl někdo věřit. Protože my vám nevěříme. My vám nevěříme a zkrátka tyhle debaty jsou absolutně neuvěřitelné. Potom se nedivte, že máme na to názor, jaký máme.

A můžu vám tady o Benešových dekretech také číst dlouho. Lichtenštejni chtějí obejít Benešovy dekrety. Tady je titulek Novinky dokonce. Provládní Novinky: Prezident Pavel jim pomáhá. Klidně. Tady mám tu frakci ECR. Vážená Česká televize, no představte si, kdo všechno je ve frakci ECR, kde je ODS. Claudiu Tarziu. Vyzývá k anexi ukrajinského území podobně jako Putin. Co na to říkáte, vážená Česká televize, Český rozhlas? Elliniki Lisi, řecké řešení. Co říká? Usiluje o přátelské vztahy s Čínou, Indií a Ruskem. Dokonce tenhle parťák ODS ECR říká, že Vladimír Putin byl nucen napadnout Ukrajinu. Donutili ho i do války. (Se smíchem.)

Ale, vážení spoluobčané, toto se nedozvíte nikde, to oni všechno vymlčí, víte? Proto když tady mluvím, tak dávám alespoň ta videa, abyste se podívali na to, co vám normálně média zamlčí. Totální hysterie, naše frakce, lžou neustále, lžou. Přitom my jenom plníme program. Můžu vám tady číst z Wikipedie, co je krajní levice, co je pravice. Takže neskutečné.

Do toho teď samozřejmě se jede ta frakce, do toho se jede Orbán. Ale to, co dělá Orbán, není záležitost frakce. Má předsednictví Evropy, a na rozdíl od Fialy něco dělá. Já jsem dával rozhovor do Impulsu a samozřejmě redaktor hned říkal - no, a co ten Orbán u Putina? Já říkám - ale zapomněl jste říct, že nejdřív byl u Zelenského. Potom šel k Putinovi, potom šel do Pekingu a potom šel do Washingtonu. Ještě tam bylo sdružení nějakých asijských zemí. Takže za týden udělal toho víc, než pan premiér Fiala. Ano, každý řekne, jo, jaký je výsledek? No, tak aspoň to zkusil. Protože my asi nechceme mít mír, nebo my chceme mít stále válku nebo jak to vlastně tedy bude? Fakt neuvěřitelné. Takže tohle se stále hraje. My vlastně můžeme za... Ty lži, neuvěřitelné, to je fakt neskutečné.

Ano, ještě Benešovy dekrety. Tady vlastně náš kolega poslanec navrhoval na vyznamenání šéfa sudetoněmeckého landsmanšaftu. Tady to píše 3. května jeden server.

Vážení spoluobčané, víte, tohle vymývání mozků, které tady dělají Česká televize a Český rozhlas, je samozřejmě založeno na expertech. Experti, jo? Oni si určí, kdo je expert a politologové. Největší líheň je samozřejmě Masarykova univerzita. Tam máte garanci, to jsou všechno politologové od pana premiéra. (Ministr Baxa odpovídá, že také studoval Masarykovu univerzitu.) Politolog jste také? Já mluvím o politologii. Já jsem se vás neptal, jaký jste absolvoval... Vy nemáte plzeňská práva? Nemáte? Tam to jde rychle, říkali. Já mluvím o politolozích Masaryčky. Ty nezávislé, odchovance od pana premiéra. Tak tam je to jasné, ne?

My jsme ti, kteří jsme odsouzeni za všechno. My jsme jim vlastně rozbourali tu teorii levice, pravice. Ve finále, když vidíme, jak to funguje v Nizozemsku ve vládě. Extrémní pravice Wilders. No, a kdo tam je s ním? Strana Marka Rutteho z ALDE Renew, liberálové, ten nový šéf NATO. Takže prosím vás, ti experti.

Teď co se stalo? Já jsem se vyjádřil k ilegální migraci. No, peklo - ten Babiš nerozumí ničemu - to je neskutečné. Byla reakce, provládní Novinky. Tam je také takový - nevím, kdo je tam šéfredaktor, údajně nějaký Ducháček nebo Dušan, nevím, jak se jmenuje - a ten vždycky zavelí a tam je garance, že tedy ty Novinky... Je úplně mimo. Experti strhali Babišův brutální plán na řešení nelegální migrace. Odborníci na migrační politiku upozorňují, že tak jednoduché to není. Pašeráci se chytit nenechají.

Víte, kdo je ten expert? Tady ještě ten pirátský ajťák ječí a tvrdí, že pobřeží Evropy je 46 000 kilometrů. Jasně. Já nejsem expert, ale mám zkušenosti. Neznám jiného premiéra, který navštívil Frontex ve Varšavě. Frontex ve Varšavě má satelity, takže oni vidí celé Středozemní moře. Oni vidí, když vystupují migranti z lodí. Oni vidí, když stojí loď naplněná pašovanými cigaretami u tuniského pobřeží. Oni to všechno vidí. Takže pokud jsem řekl, že samozřejmě se dá hlídat to pobřeží CS infrasystémy. Pokud Evropa s tím něco neudělá - už dneska se budují znovu ploty - tak možná tady budou infraploty. Nevím, vy nevnímáte, co se v té Evropě děje? Vy nevnímáte to, kdo vyhrál ve Francii volby, ta levice? Vy to nevnímáte, co se děje ve Velké Británii?

Tady komentátor Lidových novin. Naštěstí to nepatří - tam je nový majitel. Jaký je titulek? Britské volby rozhodli muslimové, rudá a modrá zeď, říká komentátor Lidových novin. Představte si, převážná část muslimské komunity ve Velké Británii většinově hlasovala pro Labour Party. Jejímu vítězství pomohl také úspěch opozice na severu a jihu Anglie, kterým se přezdívá rudá a modrá zeď. V rozstřelu to řekl komentátor Lidových novin Štěpán Hobza, který se specializuje na situaci ve Velké Británii.

Podle Štefana Hobzy tvoří polovinu úspěchu labouristů to, že je na severu Anglie po mnoha letech znovu volila levicová bašta, takzvaná rudá zeď. Tu se v roce 2019 podařilo přetáhnout konzervativcům, a to kvůli brexitu. No, a samozřejmě ten bývalý premiér Sunak tam dal nějaké stovky milionů Rwandě, aby ty migranty, které nechce, kterým nechce dát azyl, aby se vrátili domů. Přihlásili se dva podle médií. No, a teď bylo řečeno, že všechno se ruší. Viděli jste v Paříži na náměstí, kdo tam všechno byl, jak to bylo, kdo tam vyhrál? Takže ti experti tomu všichni rozumí.

Já bych jenom chtěl zopakovat, vážení spoluobčané, že ilegální migraci jsme řešili společně a agresivně od momentu, kdy jsem byl ve vládě. V roce 2016 také Chovanec přišel s kvótami. Pan Fiala to mohl změnit a říci Rakušanovi - hele, já nechci tenhle pakt, tu pozvánku, těch 30 000. My jsme to tehdy udělali a zabránili jsme ilegální migraci v červnu 2018. Ale to všechno znáte.

Já jsem navštívil Frontex, ano. Byl jsem na hranici severní Makedonie s Řeckem. Z Řecka chodili, ze Schengenu, ilegální migranti a provázeli je převaděči. Měli jsme tam 50 policistů, měli jsme policisty na hranici mezi Srbskem a Maďarskem. Tam postavil Viktor Orbán plot jako první v roce 2015. Dneska se všichni po něm opičí, většinou. I řecký premiér vyhrál volby, protože slíbil postavit plot. Ten plot - ještě jsem zapomněl - u toho ECR - teď nevím, jestli to dohledám - tady také chtěli nějaký plot. To je jedno.

Takže pokud někdo říká, že jsem úplný hlupák, protože vlastně nic nevím, tady ten pirátský ajťák. Já jsem viděl záběry, kde Frontex ze satelitu vidí, jak z kamionů vystupují ilegální migranti a přestupují do aut. Oni hned volají - to bylo, myslím, v Srbsku - a hned se spojí s místními ozbrojenými složkami. Tak se to má dělat, ano. Když je tam ten satelit a ten samozřejmě detekuje, co se děje na moři, tak o čem to je? No, je to hlavně o tom, že jsou tam ty neziskovky. Neziskovky spolupracují s pašeráky.

A když jsem řekl, že se mají vzít peníze neziskovkám, tak právě tady je jeden expert, který tady říká Novinkám, že Babiš je hlupák a že vůbec ničemu nerozumím. Já jsem byl i na konferenci v Palermu o Libyi, byl jsem v Římě na Sophia Antipolis. Sofie, to bylo to první miminko, co se narodilo na lodi s migranty. A tam nám vykládali přesně, jak to funguje, že na lodi jsou ti pašeráci. Kolik těch pašeráků i naši policisté vlastně zadrželi na maďarsko-srbské? X, stovky. Stovky! Jo? Takže někdo tady mi bude vykládat, že tomu nerozumím?

Ano, jednání se zeměmi severní Afriky, u toho jsem byl. Erdogan - byla dohoda 3,5 miliardy euro. Egypt fungoval. Libye - tam se měla dohodnout Francie s Itálii. No, nedohodli se. Tunis - vždyť tam byla Ursula, řekla, že to domluví, aby tam byl nějaký Ellis Island. A pokud někdo chce, aby migranti přišli pracovat pro něj do Evropy, no tak ať čekají, ať je to systém Ellis Island, jak to bylo, když naši předkové šli do Ameriky! Alžír - tam taky měla vyjednávat dohodu, ale oni to nedotáhli. Maroko. Já osobně i Sanchez jsme říkali, ano, s tím pomůžeme. No, tak se to nedotáhlo.

Takže tady je titulek. Je úplně mimo. Babiš. Experti strhali Babišův brutální - brutální - plán. Lodě nevyplujou. To je zajímavé, že ta Austrálie vrací lodě. Kdyby Frontex zaměřil ty pláže, jsou tam ti místní policisté nebo vojáci, tak ten člun zabaví, pašeráky zavřou a migranti se vrátí domů. Oni neprchají před válkou. Oni platí tisíce euro za to, že jdou do Evropy. Že jdou do Evropy! Tak to je. A co teď tady začalo? Jako strašný - strašný - řev, že já jsem si dovolil - ano, dovolil jsem si - říct, že zkrátka nemáme dávat peníze neziskovkám.

Tak teď dobře poslouchejte, kdo je to ten expert! Kdo je to ten expert? A z čeho žije ten expert? Ten je v tom článku. Tam je pan Martin Rozumek. To je Organizace pro pomoc uprchlíkům. Tak já vám přečtu, odkud pan Rozumek a tahle organizace, která pravděpodobně spolupracuje, aby přišli uprchlíci k nám, nekontrolovaně do Evropy, od koho má peníze. Víte, kolik zinkasuje ten člověk peněz? 55 milionů korun - neziskovka - za rok 2023. A víte, jaký má výkaz zisků a ztrát? Tak z těch 55 milionů korun dává 44 milionů na mzdy! Dobrý, ne? Takže 55 milionů vyinkasuje a 44 milionů si vyplatí!

Poslouchejte, kdo to je. OSN - první místo: 13,2 milionu. A vážení důchodci, dali nám - kolik jsem to říkal? - 11,87 korun na den. A nejhorší ministr práce a sociálních věcí Jurečka dává tomuto Podzimkovi (?), který organizuje ty uprchlíky, 7 241 000 - má tenhle expert, podle Novinek expert. Ten má obrovský střet zájmů! Ten má peníze za to, že tohle dělá. Druhé místo - pan Jurečka, nejhorší ministr práce, dává mu 7,2 milionu korun. Proč to dáváte organizaci pro organizování ilegální migrace? Potom je tady nějaký Azylový, migrační a integrační fond. To nevím, jaký je. Ale tady máme asi Piráty. Magistrát hlavního města Prahy dává tomuto Podzimkovi, to je ten expert podle Novinek, organizátor podle mě asi pravděpodobně ilegální migrace, který dělá z Babiše tady úplného debila, tak 5 milionů korun dává Praha. Evropský sociální fond, Plzeňský kraj, 2 miliony. Jihomoravský kraj 953 000. Člověk v tísni 571 000. Sorosova Nadace Open Society Fund. Praha (nesrozumitelná čísla) 375 000. Nadace ČEZ 190 000. Evropská komise 143 000. Ministerstvo vnitra 75 000.

Takže pan expert na ilegální migraci za to, že bojuje za ty uprchlíky, dostává 55 milionů korun za rok 2023 a na mzdách si vyplatí 44 milionů. Vážení spoluobčané, nevěřte - nevěřte - co píšou Novinky! Nevěřte tomu. Žádný expert to není! To je člověk, který chce, abychom skončili jak ve Francii a ve Velké Británii, aby tady za pár let - asi, nevím, asi déle, doufejme, ale doufejme, že my, když se vrátíme do vlády, tak to skončí, tohle - aby tady byli migranti, kteří budou rozhodovat o tom, kdo bude ve Sněmovně, nebo kdo bude premiér! To fakt chceme? Tohle chceme? To chce i pětikoalice, že tady pomáhá nějakému expertovi? Neuvěřitelné! Fakt neuvěřitelné!

Potom existuje taková, to se jmenuje Řecká rada pro uprchlíky. To je taková řecká nezisková organizace a byla založena 1989 a jejím hlavním cílem je poskytovat podporu a ochranu práv uprchlíků a žadatelů o azyl v Řecku. Mimochodem, Řecko dostalo z Evropské komise historicky 3,5 miliardy euro. A Kyriakos Mitsotakis - premiér - vyhrál volby, že postaví plot. A já, když jsem stál na hranici severní Makedonie - Řecko, tak tam ze Schengenu šli, naši policisté nám to vykládali, ze Schengenu šli do neschengenu. A Schengen lépe chytal pašeráky než schengenský prostor (?). Tahle Řecká rada pro uprchlíky je lepší než Podzimek. Ta má 4 miliony euro. Tak to je 100 milionů (korun). A od koho to dostává? Mezinárodní organizace pro migraci, United Nations High Commissioner for Refugees a tak dále. Fakt tohle chceme? Tohle chceme?

Takže aby bylo jasno, prosím vás, my jsme jasně řekli, a proto jsme šli do té frakce, že každá země má rozhodovat o tom, kdo u nás bude žít, kdo u nás bude pracovat. A ne že o tom budou rozhodovat v Bruselu, nebo... Vypadá to tak, že i pan Fiala a pan Rakušan chtějí tyhle migranty u nás. 20 miliard euro na neziskovky? Evropská komise za sedm let. Tak to je neskutečné!

A vůbec, ty neziskovky... Já tady mám - další taková povedená neziskovka, která se jmenuje HateFree. "Syřani v Kolíně i výrok o nacismu. Končí projekt HateFree za desítky milionů." (název článku na iDNES.cz)

Za deset let získali od státu a Norských fondů desítky milionů korun, využívali je především na propagaci kultury bez nenávisti - zní český překlad jejich jména. A tady se musíte dozvědět o této neziskovce: HateFree obhajuje viníka dopravní nehody, spornou reportáž platil stát. To jsou neuvěřitelné věci. Takže z našich daní, a my taky platíme do Evropy, tady žijou neziskovky. A tahle HateFree, která asi měla bojovat proti nenávisti, tak možná, možná nevím, jestli tomu nepřispívala. Ale to je tolik článků, že to je úplně neuvěřitelné, neuvěřitelné, jak lidi fungujou na základě věcí, které skutečně nepotřebujeme.

Já nemám nic proti neziskovkám, které pomáhají v sociálu a tak dále. Ale tohle? Tolik peněz? Takže pan Podzimek by si měl nastudovat tady Toni Kroos říká: Do Německa se už nevrátím, není po migraci bezpečné. Viděli jsme, co je ve Francii. Německo je pro migranty magnetem, ale nevábí jenom štědré dávky. Tady je článek: Německo je pro běžence doslova magnetem. Žádná jiná země Evropské unie nepřitahuje přistěhovalce tolik jak Spolková republika Německo, potvrzují to nejnovější data Eurostatu spolu s německými azylovými statistikami. Z databáze Eurostatu vyplývá, vážení spoluobčané, že v letech 2013 až 2022 přišlo do Evropské unie téměř 14,5 milionu cizinců. Z toho si necelých 6 milionů, 40 %, vybralo jako cílovou zemi Německo. V reálu to znamená, že 12,3 milionu obyvatel Spolkové republiky Německo jsou cizinci, je to 14,6 % populace, což je v rámci Evropské unie rekord, píše deník Bild. Ano?

Tady mám přehled, kolik cizinců žije v jednotlivých, to je Eurostat, ale bůhví, jestli to mají všechno zaevidované, k 1. lednu 2023 6 % cizinců žilo v Evropě. Německo 14,6, Španělsko 12,7, Francie 8,2, Itálie 8,7 a Nizozemsko 8 %, Polsko jenom 1,2. Takže počet migrantů, který přišli v letech 2013-2022 je hlavně Německo. Ano, tam mají nejlepší dávky, protože jde o dávky. A nevyřešilo to problém zaměstnanosti, anebo sociální situace. V Německu je sociální dávka ve výši 563 eur za měsíc, zhruba 13 000. Nebo platby podle zákona o dávkách pro žadatele o azyl ve výši 460 eur 10 600.

No, takže pokud tohle ti, kteří kritizují naši frakci, která jednoznačně má za cíl bojovat proti ilegální migraci, pokud tohle někdo nechápe, tak já tomu nerozumím. Pokud nikdo se nedívá, to se děje v jiných zemích. Takže já jsem rád, že tedy tady vycházejí články, dělají za mě úplného pitomce, ale na rozdíl od vás jsem ta místa navštívil a vím perfektně, jak to řešit. A to, že je to potřeba řešit brutálně, je úplně jasné. Proč najednou všichni mění stanoviska? Tak ti lidé sem přicházejí bez dokladů, nikdo neví, kdy se narodili, kde se narodili, jakou mají národnost. A pokud někdo je expert na migraci, tak je to pan Pelikán. Ten tomu rozumí, ale to je brácha toho bývalého ministra, občas chodí do televize a ten tomu rozumí, a když mi to vykládá, tak nejsem z toho úplně nadšený.

Takže pokud někdo, my chceme dopadnout jak v jiných zemích, že vlastně lidi, kteří přišli do těch zemí, dnes rozhodují o tom, kdo bude ve francouzském Parlamentu, tak já to tedy nechci. Já to tedy nechci. A tady samozřejmě mám další článek o tom, jak Evropská unie podporuje výměnu obyvatel organizovaným dovozem Afričanů z Kanárských ostrovů. Jak to všechno funguje. Tady článek z 10. července 2024. Před několika měsíci jste zde mohli shlédnout náhodně natočené video, na kterém se z trajektu vylodí stovky subsaharských Afričanů na Kanárských ostrovech. Všichni obdrželi teplejší oblečení, které bylo potřeba pro Evropu v dané době a stejnou pevnou sportovní obuv. Ale ano, tak se postarejme o ty lidi tam, kde žili a narodili se! My jsme nebyli kolonizátory v Africe a postarejme se! To není otázka klimatu nebo vody - to není vůbec pravda. A ti lidé i létají letadlem do Tripolisu, aby potom šli na ty lodě a šli do Evropy za lepším životem, který jim někdo slibuje. Ale my bychom se měli postarat o ty lidi tam, kde jsou.

A pokud dnes planeta vydala 40 000 miliard na zbrojení, tak už všichni zapomněli, že po druhé světové válce vzniklo OSN a vzniklo NATO. Dneska je zasedání NATO. Ale asi nečetli tu zakládací listinu NATO. O čem to bylo? Řešit konflikty mírovými způsoby. Tam to je. Devětkrát. Devětkrát. Takže místo toho, abychom těmhle lidem pomáhali, tak samozřejmě oni jdou do Evropy a myslí si, že budou mít lepší život.

Málokdo si asi uvědomuje, co se vlastně děje na naší planetě. Že tady se staví a tak to vypadá bohužel sedm miliard lidí proti jedné miliardě, která si myslí, že je ta lepší. Že má tu budoucnost. To jsme my. Evropa, Spojené státy, Kanada, Austrálie a nevím, kdo další, to je ta miliarda. A fakt to chceme? Těch sedm miliard proti nám? Fakt nám to stojí zato? Ale to je jiné téma.

Takže, prosím vás, byl bych rád, kdyby mi nějaký expert, který bere kvůli ilegální migraci ročně 55 milionů, nepoučoval. A Novinky, udělejte si rozhovor s tím Pelikánem, ten vám to vysvětlí, jak to všechno funguje. Experti.

Vážení spoluobčané, když vidíte nějakého experta, tak si ho vygooglujte: kdo ho platí, kde studoval, co všechno dělal? Abyste věděli, že zkrátka možná má střet zájmů a možná to říká vlastně kvůli sobě.

Potom tady máme dalšího experta, a to je Seznam Zprávy. Tak představte si: Expert říká, že Babišova frakce v Europarlamentu je dominantně proruská! Říká expert, to je neuvěřitelné. Kyperský Seznam Zprávy. No a kdo je ten expert. Ona to je jedna parta, víte? To je český novinář, který byl zpravodajem Českého rozhlasu v Polsku, potom v Bruselu no a od roku 2023 se stal zástupcem ředitele Institutu pro evropskou politiku Europeum. A tenhle expert říká, že vlastně ta naše frakce je proruská. No samozřejmě, že lže, expert. A víte, proč ten expert lže? No protože když se podíváte na jeho hospodaření, tak expert v roce 2023 dostal 23,8 milionu. Náklady měl 23,6. To je jak Česká televize. Co dostanou, to utratí. Ale tenhle expert, hádejte, kdo mu dal nejvíc peněz? No Evropská komise! Evropská komise! 12 357 000. A kdo ještě? Ministerstvo zahraničních věcí, kde máme ministra, který nemá vzdělání ani na ředitele odboru Ministerstva zahraničních věcí.

Ten mu dal 565 tisíc. Evropský parlament mu dal 291 tisíc. Evropská investiční banka, Ministerstvo obrany mu dalo 130 tisíc. Expertovi. Úřad vlády mu dal 100 tisíc. Takže vážení, když čtete, že nějaký expert, který je placen z těchto struktur pětikoaličních, a Evropská komise, která samozřejmě by chtěla rozhodovat, aby v jednotlivých členských zemích byli ti správní premiéři jako Fiala nebo Tusk, určitě ne Orbán ani Babiš ani Fico, tak to jsou ti experti, kteří lžou. Lžou. A ten expert, ona je to taková struktura, jednou je Seznam Zprávy, potom jde do Novinek, je stále v televizi a vykládá nesmysly. Že jsme proruský. Já nevím, v čem jsme proruský. Nevím. A už jsem to tady říkal znovu. Kaviár, vodka. Pětikoalice. Objímání s Putinem. Nečas. Jo? Ale expert, říká, že jsme... Nevím, jak na to přišel. Já vím, jak na to. Všichni to jedou teďka, všichni to jedou. Co tady říká zase nějaký novinář: "Urbanizace unijní politiky hnutí ANO." Říká novinář. Jasně. Samozřejmě. To je neskutečné. Neskutečné. Takže to je ten expert.

Kdysi měl nějaký podcast. Víte ty podcasty, prosím vás, hlavně ti bakalovci. Oni mají ty podcasty a oni tam vykládají lži a ještě si nechávají za to zaplatit. Oni vykládají lži o tom, že jak já jsem jednal se Schäublem, jo, a ty kecy. Nebo s Merkelovou, co tam všechno bylo. Tak se zeptejte nějakého premiéra, který tam seděl se mnou, jak jsem jednal. Jednal jsem jako hrdý premiér České republiky, svrchovaného státu a nelíbal jsem prsten Bruselu, jak to políbil Fiala v rámci předsednictví, kdy mu ten zelený promigrační šílenec Timmermans všechno nadiktoval a potom ho ještě pochválil. Jaký byl výsledek toho předsednictví? No, vážení spoluobčané, že nám zakázali auta se spalovacími motory, že budete platit víc za pohonné hmoty, emise, emisní povolenky. To byl ten výsledek. 2,4 miliardy. Chlebíčky a fotečky. A Macron si tady udělal na Hradě svůj summit.

No, takže prosím vás, tihle experti jsou placení ze zdrojů, které nemají rády hnutí ANO, protože hnutí ANO říká pravdu a hnutí ANO chce, aby Evropa skutečně neskončila úplnou katastrofou. Protože když skončí automobilový průmysl, tak tady bude 500 tisíc nezaměstnaných. A když všechny firmy odejdou za levnějšími energiemi do Spojených států a do Asie... Tady všichni řvou, že Putin. Já nevím, kdo dělá ta videa na síti. To je neuvěřitelné, jak naši lidi, naši občané, nevím, kdo to je, na to reagují, ne? Takže premiér Fiala je s Módím, super, statisticky asi nejlepší premiér na této planetě, na návštěvě. Já jsem taky s ním byl, skvělý člověk, skvělý rétor, úžasný člověk. No a ten Módí normálně teď jde za Putinem. A kámoší s ním. Jak je to možné? Co si to dovoluje? A lidi hned z toho udělají video, kde ukazujou Fialu s Módím a Módího s Putinem. Takže stále dokola. Stále Putin a Putin a Putin. Vy jste jeho kámoši, ODS, tak už nám dejte pokoj! Dejte nám pokoj s vaším Putinem. My jsme s ním nejednali. Nejedli jsme ten kaviár, nechlastali tu vodku, jo? Tak doufejme, že Motoristé se sem dostanou jednou. Ať vám to vykládá ten Macinka, který tam byl s Klausem, může vám to povyprávět, jak to bylo. To je neuvěřitelné. Na vašem místě bych mlčel, a ne o tom mluvil. My máme čistý stůl, jo?

Takže vážení spoluobčané, takovýchhle expertů je tam mraky. To je jedna parta. Oni potom chodí po těch médiích a snaží se vám vnucovat, že nerozumíme migraci, že co máme s Putinem, blbosti zkrátka. Nevěřte jim ani slovo. Ani slovo. A to, kam to všechno směřuje, že vlastně teď Česká televize bude řešit ty dezinformace, ano, oni budou rozhodovat, jaká je dezinformace, tak si umíme představit, kdo co v České televizi bude říkat.

Takže nejen to... Tady máme... Už nevím, kolikátý je ten šéf komunikace pan Foltýn. "Máte právo na svůj názor, ale nemáte právo na svá fakta." Říká tenhle člověk. Co to je? Odkud přiletěl tenhle šéf strategické komise státu? Byl šéfem Vojenské policie, byl odvolán kvůli vážným pochybením. Byl obviněn z vytvoření nelegální buňky, která shromažďovala informace o všech a o všem A byl jmenován do funkce, která má budovat důvěru našich občanů. Ne? Skvělé vyjádření. Říká: "Kdo mě viní z cenzury, kolaboruje s Ruskem. Máte právo na svůj názor, ale nemáte právo na svá fakta." Takové výroky působí jako snaha omezit svobodu projevu. No samozřejmě, co jiného oni dělají? Oni chtějí, abychom mlčeli. A potom když řeknu - nová totalita, tak se jdou z toho... (Odmlčuje se.) Není tu paní Kovářová? (Úsměv mezi poslanci ANO.) Takže pan Foltýn odmítá politickou odpovědnost a tvrdí, že je nadstranický odborník. Kolik mu tam dali lidí? 9? 12? Co budou dělat? Vždyť na tom Úřadě vlády už je tolik zbytečných lidí, už mají takový rozpočet, to je neskutečné. Takže toto nás čeká, vážení. Takže tenhle člověk bude říkat, co je správně, a Česká televize vám to vysvětlí. Všichni ti, co tady... (Hledá v materiálech.) O čem jsem mluvil. Tady to mám. Tajná schůzka, tajné buňky Vojenské policie... "Není tajná, je z ní záznam" tvrdí. Já nevím, jestli ještě tyto bezpečnostní složky vůbec slouží této zemi nebo co vlastně, jak to tady všechno máme.

Takže nám nadiktují - to jsou informace, dezinformace a potom... Ještě tady hledám... Potom nám vlastně ještě chtějí vysvětlit... Ještě to hledám... Historie. Prosím vás, tak si představte, že tady vzniká nový, vážení spoluobčané, nový pod Úřadem vlády, už jich je tam jak hadů, a neuvěřitelné, kolik je jich tam... Já jsem snížil stav Úřadu vlády o 267 lidí. A my jsme tam i něco vytvořili a pracovali. Tady je už 21. poradní orgán kabinetu. Konkrétně ponese podle návrhu název Rada vlády pro paměťovou - paměťovou - agendu! Zaměří se na posilování občanské odolnosti v reakci na hybridní a revizionistické zneužití historie, zejména v kontextu evropského paměťového odkazu. Rozumíte tomu? Rozumíte tomu? Ne. Jak vyplývá z interních podkladů. Tato náplň přitom vyvolala vlnu kritiky. Obavy panují z možného zneužití rady k přepisování historie... No, samozřejmě, že oni přepíšou tu historii, vždyť ty naše děti už se učí jenom o pravěku. Co bylo od revoluce, to se neučí, jak byla ta revoluce. Ne?

A tady poslanec a exředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel Žáček, toho známe dobře, ten studoval žurnalistiku za totáče, ne? bylo mu 20 let, když byla revoluce. Budeme dělat ten seminář o tom StB, na to se těším, tak oni všichni šli na Albertov jako svazáci. Jo byla povolená demonstrace. Tak jak to bylo s tou historií? Šli na Albertov jako svazáci, komouši jim to povolili a potom se vraceli jako revolucionáři. A kolik takových bylo? Tak teď budeme přepisovat tu historii, ne? Tak toto zaměření nakonec ze záměru vypadne, se tady říká. Kritika jde z řad, které zpochybňují některé části naší historie. A kdo tady co zpochybňuje? Vždyť řekněte pravdu těm dětem, co tady bylo od revoluce. Já jsem sliboval tu knížku, ale bohužel jsem se ještě nedomluvil s tím historikem. Ten píše něco jiného, ale kolik je to už let? Ne? Třicet pět let? Je to tak, ne? 35 let budeme slavit teď v listopadu? A zase Česká televize - budou tam ty reportáže, ale pravdu vám neřeknou, jak to tady bylo. Neřeknou.

A když jsem tady bojoval za to, aby Milan Kundera dostal to vyznamenání, tak jsem vám o tom tady vykládal, že co to je, jak to je, jak se to zneužívalo. Takže tenhle návrh... A já nevím, kdo to potřebuje, rada vlády pro paměťovou agendu. Rozumíte tomu, paměťová agenda? Má hlídat výklad dějin. Takže oni ještě i ty dějiny nám teď předělají? Fakt? To je neuvěřitelné. Co to je vůbec? Umíte si představit, že když jsme byli ve vládě, abychom tohle zřídili. A nyní je návrh ve stadiu vypořádání vnitřního připomínkového řízení. Na vládě se ještě budeme bavit podrobně, uvedl ministr pro legislativu - také zbytečný ministr, to dělala kdysi Benešová - Michal Šalomoun za Piráty. Piráti mají čtyři poslance a tři ministry. Tak to je rekord. Rada vznikne usnesením vlády, nikoliv zákonem. Orgán by měl čítat zhruba 20 členů - Představte si, 20 členů! Nevím, kolik má ten Foltýn, - z řad odborníků. A už jsme tady u toho zas. Jejich odborníci, prověření, naši lidé, naše parta. Dvacet členů z řad odborníků, nikoliv politiků. No jasně, to známe.

Kvůli paritě by měl být půl napůl jak z občanského sektoru, tak státní správy. Přesné složení ještě není dáno, nicméně podle vedoucí Úřadu vlády Jany Kotalíkové by měl být členem například zástupce Ústavu pro studium totalitních režimů. A už jsme doma! Prosím. Tak. Ano, je to pro jednoho člověka, jako zase orgán nějaký, nebo nevím. Podle poslance Žáčka zde budou také zástupci dotčených ministerstev. Tam budou naši, pětikoalice, naši tam budou. Za občanský sektor pak zástupci institucí zabývají se pamětí národa. Jasné, ty naše správné neziskovky. Oba upozornili, že rada nebude mít přesnou pravomoc, co se rozdělování peněz institucím týče, pouze bude stanovovat rámce, v nichž se budou pohybovat úředníci. Krása! Začátkem příštího roku by vzniklo výkonné oddělení, poslouchejte dobře, se šesti novými úřednickými pozicemi. Právě tito úředníci budou spravovat dotační tituly, kterými se bude podporovat paměťová agenda. Toto oddělení patří pod odbor lidských práv.

Důsledky, totalita, financování. Kromě již zmíněné funkce týkající se odolnosti před revizionismem, která bude pravděpodobně už v zárodku potlačena, by se vznikající rada měla podílet na překonávání, dobře poslouchejte, sociálních a jiných důsledků totalitních režimů v české společnosti. Chápete to? Překonávání sociálních a jiných důsledků totalitních režimů v české společnosti? Rozumíte tomu? Co? Nevím. Na to upozornili v minulém roce disidenti Jiří Gruntorád a John Bok, kteří drželi před Úřadem vlády protestní hladovku proto, aby zajistili důstojnější důchody disidentům. Problém spočívá v tom, že minulý režim vedený KSČ posílal - a proč jste to nezrušili, tu KSČ po revoluci?Proč jste ji nezrušili? Ze zákona jste ji mohli zrušit. Já vím, jak to bylo, ale ať to řeknou těm dětem ve školách. Tam někdo mává. (Směrem ke galerii pro veřejnost.) Ale na mě ne určitě. Tak mají se to naučit, ne?

Minulý režim vedený - posílal nepohodlné občany na podřadné práce. Na podobné věci by měl myslet takzvaný zákon o třetím protikomunistickém odboji z roku 2011. Jasně. Takže posledním a hlavním úkolem vznikající rady by tedy měla být právě podpora projektu týkající se výzkumu, muzejnictví, osvěty, přednášek a spolkových aktivit spojených s paměťovou agendou.

Takže, vážení spoluobčané, potom, co vás tahle pětikoalice vlastně zradila, vzala vám peníze, všechno zdražilo, usiluje teď o jeden názor prostřednictvím televize a rozhlasu, které korumpuje, a ještě vám udělá i novou historii, ano, abychom přesně věděli, jak to podle nich tady bylo. Fakt úžasné! Já nechápu, že tahle vláda, jak si dovolí plýtvat, a nikoho to vůbec nevzrušuje. Myslím, že včera, bylo to včera?, byla tady debata, kde pan Bartoš údajně měl vyřešit otázku bytů. To bylo šílené. Pan Bartoš, já nevím, tak ti Piráti statisticky už každý, nevím kolikátý, je napojený na ten rozpočet. Sice mají jenom čtyři poslance a tři ministry, ale mají hordu těch různých kámošů, tak teď zřídí realitku. Tam bude 700 lidí, vážení! Vážení spoluobčané, vy, kteří máte byty, tak Bartoš vám říká, já vám ten váš byt pronajmu a bude nás to stát 1,5 miliardy. Takovou pitomost jsem dávno neslyšel. Přitom ty obce a tady naši poslanci k tomu velice kompetentně a konkrétně vystupovali. Normálně Bartoš chce, a on vůbec nepochopil, co tam má dělat. Vždyť on má dát peníze lidem, mladým lidem, aby si mohli pořídit za výhodných podmínek nějaké bydlení, má podpořit obce, ne? (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) Měli jsme na to stavební zákon, dělali jsme to a on přichází s realitkou. Sedm set kámošů tam asi dá.

A úplně neuvěřitelné je, že tady je článek, co to je? Novinky? Ne Seznam, to je stejné vlastně. Ne, Novinky. Tady dávají za příklad ty změny územních plánů a tady dávají za příklad, že nějaká developerská skupina, jak si koupila pozemky Českých drah od roku 2006. Kdyby spočítali všechny pozemky, které stát vlastnil, a ty byty, jak to všechno vytunelovali, prodali za hubičku, tak to jsou možná tisíce miliard. Tisíce miliard! Takže to se dává tady jako za příklad.

Takže pan Bartoš, to je další, takže tady vznikají stále nějaké instituce a teď budeme mít realitku? Takže, vážení spoluobčané, dejte váš byt Bartošovi, on vám ho pronajme. Tak to je možná jenom první krok, aby se nestalo, že nám ho i znárodní potom, protože tihle neokomunisti, a Piráti jsou jenom neokomunisti, to je ta extrémní levice, bohužel má zásadní vliv na tuhle vládu a hlavně na ODS, která se kdysi tvářila, že je pravicová. No, bývávalo.

Můžu vám tady číst ještě něco, ale skončím už asi. (Směje se.) Mě strašně baví, když jsem tady vystoupil a panu ministrovi průmyslu jsme dali návod, co by měl dělat s Liberty, ano? A tento nejarogantnější člověk z vlády a celkově ten STAN, to je parta nejarogantnějších ministrů, oni to mají asi v DNA, nebo je to možná podmínka v vstupu do tohoto organizovaného zločinu, a protože pan ministr se ani jednou neobtěžoval, aby navštívil Liberty.

A v dobrém jsem mu to poradil, protože on samozřejmě neví, co s tím, a Jurečka taky ne, oni jsou úplně mimo, oni vůbec nechápou, jak se restrukturalizují firmy, jak se zachraňují firmy. My jsme zachránili OKD. Takže já jsem řekl, že kdybych byl premiér, tak zavolám okamžitě Stanjurovi nebo Schillerové, já se Stanjurou ve vládě určitě nechci být, a řeknu mu okamžitě OKD ať se začne zajímat o tu energetiku, která dluží OKD za uhlí, energetiku, na které je Liberty Ostrava závislá, protože bez toho to nefunguje. A samozřejmě je tam oddělený věřitel EGAP.

A jaká byla reakce? No, reakce byla, že zase zaútočil, klasický postup hnutí ANO. My jsme tam nadělali nějaký binec? Ne. My jsme tam dali náměstka ministra průmyslu, aby hlídal, aby ten Gupta neodtáhl ty emisní povolenky. Tuhle vaši privatizaci, a je to společné dílo ODS a ČSSD, vytáhli ti lidi, kteří byli u toho, 100 miliard z té firmy. My jsme té firmě pomáhali. Byli jsme tam opakovaně. Ano, a pomohli jsme jim s tou zárukou EGAPu a je to oddělený věřitel. Takže odpověď byla jenom sprosťárna, agresivita. A já se divím panu Síkelovi, který už tedy má sbaleno i s Radkem Pokorným a s Prouzou, už tam mají ty kanceláře v Bruselu, že tohle dělá.

Já jsem zvědav na to grilování v Bruselu, jak bude odpovídat na různé otázky, když tedy jeho odpověď na naše návody, jak zachránit firmu Liberty, a firmu Liberty může zachránit OKD. OKD, které já jsem koupil za 70 milionů a má na účtu 6 miliard a má pohledávku v teplárně za 260. A když ji koupí energetický oligarcha, tak zase to vycucá, tak jak vycucal Bakala OKD a ještě mu tam patří kolik pozemků, no tak zase to vycucají. No, tak o tom to je. A odpověď byla, že my jsme něco - ano, garantem téhle transakce byla Evropská unie, paní předsedkyně Westager, se kterou jsem jednal a ptal jsem se: Jste si jistá, že ten Gupta to nemá domluveno s tím Mittalem? Oni si byli jisti. A my jsme měli pochybnosti. A Evropská unie, Evropská komise, ne, tak ti by to měli vědět.

Takže je to sprosťárna, že nás z něčeho obviňuje. My jsme totiž firmám pomáhali. Já jsem tam byl opakovaně. On tam nebyl ani jednou. Karel Havlíček tam byl. A to, že jsme vlastně řekli, jak to mají udělat, no tak za to se nám dostalo odpovědi, ano, Karel Havlíček tam se fotil s tím Guptou, dal mu nějaký dres, no tak asi ze slušnosti a kdo mohl vědět, co ten Gupta co v něm je? A to je zase jenom manipulace a za privatizaci můžou strany v období, kdy my jsme tady ani nebyli.

My jsme zachránili vytunelované OKD Bakalou, podvedl ty horníky, vzal jim ty byty, už jsem to tady opakoval. Asi si dává na snídaně ty miliardy. A jeho ekonomie od rána do večera jenom chrlí, ne, tečka.cz, že se nestydí, že u takového člověka vůbec pracuje, když mají ty hodnoty.

Takže k tomu Liberty, já zásadně odmítám, Karel k tomu vystupoval, ano, my jsme se od naše firmy starali. My jsme jim snižovali cenu energií, kde jsme byli ještě ve vládě, takže tyhle různé pomluvy si nechtě. Já se vám fakt divím, že to vůbec děláte. V tom Evropském parlamentu na tom grilování se vás možná na to někdo bude ptát.

Takže já tady mám toho ještě dost, ale nechám asi prostor ostatním. Klidně můžu ještě vystoupit, kdybyste chtěli. (Směje se.) Můžu vám přečíst celý etický kodex, aby redaktoři to slyšeli.

Takže prosím vás, tyhle novototalitní manýry, tahle pětikoalice, která ovládla celý náš stát, Sněmovnu, Senát, mají prezidenta, Ústavní soud, mají všechno, Česká televize, Český rozhlas jim jdou na ruku, další média, aktivistický novináři, dostali se do vlády změnou vlastně způsobu koalic, korespondenční volba, už dělají na kampani, no a teďka tady chtějí prostřednictvím korupce v České televizi a v Českém rozhlase vlastně nadále vymývat mozky našim spoluobčanům.

Takže prosím vás, vážení spoluobčané, nevěřte jim. Musíte vědět, že je to manipulace. Pokud jste sledovali ten můj projev, já vím, že byl dlouhý, my děláme dneska obstrukce, já se k tomu hlásím, chceme zabránit zabetonování této pětikoalice, která by tady ráda byla u moci dalších čtyřicet let. To jsme jednou zažili a my to nechceme. A taky nám záleží na tom, jak dopadne Evropa. Já chci žít v Evropě, my chceme bojovat za zájmy nejenom českých občanů, ale i zájmy normálních Evropanů v tý frakci.

Takže děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji panu předsedovi Babišovi. My v tuto chvíli se nacházíme, jenom to uvedu do kontextu, v obecné rozpravě. V ní budeme taktéž pokračovat, nicméně dlouhá řeč pana předsedy Andreje Babiše vyvolala faktickou poznámku, a to pana poslance Jana Jakoba. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju za slovo. Je trochu těžké na 4,5hodinový monolog reagovat v necelých dvou minutách, ale já se o to pokusím.

V první řadě bych byl rád, abychom si uprostřed této diskuse ujasnili trochu pojmy. To není žádná výčitka vůči panu Babišovi, těch nepřesností se dopouští celá řada jiných politiků, ale i novinářů. My nemáme žádné koncesionáře, nemáme koncesionářské poplatky. Máme televizní a rozhlasové poplatky. Nemáme veřejnoprávní média, máme média veřejné služby.

To se v čase změnilo, ty termíny se vyvíjejí a k té změně došlo před více než 15 lety.

Padlo tady také, že zavádíme novou formu zdanění. Dlouho tady ty poplatky fungují. Poplatek je za konkrétní službu, kdežto daň platí daňový poplatník státu, ten ty peníze přerozděluje, drtivá část jde o státního rozpočtu a pak určuje, na jaké služby, ale ne konkrétní, na jaké služby se ty prostředky využijí.

Padlo tady, že si chceme koupit média veřejné služby, korupce. No, kdybychom to chtěli udělat, tak buď nezavádíme indexaci a příště budeme chtít zase zvýšit peníze, nebo uděláme to, co vy navrhujete, tedy státní rozpočet, státní televizi. Všude, kde to udělají, nás před tím varují, abychom to nedělali. Ta závislost na politicích je pak jednoznačná.

Já prosím, barikády jsme tady zažili, obstrukční monolog, ne, pojďme diskutovat i s ostatními. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji taktéž. S další faktickou pan ministr Martin Baxa, připraví se paní poslankyně Berenika Peštová. Máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já vzhledem k tomu, že je přihlášeno ještě několik řečníků s přednostními právy, tak já potom vystoupím v reakci na projev pana předsedy Babiše a dalších v delším vystoupení, nicméně teď chci odpovědět na jednu otázku, která tam zazněla, a to je kontrola médií veřejné služby prostřednictvím Nejvyššího kontrolního úřadu.

Pan předseda Babiš se ptal, zda to vláda má ve svém programovém prohlášení. Ano, máme to tam. Myslím si, že je to dokonce téma, které nevzbuzuje nějaký nesoulad napříč Poslaneckou sněmovnou. Nicméně zavedení kontroly veřejnoprávních médií prostřednictvím NKÚ vyžaduje novelu Ústavy a já jsem rozhodl o tom, že ten návrh novely Ústavy bude připraven a předložen ve chvíli, kdy bude zjevné, že velká mediální novela, a tedy mimo jiné také navýšení příjmů pro média veřejné služby se dočká konkrétních obrysů při projednávání v Parlamentu, což se v tuto chvíli děje. Takže jak už jsem veřejně avizoval při diskusi v Otázkách Václava Moravce s bývalou poslankyní hnutí ANO Jaroslavou Pokornou Jermanovou, tak my ten návrh určitě předložíme.

Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. Další s faktickou poznámkou je paní poslankyně Berenika Peštová. Než se dostaví, přečtu omluvy. Od 18.30 do 23 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Roman Bělor, pan Milan Feranec od 19.30 ze zdravotních důvodů, David Kasal do 11 hodin z pracovních důvodů, Pavel Klíma od 12 do 15 hodin ze zdravotních důvodů, Pavla Pivoňka Vaňková z pracovních důvodů do 13.40, Karel Rais od 13 do 16.30 z pracovních důvodů, z pracovních důvodů taktéž Jan Síla, a to od 10.45 do 12 hodin a z ministrů je to pan ministr Petr Hladík z pracovních důvodů, z pracovních důvodů taktéž Marian Jurečka do 10.30. A celý jednací den z pracovních důvodů pan Michal Šalomoun.

Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Tak když už jsme tedy v tom nalévání si a vysvětlování si, tak, pane poslanče Jakobe, prostřednictvím pana předsedajícího, poplatek je podle daňového řádu daň. To je daň podle daňového řádu. To byste také měl vědět, když už tedy jste nás tady chtěl tak edukovat. V každém případě, když jsem podávala pozměňovací návrh ke korespondenční volbě, proti kterému jste hlasoval a doteď nevím ty odpovědi správné, tak jsem tam navrhovala, že u korespondenční volby ten, kdo je krátkodobě v zahraničí, a protože to je nová metoda, tak samozřejmě tu korespondenční volbu by mohl mít člověk, který tady platí buď daně, nebo sociální, zdravotní, nebo tady vlastní nemovitost, anebo platí jinou daň, což by mohl být ten koncesionářský poplatek, jak my říkáme, který tady se léta zavádí, nebo respektive my už to všichni máme vžito, proto říkáme koncesionářské poplatky, a to není nic proti ničemu. Prostě je to daň, kterou my platíme za to, že máme veřejnoprávní televizi. Jo? Takže když byste mi tenkrát ten můj pozměňovací návrh odsouhlasili, tak lidé, co jsou v zahraničí, a ve své podstatě by měli tuto nadstandardní metodu volby a platili by tuto daň, tak by mohli volit, ale vlastně na dálku. Bohužel tento pozměňovací návrh jste mi zamázli.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji za dodržení času. S další faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Milan Wenzl. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, já nevím, jestli jsou to poplatky nebo daně prostě, to asi o tom není řeč. Ale mě by zajímalo a hlavně mně chybí nějaké vysvětlení, protože já jsem nenašel nikde, že ve věznicích máme plno odsouzených, kteří mají s sebou rádia. Kdo bude za ně platit ty poplatky? To opravdu nevím. Anebo ve školách, ve školkách, všude to mají. Kdo to za ně bude platit? Kdo bude platit na úřadech? Kdo bude platit za lidi v nemocnicích? A teď si vezměte, že autobazary, které jsou, tak mají plno aut, kde mají samá autorádia vevnitř, ale ještě to nikdo nekoupil. Takže budou to platit vlastně ti majitelé toho autobazaru? Jak to vypadá s tábory pro děti, kde mají rozhlasy, televize? Jak to vypadá se spolky? Některé spolky nejsou v podstatě žádní podnikatelé, nic, třeba takoví Sokolové nebo rybáři, hasiči, oni mají schůze, mají tam televize, mají tam rádia, nebo domovy důchodců, tam leží nemocní, nebo v LDNkách, no, poslouchají rádio, ale kdo to bude za ně platit? Nevím. Nebo když se podívám do Poslanecké sněmovny, tak každý má svoji kancelář a každý v té kanceláři má televizi. Kdo za ně platí ty poplatky? To opravdu nevím.

Tak děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji a vyvolalo to jednu faktickou poznámku. Paní poslankyně Berenika Peštová. Prosím. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji, navážu na svého předřečníka. Mě třeba osobně zajímá to dvojí zdanění, co tam je. Takže já jako občan si zaplatím a pak pracuju v nějaké firmě a je nás tam víc jak dvacet pět a můj zaměstnavatel zaplatí taktéž. Takže to je dvojí zdanění jedné služby. Mě by zajímalo, jakým způsobem jste k tomu došli a co vás vůbec evokovalo, aby vás něco takového vůbec mohlo napadnout. Jestliže já jako občan si zaplatím, chodím do práce, vy jako myslíte, že do té práce ti lidé chodí a koukají tam na bednu v těch fabrikách, prostě pustí si tam bednu, nějakou krásnou telenovelu a místo toho, aby dělali ty šroubky, tak koukají na televizi.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Milan Wenzl a připraví se pan ministr Martin Baxa.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji ještě jednou, omlouvám se Patrikovi za to, že ho zdržujeme. (Poslanec Nacher v poslanecké lavici gestikuluje.) Ne? No, tak já bych měl ještě jednou dotaz na pana ministra, protože máme zde hodně uprchlíků z Ukrajiny, jsou ubytováni v obecních bytech, jsou ubytováni na ubytovnách a všichni používají opravdu přijímače. Kdo za ně bude platit? Nebo budeme to od nich vybírat? A také mně přijde takové zvláštní, že dnes v gastronomii na ty podnikatele je vyvíjen opravdu tlak veliký, a teď ještě oni by měli platit zvýšené poplatky třeba v těch hotelích a všude? To nevím. No, je toho určitě hodně, co ještě není dořešeno, kde jsou ta slepá místa. Tak si myslím, že tam bychom mohli ještě něco hledat.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji a pan ministr je přihlášen se svou faktickou poznámkou. Pane ministře, prosím.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuju za slovo. Já nyní neodpovím na dotaz paní poslankyně Bereniky Peštové, protože, paní poslankyně, prostřednictvím pana místopředsedy, je to pro mě vlastně nevýhodná situace. Já tady nemohu vystoupit teď s přednostním právem, mám k dispozici pouze faktickou poznámku a vy jste vznesla otázku, která míří k samé podstatě části návrhu. Tak já slibuji, že na vaši otázku odpovím, až budu mít možnost vystoupit v obecné rozpravě.

A co se týká dotazu pana kolegy Wenzla, pane poslanče, já to takhle jako nechci říkat; každý poslanec má právo se na cokoliv zeptat. Ale jsou to čtyři úvodní paragrafy, poměrně krátké, toho takzvaného poplatkového zákona, kde je definováno přesně to, na co vy se ptáte. Tak já to jenom zopakuji velmi stručně. Jak v tom původním zákoně, tak v té naší novele zůstává princip platby za domácnost, která je definovaná tím, kdo má přípojku na elektrickou energii nebo na odběr energie, protože Česká televize a Český rozhlas mají přístup do těchto databází na základě zákona. Tím si myslím, že to odpovídá na několik vašich dotazů.

V druhé části vašich dotazů, které směřovaly k těm různým případům, které jste vyjmenoval, tak v našem novém návrhu je definována jako poplatník právnická osoba a platí se poplatek podle počtu zaměstnanců této právnické osoby s tím, že do 24 zaměstnanců jsou tyto právnické osoby navrženy k osvobození.

To znamená - typický příklad - ptali jste se na gastronomii, kde je televizní obrazovka. Tak lze předpokládat, že právnická osoba, která provozuje restauraci, bude osvobozena, protože těch, které mají více než 24 zaměstnanců, si myslím (že) to, na co vy jste se ptal, je méně. A vzhledem k tomu, že čas mě vypršel, tak já, až budu mít příležitost vystoupit v rozpravě, tak ty otázky zodpovím podrobněji. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano a to je pravda, čas vypršel a další faktickou poznámku bude mít paní kolegyně Zuzana Ožanová. Jenom připomenu, že se už nacházíme podle poznámek v obecné rozpravě, ale jsou tady další ještě s přednostními právy. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Pane ministře, kolegové, kolegyně, já jsem vás poslouchala, víte, protože jsem z ústavněprávního výboru, já jsem taky ve stálé komisi pro ústavu. To, co jste říkal, že až budete v budoucnu připravovat návrh na změnu ústavy, vy vlastně počítáte s tím, že sice to podáte, ale určitě se to nestihne projednat. Jak to chodí ve Sněmovně? Všechny návrhy končí volebním obdobím. Jestli vy to připravíte během konce příštího roku nebo kdy, no tak taky už bude nová Sněmovna, takže mi to přijde velmi divné. Ta kontrola České televize, když byste to připravil dřív a udělal per partes ty kroky - napřed na počátku volebního období - tuto změnu, a teď přišel s těmi koncesionářskými poplatky, bylo by to jiné. Ale takto to vypadá, že to ve své podstatě nechcete udělat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. A tím pádem jsme vyčerpali faktické poznámky a já poprosím paní předsedkyni Alenu Schillerovou, která je tady přihlášená s přednostním právem, o její příspěvek. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Schillerová: Pan ministr odchází, to mě mrzí. (Ministrova poznámka mimo mikrofon.) Dobře, rozumím. Vážené dámy, vážení pánové - moc jich tu zvlášť vpravo není - na to, jak zásadní je to zákon pro pětikoalici. Já skutečně nevím, jak tento návrh zákona, který má zvýšit poplatky pro Českou televizi a Český rozhlas, vznikal, ale co vím naprosto jistě, je (to), že ten autorský tým udělal oběma médiím spíš medvědí službu. Víte, žádné zvýšení daní se nikdy nesetká s nadšeným potleskem, takže logicky ani tomuto skrytému, byť zdaleka ne zanedbatelnému zvýšení daní se žádné pozitivní odezvy ve společnosti dostat nemohlo. Ale to, co se podařilo ministru kultury Martinu Baxovi, to je opravdu houslový koncert na gumových strunách, protože napsat zákon, který sjednotí všech 24 významných asociací a svazů zastupujících tisíce firem v České republice, protože jim zcela bezdůvodně a v rozporu s logikou má zvýšit poplatky o stovky či dokonce tisíce procent, chce opravdu pěknou dávku přezíravosti a arogance. (Potlesk z lavic poslanců ANO.)

Protože napsat zákon, který má pomoci přiblížit Českou televizi a Český rozhlas mladé generaci tím, že mladým a čerstvě osamostatněným slečnám a mladíkům, kteří se na Českou televizi nedívají a Český rozhlas neposlouchají, napaří roční poplatek za jejich sledování ve výši 2 460 korun, opravdu nesvědčí o přílišném důvtipu navrhovatele. A pak je tady velká masa obyčejných lidí napříč generacemi, kteří si zkrátka a dobře s větším či menším skřípěním zubů ty koncesionářské poplatky každý měsíc platí. Přestože sledování obou veřejnoprávních médií věnují méně a méně času, protože jejich rozhlasem je Spotify, Apple Music nebo Forendors a jejich televizí je Netflix, YouTube, CNN, Prima, Nova nebo TikTok. A tahle skupina by možná čekala, že za své peníze dostane službu, která bude odpovídat jejím konzumním schématům, ale místo toho jí vláda pošle jenom vyšší složenku.

Proto já říkám, jde o zákon, který paradoxně jde proti veřejnoprávním médiím v České republice. A myslím, že jejich generální ředitelé, pánové Souček a pan Zavoral, mohou za kvalitu tohoto zákona vládě Petra Fialy, speciálně pak ministru kultury a místopředsedovi ODS Martinu Baxovi, pěkně poděkovat. Víte, ve světě Petra Fialy a Martina Baxy možná lidé chodí do práce proto, aby tam sledovali televizi, a tak je spravedlivé těm velkým firmám napařit za výrobu kontinuálního vysílání pěkných 250 000 korun ročně. Ale ve světě hnutí ANO tomu tak není. Ve světě hnutí ANO se nechodí do práce sledovat ani Komisař Rex, ani Sama doma, dokonce ne ani naši úžasnou a nezávislou ČT24. Ve světě hnutí ANO se chodí do práce pracovat. A troufám si tvrdit, že by tomu tak mohlo být i ve světě dalších stran v této Poslanecké sněmovně. Nebo snad ne? Co říkáte, pane ministře Jurečko z KDU-ČSL? Kolik televizorů s ČT24 vysílá v průměrném průmyslovém kravíně, v pařníku nebo na sádkách? Pane ministře Bartoši, běží v inkubátorech startupů a IT hubech spíš ČT1, ČT2 nebo snad Rádio Junior? A pane ministře Stanjuro, vy máte prý ve Fialově kabinetu v gesci Moravskoslezský kraj, nemohl byste mě informovat, jestli oceláři v Liberty, než tedy skončili za vaší vlády na dlažbě, sledovali při tavení a odlévání spíš publicistiku, seriály, zpravodajství, filmy nebo dokumentární pořady? A pokud vaše odpověď zní, že jsem se asi pomátla a že samozřejmě nic z toho není v podstatě ani technicky možné, pak vězte, že jsem se nepomátla já, ale váš vlastní ministr a vaše vlastní vláda, protože tento nesmyslný zákon takto napsala a takto předkládá.

Zkuste se prosím, dámy a pánové, zeptat svých vnoučat, ideálně čerstvě dospělých, pokud je máte, jestli se dívají na televizi. Moje zkušenost je taková, že mladá generace už televizi opustila. Opustila ji stejně nemilosrdně a nadobro, jako opustila tištěné noviny a časopisy. A na rozhlas se jich raději ani neptejte, protože se na vás dost možná budou dívat jako na návštěvníka z pravěku. Při vší úctě k rozhlasu a k jeho více či méně úspěšným pokusům o moderní platformy je to prostě tak. A přesně těmto lidem chcete tímto nepodařeným zákonem říct, že přestože televizi ani rozhlas nesledují, ba dokonce je ani nevlastní, tak budou každý rok platit za jejich provoz. A budou za to platit možná tolik, kolik je stojí poplatek za internet na celý rok nebo paušál na všechny jejich oblíbené streamovací služby dohromady.

Je to neštěstí, s čím jste tady přišli, vážené kolegyně a vážení kolegové. Pro mě osobně je to jen další z řady odborných selhání speciálně ODS, která už neví, jak by z daňových poplatníků vytáhla peníze navíc. Jako člověk, který se většinu života pohybuje v oblasti daní, říkám jasně, je to jen skrytá falešná daň a ještě k tomu napsaná tak amatérsky, že ve svém důsledku v očích široké veřejnosti poškodí i ty, kterým má pomoci, tedy Českou televizi a Český rozhlas.

Nedovedu si představit nic jiného, než že ten zákon s ostudou stáhnete, omluvíte se a začnete se věnovat věcem, které jsou pro život běžných občanů a firem v České republice skutečně důležité. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji paní předsedkyni. A s dalším (Poslanec Rozvoral se hlásí o slovo: Můžu s faktickou z místa?) - ano, faktická z místa. Poprosím pana poslance, máte dvě minuty.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěl jenom osvětlit, že teď jsou s přednostním právem přihlášeni - náš předseda Tomio Okamura a Radim Fiala. A vzhledem k tomu, že jsou na dlouho plánované tiskové konferenci ke krajským volbám, tak se svého přednostního práva vzdávají a přihlásí se hned, až ta tisková konference skončí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji za tuto informaci. V tom případě je další na řadě s přednostním právem Karel Havlíček. (Reakce z pléna.) Taktéž se vzdává svého přednostního práva. V tom případě mám tady poslední přihlášku, a to v rámci stanoviska klubu hnutí STAN, je to pan poslanec Lacina, který ale v tuto chvíli taktéž, jak vidím, není přítomen v sále. V tom případě budeme pokračovat v obecné rozpravě dle přihlášených poslanců. A já poprosím pana kolegu - a máme tady ještě jednu faktickou poznámku před panem kolegou Nacherem, a to je paní kolegyně Zuzana Ožanová. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, já jak tu sedím, já jsem zaslechla slib pana ministra, že odpoví, jak bude moci, paní poslankyni Peštové. Již nemusí odpovídat faktickou a může jí plně odpovědět, možná by bylo vhodné dát mu prostor. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji, nicméně v tuto chvíli je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Patrik Nacher. Pane kolego, máte slovo.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Pane místopředsedo, pane ministře, (Ministr Baxa odchází od stolku zpravodajů k vládním lavicím.) ano, vy jste řekl mimo mikrofon, že si vezmete zápisník. Tak já bych vás o to poprosil, protože já budu mít spousty otázek, podnětů, názorů, stanovisek a tak dál. No, já jsem to jakoby tušil, to je úplně neuvěřitelné, že jak jsem první přihlášen bez přednostního práva, tak člověk musí být neustále v sále, protože jak jste teď viděli v praxi, tak vlastně čtyři přednostní práva byla najednou zrušena, buď dobrovolně, nebo svojí nepřítomností zde - (Místopředseda Havlíček volá z lavice: Kvůli tobě.) a najednou - no, no - a najednou vlastně je člověk hned první na řadě. Takže bych možná poprosil potom svoje kolegy, jestli můžu, jestli by mi pak přinesli něco, nějakou vodu k pití, protože možná, že já to budu mít trošičku delší, já jsem si to nestačil vzít s sebou. Nejprve nějaké obecné věci, a potom půjdu strukturovaně tak, jak jste u mě zvyklí. Pojedu spatra jako vždycky, tam, kde to budu číst, tak je to o tom, že budu citovat z nějakých dopisů, což si netroufám tady si vymýšlet, aby mně pak někdo to neomlátil o hlavu.

První poznámku, kterou si zde dovolím říct, je, že podle mě to, že my tohleto dneska tady probíráme, pojedeme, nevím, do kdy, do večera, do noci a zítra budeme pokračovat, a že to zase ukazuje priority této vlády, jo? Já prostě jsem rád, že vlastně v přímém přenosu lidé vidí, jaké jsou vaše priority - když to zrekapituluji, kolik jsme tady strávili hodin a dnů kolem zrušení EET, což si myslím, že se vám teď vrací jako bumerang, kolem korespondenčních voleb a teď kolem této novely zákona o České televizi a Českém rozhlase. To znamená, vlastně vy tím říkáte lidem vně, že v době, kdy - byť se ta situace zlepšuje, třeba na poli inflace - tak vy vlastně říkáte v době stále vysokých cen energií, které patří do top tři nejvyšších - (Poslankyně Oulehlová přináší láhev vody k řečnickému pultíku.) mockrát děkuju - do top tři nejvyšších, kde u nás došlo k největšímu poklesu reálných mezd, tak vy říkáte, že největší priorita této vlády, to znamená, to, co společnost nejvíc tíží, je korespondenční volba a koncesionářské poplatky. Takhle to je. Protože věnovat tomu tolik času a tolik energie, to je prostě přímo úměrné důležitosti. A to vy si musíte zvážit. Pokud opravdu by to bylo tak, že zítra má být pevný čas na hlasování, tak je to za mě i flagrantní porušení jednacího řádu - (to) tady říkám dopředu - protože já už jsem si na pevný čas zvykl, ale v momentě, kdyby to mělo být hned druhý den po začátku jednání, tak to už mně tedy přijde jako příliš i na vás jako, ta netrpělivost s některými normami, kterou máte, to si myslím, že to tady ještě nebylo. Zase připomenu, u EET se to projednávalo (důrazně) rok a půl, rok a půl, než byl pevný čas na hlasování. To je první poznámka.

Druhá poznámka, porušení slibu ministra. Tady bych chtěl říct, protože já si zakládám na konzistentnosti postojů, a opakuji zde, že vy nám vždycky vyčítáte, co kdo řekl před 15 lety. Andrej Babiš měl rozhovor v Hospodářských novinách, že je příznivcem eura. Teď mu to někdo vyčítá, když jsme proti, minus 15 let. Já tady připomenu, že rok předtím, než pan ministr s tímhle návrhem poprvé přišel, tak v rozhovorech řekl, že v tomto volebním období se nebudou zvyšovat koncesionářské poplatky. Já doufám, že to nepopře. Pokud ano, tak já to vytáhnu z monitoringu a budu to přímo citovat, ale já si myslím, že to nepopře. A je to přesně v té kategorii jako u těch ostatních věcí. Nebudeme zvyšovat daně a zvyšujete je. Nebudeme zvyšovat koncesionářské poplatky a navrhujete je zvýšit. Nebudete zvyšovat věk odchodu do důchodů a navrhujete je zvyšovat. To prostě, jinými slovy, ty vaše věci jsou - a vaše výroky a vaše konání je nepředvídatelné. Ne-před-ví-da-tel-né. A tohleto se opravdu nedá.

Mě by docela zajímalo - pan ministr si, předpokládám, píše - mě by zajímalo, jak to odůvodní. To není nějaká obecná věc, kterou by on řekl, která by se týkala nějakého obecného pohledu na daňovou kvótu versus skutečné daně, některé daně, přímé daně, nepřímé daně - ne, to bylo explicitně, že se nebudou zvyšovat koncesionářské poplatky. Co se za ten rok změnilo? Co se za ten rok změnilo? To je moje základní otázka. Protože to nebyl příslib před volbami, po volbách, jak vy občas argumentujete, že pak jste převzali moc, vládu, a teprve pak jste zjistili hloubku toho problému, a proto jste museli některé věci změnit. To tady v tomhle případě není, protože ten výrok pana ministra Baxy zazněl po volbách. Takže tam - za mě - jsem nezachytil změnovou věc.

Třetí poznámka. Z toho, co tu zaznívá nějakou dobu, a to je politický vliv na Českou televizi, kterým vy ospravedlňujete zvýšení poplatků, a naopak, tím se vymezujete vůči našemu podnětu, aby to bylo placeno ze státního rozpočtu. No, tak si řekněme, jako funguje v praxi, jo? Já mám rád, když si věci říkáme tak, jak jsou, protože spousta diváků může být jakoby zmatená, a v televizních pořadech člověk nemá bez přerušení, jak tady říkal Andrej Babiš, šanci říct víc než jednu, dvě věty.

Tak je to tak, že vy, když chcete změnit zákon, chcete zvýšit koncesionářský poplatek, tak to navrhuje vláda a Sněmovna o tom hlasuje. Když by to bylo součástí státního rozpočtu, to znamená, výdaj státního rozpočtu, no, tak opět to navrhuje vláda a schvaluje to Poslanecká sněmovna. To znamená, úplně ty samé, úplně ty samé orgány. Mě by zajímalo, kde je tam ten jiný politický vliv. Já to řeknu ještě jinak. Kdyby to bylo součástí státního rozpočtu a byl by tam nějaký automat - to je to, o čem se tady nekonečně bavíme u platů ústavních činitelů - tak právě tam naopak ten politický vliv je menší. Naopak tady jsme svědky toho, o čem já nějakou dobu už hovořím, že vy, když navrhnete a navrhujete zvýšit koncesionářské poplatky, a my, když tomu oponujeme, tak vy jste vůči veřejnoprávním médiím ti hodní a my jsme vlastně ti zlí.

A tím se vlastně potom může definovat ten vztah těch médií vůči vám a vůči nám v té chvíli v nějaké objektivitě, zaujatosti, nezaujatosti a podobně. A takhle se ty věci mají. Prostě vy když najednou přijdete s tímhletím návrhem a opozice s tím nesouhlasí, tak tam je právě ten politický za mě vliv na tu Českou televizi, případně Český rozhlas. To by mě zajímalo, jestli by pan ministr mi tohleto mohl říct, že to tak není. Naproti tomu automat u státního rozpočtu nikoliv. Opět, rozhodují o tom ty samé orgány, navrhuje je vláda, hlasuje o tom Sněmovna, Senát a podobně, ale tím automatem je něco řečeno a v případě, že by ho chtěl někdo prolomit, tak už na sebe upoutává pozornost. Tady to vypadá vlastně jakoby, že vy děláte dobro a my tomu dobru bráníme. A to je hrozně nepříjemná situace. A říkám to tady, snažím se velmi věcně argumentovat a byl bych rád, kdyby pan ministr mi na to nějakým způsobem zareagoval.

Budiž potom důkazem - a vy víte, že jsem to kritizoval od prvního momentu, že se pak člověk nemůže ubránit tomu, že potom Česká televize nadržuje tomu, kdo jí chce dát více prostředků, což se projevilo například v té předvolební debatě, kdy za SPOLU tam byli pozváni tři... (Poslankyně Ožanová přináší vodu.) Děkuji, to už je druhá voda. Děkuju. Zas tak dlouhý nebudu. Kdy tam byli pozváni tři zástupci za SPOLU. A vy víte, že jsem to kritizoval od prvopočátku. A tam opravdu se člověk nemůže ubránit tomu, že jde o nějakou reciprocitu ze strany České televize, protože já nevidím jediné dramaturgické odůvodnění, proč jedna kandidátka má být zastoupena třikrát. Zvlášť pikantní to bylo v té poslední půlminutě, kdy ten politik má říct, jakým způsobem chce oslovit ty voliče, jak je chce pozvat k volbám. No tak asi těžko tři zástupci jedné kandidátky to budou říkat třikrát jinak, že? Tak to řeknou třikrát stejně. A to přece sami musíte uznat - a já jsem rád, že minimálně neveřejně mi to potvrdilo spousta politiků jednotlivých stran ze SPOLU, že to je nefér, že to je a bylo nefér.

A v té chvíli to je to orámování té debaty. Kdy den před volbami jednu kandidátku reprezentují tři, druhou a ostatní tam vlastně byli po jednom, a my se tady bavíme o zvyšování koncesionářských poplatků.

Poznámka třetí. Nezávislost. O tom mluvil pan ministr Baxa, že se tím zvyšuje nezávislost České televize, napsal jsem si tu poznámku z jeho úvodní řeči. Čímž by implikoval, že kdybychom to zvýšili dvojnásobně teoreticky, tak by byla jako ta Česká televize a Český rozhlas jako dvojnásobně nezávislý? To bych já potřeboval vysvětlit, jak se ta nezávislost pojí s množstvím prostředků až takhle? To znamená, kdybych já přišel s pozměňovacím návrhem, aby se to zvýšilo o padesát korun, tak bude Česká televize ještě víc nezávislá než je teď? A v té chvíli bych se zeptal, jakým způsobem vlastně ta nezávislost se pojí například s některými úkony médií veřejné služby. Teď jsou prázdniny, tak já třeba narážím na to, to je docela zajímavý moment, jak je možné že vlastně ve veřejnoprávní televizi nedělní pořady nejsou, ale na soukromoprávní CNN Prima News jsem si všiml, že jedou přes prázdniny nedělní pořady dál, když už jsme tedy u toho. Na to mi asi pan ministr neodpoví, ale je to nějaká jakoby zpětná vazba reagující na to, jestli třeba tou nezávislostí nemyslel toto, že tedy chybějí prostředky na to, aby Česká televize jela durch celý rok prázdniny, neprázdniny právě proto, že to je veřejnoprávní médium, a ne všichni mají dovolenou dva měsíce a chtějí sledovat různé publicistické pořady. Jak je možné, že soukromá televize normálně přes prázdniny jede a Česká televize nikoliv.

To asi myslet spíš jako řečnická, není to dotaz na pana ministra. Ale třeba když mi k tomu řekne svůj názor, tak já budu rád. V tomhletom případě u té nezávislosti si dovolím jeden pohled z opozičního poslance. On tady Andrej Babiš citoval analýzy účasti nás některých v televizi. Párkrát tam zaznělo moje jméno, tak já si dovolím pohled člověka, který je jako outsider a popíšu to vám, snad mi porozumíte jako koaliční poslanci. Já mám tu unikátní příležitost, že já jsem byl jednak deset let tiskovým mluvčím nebo volební manažer, takže jsem připravoval ty politiky do televizních debat, teď se jich sám zúčastním, to je docela unikátní srovnání. Stejně tak jako v minulém volebním období jsem vystupoval jako koaliční poslanec a teď jako opoziční. A na co já tedy narážím, a to se potom možná zobrazí v těch analýzách a i v tom vstupování do té řeči, že ten přístup České televize, tedy zejména vlastně se jako na mě vůči jako opozičnímu politikovi nezměnil. Já jsem byl připraven, že když jsem byl koaliční poslanec, hájit kroky vlády, ať už se mi líbily, nebo ne. A ta Česká televize jako zrcadlo a ten opoziční politik jako druhé zrcadlo mi dávali zpětnou vazbu.

V momentě, kdy jsem se dostal do opoziční role, to znamená nemám tu moc, nemám ten vliv, nemám co hájit, nastavuji to zrcadlo, ale často se stává, že jsem pod stejným, nebo dokonce větším tlakem, než je ten koaliční politik v té České televizi. To jsou ty přerušení, to jsou ty útočné otázky a podobně. Takhle vzniklo i to hození těch papírů ze strany moderátora Jakuba Železného. To bylo právě o tom, protože to byla reakce na mojí poznámku, že já jsem opoziční politik a pan moderátor mě tam griluje, jako bych byl koaliční. Ale ono je to opravdu, protože se říká, že média jsou hlídací psi demokracie, hlídací psi toho, kdo má moc, vliv, primárně. Neříkám jen, říkám primárně, nikoliv hlídací psi opozice. Takže tolik jako pohled mě jako opozičního politika, že v zásadě vlastně je tam člověk pod stejným, někdy i větším tlakem. A ten, kdo má být pod tím tlakem a kdo má hájit pozici vlády, tak ten vlastně se tam víceméně veze, jsou na něj ty otázky jakoby roztomilejší bych řekl, mírnější a podobně. Což mi přijde celkem zvláštní, aby se opoziční politik jakoby cítil pod větším tlakem, než ten koaliční. Tak.

Poznámka číslo pět. Financování ze státního rozpočtu, že by snížilo nezávislost České televize, Českého rozhlasu. Já bych se chtěl zeptat, jak jste na to přišli, protože ze státního rozpočtu jsou financovány i platy třeba soudců, policistů, a ty jsou také nezávislý. A chceme, aby byly nezávislý. A také nikdo neříká, že tím, že jsou soudci a policisté, dal jsem příklad těchto dvou skupin, tak přece nikdo neříká, že to, že jsou navázáni na státní rozpočet, tak to zvyšuje jejich nějakou závislost na tom, kdo zrovna vládne. To přece takhle není. Takže to by mě docela zajímalo. A pokud ano, no tak by na soudce a policisty měl být taky nějaký poplatek. Asi by se nejmenoval koncesionářský, jmenoval by se třeba nějak jinak.

´

To by mě docela zajímalo, pane ministře, jakým způsobem to tedy rozlišujete, protože tu nezávislost, neutralitu, dalo by se říct, chceme právě i po těchto skupinách, přestože jsou placeni ze státního rozpočtu. Notabene mě tedy napadá, že tím vlastně by i Česká televize ušetřila nějakých, jestli jsem se správně díval do výroční zprávy, 150 milionů korun, což jsou prostředky, které vynakládá na výběr koncesionářských poplatků.

Jinými slovy, jestli dneska - teď mě nechytejte za slovo, nejde o tu částku, jde o ten princip - dostává 8 miliard a vynakládá 158 milionů - to je podle mě minimální - na ten výběr - poštovné, SIPO, teď je otázka vymáhání, exekuce a tak dále - a bude mít 8 miliard, tak má najednou úsporu jenom tímhle přehozením 150 milionů korun na obsluhu, řekněme, těch koncesionářských poplatků. I to mně přijde jako zajímavý pohled, na který je potřeba upoutat vaši pozornost.

Poznámka, tuším šestá. Argument, že se ten poplatek nezvyšoval od roku 2005 u Českého rozhlasu a 2008 u České televize. Souhlasím, to se nedá nesouhlasit, to jsou fakta. Na druhou stranu řeknu, abyste byli konzistentní. Napsal jsem si, hned v rychlosti jsem si našel. Příspěvek na péči v prvním stupni se také za posledních 15 let nezvyšoval, dokonce se snižoval. Pokud vím, tak on byl 2 000, teď je 880, nevím. Pan předsedající Aleš Juchelka to zná mnohem lépe než já. On dokonce navrhoval o pár desítek korun zvýšit ten příspěvek na péči. To jste nepodpořili. Argument, že se s tím 10 let nehýblo, tak s vámi nehýblo, abych tak řekl. Vy jste pro to nehlasovali.

Jinými slovy, buď ten argument, že se s něčím nehýbalo 10, 15, let, platí - pak to ale pojďme řešit i u ostatních takových položek - anebo to neplatí. Ale takhle selektivně to u jednoho platí a u druhého nikoliv. Mně přijde příspěvek na péči, jako nějaký sociální příspěvek, docela zásadní věc. To není něco, co byste mohli a měli přehlížet. Tak to mně přijde jako docela závažná věc. Je to taková disproporce a nekonzistentnost.

Nicméně nezpochybňuji, že se to nějakou dobu nezvedalo. Je tady inflace a všechno. Jenom říkám, že na tom návrhu mně tak principiálně ani nevadí to zvýšení o 15 korun, respektive 10 korun u Českého rozhlasu - to vás překvapím - ta samotná částka. Mně vadí ten kontext a kontext je dán tím, o čem teď budu hovořit. Za prvé, že než se někde bude zvyšovat příjem, to znamená ten poplatek, tak by bylo dobré se podívat na úspory, jestli jsou úspory v dané instituci.

V minulém volebním období jsem měl příležitost být dvakrát zpravodajem zprávy o hospodaření České televize. Já jsem u každé té zprávy - nevím teď, kdo z vás tady byl - měl asi 21 otázek právě k hospodaření, šel jsem do nějakého většího detailu, a ne na všechny jsem dostal odpovědi. Už tehdy jsem se ptal na hospodaření. To jsem samozřejmě netušil, že budeme řešit koncesionářské poplatky za pár let. Takže to je první moment a kontext, který mi vadí.

Ten druhý, definice veřejnoprávní služby. Co to je ta veřejnoprávní služba? Už jsem tady na to trochu narazil u toho, jestli ta veřejnoprávní služba je, že některé pořady mají fungovat i o prázdninách, dvojnásob když fungují u soukromých televizí. Je veřejnoprávní služba vysílat populární sporty - to se teď ptám - fotbal, hokej, tenis, anebo naopak zrovna role České televize je v těch, řekněme, sportech méně populárních - tady si ohřeji polívčičku - jako je třeba ping-pong, který hraji, nebo já nevím, ragby, baseball, prostě některé ty věci, které jsou méně populární? Za mě, kdybych měl otevřít debatu, tak bych očekával od České televize toto, a naopak od komerčních televizí tam čekám fotbaly, hokeje a podobně, protože tam se jim to zaplatí z reklamy a z toho obrovského zájmu o to.

My jsme měli debatu u nás na klubu, kde kolega Bělica také řešil ping-pong. Narazil na to, co jsem ani nevěděl, že když právě chtěli, aby Česká televize vysílala nějaké pingpongové zápasy, tak si to ta Česká televize nechá zaplatit a je to hrozně složité, komplikované. To je právě ono. Byla tady takováhle zevrubná debata o definici veřejnoprávní služby, která by měla předcházet tomuhletomu? Za mě ne. Protože nejprve je potřeba se o tom bavit, a pak si řekneme, to jsou povinnosti České televize, Českého rozhlasu, tolik prostředků by to mělo koštovat a pojďme se pobavit, jaké prostředky do toho dát.

Tady použiji dopis, který dostal - to je první citace, prosím pěkně, kde to budu číst, nebudu mluvit spatra - ministr Šalomoun ze strany Asociace provozovatelů soukromého vysílání, kteří právě mluví o té jedné části definice veřejnoprávní služby, a to je to memorandum, které je součástí novely. "Předkladatel velké mediální novely Ministerstvo kultury navrhuje, aby Rada České televize a Rada Českého rozhlasu získaly novou kompetenci schvalovat memorandum o způsobu naplňování veřejné služby v oblasti televizního a rozhlasového vysílání. Uzavíráme ho mezi ministrem kultury a generálním ředitelem České televize nebo Českého rozhlasu vždy na období pěti let. Memorandum, které má veřejnou službu blíže vymezit, má však vzniknout až po navýšení poplatků, přičemž návrh novely nijak neřeší závislost výše poplatku na obsahu memoranda." Což je vlastně jinými slovy to, o čem jsem hovořil předtím. Nejprve debata, potom definování toho poplatku.

"Pro výši poplatků tedy nemá být relevantní, zda bude veřejná služba memorandem nakonec vymezena široce či úzce, či zda memorandum vůbec vznikne. Nejednoznačné vymezení obsahu veřejné služby, a to nejen ve vztahu k samotnému vysílání, ale také v souvislosti se zaváděním nových technologií, významným způsobem ztěžuje posouzení slučitelnosti této veřejné podpory se společným trhem, neboť je velmi obtížně doložitelné, že finanční prostředky pocházející z veřejné podpory budou využity k zajištění veřejné služby." To mně přijde celkem silné stanovisko, ke kterému je potřeba se podle mě postavit. Bavíme se teď čistě o tom návrhu. Předpokládám, že pan ministr to asi nestihne ve faktické, ale potom, až se přihlásí s přednostním právem, že na to odpoví.

"Jsme tedy toho názoru, že bez bližšího vymezení veřejné služby není vůbec možné posoudit legitimitu plánovaného navýšení a rozšíření výběru poplatků. Jsme také toho názoru, že až dojde k bližšímu vymezení veřejné služby, bude před případným rozhodnutím o navýšení poplatků nezbytné zpracovat a podrobit veřejné diskusi transparentní kalkulaci jejich plánovaného výběru, aby bylo předem zcela zřejmé, zda může překročit 20 % původního rozpočtu stávajícího režimu podpory." To je tedy ta definice veřejné služby.

Tady si dovolím ještě, než se potom pustím do samotné konstrukce toho poplatku. Jak jsem řekl, mně vadí méně to navýšení o 15 a 10 korun, vadí mi ta konstrukce, to, jak to rozšiřujete. K tomu se dostanu. To znamená vlastně ta platba za internet a za připojení k internetu a vůbec platba za něco, kde teoreticky můžu chytit to vysílání. Tady jsem zaznamenal - ještě než se do toho pustím - že někteří lidé- a to by mě docela zajímala odpověď pana ministra - mají problém s poplatkem za domácnost s tím, že je to nefér v tom, že máte domácnost třeba jednočlennou - to jsou často senioři - a pak je domácnost, kde je rodina, kde je pět příslušníků rodiny a platí vlastně stejný poplatek, přitom se dívá pět lidí na tu televizi.

Dneska už je celkem obvyklé, že každý má tu televizi v jednom pokoji. Jak už říkal Jan Jakob, že se všechno vyvíjí, moderní technologie, tak se vyvíjí i to, že dneska ty televize jsou za ceny, za které opravdu před dvaceti třiceti lety nebyly ve vztahu k příjmu. To znamená, že dneska skutečně ty rodiny mohou mít televizní přístroje v každé místnosti. Tak mně třeba přišel takový mail, tak jsem se chtěl zeptat pana ministra, jak se na to dívá? Srovnání toho, že ta domácnost, že to je nefér vůči těm, kteří mají jednočlennou domácnost, a platí vlastně stejně, jako když je v rodině čtyři nebo pět, šest a tak dále lidí. Já se teď s dovolením napiju, jestli to nevadí.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: V pořádku, napijte se.

 

Poslanec Patrik Nacher: Pan ministr je hodný, mi tady nabízí kedlubny, já si pak vezmu. (Pobavení v sále.)

Takže domácnost. A teď problém konstrukce toho poplatku. A to je vlastně to, co mi tam na tom vadí nejvíc, ta konstrukce poplatku, že se to bude platit za domácnost, v zásadě pro všechny ty, kteří mají, jsou majiteli mobilu nebo chytrého telefonu, když to takhle řeknu, či notebooku na straně jedné, a potom platby u firem na straně druhé. Tohle rozšíření mi principiálně vadí. Já teď budu i citovat jakoby proč. A chci se zeptat pana ministra, proč se vlastně do toho takhle pustil? Proč nejde radši transparentnější cestou vyššího zvýšení koncesionářského poplatku? A řekněme tedy transparentní hádky, jestli se to má zvýšit o 15, o 10, o 30, o 40 korun než tohleto rozšíření, které je za mě nespravedlivé. Proč mají platit domácnosti? Lidé, kteří nemají televizní přístroj, fungují úplně jinak už dneska, jak bylo řečeno, moderní technologie, mají mobil, mají notebook, mají placené kanály. Tady už to bylo řečeno. Všechny ty Youtube, Netflix, O2. Každý, kdo sleduje sport, fotbal, tak prostě má tyhlety možnosti dneska. A najednou vy mu vlastně vnutíte to, že má teoreticky možnost sledovat Českou televizi, tak bude platit.

A změna konstrukce, já se pak k tomu dostanu, té si všimla i Legislativní rada vlády, protože už to pak není poplatek, ale už se to vlastně chová jako daň, protože už to platí všichni. To by musel někdo říct, že nemá chytrý mobil, nebo že nemá notebook. (Ministr ukazuje svůj tlačítkový mobil.)Tak ano. Ale to předpokládám, to asi nikdo neudělá. Když někdo řekne, že má tlačítkový mobil, jako má pan ministr, teď jsem to dlouho neviděl, ale má druhý mobil, kde předpokládám, že to je smartphone, tak tam už to samozřejmě přijímat zase může. No tak kdo to bude ověřovat? Předpokládám, že operátoři. Nebo jakým způsobem? Tak jestli pan ministr to může říct. Kdybych řekl, mám tlačítkový mobil, tak co se mnou uděláte? Jak to zkontrolujete?

Ale v zásadě ten princip mně přijde prostě nefér. Ať platí ten, kdo má televizi, jako je to doposud, a zvyšte ten poplatek. A pojďme se hádat o kolik. Tomu bych rozuměl. Můžu, nemusím souhlasit. Ale rozuměl bych tomu. Ale najednou tam zabudovat vlastně všechny, kteří mají teoreticky připojení k internetu a možnost sledovat televize, mně nepřijde fér. Notabene, vy tam píšete automatické navyšování poplatku na základě překročení inflace 6 %. Pozor, ale není to ročně, je to kumulovaně. To znamená, že když kumulovaně 6 % od nějakého momentu, tedy to znamená od přijetí toho zákona předpokládám, vzroste inflace, tak je to vlastně takový automatismus, který mi zase nejde do souladu s tím, jak jste se vy jako vláda jako celek popasovali s inflačními doložkami třeba u důchodců, u seniorů, kde naopak jste tyhlety věci vlastně ponížili. A najednou tady tenhleten atribut zavádíte. Kdyby byl ročně, tak tomu rozumím. Ale tím, že kumulovaně, tak vlastně k němu dojde vždycky. Vždycky! To mně přijde jako zásadní na to upozornit. Je tam 6 %, ale je to psané jako kumulovaná inflace, nikoliv roční.

Dál jsem se chtěl zeptat, jak je to se zákazem šíření obchodních sdělení na internetových službách České televize a Českého rozhlasu a jak to je se sponzoringem? Protože Česká televize má zakázanou reklamu. Ale často, když vidíme ty pořady, tak tam má sponzoring. Jasně, sponzor pořadu, není to reklama. Není to reklama na produkt, je to reklama na tu firmu. Je to sponzorování toho pořadu. Ale pro koncového zákazníka je to vlastně totéž. Za mě je to v některých momentech trochu takové obcházení zákona. A když už tedy se to mění, tak by mě docela zajímal názor pana ministra, jakým způsobem se k tomuhletomu staví, to znamená k tomu sponzoringu? Když už se tohleto všechno zvyšuje, jestli by neměl být v té chvíli úplně totální zákaz sponzoringu v České televizi. Vyjma událostí, které jsou s tím spojené, to jsou třeba ty přenosy teď z Eura. Ale tam se zase dostáváme do toho, jestli to má být Česká televize, která má vysílat to Euro. A zase - to jsou otázky, jak jsem řekl, ty sporty. Jaké sporty má vysílat?

Pak jsem se chtěl zeptat, protože Ministerstvo kultury původně odůvodňovalo navýšení poplatku tím, že ta výjimka z odvodu DPH bude končit na konci roku 2024, ale nakonec je prodloužena o další tři roky. Tak bych se chtěl zeptat, jak to jde do souladu? To znamená, že vy odůvodňujete to, že Česká televize bude mít další pokles prostředků, že skončí výjimka z DPH. Ale ta výjimka pokračuje. Tak jakým způsobem jste tohleto vlastně... Ale vy jste to nezohlednili v tom návrhu. To znamená, návrh zůstal stejný, jako by ta výjimka skončila, ale ona neskončí. To mně přijde jako legitimní dotaz. Já doufám, že doposud jsem nedal žádnou otázku, která by byla mimo okruh tohohletoho zákona.

Poznámka ještě k tomu poplatku jako takovému. On je samozřejmě jakoby nízký, když se podíváte na absolutní částku. Nicméně když se podíváte na srovnání, to je docela zajímavé, tak dohromady to, co vy navrhujete, by bylo 150 a 55 (rovná se) 205 korun měsíčně na domácnost, což je necelých 0,5 % z průměrné mzdy. Jsem se díval, že Češi by byli vlastně na třetím místě. Třetí nejvyšší v poměru k průměrné mzdě. Tak jestli to pan ministr... (Reakce pana ministra.) Ano, třetí nejvyšší v poměru k průměrné mzdě. Ten poplatek by byl třetí nejvyšší k průměrné mzdě. A je to možná dáno tím, že už ty koncesionářské poplatky postupně se ruší, což jsem předtím zapomněl říct u toho financování ze státního rozpočtu, že už více zemí to financuje ze státního rozpočtu. Tudíž není pravda, že byste tady přišli s nějakou úplnou novinkou, která by nikde nebyla. Ale podle informací, co jsem si našel - pane ministře, když tak si to ověřte - třetí nejvyšší v poměru k průměrné mzdě. Takže to zas jakoby absolutní částka není úplně vysoká. To je pravda. I když jak pro koho. Ale v poměru, když to srovnáte, tak v tom poměru to je docela vysoké.

Při té příležitosti té konstrukce jsem se chtěl, pane ministře, zeptat, já už jsem se na to ptal v televizi, když jsem byl, měl bych to jako podnět, a ona už o tom vlastně mluvila moje kolegyně Berenika Peštová, že totiž vy, jak jste tu konstrukci změnili, to znamená, že se to platí z toho přístroje a z toho připojení, že teoreticky to můžu sledovat, tak jestli počítáte s tím, protože já jsem tam nenašel, že by tedy platili lidé dlouhodobě žijící v zahraničí.

Protože ti mají také určitě smartphone, notebook a kdykoliv já jsem v zahraničí, tak se můžu připojit a sledovat například ČT24 úplně bez problémů. Zatím se mi nestalo, že bych byl na jakékoliv dovolené, kde bych nemohl na dálku sledovat nějaký kanál České televize. Nevím, jak je to u sportu, ale možná mi pan ministr odpoví. To mně přijde jako legitimní. Já vím, že mi tady můžete říct, že tady spojuji nespojitelné věci, korespondenční volba, koncesionářské poplatky. Ale když už jste tu konstrukci změnili, tak by bylo fér, aby tam byli zahrnuti i ti lidé, kteří jsou v tom zahraničí, předpokládám, že mají těch 150 korun nebo 205 korun měsíčně, a není to pro ně kruciální problém, když to není problém i pro lidi, kteří jsou tady v České republice. A přijde mě to jako legitimní věc. Já bych poprosil na tohle i seriózní odpověď.

Teď jsme u poplatku za ty firmy, což je ta druhá noha, která mi vadí principiálně. On už tady o tom někdo hovořil, v principu vy to máte rozdělené jenom na ten počet, jo? Vy to máte rozdělené na počet 25 až 49 pětinásobek. Já to nebudu číst, abych úplně nezdržoval. 250 až 499 zaměstnanců 70násobek a 500 a více zaměstnanců stonásobek výše poplatku pro domácnost. Ano, ale na základě čeho? Proč jste tam neudělali nějaký výběr těch firem z hlediska jejich oborů nebo odvětví? Já se přece při vší veškeré úctě, tady byly ty příklady, já nevím, horníků, ale máte IT firmy, tak u té IT firmy aspoň si teoreticky umím představit, že někdo při tom programování může sledovat televizi čistě teoreticky. Při fárání asi těžko. Rozumíte? To mně přijde, jako že to je vysloveně uměle vytvořená situace, kde vlastně vyberete další prostředky navíc. A navazuje to na ten můj hlavní argument. Že to není čistě krystalická debata zvýšit poplatky o kolik, ale že to tak jako rozředíte do nějakých dalších jakoby nových možností plátců, nových plátců, v tomhle tom případě firem, bez ohledu na to, v jaké oblasti ony podnikají.

Tak proč jste si nedali tu práci, abyste to rozdělili? Že tam, kde prostě není možné, skoro bych řekl ani teoreticky, sledovat televizi, tak ty prostě ty poplatky platit nebudou. Co firmy podnikající v zemědělství? A tak dále, pan ministr určitě ví. Tady bych si dovolil citovat z dopisu, který poslal, a předpokládám, že všem, a podívejte se, kolik je tam těch různých asociací a sdružení. Sdružení automobilového průmyslu, Asociace lesnických dřevozpracujících podniků, Asociace malých a středních podnikatelů, Asociace poskytovatelů personálních služeb, nebudu to všechno číst, Asociace spotřební elektroniky. Takhle to vypadá. Pan ministr to zná, ne? Tady jsou všechna ta loga těch různých asociací. Svaz chemického průmyslu, Svaz sléváren, Svaz výrobců nealkoholických nápojů, Svaz výrobců vápna České republiky, Svaz obchodu a cestovního ruchu, to není malý svaz.

A a já si tady dovolím citovat. No, to si pojďme právě jakoby říct. (Na ministra Baxu.) Bohužel musím konstatovat, já nečtu to úplně celé, jo, tak předpokládám, že to máte k dispozici, nechci zdržovat, chci jít jenom po té podstatě. "Bohužel musím konstatovat, že dobrá praxe, na kterou jsme v České republice v tomto ohledu zvyklí, byla v případě projednávání výše uvedené novely, této. zcela popřena. Ministerstvo nedalo v rámci přípravy této novely žádný prostor pro diskusi i přesto, že podle průzkumů mezi našimi členskými firmami u nich dojde k navýšení poplatku o stovky, či dokonce tisíce procent."

Tak to je první dotaz. Byl tam prostor pro diskusi? Protože tady to je černé na bílém. Předpokládám, že by to nepsali, kdyby to nebyla pravda, ale třeba ministr na mikrofon řekne, že diskutovat mohli. To se navíc má stát i v situacích, kdy firmy dané služby nekonzumují, či dokonce ani nemají takové množství relevantních zařízení. Navržený systém paušálních plateb podle počtu zaměstnanců společně s neodůvodněným vyjmutím firem do 24 zaměstnanců z povinnosti platit poplatky je z našeho pohledu velmi špatným řešením. Píšou v tom dopise, který byl adresován 8. července předpokládám všem poslancům a poslankyním.

No ale pozor, oni pokračují. "Veřejnoprávní média nepředstavila žádná úsporná opatření na jejich straně." To je to, o čem já jsem mluvil na začátku. Tady vidíte, že se to opravdu jako doplňuje, že to není jenom názor, já fakt nechci, abychom pak schytali nálepku, že to je názor opozice, té zlé opozice, která něco nechce dopřát veřejnoprávní televizi. "Ministerstvo si je vědomo neschopnosti vybírat poplatky od povinných subjektů efektivně. Namísto toho, aby se snažilo tento stav změnit, nespravedlivě navrhuje rozšířit okruh poplatníků a zvýšit poplatky." Mně tam vadí přesně to, co jsem říkal, vidíte to je konzistentní, rozšířit okruh poplatníků.

"Negativní stanovisko k návrhu vydaly i pracovní komise Legislativní rady vlády či komise pro hodnocení dopadů legislativy RIA. Ministerstvo tato stanoviska ignoruje a posouvá návrh v legislativním procesu dále." Dneska máme tady první čtení. Víme, že ministerstvo chce návrh projednat velmi rychle tak, aby novela nabyla účinnosti již od ledna 2025. No, to je možná právě ten problém, prostě tyhlety věci je potřeba projednávat, anebo je sem dávat dřív. Já rozumím tomu, proto se tak na to tlačí a zítra by bylo i pevné hlasování, jestli to je pravda tedy, protože pak jsou prázdniny a pak je v září druhé, třetí čtení, říjen, mezi tím je rozpočet, musí to schválit Senát a tak dále, a tak dále. Tak to ale jste sem měli poslat, to se na mě nezlobte, v té chvíli jako dřív.

Takže kdybych to zrekapituloval na základě i informací z toho dopisu, tak vy to sem pošlete pozdě a ještě zároveň nedošlo k diskusi s těmi asociacemi a svazy. Jestli, rozumíte mi, to je za mě úplně děsná jakoby kombinace. Něco někam poslat pozdě a ještě to s nimi neprojednat. Kdybyste to aspoň s nimi projednali a bylo to nekonfliktní, aspoň z hlediska platby pro ty firmy, tak je to tady pozdě. Ale tady je to pozdě a ještě to není oddiskutované. To se na mě nezlobte, to já považuju za velký, špatný, jak se říká.

"Žádáme vás, abyste zamezili dalšímu projednávání návrhu a vyzvali ministerstvo, aby návrh ve spolupráci se zástupci byznysu přepracovalo do podoby, která bude přijatelná a spravedlivá pro firmy a která zároveň nepoškodí veřejnoprávní média." Tak to mně přijde fér. To nevím, jestli se teď děje v rámci prvního čtení, ale dobře. No a teď co k tomu říká Legislativní rada vlády? A to je právě ta výhoda toho, že když to jde tím klasickým, zase aspoň tím klasickým procesem, což mně vadilo u té korespondenční volby, že tam to nešlo. Upozornění pro vládu. "Předloženým návrhem zákona má dojít ke změně konstrukce pro určení výše rozhlasového poplatku a televizního u právnických osob a fyzických osob, které jsou podnikatelem. Vytrácí se vztah k vlastnictví televizního nebo rozhlasového přijímače a je nahrazen kritériem počtu zaměstnanců v této věci." Takže LRV v této věci vlastně dává těm firmám za pravdu i tomu, co tady říkám já, že konstrukčně mi to vadí. Už to není o tom, kdo vlastní přístroj, ale je to o tom, kdo u těch fyzických osob, kdo má mobil nebo notebook, a u firem ne kdo vlastní přístroj, ale kdo má kolik zaměstnanců. Bez ohledu na zaměření.

A teď pozor, co říká Legislativní rada vlády, pan ministr to asi ví, protože na to musel dělat nějaké reakce, ale ostatní poslanci možná nikoliv. Legislativní rada vlády konstatuje, že navrhuje se zvýšení poplatků s odůvodněním, že jejich aktuální výše není dostatečná. Pak není jasný důvod, proč se příjmy České televize ze sponzorování pořadů mají převádět do Státního fondu kultury a proč nejsou ponechány k financování výroby pořadu České televize, na něž jsou sponzory poskytnuty?

To je to, co jsem se ptal včera, jestli si vzpomenete u toho fondu kinematografie. Ta audiovize. To, co jsme včera tady schválili, jestli když už se tedy vybere více prostředků do toho fondu audiovize, což jsme včera tady podpořili, tak jestli by se nemělo něco udělat s tímhle tím fondem Státní fond kultury, protože i LRV na to upozorňuje.

Vy odůvodňujete zvýšení poplatků, že nemáte dostatek peněz pro Českou televizi a její chod, ale zároveň peníze ze sponzorování pořadů - což jsem já ale předtím řekl, že bych taky měl otázku, jestli to má zůstat, nebo ne - nezůstávají v České televizi a převádějí se do Státního fondu kultury. Takže si toho všimla i Legislativní rada vlády, že to prostě nejde do sebe. A já bych poprosil pana ministra, jestli by mi na tom mohl nějakým způsobem dát vysvětlení.

Stejně tak Legislativní rada doporučuje, aby s ohledem na svou povahu a účel byly do budoucna televizní a rozhlasový poplatek upraveny jako daně a byly spravovány podle daňového řádu. No, to je to, co jsem já řekl. To není kritika, byste řekli laciná nebo povrchní... Laciná, pardon, já vidím pana poslance Lacinu. (S úsměvem.) Mě to tak napadlo, já se omlouvám. Ale není to taková povrchní kritika jako opozice. Je to prostě to, že jste změnili konstrukčně ten poplatek a vlastně se z něho stává daň, protože ho platí všichni. Ten, kdo má tlačítkový mobil, ten ho platit nebude. Ale všímá si toho, znovu říkám, i Legislativní rada vlády, konstatuje to zcela jednoznačně.

A teď poslední část, kterou jsem si nechal na konec - vidíte, že jsem to nějak jako strukturoval. Odpíchnu se zase od toho, co říká Legislativní rada vlády, a to je boj s těmi dezinformacemi. Víte, že se tomu nějakou dobu věnuji, chodím na ty různé konference, včera jsem to tady chtěl - ne, dneska je čtvrtek, takže v úterý jsem to tady chtěl zařadit jako bod programu. Vy jste tam nově dali - přispívat k postupu proti dezinformacím. Přispívat k postupu proti dezinformacím. A i Legislativní rada vlády poukazuje na nestandardní úpravu. Nestandardní.

Již nyní je jednou z povinností obou médií veřejné služby - a teď pozor, to je ta původní věta podle zákona - poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Bude li tato formulace rozšířena o přispívání k postupu proti dezinformacím, to je to, co chcete, může vzniknout výkladový problém, co vlastně tento dovětek znamená ve vztahu k právě citovanému stávajícímu zákonnému pravidlu. Ustanovení lze chápat tak, že již samo poskytování objektivních, ověřených a ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů - je otázka, jestli se tak děje, ale do toho se tady pouštět nebudu, tady ten svůj pohled opozičního politika jsem vám řekl na začátku - jestli tohleto v sobě už implicitně zahrnuje potírání dezinformací, neboť k jejich potírání může efektivně sloužit právě ta objektivita, ověřenost, vyváženost, všestrannost poskytovaných informací.

A teď pozor. Pane ministře. Takové rozvinutí stávajícího pravidla se může jevit jako nadbytečné. Možný je však i opačný výklad, tedy že nejde o pouhé rozvinutí existujícího pravidla, ale o jeho doplnění o něco, co Česká televize a Český rozhlas doposud činit nemusely. Pak se ovšem navržená formulace může ukázat jako problematická. Česká televize, Český rozhlas by pak zřejmě byly povinny dezinformace aktivně vyhledávat, aby mohly přispět k postupu proti nim. Samotný pojem dezinformace se v právním řádu neobjevuje a rozlišit dezinformaci od jiného nepravdivého či zavádějícího sdělení, například misinformace, může být v praxi problematické. No, to je to, o čem já jsem tady chtěl hovořit včera. Co je to vlastně ta dezinformace, kdo to bude definovat. A zatím mám ten pocit, že dezinformace se vnímají jenom ty, které jdou tím jedním směrem. To znamená, když je to výrok někoho z opozice ve vztahu k vládě, tak je to dezinformace, a když je to opačně, tak se to vůbec nezkoumá. A dal jsem i konkrétní příklad. Konkrétní příklad. A to je ta ona zkratkovitost ze zprávy NKÚ, pokud jde o výši příspěvků na covid, výše kompenzací na covid, kdy spousta z vás, co se mnou chodí do debaty, když se dostaneme k diskusi o rozpočtu, tak mi argumentuje, že musíte látat díry za nás, protože mimo jiné 90 % výdajů na covid nesouviselo s covidem, protože to říká zpráva NKÚ - což je typická dezinformace, úplně typická, protože když si to přečtete, já jsem si dal tu práci a opakovaně to mám vyfocené v tom svém chytrém mobilu, kde můžu sledovat i televizi tedy, tak tam je to napsané úplně jinak. Tam je to úplně jinak. Tam je to o rozdílu ve výdajích státního rozpočtu, že 90 % rozdílu v tom navýšení výdajů státního rozpočtu nesouviselo s covidem, ne, že výdaje na covid. Kdyby čistě teoreticky meziročně se dalo na covid stejně jako rok předtím, tak byste teoreticky v této logice mohli říct, že 100 % výdajů na covid nesouviselo s covidem, což je logický nesmysl. To znamená, tohleto je typická věc, která je dezinformace.

Já jsem tady na rozpočtovém výboru vyzval, myslím si, že Jan Jakob tady seděl, aby NKÚ k tomu dalo objasnění jasné, protože tu zkratkovitost oni vytvořili zřejmě nějakým titulkem nebo nevím, kde se to vzalo. Zatím žádná reakce. A to je typická dezinformace. Takové kladivo na nás. Výdaje na covid. A řekněte mi, jak je možné, že tohleto se jako dezinformace nezkoumá, nikdo tohleto jako dezinformaci, jakkoliv je to úplně jasné, pan poslanec kroutí hlavou (dívá se vpravo), já mu to ukážu přesně, jak je tam ta věta, úplně přesně, a tohleto se nezkoumá. A takovýchhle dezinformací, které jsou opačným směrem, vám jich řeknu spoustu. A to je právě ten problém. Protože to jsou věci, které se jako hodí, tak to může zaznít, tak to tam nechte v tom veřejném prostoru. To mi vadí. Kde je ta objektivita při tom hledání těch dezinformací?

Když už jsme u těch různých debat, jak jsem tady kritizoval, že Česká televize měla debatu, kam pozvala tři zástupce za SPOLU, tak jedna z dezinformací je, že premiér Fiala řekl, že Andrej Babiš se bál po tom výprasku na CNN Prima News a do té debaty v České televizi nepřišel. Ale to je lež, protože tam byl Karel Havlíček, co si vzpomínám, nahlášen už 15. května. Takže předpokládám, že Česká televize to sdělila všem ostatním zástupcům, kteří tam s ním debatovali. Takže není pravda, že by to zrušil den předem, protože už se to vědělo, já nevím, tři týdny předem nebo měsíc předem. A zase to zaznělo tím éterem, nikdo tuhletu informaci - nějakým způsobem se nesnažil pana premiéra přinutit, aby to buď odvolal, nebo aby se to verifikovalo. Ten boj s dezinformacemi skutečně, nezlobte se na mě, když mě nepřesvědčíte o opaku, je takové kladivo na nepohodlné informace. Nepohodlné. Čímž já tady nehájím lživé informace ve veřejném prostoru, aby tady zase někdo neudělal tuhletu zkratku. Takže mě by zajímalo, když tohleto je součástí tohoto zákona, jak si to jako představujete, jak to bude fungovat, když i Legislativní rada vlády má s tímhletím celkem znatelný problém, že se to může otočit proti České televizi a Českému rozhlasu.

Suma sumárum, já jsem to řekl, méně než to samotné navýšení mi vadí ta konstrukce toho poplatku, ta nespravedlnost, to, že se z toho fakticky stává daň, byť se to tak nejmenuje. A já doufám, že cílem těch čtení je, aby vláda a pan ministr vnímal nějakou zpětnou vazbu a nefungovalo to tak, že s čím přijdete, s tím také odsud odejdete, protože tohleto si opravdu zaslouží nějakou širší debatu. A vy vidíte, že to nekritizuje jenom opozice, ale že to kritizují i jedinci, poplatníci, ale kritizují to i firmy. Není to jenom opozice, nejsou to jenom senioři, jak byste řekli, jako že naši voliči, ale jsou to i firmy, velké firmy, asociace, svazy a podobně.

Takže tolik můj příspěvek k tomuto. Věřím, že jsem se vůbec neodchýlil od toho bodu novely zákona o České televizi a Českém rozhlase, a budu se těšit na odpovědi a zevrubnou reakci pana ministra. Já vám děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji. A máme tady tři faktické. Jako první paní Milada Voborská, připraví se pan předseda Jakob a poté paní poslankyně Peštová. Vy máte přednostní? (K ministru Baxovi.) S přednostním potom jdete vy, teď musím technické nejdřív vypořádat všechny. Paní poslankyně.

 

Poslankyně Milada Voborská: Děkuju za slovo, pane předsedající. Já vás přeběhnu jenom rychle, pane ministře. Chtěla jsem jenom zareagovat na pana kolegu Nachera. Tím, jak jste rozděloval poslance mezi hodné a zlé, tak jsem si říkala, že vám udělám radost, že vlastně vy jste byli ti hodní zhruba před rokem a půl, protože vaši kolegové pan Kolovratník a tehdy pan předseda mediálního výboru Juchelka dávali pozměňovací návrh na zvýšení poplatků Českého rozhlasu na 10 a na 5 korun. My jsme se tehdy zdrželi a říkali jsme, že to vlastně uděláme v rámci té větší novely, což je teď, a tak jsem si myslela, že vám vlastně uděláme radost, když navrhneme navýšení těch poplatků. Tak doufám, že se v tomhle v podstatě shodneme, a uvidíme, jak se dál vyvine debata, jestli se někam posune třeba definice toho poplatníka a tak dále, ale domnívám se, že konkrétně navýšení těch poplatků, že není špatná zpráva.

A když už jsem u mikrofonu, chtěla jsem jenom říct, že Česká televize, to je vlastně velký podnik. Pracuje tam zhruba 2 900 pracujících a těm se vlastně zvyšuje mzda. Průměrná mzda stoupla o 92 % od té doby, co se nezvýšil poplatek od toho roku 2008, a těch zaměstnanců je tam stále tolik, pracují na všech těch programech, jsou tam různé profese od dramaturgů přes techniky až po kameramany a samozřejmě ty kolikrát nenáviděné redaktory nebo moderátory, ale ráda bych řekla, že je tam spousta pracujících a zaměstnanců, kteří si zaslouží navýšení odměny, tak jako v jiných sférách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. Pan poslanec Juchelka bude reagovat, ale předtím ještě máme dva poslance přihlášené před ním, takže poprosím pana předsedu Jakoba. Stále jsme v režimu faktických poznámek a poté paní poslankyně Peštová se připraví. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane místopředsedo. Já chci předně fakticky reagovat. Pan ministr si zapisoval pečlivě, takže ten pak vysvětlí, ale chci reagovat na jeden mýtus, který tady opakovaně zaznívá. Já jsem si schválně nechal vyjet celý průběh a statistiky, jak se tady kdysi projednával návrh zákona o elektronické evidenci tržeb. Tady opakovaně padá, že tady projednávání trvalo rok a půl. Nikoliv. Ten tisk jsem dorazil 4. června 2015. Prvním čtením proč v půlce července, druhým na začátku října a 10. února 2016 byl ten návrh zákona schválen v třetím čtení. Suma sumárum, tedy osm měsíců na projednání v Poslanecké sněmovně, ne rok a půl, a celkem tady na plénu se EET tehdejší poslanci zabývali 35 a čtvrt hodiny. Třicet pět a čtvrt hodiny. Když jsme tady projednávali korespondenční volbu, tak to bylo téměř sto hodin. Takže prosím, už neuvádějte tady ten mýtus o roce a půl. Opravdu to tak není. Kdybychom se podívali, jak to probíhalo následně v Senátu, tak tam to dorazilo v únoru, v březnu už to šlo k prezidentovi a 8. 4. 2016 vyšlo ve Sbírce, tedy přesně 10 měsíců a 4 dny.

A navážu ještě na kolegyni Voborskou. Já tady mám i pozvánku na ten seminář, který jste organizovali k definici poplatníka. Děkujeme vám, kolegové z opozice, z ANO, že jste nás inspirovali i pro tuto novelu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím paní poslankyni Peštovou, poté pan místopředseda Juchelka, poté pan poslanec Nacher. Tak prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, jenom taková rychlá faktická na pana poslance Jakoba, prostřednictvím vás. Víte, ono kdybyste aspoň zůstávaly ty kluby dohromady a nerozpadaly se tady pořád a nehrály si na to, kdy se sloučíte a nesloučíte, a neměly ta přednostní práva a nebraly si ty hodinové přestávky, protože najednou jako každý klub máte na dvě hodiny právo. Kdybyste byli spojení, tak byste měli dohromady na dvě hodiny, takže ono by to také vypadalo trošku úplně jinak.

Ale já bych se chtěla spíš vrátit k tomu, co jsem se tady ptala. Počítám s tím, že mi pan ministr odpoví, to znamená, ráda bych slyšela to dvojí zdanění. To znamená, jestliže mám jednu službu, tak proč za ni mám platit jako osoba a potom jako právnická osoba, to znamená můj zaměstnavatel. To je věc, která mě docela trápí.

Proč jste zrovna přistoupili na to, že to je od 25 zaměstnanců? To je další věc. A potom samozřejmě, jestli byste třeba našel vyjádření k tomu pozměňovacímu návrhu, co jsem tady říkala, co jsem tady podávala k té korespondenční volbě, protože už tenkrát jsem se zamyslela nad tím, když jsem tam hledala, jakým způsobem to uchopit, to znamená, opravdu proto jsem tam dávala ty možnosti, kterými se může prokázat - buď, že platí daň z nemovitostí, nebo sociální, zdravotní, důchodové, nebo tady má nějakou - nebo prostě by platil jinou daň. To znamená, ta jiná daň, je i toto, protože poplatek je podle daňového řádu daní. To znamená, že kdyby prokázal, že platí Českou televizi, tak vlastně splní tuto podmínku a může korespondenčně volit, to znamená tou nadstandardní metodou.

A potom další věc. Samozřejmě tím, že k tomu nebyla zpracována ta důvodová studie, respektive ne důvodová studie, ale studie dopadů, ta RIA, která by mi jasně řekla, o kom se vlastně bavíme, o kolika lidech se bavíme v tom zahraničí, protože my jsme tady házeli nějakých sto tisíc, dvě stě tisíc, půl milionu, někdo říká ještě víc, kolik by to bylo lidí, co bude volit korespondenčně, tak kdyby každý zaplatil ten poplatek, co tady budeme platit my, tak máme vystaráno a nemusíme mít nic řešit (Předsedající: Čas.) a nemusíme ani zvedat ty poplatky.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan místopředseda.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc. Já budu reagovat na svou ctěnou kolegyni Voborskou, vaším prostřednictvím. My jsme to udělali z jednoho prostého důvodu, protože jsme chtěli napravit tu nespravedlnost, a to v tom, že od roku 2005 nebyl navýšen poplatek v Českém rozhlase, ale mezitím byl navýšen jednou nebo dvakrát dokonce v České televizi, a to v roce 2008. A protože ta nespravedlnost tam takhle vznikla, tak jsme to s panem kolegou Kolovratníkem chtěli takto napravit, a vy jste do toho samozřejmě hodili jako koalice vidle, protože jste pro to jednoduše nehlasovali, abyste tuto nespravedlnost nějakým způsobem napravili a zohlednili.

Krom toho, co se týká výše toho poplatku, tak pokud se podíváte například na, bych řekl, baštu placení poplatků pro veřejnoprávní média, což je Švýcarsko, kde si před několika lety odhlasovali referendem, že budou nadále platit z poplatku veřejnoprávní službu, tak tam ten poplatek, který je zhruba 335 švýcarských franků ročně, tak je levnější nebo není tak vysoký, jako je v České republice v tuto chvíli, a bude ještě vyšší po schválení této novely vzhledem k průměrné mzdě. Takže ve Švýcarsku platí méně za veřejnoprávní média, než bude platit český občan vzhledem k průměrné mzdě.

Takže doufám, že jsem vysvětlil, proč my chceme samozřejmě nebo jsme chtěli s panem kolegou Kolovratníkem udělat tuto věc. Ale já se potom k tomu dostanu ještě v té velké své rozpravě, ale jinak teď budu samozřejmě reagovat různými faktickými poznámkami. Tak jenom pro vysvětlení.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana poslance Nachera.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. Já jenom v rychlosti fakticky na Honzu Jakoba, protože on to neřekl přesně s tím projednáváním. On tady mluvil o EET ve volebním období 2013-2017. Ano, od 4. 6. 2015 do 10. 2. 2016 - 251 dnů. Ale EET, já jsem mluvil o tom minulém volebním období, a EET v minulém volebním období sem přišlo 13. 6. 2018 a odešlo 13. 9. 2019. Projednávalo se tady 457 dnů. 457 dnů. To je ten rok a čtvrt. To EET se tady projednávalo dvakrát. Jednou v tom předminulém a jednou v tom minulém. A ten počet hodin byl 27 hodin 23 minut. Já ty věci, co tady říkám, tak vždycky mám ověřené. To jako tady já nevařím z vody. Takže je to možná méně hodin, než třeba kolik jsme projednávali korespondenční volbu. Problém je v tom, a to je to, o co se my neustále přeme, že my jsme respektovali vaše právo vzít si pauzu, my jsme respektovali vaše právo nebo právo všech poslanců, zaměstnanců Sněmovny ukončit ten den v sedm hodin, v devět hodin. Vy jste to vyobstruovali v pátek do dvou, pak se to muselo přehodit na další schůzi, a tím z toho vzniklo těch 457 dnů.

Naproti tomu vy to řešíte jinak. Vy to řešíte prostě dryáčnicky, že se jede durch přes noc, dokud se to neprojedná a pak se dá pevné hlasování. Tady to pevné hlasování bylo jedinkrát, když už došla trpělivost po 457 dnech. Pak bylo pevné hlasování. Vy dáváte hlasování po dvou dnech. To byla podstata toho, co jsem řekl a na tom si trvám.

Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Dále je s faktickou přihlášen pan poslanec Berkovec. Jen podotýkám, že poté tady máme několik přihlášek s přednostním právem. Já musím dát přednost těm, kteří jsou přihlášeni písemně tak, jak šli v pořadí, to znamená nejdříve by to byl pan poslanec Lacina, poté pan poslanec Okamura a poté, pane ministře, vy. Já tady musím upřednostnit podle jednacího řádu písemné přihlášky. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, přeju vám hezký den. Já s dovolením budu reagovat na faktickou poznámku, na to, co tady říkal můj vážený kolega Aleš Juchelka. Týkalo se to vlastně toho poslaneckého návrhu jeho a pana kolegy Martina Kolovratníka na navýšení poplatků Českého rozhlasu.

Já si myslím, že je zcela nabíledni, že nám ani tak nejde o výši toho poplatku, ta - já si myslím - je zcela nepatrná. I to navýšení v této novele. Ale spíše nám jde o to, jasně definovat, na co jsou ty náklady a jaká je vlastně definice, nebo měla by možná nastat tady redefinice toho, co je ta veřejná služba.

A to vlastně souvisí i se zastoupení v jednotlivých radách. Já vám řeknu příklad z veřejnoprávní televize YLE ve Finsku, kde vlastně stačí, když máte dva mandáty v Poslanecké sněmovně a máte nárok mít jednoho člověka ve správní radě této veřejnoprávní televize. A kontrola toho financování, si myslím, já osobně z mých zkušeností je pro mě alespoň přesnější v té zprávě o hospodaření Českého rozhlasu než v té zprávě o hospodaření České televize.

Já si myslím, byť to pan ministr kultury nechtěl, že se mu povedl vykopat takový Baxisův příkop mezi občany České republiky, veřejnoprávními médii a soukromými provozovateli rozhlasového a televizního vysílání.

Děkuji.

 

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. V tuto chvíli tedy s přednostním právem prosím pana poslance Lacinu, který vystoupí se stanoviskem klubu STAN. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Lacina: Děkuji za slovo. Přeji dobré odpoledne všem. Já si dovolím zareagovat úplně na začátku na pana poslance Nachera. Kdyby se někdy dostával ke slovu laciný, tak může použít třeba slovo levný nebo povrchní, a tím se tomu snadno vyhne. Ale tím vás tady rozhodně nechci zdržovat. Vážím si času každého z vás, co tady v tuto chvíli jste. Takže k věci.

Já bych vás rád seznámil s pohledem Starostů na celé toto téma, které tu dnes a pravděpodobně i zítra budeme projednávat. My když jsme přišli do Poslanecké sněmovny v roce 2017 jako ten klub, který se stal součástí vládní koalice, tak tady byly neschválené zprávy Českého rozhlasu a České televize někdy od roku 2017, 2018, 2019, 2020, 2021. To jsme potom dlouho a komplikovaně schvalovali na tehdy volebním, dnes mediálním výboru. To není tak podstatné.

Podstatné je, že v tu dobu existoval zákon, který říkal, že při dvojím neschválení výroční zprávy je možné odvolat celou Radu České televize a Českého rozhlasu, což umožňovalo samozřejmě navolit celou novou kompletní Radu České televize a Českého rozhlasu, mohli jsme poměrně velmi snadno odvolat ředitele České televize a Českého rozhlasu a během půl roku jaksi změnit úplně kompletně management té televize v uvozovkách ve svůj prospěch.

To v té takzvané malé televizní novele, o které jsme se tady bavili v loňském roce, se podařilo odbourat, také tím, že jsme se rozdělili o volbu části Rady, té třetiny Rady, se Senátem. Myslím, že to je správný krok především z toho úhlu pohledu, že se nám ty obvykle jinak politicky namíchané a také proto, že nejde od té doby odvolat celou tu Radu, ale maximálně její jednotlivce, a to ze závažného důvodu. Jeden takový vlastně jsme tu včera začali zkoumat u člena Rady pana Veselého.

Druhá taková věc kromě toho, jak se volí ty Rady, k tomu, aby ta média veřejné služby byla dostatečně nezávislá, je samozřejmě financování a my tady mluvíme v souladu s programovým prohlášením vlády o trvale udržitelném financování obou těchto institucí.

Takže z pohledu hnutí STAN je nejdůležitější, že se do toho návrhu, který projednáváme, dostala ta takzvaná indexace, čili to navyšování toho poplatku o inflaci vždy když meziročně překročí 6 procent. To považujeme vlastně za nejdůležitější součást celého tohoto textu, o kterém se tady dneska bavíme.

A samozřejmě chci ještě vysvětlit tu věc, která tady z různých úhlů pohledu padla, ale já tím, že jsem trošku víc televizní a rozhlasový insider než ostatní poslanci, tak bych řekl, že při těch změnách v roce 2005 a 2008 - pane předsedající, já se omlouvám, ale mě hrozně ruší ta debata tamhle v tom rohu, jestli byste byl tak laskav.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pánové, poprosím vás, jestli byste si to mohli vyřídit před sálem.

 

Poslanec Jan Lacina: Já slyším víc vás než sebe, pane Nachere. Omlouvám se za tuhle pauzu.

Ona tam skutečně v těch prvních letech začala pro obě ty instituce vznikat poměrně rozsáhlá rezerva. Ta za tehdejšího generálního ředitele Jiřího Janečka doznala poměrně značné výše a prvních deset let vlastně ta rezerva vznikala. Pak přišlo nové vedení, které časem tuhle rezervu začalo rozpouštět a v posledních letech jsme se dostávali do situace, že pakliže by se teď něco nestalo v tomhle roce a od příštího roku nedošlo k nějaké úpravě financování, tak by obě ta média veřejné služby měla opravdu reálný problém udržet službu tak, jak ji nabízí, v té kvalitě a podobách, jak jsme na ni zvyklí. Alespoň za Starosty říkám, že to bychom opravdu neradi, protože v rámci našeho pohledu si myslíme, že obě ta média hrají v české společnosti poměrně významnou roli.

To je také to, proč my mluvíme často o odolné společnosti jako velmi významném termínu a naše česká veřejná společnost je odolná nejen proto, že autoři Ústavy z konce roku 1992 napsali poměrně kvalitní text a že tu máme Senát a Nejvyšší správní soud a velmi sebevědomý Ústavní soud, ale také proto, že objem média veřejné služby z našeho úhlu pohledu plní tu společenskou roli velmi dobře, a proto my o nich také mluvíme jako o významných stabilizačních prvcích parlamentní demokracie, jak ji dneska známe.

Proto jsme také chtěli využít tu příležitost a co nejvíc obě ta média vzdálit od rozhodování aktuální vládní většiny. Říká se, že ve Sněmovně si kapři nikdy nevypustí rybník, ale my si ho vypouštíme už od minulého roku, nejdříve tím, že jsme se rozdělili o volbu mediálních rad se Senátem a nyní tou indexací, to znamená, že skutečně nastavujeme takovou stabilní letovou hladinu pro obě ta média, aby mohla dlouhodobě plánovat své výdaje, své investice, své programy a tak dále.

To bych řekl, že jsou asi hlavní postřehy. Ta debata, která se tady vede, zatím bych řekl docela korektním způsobem se samozřejmě vede o tom, jak jsou nastaveny jednotlivé parametry. Ono těch proměnných je tam skutečně hodně. Tady bych řekl, že se trošku držíme toho kulturního rámce nebo kontextu, ve kterém žijeme. Můžeme samozřejmě mluvit o tom, že ve Skandinávii je ta platba za média veřejné služby daní a že každý platí podle toho, kolik vydělává, čili člověk, který vydělává deset milionů dánských korun, tak platí více než člověk, který vydělává půl milionů dánských korun a že to je třeba systém spravedlivější, ale my tady máme systém, který vychází od začátku devadesátých let z toho německého, je to odvozeno od německého vzoru a ten zase vznikl po válce podle vzoru britského, a to především z důvodu, aby se nevrátil nacismus do Německa. To jenom vysvětluji takovou tu chronologii, jak k tomu došlo.

My bychom se měli srovnávat s tím středoevropským prostorem, s Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem, Polskem a tomhle kontextu se mi zdá za prvé, že naše média veřejné služby odvádějí velmi kvalitní práci. Za druhé bych možná řekl, že jsme ve srovnání s těmito státy na tom v tuhle chvíli prakticky nejlépe. Když tady někdo říká, že ta takzvaná redefinice přijímače, ale my vlastně mluvíme stále o tom samém, bude i po té úpravě platit každá domácnost, která je schopna přijímat rozhlasové či televizní vysílání bez ohledu na to, jestli má pět mobilů, tři notebooky, dva televizory nebo jenom jeden.

Tohle, co my teď měníme nebo snažíme se teď změnit touhle novelou, tak to v Rakousku, prosím, rozhodl Ústavní soud. Tam redefinici přijímače, to znamená to, že platí i domácnosti, které mohou sledovat televizi či rozhlas na notebooku nebo mobilním telefonu, rozhodl Ústavní soud. To je podle mě velmi zajímavý a velmi podstatný detail.

Můžeme samozřejmě potom zpochybňovat jednotlivé parametry, můžeme zpochybňovat, proč platí velké firmy a já na to říkám, no proto, že velké firmy mají společenskou odpovědnost a jestliže má ČEZ před zdaněním 30 miliard zisku z loňského roku, tak nevidím důvod, proč by nemohl přispět 250 tisíci korunami ročně na fungování médií veřejné služby, které tady nejen stabilizují společenský systém, ale samozřejmě i velmi intenzivně informují o ekonomických záležitostech této země, mnohem více než komerční televize, které informují skutečně jenom v některých případech.

Tím se trošičku dostávám k pozici komerčních médií. Já si stále myslím, že jejich prostor na tom mediálním trhu, na tom audiovizuálním trhu je dostatečně silný, že při obratech okolo 7 milionů korun mají zisk před zdaněním třeba 2,1 miliardy, že to je relativně velmi dobře vyvážený a nastavený duální vysílací systém. Ale nedá se říci, že by komerční média byla schopna nahradit média veřejné služby. Vidíme to na Slovensku. Tam tu roli dočasně převzala Markíza, protože Slovenská televize byla slabá. No, ale teď vidíme, že český majitel čili PPF, který má na Slovensku další byznysové zájmy, tak vyslal svého člověka do zpravodajství televize Markíza, aby takzvaně umravnil to zpravodajství a tu publicistiku a vidíme, že tam je nějaká výstražná stávka těch zaměstnanců a že zkrátka byznysové zájmy v případě komerčních televizí hrajou velkou roli, a tím pádem, že nemůžou nahradit tu roli médií veřejné služby, tak jak ji známe.

To je možná takových pár úvodních slov k tomu, proč my, kteří jsme se zúčastnili těch vyjednávání o podobě tohoto zákona prakticky od samého začátku tohoto volebního období, celý ten text podporujeme, budeme ho podporovat. Doufám, že pan ministr Baxa bude schopen vysvětlit i ty další věci, které do něj přibyly, a to nechám úplně na něm. Snad jenom ještě k těm firmám, protože jsem tady slyšel tu výtku, že jsou zatíženy ty firmy. No, ono tím, že je to až od 25 zaměstnanců, tak se to vlastně 90 procent českých firem vůbec netýká. To znamená, že naopak z té platby jsou vyndané malé rodinné hotely, jsou z toho vyndané restaurace, kavárny, které nejsou obrovské, ale mají do 25 zaměstnanců. Těm naopak té agendy ubude a od těch plateb budou osvobozeni a skutečně jaksi tíži toho poplatku budou nést ty velké firmy přes 25 zaměstnanců a více a přes 500 zaměstnanců, samozřejmě to jsou ty největší firmy, které v téhle zemi existují. Čili ani tam nevidím, že by byl nějaký velký problém. Ale to nechám kolegům, kteří prostě s touto konstrukcí přišli, aby si ji také obhájili.

Čili abych to shrnul za nás, za starosty, tento text, který máme schválit, podporujeme v té podobě tak, jak je připravená, a já se teď případně budu zapojovat do té další debaty podle toho, jak tady na plénu bude probíhat. A samozřejmě vám velmi děkuji za pozornost a předávám prostor dalším řečníkům. Díky.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Váš projev vyvolal faktickou poznámku, a to od paní poslankyně Renaty Oulehlové.

 

Poslankyně Renata Oulehlová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych chtěla reagovat na mého předřečníka, jestli tedy budete měnit i třeba zákon o pozemních komunikacích, jestli budete třeba dopravcům, firmám vlastně nařizovat v AETRu povinné přestávky těm kamioňákům, aby se povinně dívali na Českou televizi. Bude tohle takhle řešeno nebo jak to chcete dělat? Jsou opravdu firmy, je zaměstnání, kde se nemůžou ty lidi prostě na tu televizi koukat, a já nevidím důvod, proč by firmy měly platit za Českou televizi. Opravdu, tohle mi asi nedokážete nikdy vysvětlit. (Potlesk v levé části jednacího sálu.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím s faktickou pana poslance Ferance, poté s faktickou je přihlášen pan poslanec Lacina. Máte slovo.

 

Poslanec Milan Feranec: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já reaguji na to, co říkal pan poslanec Lacina, když říkal, že komerční média, televize nemůžou nahradit veřejnoprávní. No, co si počnou ti chudáci Američané, když tam nemají žádná veřejnoprávní média? To je mi jich fakt líto.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní pan poslanec Lacina.

 

Poslanec Jan Lacina: Tak já si dovolím napřed reagovat na pana poslance Ferance. Já mám takovou zvláštní relační výhodu, že jsem pracoval v investigativních redakcích všech tří největších televizí, to znamená Na vlastní oči, televize Nova, potom Fakta, televize Prima a potom v tom čase, co se dneska jmenuje Reportéři ČT, tenkrát se to jmenovalo jinak, ale ten formát byl stejný. Ono je to zajímavé. Vy jedete jako reportér točit nějakou reportáž a ten dramaturg vám volá v patnácté minutě, ať to otočíte, protože prostě to téma, které jedete jako investigativec točit, se týká komerčního zájmu velkého inzerenta té televize, anebo dokonce spolumajitele té televize. Zkrátka v komerčních televizích nejde ani tak o to, co vysílají, často také, ale především o to, co nevysílají. Ne všechna témata komerční televize budou vysílat, protože je kombinují s byznysovými zájmy. Proto jsem dával ten příklad Slovenské televize Markíza, jejíž majitelé si to nechtějí rozlít takzvaně se současnou vládou pana premiéra Fica. No, a proto vyslali českého manažera do slovenské redakce, aby tak nějak trošku krotil své redaktory v té investigativě a v tom, jak zpravodajují o tom, co se děje na Slovensku.

A pak bych ještě rád reagoval na předešlou mluvčí. Máte samozřejmě pravdu, že v tom reálném životě se ukáže, že řada těch firem funguje jaksi v oborech, kde ta pravděpodobnost, že by někdo sledoval Českou televizi nebo poslouchal Český rozhlas, i když zrovna ten Český rozhlas, si myslím, že v kamionu se poslouchat dá docela hravě, to tak skutečně je. Ale proto jsem mluvil o té společenské odpovědnosti. Ty firmy, které mají velké obraty, tak zároveň by měly mít zájem na tom, aby parlamentní demokracie v této zemi fungovala tak, jak funguje a podporovat alespoň tímhletím malým dílem média veřejné služby, která jsou její významnou součástí a jejími významnými stabilizačními faktory. Tak to je moje odpověď.

A potom ještě, když bych to chtěl trošku odlehčit na závěr; třeba si ten kamioňák zastaví, aby se podíval na mobilu, jak dopadlo finále mistrovství světa v hokeji, a to zrovna vysílá Česká televize.

Tak to ještě takový jeden postřeh a děkuju moc za ten prostor.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Ratiborského; stále máme faktické.

 

Poslanec Michal Ratiborský: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych si dovolil reagovat na svého předřečníka, který říká, že vlastně Ústavní soud rozhodl o tom, že se má platit poplatek i za možnost přijímání v počítači nebo v mobilu. A nebylo by v tom případě správné omezit technologicky možnost přijímat v počítači nebo v mobilu toho, kdo nemá placený poplatek, než to nařídit všem?

Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou pan poslanec Sadovský.

 

Poslanec Petr Sadovský: Děkuji, pane předsedající. Já bych se chtěl zeptat, proč nemůžeme mít uděláno, že budeme mít programy jedničku, dvojku, ČT24, Déčko, které budou, ano, opravdu za tenhle poplatek, který teď existuje, a může to být veřejnoprávní televize. Proč musíme mít tolik kanálů a ostatní nemůžou být streamovací, jako to dneska máte někde jinde vy? Já dneska, když si vezmu, tak já musím platit poplatek České televizi, samozřejmě platím si ještě k tomu O2 TV, tam si ho platím vlastně znovu, protože bez toho nemůžu sledovat. A přijde vám tohleto úplně normální? Vaše hlásná trouba je vlastně placená, je to dvakrát zdaněné. Netvařte se, nekruťte tady hlavou, pojďte mně to vysvětlit.

Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a pan poslanec Lacina bude reagovat.

 

Poslanec Jan Lacina: Já zkusím ještě na tohleto zareagovat z trošku větší vzdálenosti a odstupu. Tak jak byl konstruován ten zákon o České televizi a Českém rozhlasu na začátku devadesátých let, kde je podle mě velmi dobře a jednoduše definována ta veřejná služba jako povinnost informovat, vzdělávat a bavit, tak tam zároveň vznikl ten takzvaný duální vysílací systém. A ono se to zaměňuje, ten pojem koncesionářské poplatky se často používá, není platný, ten zákon ho nezná. Jsou to poplatky za rozhlasové a televizní vysílání a platíte je v České republice za veškeré rozhlasové a televizní vysílání. Ale zákonodárce se je rozhodl nasměrovat do České televize a Českého rozhlasu jako do médií veřejné služby, ale zároveň umožnil vznik duálního vysílacího systému, čili umožnil vznik komerčním televizím a těm zase umožnil tu možnost financovat to vysílání z reklamy, z inzerce. Čili to je ten takzvaný duální vysílací systém. Ale vy platíte poplatky za rozhlasové a televizní vysílání, které jsou nasměrovány do Českého rozhlasu a České televize, ale zároveň ten zákon umožňuje, aby tady bylo vysílání komerční, a to je placeno z reklam, čili to si platíte v těch jogurtech a tatrankách, které tady dneska zmiňoval na začátku pan předseda hnutí ANO Babiš.

To je možná, doufám, alespoň částečně srozumitelné vysvětlení. Díky.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. A s poslední faktickou poznámkou je tady prozatím pan poslanec Marek Novák. A po něm se připraví Milan Feranec. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuju za slovo. Já jenom k tomu přirovnání té veřejnoprávní televize a soukromé televize, jak nám tady pan kolega Lacina sdělil. Tak mi řekněte, když má ta Česká televize povinnost mimo jiné vzdělávat a probíhaly spoty, například dopravní BESIP a podobně, kdy si to ministerstva musela u České televize zaplatit, byly to například spoty - Nemyslíš-Zaplatíš! - kde platila ministerstva nemalé peníze anebo zrovna nedávno Ministerstvo práce a sociálních věcí si zaplatilo reklamu, jak je super důchodová reforma. Tak mi řekněte, jaký je v tomto rozdíl mezi Českou televizí a mezi těmi komerčními. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuju. A poněvadž už nevidím nikoho s faktickou poznámkou kromě pana Laciny, který se v tuto chvíli přihlásil, tak máte tady dvě minuty, pane poslanče, prosím.

 

Poslanec Jan Lacina: Já už opravdu nechci zdržovat další řečníky, zkusím možná jenom odpovědět na to. Já myslím, že ta ministerstva nemají tu povinnost, že to je prostě nějaké rozhodnutí toho ministerstva investovat tuhletu částku do nějaké placené sekce. Ale to, že to nezbavuje Českou televizi povinnosti mimo jiné vzdělávat tak, jak ji má nastavenou v zákoně.

Já bych ještě chtěl k tomu, co jsem řekl předtím, dodat jednu věc, že Česká televize i Český rozhlas mají poměrně významný zásah, jsou dneska v obou případech lídry trhu. Ale co je důležitější, že oni - a to se dočtete ve výročních zprávách, o které můžete požádat u svých kolegů z mediálního výboru - oni mají samozřejmě mimořádně vysokou míru důvěryhodnosti a výrazně vyšší než komerční televize, ty jsou třeba na polovině těch čísel, které má Česká televize, Český rozhlas. A protože ta naše společnost je roztrhaná do bublin a ty bubliny komunikují jenom mezi sebou a dneska vlastně velmi problematicky komunikuje ta společnost a ty jednotlivé skupiny mezi sebou, tak potřebují nějaké silné komunikátory a těmi silnými komunikátory v tuto chvíli jsou prakticky jenom tato dvě média. To je ještě moje částečná odpověď. Ale já s dovolením tady nechci suplovat roli pana ministra, který se zkušeně přesunul do zadní lavice, a nechal bych to na něm. Díky.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji za faktickou poznámku, tím pádem jsme je vyčerpali a já poprosím s přednostním právem pana předsedu Tomia Okamuru, aby se ujal slova se svým příspěvkem. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, máme před sebou zcela skandální návrh vládní koalice na další plošné zvýšení daní. Ano, tento vládní návrh, který má zvýšit povinné poplatky za Český rozhlas a Českou televizi, je ve skutečnosti plošnou daní z televizních přístrojů, rádií, ale i telefonů, tabletů a počítačů. Vládní pětikoalice navrhuje totiž nejen zvýšení poplatků, ale i rozšíření okruhu plátců o 600 000 osob, které budou nově povinně poplatky platit, přičemž nově bude povinnost hradit televizní a rozhlasové poplatky pro všechny, kdo mají připojení k internetu nebo vlastní takzvaný chytrý telefon, což je dnes asi většina občanů. Hnutí SPD nesouhlasí ani se zvyšováním poplatků, ani s rozšířením okruhu plátců a budeme hlasovat proti, protože vládní návrh postrádá jakékoliv věcné odůvodnění a navrhujeme úplné zrušení poplatků a převedení České televize a Českého rozhlasu na státní příspěvkovou organizaci pod kontrolou Nejvyššího kontrolního úřadu.

Fialova vládní pětikoalice zvyšuje náklady a výdaje prakticky všem, protože dnes už asi nenajdeme moc domácností bez laptopu nebo chytrého telefonu a každý z majitelů přístroje, který by potenciálně mohl zachytit vysílání Českého rozhlasu a České televize, je podle tohoto nemravného vládního návrhu povinen platit. Návrh je až extrémně nemravný, protože nutí miliony lidí platit za něco, co nekonzumují. Je to jakoby třeba jednomu vybranému pivovaru musel platit poplatek každý, kdo má ústa umožňující pít pivo. Je to absurdní, ale ano, je to tak. Tak absurdní je tato vládou ordinovaná daň. Kde to skončí? Zavedete plošné dálniční poplatky pro každého, kdo má vozidlo schopné jet po dálnici? Budou platit poplatky Národní knihovně všichni, kdo umí číst? Jste, vážení kolegové z vlády, normální? A jak zní obhajoba vašeho zvráceného a odporného návrhu? Prý platíme za veřejnoprávní službu.

Pokud bych přistoupil na tuhle hru, musel bych se v prvé řadě zeptat, co to je ta veřejnoprávní služba? A také hned vzápětí - potřebuji ji? Potřebuje ji občan a republika? Nikdo dnes netuší, co to je veřejnoprávní služba. A pokud bychom něco takového definovali třeba podle zákona o České televizi a zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, tedy jako například vyvážené a objektivní zpravodajství, pak si můžeme naprosto bezpečně odpovědět, že Česká televize a Český rozhlas ani tuhle základní zákonnou podmínku nenaplňují a zákon dnes a denně flagrantně a viditelně porušují. Jejich zpravodajství a publicistika jsou vše jiné než vyvážené a objektivní. Naopak se staly hlásnou troubou části ideologického a mocenského spektra.

Vzpomeňme na covid, kdy se podle mého dopouštěly denně šíření poplašné zprávy, kdy denně šířily hysterii z covidu a naopak potlačovaly, zamlčovaly nebo dehonestovaly informace, které covidové a vakcinační lži uváděly na pravou míru. Následky neseme dodnes. Hysterie, stres a strach přinesly tisíce mrtvých navíc, tisíce lidí zemřelo nebo utrpělo závažná poškození díky neuváženému a nesprávně aplikovanému plošnému očkování nevyzkoušenými vakcínami.

To samé se týká války na Ukrajině, kdy veřejnoprávní média vedou proválečnou propagandu a zcela cíleně potlačují jakékoliv informace o skutečných a dlouhodobých příčinách konfliktu na Ukrajině. Lhaní, cenzura, překrucování nebo zamlčování faktů je naopak základem práce obou takzvaných veřejnoprávních médií. To ale koneckonců není to nejhorší.

Za první republiky a dodnes jinde ve světě mají politické partaje nebo i vlády svá vlastní média, ale stranická či vládní média se nikdy netvářila veřejnoprávně nebo objektivně. Prostě logicky šíří propagandu svého majitele nebo toho, kdo je platí. A pokud tohle čtenář, divák nebo posluchač ví, pak má možnost kritického pohledu, kritického nadhledu. Pokud se nám tu ale nějaké médium tváří, že je nadstranické, nezávislé, objektivní a vyvážené, a přitom dělá opak, jde o nehorázný podvod. Paradoxem je, že svůj nemravný návrh na plošnou a vyšší platbu daně z elektronických přístrojů představuje vládní pětikoalice v čase, kdy řada zemí Evropy od specifického poplatku za veřejnoprávní média spíše upouští.

Naposledy loni v červenci na Slovensku Parlament poplatky zrušil a nahradil je podílem z daní. Poplatky od července nahradil každoroční státní příspěvek společnosti RTVS v hodnotě 0,17 % HDP. Podobné to je v řadě dalších evropských států, zatímco se především střední Evropa stává poslední baštou koncesionářských poplatků. Už před lety například země severní Evropy Finsko, Švédsko, Norsko, Island postupně opustily systém poplatků za televizní a rozhlasový přijímač. Na Islandu tento systém funguje od roku 2009, ve Finsku od roku 2013, Švédsko na něj přešlo od ledna 2019 a Norsko od ledna 2020. Všechny tyto země se rozhodly veřejnoprávní média financovat jinak než koncesionářskými poplatky. Změnu v placení poplatků provedla v roce 2016 i Itálie, vzhledem k množství nezaplacených poplatků začala vláda poplatky vybírat skrz přirážku k elektřině, kdy každá domácnost platí na účtech 90 eur ročně navíc.

Právě složitost a nákladnost vybírání vedla ke změnám i v sousedním Polsku. Tam se více jak dvě třetiny domácností poplatku kolem 270 zlotých ročně, přibližně 900 korun, vyhýbají. Vláda tak za velké kritiky opozice rozhodla situaci řešit přímou státní dotací. Tam, kde se zatím koncesionářské poplatky platí, což je menšina zemí v Evropské unii, menšina, tam se také vede ostrá debata, zda zastaralý způsob financování nezměnit.

Tato debata se samozřejmě a zcela vážně vede i ve Velké Británii. Letos by britská vláda měla, pokud to už neudělala, zveřejnit zprávu o možnosti změny financování BBC. Podle dostupných informací je zvažováno více možností, a to včetně zavedení placeného přístupu přes heslo či naopak zavedení přirážky u elektřiny jako v některých jiných evropských zemích. Tvrdí to také čerstvá studie s názvem Veřejnoprávní média, inspirace změnou, kterou vypracovala společnost Datarun.

Evropské vlády čím dál častěji nastavují financování veřejnoprávních médií, televize, rozhlasu, přímo ze státního rozpočtu. Jak jsem řekl, změna zákona o koncesionářských poplatcích je fakticky přeměna koncesionářského poplatku na plošnou daň pro každého, kdo má nějakou elektroniku schopnou přijímat signál. Je to daň za chytrou elektroniku, která nemá ale logiku. Například, daň z lihu platí spotřebitel jen jednorázově - při prodeji. Daň daň z lihu neplatíme přece měsíčně jen proto, že máme ústa a žaludek, ale jen, když si skutečně nějakou láhev lihoviny koupím. Daň z benzínu také neplatím paušálně jen proto, že mám auto, ale jen tehdy, když benzín natankuji. To je fér.

Teď se ale při pohledu na vládní partaje trochu děsím. Doufám, že jsem vás neinspiroval k dalšímu ždímání a ožebračování našich občanů a po vzoru pana ministra kultury Baxy z ODS nezavedete podobnou plošnou daň z benzínu, kterou bude paušálně platit každý majitel auta, nebo daň z lihu nepřeměníte na pseudokoncesi, kterou bude platit každý člověk od 18 let, oprávněný pít alkohol. Protože, vážené dámy a pánové, pokud jde o to vyždímat peníze z vámi zbídačené země, vy neznáte slovo "nemožné". Naopak je vidět, že pokles reálných příjmů občanů a firem v naší zemi se naopak pro vás stal skutečnou výzvou, jak tento pokles ještě zvýšit. Vaše heslo je zcela evidentně "nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře". Věřím, že už příští rok vám za to vystaví voliči účet, a ten bude úměrný vaší snaze je okrádat víc a víc. Jak už jsem řekl, neměli bychom zde operovat, kolik máme platit České televizi a Českému rozhlasu, ale primárně, za co máme vlastně platit. To, za co máme platit, bychom měli definovat. Měli bychom také chtít po České televizi, aby udělala nějakou kalkulaci, za kolik se dá to, co budeme chtít, financovat.

Česká televize měla v loňském roce rozpočet ve výši 7,4 miliardy korun. Český rozhlas měl loni rozpočet zhruba ve výši 2,2 miliardy korun. Celkem nám loni veřejnoprávní média spolkla neuvěřitelných 9,6 miliardy korun. Letos už nepochybně překročíme 10 miliard. 10 miliard ročně? Za co, dámy a pánové, za co? To je to, oč tu běží. Máme nějakou představu, za co? Nebo prostě pošleme peníze a oni si tam na Kavčích horách nebo na Vinohradské s těma prachy nějakou už poradí? B je správně. Občané sypou peníze a oni si s penězi poradili tak dobře, že teď loudí další miliardy - navíc, aniž bychom tušili, proč a zač. A Česká televize například již několik let odmítá zveřejnit platy hlavních tváří, jako je Václav Moravec či Nora Fridrichová. Spekuluje se, že berou v řádu stovek tisíc měsíčně. Takže občané se nemají šanci ani dozvědět, jak se s jejich penězi vlastně hospodaří.

Pojďme se podívat na bratrské Slovensko. Tam proběhlo, nejen nedávno, ale i v dávnější minulosti, několik systémových změn, které radikálně zefektivňovaly výrobu, hlavně ve Slovenské televizi. Ta poslední systémová změna přinesla, doufejme, i změnu v objektivitě a vyváženosti. Dovolím si odcitovat jednoho nově zvoleného slovenského europoslance Bláhu, který napsal, cituji: "Na Slovensku lidé mohou otevírat šampaňské, středověk skončil. Už nebude jen jeden jediný předepsaný názor. Konečně zavládne pluralita, objektivita a různorodost. Už lidé nebudou označováni za dezoláty a extremisty jen proto, že mají jiný názor. Už tam nebudou nedovzdělaná mláďata šířit nenávist vůči jiným národům, včetně ruského. Už nebudou vytěsňovat názory většiny společnosti." Konec citátu poslance Bláhy.

Musím říct - ano, tohle je pro mě onen prazáklad definice veřejnoprávnosti, tedy aby v České televizi a v Českém rozhlase zavládla také pluralita, objektivita a různorodost, aby i u nás v televizi a rozhlase nebyli lidé označováni za dezoláty a extremisty jen proto, že mají jiný názor. A to říkám doslova, protože těmito nálepkami, podobnými nálepkami skutečně komentátoři, například Českého rozhlasu, dehonestují názorové oponenty přímo v přímém vysílání ve svých komentářích, kde není možnost, aby se tomu někdo bránil, protože je to komentář jednoho člověka. Takže není možné mu ani oponovat nebo nějak tento jeho názor - se mu nějakým způsobem vymezit. Komentátoři Českého rozhlasu, placení z veřejných peněz. Nechceme, aby názory společnosti a její části byly cenzurované, vytěsňované, anebo dehonestované. A samozřejmě je důležité, aby se tam nešířily nenávistné ideologie nebo nenávist vůči jiným lidem, ale třeba také nenávist vůči části Američanům, kteří stojí proti jejich miláčkovi Bidenovi, nenávist vůči maďarskému premiérovi Orbánovi, který stojí v opozici vůči jejich milovaným bruselokratům a policií šetřené podvodnici Leyenové.

Mimochodem, tady jsme mimoděk narazili na konkrétní příklad. Kolik reportáží udělala Česká televize o korupčním jednání a podvodech Leyenové nebo o vyšetřování zlodějin, podvodů a korupci Bidenovy povedené zlodějské rodinky, která své zlodějny prováděla hlavně na Ukrajině? Kolik o procesech vedených proti Trumpovi? To je nesouměřitelné. Zvlášť před minulými volbami prezidenta USA vedla Česká televize skutečně ohavnou protitrumpovskou kampaň. Ze všech komentátorů České televize Češi nenávist vůči Trumpovi a v České televizi panuje obdivuhodná slepota ke kriminálnické minulosti Bidenovy rodiny na Ukrajině, ale třeba i k jeho prokazatelnému obchodování s politickým vlivem v USA, kdy synáček zpeněžoval například obědy a večeře se svým tatíkem. Kolik, mimochodem, bylo reportáží o tom, jak Rusové ovlivnili volby tím, že zveřejnili informace o zločinech Hillary Clintonové? A kolik bylo reportáží o tom, že se nakonec žádná ruská stopa nepotvrdila, ale že veškeré dokumenty, které dokládaly zločiny Clintonové, byly pravdivé? Nula. To bude to přesné číslo.

Je správné informovat o válečných zločinech Rusů na Ukrajině, opravdu ale pravdivě. Ale kolik informací jsme od České televize a Českého rozhlasu dostali o válečných zločinech Ukrajinců? Nula. Aha. Takže všechny možné organizace, jako je OSN, Amnesty International nebo Human Rights Watch, lžou, když o nich referují a podávají Mezinárodnímu společenství důkazy? Kolik reportáží bylo o nacistických jednotkách na Ukrajině a jejich zločinech? Nula. No, je to zajímavé, protože televize v jiných demokraciích, ve Francii, USA a dalších zemích, zcela otevřeně o zločinech pravého sektoru informovala a další otevřeně informují.

Přes svou zaujatost jsou přece jen ta západní média skutečně otevřenější a objektivnější, než ta naše. Kolik reportáží bylo o oslavách Bandery v ukrajinském parlamentu? Nula. Zajímavé. Protože třeba polská média o tom nejen referovala, ale polští politici ostře protestovali a oslavné ódy na nacisty, židobijce a pachatele protipolských, protičeských a protižidovských pogromů museli Ukrajinci vymazat. Ani o tomto incidentu u nás nikdo na veřejnoprávní úrovni neinformoval. Zajímavé. Bandera a jeho nacisty, stvoření a financovaní zločinci terorizovali a vraždili i občany Československa, a to už před vypuknutím války na Podkarpatské Rusi a potom na konci války vraždili na Slovensku.

To, že tady mlčíme ke glorifikaci banderovců, je odporný plivanec do tváře jejich obětí a těch, kdo s těmito zrůdami bojovali. Mimochodem právě dnes 11. července, 11. července 1943 odrána Ukrajinská povstalecká armáda napadla přibližně 150 polských obcí na Volyni, a povraždila přes 10 000 Poláků. Dnes je to výročí. Způsoby vraždění, které předváděli banderovci, nemají obdoby. A je prostě důležité, že taková krutost a utrpení musí být navždy připomínáno. Mimochodem krvavá neděle na Volyni byla vyvrcholením masakru na Volyni, systematického a plánovaného masového vyhlazování civilistů polské národnosti partyzány Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery Ukrajinskou povstaleckou armádou a ukrajinskými civilisty.

Také by bylo myslím velice vhodné, kdyby veřejnoprávní média toto výročí připomněla. Říká se, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Poláci nám ukazují, že mohou bojovat s Rusy, aniž bychom tolerovali nacismus u svého dočasného spojence Ukrajiny. Dokázali to i Američané, kteří sice Ukrajince v boji s Rusy podporují, ale už se od podpory skutečných ukrajinských nacistů distancovali a například zakázali vyzbrojování neonacistů v pluku Azov. Vlastně kolik je reportáží o rozhodnutí americké sněmovny reprezentantů, která v roce 2015 přijala dodatek k zákonu o zahraniční vojenské pomoci, v němž zakazuje americkým instruktorům podílet se na výcviku příslušníků ukrajinského dobrovolnického praporu Azov a blokuje dodávky mobilních protiraketových raket na Ukrajinu? Jak veřejnoprávní Česká televize a Český rozhlas zanalizovaly fakt, že Ukrajinci na český tank namalovali trámové kříže nacistického wehrmachtu? A mimochodem jak reagovala česká vláda?

Vedení veřejnoprávních médií by se mělo stydět a připomenout si naše předky, které nacisté vraždili a mučili a kteří s nacisty bojovali na východě i na západě. Ale politici mají na názor a ideologii právo, pokud jste se rozhodli podporovat vy vládě a tolerovat i nacismus, pak je to vaše volba, ale média, ta veřejnoprávní by měla tato fakta zveřejňovat, analyzovat je a dávat do souvislostí. Namísto toho vládne ve veřejnoprávních médií kolektivní slepota a hluchota k takovým nepohodlným tématům. A za to mají občané nejen platit a ještě si připlatit víc? Za ideologické výplachy mozků? Nevadí mi, že někdo fanaticky věří nějaké ideologii, má na to právo jako každý občan. Vadí mi ale, když veřejnoprávní média placená všemi občany lžou, manipulují a podvádí tím, že se vydávají za nadstranické, objektivní a pravdivé, když to tak ve skutečnosti vůbec, ale vůbec není.

Nebudu tady už připomínat ten notoricky známý případ, že už jsem devět let nebyl pozván do hlavního a nejsledovanějšího politického diskusního pořadu v České televizi Otázky Václava Moravce. Devět let jsem nebyl pozván, přestože ten pořad platí i koncesionáři, voliči SPD. Pane ministře, něco s tím dělejte, pane ministře Baxo, vy máte na starosti média. Vy tady k tomu mlčíte, protože se vám to hodí. Kdybyste byl co proto, tak prostě vyzvete Českou televizi, aby přestala manipulovat vysílání a zneužívat koncesionářské poplatky, jako já už jsem nebyl devět let pozván do hlavního diskusního pořadu a ani jednou jsem neodmítl logicky, protože jsem nebyl ani pozván, a přesto ten pořad platí zjednodušeně řečeno z deseti procent voliči SPD. Vám je to jedno. Protože vám se to hodí, protože jste za ODS. Takže k tomu mlčíte, protože to je pro vás výhodné, že konkurenční opoziční strana je umlčována. Takový vy jste ministr, pan Baxa z Plzně z ODS. Neuvěřitelné. (Ministr Baxa reaguje mimo mikrofon na vystupujícího.) Vy byste tady vůbec na mě neměl mluvit a vy byste se měl radši tady někde schovat, protože to je úplně neuvěřitelné. Vy ještě na mě mluvíte, ještě si tady přisazujete z boku, místo, abyste dělal to, co máte dělat.

Vy máte jako ministr kultury s gesci média, proto taky navrhujete tenhleten zákon, kterým chcete okrást všechny občany v České republice, zavést jim prostě zvýšení daní, protože to není nic jiného než daň, chcete jim zdražit poplatky za televizi a rozhlas. Vy jim chcete, pane ministře Baxo, zpoplatnit i držení chytrých mobilních telefonů, což má dneska možná už většina občanů, chcete zdanit lidem i držení laptopů, počítačů. Ten, kdo má internet, aby platil za televizi, přestože na ní vůbec nekouká a ještě mi tady z boku něco říkáte. Místo abyste to zajistil, aby koncesionářské poplatky nebyly zneužívané. To je jako včera, když chcete odvolávat z Rady České televize Luboše Xavera Veselého jenom z toho důvodu, že tam chcete dosadit svého člověka. Přesto, že se zastal občanů, které paní Vášáryová označila za spodinu. Takový vy jste ministr. K ničemu úplně, k ničemu.

Vy prostě nehájíte veřejnoprávní principy. Vy hájíte ODS prostě, to tak je. A celou dobu tady mlčíte k tomu, že prostě jsou tady zneužívané koncesionářské poplatky. Tohleto je váš přístup, ale to je prostě klasická ODS, takže to tak prostě je a vy jste se vždycky takhle chovali. Takhle to je. Já půjdu dál. Předvolební debata na České televizi k eurovolbám toho byla naprosto ukázkovým případem té manipulace. Česká televize zajistila převahu pětikoalice tím, že pozvala tři předsedy stran koalice SPOLU, přestože měli jednu společnou kandidátní listinu. A tím v hlavní předvolební debatě Česká televize zajistila vládní pětikoalici převahu proti opozici pět na dva. Takže přestože koalice SPOLU měla jednu jedinou kandidátku, tak tam byli předsedové jak KDU-ČSL, tak TOP 09, ODS, pak tam byl Pirát Bartoš, pak tam byl Rakušan z hnutí STAN a pak jsme tam byli za opozici dva, zvládli jsme to s panem Havlíčkem. Pět na dva. To je férovka v podání České televize, přestože koalice SPOLU měla jednu jedinou kandidátní listinu, takže tam měl být za vás jenom jeden.

No jo, ale kam by Česká televize přišla, kdyby se chovala vůči nám fér? To bychom měli na Kavkách revoluci, protože o tom, jaké názory a od koho rozhodují přece oni sami redaktoři v České televizi. Jim patří podle jejich názoru televize, oni si ji před lety takzvaně vyspacákovali. Kvituji malé změny. Je fajn, že Českou televizi opustili fanatici typu Volnera. Připomenu jeden citát, člen Rady České televize a její dnešní místopředseda Pavel Matocha před pár lety řekl - cituji: "Nadpoloviční většina všech stížností, které nám na některé pořady České televize chodí, se týká čtyř lidí, nebo redaktorů České televize. To je Wollner, Fridrichová, Moravec a Železný." Konec citátu dnešního místopředsedy Rady ČT Pavla Matochy. Tuším, že byl tehdy předsedou rady.

Myslím si, že to by asi měl být důvod k zamyšlení. Tihle jmenovaní představují sice jen špičku ledovce, ale jsou typickou ukázkou liberál fašistické ideologie, která nedovolí jinou pravdu, než je ta správná. Pakliže si někdo myslí jiný názor, než oni sami, tak ho dehonestují, zesměšňují a snaží se ho občansky ničit. Osobně jsem to zažil mockrát. Jak jsem už řekl, modelovou ukázkou je pan Moravec, který mě do pořadu pozval naposledy před devíti lety, protože mám pro něj nepohodlné názory. Přitom je placen z koncesionářských poplatků, z peněz občanů i voličů SPD.

Právě Česká televize před 10 lety odstartovala pomluvu, že jsem prý vytuneloval hnutí Úsvit. Bylo to v pořadu Wollnera Reportéři ČT a reportáž zpracoval redaktor Moláček. Záležitost byla na základě toho před 10 lety prošetřena policií i státním zastupitelstvím a nic z pomluv, které o mě šířila Česká televize, se nepotvrdilo. Dodnes ale čelím na základě této reportáže České televize pomluvám, a to i tady ve Sněmovně. Proč? Popravdě proto, že média, včetně těch veřejnoprávních, neměla ani tolik elementární slušnosti se omluvit a říct - Okamura se nijak na politice neobohatil, naopak, on byl poškozený. Mimochodem, je to kauza z roku 2014 a máme rok 2024 - uměle vytvořená kauza Českou televizí.

Média, která si platí konkurence, chápu, ale České televizi a Českému rozhlasu přikazují zákony, aby právě taková fakta uváděla v plných souvislostech. Pokud o kauze referují, měly by o ní referovat až do konce. Tedy i do toho nepříjemného konce, kdy musí konstatovat - on ten Okamura nic neprovedl, byl médii křivě obviněný. Pokud nějaké médium hází jen špínu a nenamáhá se hledat pravdu, pak je to skutečně špína, a to se bohužel v České televizi děje a děje se to i v Českém rozhlase. Jak už jsem uvedl, byl to například komentátor Radko Kubičko a někteří další.

Česká televize a Český rozhlas prokazatelně straní současné pětikoalici. Proto budou i nadále lhát, protože jinak by občané a voliči začali přehodnocovat krom jiného také koho a proč volit. Vždyť mýtus, že vy, kteří po desetiletí bráníte, aby u nás byla demokracie, jste demokraté, a my, kteří to po desetiletí prosazujeme, jsme nedemokratičtí, to je přece "úžasné vítězství" vaší propagandy a lhaní. To znamená, ten, kdo prosazuje zákon o referendu, přímou volbu, odvolatelnost politiků a jejich hmotnou odpovědnost, je nedemokratický, a ten, kdo tomu brání, je prý demokratický, se vám skutečně povedlo "neuvěřitelným způsobem" vštípit do určité části české společnosti.

Proč mimochodem Česká televize nenatočí nebo nekoupí nějaký dokument o tom, co je demokracie, jak demokracie fungují ve světě? Tedy to, že referendum, které prosazuje SPD, je celoevropský, ale i celosvětový standard, že je naprostý standard hlasování o mezinárodních smlouvách v celé Evropě, že minimálně na komunální a krajské úrovni je standard přímá volba a odvolatelnost politiků, kterou také prosazuje SPD? V USA včetně přímé volby a odvolatelnosti guvernérů v některých státech a samozřejmě také referenda o výši daní.

To by byla veřejná služba, kdyby Česká televize zcela objektivně a vyváženě informovala občany, že to, co prosazuje SPD, je naprostý demokratický standard, a naopak extremisté a protidemokratičtí jsou ti, kdo zavedení takové demokracie zuby nehty přes 30 let brání, tedy současní vládní politici. Brání tomu za vydatné dezinformační pomoci takzvaných veřejnoprávních médií. Je to krutý, ale pravdivý fakt. Veřejnoprávní televize a rozhlas pomáhají vládě bránit zavedení demokracie v naší zemi, aby tady nebyla zavedena.

Takže opět se ptám, za tohle lhaní, manipulace a zamlčování faktů máme platit přes 10 miliard korun ročně? Tohle je, myslím, asi nejzásadnější důvod, proč Českou televizi převést na státní příspěvkovou organizaci. Když už je to vládní hlásná trouba, tak ať nevydírá a nenutí občany, ať jí platí speciální daň, tedy koncesionářské poplatky. Převedení České televize a Českého rozhlasu na státní příspěvkovou organizaci ale samozřejmě vedení televize a rozhlasu nechce.

V praxi by to vzhledem ke schodkovému rozpočtu znamenalo drtivý tlak na úspory a efektivitu televize. Spoustu pořadů takzvaně outsourcuje, namísto aby je točila se svými kmenovými zaměstnanci. Já být zaměstnancem televize, tak bych se hodně hlasitě ptal, kolik televize platí a platila externím firmám za práci, kterou by mohli dělat lidé zevnitř. Máme téměř nového pana ředitele České televize a já mu ze srdce doporučuji jednu základní věc, důkladný externí audit. Je nutné vzít veškerou činnost, smlouvy a výdaje od podlahy a vyhodnotit, kudy všudy odtékají miliony z České televize.

Popravdě výmluva, že Nejvyšší kontrolní úřad nemůže hospodaření České televize kontrolovat, je nepravda. Nejvyšší kontrolní úřad má právo kontrolovat nakládání České televize a Českého rozhlasu s koncesionářským poplatky a případnými dotacemi. Navíc my tady ve Sněmovně můžeme zákon upravit, ale k tomu tady není politická vůle od ostatních stran. Bohužel Nejvyšší kontrolní úřad svou povinnost vůči České televizi splnil pouze jedenkrát, a to v roce 1997, kdy provedl v televizi kontrolu, ale bohužel provedl pouze formální kontrolu výběru poplatků. Tím, jak s těmito poplatky televize hospodaří, se úřad bohužel nezabýval, tedy efektivitou, účelností výdajů, podstatou hospodaření s poplatky.

On se totiž za celou dobu práce České televize a Českého rozhlasu, tedy po roce 1990, nikdo systémově nezabýval skutečnou kontrolou hospodaření těchto institucí. Formální audity, které si obě instituce platí u soukromých nájemných firem, nemůžeme brát vážně. Za ty peníze, co dostávají, vám můžou podepsat cokoliv, na rozdíl od Nejvyššího kontrolního úřadu. Cokoliv, ptáte se? Ano, cokoliv.

Máme zkušenost z trochu jiného ranku. Před pár lety u analytických společností můj spolupracovník poptával analýzu vyváženosti a objektivity České televize, faktickou a necinknutou. V několika firmách ani nereagovali. V jedné ho přijal šéf české pobočky a otevřel mému kolegovi oči. Vysvětlil mu, že jeho firma dělá také analýzy pro Českou televizi už léta. Pokud by teď udělala analýzu skutečnou, pravdivou, pro někoho jiného, tak na trhu u České televize a Českého rozhlasu končí.

Českou televizi v tomto ohledu má kontrolovat Rada České televize, ale jak víme, těch pár lidí na to nemá absolutně aparát. Jak mohou kontrolovat hospodaření v řádu sedmi miliard, jak mají kontrolovat vysílání několika programů, které vysílají 24 hodin sedm dní v týdnu? To je nemožné. Tady jsme dospěli k tomu, co jsem řekl v úvodu této části projevu. Hospodaření, ani zákonnost vysílání České televize, ale ani Českého rozhlasu, nikdo, slovy nikdo, doopravdy a systematicky nebo do hloubky nesleduje a nekontroluje. Česká televize a Český rozhlas jsou jediné veřejně financované instituce, jejichž hospodaření nikdo nezávislý fakticky nekontroluje. To je zcela mimořádné a také absurdní postavení.

V tomto momentě, kdy smlouvy na miliony až stamiliony jsou v podstatě jeden začerněný flek, máte odvahu říct - 10 miliard pro dezinformátory je málo, vytřískáme z lidí pro ně víc? Tak se prostě věci mají. Vládní pětikoalice tady navrhuje, dáme těm našim klukům a holkám 10 miliard, aniž bychom měli jasno, co za ty peníze budou dělat, za co a jak je utratí, a rozhodně vláda nemá ambice jakkoliv efektivitu nakládání s těmito penězi kontrolovat.

To je opravdu hodně šílené. A doufám, že to dochází i vám, vážené kolegyně a kolegové. Osobně věřím, že lhát se dá i za polovic.

V této souvislosti si dovolím navrhnout toto usnesení a žádám, aby se o něm hlasovalo, a to: "Sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá Nejvyšší kontrolní úřad, aby podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu provedl kontrolu hospodaření České televize a Českého rozhlasu s koncesionářskými poplatky, a to včetně vyhodnocení efektivity, a to nejen aby přezkoumal jejich věcnou a formální správnost, ale také aby posoudil, zda výdaje těchto institucí byly účelné, hospodárné a efektivní."

Takže já tady navrhuji toto usnesení. Je to usnesení za SPD, takže se o něm bude hlasovat. A doufám, že ho všichni podpoříte. A panu předsedajícímu, jelikož si to určitě nestačil zaznamenat, tak vás uklidním, že vám ho po konci projevu dám do ruky.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Díky. Jsem uklidněn.

 

Poslanec Tomio Okamura: Už půjdu dál, usnesení jsem načetl.

Je nutné kontrolovat hospodaření veřejnoprávních médií i firem s účastí státu. Například na Slovensku to mají definováno přímo v ústavě. A popravdě řečeno, je to tam jen ku prospěchu. Slovensko má působnost svého Nejvyššího kontrolního úřadu definováno ve slovenské ústavě. Čl. 97 odst. 1 ústavy vymezuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu předmětem kontroly, to znamená státní majetek a plnění státního rozpočtu. Naproti tomu čl. 60 slovenské ústavy kombinuje vymezení předmětu kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu Slovenské republiky, čl. 60 odst. 1 Ústavy Slovenské republiky, a subjektů, které je tento úřad oprávněn kontrolovat. Čl. 60 odst. 2 Ústavy Slovenské republiky. Slovenská právní úprava je výkladově jednoznačná a umožňuje Nejvyššímu kontrolnímu úřadu kontrolovat také akciové společnosti s majetkovou účastí státu a obecní podniky. Podle čl. 60 Ústavy Slovenské republiky kontroluje na Nejvyšší kontrolní úřad Slovenské republiky mimo jiné hospodaření (čte slovensky:) s majetkom, majetkovými právami, finančními prostriedkami, závezkami a pohladávkami štátu, veřejnoprávních institucí, Fondu národného majetku Slovenskej republiky, obcí vyšších územních celkov, právnických osob s majetkovou účasťou štátu, právnických osob s majetkovou účasťou verejnoprávných inštitucí, právnických osob s majetkovou účasťou Fondu národného majetku Slovenskej republiky, právnických osob s majetkovou účasťou obcí, právnických osob s majetkovou účastí vyšších územních celků, já to radši budu číst česky, právnických osob založených obcemi, anebo právnických osob založených vyšší územními celky; a aby byla zajištěna potřebná flexibilita, rovněž čl. 63 .Ústavy Slovenské republiky předpokládat další konkretizaci působnosti úřadu v uvozovkách obyčejným zákonem.

Slovenský zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu tak může například vymezit, jak vysoká musí být majetková účast státu v akciových společnostech. Současné znění slovenského zákona umožňuje slovenskému Národnímu kontrolnímu úřadu kontrolovat právnické osoby s libovolně vysokou majetkovou účastí státu.

Ono, jak se zdá, ti Slováci jsou napřed nejen ohledně efektivní kontroly veřejných peněz, ale mají, jak asi nevíte, také zákon o referendu. A mají například i přímou volbu a odvolatelnost starostů a hejtmanů. Jestliže se o Slovácích říká, že jsou naši mladší bratři, doplnil bych to, že jsou to naši možná mladší, ale rozhodně v některých věcech moudřejší bratři ve srovnání s Fialovou vládní pětikoalicí. Koneckonců ukázali to i v posledních parlamentních volbách, kdy vypráskali svoje sluníčkáře a naštvali paní ministryni Černochovou z ODS, že se dokonce začala fotit cedulkou "dezolátům a Slovákům vstup zakázán".

Inspirací nám může být také reforma slovenské televize a rozhlasu, které se spojili do jedné firmy Rozhlasu a televízie Slovenska. V současnosti probíhá další systémová změna, kdy RTVS se stává fakticky příspěvkovou organizací státu, což je mimo jiné řešení, které už léta navrhujeme i u nás. (Poslanec Babka mluví s poslancem Jakobem.) Tak já vás nechám vypovídat, protože si tady povídáte metr ode mě. (Reakce v sále.) Ne. To bylo tady na pana poslance Jakoba.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Moc poprosím o klid, aby mohl pan poslanec pokračovat. Děkuji.

 

Poslanec Tomio Okamura: Ale pojďme se podívat na pár detailů. Celkové výdaje Rozhlasu a televízie Slovenska v letošním roce bez přesunů a eurofondů představují sumu 155 milionů eur, což je pokles výdajů o 1,4 milionu eur oproti očekávané skutečnosti roku 2023. Výdaje v korunách jsou zhruba 3,9 miliardy korun, tedy 40 % současných výdajů našeho Českého rozhlasu a České televize. Zajímalo by mě, proč jsme tady v České republice o 6 miliard dražší! Popravdě, programy mají de facto Slováci stejné. Je tam program Jednotka, Dvojka, Šport, ST24, a to vše 24 hodin denně, plus devět rozhlasových stanic, včetně takzvaných uměleckých programových služeb, jako je Rádio Litera nebo Pyramída nebo Rádio Junior. Přesto Slováci mají výdaje přibližně na 40 % současných výdajů České televize a Českého rozhlasu. Což každému logicky je jasné, že to není o počtu obyvatel Slovenské republiky, protože ten program 24 hodin denně musíte navrhnout, musíte naplnit, ať jste malá země, nebo velká země.

Tohle skutečně vzbuzuje velké otazníky, že za mnohem menší peníze - mnohem menší peníze, dokonce násobně - slovenská televize a slovenský rozhlas dokážou kvalitně naplnit nebo v dostatečné kvalitě dokážou naplnit 24hodinové kontinuální vysílání v podstatě stejného množství kanálů. A tady by se měla vládní pětikoalice zamyslet. My žádáme analýzu výdajů České televize a Českého rozhlasu. Ale vy do toho nemáte chuť. Vy jenom nemáte chuť to udělat. Vy chcete jenom zdražit lidem televizi, rádio a okrást je o jejich další peníze.

Dovolím si citovat část analýzy k rozpočtu České televize z webu Borovan.cz. Komentář s analýzou začíná do jisté míry pochvalou nového generálního ředitele. Autor píše, cituji: "Ti, kteří ještě před pár měsíci o novém řediteli České televize Janu Součkovi mluvili přezíravě jako o mladíkovi z Brna, možná teď zmlknou. Souček s novým rozpočtem ČT pro rok 2024 rozehrál mazáckou a v mnoha ohledech riskantní hru, která ve svém důsledku může ovlivnit celý televizní trh." Konec citátu. O co opírá komentátor své tvrzení? Cituji autora komentáře: "Nový rozpočet České televize na rok 2024 je sice na papíru vyrovnaný, tedy výnosy a náklady 7,952 miliardy korun, ve skutečnosti se ale jedná o hluboce deficitní číselnou sestavu. Součkův management totiž v příštím roce sáhne do finančních rezerv - takzvaný Janečkův polštář - pro jednu miliardu korun. Rada ČT mu v rámci toho schválila dokonce snížení objemu těchto rezerv o 150 milionů - oproti původním dlouhodobým plánům, ve kterých je již snižování těchto rezerv zakomponováno - na 550 milionů korun na konci roku 2024. Pro pořádek je třeba doplnit, že skrytě deficitní financování ČT využíval i předchozí ředitel Petr Dvořák. Jenomže z této sumy, z oněch 550 milionů, je přitom cca 350 milionů určeno na momentální výkyvy cash flow televize. Reálné rezervy ČT z Janečkova polštáře - vznikly za tehdejšího ředitele ČT Jiřího Janečka, který řediteloval 2003 až 2011 - pro rok 2025 tak budou jen 200 milionů, což je v celé ekonomice ČT zanedbatelná suma."

Hospodaření ČT přitom pro rok 2024 bude nastaveno tak, že v příštím roce čerpá z těchto rezerv jednu miliardu. Jinými slovy, ředitel Souček nastavil veřejnoprávní televizi na jakéhosi autopilota a poslal ji, obrazně řečeno, v příštím roce do zdi.

Tou zdí je aktuální výše koncesionářských poplatků, která nastavenému ekonomickému módu České televize přestávají stačit. Tímto konstruktem Souček vytváří lišácký tlak na politiky, aby mu snáze odkývali ohlášené navýšení poplatků ze současných 135 korun na 150 korun na měsíc a domácnost. Významně se mají navýšit rovněž poplatky pro právnické osoby. Bude se to týkat mnoha firem. Zároveň se má změnit definice poplatníka. Nově by se měl poplatek platit z jakéhokoliv přístroje schopného přijímat a reprodukovat televizní signál nebo rádiové vysílání, to znamená i z mobilu nebo z počítače. To by mělo ČT přinést několik set tisíc nových poplatníků. Mluví se o tom, že nově bude povinně platit koncesionářské poplatky až 600 000 občanů navíc.

Celkem by tedy novela zákona, kterou tady navrhuje Fialova vládní pětikoalice, včele tady s panem ministrem kultury Baxou z ODS, který to má na starosti ve vládě, měla přinést do rozpočtu České televize cca 1,4 miliard korun navíc. No a ty samozřejmě generální ředitel Souček bude při takto chybně nastaveném rozpočtu potřebovat. Pokud totiž nedojde k navýšení koncesionářských poplatků a současně bude zachován aktuální rozsah služeb České televize, bude to znamenat, že od ledna 2025 bude management České televize muset brutálně škrtat ve výrobě, propouštět zaměstnance s potenciálem vzniku další spacákové vzpoury. A to si z vládní koalice dovolí riskovat jen málokdo, spíše nikdo. Takže tohle je v podstatě celá pointa toho vašeho návrhu.

Součkovu hru si dobře uvědomují i ředitelé Novy Daniel Grunt a Primy Marek Singer. Obě komerční stanice přitom mají páky na to celý záměr navýšení poplatků pro Českou televizi v parlamentu významně torpédovat. Stále cituji z toho komentáře.

Jaké je tedy základní rozestavení hry kolem České televize a jejího rozpočtu? Souček hrající vabank, politici pod silným tlakem a komerční televize, které si za to, že při schvalování novely zákonů o České televizi a zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, nebudou zlobit a mohou si třeba nadiktovat i nějaké podmínky. Kupříkladu navýšení objemu reklamy v komerčním TV vysílání anebo úplný zákaz reklamy a sponzoringu na kanálech České televize.

Už v minulosti pod tlakem komerčních televizí byla osekána reklama v České televizi, což samozřejmě vedlo k vyšším ziskům komerčních televizí a většímu tlaku na zvyšování koncesionářských poplatků z kapes občanů. Přičemž situace dneska na trhu reklamy je taková, že obě hlavní televize, jak Prima, tak Nova, registrují převis poptávky nad nabídkou, a proto pro rok 2024 významně zdražují reklamu.

No a v tomhle celém trendu, když jsem to teď celé zasadil do kontextu, čemu tady Fialova vláda podléhá a podlehla a neřeší to, a nakonec okrade miliony občanů České republiky o další peníze, tak v tomhle trendu teď pan ministr Baxa z ODS a Fialova vláda pokračuje. Je to prostě tak, že jste prostě slabá vláda. Jste slabá, nekompetentní vláda a výsledkem je, že na to vždycky doplatí čeští občané ze svých kapes a úplně zbytečně.

Česká televize stále tají, co se dělá a za kolik pod záminkou obchodního tajemství. Z médií víme, že televize například odmítá zveřejnit, kolik stojí pořad StarDance. Víme, že StarDance je nejsledovanější pořad České televize a tímto argumentem Česká televize operuje. Mimochodem, sledovanost vůbec nepatří k nějakému základnímu kritériu hodnocení veřejnoprávní televize. Nepochybně nelze produkovat nebulvární témata atraktivně tak, aby i ta měla nejvyšší sledovanost, ale i to by se Česká televize měla naučit. Mimochodem i od Českého rozhlasu. Například rozhlasové Toulky českou historií jsou skutečně populární pořad, který velmi atraktivní formou vypráví české dějiny.

Tajemství po léta zahaluje pořad Otázky Václava Moravce. Úřad pro ochranu osobních údajů vydal 26. 1. 2024 informační příkaz České televizi, aby do 15 dnů sdělila, komu a kolik zaplatila za pořady Václava Moravce v roce 2022. Proti příkazu se nelze odvolat. Česká televize za minulého generálního ředitele Petra Dvořáka proslula v souvislosti s pořady Václava Moravce tajením utrácení peněz koncesionářů i za cenu, že porušovala zákony o svobodném přístupu k informacím i o zadávání veřejných zakázek. Od roku 2018 žádal ústavní právník Zdeněk Koudelka po České televizi informaci podle zákona o svobodném přístupu k informacím, kolik platí Česká televize externím subjektům za pořady Otázky Václava Moravce a Fokus Václava Moravce.

Česká televize pět let informaci tajila, přestože dvakrát prohrála u Městského soudu v Praze a dvakrát u Úřadu pro ochranu osobních údajů. Teprve v květnu 2023 odpověděla na pět let starý dotaz, že tyto náklady činily - až na základě samozřejmě těch tahanic - že tyto náklady činily v roce 2017 8,9 milionu korun. Právník Koudelka znovu požádal o informaci, kolik činily externí náklady za Moravcovy pořady v roce 2022 a kdo byl příjemcem těchto prostředků. Česká televize po další právní bitvě v září 2023 odmítla uvést konkrétní podnikatele, kteří dostali peníze. Jen řekla, že jich bylo 111. Nyní Úřadu pro ochranu osobních údajů jako odvolacímu orgánu, který dosud jen rušil odmítavá nezákonná rozhodnutí České televize a vracel věc Televizi k novému rozhodnutí, došla s televizí trpělivost a přikázal jí informaci poskytnout.

Česká televize smlouvy s podnikateli s hodnotou plnění nad 50 000 korun bez DPH musí zveřejňovat v registru smluv. Je nesmyslné a nezákonné údaje z povinně zveřejněné smlouvy v režimu zákona o registru smluv utajovat v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Tyto údaje jsou údaji veřejnými a Česká televize je nesmí zatajovat v rámci žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Je zajímavé, že na dotaz České televize 27 podnikatelů z těch 111 uvedlo, že si nepřejí sdělit informaci, že se podílejí a v jakém peněžním rozsahu na pořadech Václava Moravce. Tuto informaci hodnotím tak, že tito podnikatelé nemají problém zveřejnit v registru smluv smlouvu s Českou televizí, ale nechtějí zveřejnit to, že se podílejí na pořadech Václava Moravce. Asi se za pořady stydí a nechtějí s nimi spojovat své jméno. Ale Česká televize nesdělila ani údaje o těch podnikatelích, kteří nevyslovili svůj nesouhlas se sdělením požadované informace.

Z výše uvedeného vyplývá mimo jiné, že Česká televize se dopouští minimálně porušení transparentnosti při zadávání veřejných zakázek, ovlivňování politiky a voličů. Odmítnutí žádosti i o informaci Českou televizí je porušením zásady transparentnosti, která se podle zákona o zadávání veřejných zakázek vztahuje i na veřejné zakázky malého rozsahu. Pakliže Česká televize tají, komu zadává veřejné zakázky, je to bezohledné porušení zásady transparentnosti.

Pořady Václava Moravce jsou pořady, které vstupují do politiky a mohou ovlivnit volební rozhodnutí voličů. Tím spíše je dán veřejný zájem, aby veřejnost znala způsob jejich přípravy včetně financování.

Nejde o nějaký hudební koncert či sportovní přenos. Pakliže nějakými pořady Česká televize vstupuje do politiky, musí snést veřejnou kontrolu nákladů takového vstupu do politiky. Snahy tajit výdaje České televize byly za bývalého ředitele Petra Dvořáka. Doufáme, že současný generální ředitel Jan Souček bude informační příkaz respektovat. Vážené dámy a pánové, ozývají se hlasy, že musíme definovat veřejnou službu našich veřejnoprávních médií. Popravdě zákony o České televizi a Českém rozhlasu, jak už jsem řekl, z velké části tuto službu definují a jak uvedu, jsou tu ovšem snahy tuto veřejnou službu více rozmělnit, aby se mohlo upustit i od toho mála, které tu máme. Oba zákony mimo jiné říkají, že hlavními úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání je zejména "poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů" - konec citátu ze zákona. Tu objektivitu a vyváženost je třeba podle mého přesněji definovat. Zákon řeší, kolik procent má být v televizi skrytých titulků nebo kolik procent pořadů ve znakové řeči nebo kolik má mít Česká televize stanic, ale neřeší nijak názorové zastoupení. Jakkoliv chápu, že to je těžké, nějaké řešení bychom v diskusi našli. My jsme se s něčím podobným vypořádali například v našem návrhu zákona o referendu, kde jsme řešili to, aby v referendu před hlasováním měli zastánci pro a proti ve veřejnoprávních médiích stejný mediální argumentační prostor a nedošlo tak k jednostranné manipulaci. Navrhli jsme, aby veřejnoprávní média poskytla po nějakou definovanou dobu stejný, zákonem zaručený, měřitelný prostor zástupcům názorů pro i proti. Uvědomujeme si totiž, že i demokracii lze zneužít, a to právě pomocí jednostranně cílené masové propagandy. A jednou z funkcí veřejnoprávních médií je, aby byla naopak mimo jakoukoliv propagandu a svůj prostor poskytla skutečně všem názorům, respektive všem názorům, které mají nějakou významnou sílu.

Další problém jsou kontrolní mechanismy. Opět už desetiletí říkáme, že rady nefungují, jak by měly, a přístup radních se mění podle toho, která politická reprezentace tam toho kterého radního zvolila. Ale není to primárně jen tím, kdo v nich sedí. Problém je, že jim chybí věrohodná data. Nemají totiž aparát ani prostředky na to, aby mohli dělat nezávislou pravdivou analytiku vysílání rozhlasu a televize - a mluvím o Radě České televize a Českého rozhlasu. Jsou pak mnohdy odkázáni na své dojmy či antipatie. A v neposlední řadě tu chybí funkční kontrola práce těchto rad, protože pravdou je, že i když někdy ta čísla nebo fakta mají, tak až na výjimky nekonají. To je opět porušení zákona, protože kontrolovat vyváženost, pluralitu a objektivitu je jejich zákonná povinnost.

Na okraj bych ještě podotkl, že bych definici veřejnoprávnosti v zákoně doplnil po vzoru jiných evropských zemí povinností klást zvláštní důraz na český jazyk a na českou a moravskou kulturu. Pochopitelně i stávající vládní odpovědnost za objektivitu a vyváženost je zjevně této vládě trnem v oku. Právník Nielsen upozornil na to, že do novely zákona o České televizi se vkládá ustanovení, podle kterého hodnoty jako pluralita názorů, rozmanitost či podpora vlastního vytváření názoru by se měly vykládat pomocí odpovědného přístupu. V praxi to znamená, že Česká televize bude moci na jakoukoliv kritiku odpovídat nezbytností odpovědného přístupu, protože poskytnutí prostoru konkrétnímu politikovi se přece může rovnat potenciálnímu bezpečnostnímu riziku. Když to vyložím na konkrétních příkladech, v případě další epidemické hysterie televize nepovolí vystoupit oponentnímu odborníkovi. A bude to podle zákona, když to zdůvodní, že zveřejnit oponentní názor by nebylo odpovědné, bez ohledu na to, zda tento názor byl racionální, podložený fakty a tak dále.

Tým Elona Muska takovou praxi dokladoval u bývalých manažerů a cenzorů na Twitteru. Ti měli za úkol mazat a cenzurovat nejen jakékoliv názory, ale také jakákoliv fakta, byť pravdivá, která by nepodporovala plošné očkování, a to právě s odůvodněním odpovědného přístupu, kdy by i pravdivá fakta mohla údajně škodit veřejnému zájmu, tedy v uvozovkách "ve veřejném zájmu" všechny lidi plošně proočkovat vybranými komerčním vakcínami nadnárodních firem. Pokud prominete, nedá mi to, v uvozovkách "naočkovat" tento přístup manipulace zákonem i České televizi je skutečně další krok do orwellovské totality, kdy už otevřeně budeme filtrovat fakta a informace podle něčího zájmu maskovaného za takzvaný odpovědný přístup.

Co říci závěrem? Shrnuto a podtrženo. Nemá cenu se bavit o tom, jak něco financovat, když není jasné, co financovat, a jak kontrolovat to financování a to, co jsme zaplatili. Česká televize musí přestat dělit lidi na ty správné a dezoláty. Musí skončit vnitřní cenzura, která potlačuje jen některá fakta a informace i přístup lidí s jinými názory. Jinými slovy, televize musí začít dodržovat zákony. Bohužel v tuto chvíli to je jen na novém generálním řediteli, protože ani jedna rada, jak velká Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, tak i ta malá Rada České televize zatím k tomu sílu a většinou ani chuť neměla. To samé platí pro Český rozhlas.

V roce 1985 vyřešila britská premiérka neufinancovatelnost BBC zřízením komise, která nařídila redukci nákladů. Vzhledem k nákladům, které mají na veřejnoprávní média již mnou zmínění Slováci a které máme my, tedy víc než dvojnásobek je v České republice, bych jako jediné a nejlepší řešení viděl důkladnou analýzu výdajů a následně jejich redukci a zefektivnění. Tady by měl pomoci Nejvyšší kontrolní úřad. Do budoucna by se Česká televize, rozhlas a nejlépe i ČTK měly spojit a transformovat do státní příspěvkové instituce. Popravdě, pokud jde o zpravodajství, dělají třikrát tu samou práci a za trojí peníze, tedy s tím, že ČTK si umí vydělat.

Koncesionářské poplatky bychom měli zrušit, to je návrh SPD. Napojení veřejnoprávní mediální instituce na státní rozpočet má nespornou výhodu v tom, že zájem na úsporách a efektivitě budou mít vlády jakékoliv konstelace, protože každá odpovědná vláda bude chtít šetřit. To ale samozřejmě není případ Fialovy vládní pětikoalice. Efektivita není sprosté slovo a bude slušet i našim veřejnoprávním médiím, tak jako by jim slušelo i dodržování zákonů. Popravdě, pokud by dodržovali zákon, ušetřili bychom si i zde hodinové debaty a projevy, protože by nebylo o čem mluvit. Takhle bych mohl popravdě pokračovat celé hodiny, pokračovat výčtem stížností a porušování zákona ze strany České televize a Českého rozhlasu. Ale já si myslím, že už jsem tady konkrétní příklady zmiňoval.

Vážené vedení České televize a Českého rozhlasu, než přijdete s nataženou rukou, zameťte si před svými prahy. Hledejte úspory, dělejte vyvážené vysílání a přestaňte nadržovat politikům vládní pětikoalice. A pokud bude vaše práce dobrá, najdete jistě dveře i srdce otevřené u každého politika i občana. A Fialovu vládu znovu vyzývám, aby přestala okrádat lidi. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji, pane předsedo. Zaznamenal jsem tedy návrh usnesení, které potom poprosím, abyste mi tady předal, a poté ho budeme načítat. V tuto chvíli vidím faktickou poznámku od pana poslance Karla Raise, potom se vrátíme zpátky do rozpravy, a to přednostním přihlášením pana ministra Martina Baxy. Pane poslanče, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Mě pan předřečník zaujal diskusí o nákladové politice, kde podle mě bychom měli mít nejenom tedy nějaké podklady k té novele, co se týká nákladů, ale vůbec kompletní ekonomické analýzy. A vlastně se vracíme k tomu, co se tady odehrálo v minulé Sněmovně, kdy kolega Juříček a další od nás v podstatě si vlastně za své peníze sehnali znalce a odborníky na to, abychom vůbec měli v ruce nějakou nákladovou analýzu, analýzu hospodaření, a tehdy ty informace byly spíš pro Českou televizi negativní nebo jednoznačně byly negativní. Čili chtěl bych podpořit tu myšlenku, aby někdo nezávislý, například nějaký Nejvyšší kontrolní úřad provedl ekonomickou analýzu a na základě toho bychom také měli stanovit eventuální poplatky nebo eventuálně prostě, co dál. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já také děkuji. V tuto chvíli už není žádná faktická poznámka. Poprosím pana ministra Martina Baxu, aby se ujal slova s přednostním právem.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, já si teď dovolím využít tohoto přednostního práva, tohoto vystoupení k obsáhlejšímu komentáři k tomu návrhu. Jak jste asi zaregistrovali, já jsem své úvodní vystoupení pojal opravdu technicky, stručně jako vystoupení navrhovatele, tak jak ukládá jednací řád Poslanecké sněmovny. Mezitím tady zaznělo několik vystoupení a já si jako osnovu pro své vystoupení dovolím vzít vystoupení pana kolegy Patrika Nachera a skrz odpověď na jeho přibližně 20 různých dotazů, připomínek a komentářů vlastně poměrně zevrubně objasnit koncept našeho návrhu takzvané velké mediální novely, a současně snad vyjasnit některé otázky, které jsou vnímány jako sporné nebo málo prezentované.

Na úvod si dovolím ale upozornit ještě na jednu věc. V několika vystoupeních tady vlastně zazněl jistý stesk po nedostatku informací o hospodaření a činnosti obou veřejnoprávních médií. Já jenom připomenu, že jsou veřejně dostupné výroční zprávy. Podle stávající legislativy to jsou dvě výroční zprávy, což je výroční zpráva o činnosti, v tomto případě Česká televize červená, Český rozhlas modrý (ukazuje dokumenty) a paralelně s těmito výročními zprávami obě veřejnoprávní média vydávají také výroční zprávy o hospodaření, opět Česká televize a Český rozhlas, a já tady z těch výročních zpráv, určitě z výroční zprávy o hospodaření České televize, také budu citovat.

Současně si také dovolím odkázat ve svém vystoupení v jedné části ještě na jeden důležitý informační zdroj, a to je RIA, kterou jsme k tomuto zákonu zpracovali, závěrečná zpráva zhodnocení dopadů regulace v květnové verzi, která je dostupná v eKLEPu a kde je také několik zcela konkrétních věcí, které chci využít.

A nyní bych si dovolil začít podle té osnovy, kterou vlastně předurčilo vystoupení pana kolegy Nachera. První otázka zazněla tak, zda je tento návrh zákona prioritou vládní koalice, respektive zda v kontextu vážných problémů má být zrovna návrh zákona té takzvané velké mediální novely vnímán jako priorita. Já na to odpovídám, že ano, a tím nemám na mysli to, že ostatní návrhy mých kolegů a vlády jako celku jsou nějakým způsobem upozaděny nebo že by dostával tento návrh přednost, postupuje společně s dalšími prioritami této vlády, ale velká mediální novela, tak jako například velká audiovizuální novela, jsou prioritami programového prohlášení a vlády. Veřejnoprávní média nebo média veřejné služby hrají v naší společnosti zásadní roli. Děje se tak už od jejich samého vzniku. Ty zákony byly přijaty v roce 1991 a já jako ministr kultury a také jako člen vlády jsem přesvědčen o tom, že máme připravovat, uskutečňovat a naplňovat kroky, které posílí jejich nezávislost, odolnost a zajistí stabilitu jejich financování z toho důvodu, že si myslím, že je prospěšné, aby společnost svobodná, demokratická měla silná, kvalitní a odolná média veřejné služby.

Je pravdou to, že před dvěma lety jsem opakovaně veřejně říkal, že nebudu navrhovat zvyšování televizního a rozhlasového poplatku. Nijak to nepopírám, ty moje mediální výstupy jsou veřejně dostupné a za zhruba rok, nebo možná ještě za kratší dobu jsem názor změnil poté, co jsem se v detailu seznámil s tím, jaké jsou základy hospodaření obou médií veřejné služby, a že bez nějakého hlubšího zásahu by nebylo možné udržet tu úroveň, tu kvalitu a rozsah činnosti, které obě média vyvíjejí. Takže v tomto ohledu jsem názor změnil. Samozřejmě jsem za to kritizován. Ti, kdo nechtějí slyšet argumenty, tak samozřejmě tuto kritiku vnímají jako oprávněnou a je samozřejmě mou povinností ministra, politika, osobnosti veřejně činné, abych ji unesl a také veřejně obhajoval to, proč k tomu došlo.

Velkým tématem, to je poznámka číslo tři pana poslance Nachera, je otázka politického vlivu na Českou televizi a co vlastně znamená to slovo nezávislost? Je důležité si pro tuto souvislost přečíst jak oba zákony o médiích veřejné služby, o České televizi a Českém rozhlasu, jejich kodexy, a myslím si, že je také užitečné dohlédnout do těch výročních zpráv. Média veřejné služby nejen u nás jsou postavena na vlastně nerozdělitelném propojení dvou klíčových struktur, pilířů, oblastí jejich činnosti. Tou jednou je zpravodajství, publicistika. To, když se mluví o nezávislosti, tak se to fakticky směřuje k této části jejich činnosti, kdy média veřejné služby mají zajišťovat vyvážené zpravodajství a vyváženou prezentaci názorů v obou svých platformách, tedy v České televizi a v Českém rozhlase. Já jsem přesvědčen, že to obě média veřejné služby činí. Dokládají to mimochodem i zprávy, které vydává Rada České televize a Rada Českého rozhlasu, a také to, že je u nás jejich financování zajištěno systémem televizního a rozhlasového poplatku, vlastně významně vzdaluje média veřejné služby od politického zásahu.

Aby média veřejné služby ale mohla plnit svoji veřejnoprávní činnost, tak je k tomu potřebné, aby měla patřičný zásah, to znamená, aby byla médii, která jsou veřejně vnímaná, sledovaná a mají relevantní pozici na svém trhu. Není možné mít funkční média veřejné služby nebo média veřejné služby, která jsou relevantní v naplňování toho, proč jsou zřízena, aniž by měla diváky anebo posluchače. Proto média veřejné služby mají vedle toho zpravodajsko-informačního, publicistického a názorového proudu a také proudu, který obsahuje významně menšinové pořady, také klasickou mainstreamovou produkci, která vlastně zajišťuje to, že média veřejné služby jsou na mediálním trhu relevantní. Mimochodem, platí to velmi dobře u České televize, která je nejsledovanější televizí v českém prostředí, byť nechci tvrdit, že nějak úplně dramaticky, dominantně předbíhá ostatní dvě komerční televize, ty podíly jsou přibližně vyrovnané. Česká televize má v těch počtech, řekněme, prvenství s mírným odstupem od těch dalších, ale je zde v tomto ohledu třeba významně odlišná situace od Slovenska, kde tamní médium veřejné služby, dnes tedy sloučený rozhlas a televize, Slovenská televize a rozhlas, mají ten podíl mnohem menší.

Zde v tomto komentáři k třetí poznámce pana poslance Nachera si poprvé a nejspíš naposledy dovolím čistě politický vstup. Já se nemohu jako občan, poslanec a ministr zbavit jistého druhu obav o to, jakým způsobem by přistupovaly k médiím veřejné služby politické reprezentace, které zpochybňují jejich základní parametry fungování, nezávislost a také objektivitu.

To, co předvádí ČT, je ostuda veřejnoprávního vysílání. ČT je zkorumpovaná a využívá cenzuru k potlačování jiných názorů. Vidíme, jak ČT cenzuruje a zkresluje pravdu. To není veřejnoprávní televize, ale zkorumpovaný nástroj. Reportéři ČT jsou součástí kampaně proti mně.

To jsou čtyři vybrané citáty, které neříká nějaký náhodný internetový komentátor, náhodný občan, ale předseda jednoho politického uskupení, konkrétně Andrej Babiš, předseda hnutí ANO. Nemůže člověk, sledující veřejný prostor a nemůže člověk, sledující dění v některých jiných zemích v Evropě, toto ponechat bez povšimnutí a nedávat to do kontextu s tím, zda návrh na to, aby média veřejné služby získala financování ze státního rozpočtu, by neměl dopad na jejich nezávislé fungování. Je to věc, která je v tomto smyslu nedokazatelná, protože dnes vládne této zemi koalice pod vedením Petra Fialy a vláda, která sdílí hodnotu nezávislosti a odolnosti veřejnoprávních médií jako hodnotu velmi silnou, třeba hnutí ANO a opoziční strany další změní svůj názor a nebudou ústy svých představitelů takto zásadně zpochybňovat roli médií veřejné služby, ale tyto věty, které nepíše anonymní komentátor někde na síti X nebo na internetu, ale říká předseda teď podle preferencí nejsilnějšího politického hnutí, prostě nelze brát vážně, pardon, je třeba brát vážně v tom smyslu, že je nemůžeme oslyšet.

Předpokládám, že kolegyně a kolegové z hnutí ANO s tímto nebudete souhlasit, ale je třeba to takto veřejně zdůraznit a podtrhnout, když my mluvíme o tom, jaký model financování veřejnoprávních médií zvolit.

Jsou země v Evropě, které mají standardně financování ze státního rozpočtu, zmíním třeba Nizozemsko, ale tam ta debata nebyla doprovázena tím, že by mezi opozicí a koalicí, když se tyto návrhy připravovaly, zaznívaly tak dramaticky odlišné názory a kdyby v té době opoziční strany mluvily o médiích veřejné služby tímto slovníkem a v tomto kontextu, tak, jak jsme dnes třeba slyšeli v úvodním vystoupení pana předsedy Babiše.

Myslím si, že nelze tuto debatu od těchto veřejných vystoupení oddělit. Jak říkám, je to asi jediná část mého většího vystoupení, kde toto chci zdůraznit, ale patří poctivá reakce na to, co zde říkal pan kolega Nacher.

V této souvislosti chci ještě okomentovat jednu věc. Když Patrik Nacher tady dával do kontrastu to, že politické diskusní pořady komerčních televizí běží po celý rok, zatímco některé formáty České televize přes prázdniny nejsou, tak jenom doplním, že to je nějaké rozhodnutí médií veřejné služby, v tomto případě České televize, ale samozřejmě žádná z komerčních televizí neprovozuje celodenní zpravodajský kanál jako je ČT 24. V tom je ten zásadní rozdíl mezi médiem veřejné služby, tedy Českou televizí a médii komerčními, která mají svůj publicistický a informační obsah, ale nikoliv v této podobě vlastně kontinuálního programu ČT 24, který tedy patří i v celoevropském srovnání k těm opravdu velmi vysoce hodnoceným.

Co se týká obecně financování ze státního rozpočtu, tak jenom dodám, že dnes vlastně existují v Evropě, zjednodušeně řečeno, čtyři modely financování médií veřejné služby. Jedním z nich je fakticky model daně, kde opravdu každý jednotlivec, to chci zdůraznit, platí nějakou ať už veřejnou nebo skrytou daň, pak je to systém financování ze státního rozpočtu, pak je to tradiční systém koncesionářských poplatků a pak je to systém nějakého mixu obou těchto věcí. Jsou země, kde jsou média veřejné služby částečně financována třeba ze státního rozpočtu a částečně nějakým jiným způsobem.

Patrik Nacher tady upozornil na jednu velmi významnou věc, kdy se vlastně ptal, a není jediný, kdo se takto ptá, proč se vlastně nevede dostatečně silná robustní hluboká debata o veřejné službě, kterou poskytují obě média veřejné služby u nás a zda by neměla tato debata předcházet našemu návrhu na navýšení koncesionářských poplatků, nebo televizního a rozhlasového poplatku.

Jedním z důvodů je to, že my jsme vlastně tuto debatu, a teď myšleno vláda, Ministerstvo kultury a moji spolupracovníci, otevřeli po velmi dlouhé době. Poslední relevantní změny v legislativě, které se týkají médií veřejné služby, se odehrály na přelomu nultých a desátých let tohoto století, když se přecházelo na digitalizaci, ale to byla mnohem víc diskuse technická než diskuse věcná. Mnoho evropských zemí nám v té debatě ujelo, pomyslně, jsou daleko před námi v tom, jak tuto diskusi vést a samozřejmě to, že já jsem s tímto návrhem přišel, je nějaké, jak tomu říkám, pracovně kousnutí do kyselého jablka, protože to není téma populární, ale i v rámci toho limitovaného času, které dává jedno funkční období, si myslím, že jsme udělali správně, že jsme tuto debatu otevřeli a není to mechanicky postavené tak, že se vůbec nevede diskuse o veřejné službě a jenom se automaticky navrhuje zvýšení poplatků. Pracovní skupiny, které vedl můj náměstek Michal Šašek, se tímto tématem zabývaly poměrně zevrubně za účasti většiny relevantních aktérů na mediálním trhu.

Já se potom za chvilku dostanu k tomu memorandu. Tak to memorandum o naplňování veřejné služby vlastně se připravuje v obou veřejnoprávních médiích v diskusích už nyní, kdy teprve teď jsme v prvním čtení zákona, protože já to považuji za velmi důležitý a silný nástroj k tomu, jak vlastně zvětšit důvěru společnosti v to, za co jsou televizní a rozhlasové poplatky utráceny.

Já tedy mimo jiné ještě doplním to, že i já používám ten tradiční název koncesionářské poplatky, jak zmínil kolega Jakob, je to už terminologie, která je dnes neplatná, ale ve veřejném diskursu se prostě to téma objevuje, tak někdy říkám televizní, rozhlasový, a někdy používám ten zastaralý termín koncesionářské poplatky.

Patrik Nacher také zmiňoval to, že chápe, proč se navrhuje zvýšení veřejnoprávního poplatku, když se nezvyšovaly od roku 2005, od roku 2008 a neděje se to s ostatními zákony. Tady dodávám jenom to, že já řeším tuto svou působnost jako ministr kultury a tady je ale ten propad opravdu velmi významný. Já jsem si jenom pro zajímavost otevřel právě výroční zprávu o hospodaření České televize, kde je na straně 77, ono to teď vidět nebude, ale jenom na to chci poukázat, v části "televizní poplatky v Evropě" uvedeno, jak jsou v kontextu evropských zemí, kde existují poplatky, ty naše poplatky zařazeny. Tak nejenže nejsme v polovině, ale opravdu ty naše poplatky v součtu patří k těm nižším, jsou před námi země, jako je třeba Chorvatsko nebo Slovinsko, s nimiž určitě se ekonomicky srovnávat můžeme.

Já netvrdím, že ty poplatky jsou nízké, zanedbatelné a tak dále, jenom ten kontext toho srovnání je dobré vědět. Já jsem byl trošku překvapen, když pan místopředseda Poslanecké sněmovny Aleš Juchelka použil ten zvláštní argument o tom poměru k průměrné mzdě. Tak já k tomu jen dodávám to, že průměrná mzda, a to ta výroční zpráva obsahuje, v době, kdy se stanovovala tato výše koncesionářského poplatku, se pohybovala kolem 25 tisíc korun. Dneska překročila 40 tisíc korun, takže ten skok je patrný. A je to stále těch stejných 135 korun. Tak to je jen porovnání těch čísel.

Já ten argument úplně nezpochybňuji, ale nemyslím si, že lze tvrdit o poplatcích v Česku, že jsou nějak významně vysoké. Myslím si, že jak samotná výše poplatků, tak zejména ten náš návrh na navýšení je únosný, zejména v souvislosti s tím, jaké vlastně služby média veřejné služby u nás nabízejí.

 

Úspory. Média veřejné služby už několik let žijí v režimu vlastně řekl bych permanentního ohrožení, což je podle mě ten správný termín, protože když se nastavily poplatky v roce 2005 až 2008, tak ta výše poplatků byla v té době, nechci říct přímo vysoká, ale byla jakoby velmi solidní pro obě média veřejné služby a umožnila jim v těch letech předcházejících těmto letům nastavit nějaký rozsah služeb, který byl významně rostoucí, to je jako bezpochyby, a který znamenal také rozvoj služeb v rozsahu, který nabízí opravdu média veřejné služby bych řekl i v celoevropském formátu vysoce konkurenceschopný. Ano, lze dělat úspory, které znamenají významné omezení služeb, která média veřejné služby poskytují. Takovouto cestou se lze vydat, ale já říkám, že ta cesta podle mě není správná. Není správná. Média veřejné služby, třeba Česká televize i v rámci celoevropského srovnání má třeba velmi vysoké procento, které tvoří ten takzvaný výrobní úkol na celkových nákladech médií veřejné služby, v tomto případě České televize, a úspory lze vždycky provést, ale znamená to, že bude méně původní tvorby, méně tvorby, která zajišťuje vysokou kvalitu, ale stojí samozřejmě velké peníze, a to si myslím, že není správná cesta. Takže takové ty standardní úspory bezpochyby obě média veřejné služby uskutečnila. V Českém rozhlase už proběhlo poměrně významné propouštění zaměstnanců. Česká televize, pan generální ředitel Souček o tom už hovoří, snižují se i provozní náklady. To ano, ale pokud bychom hovořili o relevantních úsporách, pak to jsou úspory, které znamenají významný zásah do služeb, které média veřejné služby poskytují. A jak říkám, to podle mého názoru není cesta správná.

Speciální téma, jestli bylo, jak se říká, dřív slepice nebo vejce, je to samotné memorandum. Memorandum o naplňování veřejné služby je jedním z výstupů té naší obsáhlé diskuse v rámci celého mediálního trhu. Já považuji za relevantní to, že je vznášen požadavek na to, aby obě média veřejné služby, Česká televize i Český rozhlas, řekla, jakým způsobem míní využít ty zvýšené příjmy, které, bude-li tento návrh zákona schválen, tak v následujících letech jim přijdou. Proto jsou ta memoranda pětiletá, proto ta memoranda má navrhovat generální ředitel toho média, protože ten je zodpovědný za to, jakým způsobem se naplňuje veřejná služba definovaná zákony, kodexy, proto má to memorandum schvalovat rada; Rada České televize a Rada Českého rozhlasu, která je vlastně kontrolním nástrojem veřejnosti, občanů, kteří platí poplatky vůči těm médiím veřejné služby, a v posledku jej stvrzuje generální ředitel a ministr kultury, tak je to navrženo, kdy toto stvrzení vlastně znamená ze strany ministra kultury konstatování, že je to memorandum v souladu s platnou legislativou, tedy naplňující dikci zákona o České televizi a Českém rozhlasu. Z toho důvodu to memorandum smysl dává.

Patrik Nacher tady opakovaně četl stanovisko Legislativní rady vlády. Já se k němu potom ještě dostanu. Toto je jediný bod, kde jsme se s Legislativní radou vlády neshodli a kdy já jsem vládě navrhl, aby schválila tedy návrh v našem znění, které toto memorandum obsahuje. Legislativní rada vlády si nepřála, aby tam to memorandum bylo. Neumíme ale v současné době zajistit jinou cestou to, aby existoval nějaký nový nástroj, kterým by veřejnost mohla kontrolovat to, jakým způsobem média veřejné služby naplňují svou veřejnou službu v kontextu zvýšených koncesionářských poplatků. V jednom tom argumentu se také objevilo to, že je třeba provést vlastně jakýsi ten test toho, zda odpovídá obsah médií veřejné služby nebo to, co vytvářejí, legislativě Evropské unie. Já jsem přesvědčený o tom, že ten náš návrh nijak nenarušuje to, co vyžaduje Evropská unie v legislativě pro média veřejné služby. A tak jsem si to opakovaně zdůraznil i s našimi experty. Tak to je takový obecnější úvod a prvních devět poznámek Patrika Nachera.

A teď přejdu k několika dalším bodům, v nichž se zobrazují odpovědi nejen na dotazy Patrika Nachera, ale i dalších kolegů, paní poslankyně Bereniky Peštové i paní předsedkyně Aleny Schillerové. Ten náš návrh je v mnoha ohledech bych řekl razantně měnící stávající situaci, redefinice přístroje. Zůstává ale stejný navazující na desetiletí trvající praxi, tedy poplatek, který platí domácnost. Poplatek, který platí domácnost. Je samozřejmě otázka nějaké debaty, kterou Patrik Nacher tady otevřel, zda je to spravedlivé, když je domácnost jednočlenná s jednou televizí a pak je domácnost, která má - já jsem dneska dával příspěvek na svůj profil na sociální síti, tak jsem tam modeloval situaci jednoho televizního přístroje, tří mobilů, jednoho tabletu, jednoho notebooku. Ten poplatek je stále stejný. Ale žádný ten princip vlastně nemůže pokrýt bych řekl nějakou očekávanou spravedlnost dokonale prostě proto, že pokud bychom nezavedli daň, to znamená, aby každý člověk platil nějakou malou částku na televize, tak to řešitelné není.

Princip platby domácnosti prostě vychází z doby, kdy bylo standardem, že prostě domácnost měla jednu televizi a jeden rozhlasový přijímač. My tou legislativní změnou se pokoušíme vyrovnat s tím, že dnes už není televizní přijímač jediným médiem nebo přístrojem, zařízením, skrze které se může televize přijímat, ale nechceme současně provést žádnou úplně revoluční změnu ve financování médií veřejné služby, a tedy jsme-li v režimu televizního a rozhlasového poplatku, pak ten princip platby na domácnost je spravedlivý a je podle mě spravedlivý i proto, že umožňuje proporcionalitu v placení koncesionářského poplatku, když rozšiřujeme definici toho přístroje o notebooky, mobily a tablety. To si myslím, že je velmi důležité.

Zajímavá věc, která je v té naší (RIA?), vychází z publikace Českého statistického úřadu, Audiovizuální a mediální sektor v Česku, která vyšla v lednu 2023 a která kvantifikuje některé zajímavé údaje o tom, jakým způsobem je konzumován audiovizuální obsah v Česku, a tím tedy reaguji na to, co zde řekl bych kriticky konstatovala paní předsedkyně klubu hnutí ANO Alena Schillerová, když říkala, že mladí lidé televizi nesledují a že my vlastně chceme zpoplatnit ty, kteří o televizi nemají zájem. Tato data ukazují, že ve věkové kategorii 25 až 34 let tak 88 procent, budeme říkat pracovně respondentů, sleduje videa ze stránek určených ke sdílení, což je typicky třeba YouTube nebo TikTok. Padesát sedm, zdůrazňuji toto číslo, víc než polovina těchto respondentů sleduje televizi na internetu, záměrně používám tento termín televize na internetu, a čtyřicet používá videa z placených katalogů pořadů neboli VOD platformy, které nabízejí tento obsah. Obecně se ukazuje, že ve výzkumu, který je starý dva nebo reálně tři roky, tak když se to zprůměruje na všechny věkové kategorie, tak už třetina, zdůrazňuji, nebo víc než třetina, 38 procent osob starších 16 let, využívá internet ke sledování televize. Využívá internet ke sledování televize. Myslí se tím teď obecně televize. Nemám na mysli, to není výzkum, který by rozlišoval, jestli je to komerční televize, nebo jestli to Česká televize. Je to ale výzkum, který explicitně potvrzuje přesun těch, kteří chtějí sledovat televizi, od klasických televizních přístrojů k internetu, a také tedy logicky přesun od klasické lineární televize, to znamená sledování toho, co je zrovna v programu, k tomu, kdy je možné televizní obsah využívat s nějakým zpožděním, nebo dokonce i v jiný čas, než je třeba ten den, kdy se vysílá.

Já to chci použít jako jeden z důležitých dokladů toho, proč jsme se rozhodli provést redefinici toho přístroje a k tomu potom samozřejmě, pardon z toho potom vyplývají některé zásadní změny, jako je to, proč takovým způsobem měníme platby u právnických osob. My za situace, kdy se změní definice přístroje z klasické televizní obrazovky - teď budu říkat zjednodušeně z klasické televizní obrazovky - na mobil, tablet, notebook, tak nemůžeme udržet princip, že platí ten, kdo (to) využívá. Prostě jsou firmy, které nemají žádné takové přístroje - horníci, jak kolega Nacher říkal, ale jsou samozřejmě firmy, kde množství těch služebních telefonů je obrovské. Je to dnes poměrně významný benefit, který se v zaměstnání využívá, a my bychom se vlastně nedokázali dobrat, pokud bychom dodržovali tento princip, nějakého rozumného počtu těch přístrojů, z nichž by se platil poplatek.

Současně chci reagovat na to, co zde říkala paní poslankyně Berenika Peštová. Ani v současné legislativě vlastně neplatí ten princip dvojího zdanění. Ta současná legislativa nebyla postavena na tom, že platí právnická osoba, která využívá televizní obrazovku. Ta legislativa byla postavena na tom, že platí právnická osoba, která vlastní tu obrazovku. Typickým příkladem si můžeme uvést penzion, kde neplatí televizní poplatek ti, kteří zrovna jsou ubytováni a večer televizi sledují na svém pokoji, ale prostě platili televizní poplatek ti, ten majitel toho penzionu, který na každém pokoji tu televizní obrazovku měl. Tak to je jeden z významných důvodů, proč se to takto děje.

Ano, my jsme potom se inspirovali v Německu, které má princip placení právnických osob podle počtu zaměstnanců. Na rozdíl od Německa jsme ale navrhli ten princip, který část právnických osob osvobozuje. Zvolili jsme kritérium poloviny definovaného malého podniku, který má 50 zaměstnanců, my jsme se rozhodli k těm 25 zaměstnancům. Je to podpora těm, kteří jsou řekněme malí podnikatelé. A vede to ke skutečnosti, to chci zdůraznit, vede to k tomu, že velké právnické osoby budou určitě platit více, třeba ty, kde podle současné legislativy televizní obrazovky nebyly nebo skoro nebyly, ale naopak mnoho současných plátců - právnických osob televizních a rozhlasových poplatků platit nebude - typu penziony. Jeden z kolegů, pan poslanec Wenzl tady mluvil o těch hospodách, tak těch se to samozřejmě netýká, všechny tyto provozovny, které mají méně než 25 zaměstnanců, jsou osvobozeny. Kadeřnice, která má rozhlasový přístroj, platit rozhlasový poplatek nebude.

Tady jenom chci pod čarou, byť se na to nikdo neptal, upozornit na jednu věc, že to nijak v případě využívání těchto přístrojů jejich vlastníky neosvobozuje z toho, aby platili poplatky Ochrannému svazu autorskému. To je věc, kterou neřešíme v rámci této legislativy, ale velmi významně se tím ulevuje velkému počtu právnických osob, které mají do 25 zaměstnanců.

Dále otázka obchodních sdělení a sponzoringu. Já souhlasím s tím, co zde pan poslanec Nacher říkal, totiž to, že sponzoring byl nebo je v současné době způsob získávání výnosů z obchodních sdělení, který je zákonný, to chci zdůraznit, ten provozovací zákon toto obsahuje. Na straně druhé jsem si ale vědom toho, že ten nárůst využívání sponzoringu v posledních letech byl velmi významný a samozřejmě souvisel s tím, jak ztrácely hodnotu klasické poplatky. My jsme se proto rozhodli sponzoring významně omezit. Proto je tam ta regulace 260 hodin sponzoringu ročně, a proto také se odvádí ta část tak, jak tady bylo zmiňováno, do Státního fondu kultury. Legislativní rada vlády na to upozorňovala, nebylo to v kategorii nějakého návrhu, který bychom měli odstranit. Je to motivováno tím, což považuji za velmi důležité, abychom zachovávali rovnováhu na mediálním trhu. Já jsem pevně přesvědčený o tom, že náš návrh zachovává rovnováhu toho duálního modelu trhu, kdy jsou zde média veřejné služby financovaná prostřednictvím poplatků, a komerční média, která jsou financována z výnosu reklamy. A tento náš návrh, který je výrazně odlišný oproti návrhu ze září roku 2023, tak si myslím, že tu rovnováhu zachovává. A jedním z těch znaků, kterými to mohu doložit, je to, že my jsme ten sponzoring poměrně významně omezili.

Téma sportu. Velkým objevem pro mě při přípravě této legislativy byla existence vyhlášky z května roku 2001, která vlastně definuje akce, které nesmějí být dávány za úplatu. Jsou to velká mistrovství světa... (odmlka kvůli hovoru v sále). Pane místopředsedo, jestli mohu poprosit...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, prosím o zklidnění v sále. Pokračujte.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Jestli můj příspěvek vyvolal nějakou takovouhle rozvášněnou debatu, budu rád, abychom si potom vyměnili - v debatě, ale abych ji mohl teď objasnit. Teď u toho sportu jsou vlastně vyhláškou definovány velké sportovní akce, u kterých ten veřejný zájem je zjevný - mistrovství světa, vystoupení české reprezentace. Samozřejmě existuje nějaká část sportovního obsahu, kde ta diskuze je podle mě úplně legitimní, jestli ji má přenášet kanál ČT sport. Mimo jiné také ne úplně dostatečné financování v současné době vede k tomu, že není úplně snadné vždy dostat nějaký typ sportu na veřejnoprávní televizi. Jenom třeba pro zajímavost, podle zprávy o činnosti z roku 2023 tak Česká televize vynaložila zhruba 400 milionů korun na zajištění práv přenosů. Myslím si, že je veřejný zájem na tom, aby nějaké druhy sportu na veřejnoprávních médiích byly, v současné době narůstá ochota za ně platit. To si myslím, že bude jedno z velkých témat debat do těch memorand.

Výjimka z DPH. My navrhujeme, aby tři roky ještě zůstala. V té původní verzi našeho návrhu ze září 2023 už ta zákonná výjimka byla zrušena, respektive bylo navrženo její ukončení. Také ale to navýšení peněz pro veřejnoprávní média bylo velmi významně vyšší, než je ten současný návrh, pokud by měla platit. Mimochodem Česká televize platí daň z přidané hodnoty na některé části nebo některé činnosti, na které se ta výjimka nevztahuje, je to zhruba okolo 100 milionů korun, ale my předpokládáme, že to gros té výjimky bude ještě tři roky platit. A je to podle jednoduchého principu, příjmy budou nabíhat postupně, platba DPH by šla okamžitě, takže je to vlastně součástí toho takového přechodového balíčku.

Zajímavé téma bylo vysílání ze zahraničí. Já jsem si to nechal teď prověřit. Přístup k zahraničnímu vysílání je omezený, z větší části vyžaduje - pardon, já si jenom vezmu ten podklad - vyžaduje vlastnictví dekódovací karty, která je zpoplatněna, ale navíc musí být podmíněna registrací, kterou mohou získat jenom ti, kdo poplatky platí. Nemyslím si, že by se na tomto principu něco zásadně změnilo, a tedy tím pádem, že by bylo možné, aby Češi žijící v zahraničí platili koncesionářské poplatky. Ten důvod je takový, že Česká televize ne úplně malou část svého obsahu může vysílat, protože autorská práva jsou definována jenom na území České republiky. To znamená i ti, kteří by hypoteticky chtěli sledovat nějaký pořad jsouce trvale v zahraničí, tak by se k němu stejně skrz tu bariéru autorských práv nedostali. Ale to už je taková hodně detailní diskuze, nejsem si v ní zcela jistý, pokud budou nějaké přesnější dotazy, tak já jsem schopen na ně zjistit odpověď.

Tak a tím už se dostáváme k samému závěru.

Pan poslanec Nacher se zabýval detailněji poplatky právnických osob. Konstatoval jsem tedy, že je to danou změnou definice přístroje. Ani v minulosti, to znamená, v současné době nejsou placeny koncesionářské poplatky podle využití, platí princip - kdo vlastní, ten platí, tak zjednodušeně řečeno.

Ano, obdržel jsem dopis podnikatelských svazů, ze kterého zde Patrik Nacher citoval. Je vlastně trošku paradoxní, že signatáři tohoto dopisu jsou i ti, jejichž členů se poplatky budou týkat tak, že od nich budou osvobozeni. Když tady třeba pod tím dopisem je třeba Asociace cestovního ruchu, tak velká většina těchto zařízení bude bezpochyby osvobozena. Já samozřejmě tu kritiku vnímám, zejména tu velkou, od Svazu průmyslu a dopravy. My jsme s nimi nějakou debatu vedli. V našem původním návrhu bylo osvobození právnických osob do pěti zaměstnanců, my jsme ho významně rozšířili. A ano, u těch největších právnických osob, které mají více než tisíc zaměstnanců, je to číslo, které tady zmiňovala paní poslankyně Schillerová, jenom připomenu to, že už tři desetiletí zde žijeme s principem sdílení toho, aby veřejnoprávní média mohla fungovat prostřednictvím poplatků. To znamená, nemáme princip, že poplatek platí ten, kdo využívá. Já si přeji, aby ten systém zůstal zachovaný takto nadále, a tím pádem se nemůžeme dobrat v některých ohledech nějakého jiného výsledku. My z toho důvodu nemůžeme zcela zásadně souhlasit s návrhem, který tady předložil pan poslanec Babiš, na osvobození všech těch, kteří mají nárok na starobní důchod, od koncesionářských poplatků. Nemůžeme sdílet ani princip takový, že by možnost takzvaného opt-outu existovala zcela dobrovolně u každého, protože tím by se vlastně úplně změnil princip médií veřejné služby. Co možné někdy v budoucnosti je, třeba na to, na ten princip, dojde, je využití té daně. To je ten severský model, mají - nemýlím-li se, Finsko a Švédsko, myslím - Finsko a Švédsko, že mají ten model, kdy je to vlastně jako forma daně, kdy platí každý, ale ten náš návrh to úplně neobsahuje.

Stanovisko Legislativní rady vlády. Několikrát se tady tímto stanoviskem operovalo. Jenom tedy připomenu, že stanovisko Legislativní rady vlády jako celku bylo stanovisko k našemu návrhu souhlasné. Patrik Nacher tady citoval části toho návrhu, kde byly výhrady, ale to stanovisko bylo souhlasné, dalo několik připomínek, které jsme zapracovali. Nezapracovali jsme tu část, která se týkala odstranění toho memoranda. A ten důvod, proč jsme to tak učinili, jsem zde vysvětlil. Já si myslím, že to memorandum je důležité a má smysl, ale věc se nemá tak, že by Legislativní rada vlády nesouhlasila s naším návrhem nebo se stavěla proti němu.

A pak už mi tady zbývá část, která se týká dezinformací. Tento návrh vlastně vznikal jako návrh na základě nějaké koaliční shody. Já to neříkám ani nějak jako kriticky, ani se k tomu nevymezuji, jsem předkladatelem toho návrhu, souhlasím s tím, je to návrh, který do toho návrhu byl vložen na základě požadavku kolegů z České pirátské strany. (Reakce a potlesk z levé části sálu.) Já si myslím, že média veřejné služby velmi důsledně plní svou roli ve snaze verifikovat informace a bojovat proti dezinformacím. Tak to je asi můj komentář k této věci.

Tím mám za to - poznamenal jsem si snad všechno, co zde bylo - že jsem vypořádal všechny připomínky Patrika Nachera, které mi vlastně posloužily k širší obhajobě tohoto návrhu, vyjma té části, která zde zazněla v úvodním proslovu pana předsedy Babiše, kterou jsem jako nějak, řekl bych, přiměřeně komentoval, tak považuji všechny připomínky za relevantní k tomu návrhu. Čísla, která popisují hodnověrnost, oblíbenost, důvěryhodnost médií veřejné služby v nezávislých průzkumech, jsou v Česku vysoká. Já považuji to, že máme taková média veřejné služby, jaká máme, Českou televizi a Český rozhlas, za velké pozitivum, za velké pozitivum. Já jsem, pokud jste si všimli, ve svém vystoupení se držel stranou toho, abych dělal porovnání s některými jinými zeměmi, nemyslím si, že je to pro naši debatu důležité. Co ale důležité je - myšleno teď v negativním slova smyslu - to, že média veřejné služby, která jsou v současné době na nějaké hraně svých finančních možností objemem svých služeb, kvalitou, pestrou strukturou, diverzifikací toho, co nabízejí, jsou plně porovnatelná s těmi opravdu velkými médii, jako je třeba BBC nebo jako je francouzská televize. Ne v tom, že jak si mohou dovolit drahé pořady a co mohou produkovat, ale tím, že strukturou svých služeb, inspirací, tím, že pokrývají zájmy nejširšího okruhu obyvatel v českých zemích, v Česku, vlastně naplňují tato kvalitativní kritéria.

Myslím si, že někdy dojde v budoucnu k tomu, že bude nějaká větší redefinice médií veřejné služby uskutečněna. Já si plně stojím za naším návrhem, považuji (jej) v současné době za velmi vyvážený, podstatný a přitom nějak jako dramaticky revoluční - a byť slyším to, že ani hnutí ANO, ani SPD ten návrh nemíní podpořit, tak já myslím, že (je?) poctivě třeba jej tady obhájit a vysvětlit, proč jej považujeme za správný.

Takže děkuji za pozornost. Pokud se objeví ještě nějaké dotazy a připomínky, které zodpovězeny nebyly, samozřejmě na ně rád odpovím, ale považoval jsem toto své vystoupení jako takové - z těch klíčových, věcných vystoupení - obsáhlé vysvětlení toho, co náš návrh obsahuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře. Máme zde několik faktických poznámek. Jako první je přihlášena paní poslankyně Berenika Peštová, poté pan poslanec Karel Rais, následuje pan poslanec Nacher. Máte slovo.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Děkuji, pane ministře. Neodpověděl jste mi na moje dotazy, ale tak to jsem očekávala. V každém případě já se vyjádřím k té politické, malé části, kterou jste zde zmínil, to znamená, že jste citoval pana Babiše, který má výhrady k České televizi. A nemůžete se mu divit. Nemůžete se mu divit, protože ty reportáže, když se - já mám takového kamaráda Googla, vy taky určitě - takže když si to tam hodíte a zjistíte, kolikrát se mluvilo o Čapím hnízdě a kolikrát se mluvilo o Dozimetru a podobných kauzách, které doprovází tuto pětikoalici, tak je to minimální množství oproti tomu, co probíhá s kauzou Čapí hnízdo - nebo probíhalo s kauzou Čapí hnízdo.

Když se podíváte na jednotlivé reportáže, kdy tam sedí proti vám reportéři a kladou sugestivní otázky, sugestivní otázky, kdy vy sedíte a oni vám položí otázku, ve své podstatě už si skoro na ni odpoví a už vás tlačí do toho, co vy máte říct, protože oni to tak chtějí, tak to pro mě není vyvážená televize. Pro mě vyvážená televize, veřejnoprávní televize, by měla být taková, aby každý ten, kdo tu televizi sleduje, si závěr udělal sám. To znamená, jestliže se koukám na nějakou reportáž - nebo respektive na nějaký pořad, kde sedí politici, dostávají - nebo dostávají, jsou jim kladeny otázky, oni na ně odpovídají - tak já si mám názor udělat sama. A ne, že mě ve své podstatě moderátor, který tam sedí, tlačí do něčeho, co já si mám myslet. Notabene potom, co jste tady řekl hezky, jestli to tam protlačili Piráti, to znamená, že (mi?) ještě bude říkat, co je a co není dezinformace - to už je vrchol jako. Já jsem v osmdesátém devátém roce na Václaváku stála. Já jsem tam řvala a bouchali jsme tam a chtěli jsme svobodu slova. (Hledí do pléna.) Tamhle pan Kučera se směje, možná, že tam stál se mnou, ale on tam nestál, on vlastně byl v Ostravě, pardon, prostřednictvím pana předsedajícího, (Předsedající: Čas, prosím.) takže nevím, jak to probíhalo v Ostravě, v každém případě my jsme chtěli svobodu slova. (Předsedající: Čas, prosím, čas.) Jo, děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pan poslanec Rais. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý večer, děkuji. Já jsem rád, že pan ministr tady předložil v podstatě výroční zprávy, a je naprosto podle mě zřejmé, že mezi stanovením daně pro domácnost, těch 205 korun, a tady tou výroční zprávou je dost velká distanc a že by tam právě měla být ekonomická analýza, o které jsem mluvil. Nikdo neví, jestli 205 korun bylo moc, nebo bylo málo, podle mě to je politické rozhodnutí a vůbec není podložené ekonomickou analýzou. To jenom jako doplněk toho předcházejícího mého příspěvku. A je to, domnívám se, že je to chyba, a znovu se vracím k tomu, že by měla být televize podrobena nějaké objektivní analýze hospodaření. Jestli to bude dělat Nejvyšší kontrolní úřad nebo nějaká instituce, nějaký znalecký ústav, to je druhá záležitost, ale v každém případě evidentně to chybí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. A poprosím pana poslance Nachera, připraví se pan poslanec Babka, poté pan místopředseda Juchelka.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji, pane místopředsedo. Já nebudu zdržovat ostatní, protože už jsem sám tady mluvil. Já jenom na pana ministra. Já bych chtěl poděkovat za ty odpovědi, on to opravdu vzal strukturovaně tak, jak já jsem měl ten příspěvek. A vlastně já jsem to pochopil, já děkuji za ty odpovědi, byť s nimi nemusím souhlasit. Já jsem pochopil, že my se opravdu jakoby možná asi ideologicky míjíme v tom pohledu na tu celou věc. Ano, ty firmy vy jste tam zařadili proto, že se změnila ta konstrukce a platí se vlastně ne za přístroj, ale za přijetí signálu, když to takhle řeknu, což je pěkné, protože vlastně vy vysíláte signály a teď se bude platit za přijetí signálu, tak to je docela dobré.

Ale my se právě v tomhletom prostě míjíme. Já si myslím, že ta konstrukce by taková být neměla a mělo by to být opravdu kdo konzumuje službu, ten platí. Nikoliv nějak jinak. A jinak bych chtěl poděkovat za tu upřímnost ve vztahu k tomu bodu, který se týká dezinformací. Ano, tak ono se to nějak jako obecně vědělo, že to byla iniciativa Pirátů. Já jsem rád, že pan ministr to tady takhle otevřeně přiznal. A já si myslím, že se to může jednou otočit proti nám všem, protože jak já vždycky říkám, současná koalice je budoucí opozice a opačně. A potom já vám připomenu ty texty, co se psalo, když tady měly vzniknout různé výbory v minulém volebním období, nebo rady, něco o cenzuře a podobně, když jste byli v opozici, takže ono se to zase vždycky vrátí jako bumerang. Takže já děkuju za tu upřímnost a už nebudu zdržovat, ať se ostatní kolegové dostanou na řadu. Děkuju.

 

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkujeme. Já vám přeji hezký podvečer, vystřídali jsme se v řízení schůze. A s faktickou poznámkou bude pokračovat pan kolega Babka. Pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuju. Já už jsem to nevydržel, protože opravdu nechápu některé ty argumenty pana ministra, které tady přednesl. My se jako úplně rozcházíme v té logice věci. Vy tady říkáte, že nejste schopní tím zákonem pojmout to, aby tu službu platil jenom tehdy, když jí konzumuje, že to prostě nejde. Ale dneska to tak přece funguje. Právě i u těch firem i u těch domácností. Ten zákon tak, jak je napsaný teď, nebo proč vlastně se platila ta koncese tehdejší, protože kdo měl přijímač, tak se mohl dívat prostě jenom na tu jednu televizi nebo mohl poslouchat to jedno rádio. Pak se samozřejmě nabalily další a další a další, proto to takhle vzniklo.

To znamená, že dneska se platí za ten přijímač, to znamená, že je aspoň nějaká teoretická možnost, že prostě tu Českou televizi nebo ten Český rozhlas si zapnete, tam je. A vy tady ještě argumentujete tím, že tedy ty, kteří - a teď se bavím o těch firmách, že ti, kteří tu službu konzumují - a vy jste tady jmenoval ty kadeřnice a ty hotely a ty penziony, kteří dneska platí za to, že tam mají v tom pokoji tu televizi a že tam ta kadeřnice má to rádio a poslouchá ho, takže ti platit nebudou. A jaká je ta logika? Proč vlastně tímto argumentujete, když nově to zavádíte těm firmám, kterých se to ale vůbec netýká, kterých se to vůbec netýká, ať jsou to prostě ti lidé, kteří dělají u toho pásu, nebo jak jste tady zmiňoval ty horníky a tak dále. Ta logika tam prostě není. Je to úplně opačně postavené na hlavu. A pak jediný argument toho, proč by tedy měly platit ty firmy, ty velké firmy, které mají nad těch 500 zaměstnanců, tak ten argument tady představil kolega Lacina a z toho jsem tedy šel úplně do kolen. A ten říkal, že nevím, proč by to nemohly platit, vždyť ony mají přece tu společenskou zodpovědnost, protože mají ty obří zisky. Co to je za argument? Že firmy mají obří zisky, tak budou platit koncesionářské poplatky?

To je úplně mimo logiku.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: S další faktickou poznámkou vystoupí pan místopředseda Juchelka.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Pan ministr mě trošičku zvedl ze židle, takže proto jsem tady a asi pravděpodobně to uhraji na faktické poznámky. My totiž budeme platit ne za přístroj v tuto chvíli, ale jak říká má kolegyně Taťána Malá, vaším prostřednictvím, pane předsedající, za signál, a tato vláda vysílá celou spoustu signálů, a ty poslední, které tady vyslal pan ministr Baxa, nyní shrnu.

Pane ministře, nehrajte si jako vládní koalice na nějaké superdemokraty. Rozhodně jimi nejste, co se týká vztahu k České televizi. My si tady pamatujeme, jak tady od této půlky Poslanecké sněmovny jste volili pět radních České televize veřejnou volbou a ne tajnou právě proto, že vám to tou tajnou volbou nevyšlo. A všichni si to pamatujeme, jakým způsobem jste reagovali, když najednou někdo z vašich poslanců tajně to nedal těm, které jste si vybrali. Takže jste to volili aklamací, a to je opravdu hanebné.

Za druhé. Co se týká memoranda, tak to je skutečně politika, kterou i Legislativní rada vlády - a říká to ve své zprávě - bude snižovat nezávislost veřejnoprávních médií a zvyšovat závislost na moci výkonné. Konec citace.

Co se týká dalších věcí. My jsme to včera zažili, vy se normálně jenom kvůli jednomu vulgárnímu slovíčku chcete zbavit dalšího radního jenom proto, že není po chuti vašemu názorovému spektru. Toto je ta demokracie v podání vládní koalice v rámci veřejnoprávních médií, samozřejmě, že není. A já to jenom doplním, protože se přihlásím do další faktické poznámky. Debata, vy tady říkáte, že byla nějaká debata, žádná debata nebyla. Když tady byla mediální novela malá, tak jste tady sliboval na tento mikrofon snad stokrát za sebou, že nás přizvete jako opozici k debatě o velké mediální novele. Nestalo se tak, takže jste lhal, dezinformoval. Doufám, že Česká televize o vás natočí nějaký pořad.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan ministr Baxa a připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím, pane ministře.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Jenom připomenu jednu věc, kterou jsem zapomněl zdůvodnit. Já jsem si znovu ještě nechal u našich legislativců prověřit tu stávající možnost kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem, to je to, co tady zmiňoval ve svém projevu pan předseda Okamura. Jak vládní legislativci, tak legislativci mého ministerstva v současné době jsou si jisti tím, že současná legislativa neumožňuje to, aby Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval nakládání s vybranými televizními a rozhlasovými poplatky oběma médii veřejné služby. Tak to je věc, kterou jsem chtěl říct.

Já se obávám, že pan kolega Babka si prostě nepřečetl, pane kolego, prostřednictvím pana místopředsedy Skopečka. Velmi se omlouvám, že vám to takhle musím říct. Ale vy jste si prostě nepřečetl poplatkový zákon v tom stávajícím znění. Protože jste tady teď veřejně na tento mikrofon řekl věc, která je prostě v rozporu s tím, jak je ta legislativa napsaná. Nikdy v době, kdy je konstruován poplatkový zákon, a tedy fungování financování médií veřejné služby nebyly poplatky placeny podle principu platí ten, kdo tu službu využívá, což vy jste tady řekl. Řekl jste to takto přesně. Vždycky byly konstruovány podle toho, že platí ten, kdo ten přístroj vlastní. Proto v tom návrhu zákona je taky, byť, jak říkal Patrik Nacher, už spíše menšinová možnost se vyvázat z platby poplatku, když nemáte takové nařízení, to znamená disponujete jenom tlačítkovým telefonem, a stejně tak to platí u těch firem.

Proto, abychom tu debatu mohli vést, tak je fakt třeba jako ta čísla pevně říkat, i ta fakta pevně říkat. Když vznikla televize Nova, tak ještě několik potom panoval názor, si někteří lidé mysleli, že Nova je placena z koncesionářských poplatků. Prostě proto, že se tehdy platilo a platí se tak z toho, když člověk tu televizi vlastnil, ten přístroj, ale mohl už na ní sledovat nejenom Českou televizi, ale v té době televizi Novu. Tak to je velmi podstatný princip.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A nyní paní poslankyně Peštová a připraví se pan poslanec Hendrych. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo. Já jsem ještě v těch poznámkách měla napsáno to dvojí zdanění. Pane ministře, to je jako kdyby... stát ukládá každému poplatníkovi, příklad třeba ze zákona o odpadech, že musí platit za odpad. Takže ten poplatník, ten občan, žije v nějakém městě, zaplatí za ten odpad, protože to město tu povinnost vezme na sebe a ještě jednou by to město mu řeklo: Ale ty zaplatíš ještě jednou. Rozumíte mi? Takže on zaplatí jako občan tam v té obci a obec, aniž by k tomu měla nějaký glait, nějaký zákon, který by ji určoval, tak mu to vypálí ještě jednou. Prostě on zaplatí dvakrát. To je úplně to samý.

Já jsem zaměstnancem v nějaké fabrice, nějaké nadnárodní společnosti, platím poplatky, protože mám doma Českou televizi, přijdu do práce a vy chcete po mém zaměstnavateli, aby zaplatil opět znovu? To znamená, že vy vlastně dvakrát zdaníte jednu službu, což je nesmysl. To prostě nejde.

Rozumím tomu, že pan Lacina si tady řekl, že jsou bohatí, tak ať si zaplatí, jenomže potom samozřejmě oni jsou sice bohatí, oni si to zaplatí, ale pak se nám to promítne do nákladů a do ceny toho produktu, který třeba ti zaměstnanci tam vyrábí nebo na čem se podílí. Takže nemůžu přece zdanit dvakrát jednu a tu stejnou službu, jednou od fyzické osoby a podruhé od právnické osoby, která zaměstnává tu fyzickou. To je prostě totální nesmysl. Já vůbec nechápu, jak tohleto mohlo projít přes Legislativní radu vlády a myslím si, že když se kouknu, tak tam k tomu najdu určitě připomínky a určitě tam tyto argumenty padaly. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Hendrych vystoupí s faktickou poznámkou, připraví se pan místopředseda Juchelka.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, pánové, vážený pane ministře, já mám takový technický dotaz. Zhruba před nějakými dvěma hodinami tady byl můj kolega Milan Wenzl a položil dotaz, jak je to s rozhlasovým, respektive televizním, poplatkem - nebudu používat ten pojem koncesionářský - v případě lidí ve výkonu trestu odnětí svobody? Já bych to možná rozšířil na výkon vazby a na výkon zabezpečovací detence, protože každý ten institut je trošku jiný a specifický do určité míry. Ve vazbě je člověk určitou dobu, v detenci může být konce života, ve výkonu trestu dlouhou dobu, zpravidla ne do konce života, ale dlouhou dobu.

V podstatě v tom osvobození od koncesionářských poplatků jsem nebyl schopný tak nějak identifikovat, do které kategorie v případě, že je zproštěn - já to nevím v tuhle chvíli - té platby, tak do které té kategorie je zproštěn? Anebo pokud není zproštěn, tak zdali je povinen v takovém případě ten... V případě, že je povinen a neplatí, tak jak to tedy probíhá, že se z něho ten poplatek nějakým způsobem vymáhá. Takový technický dotaz mám k tomu. Už tedy podruhé, protože kolega Wenzl to vyslovil už poprvé, akorát že on to definoval tady trošku šířeji.

Odsouzený je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo obviněný ve výkonu vazby anebo chovanec - to je terminus technicus ze zákona - ve výkonu zabezpečovací detence. To je taková specifická kategorie a ti lidé v podstatě mohou mít rádio u sebe. Nemohou mít mobil, ani jeden z nich - to ne, to zakazuje zákon - mohou mít rádio. Televizi mají k dispozici nebo jim ji dává všanc vězeňská služba společnou, tak tam se to asi řeší jinak, ale to rádio mohou mít. Tak to je technický dotaz. Moc děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní opět pak místopředseda Juchelka.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, budu pokračovat. To, že díky těm volbám, jak jsme si tady řekli, díky této vládní koalici jsou Česká televize i Český rozhlas v režimu permanentního ohrožení, jsem už vysvětlil, a jakým způsobem chce samozřejmě tato vládní koalice uzurpovat - říkám to pořád dokola - veřejnoprávní média skrze jejich rady.

Co se týká financování. No, vy na to samozřejmě jdete od ocasu, ne od hlavy, protože jinak byste si opravdu definovali veřejnou službu a na základě toho si definovali, co to znamená být poplatníkem a jaké to má mít samozřejmě parametry. Co jste udělali firmám, to je skutečně nehoráznost velkého kalibru. To, že se platí z každého mobilního telefonu i přesto, že nejsem příjemcem signálu pro Českou televizi, tak to je nehoráznost číslo dvě.

Naopak za vlády minulé došlo ke stabilizaci financí veřejnoprávních médií díky tomu, že Evropská komise díky Aleně Schillerové, která to vyjednala, odpustila DPH. Významný propad finanční, ano. Takže navrhované zvýšení poplatku a změna jeho formy v jakousi daň v souhrnné výši 205 korun měsíčně pro každou domácnost pak jejich výši stanoví na třetí nejvyšší v poměru k průměrné mzdě, a to na úroveň 0,45 % průměrné mzdy v Evropské unii. Čeští občané tak budou povinně platit veřejnou službu poměrově více, než občané Německa, Rakouska, Itálie nebo Irska.

Hnutí ANO chce platit veřejnou službu a média veřejné služby ze státního rozpočtu - má to už devět zemí v Evropské unii - protože my chceme mít stabilní, férová, objektivní a vyvážená média veřejné služby. Nechceme je ohýbat skrze rady tak, jako to děláte vy. Ta volba aklamací - budu vám to pořád připomínat - je hanebná. (Potlesk z řad poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec vystoupí Babka s faktickou poznámkou, připraví se pan ministr Baxa.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji. Já na vás musím reagovat, pane ministře, protože jsme se asi nepochopili. Já jsem říkal, že dnešní poplatky tak, jak jsou nastavené u právnických osob, u podnikatelů, to znamená u těch hotelů, kteří platí za každý jeden přijímač, který mají v tom pokoji, že když je kadeřnice a má rádio, tak platí za ten přijímač, je daleko logičtější systém, protože z minimální logiky věci prostě má možnost si tu televizi nebo tu Českou televizi nebo ten Český rozhlas pustit.

Já jsem vám argumentoval právě tím, že logika toho, že zdaníte vlastně úplně veškeré firmy s jediným argumentem, vždyť oni mají ty zisky, tak se přece budou společensky podílet, je prostě úplně mimo. Takže ve chvíli, kdy tady říkáte, že jste se snažili, ale že to nejde nastavit tak, že kdo konzumuje službu, tak platí, tak to jsme se neslyšeli. To jsem tady zmínil, že si myslím, že by to měl být smysl snažit se docílit toho, že kdo konzumuje, ten platí. Já jsem neříkal, že to dneska tak je. Ale zdá se mi ten systém u firem a u právnických osob daleko logičtější právě proto, že se platí za ten přijímač, než to, že zdaníte prostě úplně všechny jenom proto, že mají zisky podle vás.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. S faktickou poznámkou nyní vystoupí pan ministr Baxa, připraví se pan poslanec Foldyna.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuji za slovo. Já jenom připomenu panu místopředsedovi Juchelkovi. Pane místopředsedo Juchelko, prostřednictvím pana místopředsedy Skopečka. Česká televize je součástí mediální mafie, která proti mně vede neustálou kampaň. Reportéři ČT o mně neustále lžou. To není veřejnoprávní televize, to je propaganda. Tak řekněte tady potom na mikrofon a vystupte, že hnutí ANO, pane místopředsedo Juchelko, takto hodnotí Českou televizi.

Když chcete převést Českou televizi na financování ze státního rozpočtu, který navrhuje vláda a schvaluje většina v Poslanecké sněmovně, řekněte občanům v kontextu těchto výroků, že toto chcete udělat. Já si myslím, že je to velmi férové. Já jsem to udělal teď za vás. Tak jenom ta představa o tom, jakým způsobem tedy předseda vašeho hnutí vnímá Českou televizi, kterou vy chcete vyvést z režimu televizních poplatků, v tomto případě koncesionářských poplatků, a převést do působnosti přímé tvorby rozpočtu prostřednictvím politické reprezentace. Kýváte, že ano, tak budu rád, když to potom ve svém vystoupení ještě takto potvrdíte.

K věcnému dotazu paní poslankyně Peštové. Vlastně už dnes, paní poslankyně, prostřednictvím pana místopředsedy, ten princip takto postaven je. Ta zmiňovaná kadeřnice, která má - abychom pořád nepoužívali televizi, tak řekneme rádio - která má ve své provozovně rádio a současně má rádio doma, tak dneska platí dva poplatky. Jako fyzická osoba, která má domácnost, tak za svou domácnost platí jeden poplatek, současně platí poplatek jako právnická osoba podnikající, mající to rádio ve své provozovně. To my svým návrhem teď odstraníme. Právnické osoby do 25 zaměstnanců platit nebudou, ale už dneska je vlastně tento způsob dvojí platby.

K dotazu pana poslance Hendricha. Mám za to, že není považována - řeknu to s troškou nadsázky - celá domácnost, takže ti, co jsou ve výkonu trestu, tak jistě koncesionářský poplatek neplatí. Ale určitě se potom k tomu ještě můžu vyjádřit, protože mi došel čas.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Pan poslanec Foldyna, připraví se pan poslankyně Peštová.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, pane předsedající. Já bych začal tím - nevím, jestli to řeknu správně, prostřednictvím pana předsedajícího, směrem k panu ministrovi. (Předsedající: Můžete napřímo.) Můžu napřímo? Tak na zdraví, pane ministře. Podívejte se, vy máte strašně těžkou pozici, pane ministře. Vy tady obhajujete něco, co je naprosto neobhajitelné. Vůbec jste ve vládním prohlášení přece neměli, že budete chtít další peníze od občanů, další daň, budeme tomu říkat poplatky za televizi a za rádio. Vy jste to tam neměli, vy jste s tím nepočítali. Vy jste tady jenom v minulosti výrazně obstruovali v době, kdy my jsme poukazovali na rozmařilost České televize, na utrácení a prožírání - promiňte mi to slovo, ale ono to vyjadřuje nejlépe, co chci říct - prožírání toho rezervního fondu v řádech miliard. Přitom ubýval majetek a vlastně nic se nedělo.

Všichni jsme očekávali, kdy přijde ta otázka financování České televize a kdy přijdou s tím, že chtějí další prachy, aby pěli ódy na Petra Fialu, na paní Černochovou, na pana Volodymyra Zelenského. Prostě to je taková vládní trouba, ta Česká televize. Žádná veřejnoprávní televize to v zásadě už není. Ani ta redefinice České televize jako veřejnoprávního média už nesedí. Je to někdy z devadesátých let. My jsme vlastně změnili zákon, rozšířili jsme tady další radní, kteří budou o něčem rozhodovat, ale neredefinovali jsme přesně tu veřejnoprávnost. Ale jediné, co chceme teď, je, aby lidi platili to, že hlásná trouba stávající vlády, která žene zemi do záhuby, žene nás do války, platí tady nehorázné peníze na strašné věci, chce další prachy po občanech! A vy tady, já si vás velice vážím, máte těžkou pozici tohle obhájit. To tedy, pane ministře, klobouk dolů. Neobhajujte to! Pojďte, vrátíme se na začátek, vyhodíme tenhleten bod a pojďme jednat o něčem, co by pomohlo třeba českému stavebnictví, které se propadá. (Potlesk z lavic SPD.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Peštová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Teď ještě na svého ctěného předřečníka Jaroslava Foldynu, prostřednictvím vás. On ten poplatek je daň. Jo? Je to podle daňového řádu, je to prostě daň.

A proto - na to jsem taky nedostala odpověď - vy jste se sice to tam snažil tak nějak jako vysvětlit, ale můj pozměňovací návrh, který jsem dávala právě k té korespondenční volbě, byl ten, že korespondenční volbu mohou využít ti, co jsou krátkodobě nebo dlouhodobě v zahraničí. A byly tam čtyři možnosti: buď platí daň z nemovitosti, nebo platí normální daně zde, nebo platí sociální a zdravotní, nebo pobírají důchod, anebo jinou daň. To znamená, toto je ta jiná daň. To znamená ten, kdo platí právě ty koncesionářské poplatky, tedy televizní poplatky, aby byl pan Jakob, prostřednictvím pana předsedajícího, spokojen, tak to je právě ta daň, kterou by platil, a on by využíval právě tu nadstandardní metodu.

Ale teď se ještě chci vrátit k tomu, co jste tady říkal. Ta kadeřnice už to platit právě nebude. Ta to nebude platit. Ale kdo to bude platit, tak to budou platit ty firmy, které to nevyužívají. To je ten problém! Neříkejte mi... Já jsem pracovala ve větší nadnárodní firmě a řídila jsem provoz. Tam nikdo neposlouchá rádio, tam nikdo nekouká na televizi. Tam prostě ráno přijdou do práce a tam žádná televize a žádné rádio není. A vezměte si, že to jsou firmy, které zaměstnávají tisíce lidí. A ty právě spadnou do těch vašich vysokých poplatků. A jako to není málo, když mají třeba zaplatit čtvrt milionu. Věřte mi. To není jako... Já rozumím panu poslanci Lacinovi, který hrdinsky tady něco řekl a pak utekl, už tady není. Ale jako jestli někdo něco vydělává, tak hlavně musí taky vydělat na to, aby ty lidi tu práci měli.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Knechtová s faktickou poznámkou.

Než dorazí, načtu omluvy. Omlouvá se paní předsedkyně Pekarová Adamová od 13 hodin do 21 hodin z pracovních důvodů, omlouvá se pan poslanec Babiš Andrej od 18 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Dlask Marcel od 19 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Feranec Milan od 19.30 ze zdravotních důvodů, pan poslanec Kasal David do 11 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Klíma Pavel od 12 do 15 ze zdravotních důvodů, pan poslanec Koten Radek od 15 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Langšádlová Helena od 18.30 do 20.30 z pracovních důvodů, paní poslankyně Mračková Vildumetzová Jana od 17.45 do 21.30 z rodinných důvodů, paní poslankyně Oulehlová Renata od 18 hodin do 21 hodin z pracovních důvodů, paní poslankyně Pivoňka Vaňková Pavla do 13.40 z pracovních důvodů, pan poslanec Pražák David od 15 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Karel Rais od 13 hodin do 16.30 z pracovních důvodů, pan poslanec Síla Jan od 10.45 do 12 hodin z pracovních důvodů. Z členů vlády se omlouvá pan ministr Hladík Petr, respektive ten bere zpět svou omluvu na celý jednací den, pan vicepremiér Jurečka Marian do 10.30 z pracovních důvodů a pan ministr Šalomoun Michal celý jednací den z důvodů pracovních.

Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Navázala bych na svou ctěnou kolegyni paní poslankyni Peštovou, vaším prostřednictvím. Oni ani v tom neziskovém sektoru nejsou schopni poslouchat to rádio. Ale ten přijímač si pořizují hlavně proto, že třeba teď v rámci léta a příměstských táborů se dětem prostě na přehrávači pustí cédéčko, pustí se pohádka v odpoledním klidovém režimu. Ale dneska prostě nejste schopni si koupit přehrávač, který by rádio neobsahoval. Takže pak ty neziskové organizace musí taky samozřejmě ten poplatek zaplatit. A vy vlastně těmhletěm organizacím, které od státu žádají jakýkoliv příspěvek na svůj provoz, zdražujete celkově jejich fungování, protože samozřejmě navýšení poplatků oni potom zahrnují do své činnosti a do svého fungování. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vstoupí pan ministr Baxa s faktickou poznámkou.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuji za slovo. Já myslím, že už jsem tady velkou většinu věcí, které tady byly, objasnil. Neumím reagovat na podnět paní poslankyně Bereniky Peštové ohledně toho pozměňovacího návrhu skrz korespondenční volbu. Nejsem schopen zvládnout všechno, takhle bych to řekl. Promyslím si to.

Ale k tomu, co říká paní poslankyně Knechtová, já považuju fakt za důležité tady vystoupit, aby nevznikl u těch, kteří sledují on-line jednání Sněmovny, nevznikl dojem, že by se nově měly na táborech platit poplatky. Paní poslankyně, prostřednictvím pana místopředsedy Skopečka, já se omlouvám, ale netuším, z čeho vy jako odvozujete, že by novou legislativou měly na táborech platit poplatky z televize, které tam jsou, nebo z těch přístrojů. Upozorňuju, že ten návrh říká: právnická osoba do 25 zaměstnanců je osvobozená, právnická osoba nad 25 zaměstnanců platí podle nějakého počtu, podle nějakého intervalu určitý počet poplatků. A já si tedy myslím, že neziskové organizace provozující tábory nedisponují 25 zaměstnanci, aby platily poplatek. To nemá vlastně žádnou souvislost s tím, že na táboře jako mají vedoucí mobily nebo tablety, a když děti potřebují usnout, tak jim to pustí. Já to nechci nějak jako zlehčovat. Ale vystupuju tady jenom proto, aby nevznikl teď dojem, že nějak nově zavádíme poplatky pro vedoucí, kteří mají na táborech mobilní telefony. Určitě to tak není. To vás mohu o tom ujistit, tak jako jsem se pokoušel odpovědět na většinu podnětů pana poslance Wenzla. Skutečně velká většina právnických osob tohoto druhu, na které jste se vy dva ptali, osvobozena bude. Jsou právnické osoby, které najednou budou platit třeba i více, typově - může to být některá univerzita, některé více, některé méně. Ale určitě se to netýká neziskovek tohoto druhu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A nyní vystoupí paní poslankyně Peštová, připraví se paní poslankyně Adámková. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Pane ministře, já třeba dokážu pochopit takovou tu solidární daň, která je v důchodech. Tomu rozumím. Prostě jsou lidé, kteří berou víc peněz, kteří berou míň peněz. Samozřejmě ti, co berou víc, tak doplácí na ty, co berou míň, abychom se ve finále jsme se měli tak nějak všichni stejně. Ale postrádám smysl toho, proč má platit někdo, kdo prostě to vůbec nepoužívá. To mi nemůžete říkat, že to je solidární! Za co je to solidární? Proč by to mělo být solidární? To, že zaměstnává lidi a dává práci tolika domácnostem právě proto, aby mohli platit ty koncesionářské, pardon, ty poplatky, aby mohli platit poplatky těch domácností, tak to je přece nesmysl, ne? Vždyť to prostě nedává žádnou logiku. Ti lidé jdou do práce a věřte mi, opravdu, já jsem ten provoz řídila, takže já jsem v životě tam neviděla žádné rádio, ba naopak ještě bylo jasně dáno, že žádná soukromá rádia, protože jsme museli splňovat nějaká bezpečnostní kritéria. Kdyby si tam vzal nějaké rádio, zahořelo by a tak dále a tak dále, takže oni tam nic takového neměli. Neměli tam ani televize, neměli tam ani rádia a ve své podstatě ta právnická osoba platí jenom za to, že vydělává? Tohle je přece špatně.

Říkám, rozumím tomu, ať platí ten, kdo přijímá. To znamená, kdo přijímá signál, ať platí. Kdo využívá tuto službu, ať platí, tak jako platíme třeba my všichni. Ale proč to mají platit tyto velké firmy? Já tam pořád nevidím tu logiku. A jako hrát to na to, že to je nějaká solidární daň, abychom my všichni měli nějakou veřejnoprávní televizi, to je prostě pro mě nepřijatelné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji za dodržení času a paní poslankyně Adámková vystoupí s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Wenzl. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jsem chtěla jenom drobnou poznámku, pane ministře, protože jak dobře víte, tento problém není úplně můj šálek kávy, tak víte, že se k němu nevyjadřuji. Ale vy jste řekl úžasnou věc, kterou musím komentovat. A to jsou ty tábory, je doba táborů, nevím jak vy, ale tak na tábory jsem jezdila mnoho let a mám tam mnoho známých a dojíždím tam dělat různé dozory. Za prvé to jsou organizace, které většinou zaměstnávají více než 25 lidí, samozřejmě mnohdy celoročně, a ten tábor k tomu jenom přidávají. To není jinak nahodilé. Takových není málo. Jsou to nejrůznější ty dětské domy, které se různě jmenují, Motýlek, Brouček a podobně, ale zaměstnávají ty lidi. A v tom případě samozřejmě budou tedy platit daně. Já si pak neumím představit, proč bych nutila toho vedoucího, aby vzal svůj tablet, notabene bude mít 15 dětí na starosti a tam tedy, protože on bude jako osoba platit, by tedy ještě ten tablet dával k dispozici.

Tady si jenom myslím, že to je nepochopení celého provozu, který tam je, a je to zcela mimo realitu. Takže tady třeba tito lidé, kteří se věnují dětem proto, aby jejich rodiče mohli chodit do práce v době prázdnin, tak je postihneme tím, že jim tam pouští ty pohádky, protože budou platit. Nedává mi to logiku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní pan poslanec Wenzl (vyslovuje Vencl), připraví se pan ministr Baxa.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji, pane předsedající. Milan Wenzl. Tak aby. No jenom panu předsedajícímu to říkám, aby to věděl, protože jsme zde dva.

Abych to trochu odlehčil, tak já se posunu kousek dopředu už po tom schválení. Zrovna pana Nováka si pozvali, protože nezaplatil poplatky televizní, na úřad, měl zaplatit pokutu. On tam přišel a paní mu vysvětlovala, že zaplatit musí, přestože tu televizi má a nepoužívá jí, protože má zařízení, kde na tu televizi se může dívat. Tak on to pochopil, zaplatil a šel domů. Druhý den přišel a říká paní na úřadě, že žádá, aby mu dali příspěvek na děti. Paní se dívá do počítače a říká ale vy žádné děti nemáte. On říká no, děti nemám, ale mám na to zařízení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju za dodržení času a omlouvám se za nepřesnost ve výslovnosti vašeho jména, pane kolego Wenzle. A bude pokračovat pan ministr Baxa.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Možná už je to příliš dlouhou dobou dnešního jednání, ale unikl mi kontext, pane poslanče, prostřednictvím pana místopředsedy, té vaší poznámky. (Smích v sále.) Ale jenom, co zde říkala, paní profesorka Adámková. Paní profesorko, prostřednictvím pana místopředsedy Skopečka, důležitá věc: Pokud mluvíte o pořadatelích letních táborů, kteří jsou institucionální, to znamená, jsou to třeba domy dětí a mládeže, které mají víc než 25 zaměstnanců, tak bezpochyby ty domy dětí a mládeže platí už dneska poplatky, protože určitě pro svou činnost mají nějaký počet obrazovek, které v tom domu dětí a mládeže jsou. Nejsou osvobozeny, podle stávajícího znění zákona jediné osvobozené jsou školy v tomto. A velmi tedy pochybuji o tom, že by v případě, kdyby, nebo když vstoupí tento zákon do účinnosti, že by bylo mnoho zařízení, které by mělo víc než 25 zaměstnanců tohoto charakteru. A v té první kategorii, paní profesorko, se platí pět poplatků. To podle mě velmi odpovídá počtu obrazovek, které v tom domu dětí a mládeže mají. A je to bez ohledu na to, ten náš nový princip byl postavený na tom, že je to bez ohledu na to, jestli mají obrazovku, mobilní přístroje a tak dále. Já si dokonce myslím, že pro takové zařízení, jako jsou větší domy dětí a mládeže, tak ten náš princip bude mírně výhodnější. Takhle si myslím, že to bude. Fakt poctivě odpovídám na vaši otázku, protože bych nerad, aby speciálně v téhle věci vznikla nějaká nejasnost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní paní poslankyně Peštová Berenika, připraví se paní poslankyně Adámková. Tak prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Pane ministře, já jsem čekala, že mi na to odpovíte. Že mi odpovíte na to, proč jste to tam dali, co vás k tomu motivovalo, nebo respektive jestli to byl nějaký tlak nějakých politických stran, tak jako jste nám vysvětlil, že Piráti si tam dali ty dezinformace, tak třeba tady byl taky nějaký tlak. Ale možná už třeba už tak nějak jako cítím takový ten tlak jednoho Agrofertu, ne třeba, protože ten je taky velký, tak proč by neplatili? Ale v každém případě já furt nevidím ten smysl. Já opravdu furt nevidím ten smysl, proč ty velké firmy tam dáváte. Protože třeba ta kadeřnice to rádio má, má tam třeba i tu televizi, ale oni tam nemají z toho vůbec nic. Prostě mně to nedává to logiku. Říkám, dokážu pochopit tu solidární daň, když je to z hlediska třeba toho důchodu, tam to stále chápu. Dokážu to pochopit i v nějakým tom zdravotním pojištění a tak dále, protože někdo platí víc, někdo míň, ve finále prostě musíme čerpat nějak všichni stejně, přibližně stejně, někdo je víc nemocný, někdo je míň nemocný, ale tady tu logiku nevidím. Tady prostě opravdu tu logiku nevidím.

A já bych byla ráda, kdyby, já nevím, určitě jste procházeli přes Legislativní radu vlády, jestli byste nám mohl říct, jak se k tomu tam stavěli ti jednotliví právníci, který samozřejmě vždycky tam mají co právník, to sice každý má jeden, dva, tři názory, ale tam nějaká diskuze kolem toho přece musela proběhnout, jestli oni jsou s tím komfortní, nebo nejsou. Jestli je to v pořádku, nebo to v pořádku není. Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní paní poslankyně Adámková, připraví se paní poslankyně Hanzlíková.

 

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, o tom samozřejmě máte pravdu, že oni platí a mají to takhle, ale vy jste tam řekl takovou tu nešťastnou větu, jako že tam budou vedoucí a budou mít tablety. Tak jsem to chtěla uvést na jasnou míru, že to vaše vyjádření mi dovolte, nebylo úplně nešťastnější.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Hanzlíková a připraví se pan poslanec Kasal.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, já jsem teď velmi pozorně poslouchala tu debatu, která se týká té logiky, toho způsobu výběru lidí, tedy domácností, které budou platit, a těch firem. A musím říct, že tam tedy sama taky, co se týká počtu zaměstnanců, moc tu logiku nevidím. Ale já bych si s dovolením to vrátila trošku ještě víc na začátek a zeptala bych se, proč neproběhla před tím, než jste předložil tento návrh, ta debata, která proběhla, anebo probíhá v dalších státech na západ od nás? Vím, že vláda se velmi ráda inspiruje na tom západě a tam ve většině případů, když proběhla skutečně podrobná debata vůbec o tom, co to je ta veřejnoprávní služba, o tom, co by vlastně měla veřejnoprávní média obsahovat a podobně, tak zároveň z toho potom vyplynul i ten způsob financování a i ta výše třeba toho financování. Takže mně tohle přijde, že to je nesmírně důležitá část, která tady se neodehrála, a je klidně možné, že pokud by se odehrála, tak byste skutečně došli k tomu, že lepší forma financování je ze státního rozpočtu, a ne poplatky. A nemuseli bychom tady řešit, jestli to je logické, nebo ne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a nyní vystoupit pan poslanec Kasal.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych se rád zeptal pana ministra, protože platí jedna věc ve zdravotnictví, protože jste říkal, že školy jsou osvobozené. A já bych jenom chtěl upozornit, že v nemocnicích, na dětských odděleních se vyučuje, školy, tam jsou, jsou tam učitelky. Tak jsem se chtěl zeptat, a máme tam samozřejmě televize, máme tam tablety, tak jsem se chtěl zeptat, jak je řešené tohle, protože tam určitá kolize určitě bude.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Nacher se přihlásil k faktické poznámce. Zřejmě ji nechce využít. Chce, tak poprosím pana poslance, aby se dostavil k řečnickému pultíku. Tak prosím.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak děkuji. No, já jsem slíbil, že už se nebudu hlásit k faktickým, ale já to poslouchám mimo sál, mě některé ty odpovědi přinutily sem vyběhnout. Ta první z nich se týkala toho, pan ministr tady říkal o tom vlivu politiky, politiků a lpěl na tom, aby Aleš Juchelka se přiznal, jestli to chceme platit ze státního rozpočtu. Tak za prvé, když se podíváte na mapku, tak většina zemí to má nastaveno tak, že je financování ze státního rozpočtu. Takhle pro diváky, pro pana ministra, on to zná. (Ukazuje.) Takže to by znamenalo, že politici ve vyspělých zemích tedy zasahují prostřednictvím státního rozpočtu do chodu veřejnoprávních televizí? To je otázka.

Ale hlavně jsem si uvědomil, že mi pan ministr neodpověděl, v čem je ten rozdíl? No, tak když to bude přes státní rozpočet, tak to navrhuje vláda a schvaluje to tady Sněmovna a rozhodne většina. Ale úplně stejně rozhodne většina, když vy se rozhodnete příští rok zvednout ty poplatky znovu o 10 korun. Tak ten návrh schválí vláda, vy to sem přinesete a rozhodne většina. Vždycky to bude nějaká politická reprezentace, která má většinu v Poslanecké sněmovně. Takhle to je. No, tak vaši kolegové kývají, že mám pravdu, tak nevím, v čem je problém. Takže ten vliv politiky je naopak v této chvíli větší. Protože tam by byl nastaven automatismus nějaký. Pojďme se bavit jaký. Naproti tomu vy sem přijdete, teď to zvýšíte, pak to zvýšíte znovu, a tak dále, a tak dále. A ti, co se tomu brání, tak jsou jako v nemilosti České televize. Jak říkám, je to ve většině zemí. Tak to není jakoby žádný nějaký originál náš. Takže to je první poznámka. Tu druhou nestihnu, tak se přihlásím ještě jednou.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan ministr Baxa, připraví se pan místopředseda Juchelka.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuju za slovo. Kolegyně, kolegové, já potom, až proběhne v obecné rozpravě, předpokládám, zde nějaká skupina vystoupení, tak já se zase přihlásím s vystoupením, nikoliv abych na principiální otázky, jako tady vznesla paní kolegyně Peštová, odpovídal jenom takto v rámci prostoru faktické poznámky.

Na otázku pana poslance Kasala. Je to, pane poslanče, prostřednictvím pana místopředsedy Skopečka, tak, že ani v současném znění zákona nejsou nemocnice vyňaty z platby poplatků. Tam jsou osvobozeny podle stávajícího znění zákona školy zapsané ve školském rejstříku, zjednodušeně řečeno. To znamená, je-li třeba případ Fakultní nemocnice u nás v Plzni nebo základní škola při fakultní nemocnici, a to je právnická osoba, ta osvobozena je. Takže jinak, ověřoval jsem si to u nás v Plzni, nemocnice v současné době poplatky platí podle počtu obrazovek, jak jsou v nemocnicích k dispozici.

A v tom případě, o kterém jste mluvil vy, tak nemá žádný vliv na platbu toho poplatku, než takový, že prostě ta příslušná nemocnice zaplatí tolik poplatků, kolik odpovídá v tom intervalu podle počtu zaměstnanců. To je takhle v dikci současného zákona.

A jenom na dotaz pana poslance Nachera. My jsme ten princip nastavili tak, že v případě, kdy se aplikuje to ustanovení 6 %, 6 %, tak § 6, odst 3: "Ministerstvo kultury vyhlásí měsíční výši rozhlasového poplatku a měsíční výši televizního poplatku podle odst. 2 sdělením ve sbírce zákonů." Takže už se o tom nebude znovu jednat. Je tam nastaven automatický mechanismus, který nastoupí v případě, kdy dojde k té šestiprocentní inflaci. To znamená, nebude o tom už politická rozprava, jak byla obava.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Nyní vystoupí pan místopředseda Juchelka, připraví se pan poslanec Nacher. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já děkuji moc. Já navážu na tu svou poslední faktickou poznámku, ale de facto navážu i na svého ctěného kolegu Patrika Nachera, vaším prostřednictvím. Ještě jednou říkám, my chceme stabilní, férová, objektivní a vyvážená média veřejné služby. To, že budou placeny ze státního rozpočtu, tak to s tím nemá vůbec nic společného. My jsme kritičtí a budeme vždycky kritičtí, budeme kritičtí k vám, budeme klidně kritičtí k médiím, pokud budeme mít pocit - a já to dělám pravidelně a ohrazuji se, když se cítím být například v nějaké televizní debatě poškozen, mně to nevadí. Naopak si myslím, že ta kritika k tomu patří, aby ti lidé měli skrze nějakou konstruktivní kritiku zpětnou vazbu.

Například u té poslední debaty před volbami do Evropského parlamentu, kde byli z jedné kandidátky pozváni tři předsedové stran. A vy samozřejmě, kteří si říkáte, že jste ti slušní politici, a my ostatní jsme neslušní, tak kdybyste byli skutečně slušní politici, tak řeknete: "Hmm, milá Česká televize, my skutečně nechceme jít do této debaty ve třech, když jsme na jedné kandidátce, my to odmítáme, vyberte si jednoho z nás nebo tam dejte třeba pana premiéra Fialu." Ale ne, vy jste tam šli ve třech proto, abyste to převálcovali. A také jsem nic neslyšel od vás, pane ministře Baxo, že byste se proti této dramaturgické kličce ohradil.

Takže my chceme stabilní, férová, vyvážená, objektivní média placená ze státního rozpočtu, aby nemuseli platit daně. Kritizuje vás spousta, Svaz průmyslu a dopravy, Konfederace zaměstnavatelských svazů, ti všichni kritizují poplatky tak, jak jste je navrhli. Vy totiž jste slušní jenom slovně. Ale pokud jde o vaše činy, tak tam mluvíte opačně, například říkám pořád tou volbou aklamací (Předsedající: Čas.) pěti radních. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. A nyní vystoupí opět pan poslanec Nacher. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Patrik Nacher: Tak ještě rychlá reakce na pana ministra. No, vy tam ten automatismus máte, já jsem o něm přece hovořil, to je ta kumulativní inflace 6 %, ale to furt nebrání tomu, abyste tady mohli dát ještě znovu nějakou novelu. To přece tak není. Za prvé. Doufám, že se na tom shodneme.

Za druhé, když jsem mluvil o státním rozpočtu, tam ho můžete dát taky. To může být, já teď nevím, 0, 3 % státního rozpočtu, který se bude hýbat v návaznosti na růst HDP. Třeba. Já nevím. Taky tam může být automatismus. To můžete dát do čehokoliv. Tak to je jedna poznámka.

A druhá. Mám pocit, že mi nebylo odpovězeno na jednu zásadní věc, a to byla ta debata o té službě, veřejnoprávní službě, o té definici. Jsem rád, že to sledují diváci a oni mi i posílají podněty. A mám dva z toho, co jsem říkal a co vy jste odpověděl, a jsme jakoby on-line v reálném čase. Jeden z nich je - já jsem tady přece hovořil o tom, že přes léto Česká televize ty publicistické pořady a diskuse nevysílá, zatímco soukromá ano, což je podle mě paradox, já bych to spíš čekal opačně. Ale jako podnět mám, že diváci si stěžují, že na ČT 24 se vysílal záznam z jednání Sněmovny přes noc, což už teď údajně není. Tak to je jakoby další poznámka. To znamená, informace odsud z této místnosti směrem ven - teď nemluvím o přímém přenosu, to je, když je nějaká mimořádná schůze. A stejně tak někdo reagoval, když jsem tady mluvil o tom sportu, jestli má Česká televize - a to je legitimní debata - jestli má Česká televize vysílat Euro Hockey anebo ty drobné sporty, jako je třeba ping pong, jsem tady dal příklad, a ozval se mi nějaký pán, který organizuje společenské tance a i on potvrdil vlastně to, co jsem tady řekl s ping pongem, že to musí platit. No, ale to by právě se mělo vysílat, to je ta role veřejnoprávní televize. A fotbal (Předsedající: Čas, pane poslanče.) ať vysílá soukromá televize.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Pan poslanec Kasal bude pokračovat s faktickou poznámkou, připraví se paní poslankyně Peštová.

 

Poslanec David Kasal: Děkuju moc, pane místopředsedo. Pane ministře, co se týká té odpovědi, za ní sice částečně děkuju, ale takhle - u všech nemocnic je to tak, že ta škola je pod jinou školou. Tak to je organizované po celé republice, to není jenom o vás v Plzni. (Ministr Baxa mimo mikrofon: Samostatná škola.) Počkejte, samostatná škola... (Ministr Baxa mimo mikrofon: Právnická osoba.) No, vždyť jasně, tam je...

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Já poprosím, pane ministře, pane poslanče, abyste nekomunikovali mezi sebou.

 

Poslanec David Kasal: Omlouvám se. (Předsedající: Děkuji.) Jde o to, že v každé takovéhle nemocnici je základní škola a jejím zřizovatelem je škola jiná, která je ve městě, pokud je to u nás v Pardubickém kraji, tak je to konkrétní škola, a je to u každé nemocnice v tom daném městě. Takže má svého zřizovatele a je to škola. A teď v tuto chvíli, jak budete rozlišovat to, když se používají ty prostředky pro tu školu a současně tam jsou a ta škola to vybavila a je to na dětském oddělení? Bude ta nemocnice za to platit? To jsou právě ty věci, na které jsem se já ptal.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a nyní vystoupí paní poslankyně Peštová.

 

Poslanec David Kasal: A ještě dodatek. Jako ta nemocnice, pokud tedy bude platit, tak konkrétně okresní nemocnice mají víc jak 800 zaměstnanců, takže u nich se bude platit i ta platba nad těch 500.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Peštová nyní vystoupí s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Pane ministře, já nebudu čekat. Omlouvám se, ale já nechci čekat, až na mě někdy přijde řada a vy mi to odpovíte. Ne, já to chci slyšet teď. Chci slyšet, proč nadnárodní společnost, která zaměstnává víc jak 500 lidí, má platit stonásobek - stonásobek televizního a rozhlasového poplatku. Za co? Jenom za to, že zaměstnává 500 lidí, jenom za to, že zaměstnává lidi, kterým dává práci ve své podstatě, pokud - někdy se to stane, že tam pracují oba dva členové z té rodiny, takže vlastně zaměstnává rodiny, dává jim peníze za tu práci, kterou tam samozřejmě odvedou, a jenom za to má platit nějaký poplatek 25 tisíc měsíčně, to znamená víc jak čtvrt milionu ročně, jenom za to, že prostě zaměstnává lidi a dává jim práci? Vždyť je to přece nesmysl!. Vezměte si, když vezmu třeba příklad z mé nadnárodní společnosti, v které já jsem kdysi dávno pracovala, tak to máte: Musí splňovat brefy, baty, platí emisní povolenky, takže když přečkali tu hroznou energetickou krizi, do toho jste jim flákli daňový balíček, takže se to balí, balí, balí, balí a ty firmy opravdu, to nejsou dojné krávy! Nezlobte se na mě, ale tak už se to jinak říct ani nedá. Prostě proč mají platit za něco, když to nevyužívají? Vůbec to nevyužívají.

Jako představa, že bych šla do provozu a zjistila, že mi tam kouká někdo na televizi nebo že si tam poslouchá rozhlas, a kdyby tam přišel bezpečák, tak máme okamžitě problém. A vy mi řeknete, budete platit, aniž byste to tam měli. Jenom proto, že zaměstnáváte lidi a dáváte jim práci a ty rodiny mají nějaké příjmy a můžou žít v této krásné drahotě v současné době, protože když půjdete nakoupit, tak zjistíte, za tisíc korun si už nekoupíte skoro vůbec nic, ten košíček je prázdnější a prázdnější, tak jako přece nemůžu být za to trestáni! (Předsedající: Čas!) Já chci odpovědět. Teď chci odpovědět.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: A nyní vystoupí pan poslanec Babka s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuju za slovo. Já bych asi doplnil kolegyni Peštovou, abychom vlastně věděli, o jakých počtech se bavíme, a vycházím samozřejmě z vašeho podkladu. Ty firmy, které budou platit tedy ten stonásobek výše poplatku pro domácnost, tak jsou to firmy, které mají 500 a více zaměstnanců. Těch velkých firem, kterých by se to mělo týkat, to znamená těch velkých firem nad 500 zaměstnanců, je cirka 1 062 v České republice. To znamená, jednoduchým výpočtem 150 korun, jenom tedy počítám tedy v tuhle chvíli Českou televizi, tak 150 krát 100 krát 12 je 180 tisíc korun, které tyto velké firmy, tedy těchto tisíc firem, odvedou do rozpočtu České televize. To znamená, je to nějakých 191 160 000 korun. S odůvodněním, které tady dnes zaznělo z úst pana kolegy Laciny, že přece ty firmy mají společenskou odpovědnost a mají ty obrovské zisky. A to je celé, co tady dneska zaznělo. Žádné jiné vysvětlení toho, proč by měly tyto peníze z firem být odváděny, nezaznělo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za zdržení času. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Kasal. Prosím.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Já navážu na kolegu Babku, protože z této logiky je tedy řečeno, že pokud to mají platit všechny nemocnice včetně fakultních, a tak jak bylo řečeno, protože každá má minimálně víc jak 500 zaměstnanců, tak to je taky společenská zodpovědnost těch nemocnic? A bude to placeno ještě ze zdravotního pojištění. To je fakt úžasné!

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji a vracíme se do obecné rozpravy. A jako další je přihlášen s přednostním právem pan zpravodaj, pan poslanec Jakob.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vy jste si všimli, že teď jsem se neúčastnil té diskuse v rámci faktických poznámek a udržel jsem se. Chvíli jsem váhal, jestli tedy mám přece jenom vystoupit, nicméně tady za tu celodenní vlastně diskusi a příspěvky padla celá řada věcí, a zejména na pány předsedy SPD a hnutí ANO, tak na některé věci považuji za povinnost reagovat. (Výkřiky zleva.) Prosím, aby byl zjednán pořádek tady na plénu, aby na mě kolegové zleva nepokřikovali. Já samozřejmě reagovat můžu a budu.

Já jsem konzervativní politik z podstaty té, že když něco funguje, je to osvědčené, fungovalo to dobře, tak se to nemá rušit, nemá se dělat v té věci transformace, reforma, revoluce, ale má se to vzhledem k okolnostem, k vývoji společnosti technologií upravovat. Jsem bytostně přesvědčen, že u nás ten systém televizních a rozhlasových poplatků je zažitý, je tradiční a funguje dobře, nicméně za těch 30 let se společnost a zejména technologie vyvíjejí, proto je potřeba i nějakým způsobem reagovat.

Padly tady různé příklady ze zahraničí. To, že pana předsedu SPD Okamuru fascinuje vývoj i v této oblasti mediální legislativy, médií na Slovensku, mě nepřekvapuje, nicméně mě to poměrně děsí i v kontextu toho, že evidentně se k podobnému postupu přiklání i celé hnutí ANO, že pan předseda mě také příliš nepřekvapuje, ale mnozí kolegové, kteří se tou problematikou dlouhodobě zabývají, tak jsem překvapen tím poměrně zásadním obratem v jejich uvažování.

Slovensko, kde tedy předchozí vlády změnily ten systém z poplatků na státní příspěvek, tak je právě tím jasným příkladem, že je to špatná cesta, je to cesta vedoucí proti nezávislosti médií veřejné služby. Nakonec události z nedávných dnů, kdy přijali na Slovensku zákon, kterým zrušili dosavadní televizi a rozhlas a založili novou organizaci, která už tím pádem je plně státní a pod kontrolou politiků, tak je toho příkladem.

Trochu mě fascinuje, řekněme, taková argumentační protichůdnost. Je tady argumentováno některými zeměmi, které dospěly k tomu, že - teď myslím ty západní - zrušily poplatky a zavedly nějakou formu daně, v jejich případě speciální daně povětšinou, a toho, že v tomto návrhu se rozšiřuje okruh poplatníků. Tak jenom pro příklad Švédsko, kde takto učinili, tak zavedli speciální daň. Je to kolonka v daňovém přiznání a tu platí každý poplatník. Takže soudě podle té vaší argumentace, tak je to ryzí daň z hlavy.

Ano, mají tam ještě navíc testovanou tu výši, takže je to i podle příjmu, ale platí to úplně každý a je to nová kolonka v daňovém přiznání.

Padl tady příklad Švýcarska, kde ten postup je vlastně opačný, kde si v referendu odhlasovali, že zůstanou konzervativně u systému poplatků, nicméně je potřeba říct, že tam také nemají nějaký test toho, zdali někdo konzumuje tu službu či nikoliv, platí to opravdu každá domácnost.

Jako poslední z příkladů tady také padl ten princip někde zvažovaný, kde se to platí formou přirážky k platbě za elektrickou energii. To je třeba příklad Itálie. Tam zrovna v tuto chvíli řeší ten problém, protože jak právo Evropské unie, tak jednotlivé úpravy zemí, tak s tím je problém a řeší, jakou cestou se vlastně vydají.

Každopádně ty zkušenosti ze zahraničí a na tom Západě, kde šli tou cestou zrušení poplatků a zavedení daně, tak nás povětšinou varují, abychom touto cestou nešli, protože k tomu, na co trochu vzpomínají nakonec v dobrém, tak už ta cesta zpátky je velmi složitá.

Tím jsem nakousl i to, co tady prosazujete, tedy aby byla média veřejné služby financována přímo ze státního rozpočtu. Je mylná představa, že najednou by se neplatily poplatky. Ano, tak byste je zrušili, ale ty peníze by se někde na to fungování vzít musely. Pokud by to bylo přímo ze státního rozpočtu, tak by to platili všichni daňoví poplatníci, všichni, a navíc buď byste někde ušetřili na jiných službách pro občany, o tom trochu pochybuji, tak buď byste zvýšili schodek, anebo byste byli nuceni nějakou daň zvýšit anebo zavést po vzoru třeba toho Švédska speciální daň. Tak to aby byly zcela zřejmé i důsledky z druhé strany.

Padlo tady také několikrát, že tady neprobíhala diskuse o definici, o tom, co je veřejná služba. Já vás chci ujistit, že ta diskuse tady probíhá vlastně od zavedení toho zákona na začátku devadesátých let. Ty semináře, veřejná diskuse, odborná diskuse, za tu dobu jich byly desítky, ne-li stovky ať už tady na půdě Poslanecké sněmovny, Senátu, médií veřejné služby, ale i nejrůznějších organizací, tak ta diskuse tady probíhá v podstatě permanentně celou dobu.

Zajímavé je, že i přesto, že takováto poměrně intenzivní diskuse probíhá, tak se ukázalo, že ta definice, která je v zákoně ze začátku devadesátých let, a chci smeknout před tehdejšími zákonodárci, tak je mimořádně nadčasová a je dobrá a je evidentní, že nějaký zásadní zásah nepotřebuje.

Upozorňují ještě někteří z předřečníků, teď nemyslím tady v rámci faktické diskuse, tak asi nevědí, že v § 2 obou těch zákonů jsou definovány hlavní úkoly a v § 3 je definována ta veřejná služba jako taková.

My chceme tou novelou jít do větší hloubky v podrobnosti, což mají zaručovat ty dva instituty, které už jsme tady v úvodu zmiňovali, což si myslím, že je posun správným směrem.

Byla tady zmiňována objektivnost, vyváženost, důvěryhodnost. To všechno najdete, kolegové, ve výročních zprávách obou médií o činnosti. Troufnu si říct, že z těch parametrů obě média, která tady dneska probíráme, nevycházejí špatně.

Nicméně třeba pan předseda Babiš tady četl dlouhé nějaké jejich vnitrostranické analýzy mediálních vystoupení, raději nebudu spekulovat o tom, kdo je pro něj zpracovává, nicméně bych chtěl upozornit na to, že když si tady takto veřejně stěžuje na mnoho mediálních vystoupení a vystupování moderátorů, tak je tady právě Rada těch médií, která může tyto věci řešit. Tak se ptám, z kolika těch případů byl dán podnět Radě, ať už jedné nebo druhé, a jak ty Rady rozhodly. Proto je máme a ty by tyto věci měly řešit.

Je tady zmiňována otázka hospodaření. Já jsem velmi rád a opravdu vítám, že tady napříč politickým spektrem se shodujeme na tom, co máme i v programovém prohlášení vlády, a to je zavedení možnosti kontroly NKÚ hospodaření právě médií veřejné služby. To v tuto chvíli opravdu není možné, proto i ten návrh pana předsedy Okamury, já o něm potom nemůžu hlasovat, pokud na to dojde, protože to z hlediska legislativy v tuto chvíli není reálné, nicméně jsem rád za tu shodu a těším se na to, a ona je to opravdu ústavní změna, tak až pan ministr a jeho ministerstvo připraví tento návrh, tak věřím, že potom tady může projít poměrně hladce a bude-li ta vůle trvat, tak to nepochybně do konce funkčního období zvládneme.

Dovolím si také upozornit, protože tady byly zmiňovány různé pochyby o hospodaření, tak kromě toho, že se nám možná společně podaří tu možnost kontroly (?) zavést, tak upozorňuji na paragraf 11A, který je v dnešní době jenom v zákoně o České televizi a ten řeší takzvané oddělené účtování, tedy že televize musí odděleně účtovat to, co spadá do veřejné služby a vedle toho odděleně účtovat ostatní podnikatelskou činnost. To je důležité proto, aby právě prostředky z poplatků využívala výhradně na veřejnou službu. A to se nově zavádí v této novele i pro Český rozhlas.

Padlo tady, že ty Rady nemůžou kontrolovat, tak já si myslím, že těch radních je už teď dostatek. Navíc ze zákona upozorňuji také, že mají a zřizují obě dvě Rady takzvané dozorčí komise, které mají přístup do všech účetních materiálů, ty jim vyhodnocují zprávy, ty zprávy potom projednávají Rady a ty zprávy potom projednává tady náš výbor pro mediální záležitosti a nakonec to projednáváme i tady na plénu.

Poslední věc, které se chci dotknout, jsou ty konstrukce poplatků pro právnické i fyzické osoby. Tady to z té diskuse vypadá, jako kdybychom nově zaváděli poplatky pro právnické osoby. Ono to tak opravdu není. Právnické osoby již dneska všechny platí za každý jednotlivý přijímač. A já jsem opravdu přesvědčen o tom, že ta nová konstrukce je pro podnikatele vlastně debyrokratickým opatřením, protože oni nyní musí každý ten jednotlivý přijímač evidovat. I ty velké firmy mají poměrně logicky velké flotily vozových parků.

To také všechno platí, tam také v každém automobilu je přijímač. Takže nezavádíme. My měníme tu konstrukci, výrazně to zjednodušujeme a dokonce těm podnikatelům, kteří mají do 25 zaměstnanců, tak to zjednodušujeme nejvíc, jak to jde, tedy že nebudou poplatek platit vůbec. A upozorňuju na to, že jich je víc než 90 procent. A bavíme-li se o těch největších, nad těch 500 zaměstnanců, tuším, že kolega Babka tady správně říkal ten počet, že takových subjektů je u nás 1 062 a z toho celkového počtu je to ani ne půl promile, nějakých 0,0036 procenta. Můžeme vést i filozofickou diskusi o tom, zdali je správné, že ti větší platí víc, ti nejmenší neplatí nic. A to pak je o diskusi, kdo je konzumentem veřejné služby, právě médií veřejné služby. A i v zájmu obzvlášť těch velkých společností je stabilní prostředí, stabilní demokratický, svobodný systém a média veřejné služby k tomu zcela nepochybně přispívají.

Co se týká fyzických osob, tedy těch domácností, tak tady chci ještě jednou zdůraznit, že každá domácnost platí jednou ten poplatek; jednou televizní, jednou rozhlasový. Není to tak, že by podle počtu přístrojů se ten poplatek zvyšoval. Co se týká toho, že někdo nekonzumuje, jak to tady v diskusi padá, tu veřejnou službu, tak já bych si s tím troufl polemizovat. Tu službu konzumuje celá společnost a někdo ji konzumuje aktivně, že si tu Českou televizi, ať už jakýkoliv pořad, pustí, nebo že si pustí nějaký pořad to on-demand, to červené tlačítko, jak ho známe, nebo že využívá zpravodajské informace, které přináší, stejně tak je to i s Českým rozhlasem, anebo ji využívá pasivně, chcete-li bezděčně, a díky tomu, že ta služba tady je, tak i zprostředkovaně dostává ty informace, které má z té definice, jak jsem ji tady zmiňoval, mají ta média veřejné služby zajišťovat. Tak já věřím, že už nebudu déle vystupovat. Bude-li potřeba, tak v rámci faktických. Ale cítil jsem tuto povinnost na některé věci, které tady doposud zazněly, reagovat a těším se na další věcnou diskusi a věřím, že ta témata a věci, které jsme tady prodiskutovali, nebudeme příliš opakovat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Ano, děkuji. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky, první vystoupí pan poslanec Juchelka, připraví se paní poslankyně Peštová.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji moc, pane místopředsedo. Možná že diskutovat budeme. Já řeknu dvě klíčová slova: svoboda a demokracie. To mi v tomto zákonu chybí. Takže začnu tím; vy říkáte, že rada má kontrolovat. Kdo volí radu? Poslanecká sněmovna. Vy jste si zvolili pět radních, protože vám to nevyšlo v tajné volbě, aklamací, volbou veřejnou. To znamená, že ta rada kontroluje to, co vy jste si politicky tady rozhodli. Vy jste zpolitizovali radu veřejnoprávních médiích touto volbou. Vy jste to udělali a samozřejmě, že kontroluje podle toho, jak vy si přejete, protože jsou to vaši radní, které vy jste si tady odhlasovali zvednutím ruky. To je ta nedemokratičnost, na kterou tady upozorňuju. A vy, abyste se od ní odklonil, tak jenom tady strašíte sousedními státy.

No a ta svoboda je v tom, že si každý může vybrat sám. Ať si ten podnikatel sám vybere, zdali má televizi ve své firmě, anebo nemá. Ať si sám vybere, jestli tedy si koupí auto, nebo jeho zaměstnanci, já nevím, budou jezdit vlakem na služební cesty. Nechte to jednoduše na nich, nedávejte jim žádné příkazy, že musí platit i přesto, že to nevyužívají. Krom toho Legislativní rada vlády upozorňuje na to, že těch 24 zaměstnanců - co když jich polovina bude na poloviční úvazek, tak budou platit jako 24 zaměstnanců? Legislativní rada vlády řeší memorandum, kde vám říká, že to memorandum oslabuje nezávislost veřejnoprávních médií na moci výkonné. A takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Vy jste tady otevřeli ty zákony. Nikdo v minulosti si to nedovolil takhle uzurpovat média veřejné služby, jak se to udělali vy za poslední čtyři roky.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. A nyní vystoupí paní poslankyně Peštová, připraví se paní poslankyně Hanzlíková.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pane poslanče Jakobe, prostřednictvím pana předsedajícího, tak ta definice mi tam tak nějak nesedí. Jestliže to je veřejnoprávní televize, tak by měla být financovaná z veřejných prostředků, ne? Když je to veřejnoprávní televize. Logicky, že jo? Takže to mi tam nějak nesedí. Pokud tam tedy není, není to z veřejných prostředků, je to z poplatků, je to z daní. Je to z daní nás všech. Takže ta definice tak jako není úplně... Vy jste tady několikrát zmínil tu veřejnoprávní, vy jste to tady obhajoval. Já jsem vás bedlivě poslouchala, já jsem tam seděla. (Poslankyně Peštová u řečnického pultíku a poslanec Jakob u stolku zpravodajů komunikují spolu.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Prosím, paní poslankyně, pane poslanče, nekomunikujte mezi sebou takhle... (Poslankyně Peštová: Já jsem nebyla první.) Já vás nebudu soudit, kdo jste byli první nebo druzí, nejsme v mateřské školce. (Poslankyně Peštová: Pan poslanec Jakob byl první, který na mě začal mluvit.) Přestaňte oba, paní poslankyně.

 

Poslankyně Berenika Peštová: A co se týče těch velkých firem, tak teď už vidím, z jaké stáje to je. Tak tam to bylo ze stáje Pirátů, a vidím, že toto je asi ze stáje TOP 09, protože jste to tady vehementně obhajovali, jak tedy nad těch 500 zaměstnanců to vlastně není vůbec nic, když budou platit, byť tam žádné přijímače ani televizní, ani rozhlasové nemají, a je to vlastně úplně v pořádku. Takže vidím, vážení občané, ze stáje TOP 09 budeme platit nad 500 lidí.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak nyní paní poslankyně Hanzlíková vystoupí s faktickou poznámkou. Připraví se pana poslanec Kukla.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo a budu také reagovat na pana poslance Jakoba. A tam mě zaujalo to, že on tady zmiňoval, jak dlouho probíhaly debaty před tím, než tento návrh byl předložen sem do Sněmovny. V tom případě pak nechápu v podstatě to, co říkal pan ministr, že není připravena ta změna Ústavy, do které by se dala kontrola NKÚ. Samozřejmě, pokud mi tady vysvětlujete, že teď za současné legislativy to není možné, ta kontrola, tak to já samozřejmě vím. Ale pamatuji si, i přesto, že jsem neseděla ve Sněmovně a sledovala jsem to vždy z ministerstva, tak vím, že by nebylo možné, abychom my jako teď současná opozice předkládali nějaký zákon a zároveň nepředložili věc, která s tím jako velmi souvisela. To si pamatuju, že z vaší strany vždy bylo velmi kritizováno.

A pak bych ráda ještě reagovala na větu, že to firmám zjednodušujete. Tak mně teď před chvílí přišla esemeska od jednoho zástupce firmy, který popsal situaci, že v současné době je to firma nad 500 zaměstnanců a má dva televizní přijímače; jeden někde na recepci dole a jeden je v ředitelně. Takže tato organizace bude platit stonásobek vlastně té částky, protože zaměstnává více než 500 lidí, kteří ale samozřejmě nemají při své práci vůbec čas se podívat na televizi.

Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. Nyní vystoupí pan poslanec Kukla, připraví se pan poslanec Jakob. Tak, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Kukla: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem vystupovat nechtěl, ale tato debata mě k tomu přinutila. Ono je třeba se podívat na to, co nám tady vláda Petra Fialy slibovala.

Ještě před dvěma, třemi roky říkali, že koncesionářské poplatky se zvyšovat nebudou, že k tomu není důvod. No, a co udělali? Prvně navrhli zvýšení daleko větší, no, a teď pod nátlakem veřejnosti ho zřejmě trošku tlumili a televizní a rozhlasové poplatky zvyšují všem lidem v České republice o 25 korun měsíčně. No, aby toho nebylo málo, tak velké firmy, jak už tady bylo řečeno, velké úspěšné firmy, protože když je někdo úspěšný, tak ta firma se rozrůstá, tak má víc zaměstnanců, tak budou platit několikanásobně více, než platí teď. Já nevím proč.

A ještě si pojďme říct, když všem lidem v České republice zvyšujete poplatky o 25 korun měsíčně, tak mně píší lidé, protože jsem několika lidem odpovídal na email, co za to dostanou ti lidé? Oni neví, co za to dostanou. Vy jim prostě říkáte, dlouho se tady poplatky nezvyšovaly, no tak teď je zdvihneme, ale co za to ti lidé dostanou? Konkrétně co za to ti lidé dostanou? Jestli mi tady na to někdo odpoví? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, pane poslanče, a nyní vystoupí pan poslanec Jakob s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Jan Jakob: Děkuji, já velmi stručně. Co jsem tady říkal, tak jsem upozorňoval na to, že nemáme koncesionáře, nemáme koncesionářské poplatky, máme televizní a rozhlasové poplatky. Stejně tak jsem upozorňoval, nemáme veřejnoprávní média, média veřejné služby. Tak prosím, nevsouvejte mi do úst něco, co jsem opravdu neříkal. Naopak jsem upozorňoval na začátku, ať se zkusíme vyjadřovat přesně. Ale chápu, že jsou to drobné nuance. Ke stáji, z které by měl být návrh pro právnické osoby, to bych si nedovolil uzurpovat, to je vládní koaliční stáj. Já se k tomu hlásím a jsem velmi rád, že v tom návrhu je zvlášť pro ty nejmenší podnikatele, živnostníky to, že se jim to zjednoduší tak nejvíc, jak to jde, že nebudou platit vůbec. K tomu se hlásím, jsem za to rád a je to koaliční stáj.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Brázdil, připraví se paní poslankyně Pošarová. Prosím.

 

Poslanec Milan Brázdil: Dobrý večer. Lidi, sledujete to? Máte o to zájem? Představte si, po celou dobu tady z České televize nebyl nikdo. No jasně, kritika. Kdo by si to nechal někde natočit a pouštět? Poslouchejte, prostě to projde. Ta korupce, televize tady bude a bude zaplacená, a to projde, s tím nenaděláme nic, ať se (o) to budeme snažit až do zítřka. Co se s tím dá dělat? Vy, kteří někdy sledujete ještě Českou televizi, myslím tím, prosím vás, nechci se dotknout těch jiných odvětví než zpravodajských, jasně, pohádky. Tam jsou jistě zaměstnanci a já vás beru jako dobré, ale my se bavím o té zpravodajské části. Poslouchejte, lidi, nedívejte se na to, to je jediná obrana. Vy to budete muset zaplatit, ale nedívejte se. A vy všichni, co teď to tady kritizujete, tam jiná rada není, než neposkytujte vlastní obličej k tomu, aby prostřednictvím vaší pusy, vašich mluvidel oni mohli říct, co chtějí. Oni vás vždycky zmanipulují. Půjdete-li někam, tak ten redaktor má pecku v uchu, tam mu někdo radí toto, teď mu zvýší hlas, aby vy jste byl nižší, abyste nemohl vlastně se prosadit. Lidi, to jsou tahy. Vy nenaskakujte na to. My všichni, kdo nesouhlasíme s tím, co Česká televize, jaké dezinformace pouští do televize, vy to prostě neakceptujte, jiná rada není. Stejně to zaplatíme, to o tom žádná pochyb (pochybnost), možná až přijde jiná, nová vláda, tak to třeba změní. Jinou možnost nemáte. Lidi, místo jedničky na dálkovém ovladači si dejte tu Českou televizi někde až úplně do prkvančic, někde tam dole. Vy to zaplatíte, ale nedívejte se, a tím pádem budete v pohodě, dívejte se na jiné věci a šiřte to dál, pokud tedy máte fištrona a nějakým způsobem si ty věci umíte přežvýkat. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně Pošarová s faktickou poznámkou.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Děkuji za slovo. Já bych chtěla reagovat na pana kolegu Jakoba. Takže pro poplatky za Českou televizi a Český rozhlas už zde tedy nebude podstatný počet přijímačů, ale počet zaměstnanců, jak jste říkal, že třeba do těch pětadvaceti že by to nemuseli platit. Ale Česká televize by měla díky novele získat až o 865 milionů korun ročně navíc, Český rozhlas (o) 331 milionů korun. Když si to tedy vezmeme, tak televize hospodaří s téměř osmi miliardami korun a rozhlas více než s dvěma miliardami korun. Nově tedy dle navrhované novely mají tyto daně hradit i domácnosti, které sice nevlastní televizi ani rádio, ale používají chytrý telefon nebo tablet, počítač. Rozšíření povinnosti hradit tyto poplatky je tedy plošné a zasáhnou prakticky všechny domácnosti v České republice, které jsou již zruinovány Fialovou drahotou.

Co se týče větších firem, tak ty se musí samozřejmě připravit na výrazné zvýšení nákladů. Firmy o 250 zaměstnancích by nově měly na těchto poplatcích hradit až sedmdesátkrát více než doposud, roční poplatek za televizi a rozhlas by se u nich vyšplhal na neuvěřitelných 172 200 korun. U podniků s více než 500 zaměstnanci je to pak až stokrát více, tedy skokově na 246 000 korun. Ví to vládní poslanci nebo jim je to jedno? Je to nehorázný postup k těmto firmám za to, že zde platí daně, pojistné odvody, financují stát a vládu a zaměstnávají ještě české občany, což pomáhá ještě alespoň jakžtakž udržovat sociální smír v zemi, který Fialova vláda tedy ničí. Takže to k tomu.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Nyní vystoupí paní poslankyně Voborská Milada, připraví se paní poslankyně Peštová. Prosím.

 

Poslankyně Milada Voborská: Děkuju. Já jsem chtěla v reakci na to, co ti lidé dostanou, na pana kolegu Kuklu. Chtěla bych říct, že by se měli všichni přijít podívat do těch budov, kde lidé pracují, kde Česká televize působí, konkrétně i v Rohlíku (?), konkrétně i ve studiu Ostrava, které čeká na to, jestli vůbec bude rekonstruováno, protože ty finance v tuhle chvíli nestačí. Ty finanční náklady na technické zajištění přenosů a vůbec výroby jsou samozřejmě velké a ta studia jsou poměrně zastaralá. My jsme se tam podívat byli a doporučuju všem, aby si v době, kdy jsou dny otevřených dveří, ten čas udělali, protože konkrétně stará budova na Kavčích horách potřebuje velkou rekonstrukci a ti lidé, kteří tam pracují, zaslouží obdiv za to, že tam vydrží.

A druhá věc na pana Brázdila, vaším prostřednictvím, pokud tu je, čím déle bude stát tady před tou kamerou a mluvit na ty lidi, tím spíš pomůže umělé inteligenci, aby si něco naklíčovala a dala mu tam nějaký úplně jiný text, než tady říká. Takže já se domnívám, že každý z nás je soudný, ví, jak si ty informace má přebrat.

Česká televize i Český rozhlas patří k nejdůvěryhodnějším médiím, která tu jsou, a my budeme rádi, když to zázemí mít budou. Samozřejmě nic není definitivní. Pokud se vymění Sněmovna, vymění se vláda, může jakkoliv jinak upravit zákon nebo ho změnit. My to víme. V tuhle chvíli se domníváme, že je to dobrá volba. Ta částka není vysoká. A pokud se vám zdá nějaká vyšší částka pro firmy, tak já u těch rozhovorů s Hospodářskou komorou a se zástupci všech soukromých subjektů a právnických osob nebyla, takže určitě pro to nějaké odůvodnění je. Každopádně jsme v prvním čtení, takže věřím, že některé věci se dají upravit, pokud na to budou nějaké připomínky, které třeba nebyly reflektovány. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji, paní poslankyně. A nyní vystoupí paní poslankyně Peštová, připraví se pan poslanec Hendrych.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Teď na svoji předřečnici. Já se omlouvám, tak často se nevídáme, takže jméno nevím. Takže radši řeknu na svoji předřečnici, prostřednictvím pana předsedajícího. Víte, sedm miliard ročně není málo. To jsou velké peníze, opravdu velké peníze. Myslím si, že ani jeden z nás si to nedokážeme představit, ale opravdu jsou to velké peníze. Takové ty - vy jste tady říkal, jak jsou, jak je vyvážená, jak je, jak prostě ty její diskuze a všechny jsou v pořádku. Nechci tady citovat vaše slova, ale v každém případě, jestli pokládáte debatu, kde stojí pět proti dvěma za vyváženou, tak já tedy ne. To byla ta debata, která byla před těmi eurovolbami, nebylo to absolutně vyvážené. Jestliže jste kandidovali jako SPOLU, měli jste tam mít jednoho kandidáta, ne za každou stranu jednoho. Říkám, takže to je absolutně nevyvážené. A to tady právě citoval pan Babiš, ale já se k tomu nechci vrátit. A spousta takovýchhle debat tam probíhá a mně se to nelíbí, osobně mně se to nelíbí. Jsem plátce, platím ty poplatky, ale nelíbí se mi to.

A k panu poslanci Jakobovi, prostřednictvím pana předsedajícího, to je hezké, že tady vzýváte to, že jste se zasadili o to, aby do těch pětadvaceti, respektive do čtyřiadvaceti neplatily ty poplatky, ale to jsou právě ti, co to používají, pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího. Ti koukají na tu televizi a ti tam mají to rádio puštěné. Ti by to měli platit! Ale ne ti, co zaměstnávají těch sto a více zaměstnanců. Ty nemají čas koukat na televizi ani poslouchat rádio. A říkala jsem vám to jednoznačně. I z bezpečnostních důvodů, když tam přijde bezpečák a najde tam takovýto přístroj, okamžitě dostanou pokutu. Věřte mi. Ten provoz znám. Ty nemají čas koukat na rádio, anebo poslouchat rádio, anebo nějaký ten rozhlas původně, nebo co to je, anebo koukat na televizi. Takže věřte mi, ta vaše snaha je krásná, ale ty měly platit, tamty platit nemají.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přeji pěkný podvečer. Vyměnili jsme se v řízení schůze. Mám zde další dvě faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Igor Hendrych a potom pan poslanec Jan Berki. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Pane ministře, já rozšiřuji svůj dotaz, který jsem měl, vy jste mi na něj odpověděl. Už o tom tady mluvil můj ctěný kolega, pan poslanec Kasal. Právnické osoby jsou i nemocnice, které jsou zhusta tedy zřizovány kraji nebo obcemi nebo třeba psychiatrické nemocnice přímo státem, v podstatě fungují nebo jsou financovány na základě toho, že dostávají peníze za zdravotní výkony ze zdravotních pojišťoven a podle toho to na první pohled vypadá, že budou muset platit víc, než teď podle počtu zaměstnanců, protože těch 500 to je celkem standard, některé mají tisíc a víc, a de facto jakoby se peníze, které se budou přelívat z veřejného zdravotního pojištění, tak půjdou vlastně na televizní poplatky do České televize. Tak jenom tohle bych chtěl potvrdit, tady tuhletu teorii, kterou mám, jestli to tak je.

A netýká se to jenom nemocnic pravděpodobně, ale týká se to i pobytových služeb sociálních, domovů pro seniory, domovů se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením zpravidla, z příspěvkové organizace třeba kraje nebo obce, které de facto zase fungují z kapitoly 313 Ministerstva práce z krajských peněz, někdy z obecních peněz a tak dál. To jsou dominantní příjmy a de facto to taky vypadá, že se podle počtu zaměstnanců, některé ty domovy jsou poměrně velké, tak ta platba bude vyšší, než je doposud, která je vázaná na počet těch přijímačů. Já nevím, já jsem sám zvědav, jak dopadne nějaká ex post analýza tady v téhleté věci, určitě se o ní budeme zajímat. Ale zkuste nám k tomu něco říct. Protože tohleto jsou v podstatě veřejné peníze, které jakoby nějakým takovým průtokovým způsobem, teoreticky, ale já si myslím, že tedy hodně prakticky půjdou vlastně jako na podporu těch médií veřejné služby, abych to řekl přesně. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jan Berki. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Pane místopředsedo, děkuji. Milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi reagovat poměrně stručně na některá vystoupení. Dovolím si, vaším prostřednictvím, jako první ke kolegyni Peštové, ono by jí to bylo líto, kdybych jí neoslovil jako první. Chápu, že zřejmě za veřejné peníze považujete jen ty, které protečou státním rozpočtem, podle mě to, že jdou přímo poplatkem tomu médii veřejné službě, z toho pořád podle mě dělají veřejné peníze. Tam bych ten problém nebo ten rozdíl, nad kterým jste se rozčilovala, neviděl.

Potom ke kolegovi Juchelkovi, vaším prostřednictvím. Já - a deklaroval jsem to už předtím a pořád to deklaruji - nemám problém s tím volit tady veřejně aklamací. Já se prostě domnívám, že není žádný problém v tom, aby volič věděl, pro koho já hlasuju. A říkal jsem to už tehdy po volbách, říkám to znovu, tak jenom aby věděl, že to stále platí.

Poslední poznámky jsou k vystoupení kolegy Brázdila, vaším prostřednictvím. Jednak tedy upozorňuji, že celé zasedání je streamováno, to znamená jestli někdo je nebo není na galerii v tomto smyslu není moc podstatné, protože ten záznam je prostě veřejně dostupný. A myslím, že mnoho televizí si dělá sestřihy právě z nich. Další poznámkou je naopak - vyzývám vždycky, když tak s oblibou kouká na tu kameru, která je naproti, naopak prosím koukejte na více zdrojů. To když vám někdo říká, abyste na něco nekoukali, tak to mi přijde úplně dost zvláštní jako pokyn. Vybírejte si zdroje, prosím, aby kolega na mě nepokřikoval.

A abyste porovnávali ty zdroje, protože právě práce s informací z různých zdrojů je základem mediální gramotnosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane poslanče. Já jsem myslel, že pan poslanec s někým hovoří, pokřikoval-li na vás, tak samozřejmě na to dám větší pozor příště. Nyní pan poslanec Lubomír Wenzl, potom paní poslankyně Berenika Peštová. Obě faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Lubomír Wenzl: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já bych se chtěl zeptat pana ministra, případně někoho z dalších předkladatelů, jak bude posuzována firma, nebo respektive výše poplatku, jestliže firma bude mít 30 zaměstnanců a z toho bude 15 zaměstnanců na úvazek 0,5. To znamená fyzicky nebo fakticky to nebude úvazkově 25, aby se na ně ta povinnost vztahovala. Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. A nyní paní poslankyně Berenika Peštová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla zareagovat na pana poslance Berkiho, prostřednictvím pana předsedajícího. Já bych nebyla smutná, pane poslanče. (Se smíchem.) Já jsem zvyklá, já jsem docela otřelá, zvyklá. V každém případě já bych chtěla zareagovat na tu vaší aklamaci, co jste tady říkal, nebo když jste se tady vyjadřoval k mému kolegovi. Víte, tady jsou nějaké zvyklosti a volby jsou tajné a byly vždycky tajné. A já už do té Sněmovny chodím opravdu dlouho, ale je pravda, že jsem nebyla poslancem, ale opravdu vždycky volby byly tajné a byly... Pane poslanče, prostřednictvím pana předsedajícího, nedělejte na mě nějaké ty posuňky...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, nedělejte posunky na paní poslankyni. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: (Se smíchem.) Takže prostě byla to zvyklost a byla to daná zvyklost. A najednou ony ty volby probíhaly tajně, celou dobu probíhaly tajně, ale nevycházely tak, jak měly vycházet vám. To byl ten problém. Problém byl to, že jste si dali jedno kolo, nevyšlo to. Druhý kolo, nevyšlo to. Dokonce tam byly taky ty případy, že jste museli posílat i fotky, jak jste volili, tak to je jako demokratický. No a když to ani napotřetí nevyšlo, no tak se prostě dala ta aklamace, aby bylo vidět, kdo je kdo. Kdo jak hlasuje. A to je ten problém. To nám vadilo. Nám vadilo to, že prostě jste to měli dát rovnou aklamací a nebyl by problém. Ale ne to udělat tajně a když nám to napotřikrát nevyšlo, protože tam jste měli nějaké rebely, tak jste nám to sem dali aklamací. To je ten problém.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a nyní půjdeme na další řádně přihlášené poslankyně a poslance. Jako první vystoupí pan poslanec Ondřej Babka a připraví se pan poslanec Marek Novák. Prosím.

 

Poslanec Ondřej Babka: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já už jsem myslel, že se nedočkám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Prosím, dočkal jste se, pokračujte ve svém projevu. Já kolegy poprosím o zdrženlivost.

 

Poslanec Ondřej Babka: Já si musím trošku urovnat své podklady. Děkuji moc ještě jednou za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, my dnes už od rána projednáváme velkou mediální novelu tak, jak jí vlastně koalice nazývá, po té novele, která tady byla v tom roce loňském, která se týkala hlavně změnami v radách. A tato velká novela je spíše novelou reformy financování. Já bych tak nazval reformy financování médií veřejných služeb České televize a Českého rozhlasu, a to z toho důvodu, že její podstatou je tedy nejen navýšení toho rozhlasového a televizního poplatku a zavedení pravidelné indexace - k tomu se pak dostanu, protože to je velice, velice zajímavé téma hlavně z toho ekonomického pohledu. Současně ta novela taky zavádí povinnost odvádění poplatku nejen z televizního či rozhlasového přijímače, ale ze všech zařízení, ze kterých ten signál můžete ústy přijímat, to znamená z mobilu nebo z tabletu. Tedy z těch přístrojů, které umožňují mediální obsah přehrávat.

A tyto dvě změny jsou minimálně z pohledu nějaké široké veřejnosti asi nejvíce diskutovanými změnami v rámci projednávané novely. A jak i dnešní debata už ukázala, tak samozřejmě ani to zdanění firem té veřejné kritice z logiky věci nemůže ujít.

Původním primárním účelem dnes projednávané novely podle mě měla být - a bohužel není - již zmíněná definice veřejné služby, kterou právě Česká republika ve 21. století potřebuje. To znamená, že podle mého názoru - a bohužel k tomu nedošlo - není součástí této novely definice toho, co od médií veřejné služby ve 21. století, tedy teď a do budoucna, chceme. Nedošlo k tomu podle mě z vícero důvodů. Mě za hnutí ANO samozřejmě mrzí, že jsme vůbec k žádné debatě přizváni nebyli. Já samozřejmě chápu, že pan ministr nebo kolegové z koalice můžou argumentovat tím, že my bychom vás tady nepřesvědčili, vy máte na to jiný názor - jasně, OK, ale zrovna u definice toho, co od médií veřejné služby dneska chceme, tak tam si myslím, že bychom se nemuseli až tak úplně lišit. A proto mě to trošku mrzí, že ani v této části vy jste tady nakonec k tomu nepřistoupili, ale že ani tady jsme tu debatu nevedli. A máme víceméně konec třetího roku našich mandátů, i to vlastně, jakým způsobem vy tu novelu předkládáte, tak je to nějaký důkaz toho, že ani vy - a já se k tomu pak dostanu - nejste jednotní a ten zákon jako takový je za mě mišmaš a špatně, protože - a myslím si, že vím, kdo a co a jak tam prosazoval a že jste prostě udělali a poslali tuhletu velkou novelu, která dohromady nedává úplně smysl.

Samozřejmě, dalším účelem této novely je nějaké zabezpečení dostatku finančních prostředků - pro ale nějak definovanou veřejnou službu poskytovanou právě médii veřejné služby. A bohužel, jak už jsem zmínil, tak v průběhu času vy jste ten zákon taky nějakým způsobem představovali, tak se z této novely stal paskvil, který za mě zcela nesystematicky chce vyřešit jakoby celou řadu nějakých více či méně důležitých věcí - nebo důležitých, méně důležitých, podstatných, nepodstatných problémů či kvaziproblémů, ale jak už jsem řekl, nevytváří nějaký koherentní celek a obecně z té novely mám prostě pocit nejednotnosti.

Už to tady zmiňoval i Patrik Nacher, že - myslím si, že by i ta debata byla možná rychlejší, z naší strany vstřícnější, kdybyste přišli jenom s pouhým zvýšením poplatků, a že by ta debata byla vlastně vedena pouze jako "na co" a "kolik". A dneska tady řešíme - a podle mě zcela správně - (?) si, pane ministře, vyslechnete kritiku konkrétních částí toho zákona. A dokonce si troufám tvrdit, že opravdu po dnešní debatě i vy musíte, nejen na ministerstvu, ale i v rámci nějaké koaliční debaty, uznat, že některé věci jste absolutně jako netrefili nebo přepískli v tomto zákoně. A troufám si tvrdit, že ten zákon předtím, než bude schválen, tak i z vašich nějakých úvah, založených i na naší kritice, dojde k velké změně.

Problém samozřejmě nastal ve chvíli, kdy přesně v průběhu přípravy byly do textu zákona zapracované zájmy, ať už řady nějakých zájmových skupin, či zájmy jednotlivých poslaneckých klubů - vy jste tady přiznal, já se k tomu pak dostanu - právě třeba problém dezinformace, které tam tedy pravděpodobně chtěla vepsat Pirátská strana, ale k tomu se ještě dostanu. Ve své podstatě jste přinesli zákon, který si myslím tak, jak je napsaný, a tak, jak je nám překládaný, vůbec pro současná média, pro současnou Českou televizi a Český rozhlas, není výhodný. A kór (zvlášť) v dnešní době je skutečně mimořádně nebezpečné schvalovat novelu médií veřejné služby, která je vypracovaná takhle nekvalitně a která nestojí na žádných pevných základech a která si vybírá jenom jednotlivé složky a mění spoustu věcí. Dnešní doba je složitá, je náročná, je těžká a je složitá i pro média veřejné služby, a to si myslím, že všichni vnímáme, ale právě proto, že doba je taková, jaká je, tak musíme přece daleko opatrněji zasahovat do médií, protože obecně důvěra občanů nejen v média, nejen v veřejnoprávní nebo média veřejné služby, je dnes křehká, vidíme to dnes a denně. Když se ohlédneme do jiných zemí a sledujeme, co se právě nejen s médii veřejnými v současnosti děje - a některé příčiny aktuálně probíhající krize médií v jiných zemích jsou zřejmé, některé jiné příčiny tušíme - co však je víc než patrné, že v průběhu času klesá důvěra, nejen české veřejnosti, v práci novinářů, žurnalistů, a současně i v jejich práci a konkrétní výstupy jednotlivých zpravodajských médií. Vidíme, že lidé stále více a více hledají alternativní média, alternativní zprávy. Narůstá nám skepse samotných žurnalistů k současnému směřování zpravodajských médií. Pravidelně a výrazně vnímám i značný posun ve vnímání důvěry vůči žurnalistickým informacím i třeba od mladých lidí. A říkám to jenom proto, protože při každém jednom zásahu do médií z naší strany, tedy ze strany politiků, musí platit zásada, že "dvakrát měř a jednou řež", protože u médií veřejné služby je to ještě o to viditelnější a o to složitější.

Samozřejmě, že aktuálně projednávaná novela, pokud ji schválíte, tak dočasně finančně médiím, České televizi a Českému rozhlasu, pomůže, ale podle mě jim z dlouhodobého hlediska může udělat medvědí službu. A jak jsem právě naznačoval před chvílí, tak opravdu není žádná doba pro nějaké sociologické pokusy s médii veřejné služby, protože - a vidíme to - očividně jste k tomu přistoupili tak, že tady někoho něco napadlo a řekli jste si: jo, tak to do toho zákona dáme, protože tomu druhému tam dáme zase něco jiného.

Česká televize ráda, samozřejmě - a zcela po právu se pyšní svojí důvěryhodností u české populace. Já jsem za to rád, ale musíme se i podívat na druhou stranu toho žebříčku, na média, která česká společnost pokládá právě i za nejméně důvěryhodná. Dle Reuters Institute for the Studies of Journalism České televizi nedůvěřuje nejvíce české populace po bulvárním Blesku a TV Nova, a to je pro médium veřejné služby tristní výsledek, protože oni by samozřejmě měli nějak ze své podstaty informovat nejkonzervativněji, nějakým způsobem, který právě vyhovuje jakoby celé společnosti. Já chápu, že je super, že jí polovina, více než polovina třeba společnosti důvěřuje, ale přece špatně, že i více než polovina - nebo nějaká velká část společnosti nedůvěřuje, že vlastně bychom se měli spíš pohybovat na nějaké škále, že to hodnotí tak, že jim je to třeba buď jedno, nebo že to vnímají nějakým způsobem jako neutrálně, ale my se tady pohybujeme bohužel, bohužel ve dvou extrémech. A proto znovu opakuji některé sociologické experimenty, které dnes v tom zákoně dneska představujete, tak si myslím, že na ně není úplně vhodná doba.

To, v čem ta projednávaná novela zcela jistě selhává, je jasná deklarace toho, co veřejná služba pro 20. století je - anebo není. A už tady bylo taky několikrát řečeno, měl by to být, zrovna toto, nějaký ideologický základ novely o České televize a Českém rozhlase. Naopak vaše logika toho, že nejdřív definujete objem finančních prostředků pro média ve veřejné služby, a až potom následně od nich očekáváte určitou službu, která je - nebo která bude definována prostřednictvím nějakého obskurního memoranda, tak je podle mě úplně chybná, že bychom měli kroky, tyto dva kroky, obrátit.

To znamená, nejdřív jsme si měli definovat, co od těch médií chceme, a teprve až potom zjistit, kolik to stojí a kolik na to dáme peněz.

Já bych tady v tuhle chvíli možná citoval z dopisu, který zaslali některé - Asociace provozovatelů soukromého vysílání, Media Marketing Services, FTV Prima - komerční televize, které vyslovily 23. května 2024 kategorický nesouhlas s návrhem. Dle jejich názoru to hrubě odporuje právu EU. Tak, jak byl předložený Ministerstvem kultury, není výsledkem odborné debaty se zástupci privátních médií.

Proč jsem se vlastně k tomuto dopisu chtěl dostat, je jeho druhá část, kde si dovoluji důrazně upozornit, že současný návrh novely zákona tím, že v něm absentuje co nejpřesnější vymezení veřejné služby a jejích úkolů, porušuje právo EU. Dále argumentují, proč tomu tak je. Dovolujeme si zopakovat, že nadále setrváváme na našem názoru, že nejprve musí dojít k řádnému a co nejpřesnějšímu zákonnému vymezení veřejné služby a následně k bližšímu vymezení formu dokumentu, a tak dále a tak dále. To znamená, jenom jsem tím chtěl potvrdit ta slova, která jsem před chvílí řekl, že kroky, které jste udělali, měly být opačně. To znamená, nejdříve si definovat, co a jak, a potom teprve jakým způsobem a kolik za to budeme platit.

Ostatně tady s tím souhlasí i Legislativní rada vlády, která zdůrazňuje, že v závěrečné zprávě hodnocení dopadů regulace chybějí relevantní ekonomické údaje, a to zejména existence nákladů České televize a Českého rozhlasu v porovnání s výnosy z koncesionářských poplatků a výnosů z povoleného obsahu reklamy. Chybí také definice toho proč a v čem je současné financování nedostatečné, tedy jaký rozsah financování je třeba, aby bylo možné plnit veřejnoprávní funkci těchto médií.

To je za mě zcela zásadní. To primárně v té souvislosti, že například rozsah vysílání České televize se za poslední roky zcela zásadně změnil a navýšil a toto rozhodnutí nevycházelo z nějaké definice toho, co veřejná služba je, ale bylo to v podstatě, řekl bych, čistě o rozhodnutí managementu České televize nebo Českého rozhlasu. To znamená, vůbec nechci rozporovat existenci a důležitost všech těch programů, které vznikly během těch let, jako je ČT24, ČT sport, ČT art, ČT Déčko či v minulosti ČT3, nebo naopak všechny regionální stanice, Radiožurnál nebo další specificky motivované.

Jenom chci říct, že ani zákonodárce, ani nikdo jiný to nedefinoval. To znamená, bylo to opravdu autonomní rozhodnutí managementu toho nebo onoho média, jakým způsobem chce postupovat. S tím souvisí i online služby těchto médií, souvisí s tím zřízení serverů iRozhlas, iVysílání a tak dále. Říkám, nerozporuji jejich existenci, jenom nikde není napsané, že to ta média musí dělat.

Takže my vlastně teď hledáme finanční prostředky pro to, abychom plnili tu veřejnoprávní službu, kterou ale nastavily managementy těch médií. Takže místo toho, abychom nejdříve definovali, co je veřejná služba, následně pak na základě nějaké ekonomické analýzy vyčíslili náklady námi definované veřejné služby a potom na základě těchto analýz jsme stanovili výši koncesionářských poplatků, tak raději navyšujeme rozpočty bez ohledu na to, jakou veřejnou službu chceme, jakou požadujeme, jestli ji máme definovanou, nebo ne.

Jak jsem tady řekl, tak v rámci této logiky by se managementy těch médií ad absurdum mohly rozhodnout, že vytvoří 20 nových stanic a následně deklarovat, že pro tento objem televizní výroby nebo rozhlasové výroby nemají dostatek peněz a že ty peníze se tam tedy musí nalít. To opravdu není namířeno ani proti České televizi, ani proti rozhlasu. Jenom se snažím argumentovat tou logikou, jakým způsobem bychom měli postupovat a nepostupujeme, nebo vy byste měli postupovat a nepostupujete.

OK, pojďme se podívat na nějaká konkrétní čísla, která nám v rámci projednávané novely pan ministr připravil. Velká mediální novela má zvýšit tedy poplatek za Českou televizi a Český rozhlas a zároveň má zvýšit i počet koncesionářů. Nově bude nastavena výše televizního poplatku na 150 korun pro Českou televizi a na 55 korun pro Český rozhlas. To představuje tedy navýšení televizního poplatku o 15 korun a rozhlasového poplatku o 10 korun.

Celkové meziroční navýšení rozpočtu České televize odhaduje tedy ministerstvo ze zhruba 8 miliard o 865 milionů korun a u Českého rozhlasu z 2,4 miliardy o 331 milionů. Z těchto čísel vycházím z důvodové zprávy. Nicméně si můžeme z veřejných zdrojů dohledat, že ne všichni tady s těmito odhady souzní a že se třeba může jednat ve výsledku i o dvojnásobné navýšení a tyto odhady se značně liší.

Co novela přináší, je také to, že se rozšiřuje počet domácností, které budou muset platit koncesionářské poplatky. Podle předložené novely se televizní a rozhlasový poplatek bude týkat taktéž domácností, které, jak už jsem říkal, vlastní jakékoliv zařízení, na kterém bude možné sledovat televizní či rozhlasové vysílání, tedy primárně tablety a mobily. Ve své podstatě tedy povinnost platit televizní poplatek se výrazně rozšíří a už vůbec nebude spojena s tím, zda se v dané domácnosti aktivně sleduje Česká televize, či se aktivně poslouchá Český rozhlas, nebo zdali vůbec nějaká televize v dané domácnosti existuje.

Tady bych se chtěl ještě zastavit. Myslím si, že to je věc, která z vaší strany byla absolutně nezvládnutá, a to je vlastně komunikace toho zákona. Myslím si, že to musíte uznat i vy, že prostě tohle jste nezvládli. Vy jste za mě i možná až zbytečně lidi vyděsili tím, že budou platit z každého jednoho telefonu, který vlastní. Je to zase jenom ukázka toho, jakým způsobem k té přípravě a k té komunikaci zákonů přistupujete. Já samozřejmě bych z toho mohl mít jako opoziční politik radost, ale věřte mi, že nemám.

Například ředitel mediální skupiny Prima Marek Singer hovoří o tom, že navýšení rozpočtu České televize dle jejich propočtu - už jsem to zmiňoval - nebude právě zhruba o 900 milionů korun, které uvádí důvodová zpráva, ale bude až někde na úrovni 1,5 až 2 miliardy korun. To samozřejmě ještě nemluvím o pravidelné valorizaci poplatků, ke které se také dostanu časem.

Musíme si uvědomit, že nejenže nalijeme ty peníze do médií veřejné služby, do té České televize nebo Českého rozhlasu, že to neznamená, že oni najednou budou s těmi penězi disponovat, ale samozřejmě to má velké dopady na celý mediální trh a na celý ten duální systém. Proto je podle mého názoru velice důležité právě i s těmito hráči na trhu komunikovat a mít to vykomunikované, což se vám podle mě také úplně nepodařilo.

Předešlé vedení České televize deklarovalo, tehdejší ředitel Dvořák, že potřebuje přidat ročně nebo že mu v rozpočtu chybí cirka 300 až 500 milionů korun. Samozřejmě to navýšení - už to tady také bylo několikrát zmíněno - dává jistou logiku. Ostatně jediným a hlavním argumentem k navýšení poplatku, který je právě možné vyčíst z vaší důvodové zprávy a v rámci mediální diskuze, je právě ztráta kupní síly toho poplatku. Cenová hladina vzrostla o 67 % od posledního navýšení a k tomu poslednímu zvyšování došlo v případě České televize v roce 2008, v případě rozhlasu v roce 2005. Jenže samotná ztráta reálné hodnoty televizního poplatku, i když je bezpochyby významná, určitě nemá být jediným důvodem k jeho růstu.

Ten problém je, že kvalitní i kvantitativní ukazatelé České televize, které jsme všichni schopni nějak vyčíst z výročních zpráv České televize a které jste tady dneska ukazoval, neindikují výrazný nedostatek finančních prostředků. Současná výše poplatku nepředstavuje a nevede podle aktuálně tržního podílu České televize k nějakému snížení zájmu diváků o veřejnoprávní vysílání. A to je taky určitě jako jeden z hlavních ukazatelů, který by nás měl zajímat, a to je ta popularita České televize mezi diváky. Vy jste tady zmiňoval například slovenskou televizi, která se samozřejmě v porovnání s popularitou České televize nedá srovnávat. Česká televize, jak už tady bylo taky řečeno, více než důstojně dokáže konkurovat vysílatelům ze soukromého sektoru.

Podle údajů z výroční zprávy z roku 2023 dosáhla Česká televize v roce 2023 téměř 30% podílu sledovanosti ve skupině diváků starších 15 let a stala se tak již šestkrát za sebou nejvyhledávanějším vysílatelem na televizním trhu. Takže my vlastně, abychom si to uvědomili, my jakoby nezachraňujeme nějakého otloukánka na televizním trhu, ale naopak lídra televizního trhu u nás v České republice. Tak jenom abychom si ujasnili i tyto věci. K tomuto umístění došlo i přes snížení počtu programů a ukončení vysílání ČT3 na konci roku 2022. V hlavním vysílacím čase, který definujeme mezi devatenáctou a dvaadvacátou hodinou, dosáhla skupina České televize podílu na publiku 30,2 %. Hlavní stanice veřejnoprávního vysílatele ČT1 dlouhodobě reprezentuje druhý nejsledovanější program na českém trhu. V roce 2023 Česká televize odvysílala prvních šest vůbec nejsledovanějších pořadů roku. Z třicítky nejsledovanějších pořadů bylo celých 29 odvysíláno na programech vysílatele veřejné služby.

Tak to jsem jenom vyjmenoval pár úspěchů České televize, které uvádím z oficiálních materiálů, které máme nejen na výboru pro mediální záležitosti. A co tím chci říct? Současná fixní výše poplatku zjevně nevytváří problém, který by byl nějakým způsobem patrný ve snížení diváckého zájmu o vysílání České televize, a už vůbec tedy nevytváří nějakou nedostatečnou konkurenceschopnost vůči soukromým vysílatelům. Takže nedostatečný zájem tedy asi zjevně není důvodem k navýšení poplatků. To znamená, není to náš primární cíl udělat z otloukánka hegemona, aby Česká televize mohla do své činnosti investovat více, a tedy získat více diváků. Tohle asi není ta správná veličina, kvůli které bychom museli navyšovat koncesionářský poplatek.

Tak zkusíme najít nějaký jiný v těch výročních zprávách České televizi. A můžeme to zkusit třeba dle počtu odvysílaných pořadů a počtu hodin ukončené výroby pořadů, protože v tom se tam možná taky může projevit ta deklarovaná podfinancovanost ČT. Jenže ono asi ne, protože z informací z dostupných výročních zpráv taktéž neindikují nedostatek finančních prostředků v rozpočtu České televize, a to proto, že počet hodin ukončené výroby se dlouhodobě navyšuje. Meziročně došlo v roce 2022 k navýšení o více než tisíc vysílacích hodin na celkovou hodnotu 20,4 tisíc (?) hodin ukončené výroby. Stejně tak postupně dochází dlouhodobě k významnému nárůstu počtu odvysílaných hodin pořadů Českou televizí na celkovou hodnotu téměř 53 000 hodin.

Ano, na konci roku 2002 (?) došlo k mírnému útlumu, protože došlo k ukončení vysílání ČT3, což samozřejmě ovlivní vývoj počtu odvysílaných hodin, ale na objem ukončené výroby pořadů to meziročně nebude mít zásadní vliv. Samozřejmě ten program ČT3 vznikl v souvislosti s bezprecedentní covidovou pandemií jako dočasná stanice. Vzhledem k té mimořádné události jsme si určitě nejen my její vznik pochvalovali. Tedy ve svém důsledku ani informace o objemu vyrobených a odvysílaných programů ČT neindikují, že je nějak nevyhnutelné dramaticky navyšovat rozpočet. Samozřejmě je to jako dané. Nicméně ta čísla to neindikují. Takže se nám nedostatek finančních prostředků neprojevuje na divácké popularitě České televize, neprojevuje se na počtu vyrobených a odvysílaných hodin.

Tak se zkusíme podívat třeba na odměny a na počet zaměstnanců ČT. Tady to taky úplně nevypadá, protože z pohledu počtu zaměstnanců nedochází v čase k žádnému významnému propouštění, a to i navzdory postupné digitalizaci. Průměrná hrubá mzda v České televizi dle posledních dostupných informací z roku 2022 byla 49 219 korun, a to odpovídá úrovni měsíční mzdy v Praze a o docela slušných 9 000 korun to přesahuje průměrnou mzdu v České republice. Zároveň v rámci kvalifikační struktury zaměstnanců České televize tvoří zhruba 64 (%?) jednotlivců se základním vzděláním, výučním listem nebo středoškolským vzděláním. Tedy i z tohoto pohledu jsou zaměstnanci odměňováni nadstandardně, když vezmete, že vlastně dvě třetiny lidí jsou tedy se základním, výučním a středoškolským vzděláním. Nemluvě o tom, a už to tady zmiňoval taky někdo z mých kolegů, že není žádným veřejným tajemstvím, že jistá část těch nadstandardně odměňovaných zaměstnanců České televize je odměňována prostřednictvím faktur. Určitě, samozřejmě. Protože i v rámci Českého rozhlasu i České televize se setkávám s nějakými lidmi, takže víme, pane ministře, že i tam mají problém na některých pozicích s malými výplatami. Některé profese prostě jsou podfinancované. A já doufám, že ve chvíli, kdy se vám ten rozpočet podaří navýšit, že se to aspoň projeví v tom, že opravdu ty profese, které jsou v České televizi a v Českém rozhlase dlouhodobě podfinancované, tak že se ty peníze, které ty instituce dostanou navíc, že se to aspoň projeví v tom, aby ty prostředky navíc dostali právě tito lidé.

Opakovaně jsem tady narazil na problém, který definovala i Legislativní rada vlády. V materiálech Ministerstva kultury zcela zásadně chybí analýza toho, v čem - v čem - je současné financování České televize tak nedostatečné, že musí docházet k navyšování poplatků a k dramatickému navyšování okruhu poplatníků. My to možná víme z nějakých veřejných vyjádření nebo z nějakých prezentací toho či onoho pánů ředitelů. Ale proč to proboha není v těch důvodových zprávách nebo v nějakých analýzách? Vy tady prostě předkládáte velkou novelu, kterou měníte jako x věcí, ale nejste schopní tam dodat nějakou analýzu toho, proč vlastně má k tomu razantnímu navýšení rozpočtů dojít.

A já už jsem tady říkal, já jako rozumím ztrátě kupní síly televizního poplatku. Ten argument je relevantní. Ale je taky zřejmé, že aktuální reálná hodnota televizního poplatku nevyžaduje tak drastické navýšení, nebo drastické, tak velké navýšení, jako je obsaženo v novele zákona. A my tady musíme diskutovat o efektivitě získaných poplatků. Už jsem to tady vlastně zmiňoval i včera, když jsme se bavili o fondu audiovize. Přece my jako zákonodárci musíme zajistit, aby každý investovaný veřejný prostředek přinášel co největší přidanou hodnotu, protože jinak samozřejmě riskujeme to, že budeme plýtvat zdroji, které by mohly být využity mnohem efektivněji a jinde, a říkal jsem to tady včera, které i v rezortu kultury chybí skoro v každé kapitole.

Tak. Dostáváme se pro mě z ekonomického hlediska k nejdůležitější pasáži. A myslím si, že to je věc, kterou budu chtít změnit v rámci druhého čtení. To je ta již zmiňovaná indexace, kterou tady už zmiňoval kolega Lacina. Tady zase předpokládám, protože on tady zmiňoval, že je to za něj jedna z nejdůležitějších pasáží toho zákona, tak pro mě je jedna z těch nejproblematičtějších. A vysvětlím hned proč.

V té původní verzi totiž ani nebyla, pokud se nepletu, vy jste v té původní verzi, kterou jste prezentovali, tak jste zvyšovali ten poplatek o nějakých 10 korun, ještě víc, ale nebyla tam ta indexace, takže ta se tam dostala asi až později. Takže indexace, myslím si, že se to málo diskutuje, málo se to dává najevo, že tam tahleta věc je, protože v následujících letech by poplatky mohla zvyšovat vláda, vláda svým nařízením, a to v případě, kdy od poslední změny poplatků překročila míra inflace 6 %. (Ministr mluví od stolku zpravodajů na řečníka.) Kdy?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane ministře, prosím, reagujte přes mikrofon. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Ondřej Babka: To znamená, že vzhledem k tomu, že, a zkusím to vysvětlit, že Česká národní banka cíluje míru inflace na zhruba 2 %, tak, a já už jsem vás, pane ministře, i na toto interpeloval, tak jestli po mé interpelaci došlo ke změně, tak se omlouvám, že jsem to zapomněl si tady zapsat, nicméně podle mě se nezměnila ta procenta. To znamená, že pokud cílujeme inflaci na zhruba 2 %, tak kumulovaná inflace 6 % znamená, že k valorizaci tohoto poplatku bude docházet v pravidelných intervalech dvou až tří let s tím, že tedy se do televizního poplatku plně promítne nárůst cen spotřebitelského koše. To znamená, že navyšování rozpočtu, a teď zase řeknu kupříkladu České televize, bude tedy o 6 % každé tři roky, to znamená o dalších půl miliardy korun, každé dva až tři roky. A to v situaci, kdy tedy ČT z pohledu kvality i kvantity vyrobeného obsahu, jak jsem tady zmiňoval, funguje dobře a k poslednímu navýšení těch televizních poplatků došlo v roce 2008. To znamená, že my tady vlastně opravdu schválíme něco, kdy se nám může stát, že co každé dva až tři roky, a to je 6 % ze 150 korun, když to rychle spočtu, je 9 korun, takže by to bylo 159 za dva roky, za další dva roky 6 % ze 159 korun, takže zase o nějakých 11 korun, takže třeba 170 korun. To znamená, že opravdu by docházelo jako k výraznému, k výraznému navyšování rozpočtu těch veřejnoprávních médií. A nemyslím si vůbec, protože ve chvíli, kdy komerční média mají problém s tímto navýšením, nevím, jestli si to uvědomovaly, že by jakoby souhlasily, že každé dva roky dojde k velkému rozkolísání toho trhu. Protože prostě půl miliardy, který vám každé dva roky se objeví na tom trhu, je prostě velký zásah.

Jak už jsem říkal, je zřejmé, že ta celková kupní síla televizního poplatku se v čase výrazně snížila. Jenže samotná ztráta jeho reálné hodnoty nepůsobí jako dostatečný argument k tomu meziročnímu navýšení příjmů z televizního poplatku z úrovně necelých 6 miliard korun až o téměř miliardu s pravidelným navyšováním každé dva až tři roky zhruba o půl miliardy korun. To si myslím, že prostě je přehnané. Vzhledem k tomu, že televizní poplatek je ze své podstaty veřejným příjmem, je právě potřeba sledovat i ta efektivita jeho vynakládání a z pohledu reálného vývoje ukazatelů i o kvantitě a kvalitě vysílání České televize neobsahují dokumenty zpracované ČT dostatečné argumenty zdůvodňující toto navýšení poplatků až o čtvrtinu. Tady se zase dostávám k tomu, že prostě ta analýza, ta analýza v tom materiálu chybí.

Ještě co se té indexace týče, tak mně přijde docela zajímavé, že Česká televize se stává, nebo Česká televize i Český rozhlas se de facto stávají prvními státními nebo veřejnoprávními institucemi, které mají, a to si myslím, že je důležité, že jsou opravdu první, které budou mít plně garantovanou ochranu před inflací. Nevím, jestli si to, kolegové, uvědomujete, ale opravdu se ptám, z jakého důvodu? Protože tu pojistku nemáme nikde, nemáme jí, nevím, například u ŘSD, nemáme ji prostě u vysokých škol, nemáme jí prostě u soudů. Ještě víc mě to jako šokuje ve chvíli, kdy se tady mluví prostě o konsolidaci veřejných financí, že prostě Ministerstvo financí třeba nedokázalo vysvětlit v tomto případě, že opravdu se z pohledu toho, že vlastně dáme nějakou garanci, plně garantovanou ochranu před inflací těmto institucím, takže opravdu otevíráme Pandořinu skříňku, kdy prostě další instituce zcela z logiky věci mohou požadovat tu garanci obdobnou.

A já tady ještě mám odkaz na Legislativní radu vlády, která to podle mě taky zmiňuje. Ano. Tady v bodě pět tedy cituji: Členové legislativní rady vlády nejsou jednotní v tom, zda z hlediska ústavního práva je v pořádku, aby v případě šestiprocentní inflace docházelo ke zvýšení měsíční výše rozhlasového poplatku a měsíční výše televizního poplatku o 6 % cestou nařízení vlády. V příloze ke stanovisku Legislativní rady je proto navržen podobný mechanismus a tak dále a tak dále. Takže nejen samozřejmě to rozhodnutí vlády, ale vůbec ta plně garantovaná ochrana před inflací každé dva až tři roky mi prostě přijde přehnaná.

Tak a dostáváme se k těm firmám, které si nově podle nového zákona, podle zákona, který jste sem předložili, tak si za Českou televizi a Český rozhlas docela slušně připlatí. V případě firmy s více než 500 zaměstnanci to bude dokonce tedy stonásobek výše poplatku pro domácnost. A už to tady několikrát bylo zmíněno, zcela bez ohledu na to, zda samotní zaměstnanci vůbec ve svém pracovním čase mají tu možnost sledovat Českou televizi či poslouchat Český rozhlas. Já jsem se díval do té důvodové zprávy, tam to opravdu není nějakým způsobem nijak vysvětleno. Jediné, a už jsem to tady taky několikrát říkal, jediné, co tady zaznělo dnes, proč prostě uvalujete takovouto daň na firmy? Zaznělo to tady z úst kolegy Laciny, že to je tedy společenská odpovědnost těch firem a že mají ty obrovské zisky. Říkal to tady na příkladu ČEZu, a že prostě tedy jejich společenská odpovědnost se podílet na chodu veřejnoprávních médií.

Podle Svazu průmyslu a dopravy se to většině z nich samozřejmě nelíbí. A jak je to předloženo v té vládní novele, tak s tím nesouhlasí. Nerozumí tomu, proč by měli platit za tu televizi, když ji nevyužívají a když jejich zaměstnanci už navíc platí tedy za ty domácí přístroje. Zmiňovala to tady kolegyně Berenika Peštová, která si myslí, že tam v tomto případě jde o dvojí zdanění. Za mě je to taky nelogické a nesystémové. Už jsem to tady říkal, nebo uváděl jsem tady ten výpočet, že vlastně pro ty největší firmy je to tedy částka 180 000 ročně. Mám tady opět právě ten dopis Svazu průmyslu a dopravy České republiky. Dovolím si citovat jen zkrácené pasáže. "Navrhovaná novela přináší řadu velmi negativních dopadů na firmy, jež jsme společně s MK ČR mohli včas eliminovat tak, aby byl navržený systém koncesionářských poplatků pro firmy spravedlivý a přijatelný. Takový návrh ministerstva jednoduše ale není, takže je v navrhované podobě pro nás zcela nepřijatelný." Takže Svaz průmyslu a dopravy v dopise z 8. července tvrdí, že samozřejmě je to zcela nepřijatelné.

"Musíme konstatovat, že dobrá praxe, na kterou jsme v České republice v tomto ohledu zvyklí, byla v případě projednávání výše uvedené novely zcela popřena. Ministerstvo nedalo v rámci přípravy této novely žádný prostor pro diskusi i přesto, že podle průzkumu mezi našimi členskými firmami u nich dojde k navýšení poplatku o stovky, či dokonce tisíc procent. To se navíc má stát i v situacích, kdy firmy dané služby nekonzumují, či dokonce ani nemají takové množství relevantních zařízení. Navržený systém paušálních plateb podle počtu zaměstnanců společně s neodůvodněným vyjmutím firem do 24 zaměstnanců z povinnosti poplatky (?) je z našeho pohledu velmi špatným řešením." Citoval jsem z toho dopisu Svazu průmyslu a dopravy.

Já jsem to tady zmiňoval. Prostě v současné době je to opravdu nelogické i vyjímat ty malé firmy do 24 zaměstnanců, když jsou to právě ti, kteří tedy tu službu konzumují. Já jako chápu, že jste to tam zvolili z nějakého jako, abyste tedy aspoň dali úlevu těm malým firmám. Ale prostě jde to úplně prostě proti té logice toho, že právě ty hotely, které ty televize mají a budou mít do 24 zaměstnanců, tak prostě budou úplně vyjmuty z toho, že ten poplatek platí. Jde úplně proti logice, že z toho bude vyjmuta - nebo nejde, já jsem, zrovna jsem si vzpomněl, když jsem tady mluvil o tom covidu, že ten starý zákon je napsaný tak, že když jsme chtěli ulevit právě těm zavřeným hoteliérům, já jsem, měl jsem na to tenkrát napsanou rychlou novelu a bohužel to nepodařilo projednat, protože ten mechanismus je v současné době nastaven tak složitě, že prostě jim nemohlo být odpuštěno.

Ty hotely, které byly zavřené za covidu, ale měly ty přístroje, tak prostě musely odvádět koncesionářský poplatek. Tak jenom tady chci zase ukázat tu absurditu toho, že vy vlastně ty malé firmy do 25 zaměstnanců, které ale ty televize používají úplně jednoznačně, tak vy je z toho prostě vyjímáte, a naopak opravdu zdaňujete ty velké firmy, které s tím, jestli koukají, nebo nekoukají na televizi nebo poslouchají rozhlas, nemají vůbec nic společného.

Já budu citovat dál: "Veřejnoprávní média nepředstavila žádná úsporná opatření na jejich straně. Ministerstvo si je vědomo neschopnosti vybírat poplatky od odpovědných subjektů efektivně. Namísto toho, aby se snažilo tento stav změnit, nespravedlivě navrhuje rozšířit okruh poplatníků a zvýšit poplatky. Negativní stanovisko k tomuto návrhu vydaly i pracovní komise LRV či komise pro hodnocení dopadů legislativy RIA. Ministerstvo tato stanoviska ignoruje a posouvá návrh v legislativním procesu dále." No, samozřejmě ho posouváte dále, protože nestíháte, když chcete, aby začal platit od 1. 1. 2025. Mě to mrzí, protože, jak jsem říkal, i kdybychom se od začátku bavili i třeba jenom o tom, co vlastně od médií veřejné služby chceme, že bychom se mohli posunout rychleji nebo že bychom tu novelu mohli projednávat za úplně jiných podmínek.

Co se týče ještě těch firem, tak tam je důležitý point i od Legislativní rady vlády, která doporučuje vládě nahradit ten ukazatel počtu zaměstnanců ukazatelem skutečnosti, v jaké je poplatník kategorii z hlediska počtu zaměstnanců - to bude zapracováno. A pokud by k takovému nahrazení nedošlo, tak by byli právě ti správci poplatků zavaleni oznámeními o změně počtu zaměstnanců - a s tím se nedá souhlasit. Pan ministr tady kýve, že tato připomínka LRV byla zapracována, nicméně ta nelogičnost a nesystémovost mi prostě z toho zrovna v tomto případě opět zase úplně čiší. Já už jsem to tady několikrát vysvětloval.

Musím se samozřejmě ještě pozastavit u rozšíření počtu poplatníků o domácnosti s přístupem k internetovému připojení, tedy, jak už bylo zmíněno, de facto k tomu zpoplatnění tabletů a smartphonů. Tímto krokem se opravdu ten televizní poplatek stává daní z domácnosti, což je za mě zcela chybný přístup a úplně nerozumím tomu, proč bych měl platit za smartphone, když ho nemám primárně k tomu, abych sledoval veřejnoprávní vysílání. V tomhletom mi opravdu přijde ten současný stav daleko lepší a logičtější. Já si úplně nedovedu představit, že by teď... No, i když to možná nastane, že se budou nové pořady a filmy točit ve formátu na iPhone. Myslím si ale, že bohužel opět tímto krokem vystavujete ta média tomu, že ztratí důvěru u části té mladé generace, která to prostě nepochopí, proč by vlastně za ten telefon měli platit. A i proto, že to podle mě od začátku špatně komunikujete. Ale to už jsem tady zmiňoval.

Česká televize i Český rozhlas budou mít právo požadovat údaje o zákaznicích od poskytovatelů připojení k internetu. A tady opět si dovolím upozornit, že to právo na soukromí zase pro vás není vůbec podstatné. Budete to dávat pryč. Předpokládám ale, že po nějaké veřejné kritice, protože jinak to v tom původním návrhu bylo. A jestli aspoň toto odstraníte, bude jedině dobře. Nicméně opět zase vyvstane ten problém, jakým způsobem to ČT a ČRo budou vymáhat, když k těm datům nebudou mít přístup. Takže to určitě jsou věci, které nebyly dotažené. A jak jsem říkal, dali jste do toho zákona každý, co vás napadlo, a vůbec jste nemysleli na to, jakým způsobem to vypadá dohromady.

To, že tyto poplatky by měly být spravovány spíše jako daně podle daňového řádu, už tady taky zaznělo, i to, jakým způsobem bychom přistupovali k tomu my, že i tím, že by vlastně byla ta média veřejné služby financována z veřejného rozpočtu, a samozřejmě ten způsob, jakým by byla možnost ochránit je od politického rozhodování nebo od každoročního politického rozhodování na výši rozpočtu, těch způsobů je více. Země, ve kterých to takovýmhle způsobem v Evropě funguje, už tady taky byly zmiňovány, takže já to už tady nemusím zmiňovat.

Jenom co určitě zmíním, je to, že zcela odmítám tu premisu, že jde o model, který by nějakým způsobem měl ohrozit svobodu médií veřejné služby. Myslím si, že stále více zemí financuje veřejnoprávní média primárně ze státního rozpočtu a že to opravdu, ať už to bere forma daně, kdy je ta sazba nějakým způsobem stanovena vůči dani z příjmů fyzických nebo právnických osob, nebo nějaké konkrétní nastavení daňové sazby nebo zase nějaké osvobození, tak samozřejmě ty možnosti tady jsou. Tenhleten model samozřejmě, a to si myslím, že to taky dost ukazuje na ten přežitek toho, proč řada zemí od těch koncesionářských poplatků ustupuje, a to je ta administrativní zátěž s tím spojená. My jsme měli i několik jednání s řediteli těchto institucí a potvrzují to, že náročnost toho výběru, náročnost těch upomínek, to, že rozesíláte poštovní dopisy a tak dále a vybíráte poplatek od 3,5 milionu lidí nebo 3,5 milionu domácností, je prostě z logiky věci zcela náročná. Česká televize a Český rozhlas musí každoročně vynakládat značné finanční prostředky na vymáhání těch nezaplacených poplatků od domácností. A tady určitě chci pochválit Českou televizi i Český rozhlas, že v rámci toho každoročního vymáhání poplatků od těch neplatičů, tak samozřejmě v tomhletom jsou obě ty instituce úspěšné. Ale opět zdůrazňuji, že to stojí nemalé finanční prostředky, které by samozřejmě tím, že by ten model financování vypadal jinak, by se ušetřily. (Dostává a děkuje za vodu od poslankyně Pastuchové.)

Tak já to asi nějakým způsobem zkrátím, nicméně musím upozornit ohledně financování ještě na jednu připomínku a ta je docela zajímavá, zmiňuje ji právě i LRV, kdy podle tohoto nového návrhu Ministerstvo kultury navrhuje, aby ČT měla povinnost každé čtvrtletí převádět 25 % výnosů ze sponzorování programů a pořadů Státnímu fondu kultury České republiky. A právě tam upozorňuje na to, že to moc nedává logiku ve chvíli, kdy argumentujeme tím, že potřebujeme navýšit počet finančních prostředků v dané instituci, abychom jí ještě určovali, že část peněz, které ona sama je schopna vydělat, tak aby posílala do Státního fondu kultury. Takže se ptám - a ta debata tady byla i včera ohledně Státního fondu audiovize, kolega tady zmiňoval i Státní fond kultury, že by nějakým způsobem mělo dojít ke zcela logické transformaci těchto dvou fondů.

Já dám ještě jeden příklad. Když jsem si tenhleten návrh přečetl, tak jsem se právě podíval na projekty, které Státní fond kultury vyplatil v tomto roce, a je docela zajímavé, že žadatelem o ten grant ze Státního fondu kultury může být například i Český rozhlas. Takže vlastně opět se dostáváme zpátky k tomu, že Česká televize vydělá na reklamě nějaké peníze, čtvrtinu z nich odešle do Státního fondu kultury a ve Státním fondu kultury si o tyto peníze zažádá Český rozhlas. Takže vlastně jakoby docela nelogická konstrukce, jakým způsobem pracujeme s veřejnými finančními prostředky.

Co si myslím, že je důležité, je povinná notifikace směrem k Evropské unii, to tady vůbec nebylo ještě dneska řečeno. Myslím, že jste se k tomu, pane ministře, žádným způsobem nevyjadřoval. Protože my nevíme, jestli byla v této věci nějakým způsobem konzultována s Evropskou komisí, nakolik jsou naplněny podmínky povinné notifikace, zejména podmínka zvýšení rozpočtu povoleného režimu podpor přesahujících právě 20 %.

Tak tam je to vlastně důležité, protože si dovedu představit, že ve chvíli, kdy byste tu notifikaci neměl, tak jakým způsobem by docházelo k vrácení těch jednotlivých poplatků domácnostem? Takže jenom, jak to tedy, pane ministře, je s tou notifikací Evropské komise, jestli bude, či nebude potřeba.

Za zcela obskurní považuju opravdu návrh, aby ministr kultury společně s generálním ředitelem České televize a Českého rozhlasu uzavírali to memorandum o naplňování veřejné služby v oblasti televizního, respektive rozhlasového vysílání. Opravdu mi to přijde jako neakceptovatelné, protože tady aby ten pojem veřejná služba byl vytvářen a pak ještě politicky dotvářen na základě nějakého jako nestandardního memoranda. A zde se opět vracím jakoby na úvod svého projevu, když jsem diskutoval to, že ta definice, co to je veřejná služba a co chceme od médií veřejné služby, prostě má být součástí tohoto zákona a ne, aby to určoval ředitel té instituce.

A ještě mě tam napadá další věc, protože vy tam máte napsáno, že to navrhne ředitel, schválí mu to rada a vy to podepisujete, a že neplnění toho memoranda, které si tedy sám ředitel jakoby napíše, tak že je případně důvod k odvolání. Co se stane ve chvíli, kdy vy mu to memorandum nepodepíšete? Dáte návrh radě na jeho odvolání? To se přece ale může stát. Rada zvolí do čela té instituce nějakého ředitele, který buď se na to vykašle, protože nebude chtít psát žádné memorandum, těch situací - a v tom zákoně to opravdu není napsáno. Tam je jenom to, že to ředitel napíše, že to dá radě k schválení, že vy to podepíšete a že v případě, že to nebude ten ředitel plnit, tak že to je důvod k jeho odvolání. A nic víc tam vlastně k tomu není. Takže já jenom říkám, že opět zase se vracíme k tomu, co jsem říkal na začátku, že ta definice veřejné služby je prostě naprosto zásadní.

Další věc, která tedy také byla zmiňována a která určitě do toho zákona nepatří, a ve chvíli, kdy dneska jsme se tedy dověděli, že to tam je na základě nějaké žádosti, asi pirátského klubu, je právě ten bod, že má Česká televize i Český rozhlas přispívat k postupu proti dezinformacím. A tady opravdu nevím, zdali to je nápad jako nějakého - už jsme tedy zjistili, že je to pirát, protože už přece nyní je jednou ze základních povinností médií veřejné služby poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. A to už prostě v sobě tato definice implicitně právě zahrnuje to potírání dezinformací, protože k efektivnímu potírání dezinformací zpravidla slouží právě ta informační objektivita a ověřitelnost informací, vyváženost informací a současně všestrannost poskytovaných informací. A ze své podstaty je uvádění toho potírání dezinformací nadbytečné. Takže zase, opět tady avizuju, myslím si, že to je věc, která do toho zákona nepatří a kterou bych nejraději z toho vyndal.

Ještě mě napadá vlastně otázka, jestli to nějakým způsobem souvisí s tím, že byl ředitelem strategické komunikace tedy jmenován pan Foltýn, jestli to jakoby dává v tomto časovém úseku, kdy tady projednáváme tento zákon, a jeho jmenování nějaké souvislosti, jestli to je předzvěst toho, že bude mít třeba na České televizi nebo na Českém rozhlase nějaký nový pořad, jestli nebudou nějaké nové Otázky plukovníka Foltýna nebo tak. Ale opravdu říkám, tohle je věc, která podle mě do toho zákona nepatří. Několikrát to tady padlo z vašich úst i z úst pana zpravodaje, že máte pochybnost o tom, že hnutí ANO si nepřeje vůbec existenci veřejnoprávních médií. Tak to určitě zcela jistě odmítám. My si přejeme silná veřejnoprávní média, ale pouze říkáme, že není fér zvyšovat tento poplatek bez ohledu na to, co daná média dělají. Už to tady bylo taky zmíněno, nejsou auditována NKÚ. Určitě se shodneme na tom, že kdyby ten ústavní zákon vznikl, tak by to bylo v pořádku.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bych tedy navrhoval důkladné přehodnocení návrhů na zvýšení televizních a rozhlasových poplatků a ve své podstatě směrem k České televizi a Českému rozhlasu. Já tedy avizuji, že se asi s kolegy poradím a že připravíme nějaké pozměňovací návrhy, které by aspoň částečně vyřešily ty věci, které jsem tady zmiňoval, aby odstranily ten boj proti dezinformacím a další věci, které jsem ve svém projevu zmínil.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se ve svém příspěvku chýlím ke konci. Jenom mi dovolte podotknout, že ta důvěra v média je základem každé demokratické společnosti, a my jako zákonodárci určitě máme povinnost zajistit, aby i veřejnoprávní média byla schopna plnit svou úlohu nestranného a kvalitního poskytovatele informací. Ale toho určitě nedosáhneme pouze tím, že budeme bezhlavě navyšovat poplatky, aniž bychom měli jasnou představu, co za ty finanční prostředky, které do těch společností nalijeme, požadujeme a to, jakým způsobem a na co budou vynakládány.

Nevím, jestli, pane místopředsedo, tady zazněl návrh na zamítnutí zákona, ale jestli tomu tak není, tak já dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona z těch důvodů, které jsem vyjmenoval ve svém příspěvku. V případě, že by tento nebyl přijat, tak navrhuji, aby Ministerstvo kultury tento návrh zákona přepracovalo. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Zatím nikdo tento návrh nepředložil, takže já si oba návrhy poznamenán. Mám zde dvě faktické poznámky. Nejprve vystoupí paní poslankyně Milada Voborská a potom paní poslankyně Marie Pošarová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Milada Voborská: Děkuju, pane předsedající. Já jenom krátce, abychom nezaměňovali sledovanost a čtenost. Pan kolega tady říkal, že mezi nejdůvěryhodnější patří Blesk a Nova, tak já bych jenom chtěla v podstatě uvést na pravou míru, že je to možné, že jsou nejsledovanější, ale určitě nejsou mezi nejdůvěryhodnějšími médii. Mezi důvěryhodná média podle poslední zprávy patří Český rozhlas s 59 procenty, co se týče zpravodajství, a potom Česká televize s 57 procenty. Takže jsem jenom chtěla upozornit, že něco jiného je sledovanost, oblíbenost a něco jiného je důvěryhodnost toho zpravodajství. Konkrétně u té důvěryhodnosti zpravodajství je to tak, že na prvním místě je Český rozhlas, na druhém Česká televize, pak je 11 soukromých subjektů a pak je Nova se 40 procenty a Blesk se 16 procenty. Tak jenom abychom to nezaměňovali, jsem chtěla. A zároveň, že sledovanost u těch událostí jako takových, u zpravodajství u České televize je denně kolem 800 tisíc diváků. Za covidu to bylo přes milion a teď je to zase zpátky kolem 800 tisíc, takže rozhodně ta důvěryhodnost je tady na místě. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní paní poslankyně Marie Pošarová s faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Pošarová: Já bych chtěla reagovat na kolegu z ANO a opět se vrátit vlastně k firmám, protože podle viceprezidentky Svazu průmyslu a dopravy Mileny Jabůrkové je nesmyslné, aby firmy platily ohromné částky za služby, které nevyužívají. Požadujeme zachování výjimky pro televizní obrazovky, které jsou užívány výlučně ve výrobních procesech a výhradně pro účely zobrazování informací souvisejících s těmito procesy, a současně upuštění od nově navrženého schématu plateb podle počtu zaměstnanců, který není spravedlivě nastaven. Nejde tedy o žádný koncesionářský poplatek. Jde o novou daň a o další porušení vládních slibů. Vláda navrhuje zvýšení mediálních daní navíc v době, kdy se v řadě zemí Evropy specifický poplatek za veřejnoprávní média spíše ruší. Zástupci podniků tvrdě odsuzují tyto úpravy. Největší zástupce firem, Hospodářská komora, argumentuje diskriminací a porušením programového prohlášení vlády. Zástupci Svazu průmyslu a dopravy České republiky zase například upozorňují na to, že věcný záměr zákona nebyl zaslán do mezirezortního připomínkového řízení.

Vzhledem k tomu, že návrh rozšiřuje okruh zařízení o mobilní telefony, tablety nebo notebooky, budou koncesionářské poplatky platit prakticky zase všechny fyzické osoby. Z drtivé většiny půjde o zaměstnance. Firmy by tak odváděly poplatek za stejné osoby ještě jednou, nehledě na to, že zaměstnanci ve firmách tyto služby nevyužívají i v případě, kdy taková zařízení mají. A to řekl pro CNN Prima News člen představenstva Asociace Josef Jaroš.

Zástupci malých a středních podniků proto odmítají, aby firmy platily za služby, které jsou z jejich strany nevyžádané a které nevyužívají. Žádali jsme proto o upuštění od nově navrženého schématu plateb podle počtu zaměstnanců. V současné chvíli se domníváme, že jde pouze o další skrytou formu zdanění firem, opět dodal pan Jaroš.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Žádná další faktická poznámka není. Proto udělím slovo panu poslanci Marku Novákovi. Prosím.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, pane ministře, já i na základě toho, co už přede mnou řekli moji předřečníci a co už tady zaznělo, tak se budu snažit se věnovat pouze tomu, co tady nezaznělo. Nezazněla tady třeba ta rychlost světla nebo zvuku, s jakou se ta novela objevila na mimořádné schůzi a ta snaha to co nejrychleji protlačit do legislativního procesu. To mě i docela mrzí. A myslím, že i pana ministra nakonec mrzí to, že nepřizval koalici k tomu, aby se na té takzvané velké novele podíleli. Já bych od velké novely očekával minimálně to, že budeme zkoumat, jak se s prostředky nakládá a nebudeme zkoumat jenom to, jak dlouho se nezdražilo a jaká je dnes inflace. Je potřeba si říct, že ta největší inflace je především díky tomu, že tato vláda nebyla schopna se vypořádat s prudkým nárůstem cen energií a díky tomu inflace tolik vyletěla.

A co tedy chceme udělat? Koalice chce udělat to, že v součtu poplatky za Českou televizi a za Český rozhlas zdraží o nějakých 25 korun měsíčně. Ono se zdá, že je to směšná částka, ale zeptejte se třeba sociálně slabých, kteří si za to pořídí osm rohlíků, jestli si dovolí měsíčně osm rohlíků hodit do koše. Určitě ne.

Na druhou stranu, oháníte se zdražováním, inflací a tím, že je potřeba ty rozpočty České televize a Českého rozhlasu dosypat a na druhou stranu docela nedávno jsme tady řešili příspěvky v různých stupních závislosti a co jste řekli zdravotně postiženým občanům v prvním stupni závislosti? Že jich se vlastně ta inflace netýká, že oni vás nezajímají. Ale Česká televize a Český rozhlas jo. To je opravdu zajímavé.

Docela mě mrzí, že když jsme hovořili o velké novele, a to slovo velká se mi vlastně ani nelíbí, ona je velká v tom rozsahu, že vlastně zdraží opět životy jak občanům, tak firmám, a firmám nehorázně. Firmy se dokonce ohradily tím, že děláte z jejich zaměstnanců televizní diváky v zaměstnání. A skutečně nevím, jakým způsobem jste tohle vyjednali, že vám na to ty firma v uvozovkách kývly. Nevěřím tomu, že to udělaly, prostě jste je do toho dotlačili a to mě docela mrzí.

Říkáte, jak je potřeba dosypat a že když nedosype občan, bude muset dosypat stát. Dobře, tady se můžeme bavit o modelech financování. A to bych také od velké novely čekal, že se v rámci té diskuse objeví myšlenka, úvaha, analýza změny toho modelu jako takového, protože jsou různé modely, jsou různé zkušenosti.

Je škoda, že to vlastně nemáme k dispozici, že nemáme k dispozici varianty, které se řešily. To je skutečně škoda, protože potom byste si možná, vážený pane ministře, tady ušetřil čas a možná by byla nějaká shoda a možná bychom skutečně našli řešení. Já chápu, že se zdražuje, ale vedle toho se také modernizuje, vedle toho se optimalizuje. Vedle toho se také kontroluje, jak se finance vynakládají. A tady opět narážím na to, že v součtu 9 miliard vlastně v uvozovkách nekontroluje žádný orgán, který by byl aspoň na té úrovni NKÚ. A mnohokrát jsme se o tom tady bavili, že je namístě, aby tyto dvě organizace, Česká televize a Český rozhlas skutečně podléhaly kontrole NKÚ.

Co se týká financování jako takového, mě skutečně zaráží, že vzhledem k tomu, že má Česká televize a Český rozhlas plnit tu veřejnoprávní úlohu, že má ze zákona informovat, ale také edukovat, tak naprosto a úplně v pohodě nemá problém kasírovat stát na edukačních spotech Nemyslíš, zaplatíš, anebo třeba reklama na důchodovou reformu. A to jsou další zdroje, které Česká televize má a jsou to zdroje právě od českých občanů prostřednictvím vlády vyplacené. Proč? Protože chce stát edukovat, tak této své veřejnoprávní televizi za to platí? Mně se to nelíbí a nelíbí se mi to už vůbec v tom směru, že vedle toho chce jedno i druhé médium kasírovat dál, bez toho, aby nám řekli - tohle jsme byli schopni optimalizovat, tady už nemůžeme. Od kolegy Babky jste slyšeli, jaká je průměrná mzda. Nejsou na tom přece tak nejhůř.

Takže skutečně těch argumentů tady zaznělo mnohem více než jsem řekl já. Já se spíše pozastavuji nad tím, jak je vůbec možné, že ta novela v té formě v jaké je, se dostala na plénum Sněmovny. Mě to docela mrzí. Já určitě ve druhém čtení minimálně budu mít připravené pozměňující návrhy a možná vás také seznámím s těmi modely financování ve světě, protože (Ministr Baxa něco poznamenává mimo mikrofon.) - výborně, vy je znáte, to jsem rád -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Opět, pane ministře, prosím vás, na mikrofon.

 

Poslanec Marek Novák: - ale nevím, zda všichni koaliční poslanci. A já už pana ministra znám, takže mě nevadí a nerozhodí, když na mě promluví, ale samozřejmě chápu, že je třeba, abychom oba dodržovali jednací řád této Sněmovny.

Takže, kolegyně a kolegové, prosím vás, zkuste se zamyslet nad tím, co říkáme, zkuste se zamyslet i nad tím, co vám do mailových schránek přichází od občanů, ale také od asociací zaměstnanců, od asociací firem. Chodí to i vám do mailů. Přečtěte si to, zamyslete se nad tím a prosím, mějte trošku rozumu a aspoň malinko to zabrzděte a pojďme se před tím druhým čtením potkat a něco s tím udělat, protože takhle to skutečně nejde.

Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Budeme pokračovat v rozpravě zhruba v následujícím pořadí. Nejprve paní poslankyně Andrea Babišová, Martin Kolovratník, Jana Hanzlíková a další. Prosím.

 

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji, pane místopředsedo, za slovo. Nebudu opravdu dlouhá, přišla jsem dokonce bez jakékoliv koncepce či papíru.

Víte, v úterý dopoledne, když probíhal náš poslanecký klub, tak nás navštívila návštěva. Přišli oba dva generální ředitelé ať České televize, tak Českého rozhlasu.

Požádali nás o schůzku s tím, že by nám rádi vysvětlili, z jakého důvodu bychom měli podpořit tento nově vznikající zákon. Oba dva začali spatra, oba dva začali hospodařením, oba dva vysvětlovali stávající situaci v obou těchto organizacích. Byl mezi nimi trošičku rozdíl. Pan generální ředitel Českého rozhlasu říkal, že když nastoupil do funkce, tak začal prostě dělat manažerské změny. Provedl nějaké personální úpravy, odešlo několik zaměstnanců, udělal nějakou redukci pořadů a podařilo se mu, měl rozpočet nebo hospodaření za rok 2023 měl vyvážené a skončil bez přebytku, ale taky bez dluhu, když to řeknu takto. Omlouvám se.

V této chvíli nastoupil k pultíku pan generální ředitel České televize. Jeho situace je samozřejmě podstatně jiná. Když kdysi nastupoval na pozici generálního ředitele České televize pan Dvořák, tak předchozí vedení mu vytvořilo takzvaný rezervní fond, ve kterém bylo v té době přes čtyři miliardy korun. Pan Dvořák tento fond, samozřejmě měl to být rezervní fond opravdu pro krizi, ale pan Dvořák, pokud se hospodaření každoroční České televize nedařilo, tak prostě pomaličku do toho rezervního fondu sahal a vypomáhal si vykrytím rozpočtu. Dneska už tam pan generální ředitel Dvořák není. Je tam nový pan ředitel a jeho situaci mu samozřejmě vůbec nezávidím. Ten moloch, ten obrovský kolos České televize, který se skládá ze tří částí, ať je to Česká televize Ostrava, Brno a Praha, je samozřejmě velký a je třeba to ufinancovat.

Já pocházím i podle mluvy z Ostravska, několikrát jsem byla na Dnu otevřených dveří České televize Ostrava, protože mě to zajímalo. Opravdu musím potvrdit slova mé předřečnice, paní poslankyně Voborské, která tady řekla, ať se tam zajdeme podívat, v jakém stavu jsou budovy, jaké je technické vybavení a tak. Musím říct, že ostravská televize, je to asi dva, tři roky, dostala nové technické vybavení. Vím, že se tam opravdu dávaly velké peníze z centrály z Prahy a dneska, nevím, kdy tam byla paní poslankyně naposledy, ale myslím si, že ty budovy už v takovém katastrofálním stavu nejsou a naopak technika je velice moderní. Přesto si myslím, že Česká televize je opravdu moloch. A je třeba se zamyslet nad tím, jestli je třeba mít tři takovéto stanice: Ostrava, Brno, Praha. Pan generální ředitel Dvořák ve svém působení otevřel samozřejmě i mnoho pořadů, otevřel mnoho stanic, začalo ČT3, začalo ČT art a další, což je sice chvályhodné, ale poté podle peoplemetru se zjistilo, že prostě ta sledovanost není veliká. A dneska už víme, že došlo ke zrušení vysílání ČT3, protože se to prostě finančně nevyplatilo.

Stávající pan generální ředitel České televize má opravdu těžkou pozici. Z rezervního fondu, ve kterém před několika lety byly čtyři miliardy korun, dnes zbývá opravdu dle velmi ověřených informací 300, maximálně 500 tisíc korun. Proto nám také na schůzce na jednání poslaneckého klubu hnutí ANO řekl, že příští rok ta televize opravdu bude v krizi, protože on tu částku, která mu bude chybět, už nemá z čeho vykrýt, protože rezervní fond už nebude existovat. Mě mrzí, že používání toho rezervního fondu prostě nebylo nějakým způsobem více kontrolováno Radou České televize, protože takto pan ředitel Dvořák vykazoval každý rok vyrovnaný rozpočet a také každý rok si potom inkasoval svoji odměnu za hospodářské výsledky České televize. Výsledkem je, že prostě tato televize je v krizi a následek je nový zákon, který tady teď projednáváme.

Dneska tady moje předsedkyně klubu Alenka Schillerová dopoledne řekla jednu věc; ať se zeptáme mladých lidí na to, jestli vůbec dneska používají rozhlas nebo v jakých procentech se dívají na Českou televizi. Ale to je ta mladá skupina. A pak tady máme skupinu občanů, což jsou ti senioři, pro které je často ta televize a ten rozhlas jeden jediný sociální kontakt s okolím. Jsou to lidé, kteří jsou velice špatně pohybliví, a první, co ráno udělají, je, že zapnou televizi nebo si pustí rozhlas, aby se dozvěděli, co se děje ve světě. Už se mi mnohokrát stalo, že v lékárně platím za seniory za léky, protože se rozhodují, jestli si doplatí ten nebo tento lék, protože na to prostě finančně nemají. A ač je ta částka, můžeme říct "směšná", 25 korun, co to dneska je, tak prostě, jak už tady mí kolegové říkali, znamená to osm rohlíků, pro někoho to znamená doplatek na lék. Prostě tak to je a je to jejich jediný sociální kontakt.

Takže já tady dneska apeluju na to, že druhé čtení u tohoto zákona bude opravdu asi dlouhé a bude složité, respektive pojďme se domluvit na tom, že pozměňovací návrhy, které se budeme snažit podávat proto, aby prostě tento zákon měl hlavu a patu, aby našel slovo, nebo respektive i prostě kousek uznání i u koalice.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Jako další vystoupí pan poslanec Martin Kolovratník, Jana Hanzlíková, Zdeněk Kettner a další. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Tak děkuji za slovo, přeji dobrý večer. Musím říct, že jsem rád, že se na mě dostalo v rozumnou denní dobu a že je přítomný pan ministr a pan zpravodaj; s napětím budou poslouchat mé argumenty a třeba na ně i reagovat. A mohu slíbit, že to vystoupení, které jsem si připravil, nebude nějak osobní nebo impertinentní. Zkusil jsem si opravdu připravit si seriózní věcné argumenty, kterými chci ilustrovat postoj svůj, svých kolegů, zkusím přidat i nějaké doporučení.

No a k tomu mému postoji možná na úvod, než se tady začtu do těch podkladů, které mám připravené, tak chci povědět, že pro mě samotného tohle téma je trochu rozporuplné, nebo jak to říci, není jasné, jednoznačně dané, a že možná i ilustruje to, jak se často názor nás politiků vyvíjí v čase. A teď nechci tady rýpat do pana ministra, který před volbami a po volbách sliboval, že se nebudou zvyšovat koncesionářské poplatky, protože to už tady bylo řečeno mnohokrát. Ale připomenu vám a hlavně divákům a občanům historii nějakých možná už dnes patnáct, osmnáct let starou. Je to pochopitelně dohledatelné v médiích, ve zdrojích z médií. Tak v té době nějakých těch patnáct let zpátky, já sám jsem byl členem vyššího managementu Českého rozhlasu, veřejnoprávního média, byl jsem ředitelem stanice Český rozhlas Pardubice, členem programové rady. A to jsou ty paradoxy té doby. Pamatuji si, že v té době tehdejší vládní strana ODS přišla se zrušením koncesionářských poplatků. Opakuji, ODS před těmi zhruba patnácti lety rušila koncesionářské poplatky, nebo chtěla, abych byl korektní. Byl to tehdejší europoslanec pan Eda Kožušník, byl v tom velmi aktivní. A já coby tehdejší člen managementu veřejnoprávního rozhlasu jsem byl proti a jednal jsem a mluvil s regionálními politiky a snažil jsem se jim vysvětlit, proč je to špatně, proč se nemají ty koncesionářské poplatky rušit, jsem říkal tehdy "zlým" politikům z ODS, kteří je rušit chtěli. No a vidíte, máme rok 2024, ODS nechce rušit koncesionářské poplatky, zvyšuje je, pléduje za to, aby zůstaly, používá argumenty o nezávislosti médií, demokracii, o tom, aby ta média nebyla závislá na státním rozpočtu. Já budu mluvit přesně opačně, že to možné zrušit je a že je možné najít jinou cestu, respektive jít jinou cestou, která už v Evropě je docela běžná a docela normální.

Tak to jen pro možná odlehčení situace takhle večer a nechci říct pro pobavení, ale prostě pro odlehčení, ilustraci toho, a je to lidské, já to nekritizuji, jak se i naše názory a pohledy na svět mohou měnit, že opravdu, a nepamatuji si ten rok, asi by to šlo rychle dohledat, ale opravdu před nějakými plus minus patnácti lety, znovu zopakuji, ODS rušila koncesionářské poplatky. No, navrhovala to a chtěla, aby ta veřejnoprávní média byla financována nějakou stabilní předvídatelnou formou ze státního rozpočtu, tak jak to dnes navrhujeme my za hnutí ANO.

A teď k obsahu mého vystoupení. Dívám se tady do médií, je to hezky nazvané v jednom z článků - Začala bitva o zákon roku: platit za TV a rozhlas má i ten, kdo nemá televizi. A to, co mě v tom článku zaujalo - a bude to linka na mé vystoupení. Pan ministr se vzorně dívá. Jestli mohu na záznam - server Echo24 napsal docela korektní článek, rekapituluje tedy to zvýšení o 15 korun u televize, 10 korun u rozhlasu. Opět se vrátím k tomu paradoxu těch našich názorů a vystoupení. Víte, že v loňském roce jsem i já sám jsem uvažoval s kolegou Alešem Juchelkou, teď tady není přítomen, aspoň u toho rozhlasu o něco málo ty rozhlasové poplatky zvýšit, napravit historickou křivdu. A zkrátka dneska to vidíme jinak a máme k tomu pevné argumenty. Ale to, co chci povědět. Ta novela, která je navržena, je tady v titulku popsána, že je pod palbou zleva i zprava a je to pravda. A to si myslím, že je jeden z prvních kritických a problematických momentů, kdy vy jako vládní koalice tohle prostě nemáte vydiskutované a máte řadu kritiků a řadu odpůrců toho návrhu a znovu, už jsem to tady na plénu říkal mnohokrát a budu to ještě říkat do budoucna, znovu opakovat. Přece pokud chci být v něčem úspěšný, tak si to vyjednám nejen napříč politickým spektrem, ale i se zájmovými skupinami. Já sám za sebe a za skupinu kolegů se mohu opřít o ty úspěšné novely liniového zákona, který pomohl výstavbě dálnic, železnic v tom minulém volebním období a stáli jsme tehdy na tiskové konferenci společně zástupci ODS, TOP 09 a Pirátů, STANu, vlastně všech stran, bylo to sedm politických subjektů, které v tom minulém období byly tady ve Sněmovně a byli jsme všichni společně na jedné tiskové konferenci. A pane ministře, neberte to jako útok, berte to jako konstatování. Tohle vy jste nedotáhli, tohle se vám prostě nepovedlo vyjednat napříč spektrem.

Ale nepovedlo se vám to upřímně vyjednat ani s těmi, kterých se to dotýká. Cituji: "Těsně před projednáním vyjádřil ostrý nesouhlas Svaz průmyslu a dopravy České republiky. Podle něj úpravy představují de facto novou daň. Postup Ministerstva kultury při projednávání novely je ve zřejmém rozporu s řádným legislativním procesem vlády, uvedla viceprezidentka svazu Milena Jabůrková. Podle rychlého průzkumu Svazu průmyslu a dopravy mezi 100 firmami by u většiny došlo k zásadnímu nárůstu poplatků, mnohdy o stovky či dokonce tisíce procent. Firmy by měly platit za zařízení schopná přijímat signál, počítače, tablety atd. to co víme.". A Svaz průmyslu a dopravy, není to malá nějaká lobbistická zájmová organizace, je to opravdu Svaz průmyslu a dopravy, respektované sdružení, říká, že odmítá, aby firmy platily za služby, které jsou z jejich strany nevyžádané a které již jednou zaplatily fyzické osoby. Svaz rovněž upozorňuje, že nebyl přizván k diskuzi o novele, a požaduje přepracování návrhu do podoby, která bude přijatelná a spravedlivá pro firmy i pro veřejnoprávní média.

Víte, když o tom přemýšlím, vlastně my bychom nad tímto mohli mávnout rukou, říci - tak my jako opozice vás necháme, ať se v tom vykoupete, naštvete všechny, naštvete občany, naštvete firmy malé, střední, velké a my se budeme dívat, jak nám rostou preference, ale vidíte, že to nechceme. My chceme tu věc řešit jinak, chceme s vámi jednat, chceme najít jiný model, ale vy ne. Vám to prostě asi vyhovuje a i přesto, že ústy tady zde přítomného pana ministra Baxy bylo řečeno, že nebudeme zvyšovat koncesionářské poplatky, tak se to prostě děje. A děje se to u firem. A možná by jim to nevadilo, kdyby ekonomika šlapala, kdyby neměly drahé energie a tak dále a tak dále, kdybyste nezvýšili korporátní daň. Ale dejte si tohle do rámce toho, jak se tato vláda rozhoduje v posledních měsících, letech, kdy jim prostě přidáváte další zátěž a tedy ten model, ten koncept, ten výpočet podle velikosti firmy s takhle ohromným exponenciálním nárůstem je prostě fakt moc, je to strašně moc a je to zbytečné, není to potřeba. A avizuji tady na mikrofon, že do druhého čtení určitě minimálně připravím jeden pozměňovací návrh, který by nějakým způsobem ulevil firmám, nebo byl mírnější v tom výpočtu a budu se ho snažit tady na plénu obhájit a vysvětlit a uvidím, jak budu úspěšný.

Pokračuji v citaci toho článku: "Aliance pro rodinu upozorňuje, že zvýšení poplatků by mohlo rozdělit společnost a přispět k její radikalizaci. Členové vlády staví dům od střechy, aniž by se občanů zeptali, zda podle nich veřejnoprávní média plní svou funkci, tak podlehli politici lobbistickým tlakům a rozhodli se zvyšovat koncesionářské poplatky, uvádí Jan Gregor z Aliance pro rodinu." Má i petici, pro ty, kteří o ní neví, tak budu citovat - ta petice je na adrese stoppoplatkum.cz, kde aliance požaduje veřejnou debatu o podstatě veřejnoprávní služby v digitální éře." Tohle, pane ministře a pane zpravodaji a kolegové, tuhle větu já vnímám tedy za zásadní, kruciální. Ne proto, že chci dělat reklamu nějaké Alianci pro rodinu, ve vší úctě, podobných aliancí, sdružení máme spoustu, ale ta věta - chybí nám veřejná debata o podstatě veřejnoprávní služby v digitální éře.

Co chceme od těch médií, jak má ta veřejnoprávní služba vypadat. Chceme, a teď to prosím berte ilustračně, aby Česká televize reprízovala kanál ČT3, aby vysílala ty staré filmy pro pamětníky, nebo nechceme. Je to veřejnoprávní služba nebo není. Já se nebudu tajit tím, protože jsem v těch médiích pracoval, tak pro ně mám určitou slabost, to nikdy nezměním, bylo to 12 let mého života, já třeba za sebe si dovedu představit, že takový kanál ČT3 místo na světě má. Píšou mi naši voliči, lidé z venkova, že jim je líto, že už nefunguje. A otevřeně přiznám, povím, že i v několika reakcích jsem zaznamenal vlastně názor opačný od voličů hnutí ANO podporující ten koaliční návrh, kteří říkali - no, přece, když se to zdraží o těch 15, 10 korun a my budeme mít ty naše filmy pro pamětníky, tak my si za to rádi zaplatíme. Ale neměli bychom si toto vydefinovat odborně, seriózně a znovu opakuji napříč politickým spektrem? Na dlouhou dobu? Než dávat na nějaké dojmy píšících lidí na internetu, po médiích? A to znovu zopakuji, určitě tady nechci bojovat za tu či onu alianci, ale ta věta - chybí nám, stavíte dům od střechy, chybí nám ta debata o tom, co chceme, to zadání veřejnoprávním médiím.

Kolegyně přede mnou to říkala, že oba generální ředitelé byli krátce promluvit na poslaneckém klubu hnutí ANO, a je to dobře, jsem rád, že to udělali, a berte to zase ilustračně. Jeden z jejich argumentů byla silná tvorba, řekněme silné zázemí, silné působení veřejnoprávních médií na internetu - ať to server iVysílání nebo server iRozhlas. A opět, nemám problém povědět to, že v mém vidění světa je to správně, myslím si, že by v té nové digitální éře takhle veřejnoprávní média měla fungovat, že to šíření obsahu by nemělo být jenom lineární, ale tzv. na vyžádání, k dispozici právě na internetových platformách. Ale pokud se třeba na tuhle otázku zeptáte zástupce soukromých médií, soukromých rádií a soukromých televizí, tak vám budou oponovat a budou říkat - ne, podívejte se do zákona o Českém rozhlase a do zákona o České televizi a tam to není napsané. Ty zákony jsou, pane ministře, z roku 1994, vy to víte moc dobře, stejně jako já. A tam není popsáno, že mají vysílat na internetu. Fakt to takhle je. Je tam popsáno celoplošné stanice, regionální atd., ale třeba tohle zadání práce tam prostě není. A teď vám oponuji, a já nechci snad ani říct slovo kritizuji, ale vyzývám, apeluji, proč v té debatě jsme si tohle nevyříkali a nebavili se o tom, jestli to má být i na internetu. Za mě třeba ano, ale třeba jsem v menšině, nevím, jak by to viděli ostatní. A na to navázat pak debatu o financování a o potřebných zdrojích pro ta média. A tak dále, a tak dále. A tohle berte, prosím, jako ilustrační příklad, který bohužel už tady na plénu těžko vyřešíme. Tohle je opravdu téma na semináře, na pracovní, kulaté stoly, samozřejmě na výbor pro mediální záležitosti, kde jsme často schopní se dohodnout, pracovat společně, věci posouvat. Ale prostě tohle jsme si neřekli, tahle definice, tohle zadání, co od veřejnoprávních médií chceme, to prostě chybí.

No a proto i v tom svém proslovu, právě teď jsem se dostal na jeho začátek konečně, tak proto si říkám, že bychom si měli trochu zopakovat vůbec tu problematiku, tu definici, o čem veřejnoprávní média jsou. Takže, prosím, dovolte mi krátký exkurs, který je velmi důležitý pro tu debatu, pro pochopení celé té problematiky. I protože to není o zkratkách, že zlá opozice chce, aby veřejnoprávní média byla placena ze státního a tím se stala závislá na té či oné vládě. No samozřejmě, vůbec ne, to by to asi chtěla přece ODS někdy před těmi 15 lety a věřím, že Eduard Kožušník rozhodně neměl takové názory, takové zájmy, že to bylo z jiného důvodu. A nechceme to ani my.

Tak, co chci povědět. Veřejnoprávní média jsou mediální organizace, které jsou zřízeny a fungují za účelem poskytování služeb veřejnosti. Tyto služby zahrnují poskytování informací, vzdělávání a zábavy s důrazem na kvalitu, nestrannost a vyváženost. Vidíte, ta definice se trochu i překrývá jak se zákonem o veřejnoprávních médiích, tak s jejich kodexem. Liší se od těch komerčních svou misí, způsobem financování a logicky také právním rámcem, který upravuje jejich fungování. Jaké jsou ty hlavní charakteristiky. Tak primárně je to ta veřejná služba, ta je určitě nejdůležitější a je to cíl, který slouží veřejnému zájmu všech. Zahrnuje to poskytování kvalitních a různorodých programů, které informují, vzdělávají a baví širokou veřejnost a ten obsah má být přístupný a relevantní pro všechny segmenty společnosti, včetně menšin. A tohle je docela zajímavý moment. Když se mě občas někdo ptá, třeba i soukromě, jak já vidím veřejnoprávní média, jak si představuji, že by měla fungovat, informovat, tak já rád používám slogan, který měl jako reklamní slogan Radiožurnál - myslím, že už ho nepoužívá, ale byl velmi trefný. Říkám, taky je to historie zhruba 15 let stará, a ten Radiožurnál říkal - popisujeme svět takový, jaký je. Ještě jednou to zopakuji - popisujeme svět takový, jaký je. Tedy zprostředkováváme ty informace, popis. No a buďme k sobě upřímní - mluvil o tom dnes dlouze a ilustroval to na mnoha příkladech předseda hnutí Andrej Babiš a dejme si tu otázku a upřímně - popisují dnešní veřejnoprávní média Česká televize a Český rozhlas svět takový, jaký je? Nebo ho trochu ovlivňují? Nebo tam přidávají tu jemnou nuanci svého názoru, svého skákání do řeči těm, kteří tam vystupují, utínání odpovědí apod. A dělají to velmi chytře. Já bohužel musím říci, že ta věta "popisujeme svět takový, jaký je" občas naplňována není. Prostě není a nebývá. A to přece není dobře.

Obsah, který má být přístupný všem segmentům společnosti. Tam naopak kritický nebudu a reaguji na to, co jsem řekl před malou chvílí. Působení veřejnoprávních médií na internetu - server iVysílání naprosto skvělá služba, kterou ne, že bych nemohl kritizovat, kterou naopak chválím, je dostupná třeba pomocí VPN, různých způsobů internetového připojení i v zahraničí. Ten archiv - jak zpravodajství, tak vlastní tvorby - naprostá špička a to si třeba myslím, že je věc, která je příkladná, za kterou patří České televizi i pochvala, abych nebyl jednostranný. Ale pojďme dál.

Nestrannost a vyváženost. Veřejnoprávní média musí dodržovat principy nestrannosti, vyváženosti ve svém zpravodajství a programové nabídce. Zajistí tím objektivitu a důvěryhodnost informací, které poskytují. Tady mi zase oponenti mohou říci a můžu citovat z těch výročních zpráv, které nám chodí výborem, ona je tam vždycky taková hezká větička, že i podle průzkumu a auditu bylo zjištěno, že zpravodajství toho či onoho kanálu nebo média bylo ve svém celku, v celku, vyvážené a nestranné. Ale to je opět ten ďábel, který je ukrytý v detailu. Ten celek může být skutečně vyvážený a nestranný, no ale pak jsou to takové opět jemné nuance, pořady, které jsou ve špičce sledovanosti, které se občas prostě odchýlí a koneckonců třeba i závěry Rady České televize už několikrát shledaly porušení kodexu České televize, ale pak vlastně se to nějak dorovná nějakým nočním zpravodajstvím. Opět určitě, a teď mířím především k televizi, ta bezchybnost tam bohužel, bohužel není. A mohl bych to ilustrovat na konkrétních příkladech, kterými nechci teď zdržovat.

Nezávislost médií. Veřejnoprávní média by měla být nezávislá na vládě, politických stranách, komerčních zájmech. To si myslím, že v České republice platí, že to dodržujeme. Všichni víme a moje paměť sahá tedy minus dvě volební období, že vždycky, když ze strany toho či onoho byla nespokojenost a třeba se přelévala do toho našeho mediálního výboru, tak jsme našlapovali velmi, velmi opatrně, jak se říká vážili jsme na chirurgických, chemických vahách velmi opatrně kroky, vystoupení, která podáme, která řekneme a zažil jsem koalici, zažil jsem i opozici a nikdy jsem nezažil to, že by ze strany toho či onoho politika byl vyvíjen nějaký extrémní nebo mimořádný nátlak.

Dostávám se k financování a jenom konstatuji - obvykle je zajištěno prostřednictvím různých modelů, které zahrnují poplatky za vysílání, státní dotace, komerční příjmy, granty a dary. A to bude hlavní point mého vystoupení, pokusím se ilustrovat, že těch způsobů financování a pozor nezávislých na vládách, nestranných, zajišťujících tu veřejnoprávnost, tu opravdovou nezávislost je minimálně tady u nás v Evropě veliké množství a že to funguje všude velmi dobře. Takže, prosím, apeluji a zdůrazňuji a tohle říkám i s tím, že to bude nahráno jako záznam a budu to případným oponentům znovu a znovu opakovat. Debata, návrhy, argumenty opozice o tom, že je možné a správné jít jinou cestou, než jsou koncesionářské poplatky, absolutně nesouvisí s tím, že by ta média chtěl někdo ovlivňovat, mít na ně tlak, vliv a podobně. Prostě není to tak a lze to udělat při dodržení té nezávislosti.

Právní rámec. Logicky, tím nechci zdržovat, konstatuje, že pozice veřejnoprávních médií je upravována speciálními zákony, předpisy, které stanovují ty mandáty, ale pozor třeba právě i smlouvy, společenské smlouvy, vlády, státu, veřejnosti s těmi médii, co od nich vlastně chtějí a jakou si představují, aby měla a plnila funkci v té dané demokratické společnosti. A všichni víme, to říkám zbytečně, jsme v Evropě, v evropském rámci, naše zákony, naši legislativu velmi pečlivě a velmi přísně posuzují kolegové z Evropy, z evropských orgánů a opět si nedovedu představit, že to, o čem mluvíme my jako opozice, co zvažujeme, co navrhujeme, že by mělo být v nějakém rozporu s evropským právem.

A konečně dostupnost a inkluzivita. Celkem logická další součást veřejnoprávních médií, která musí být dostupná všem občanům bez ohledu na jejich sociální nebo ekonomický status.

Vidíte, že význam veřejnoprávních médií je opravdu velký, že v těch našich západních demokraciích hrají klíčovou roli, poskytují platformu pro informování občanů, podporují veřejnou debatu, taky kulturní výměnu. Ta nezávislost a závazek nestrannosti jsou zásadní pro udržení důvěry veřejnosti. A zajištění, že informace, které šíří, jsou spolehlivé, přesné a že třeba i umožňují inovativní způsoby vyprávění a zapojení publika. A opět mohu mluvit o vlastní zkušenosti z toho Českého rozhlasu. Nám se, a zvlášť v těch regionech, se nám tohle velmi často dařilo, že jsme do vysílání brali hosty právě z regionů, z kulturní scény, sociální scény, podnikatelské z toho daného regionu, dávali jsme třeba i prostor mladým umělcům, mladým kapelám, které za to byly velmi vděčné a říkaly - my bychom se nikdy do veřejného prostoru nedostaly. A teď tohle říkám, opět, s vědomím, že je to doba někdy před minus více než 10 lety, opět, dneska už mají internetové platformy, řadu jiných možností, ale tu roli veřejnoprávních médií to neumenšuje. Občas se to prostě dařilo a daří. A je to tak správně.

Ale víte, a teď budu emotivní, pocitový, někdy takové ty pocity cítím u, především v České televizi, některých redaktorů a redaktorek, a já je nebudu schválně jmenovat. Myslím si, že kdo chce, tak si mezi řádky vyčte to, co chci vzkázat. Ten jejich pocit, že oni jsou nedotknutelní a že oni tam mohou říct ten svůj názor a o někoho se trochu opřít a trochu si do něj šťouchnout a naznačit, že zrovna on je špatný a jde tou špatnou cestou.

To se prostě stává. A stává se to někdy velmi rafinovanou formou, metodou, ale stává se to a mě to štve a vadí hlavně proto, že ti novináři, ti, kteří si "privatizují" to veřejnoprávní médium pro sebe, si neuvědomují jednu zásadní věc. Oni z hlediska platu, svých příjmů, svého zajištění jsou na tom přece stejně jako my politici. My, kteří tady ve Sněmovně sedíme, kým jsme placeni? My jsme placeni občany tohoto státu, České republiky, z jejich daní, oni jsou našimi "nadřízenými" a skládají se z daní na naše mzdy. A veřejnoprávní média, jejich zaměstnanci, jsou také placeni z peněz daňových poplatníků, koncesionářů, prostě lidí, kteří je platí. Ale v tom vztahu novinář veřejnoprávního média, politik často tohle ta druhá strana zapomíná. O tom jsem bytostně přesvědčen. A chybí tam ta pokora.

Jaká je role veřejnoprávních médií v mediálním a veřejném prostoru. Tak především je to informování veřejnosti. To je zásadní povinnost veřejnoprávních médií informovat veřejnost o aktuálních událostech, politických otázkách, ekonomických trendech a dalších relevantních tématech. Tento úkol se skládá z mnoha důležitých aspektů, které vám potřebuji vysvětlit.

První aspekt je objektivní zpravodajství. Co to je objektivní zpravodajství? Je to poskytování nestranných a vyvážených informací. Veřejnoprávní média musí pokrývat široké spektrum názorů, poskytovat prostor různým perspektivám, ale vždycky vyváženě. Zase se vracím k té větě - ukazujeme svět takový, jaký je. Ne, že tomu dáme více, tomu méně. A zahrnuje to také ověřování faktů, vyhýbání se senzacím a opět, položme si otázku - ověřují veřejnoprávní média česká dnes všechna fakta, vyhýbají se senzacím, vyhýbají se tomu, aby na těch svých internetových stránkách měli ten tzv. clickbait, aby tam měli tu senzaci, tu parádu, že se na to někdo podívá. No, podívejte se na ty jejich stránky. Takovým vzorem určitě pro nás pro všechny, a na tom se shodneme napříč politickým spektrem, je britská BBC, která opravdu je svou přísnou politikou nestrannosti a objektivity vyhlášená.

Další zásadní věc, kterou vnímám u veřejnoprávních médií, a teď neumím mluvit tolik o televizi, tu neznám tak zevnitř, ale v rozhlase vím, že tohle fungovalo, např. na stanici Český rozhlas Plus, jsou tzv. hloubkové analýzy, hluboké, detailní analýzy. A to je jiná věc, není to to základní zpravodajství, ale jsou to právě investigativní reportáže, publicistika, která jde pod ten povrch, dělá analýzy, nabízí těm, kteří chtějí, posluchačům, divákům, kteří chtějí, možnost lépe porozumět složitým otázkám, jako jsou geopolitické konflikty, ekonomické krize, sociální problémy, je to samozřejmě investigativa, která odhaluje korupci, neetické chování a řadu dalších problémů ve veřejném sektoru. To je věc, není to raketová věda, je to celkem jednoduché, na kterou třeba ta soukromá média nemají tolik prostředků, je to to nejdražší, platíte lidi, platíte týmy reportérské, redaktorské, které pracují dny, týdny na tom, než vyjde nějaká reportáž nebo materiál. A logicky, tohle si můžou dovolit právě kvalitní veřejnoprávní média, která se nehoní za ziskem, nejdou primárně za ziskem. V tom já vidím jejich ohromný rozdíl a i strašně důležitou funkci v tom veřejném sektoru, prostředí, v tom našem demokratickém prostředí vedle těch médií komerčních. A jak jsem dával za příklad BBC u té vlastní interní politiky nestrannosti, tak tady mohu dát za příklad německé ARD a ZDF, které jsou právě v tom světě mediálním známé a vyhlášené právě těmi detailními investigativními reportážemi. Ale oni je mají, a teď mi promiňte ten výraz, mají je vyfutrované, ověřené a nemají je ideově zabarvené na tu či onu stranu. A budu to tady opakovat jako červenou linku - popisují svět takový, jaký je.

Faktické ověřování. Je to ten boj proti dezinformacím, kde média by měla mít týmy specializované na faktické ověření zdrojů. Ne dva na sobě nezávislé, nebo tři na sobě nezávislé zdroje, ale mnohem víc. Fakta, argumenty, zdroje, citování zdrojů a tak dále, a tak dále. I tohle je věc, vidíte, na které se třeba můžeme shodnout, kterou tady cituji a považuji ji za správnou, ale pak pozvedám obočí, když se dozvídám, že v té novele, v tom tisku, který jste nám poslali, tahle věc uvedena nebyla, pak někde přišli Piráti z Ministerstva pro místní rozvoj a zřejmě to tedy bylo v rámci koalice, nevím, nejsem u těch vašich jednání, a najednou jakási obecná větička, že Česká televize a Český rozhlas mají bojovat i proti dezinformacím se tam objeví. A když se novináři ptají, co tím bylo myšleno, jak to tedy budou dělat, tak, třeba se pletu, třeba jsem málo poslouchal, nebo nedával pozor, ale ta odpověď nebyla, nikdo to ještě neřekl, jak bude vypadat, když to schválíme a teď to tedy budou ti manažeři naplňovat, tak jak bude vypadat boj České televize a Českého rozhlasu proti dezinformacím v České republice. Já bych mohl říci, že bych si to přál, že by se mi to líbilo, ale já nevím, jak to bude vypadat. A sorry, nezlobte se na mě, ale když jsem viděl pokusy této vládní koalice, pan Klíma se jmenoval ten zmocněnec proti dezinformacím, teď tedy pana Foltýna máme, tak když tedy vidím vaše snahy o boj proti dezinformacím, a nezlobte se na mě naprosto tristní, naprosto krachující, špatně uchopené, nefunkční, tak mě jímá děs a hrůza, že tedy budete chtít po veřejnoprávních médiích, aby bojovala proti dezinformacím. Ale přitom do prčic, tohle je věc, kterou si můžeme říct a vydefinovat a máme na to profesionály, kteří to můžou říct a popsat a napsat a třeba to dát do důvodové zprávy. Přece důvodová zpráva to není žádná zpráva, která je jen tak někde napsaná. Důvodová zpráva je součást sněmovního tisku a tisíckrát za dobu mého působení v politice už jsem došel k tomu, že i právníci, právní kanceláře, lidé, kteří pracují s výkladem zákonů, dělají ty publikace, komentáře, tak chodí právě do důvodových zpráv, jak to tehdy zákonodárce myslel a co tím chtěl říci. Ústavní soud pracuje s důvodovými zprávami. Takže tohle není sranda, to je vážná věc, kterou lze do té důvodové zprávy napsat, odmakat to, vyříkat si to a znova zopakuji napříč politickým spektrem a prostě to tam mít. A tohle tam není, pane ministře, to jste tam prostě nedali. Pardon, udělali jste ústupek Pirátům, v pohodě, to je vaše politické rozhodnutí, ze kterého tady paní předsedající určitě v tuhle chvíli má radost, pokud u toho byla, to je vaše rozhodnutí, odpovědnost, respektuji to, ale prostě to, jak mají ty dezinformace, ten boj s nimi vypadat, jste mohli jasně definovat, s námi si to říct nebo bez nás, to už je jedno, mohli jste a měli jste to mít v té důvodové zprávě. A to tam prostě není. Tak vidíte, tohle je přece ohromný problém, se kterým my jako opozice se nemůžeme smířit a nesmíříme.

Tak pojďme dál. Teď budu rychlejší, ať se už konečně dostanu k meritu, k tomu základnímu těžišti svého vystoupení. Rychle tady ještě zrekapituluji další z úkolů veřejnoprávních médií a to je vzdělávání a kulturní obohacení. Jsou to například vzdělávací programy, u kterých média mají nabízet širokou škálu takových programů pro různé věkové skupiny, předškolní vzdělávání, školní vzdělávací pořady, dokumentární filmy, vědecké a technické pořady, programy pro dospělé zaměřené na celoživotní vzdělávání a tak dále, a tak dále. A vidíte, že tady já budu vyvážený, tady kritický nebudu. Když třeba Česká televize v době covidu měla ten kanál nebo program, který se jmenoval, měl i krásný vtipný název UčíTelka, tak já jsem z učitelské rodiny, mám řadu příbuzných mezi kantory jak v základním školství, tak středním školství, tak tohle byla parádní věc, která byla vnímána v té době covidu velmi pozitivně. Jde to, daří se to, lze takové věci udělat. A může třeba tohle být argument pro to, aby si ta veřejnoprávní média řekla o větší zdroje, větší finance, že něco takového chce dělat. Vidíte, že nejsem pouze kritický. Kulturní pořady, podpora místní a národní kultury, produkce a vysílání dokumentárních filmů o historii, kultuře, kulturní pořady o literatuře, hudbě, výtvarném umění, divadle, ale taky nové experimentální umělecké formy. Zas dám jeden krásný příklad z Evropy - španělská RTVE, my jsme tam byli s naším výborem před rokem, loni v červnu a právě tady ta široká škála kulturních pořadů, ale i ta úžasná kombinace ve Španělsku toho na jednu stranu centralistického pojetí té země, která je ráda v Evropské unii a podporuje to evropanství, ale na druhou stranu to rozdělení, a víte, jaké Španělsko je - Barcelona, Katalánsko, důraz na ty menšiny, na jejich jazyky, tak i takovéto experimentální malé umělecké formy v jiných jazycích, v těch menšinách a oni to ti Španělé prostě zvládají, daří se jim to zkombinovat.

Máme dobré příklady ze zahraničí, jakou cestou jít a jakou to dělat. Ale opět se vracím do České republiky - řekli jsme si tohle, napsali jsme si to do nějaké objednávky, do popisu toho, co chceme od českých veřejnoprávních médií? Já o ničem takovém nevím, já jsem si toho nevšiml. Jazyková rozmanitost - nebudu se opakovat - teď jsem mluvil o Španělsku a samozřejmě asi u nás je tohle malinko jiné, ale patří to do diskuse.

Podpora demokratických procesů, veřejná debata. Poskytování platformy pro otevřenou a informovanou veřejnou debatu o politických, sociálních a ekonomických otázkách zahrnuje vysílání politických debat, diskusních pořadů, veřejných fór, kde mohou občané diskutovat o aktuálních otázkách a vyjadřovat svoje názory. A měla by média i podporovat občanskou angažovanost a účast na veřejném životě. Nechci to teď hodnotit, myslím si, že do jisté míry třeba tahle aktivita v České republice probíhá, ale opět bych si dovedl představit, že by mohla být mnohem lepší, mnohem hezčí, řada pořadů - v mém srovnání je v tom lepší třeba Český rozhlas Radiožurnál - může probíhat mezi lidmi, jít mezi ně, nezavřít se do studia, ale jít vysílat někam do terénu. A určitě jste, pokud jezdíte na různé kulturní, sportovní, společenské akce - teď byly Karlovy Vary - tak jste mohli vidět třeba vysílání Radiožurnálu přímo z místa, z terénu, kde si zve jednotlivé hosty, dělá s nimi rozhovory, lidé to vidí, jsou na místě, zapojují se - tak to je třeba ten dobrý příklad. U České televize to tolik nevidím, nevyužívá možnosti techniky, toho, že relativně jednoduše může s kamerou někam vyjet.

A zase jsme u té debaty. Teď, kdyby to byla diskuse, tak můj oponent nebo pan ministr by teď jsem šel s faktickou, řekne: vidíš, Martine Kolovratníku, Česká televize by to mohla a chtěla dělat taky, ale ona nemá peníze, proto musíme zvýšit koncesionářský poplatek. A já odpovím: dobře, tak si řekněme, že to chceme dělat, vydefinujme, jaké na to budou náklady, spočítejme si to a bavme se o potřebných zdrojích na takovou službu. Fakt tahle debata neprobíhá a neproběhla.

O politické transparentnosti asi mluvit nemusím, na tom se můžeme shodnout. O volebním zpravodajství také mluvit nemusím. A opět z vlastní zkušenosti z rozhlasu vím, že období předvolební je pro zpravodajské týmy v médiích vždycky extrémně náročné, že opravdu dělají pečlivé, detailní statistiky každého jednotlivého mluvčího, za kterou je stranu, za jaký politický subjekt, aby v případě nějaké kritiky nebo kontroly mohly deklarovat vyváženost a, řekněme, celkový pohled - mluvím aspoň o tom základním zpravodajství.

Já tady nebudu zlomyslně obstruovat a mluvit schválně dlouho, takže teď se konečně dostávám k těžišti svého vystoupení, a to je to, co tady chci strašně moc zdůraznit a podtrhnout, a je to stručné vysvětlení toho, že opravdu existuje řada různých forem financování veřejnoprávních médií. Zase jsou tři s různými podvariantami - jsou to veřejnoprávní poplatky, koncesionářské, jakkoliv je nazveme, které tedy chce současná koalice zvýšit, je to taky přímé financování ze státního rozpočtu, anebo - pozor, jsou to taky smíšené formy financování. A je jasné, tak, jak to v lidském životě bývá, že každá z těchto metod má svoje výhody, nevýhody, své klady a zápory. Rychlá rekapitulace. U veřejnoprávních koncesionářských poplatků jsou to pravidelné finanční příspěvky, které platí jednotlivci a domácnosti vlastnící zařízení schopné přijímat televizní nebo rozhlasové vysílání, jsou povinné a stanovené zákonem.

A než uvedu ilustrační příklady, tak tady teď řeknu větu, kterou já ve svém vidění světa považuji za naprosto kruciální. Budu se jí tak jako řečnicky ptát tady pana ministra, několika málo zástupců koalice, kteří mě sledují. Jak je stanovena výše poplatku? Kdo ji určuje? Je to vyhláška, nařízení vlády? Není, je v zákoně. Zákon dneska říká 45 korun, 135 korun - je to v zákoně. (Takže?) o výši poplatku rozhoduje Sněmovna, kontroluje to Senát, podepisuje prezident. A můžeme ji snížit, můžeme říct, že to bude 20 korun a 100. A když budeme mít většinu hlasů, projde to Sněmovnou a tak dál. Můžeme je zvýšit, dvojnásobně, trojnásobně. Tohle je pro mě absolutní vrchol demokracie, demokratického procesu - na tom se přece shodneme.

Zase ilustrační příklad z dopravy. Když jsme tady bojovali v minulém volebním období za přílohu, seznam strategických staveb státu, kde trochu potlačujeme právo na osobní vlastnictví, dáváme státu šanci na vyvlastnění, tak jsme se tehdy dohodli především s kolegy z ODS v hospodářském výboru, ale byli u toho i lidovci, byla u toho TOP 09, STAN, tak jsme si řekli, jestli chceme sáhnout lidem na jejich vlastnictví, tak to musí projít demokratickým procesem. A vznikla ta příloha, dodnes funkční, existující, byli jsme inspirováni Německem, kde jsme si řekli: pokud kteroukoliv silnici, dálnici, železnici dáme do této přílohy, do zákona - žádného nařízení vlády, vyhlášky - (ale) do zákona a projde a bude to i pozměňovací návrh, (vy?) to pak zrušíte, přidáte - vzpomeňte si na Líně - teď to šlo taky novelami zákona, a projde tohle demokratickou kontrolou Sněmovny, Senátu a prezidenta, tak není nic víc.

A teď se vracím ke koncesionářským poplatkům. A teď mi prosím odpovězte. Jestliže dneska mám v zákoně s celou demokratickou kontrolou definovanou výši poplatků rozhlas, televize - a teď to přehodím - a do zákona dám - a já si zase půjčím a je to, prosím, ilustrační příklad - do zákona dám ne, že to bude řádek v rozpočtu Ministerstva kultury - to tady říkám na mikrofon, pod to bych se já nikdy nepodepsal, to je špatně - řádek, který se každý rok mění, ale pokud do zákona tak, jako mám určenou výši poplatku, dám, že to je určité procento, desetina procenta, cokoliv, z nějaké daně - a, prosím, to, co říkám, je ilustrační - například z daně telekomunikačních operátorů, O2, T-Mobile, Vodafone, z daně radiokomunikačních společností, jakékoliv jiné a dám tam třeba ještě pojistku, ale nesmí to být méně než pět miliard, pět a půl, šest, a bude to schváleno zákonem, Sněmovnou, Senátem a prezidentem, tak mi, prosím, odpovězte: co je na tom jiného nebo špatného? Co je na tom nedemokratického? Kde je větší závislost na vládě? No, nikde. Je to úplně stejné, je to úplně stejný princip. U dopravy - vy, kteří se jí trochu více zabýváte - a fakt je to ilustrační příklad - jeden z mnoha zdrojů nebo z více zdrojů Státního fondu dopravní infrastruktury přesně takovým procentem definuje určitou část podílu z výnosu spotřební daně z minerálních olejů, je to prostě spotřební daň z benzínu a nafty, přesně dané procento. Taky jsme tady o tom měli ve Sněmovně debatu, jestli to procento nebo desetinu procenta určitým způsobem neupravit, nezvýšit, s tím, že by třeba ty peníze šly krajům na silnice druhé a třetí třídy. K té dohodě nakonec nedošlo, posouváme se někam jinam a nepatří to do dnešní debaty. Ale, pěkně prosím, tohle říkám jako ilustrační příklad, že prostě máme v zákoně pevně dané nějaké procento, nějaký podíl z určité daně. A to je to, co tady chci poukázat a i vyvrátit, to vaše strašení, nálepkování a osočování opozice, že nám jde o to ochočit si nebo navléknout náhubky veřejnoprávním médiím a tak dále. (Důrazně.) Ne. My se přece nebavíme o tom, že to bude řádek v rozpočtu jednoho ministerstva - ne. Tak, jako máme v zákoně dneska definovanou výši poplatku, tak (řekněme?), pojďme třeba - a nevím jak, nemám to teď v hlavě a možná, že do podzimu nějaký pozměňovací návrh vymyslím a připravím - pojďme přesně takhle říct nějaké procento z nějaké daně, na které se dohodneme. A pak přece nemůžete mně oponovat nebo argumentovat tím, že zvyšujeme závislost veřejnoprávních médií na vládě té či oné, ať bude jakákoliv.

Tak u tohoto jsem se chtěl zastavit a povědět to mimo přípravu, kterou tady mám. Ale teď rychle, když zrekapituluji, tak to, co jsem řekl, vlastně podpořím. Čistý příklad koncesionářských poplatků: typicky britská BBC, která je financována převážně z televizních poplatků, takzvaný TV license fee, které platí všechny domácnosti vlastnící televizní přijímač.

A vidíte, výše poplatků je pravidelně přehodnocována, schvalována vládou, mění se nějakým zákonem. Už jsem zmiňoval německé a ARD a ZDF - to samé, německý poplatek, Rundfunkbeitrag se jmenuje v němčině, je povinný pro všechny domácnosti, ať mají přijímač, nebo ne, je to možná asi České republice velmi podobné. Je to stabilní zdroj financování, je nezávislý na státním rozpočtu a tak dále. Ale prostě lidé jsou nespokojeni i v Německu, i ve Velké Británii, prostě jsou nespokojeni a vnímají to, že je to určitý způsob další daně a vnímají to, vnímají to jako nespravedlivé a říkají: my to nevyužíváme, my to nepotřebujeme.

A druhá nevýhoda, a to tedy já osobně považuji za naprosto zásadní, jsou administrativní poplatky, náklady na administrativní aparát, na vybírání poplatků. A to se tedy přiznám, lidsky, to tady povím, že mě samotného zaskočila výše nákladů na výběr poplatků. Mně se na to - to je lidský příběh, který tady teď rád povím.

Mně se na to jeden z kolegů v úterý na klubu našem ptal, když tam hovořili, generální ředitel, a říkal: Martine, ty jsi v rozhlase pracoval, tak si budeš pamatovat. Přiznávám se, že jsem si to nepamatoval, že jsem si to číslo musel dohledat, ale, přátelé, u rozhlasu je to nějakých necelých 150 milionů korun ročně a u televize, logicky, je to podobné, protože když máte neplatiče nebo nějaké procento neplatičů, tak jestli podáváte složenku nebo upomínku na 45 korun nebo 135, to je jedno, množství úkonů, poplatků poště, aparátu právníků a tak dále je stejné. Takže nemám to číslo přesné, ale zaokrouhluji, bude to plus minus okolo téhle částky, to znamená, televize a rozhlas každý rok vydají 300 milionů korun na správu koncesionářských poplatků.

A přijde vám tohle číslo v pohodě? Jako je to dobré ho utratit, hodit ho na správu poplatků? No, možná jestli to jde poště, tak pan ministr Rakušan z něj bude mít radost, že aspoň něco si do pošty dostane. No, ale přece se shodneme - tohle je špatně. A teď se tedy dopustím hodně velkého zjednodušení, ale vnímám to tak, že pokud bychom šli tím jiným modelem - a já tady to vystoupení zkrátím, ať neříkám věci, které znáte a o kterých víte - tak přece, pokud by to bylo třeba financování právě zákonem dané a pevně definované jako určité procento z nějaké daně - už jsem použil ilustrační příklad dopravy, výnosů Státního fondu dopravní infrastruktury - no, tak hodně zjednodušeně je to vlastně částka, která - a teď je jedno, jestli jednou ročně nebo čtyřikrát v nějakých tranších - přijde z jednoho účtu u České národní banky, státu, Ministerstva financí, přijde na účet veřejnoprávních médií - a to je všechno. A bude tam. Tak tenhle argument, ten považuji za kruciální a zásadní, plus minus - a dohledáme si to, můžeme se k tomu vrátit na výboru nebo v druhém čtení - 300 milionů korun vydaných na administrativu a na správu poplatků pro mě fakt není málo, fakt to považuji tedy za ohromnou částku vynaloženou naprosto, naprosto zbytečně.

No a to je asi všechno, co jsem chtěl říci. Už bych se opakoval, když bych se vracel k argumentům, které všichni znáte. Těším se na debatu ve výborech. Určitě připravíme pozměňovací návrhy, které právě budou ideově vycházet z mého vystoupení, které jsem tady pověděl, a budeme vás, kolegyně a kolegové z vládní koalice, přesvědčovat, ale opravdu - rekapitulace ve dvou větách - přijít s navýšením poplatků, které - a budu upřímný - 10 korun, 15 korun, to není moc - může mi někdo oponovat, že já jsem chtěl zvyšovat dálniční poplatky - no jasně, to asi každý může zvládnout, ale přijít s tím v době, kdy jste na lidi uvalili daňový balíček, když jste je zatížili daněmi, když jste jim zvedli všechno možné, všem věkovým skupinám a sociálním skupinám, ekonomickým skupinám, navalit ta sto- až tisícinásobná navýšení na firmy, na průmysl, to je prostě špatná cesta. A je to špatná cesta i proto, že jste nezačali debatou o tom, férovou a všemi napříč domluvenou a odsouhlasenou, co od českých veřejnoprávních médií chceme. Jdete špatnou cestou a nepovede se vám to. Budeme proti. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. A s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Vít Vomáčka, poté je připravena paní poslankyně Jana Hanzlíková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vít Vomáčka: Děkuju za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážení páni ministři, dámy a pánové, já bych chtěl trošku zareagovat - a i když vím, že ten apel byl na pana ministra - víš, Martine Kolovratníku, prostřednictvím předsedající, velmi pozorně jsem vás poslouchal a samozřejmě služba veřejná tak, jak je definována a jak je různě uplatňována - a vy jste tady velmi často mluvil o BBC a určitě je tady celá řada milovníků aut. A já jsem vždycky na BBC miloval jeden pořad a miluju - a ten se jmenuje Top Gear - a při představě, že by tohle dělala naše veřejnoprávní televize, takhle nákladný pořad, tak byste ředitele České televize, potažmo pana ministra, tady z toho místa roztrhali.

Ostatně stačí Star Dance, který je velmi konfliktní - z vašich úst - a je samozřejmě legitimní otázka, jestli Star Dance například patří na veřejnoprávní televizi, s tím budu souhlasit. A na druhou stranu, prosím pěkně, nezužujme tento pohled, tuto diskusi - a já to tak vnímám, cítím - pouze na ČT1, respektive ČT24. Myslím si, že takové stanice jako ČT2, respektive ČT Art, dělají neskutečně kvalitní práci, kterou by žádná jiná komerční televize nedělala. To je pouze moje připomínka. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně i za dodržení času. A ještě se s faktickou, paní poslankyně, přihlásil pan poslanec Martin Kolovratník. Prosím.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuju za to a je to super připomínka, která ale přesně ukazuje to, co tady neproběhlo, co jsme si neřekli, co jsme - třeba v tom výboru bychom se o tom hrozně rádi bavili. Za prvé, Top Gear, pokud vím - a nejsem v detailu - primárně financují sponzoři. Neznám detaily, asi bychom to byli schopni někde zjistit, to financování, nebo ty zdroje z reklam jsou tam úplně jiné - a možná velmi podobně jako u Stardance. Možná vás, pane kolego, prostřednictvím a tak dál, překvapím, mně se Stardance líbí, baví mě, netajím se tím, že jsem fanouškem téhle soutěže. Jsem rád, že jsem za ty roky, nevím, dvakrát, třikrát, že jsem se tam na nějaký díl byl podívat i osobně a že třeba v mém vidění světa tohle je veřejnoprávní zábava na úrovni, ta společenská, s nějakou nadsázkou, s něčím, co je krásné, hezké. A myslím, že kdybych tuhle debatu teď vedl uvnitř klubu hnutí ANO, že se setkám s nesouhlasem řady svých kolegů, že třeba i mezi námi tyhle věci vidíme jinak, ale ilustruje to tu debatu, bohužel někdy dojmologii, co tam mělo a nebylo (nemělo) být, a je dobře, když si tohle říkáme, ale to mně v té debatě chybí.

A poslední věc - to bude taky trochu odlehčení - vidíte, ještě před dvaadvacátou hodinou. Víte, mě mrzí to, že ta show, to, co zaznívá v Top Gearu, kdyby bylo tady v Čechách, v českých veřejnoprávních médiích, tak asi nás a ty ředitele, že ukamenují. Řada lidí je ukamenuje za politickou hyperkorektnost a za to, co se nesmí. Anebo jiný ilustrační příklad, Česká soda, která podle mě byla naprosto geniální a naprosto skvělý seriál. Nedovedu si představit, že by někdo - zaplaťpánbůh za seriál Most - a nedovedu si představit, že Českou sodu by někdo vyrobil v tom stylu, v jakém byla vyráběna v té době - a říkám, bohužel, to mě mrzí, ale taková je realita.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. A nyní paní poslankyně Jana Hanzlíková, posléze se připraví pan poslanec Zdeněk Kettner. Prosím, paní poslankyně, ujměte se slova.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Já děkuji za slovo a budu trochu opak. Pan poslanec byl takový delší, já budu velmi krátká. Vzdala jsem se tady přečtení svého příspěvku, protože po té dlouhé debatě bych se tady v mnohém opakovala, a to nechci. Takže vypíchnu takové tři, si myslím, že to jsou nejdůležitější body, na které jsem v podstatě moc nedostala odpověď od pana ministra a které považuji za velmi důležité, protože to jsou takové největší nedostatky tohoto projednávaného návrhu, které tam vidím.

Takže, za prvé, nesouhlasím se zvyšováním toho poplatku, a to z toho důvodu, že, za prvé, to zvyšování přišlo opravdu v dost zvláštní době a já se nedokážu dívat na návrh jako jednotlivě a konkrétně pouze na něj, ale vždycky v celém kontextu doby, takže už to tady také zaznívalo, že občané téhle republiky a i firmy teď dva roky se opravdu potýkali s mnoha problémy. Mnoho z nich přišlo s novou legislativou, kterou vláda navrhla, takže mi to opravdu nepřijde dobré právě v tuto dobu zvyšovat poplatky, i když samozřejmě tady ze strany koalice zaznívalo, že jsou to malé částky, ale pro některé lidi to prostě malé částky v souhrnu s ostatním nejsou.

A další důvod je, že jsme neviděli žádnou skutečně podrobnou analýzu hospodaření - a teď myslím tu rozšířenou - která v podstatě analyzuje i činnosti, náplň a rozsah toho, co veřejnoprávní média mají dělat. Nesouhlasím ani s tím rozšířením, protože přestože k tomu proběhla podrobná debata, tak logiku jsem tam skutečně nenašla, především co se týká firem a té změny, že nově budou firmy platit tedy poplatky podle počtu zaměstnanců. Dávala jsem tady příklad, byla to přímo konkrétní firma, kde mi napsali mail, a to se týkalo toho, že v současné době tedy platí za dvě zařízení a v budoucnu, vzhledem k tomu, že je to firma, která zaměstnává více než 500 zaměstnanců, budou platit stonásobek té částky.

Jako nedostatek vidím i to, že u těchto institucí bude do budoucna, pokud tedy bude schváleno tak, jak je předloženo, budou mít valorizaci pevně danou - a musím říct, že jiné instituce, které třeba za mě jsou nesmírně důležité, protože se starají o zranitelné osoby - jsou to třeba sociální služby a podobně - tak to jsou instituce, které mají velmi nejisté financování, takže tam bych polemizovala o tom, jestli je prostě správné takto dát jakoby prioritu zrovna zde.

A další věc je - budu tady citovat to, co zaznělo v jedné debatě. Nebudu říkat, který zástupce koalice to řekl, protože to není důležité, důležitý je obsah. A zaznělo tam: ano, jde o zalepení rozpočtů a klidně poté, co se tak stane, pojďme se napříč politickým spektrem bavit o tom, jaká je role veřejnoprávních médií v České republice. A to je za mě naprosto opačný postup, protože ta debata měla proběhnout ještě předtím, než byl navržen a vlastně dán do systému legislativního tento návrh, protože ta debata skutečně neproběhla, už moji předřečníci tady jmenovali spousty různých svazů, odborníků a asociací, které se velmi kriticky k tomuto návrhu vyjadřují, a všichni se shodují na tom, že debata měla proběhnout a neproběhla.

Já tady mám několik otázek, které mi psali ještě teď, vlastně poté, co sledovali celý den debatu a na které vlastně ani tady samozřejmě není možné nalézt odpovědi, protože to jsou velmi důležité otázky a samozřejmě potřebují nějaký čas na odpovědi. Je to například: jaký je smysl veřejnoprávních médií ve 21. století? Jaká je definice veřejnoprávnosti? Jak jí dosáhnout? Jak má vypadat obsah, který veřejnoprávní média mají vytvářet? Jak uspořádat vztah mezi veřejnoprávními a soukromými médii, aby u soukromých (nedocházelo) k diskriminaci - a zároveň, aby status veřejnoprávních zůstal nadále významný? Zda patří obsah vyrobený veřejnoprávními médii na internet - a pokud ano, do jaké míry?

A to teď cituji jenom opravdu začátek, otázek je tady spousta a vidíme, že ani (i) odborníci, kteří skutečně pracují dlouhodobě a mají zkušenosti z mediální oblasti, cítí, že na spousty otázek nebylo odpovězeno. Takže to je za mě tedy velmi, velmi špatně a měl ten postup být naprosto opačný. A protože jsem slíbila, že budu krátká, tak děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji pěkně. My tedy přistoupíme k dalšímu řečníkovi, tím je pan poslanec Zdeněk Kettner, poté se připraví pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já se vždycky držím zlaté střední cesty, nebudu ani krátký, ani dlouhý, myslím si, že budu tak akorát, abych udržel vaši pozornost, což by odpovídalo nějakým 45 minutám vyučovací jednotky. (Pobavení v sále.) Ano. Já si tak jako říkám v dnešní době internetu a informací, zda je vůbec zapotřebí veřejnoprávních médií? Je to prostě slovo k diskusi. Pokud si řekneme, že ano, tak proč nemáme veřejnoprávní i jiná média, například nějaký tisk? A pokud ano, tak proč ji občan nemůže platit dobrovolně? A ať rozhodne občan, zda jejich informace jsou pro něj natolik zásadní, že se rozhodne za ně platit. No, a pokud občan nemá na výběr, pak se jedná vlastně o nějaký typ televizní daně, povinný poplatek, další daň, o které se mluvilo, že se prostě zvedat nebude.

Veřejnoprávní média nejsou při plošně nařízeném poplatku pod žádným tlakem na kvalitu, prostě peníze mají jisté. Víme, jak fungují státní podniky, jak fungují soukromé podniky. Soukromé podniky pracují pod tlakem, ony se musí prostě snažit, je tam nějaká konkurence. Většina státních podniků, která má své jisté, tak nějakým způsobem ustrne a není to prostě ono. No, a musím říct, že spousta lidí se na Českou televizi nekouká. Proč by měli platit za službu, kterou absolutně nevyužívají - ve stylu: mají něco, že mohli sledovat, tak ať platí? To je úplně to stejné. Dobře, každý bezdětný bude platit alimenty. Ne, že by nějaké děti měl, ale u mužů - zařízení na to má. Můžeme to pojmout tímto způsobem.

Uvažuje se v České televizi o úsporách? V mém okolí je spousta známých, kteří dělali, jak v České televizi, tak i v soukromých televizích, a je to takové už všeobecně známé, že tu špulku kabelu, kterou na Primě tahá jeden člověk - na Primě, v soukromé televizi, jeden člověk - tak v České televizi to tahají tři, možná čtyři, tu špulku si postupně předávají, dva tři mezitím odpočívají. Neříkám, že je to pravda. Udělal se nějaký audit, který by to nějakým způsobem zdokumentoval, aby to zjistil, aby uvedl do těchto věcí jasno - je to skutečně tak? Nebo je to jenom nějaký lidový folklor, který se traduje?

Netransparentnost hospodaření, začerněné smlouvy, tajné platy určitých pracovníků - vždyť i o našich platech si občané mohou přesně zjistit, kolik bereme, kolik pobíráme náhrad, je to naprosto transparentní - a tak to má být. Proč zaměstnanci České televize jsou v tomto směru výjimkou? Protože to samozřejmě už vzbuzuje určité pochyby a určitou nevraživost.

Regionální studia Českého rozhlasu si říkám, zda je ekonomicky smysluplné je držet. Je nějaká studie, že by tam byla nějaká přidaná hodnota pro posluchače? Vysílají zajímavější pořady, zprávy - obzvlášť, když víme, že každé regionální studio má své vlastní vedení a tomu odpovídající, samozřejmě, mzdové náklady?

Dalším, co mi opravdu skutečně vadí ve světle předchozích let a věcí, které jsme na půdě Poslanecké sněmovny diskutovali, (je?) (že) vládní návrh počítá s automatickým navýšením poplatků o inflaci, jakmile v součtu dosáhne 6 %. Není to tak dlouho, co tady pětikoalice rozhodla o tom, že vlastně chudáci důchodci jsou ohrožením ekonomické stability státu, že navyšování automatické na základě inflace je ekonomicky neudržitelné, že by důchodci stát zruinovali, a proto v tom dále pokračovat nebudeme. A najednou u České televize to neplatí, tam ta valorizace má pokračovat. Takže jí se prostě inflace týkat nebude.

Poplatky bude platit prakticky každý - ten, kdo má počítač nebo chytrý mobilní telefon. A to je změna proti dřívějšímu stavu. A už tato skutečnost zvyšuje příjem o další stamiliony ročně bez toho, že bychom ty poplatky navýšili. Očekává se celkové zvýšení příjmů o 1,2 miliardy ročně. Česká televize hospodaří s rozpočtem 795 miliardy a Český rozhlas 2,37. Myslím si, ať si každý sám posoudí sám, jestli v dnešní době internetu a stovek různých alternativních televizních a rádiových stanic je třeba, aby daňoví poplatníci platili ročně přes 10 miliard za televizi a rozhlasovou stanici. Těch 10 miliard je z mého pohledu, je to subjektivní, samozřejmě vždycky se najdou protichůdné názory... Máme tady velice tendenční zpravodajství a publicistiku.

Připomínám zde například výrok Václava Moravce, kdo jiný by měl být symbolem nestrannosti a nedávat veřejně najevo své politické názory než moderátor hlavní veřejnoprávní politické debaty, který v září 2023 nazval prezidenta Klause Putinovým gubernátorem a dále řekl, že se Václav Klaus snaží sám sebe legitimizovat. Je prostě opravdu v pořádku to, že se tímto způsobem vyjadřuje zaměstnanec veřejnoprávní televize, který má být nestranný? Já vím, že to je někdy těžké. Ale prostě profesionál si musí udržet nějakou konkrétní laťku, nějakou úroveň. A pokud je zaměstnancem veřejnoprávního média, tak by tu nestrannost měl bez ohledu na jakési svoje osobní sympatie či antipatie prostě udržet. Lékař taky na operačním stole zachrání vraha, který mu leží na operačním stole. Nemůže říct, já ho prostě operovat nebudu, protože je to vrah. Ne. Má nějakou profesní čest a zachrání mu ten život. To znamená, že i ten zaměstnanec veřejnoprávního média by měl potlačit své osobní sympatie a antipatie. Učitel taky nemůže rozhodovat a známkovat žáka na základě, že ten žák je mu sympatický, nesympatický, nebo jeho rodiče mu udělají ze života peklo, tak to dítě, i když bude úžasně geniální a má na to vymyslet nový lék, tak ho zařízne pětkou jenom proto, že jeho otec mu řekne, že je idiot? Takhle přece nemůžeme uvažovat.

Připomínám jenom, že Václav Moravec za tento z mého pohledu skandální výrok a porušení profesionálního vystupování veřejnoprávního politického moderátora, který je pod etickým panelem ČT, ani radou nebyl nikterak penalizován, což je taky určitý signál. Myslím si, že kdyby se v tomto směru zakročilo, protože samozřejmě s jídlem roste chuť, když moderátoři budou trestáni jakýmkoliv, nemyslím samozřejmě teď propouštět, nejsme v padesátých letech, nejsme rudé gardy, ale samozřejmě pokud by to byl nějaký citelný finanční postih, tak i zaměstnanci, kteří by nějakým způsobem inklinovali k nadržování určité straně, by si potom už dali více pozor a byli by, když ne dobrovolně, tak nějakým způsobem, donuceni udržet nějakou rovinu a nestrannost. A o tom, že v České televizi a zejména v publicistice fungují, když to řeknu, tak nestandardní poměry, svědčí například i takzvaná mňoukací kauza u reportérů České televize nebo fakt, že se píše o bossingu Nory Fridrichové vůči jejím podřízeným a tak dále.

Důležitým tématem je bezesporu to, zda Česká televize a Český rozhlas skutečně za těch více než 10 miliard splňují právě tu deklarovanou veřejnoprávnost. Ten, kdo není slepý, hluchý, kdo to, co má v hlavě a nepoužívá hlavu jenom na nošení čepice, ale nějakým způsobem vnímá informace, musí vidět, že Česká televize skutečně není nestranná a upřednostňuje názory konformní dnešní vládní koalice. Ty příklady můžeme vídat a slýchat denně. Stačí se podívat na nějaké debaty, kdy politikům na správné straně je dáván větší prostor, jedná se prakticky o monolog, kdy moderátor souhlasně přikyvuje, nezasahuje. A v okamžiku, kdy se dostane ke slovu kdokoliv z opozice, který už z podstaty věci má toho času podstatně méně, tak prakticky není schopen dokončit dvě věty bez toho, že by mu nebylo skákáno do řeči s doplňujícími otázkami ve snaze toho dotyčného rozhodit. A já jsem to zažil sám na vlastní kůži, kdy jsem měl sto chutí tomu reportérovi říct, ať si tedy napříště rozmyslí otázku, kterou mi chce položit, ale v případě, že začnu odpovídat, a on začne vlastně měnit podstatu otázky, tak já už ztrácím jaksi nit a nevím, na co vlastně chce, abych odpovídal. A z mého pohledu to není nic jiného než snaha nějakým způsobem opozici znemožnit, dehonestovat, nějakým způsobem takzvaně nachytat na hruškách.

A za vše hovoří například analýza největšího českého mediálního odborníka profesora Jiráka, který jednoznačně konstatoval nadržování moderátora Řezníčka v klíčové debatě před druhým kolem prezidentských voleb vládnímu kandidátovi Petru Fialovi (Pavlovi?) nebo třeba několik let stará podrobná analýza zpravodajství, publicistiky a politických diskusních pořadů ČT, ve kterých dostávala svému politickému významu neúměrně velký prostor TOP 09. Oproti tomu například náš pan předseda čtvrté nejsilnější politické strany v české Sněmovně nebyl do Otázek Václava Moravce pozván devět let. Dle vyjádření jednoho z radních České televize prý kvůli tomu, že ho slavný moderátor nemá rád. A jsme zase u toho. Takže lékař, který souseda nebude mít rád, tak ho nechá vykrvácet, neošetří ho jenom proto, že ho nemá rád? Kde je nějaká ta profesionalita, profesní čest?

Čili Česká televize by měla projít jednoznačně transformací, auditem smluv a veškerých výdajů a měla by podléhat kontrole NKÚ. Protože pokud budeme mluvit o navyšování výdajů, my máme jednat s péčí řádného hospodáře a my bychom měli rozhodovat, jestli skutečně je to zapotřebí a zda to nebude mrhání peněz daňových poplatníků. Protože je úplně jedno, jestli to zavedeme tak, že to budeme platit ze státního rozpočtu, čili z daní lidí, nebo to bude přímý poplatek, čili nějaká přímá daň. Každopádně ať tak, či tak, zaplatí to prostě lidé. Takže si myslím, že lidé si zaslouží kontrolu výdajů, zda jejich finance nejsou vyhazovány oknem. A je pro mě nepochopitelné, že se hospodaří s penězi daňových poplatníků, a přitom se dle zákona jedná o právnickou osobu, která hospodaří s vlastním majetkem. To mi taky hlava nebere. Zkrátka mi to obecně zavání takovou privatizací veřejnoprávního prostoru pro vlastní názory skupiny redaktorů za peníze koncesionářských poplatníků.

Čili já to shrnu. Dokud neproběhne nějaký vnitřní audit hospodaření, dokud nedojde k transparentnosti hospodaření České televize tak, jak je tomu ve všech státních institucích, dokud nebudu mít jistotu, že skutečně ty peníze nebudou vyhazovány oknem, že nebudou užívány účelově, jednostranně, tak s klidným svědomím pro zvýšení poplatků, navíc ještě podpořené nějakou valorizační doložkou automatického zvyšování na základě inflace, tak pro to skutečně ruku zvednout nemohu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Jako další vystoupí pan poslanec Karel Rais. Připravit se může paní poslankyně Zuzana Ožanová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý večer. Všichni tady přede mnou slibovali, že budou struční, tak doufám, že neudělám výjimku, že budu stručný.

Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegové a kolegyně, v prvé řadě si dovoluji vyjádřit nesouhlas s předloženou novelou o České televizi a o Českém rozhlase, která byla předložena Ministerstvem kultury. V minulém sněmovním období proběhla poměrně silná diskuse ohledně stavu hospodaření České televize a zejména o chybějící analýze hospodaření této instituce.

V posledních několika letech probíhalo čerpání v televizi v řádu miliard korun, aniž by byla provedena řádná kontrola čerpání finančních prostředků. Chybějící analýza čerpání provozních prostředků vedla zde ve Sněmovně až k diskusi o odvolání managementu vedení televize. Pamětníci minulé Sněmovny si jistě vzpomenou na diskusi nad soukromě vyhotovenou analýzou hospodaření vedení televize od pana kolegy Juříčka. A dnes se víceméně situace opakuje.

Máme tady předloženou novelu zákona, je zde napsáno navýšení poplatků, aniž by byla předložena jakákoliv hrubá analýza o spotřebě těchto prostředků. Za pozitivní samozřejmě považuji to, že jsou tady k dispozici jako vstupní materiál výroční zprávy, ale na druhou stranu to je pouhý základ. Někdo by měl provést tu analýzu. Ministerstvo kultury v předkládací zprávě tvrdí, že se má ročně vybrat navíc asi 865 milionů korun pro televizi a 331 milionů pro Český rozhlas. Domnívám se, že i při zavedení z hlediska výnosů relativně nižších daní z pohledu státního rozpočtu jsou běžně předkládány ekonomické analýzy. A samozřejmě je na místě dotaz, proč tedy je předložena novela, aniž by byla předložena ta ekonomická analýza? Kdo nám zejména zaručí, že budou efektivně využity tady ty prostředky? Plus minus ta miliarda korun do televize? Co se bude s uvedenými prostředky dít? Kdo bude to čerpání finančních prostředků kontrolovat? To už tady několikrát bylo i s tím názorem, jestli to může být, nebo nemůže být NKÚ.

Uvedený poplatek je v podstatě nová daň za domácnost. Všechny domácnosti budou platit poplatek, respektive daň v souhrnné výši 205 korun měsíčně pro každou domácnost a v případě podnikatelů v jejich násobcích. Zas tady už byla diskuse o tom, co ty nejvyšší... Zastavil bych se u toho, co tady ještě nebylo diskutováno, proč zrovna je tam kritérium 24 zaměstnanců? Když je těch zaměstnanců méně, tak je firma osvobozena od platby, když je víc, tak poměrně hodně platí. Tato daň se bude platit bez ohledu na to, zda mají přístroj reálně využívaný přímo k vysílání, nebo ne.

Rozšiřuje se počet domácností, které budou muset platit. Nově se placení týká rodin, které mají jakékoliv zařízení, na němž je možné televizní nebo rozhlasový signál přijímat. Bude se tedy platit i za tablet či chytrý telefon. Koncesionářský poplatek se bude platit jeden za celou domácnost bez ohledu na to, kolik takových zařízení domácnost má. Je taky jasné, že budou platit i ti, kteří televizi nemají.

Diskuse o výši poplatků v závislosti na počtu zaměstnanců tady proběhla. Samozřejmě že se ztotožňuji s tím, že se vůbec neuvažuje o tom, jestli zaměstnanci mají v pracovní době dovoleno média veřejné služby sledovat. Je otázka, kdo vymyslel následující rozdělení firem, a hlavně proč? Ty firmy jsou rozděleny do sedmi skupin, tak jak je uvedeno víceméně v té předkládací zprávě. Je otázka, proč kritériem velikosti této firemní daně je počet zaměstnanců firmy? Korelace mezi počtem zaměstnanců, kteří sledují v pracovní době veřejnoprávní média, a počtem televizí a dalších obdobných zařízení je velmi malá a liší se od firmy k firmě. A tak jak tady bylo řečeno, v řadě výrobních firem je absurdní, aby se lidé vůbec na tu televizi dívali. Ve většině výrobních firem a nevýrobních organizací je nemožné v pracovní době sledovat veřejnoprávní média a prostředky komunikace.

Argument, že koncesionářské poplatky nebyly navýšeny od roku 2008 a že je čas tuto daň změnit, to považuju taky za argument, který musím odmítnout. Domnívám se, že někteří pracovníci Ministerstva kultury podcenili přípravu uvedené novely a že by bylo dobré uvedenou novelu doplnit o zmiňovanou ekonomickou analýzu, která by vyhodnotila personální, výrobní, marketingové a další náklady televize, a doplnit tuto studii o potřebu zvýšení potřeby navýšení koncesionářského poplatku.

Vzhledem k tomu, že už tady zaznělo to, že je potřeba, padly i návrhy na vrácení a k přepracování, eventuálně odmítnutí tady této novely, tak to nebudu opakovat, když už to tady padlo. Ale domnívám se, že příprava tohoto materiálu byla podceněna. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně panu poslanci. Nyní vystoupí paní poslankyně Zuzana Ožanová a poté zrekapituluji: pan poslanec Lubomír Brož, paní poslankyně Karla Maříková, pan poslanec Radovan Vích. Paní poslankyně, ujměte se slova.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Ano, děkuji vám, paní místopředsedkyně. Děkuji panu ministrovi, že tu dneska opravdu skoro celý den sedí. Já to tedy kvituji. A i pan zpravodaj, to musím říct. Navážu trochu na kolegu Kolovratníka, ten svůj připravený projev, protože on tady hovořil o kvalitě důvodové zprávy, pane ministře. A přiznám se, že nebudu úplně tak jemná jako on. Jak začít? Možná se budu opakovat jako u jiných tisků. Začnu povzdechem - bohužel jsem četla důvodovou zprávu. Přitom jsem si vzpomněla, jak mě média sekýrovala, když jsem měla nějaké pozměňovací návrhy týkající se cyklistů, že nemám dostatečnou důvodovou zprávu. To je pěkné. Ale vy máte celý aparát, pane ministře. Já ne, já si píšu sama ty důvodové zprávy. Takže proč o tom hovořím? Hovořím o tom, že jsem se zabývala tak jako kolega Rais, který hovořil přede mnou, ekonomickou stránkou věci. Ono je to velmi zajímavé čtení. Připomeňme si, kolega Kolovratník říkal, že také právníci a podobně, když se postupuje, se dívají na důvodové zprávy.

V odůvodnění je, že se poplatky nezvyšovaly od roku 2005 rozhlas, 2008 televize. A co tam je k tomu ekonomickému odůvodnění? Já si dovolím citovat: "Pro zachování stávající úrovně veřejnoprávních médií a poskytování jejich veřejné služby odpovídající kvalitě je nezbytné navýšit příjmy." Konec citace. Kolegové a kolegyně, tato věta je komplexním shrnutím důvodové zprávy týkající se zvýšení koncesionářských poplatků. Já se teď nebavím o samotné výši, ale o tom... Opravdu stačí toto, abychom řekli, zvýšíme koncesionářské poplatky? No, já si myslím, že úplně to tak nemá být. Jak jste k tomu dospěli? Žádná zmínka o analýze či rozboru financování. Je to jenom o natažené ruce, která chce peníze a nedodá k tomu žádnou analýzu ani rozbor či výhled na příští léta.

Pamatujete si, kolegové, kolegyně, jak se v minulém volebním období vyjadřoval Pavel Juříček? Mimochodem, dneska to v jedné faktické poznámce zmínil kolega Rais. On si tehdy nechal Juříček zpracovat analýzu, on si ji zaplatil. Upozorňoval na to, že účetnictví je v hospodaření ČT sice vyrovnané, avšak na úkor hospodářských výsledků z minulých let. Dále upozorňoval, že kromě snahy zvýšit koncesionářské poplatky není v ČT snaha o žádnou změnu.

Nicméně k důvodové zprávě. Po dlouhém hledání jsem našla vyjádření k tomu, jaké opatření obě instituce činí. Mimochodem taky kolega Kettner mluvil před chvílí a i on se na to ptal. Takže pro kolegu Kettnera a další - cituji opět z důvodové zprávy, co tam je k tomu šetření: "Obě instituce dnes udržují standard svého vysílání a služeb na úkor vnitřních úspor a omezení, které nelze realizovat dlouhodobě." Tak to jsem se dozvěděla, co dělají. To tedy opravdu klobouk dolů, jestli mi řeknete, co z toho víte? Já tedy nevím nic.

Poslouchala jsem pana ministra - aby věděl, že i když člověk není přímo v sále, tak ho poslouchá - on mluvil o tom, že jsou veřejně přístupné výroční zprávy. Ale prosím vás, pane ministře, analýza, výroční stav, hlavně důvodová zpráva... Jak mají vypadat důvodové zprávy? Prosím vás, zkuste ten svůj aparát přemluvit k tomu, že když tam máte hodnotit ekonomický dopad, tak nepište takové bláboly, a hodnoťte ekonomický dopad, nebo napište: vycházeli jsme z analýzy, kterou máme k dispozici, nějaký graf, poplatky se vyvíjejí takhle, příjmy, výdaje, počty zaměstnanců... Nechci přímo říkat, ale musím pochválit jednoho z vašich ministrů, což sice nečiním úplně ráda, ale ministr Síkela, byť jsme s ním nesouhlasili, co se týče některých energetických věcí, podívejte se, jaké mělo to ministerstvo důvodové zprávy. To by možná bylo zajímavé. Protože chtěli odůvodnit co a jak. Udělali opravdu odůvodnění. Tady není odůvodnění. To jsou jenom řeči.

Já vím, že máte 109 hlasů. Je to důvod, proč to není odůvodněno? Doufám, že ne. Doufám, nebudu předjímat, že je to jenom lidské opomenutí.

Zajímalo by mě, a kolegové už o tom hovořili, zda jste zvažovali jinou alternativu? Vy říkáte, že se to musí zvýšit, ty poplatky, kvůli nezávislosti médií veřejné služby. Taky dnes někdo řekl, soudy jsou nezávislé, a přesto je stát platí ze svého rozpočtu. Prosím vás, proč by měla televize nezávislost? Nebo chcete říct, že jiné evropské země nejsou demokratické, protože tam veřejná média platí ze státního rozpočtu? To opravdu asi ne. To bychom si mohli říct, že soudy, policisté, všichni nejsou nezávislí, protože berou peníze ze státního rozpočtu.

Já jsem chtěla vystoupit, ale nevystoupila. Já jsem si to nechala do toho projevu. Paní kolegyně Voborská z hnutí STAN tady hovořila o tom, za jakých podmínek se v televizi pracuje, co by bylo dobré zlepšit. Ano. Ale myslíte si, že probační, mediační úředníci, zapisovatelky u soudu a jiní nemají obdobné problémy? Tyto problémy mají všichni. Ano, chceme přidat všem. Ale to sami víte, když se pokoušíte sestavovat státní rozpočet, že to není úplně jednoduché. Kdybychom platili Českou televizi a Český rozhlas ze státního rozpočtu, možná by museli lépe odůvodňovat proč, za co. A byla by možná větší kontrola. Vy sice říkáte, že zavedete kontrolu NKÚ až někdy, pane ministře. Ale to jsem si tak trošku rýpla už dneska, nebudu to dál rozvádět.

Zmíním se o něčem, co připomenul kolega Patrik Nacher. Prosím vás, nebudu to říkat tak dlouze jako on. Velmi mě zaujal dopis zaslaný provozovateli soukromého vysílání. Shrnu ty body. Možná to bude údernější než dlouhé diskuse. Jsou čtyři. Co bylo podstatou toho, co vyčítali a co psali panu premiérovi? Na co si stěžovali? Není dostatečně vyřešena otázka obsahu veřejné služby. Nebyla debata se soukromými médii. Návrh zákona umožňuje navyšování poplatků bez ohledu na inflaci. Přes navýšení koncesionářských poplatků má být prodloužena výjimka z odvodu DPH pro veřejnosprávní média. Prosím vás, já to pouze cituji z toho, co napsali tito provozovatelé soukromého vysílání. Už nebudu dlouze mluvit. Tak jako kolegové slibovali, že budou krátcí, tak já jsem se pokusila taky.

Na závěr si povzdechnu a shrnu do jedné věty veškerou argumentaci a obsah důvodové zprávy týkající se navýšení koncesionářských poplatků. Pane ministře, odpusťte. Víte, jak to působí? Navalte prachy, na nic se neptejte, my už je utratíme! Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Lubomír Brož a poté se připraví paní poslankyně Karla Maříková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, stojíme před návrhem, který nejen rozšiřuje pravomoci České televize a Českého rozhlasu do oblasti boje proti dezinformacím, a to bez jakýchkoliv jasných pravidel a záruk, ale také zavádí plošný poplatek, který prakticky trestá každého občana za vlastnictví moderní technologie. Je to útok na naši důvěru i útok na peněženky všech, kteří již dnes v těchto institucích nevidí záruku objektivního zpravodajství.

Jednou z nejpodstatnějších věcí, která mi tady chybí a měla být ještě před předložením toho návrhu, je možnost kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu. Já vím, že je k tomu potřeba změnit ústavu, ale mělo to přijít před tím, protože tím by získala tato novela mnohem větší důvěru občanů a myslím si, že obecně i politiků, protože je to ta nejklíčovější, která musí přijít prostě do oblasti veřejnoprávních médií. A opravdu nerozumím tomu, že tady absolutně vypadla. Slyším jenom sliby, že možná někdy, protože víme, že to už asi v tomto volebním období nebude.

Tady všechno padlo. Kolegové říkali o jednotlivých fázích, já už o tom nebudu mluvit detailně. Jen k tomu přispívání do boje proti dezinformacím. Tyhlety úkoly dostává Český rozhlas a Česká televize hned v úvodu novely, ale návrh nijak nereguluje, neříká, jak se budou na půdě České televize a Českého rozhlasu dezinformace určovat, kdo vůbec bude za rozhodnutí o tom, zda jde o dezinformaci nebo odlišný názor na věc, odpovědný a zda vůbec Česká televize, Český rozhlas mají kvalifikaci na to, aby tohleto oni rozhodli. Podle mě je to naprosto nesmyslný úkol a tenhleten bod by rozhodně měl z novely vypadnout. A já v to pevně doufám, že bude vyřazen.

Co se týče samotného financování, padlo už o tom hodně. Padly tady příklady ze zahraničí, které v podstatě obhajovaly. Ono to je přesně všechno se vším, že se každá statistika dá nějakým způsobem vymluvit. Ale nesporným faktem je, že v posledních deseti letech velké množství evropských zemí přešlo na platbu z veřejných rozpočtů, to znamená, skončily tam licenční poplatky. V současné době, jestli to tedy mám úplně dobře, ve dvou zemích Evropské unie se platí vyloženě daň z médií, která je pevně stanovená, je progresivní podle výše příjmů a platí ji ti, co podávají daňové přiznání. Potom je licenční poplatek - tak jako u nás - v deseti zemích, a přitom jedna z nich už se v podstatě rozhoduje o tom, že od tohoto licencování ustoupí. Z veřejných rozpočtů, ze státního rozpočtu je v Evropě veřejnoprávní médium financováno v patnácti zemích, v naprosté většině.

Já neříkám, že by to tak mělo být. Ale mně obrovsky chybí ta diskuse, která měla na tohle téma být široká, opravdu odborná diskuse. Slyšel jsem tady něco o nějakých seminářích, o konferencích a podobně. Ale to není to, co si představuju v případě takovéto rozsáhlé a závažné novely.

Za mě v tomto stavu je prostě naprosto nepodpořitelná. A věřím, že v průběhu dalších čtení se dostaneme alespoň k nějakému vylepšení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Nyní tedy vystoupí paní poslankyně Karla Maříková a poté pan poslanec Radovan Vích. Prosím.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Koncesionářské poplatky - za mě - tak jak jsou nastaveny, jsou prostě legální zlodějina. Jen proto, že vlastníte televizi... (Reakce ministra.) To je, pane ministře. A neskákejte mi do řeči. Je to legální zlodějina. A myslí si to i občané. Jen proto, že vlastníte televizi, i když třeba Český rozhlas a Českou televizi nesledujete a neposloucháte, tak máte platit. Proč se Česká televize a Český rozhlas zdráhá přejít na model, který funguje u veřejnoprávních médií jinde? Protože by si musela obhájit ty miliardy, které tam protékají, co na těch poplatcích dostává. A toho není absolutně schopna. Na druhou stranu si říkám, když platím koncesionářské poplatky, měla bych mít právo hovořit do financování pořadů. A o tom už tenhle kolos jménem Česká televize nehovoří.

Máme platit koncesionářské poplatky České televizi jen proto, že máme telefon či počítač! Celé je to stejné jako platit povinné ručení jen proto, že vlastníte třeba garáž. Lidé by měli platit pouze za služby, které skutečně využívají. Platby by měly odpovídat skutečnému využívání služby. To by mohlo motivovat veřejnoprávní média k poskytování kvalitnějšího obsahu, který by lidé chtěli sledovat nebo poslouchat. S rozvojem digitálních technologií a streamovacích služeb se mění i způsob, jakým lidé konzumují informace a média. Někteří lidé dávají přednost on-line obsahu před tradičním televizním a rozhlasovým vysíláním.

Česká televize a Český rozhlas by měla jako veřejnoprávní média plnit funkci veřejné služby, která přesahuje individuální využívání - například poskytují nestranné zpravodajství, vzdělávací programy, kulturní obsah a regionální vysílání, které mají širší společenský přínos; a ne bulvární pořady typu stošedesátosmičky. Nestrannost je jedním z klíčových principů, kterými by se měla řídit, aby mohla plnit svou roli ve společnosti efektivně a důvěryhodně.

Nestrannost je základem pro budování a udržení důvěry veřejnosti. Lidé se musí spolehnout na to, že informace, které dostávají od veřejnoprávních médií, jsou přesné, vyvážené a nepodléhají žádným politickým nebo komerčním tlakům. Kvalitní a nestranné zpravodajství je klíčové pro fungování demokracie. Občané potřebují přístup k objektivním informacím, aby mohli dělat informovaná rozhodnutí, například při volbách. Veřejnoprávní média by měla poskytovat prostor pro různorodé názory a perspektivy, čímž přispívají k otevřené a pluralitní diskusi ve společnosti. To zahrnuje prezentaci různých politických, kulturních a sociálních pohledů. Veřejnoprávní média jsou financována z veřejných zdrojů, proto mají odpovědnost vůči všem občanům a musí zajistit, že jejich obsah je nestranný a slouží veřejnému zájmu. Proč to tedy tak zdůrazňuji? Česká televize ani Český rozhlas se nestranně prostě nechovají. Slyšeli jste tady celou řadu zkušeností a případů, kdy o nestrannosti veřejnoprávních médií nemůže být vůbec řeč.

Další, co vnímám jako totální podraz, že ministr kultury pan Baxa z ODS předloni hovořil o budoucnosti koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média. Tehdy na otázku k poplatkům odpověděl, že poplatky zvyšovat nebudou. Cituji: "Shodli jsme se ve vládní koalici, že se nebude hospodaření České televize řešit zvyšováním koncesionářských poplatků. Myslím, že je to správný krok." Řekl tehdy ministr. Momentálně se však vláda chystá poplatky zvýšit. Už jsme si od vaší vlády zvykli, že něco jiného říkáte, a děláte pak úplný opak, protože lžete, podvedli jste občany. A právě toto vaše lhaní snižuje důvěru v politiku. Důvěra občanů je klíčovým prvkem fungující demokracie. Když lidé věří svým voleným zástupcům a institucím, jsou ochotnější dodržovat zákony, účastnit se voleb a angažovat se ve veřejném životě. Naopak lži a podvody mohou vést k cynismu, apatii a snížené účasti na politických procesech, navíc to může oslabit společenskou soudržnost a stabilitu. Důvěra je tedy klíčová pro udržení zdravého a funkčního politického systému. A vy tu důvěru v politiku podkopáváte.

Česká televize i Český rozhlas lobbují za zvýšení koncesionářských poplatků a vyhrožují, že pokud legislativním procesem změna letos neprojde, hrozí osekání výroby. Já si opravdu nemyslím, že veřejnoprávní médium má vysílat bulvární pořad typu 168. Pokud chce Česká televize produkovat takovouto tvorbu, tak ať si klidně svou výrobu oseká, a to teda řádně. Tvorba tohoto typu je plýtvání a zneužívání peněz koncesionářů, tedy občanů České republiky.

Veřejnoprávní média mají specifickou roli a odpovědnost vůči veřejnosti, která zahrnuje poskytování vyváženého, objektivního a kvalitního obsahu. Hlavními cíli veřejnoprávních médií jsou informovat, vzdělávat a bavit, přičemž by se měl klást důraz na veřejný zájem. Bulvární pořady, které často kladou důraz na senzacechtivost, skandály a povrchní zábavu, mohou být v rozporu s těmito principy. Zatímco některé zábavní pořady mohou být součástí programové nabídky, je důležité, aby byly v souladu s etickými standardy a hodnotami, které veřejnoprávní média reprezentují. Veřejnoprávní média by měla tedy pečlivě zvažovat, jaký obsah vysílají, aby udržela důvěru veřejnosti a plnila svou roli jako poskytovatele kvalitního a spolehlivého zpravodajství a kulturního obsahu. Bulvár do programu veřejnoprávních médií určitě nepatří.

Opravdu si nemyslím, že má Česká televize natáčet seriál, ve kterém zavádějícím způsobem staví jakýkoliv politický subjekt a jeho členy a voliče do špatného světla, jak tomu bylo v seriálu Stíny v mlze. Veřejnoprávní médium má poskytovat vyvážené a faktické informace, které umožňují veřejnosti vytvořit si vlastní názor. Pokud veřejnoprávní médium záměrně klade politický subjekt do špatného světla, porušuje tím základní principy novinářské etiky, jako jsou nestrannost, objektivita a férovost. Nevnímám, že by se vedení obou médií chytla za nos a byly vidět ve fungování Českého rozhlasu a České televize nějaké změny.

Všichni moc dobře víme, proč tento zákon tady je. Není to proto, že by Český rozhlas a Česká televize skomíraly, ale po korespondenční volbě má tento zákon zajistit, aby pětikoalice mohla vymývat mozky veřejnosti a uhnízdila se u moci. A proto dávám návrh na přepracování tohoto zákona, pokud neprojde návrh na zamítnutí, který tady už byl přednesen. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Přeji všem dobrý večer a poznamenávám si, že je zde návrh na přepracování. Máme zde jednu faktickou poznámku - paní poslankyně Mračková Vildumetzová.

 

Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych chtěla, prostřednictvím vás, pane předsedající, tím, že tady paní kolegyně Maříková hovořila o tom, že pan ministr kultury před nedávnem říkal, že se v žádném případě nebudou zvyšovat koncesionářské poplatky, tak já bych se z tohoto místa ráda zeptala pana ministra kultury. (Poznámka ministra mimo mikrofon.) To jsem viděla, pane ministře, že jste neposlouchal. Tak bych se vás ráda zeptala, když jste tedy hovořil v minulosti o tom, že se nebudou zvyšovat koncesionářské poplatky, tak vím, že vy jako vláda se pravidelně setkáváte s tripartitou, to znamená se zástupci zaměstnanců a se zástupci zaměstnavatelů. My jako poslanci jsme obdrželi od Svazu průmyslu a dopravy České republiky, který je samozřejmě i členem tripartity, že tady máme zamezit projednávání tohoto návrhu zákona a že vás máme vyzvat k tomu, aby návrh ve spolupráci se zástupci byznysu byl absolutně přepracován, protože bude mít velké finanční dopady na firmy. Mohl byste mi tedy odpovědět, zda jste tento návrh zákona projednával na tripartitě? Já bych předpokládala, že jako ministr kultury a jako celá vaše vláda... A je vidět, že ty dopady budou značné ohledně podnikatelů a všech ostatních... Tak jestli byste byl tak hodný a odpověděl mi na to, jestli jste to projednával, protože vůbec tedy nechápu, že všichni poslanci takovýto dopis obdrželi. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji za přesné dodržení času. A dalším z řádně přihlášených je pan poslanec Vích. Máte slovo.

 

Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vláda Petra Fialy schválila konečnou podobu novely zákona o České televizi a Českém rozhlasu a poslala ji sem do Poslanecké sněmovny ke schválení. Jejím předmětem je zvýšení takzvaných koncesionářských poplatků, tedy povinných poplatků daňového charakteru, které inkasují Česká televize a Český rozhlas. Nyní tedy tento návrh projednáváme v Poslanecké sněmovně a osobně musím přiznat, že mě to vůbec netěší.

Ministerstvo kultury navrhlo zvýšit od roku 2025 televizní poplatek o 15 korun na 150 korun měsíčně a rozhlasový poplatek o 10 korun na 55 korun. Kolik to přinese těmto dvěma veřejnoprávním institucím? Česká televize by získala příští rok díky zvýšení koncesionářských poplatků navíc do rozpočtu 865 milionů korun, Český rozhlas o 331 milionů korun více. Celkem by nově domácnost každoročně zaplatila 1 800 korun za Českou televizi a 660 korun za Český rozhlas. Dohromady tedy téměř 2 500 korun ročně. To je například pro jednopříjmové domácnosti seniorů, matek samoživitelek nebo třeba osob se zdravotním postižením podle mého názoru příliš mnoho. I vzhledem k tomu, jak děsivě stouply životní náklady právě za současné vlády.

Pojďme se na to podívat ještě z jiného hlediska. Kdy jste si třeba naposledy pustili Český rozhlas? Nebo máte vůbec rádio? Kteří z našich občanů to takto dělají? Já znám spoustu lidí, co rozhlas vůbec nemají. Ale platit ho musíte, leda že byste ten poplatek odhlásil. Trochu lepší je ta situace ohledně televize. Sice přibývá domácností, které televizi vůbec nemají, mladší ročníky ji dost často dobrovolně ani nesledují, ale dejme tomu, že televizi občas sledují, protože už je zkrátka v domácnosti puštěná jiným rodinným příslušníkem. Kolik z nich si pouští pravidelně právě Českou televizi? Pokud to není na Vánoce, kdy její nabídka díky archivu převyšuje nabídku ostatních televizí, asi to moc často není.

Vláda si od této změny také slibuje dalších 600 tisíc domácností navíc, které by musely platit tento mediální poplatek, pokud používají tablet anebo chytrý telefon. Nemluvě o firmách. V soukromém právu by to bylo bezdůvodné obohacení. Když službu neodebírám, přece po mně nemůžou chtít, abych za ni platil. To by bylo logické. Ale ne, vláda to bere přes veřejné právo, kde to bude tak, jak si prohlasuje její sněmovní většina 108 hlasů.

Zamysleme se ještě z jiného hlediska. Opravdu potřebujeme tolik programů České televize placených z koncesionářských poplatků? Tedy nedobrovolně? Za prvé, je tu kanál ČT24 poskytující různá zpravodajství, debaty, rozbory. Nestačilo by místo něj vysílat několikrát denně pouze zpravodajství? Pak je tu kanál Déčko pro děti. To je jako by chvályhodné, ale opravdu chceme, aby naši potomci a vnuci kdykoliv přistoupili k televizi, zmáčkli knoflík a mohli se neomezeně dívat několik hodin na program, který je třeba zaujme, ale pak si nebudou volně hrát, věnovat se tomu, aby se něco naučili, bavili se venku s kamarády? Takhle z nich vychováváme jen pasivní příjemce zábavy. Pak je tu program ČT2, ČT art, to je zbytečné je takto rozdělovat. To dál mohlo být na jednom kanálu. Potom ještě ČT sport. Opravdu je nutné jej platit z našich společných peněz, když to nabízejí soukromá média? A pak je zde hlavní kanál ČT1, který před lety všechny ty funkce, co chceme po České televizi, zvládl s přehledem sám, později s pomocí ČT2 a to stačilo. Podle mého názoru zkrátka nepotřebujeme tolik veřejnoprávních programů, navíc nedobrovolně placených. Ale od čeho jsou tu také soukromé televize? Ale to je věcí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Rady České televize.

Takže mám problém jednak s financováním veřejnoprávních médií, kde devět států v Evropě to řeší jiným způsobem než koncesionářskými poplatky, a také s objektivitou v rámci zpravodajství. Návrh SPD je tedy jasný zákon o České televizi a Českém rozhlasu, který by jasně upravil a vymezil jejich působení s tím, že by obě instituce podléhaly kontrole ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu a jejich příjmy by byly samostatnou kapitolou státního rozpočtu. Já osobně budu rozhodně hlasovat proti takové právní úpravě, která by zvyšovala koncesionářské poplatky pro Českou televizi a Český rozhlas. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. A poprosím dalšího, přihlášený řádně je pan poslance Lacina, ale měl jsem zde omluvu pana poslance, takže můžeme přejít k dalšímu řádně přihlášenému. Ale vidím zde od pana ministra zájem o faktickou poznámku... Neplatí. Tak poprosím pana poslance Zlínského, který je přihlášen řádně do rozpravy. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já se omlouvám, že v tuto pozdní hodinu musím říct, že mé vystoupení bude poměrně dlouhé a poměrně kontroverzní. Takže možná vás trochu aspoň proberu, že to nebude až tak nudné.

Můj pohled na tu problematiku se bude výrazně lišit od ostatních, které jste tady slyšeli, bude spíše obecnější, takže za to se svým způsobem předem omlouvám, ale prostě je to můj způsob, jakým já si připravuji projevy.

Přiznám se, že my jsme měli na klubu taky oba generálního ředitele, to znamená generálního ředitele Českého rozhlasu a České televize, a já musím za sebe říct, že ta vystoupení mě nepřesvědčila o tom, abych hlasoval pro tento zákon. A já se budu snažit tady vysvětlit proč, co mně vadí, a možná se pokusím navrhnout i nějaké aspoň částečné obecné řešení té problematiky, i když přiznávám, že nejsem na tuto problematiku úplně expert.

Veřejnoprávní Česká televize a Český rozhlas jsou spolu se soukromými stanicemi s celostátním pokrytím, internetovými informačními servery, sociálními sítěmi součástí mediální mašinérie, která zásadním způsobem prostřednictvím sofistikované propagandy ovlivňuje současné směrování naší společnosti. S vládnoucí částí politického spektra tvoří symbiózu podporující a upevňující moc jednoho ideového směru, který ještě nemá přesnou definici, ale který lze zatím nazývat progresivním liberalismem či lépe definováno - to je můj výmysl - nihilistickým sebedestruktivním progresivismem. Dovolím si citovat generálního ředitele Českého rozhlasu z publikace Strategie 27 pro digitální dobu, kde se dočteme: "Český rozhlas je pro mě médiem nejrozmanitějším ze všech a mohu s klidným svědomím říci - žiji pro posluchače. Je tím nejdůvěryhodnějším, které v České republice působí. Patří ale i mezi přední evropské rozhlasy veřejné služby, které ctí hodnoty univerzality, nezávislosti a rozmanitosti, dbajíce na společenskou odpovědnost a inovace." Konec citace. Ani slovo o podpoře názorové plurality a svobody vyjadřování, což by mělo být základním kamenem práce každého veřejnoprávního média, zato mnoho slibů ohledně dodržování environmentální udržitelnosti a její podpory ve vysílání a práci Českého rozhlasu.

Já nyní budu citovat - já se rád opírám o citace - a budu citovat z takzvaného vysílacího zákona: "Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru. Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politickopublicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě."

Nyní budu citovat ze zákona o České televizi: "Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu - dále jen veřejná služba v oblasti televizního vysílání. Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména poskytování objektivních, ověřených ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů." Konec citace. Bohužel se spíše jedná o pohádky ovčí babičky, jak se vlk nažral, tedy důvěra občanů v média, a ovečka zůstala celá, to znamená propagandistické ohlupování populace, než reálně fungující zákony, a výše uvedená média jsou masivně využívána k manipulaci s jedinci a tím i s populací složenou z těchto jedinců naší společností.

Historicky se masová média ukázala jako vysoce účinná při formování a ovlivňování veřejného mínění a jejich schopnosti se progresivně zlepšují s tím, jak jsou dále úspěšně používány a kultivovány znalostí masové lidské psychologie a prostřednictvím technického pokroku. Zvláště významnou úlohu hrají v demokratických společnostech, kde vládnoucí elita zatím nemůže otevřeně a účinně použít násilných metod k zastrašování svých odpůrců, tak jako v despociích a tyraniích. Z toho důvodu musí vládnoucí elity použít měkčích, stále více propracovaných technik mediální manipulace, které vycházejí ze současných znalostí lidské psychologie, neurobiologie a statistiky. Není třeba mediální manipulací přesvědčit každého, v demokratických společnostech stačí nadpoloviční většina. Pokud již nestačí ani tento přístup, potom jsou ještě v zásobě cenzurní zásahy skryté v bohulibé formě boje proti dezinformační kampani nepřátelských mocností, tedy nutností boje proti dezinformacím při zachování svobody projevu, což je klasická kvadratura kruhu.

Na první pohled je potom jasné, že po zařazení tohoto řídícího prvku, kdy lze nastavit jeho parametry, od měkkého přístupu k postupnému nepozorovanému přitvrzování systémem vařená žába, bude možno v blízké budoucnosti dále téměř neomezeně ovlivňovat mediální prostor umlčováním a dehonestací nepohodlných názorů. Otázka zní, jestli toto odpovídá demokratickým principům, ke kterým se hlásíme, nebo je to již projev skryté a maskované tyranie, která se bude dále prohlubovat s nástupem sofistikovaných nástrojů k řízení společností, tedy digitalizace s produkcí velkého množství dat a jejich zpracování prostředky umělé inteligence, s jejich využitím k detailnímu řízení společnosti a ovlivňování jedinců populace skrze individuální přístup ke každému z nich prostřednictvím internetových technologií, což se již děje. Díky mediálnímu působení a propagandě byly přijaty většinovou společností často dříve nemyslitelné, nepřijatelné a nesmyslné myšlenky, nastolení neschopné vlády a politici se sebedestruktivními sklony, ospravedlněny války, podníceny některé ideové proudy a vytvořen fenomén médií jako producentů předem chtěné reality prostřednictvím ovlivňování kolektivní psychiky populace.

Jaká je situace na poli médií ve světě, potažmo u nás? Vlastnictví médií je koncentrováno v rukou několika velkých společností, což omezuje rozmanitost informací a názorů a v případě veřejnoprávních médií v rukou úzké mediální elity, která neslouží zájmům naší většinové populace, ale svým zájmům a mocenským zájmům nadnárodních korporací a zahraničních mocností a struktur. Média často využívají stejné zdroje takzvaných ověřených informací, tedy povolených informací, což vede k jednostrannosti prezentace těchto informací. Dochází ke zpochybňování nezávislých a oponentních informací, je nastolen takzvaný dezinformační narativ. Média často zpochybňují nezávislé informace, které se liší od oficiálních názorů. Dochází k omezování debaty a ovládání prostoru pro debatu. Média mohou moderovat rozsah debaty, aby se omezily názory, které jdou proti zájmům vládnoucích elit. Dehonestují se nositelé nevhodných myšlenek a politických názorů všemi možnými způsoby - to známe - nálepkováním, psychologickým tlakem na základě znalostí osobnostních charakteristik a psychologického profilu nositele nežádoucích myšlenek, chytání za slovo, skákání do řečí, přerušování toku myšlenek, pokládání otázek, na které dehonestovaná osoba těžko může znát dostatečně přesvědčivou odpověď. To je zcela běžná a osvědčená praxe. Tímto mediální eskamotéři zabraňují diskusi postavené na konkrétních informacích a svobodných názorech a ta upadá do vágního a obecného žvanění a blábolení všech zúčastněných stran, protože se zpochybňuje každá nepohodlná a nevhodná myšlenka či informace a kroky a postupy, které chce elita prosadit, účastníkům diskuse je vnucené nudné, formální a frázovité podání.

Jaké jsou tedy další strategie mediální manipulace? Každý si je po tom, co na ně upozorním, může spojit s vysíláním celoplošných televizí, rozhlasu a internetových médií. Ptám se, chcete být manipulováni?

První bod. Strategie rozptýlení neboli distrakce, která má odvrátit pozornost veřejnosti od důležitých problémů a změn určovaných politickými a ekonomickými elitami, zaplavováním a zaplevelováním mediálního prostoru neustálým přísunem bezvýznamných informací vedoucích k rozptýlení pozornosti. Strategie rozptýlení je rovněž nezbytná k zamezení zájmu veřejnosti o základní znalosti v oblasti vědy, techniky, ekonomie, psychologie, neurobiologie, kybernetiky a jiných podstatných znalostí, které jsou důležité k pochopení současného vnějšího světa a dějů, které s ním souvisí. Odvrácení pozornosti veřejnosti od skutečných zásadních problémů, například vymírání naší populace, psychické změny naší populace, hlavně mládeže, nebezpečí nukleární války, směrem k věcem nepodstatným a banálním, například coming out neboli co kde prohlásila nějaká pokleslá celebrita o svém sexuálním zaměření, nicméně je to podáno způsobem zábavným a lehce uchopitelným, takže pro lidi dostupným.

Za druhé. Vytváření umělých problémů s nabídkou zázračného řešení. Vytváří se uměle problém či situace, která vyvolá určitou plánovanou reakci veřejnosti, která potom akceptuje kroky a postupy, které chce elita prosadit a kterou by jinak většinová společnost neakceptovala.

Třetí možnost manipulací. Strategie postupného přijímání jinak krátkodobě nepřijatelných řešení. Klasicky to je ta vařená žába nebo salámová metoda.

Strategie odkládání. Za čtvrté. Dalším způsobem, jak přijmout nepopulární rozhodnutí, je prezentovat je jako bolestné a nutné a získávat souhlas veřejnosti pro přijetí v budoucnosti. Pro populaci je snadnější přijmout budoucí oběť než okamžitý drtivý dopad opatření. Veřejnost má vždy tendenci naivně očekávat, že zítra bude všechno lepší a nějak se to utřepe a že požadované oběti se lze nějak vyhnout. To dává veřejnosti více času si zvyknout na myšlenku změny a přijmout ji s rezignací, až přijde čas.

Za páté. Infantilní argumentace. Jako když mluvíme na malé dítě. Většina reklamy pro širokou veřejnost a taktéž manipulativní techniky využívají řeč, argumentaci a zejména dětskou intonaci, jako by byl divák malé dítě nebo mentálně postižený. Čím usilovněji se manipulátor snaží oklamat diváka, tím více používá infantilizující tón. Proč? Pokud k manipulované osobě mluvíme, jako by jí bylo 12 a méně let, pak má kvůli sugesci s určitou pravděpodobností sklon k tomu, že reakce tohoto oslovovaného manipulovaného subjektu také postrádá kritický úsudek, který vyplývá ze zkušeností a zralosti myšlení u většiny dospělé psychicky zdravé populace. Ale v tomto případě dospělá osoba racionální myšlení opustí a chová se a uvažuje infantilně a přijme nesmyslnou a nelogickou myšlenku.

Za šesté. Upřednostnění a využití emocí. To asi znáte. Využití emocionálního aspektu je klasickou technikou, jak způsobit zkrat v racionální analýze a kritickém uvažování jednotlivce, a slouží k implementaci neboli roubování požadovaných myšlenek, tužeb, strachů, úzkostí a nutkání k vyvolání předpokládaného chování a uvažování. To je ta takzvaná klimatická nouze.

Za sedmé. Udržování veřejnosti v nevědomosti a průměrnosti. Dělat veřejnost neschopnou porozumět technologiím a metodám používaným k ovládání a zotročování populace, ale i porozumět fungování vnější reality.

Za osmé. Povzbuzování veřejnosti, aby se spokojila s průměrností a hloupostí. Povzbuzovat veřejnost, aby věřila, že je módní být hloupý, vulgární a nevzdělaný.

Za deváté. Vyvolání sebeobviňování. Nechat jednotlivce nebo společnost vinit za své neštěstí sebe sama z důvodu selhání své inteligence, své neschopnosti nebo nedostatečného úsilí. Takže místo toho, aby se jednotlivec vzbouřil proti společenskému systému, má pocit, že za všechno může sám, což vytváří depresi, jež je jedním z důsledků omezení životní aktivity a snah jedinců v populaci.

Za desáté. Poznání chování jednotlivců v lidských společnostech. Za posledních 50 let vytvořil vědecký pokrok rostoucí propast mezi veřejnými znalostmi a znalostmi vlastněnými a provozovanými dominantními elitami. Díky kybernetice, neurobiologii a aplikované psychologii tyto elity těžily ze sofistikovaného chápání chování lidských bytostí i chování lidských populací. To znamená, že mají větší kontrolu a velkou moc nad jednotlivci a hlavně populacemi jednotlivců. Vše bude dále umocněno nyní se rozvíjejícími systémy umělé inteligence, digitalizací společnosti s krmením systému umělé inteligence takzvanými big daty, které digitalizace bude produkovat. Dle mého názoru je možné, že se i díky těmto trendům blížíme k vytvoření společnosti dohledu, která eliminuje schopnosti lidstva pokračovat v dalším pokroku a adaptaci na měnící se společenské a životní podmínky. Já říkám, že to bude Orwell na steroidech. Neříkám, že se to stane. Já tvrdím, že je tady toto nebezpečí.

Navrhované změny výše uvedeného zákona jsou z tohoto pohledu jenom dalším nutným mezistupněm k realizaci aspoň některých výše uvedených kroků či metod, nelze tedy vyloučit inovativní přidání dalších metod, nebo jsem možná na některé zapomněl, které povedou k upevnění nadvlády ideologie nihilistického progresivismu skrze mediální manipulaci a ovládání mas. Ďábelské je, že si vlastní cílenou a záměrnou destrukci musí naši občané i sami financovat, aniž by mohli jakkoliv ovlivnit alokaci těchto finančních prostředků. Musím uznat, že zatím až na malá zaváhání jsou velmi úspěšní a v čase, který sleduji, se tyto jejich víceméně skryté mediální manipulace výrazně zlepšují, a to aniž by to bylo podstatným způsobem zaznamenáváno a reflektováno jejich názorovými oponenty a kritiky. A ještě se nám drze tvrdí, že jsou nezávislí a objektivní a zaručují pluralitu myšlenek.

Myslím, že se rychle blíží čas, kdy bude nutno financování veřejnoprávních médií změnit tak, aby byla naplněna výše uvedená litera zmíněných mediálních zákonů a případně je přizpůsobit nové digitalizované době individuálního masového šmírování a ovládání naší populace prostřednictvím zahraničních korporací nebo mocností, tedy hlavně přistoupit k zajištění plurality a objektivity informací za účelem hájení národních zájmů našich obyvatel, nikoliv zahraničních zájmů a zájmů nadnárodních korporací, a využít médií a digitálních technologií, nikoliv k ohlupování naší populace, zejména dětí a mládeže, ale k sofistikovanému individualizovanému vzdělávání a případně i zábavě. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče, a poprosím dalšího řádně přihlášeného, a to je pan poslanec Karel Sládeček.

A využiji ještě pro omluvy. Paní poslankyně Adámková od 22.30 ze zdravotních důvodů, pan poslanec Kubíček od 20 z pracovních důvodů, pan poslanec Síla od 19.15 do 20.30 z pracovních důvodů, pan premiér Fiala celý jednací den z pracovních důvodů a pan vicepremiér Rakušan od 20 z pracovních důvodů. A máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Sládeček: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, Česká televize bude letos hospodařit s rozpočtem 7,95 miliardy korun, což je o 570 milionů víc než loni. Hospodaření tohoto superpodniku je nicméně zahaleno temnotou. Generální ředitel je de facto jediným pánem nad veškerými financemi. To je v evropských poměrech naprosto ojedinělé. Nikdo nezná například platy a odměny moderátorů, přestože se na ně skládají všichni občané platící koncesionářské poplatky.

Nyní vláda navrhuje zvýšení poplatku za Českou televizi o 15 a Českého rozhlasu o 10 korun. Vláda zvyšuje koncesionářské poplatky v době, kdy energie a potraviny zdražují extrémním tempem a zhruba půl milionu občanů žije na hranici chudoby. Nově dojde k navázání poplatku na vyúčtování mobilního telefonu nebo domácího internetu. Ve výsledku dojde k tomu, že koncesionářský poplatek bude muset hradit mnohem větší počet lidí. Řada mladých lidí dnes nevlastní televizi, a to, že většina lidí vlastní mobilní telefon s připojením k internetu, neznamená, že by všichni majitelé mobilních telefonů měli přispívat na propagandistickou televizi. Dle zákona o České televizi je jedním z hlavních úkolů České televize, a mnohokrát již to dnes zaznělo, poskytování objektivních, ověřených, vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, což se neděje ani náhodou. Někteří moderátoři České televize jsou zaujatí vůči opozičním stranám a mnozí to i špatně skrývají. Česká televize dlouhodobě neplní své hlavní úkoly, její vysílání je neobjektivní, nevyvážené, zkreslené a často i lživé, proto je její důvěryhodnost na historicky nejnižší úrovni, a já nemohu tento návrh podpořit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, a poprosím dalšího řádně přihlášeného, a to je pan poslanec Stanislav Berkovec. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, přeju - nevím, jestli příjemný večer, je 23.07 - příjemnou předpůlnoc v mezích možností. Vážený pane ministře, vy jste mluvil ve svém úvodním projevu také o tom, že tato novela by měla pomoci větší nezávislosti České televize. Já teď s dovolením, vážené kolegyně a vážení kolegové, jen přečtu krátké části z preambule, z morálního kodexu České televize a pak uvedu několik příkladů, ale záleží na vás. Posuďte sami, zda byl, nebo nebyl porušen tento morální kodex.

Takže článek 22 střet zájmů, podle pořadové sazby odst. 22.4. Zneužití prostředků České televize k osobním nebo skupinovým zájmům není dovoleno. Myslím, že jsme to zažili všichni, a také v přímém přenosu jsme to zažili na České televizi a byly to demonstrace, které svolávalo sdružení Milion chvilek, byly to často demonstrace nebo většinou demonstrace proti našemu hnutí nebo proti tomu, co děláme nebo neděláme. Zkuste si někdy zjistit, kolik stojí hodina vysílání přenosového vozu SNG. Byla tam aktivizace diváků, téměř pozvánky, byly tam reportážní štáby. Bylo to opravdu velmi bohaté zpravodajství a bohaté také na výdaje. A v kontrapunktu k tomu určitě jsme všichni zažili také demonstrace například proti tomu, že důchodcům byla odebrána valorizace důchodů. Mimochodem, podle mě tam také docházelo ke zkreslování počtu demonstrujících, protože ze své zkušenosti, moderoval se mnoho akcí, kde byly desítky tisíc lidí, a prostě každý, kdo se v tom pohybuje, tak ví, že plný Václavák je zhruba 100 tisíc lidí. Ale to je jenom malá odbočka. Ty přímé přenosy měly nějaký průběh, nějakou filozofii, docházelo i k dehonestaci vedoucích pracovníků ve vysokém školství. Tak to je ten první příklad.

Druhý článek, opět 22 střet, zájmů podle pořadové sazby 22.1. Střet zájmů zaměstnanců a externích spolupracovníků České televize je nepřípustný. Teď nějakou část vynechám, protože opravdu nechci být rozvleklý. A pokračuji. Pochyby o nestrannosti nebo předpojatosti vznikají zejména, když určitá osoba je nebo byla spojena se subjektem, o němž má být informováno rodinným, přátelským, pracovním, členským, smluvním nebo konfliktním poměrem. Případně od takového subjektu přijímá nebo přijímala určité výhody či požitky nebo se jinak účastnila jeho činnosti. A ještě pokračuji, odst. 22.6. Spolupráce zaměstnanců České televize s jinými médii podléhá předchozímu písemnému souhlasu nadřízeného, který může udělit souhlas za předpokladu, že tato činnost nenaruší povinnosti a závazky, které zaměstnancům vyplývají ze zaměstnání v České televizi, a nevytvoří dojem, že konkrétní zaměstnanec je spojen s určitými politickými nebo náboženskými názory či obchodními zájmy.

A teď opět střih, takový poměr ostrý. 20. duben letošního roku, Národní rozvojový den, pořadatelem je Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, místo konání Černínský palác, zahájení moderuje moderátorka České televize Jana Peroutková a první debatní panel také moderuje moderátorka České televize Jana Peroutková. A opět střih do 24. dubna, kdy 25. dubna napsal Ondřej Najman (?) v In medias res, tedy k jádru věci. Ve středu 24. dubna odpoledne proběhla ve Sněmovně konference Svoboda projevu a boj s dezinformacemi. Spolupořádal ji Institut pro politiku a společnost pod záštitou poslance za ANO Patrika Nachera. Jeden z panelů měla podle pozvánky uvádět moderátorka České televize Irena Krcháková. Neuváděla. Respektive uváděla, ale u jejího jména chyběla zmínka o České televizi. Ta se mezitím s Krchákovou dohodla na ukončení veškeré spolupráce.

Děkuji za vaši vzácnou pozornost zejména v této noční hodině.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji, pane poslanče, a poprosím pana poslance Jiřího Maška.

 

Poslanec Jiří Mašek: Dobrý večer všem, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Já to vezmu trošičku jinak a odrazím se, už to tady dneska v krátkosti také bylo, ale odrazím se od materiálu, který se jmenuje Kodex České televize, zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Je to už poměrně vousatý materiál, který byl vytvořen v roce 2003. Je pravda, že v roce 2003 jsem se v politice nepohyboval a tyhle ty věci jsem tak detailně nesledoval a možná v tom roce 2003 ten Kodex platil a možná se podle toho Kodexu pracovníci České televize řídili. Dovolím si tady ocitovat z některých článků tohoto Kodexu, odkázat na ně, a abychom se nad nimi trošku zamysleli.

Článek 3. Poplatník televizního poplatku, otevřený vztah. Česká televize je poplatníkům televizních poplatků zavázána nakládat s poukázanými prostředky a ostatní majetkem s péčí řádného hospodáře. Já si myslím, že už tohleto je trošku problém, když si vzpomenu, jak jsme tady schvalovali vždycky zprávy tři roky staré o činnosti České televize, o tom hospodaření to nikdy moc nějak do detailu nebylo. A jestli mám dobré informace, tak v poslední době žádný kontrolní orgán Českou televizi nenavštívil, například na úrovni NKÚ, abychom se vlastně dozvěděli, jaká je startovací linie před tím, než tam přidáme nějaké peníze, respektive poplatníci podle toho navrhovaného zákona. A myslím si, že tohle to je docela zásadní, že by se ta startovací linie měla umět pojmenovat, měly by se umět pojmenovat rezervy, měly by se umět pojmenovat možnosti nějakého zlepšení ekonomizace chodu té televize a podobně. A potom teprve tam lopatou přihazovat peníze daňových poplatníků.

Česká televize - to je pořád článek 3/2 - Česká televize poskytne každé fyzické nebo právnické osobě na požádání pravdivé informace vážící se k právům a povinnostem platit televizní poplatek. Nevím, jestli se tohleto děje, jestli tam ty dotazy chodí a jakým způsobem Česká televize odpovídá. 3/3 Česká televize na vyžádání informace o hospodaření poskytne, o hospodaření s těmi televizními poplatky, čili s těmi vybranými miliardami. Opět nevím, jestli tam ty dotazy poplatníků chodí a v jaké formě je na ně odpovídáno. Ale v tom roce 2003 to někdo do toho Kodexu dal a ten Kodex by měl platit.

Článek 5. Péče o informace ve zpravodajství a aktuální publicistice. 5/1. Prvořadým úkolem České televize je zprostředkovávat informace ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech. Divákům poskytuje informace důležité pro jejich všestrannou orientaci a svobodné utváření názoru. Myslím si, že už tento bod je trošičku diskutabilní a je tam také uvedeno, že významnou roli tam hraje regionální zpravodajství. To nechci posuzovat, vím, že regionální zpravodajství existuje, ale v poslední době, ale je to možná moje zdání, se ten jeho rozsah, si myslím, snižuje, ale může to být jenom můj dojem.

5/6. Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost. No, tak s tím už mám tedy problém a myslím si, že tomu tak ve skutečnosti není. A pokud tomu tak bylo v tom roce 2003, tak si myslím, že došlo k významnému posunu v přesnosti a nestrannosti. Spočívající především ve zjišťování a ověřování skutečností. Česká televize, to je 5/7, striktně rozlišuje mezi zprávou a hodnotícím soudem, komentářem. No, tak to si myslím, že ty doby jsou už úplně pryč, že to není pravda a že televize, respektive moderátoři, nerozlišují mezi zprávou a hodnotícím soudem a komentářem. Česká televize musí dokázat pro diváky jednoznačnou formou oddělit zprávu hodnotícího soudu, zvláště není přípustné směšovat zprávu a hodnotící soud v jedné větě redaktora.

Tak já mám tu čest občas do té televize jít a ze strany těch redaktorů tam nepokrytě to hodnocení zaznívá klidně i v té jedné větě a tady je napsáno v tom Kodexu, že Česká televize musí dokázat ty diváky jednoznačnou formou pro ně oddělit zprávu od hodnotícího soudu. Čili když musí, jak by to tak mělo být. Jsem přesvědčen, že tomu tak v mnoha případech opravdu není. Pak je to otázka možná zamlčení některých důležitých informací nebo potlačení jejich podstatných aspektů a vždy by to mělo být hrubým porušením v tomto případě. A já aspoň z toho mám ten dojem, že ne vždy je nám ukázána realita třeba z obou stran. Například konflikt v Gaze, konflikt na Ukrajině a řada dalších věcí, kde naprosto objektivně podat jenom ověřené informace třeba bez komentáře. A to je v řadě případů tohle chybí. 5/14. Redaktoři České televize si musí při vystupování ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc názor. No, to si myslím, pane ministře, že tedy oni ten názor ukazují a tady ho podle toho kodexu ukazovat v rámci těch pořadů nemají.

Článek 6. Diskusní pořady a pluralita. Česká televize dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření. 6/2. Časový prostor, který je dán jednotlivým politickým stranám a hnutím, musí být ve svém celku vyvážený. A tady bych chtěl poukázat například na zkušenost s Českou televizí teď v těch pořadech před evropskými volbami, kde to bylo takovým způsobem vyvážené, že zástupci koaličních stran tam byli třeba v poměru k opozičním lpět ku dvěma. Bylo to tady opakovaně kritizované, ale viděli jsme to všichni. Takže z hlediska Kodexu České televize je to jasné porušení toho kodexu. Mluví se o tom, pokud to nebude vyrovnané, mělo by to být aspoň přibližně vyrovnané. A jestli tedy přibližně vyrovnaný je poměr dva ku pěti, nevím. Takže z mého pohledu porušení kodexu.

6/3. V diskusích na politická a společenská témata musí Česká televize zajistit vedle politiků také účast široké škály odborníků - ano, ti se tam recyklují - novinářů, osobností občanského života, ale i řadových občanů. Já jsem nepamatuju, že bych viděl nějaký diskusní pořad, třeba za účasti politiků, novinářů, odborníků, že by tam někde taky byl řadový občan se svým názorem. Ten mně tam chybí, zřejmě z toho vypadl, ale tady v tom kodexu se to píše, že by tam měl být, a i ten řadový občan nezatížený nějakou politiku by měl mít možnost v České televizi, veřejnoprávním médiu, respektive v Českém rozhlase, vyjádřit svůj názor.

6/5. Moderátoři diskusních pořadů České televize jsou povinni zachovávat nestrannost. Mě by zajímalo, jak se ta povinnost dá vynutit. Prostě oni ji okatě v řadě případů nedokážou zachovat. Číslo 14. To byla presumpce neviny. To jenom taková poznámka a je to 14/3. Jestliže Česká televize informuje o podezření, že určitá osoba spáchala trestný čin, za který ještě nebyla pravomocně odsouzena, měla by odvysílat také stanovisko toho podezřelého obviněného, případně obviněného, což je otázka, že někdy to bývá jenom jednostranná informace a ten podezřelý či obviněný z mého pohledu tu šanci se vyjádřit nedostává, respektive v rozsahu, který neodpovídá vlastně popisu toho, co měl spáchat a toho obvinění jako takového. 14/6. Česká televize se při vysílání pořadu nebo informací o trestné činnosti zdrží vyvolávání nebo podpory nálad směřujících k pomstě či ostrakizaci podezřelých nebo odsouzených. To si myslím, že se zase neděje a že tomu ta Česká televize bohužel někdy trochu nahrává. To, co Česká televize zatím drží, je respekt k soukromí. Myslím si, že Česká televize patří, a to je článek 15/2, že se zdržuje uveřejňování obrazových a zvukových materiálů natočených na prahu domů, bytů či kanceláře. Tomu se věnují jiná média a tady si myslím, že Česká televize zatím pracuje dobře.

Pak užití archivních záběrů 17/14. Použití archivních záběrů může mít pro někoho traumatizující následek, jestliže jde o snímky identifikovatelných osob, které mezitím zemřely. Třeba taková opakovaná používání stále stejných záběrů identifikovatelných osob v choulostivé situaci, jako je třeba ilustrace dechové zkoušky na alkohol, může být problém. Tady si myslím, že Česká televize také to ještě poměrně proti jiným médiím drží. Potom Česká televize podle článku 19 by měla divákům zprostředkovávat informace o kritických situacích. Ty kritické situace, například válečné konflikty, teroristické činy, násilné střety, přírodní katastrofy a havárie. Tady bych už možná nějaký nedostatek viděl. Přednostně skutečně ta Česká televize o tomto informuje, nicméně třeba u dopravních nehod by se o tom informovat zásadně nemělo, jedině v případě, že je třeba upozornit na nebezpečný dopravní úsek, čili v nějaké souvislost. Ale ne tu dopravní nehodu ukazovat jako individuální prostě kritickou situaci bez dalších souvislostí, na které je potřeba upozornit veřejnost, třeba to ohrožení na tom nebezpečném dopravním úseku.

Těch věcí by byla celá řada. Jedna z nich je ještě, že podle článku těch kritických situací, což je článku 19 by v projevech redaktorů neměly v žádném případě převážit emoce a ty komentáře by neměly vyvolávat paniku toho obyvatelstva, těch diváků.

Pak je tam článek 20, charitativní a dobročinná činnost, a to je o tom, že Česká televize také podporuje kulturní a obecně prospěšné aktivity v rámci takzvaného mediálního partnerství. Tam si myslím a nevím, do jaké míry v rámci toho šetření vybírá ty projekty určitá výběrová komise, které budou předmětem toho mediálního partnerství. A tam jde poměrně o hodně peněz, protože to je vlastně sponzoring ze strany televize a je to třeba věnování toho vysílacího času konkrétnímu subjektu, který vybere ta výběrová komise, a to mohou být poměrně velké částky a tam může docházet také k určité politizaci. Je tam napsáno v článku 20/6, a já předpokládám, že to Česká televize v té ekonomické situaci, v jaké je, nedělá, že v odůvodněných mimořádných případech je oprávněna darovat finanční nebo materiální prostředky. Tam si myslím, že ta televize tenhle bod nevyužívá vzhledem ke své ekonomické situaci.

Bod článek 23. Česká televize jako instituce. V zájmu uchování nestrannosti a neutrality se Česká televize jako instituce musí zdržet zveřejňování vlastních stanovisek k záležitostem veřejného zájmu. Zase je to k diskusi. A základní pravidla hospodaření, to je článek 25 a tady se zase vracíme k meritu věci, k tomu hospodaření, tady podle článku 25/1 České televizi vyplývá povinnost hospodařit s péčí řádného hospodáře; pojem péče řádného hospodáře bude při užití tohoto pravidla vždy vykládán ve smyslu, který uvedenému pojmu přikládají soudy v České republice při rozhodování obchodních sporů. Čili hospodárně, šetrně, ekonomicky, výhodně pro Českou televizi. A pane ministře, co o tom opravdu víme? Máme nějaký ten hloubkový audit? Máme kontrolu NKÚ, abychom znali startovací linii, do jakého systému chceme vkládat další finanční prostředky?

Pak bych si dovolil ukončit to povídání z toho kodexu a myslím si, že v řadě věcí se skutečnosti rozchází s tím, co v tom kodexu je napsané.

A teď bych se chtěl ještě věnovat úvodnímu slovu pana zpravodaje. On řekl, že vidí a mám několik poznámek pana kolegy Jakoba, že vidí výrazný posun v tom, že ředitel České televize bude moci navrhovat novou významnou službu Radě České televize. Potom mluvil o memorandu u způsobu naplňování veřejné služby České televize. To říkal jako novinky. Pak se samozřejmě věnoval těm poplatkům a poplatky jsou skutečně vázány na všechny, kteří mají zařízení, takže zařízení mají skutečně všichni k dispozici. A tady bylo argumentováno tím, že za ta léta, co se nezvyšovalo, to bylo 16 let u ČT a 19 let u Českého rozhlasu, došlo k propadu těch finančních prostředků nebo jejich hodnoty o 50 %, a to navýšení, že je pouze 20procentní. Zároveň navrhujete takzvanou indexaci, to znamená, že při nárůstu inflace o více než 6 % dojde k navýšení těchto poplatků.

Přibyla tam jedna velice zajímavá věc a my jsme měli možnost také na klubu hovořit s řediteli obou těchto veřejnoprávních médií, čili z Českého rozhlasu a České televize. A oni se tvářili, že s tím sami mají problém. A to je vlastně údajně, to je tedy Ministerstva kultury, a to je ten závazek veřejnoprávním médiím, že mají přispívat k boji proti dezinformacím. Když jsme se na to na klubu ptali, tak to úplně vysvětleno nebylo a viděli jsme, že s tím nebyli úplně v souladu ti dva pánové.

Takže to je těm věcem, které jsem chtěl tady okomentovat a pokusil bych se k nějakému závěru dospět. A to je, to je můj pohled na věc. Myslím si, že to je špatná forma navýšení příjmů České televize a Českého rozhlasu. Je tady alternativa a myslím si, že by byla mnohem spravedlivější, a to by bylo platit televizi a rozhlas jako veřejnoprávní média ze státního rozpočtu. U toho se zastavím. Proč? Protože řada těch lidí se na to opravdu nedívá. Jsme v situaci, kdy vlastně zatěžujeme ty občany, ale zatěžujeme i firmy platbami v okamžiku, kdy tady je konsolidační balíček a další úspory, ty firmy i ti občané s tím už mají problém. A byť někdo bude říkat, že to je symbolické navýšení, tak konkrétně pro ty firmy to určitě není symbolické navýšení - pro ty větší firmy. A dokonce si dovolím tvrdit, že kdyby se to platilo ze státního rozpočtu, tak by to byla vítaná pomoc jak občanům, tak firmám. A nejsou to zase tak vysoké částky a byla by to v té těžké situaci třeba i pro ty firmy jasná podaná ruka a pomoc ze strany vlády. Já si myslím, že za úvahu to určitě stojí a že touto cestou jde řada států v Evropě. Takže tohleto si myslím, že za tu diskusi určitě stojí.

Znovu zopakuji, že chybí jasný průhledný audit, pojmenování rezerv, plán úspor a teprve potom by mělo následovat navýšené financování. To nedodržení Kodexu, jenom připomenu, že prostě nevidím tam tu úplnou nestrannost, kterou vyžaduje ten Kodex, vyváženost, objektivitu, nepodjatost, profesionalitu. Ty věci tam prostě částečně chybí s tou indexací.

S tou indexací podle vývoje inflace, si myslím, ta by šla řešit i v případě financování ze státního rozpočtu. A jedna věc, která mně vadí, řekněme politicky, je to průhledné časování, vy jste původně tohleto řešit nechtěli, ta ekonomika vám prostě jako vládě nejde a vy jste se k tomu uvolili až po ukončení voleb do Evropského parlamentu a teď to tlačíte strašně rychle, abyste to stihli od 1. ledna 2025. A podotýkám, že z mého pohledu, ale to berte jako můj pohled, Česká televize i Český rozhlas jsou nyní jasně provládní a v tom kodexu je napsáno, že pokud to není naprosto vyvážené a pokud ten redaktor se nějakým způsobem projeví ve prospěch třeba jedné strany v té diskusi, by se měl vždycky vlastně zastávat toho, v uvozovkách slabšího toho partnera, ne toho vládního, měl by eventuálně ty dotazy dávat směrem k té vládní koalici a být na ni v uvozovkách přísnější. Ale tak to určitě v České televizi ani v Českém rozhlasu nefunguje. Takže prosím, i při té provládnosti dneska, která se určitě ani po volbách prostě neotočí, protože těch souvislostí tam je víc a není to o tom, že ti redaktoři by se změnili a pak zas po volbách, kdyby to dopadlo jináč, že budou zase provládní. Já tam nevidím ten prostor na to, proč tím zatěžovat daňové poplatníky a firmy, které to skutečně v řadě případů nevyužívají, tu službu, a proč tedy to neplatit ze státního rozpočtu s patřičnou kontrolou. Takže je tam možnost, jak ty občany, které zatěžujeme jiným způsobem, tak firmy podpořit.

A to poslední, co tady mám poznámku, budou to sice zase peníze daňových poplatníků, protože i když to půjde ze státního rozpočtu, byly by to peníze daňových poplatníků, ale byly by spravedlivě rozloženy ty náklady, potkali, vlastně by na to přispívali úplně všichni a říkám, je to něco podobného, jako přispíváme na třeba školství, jako přispíváme na platbu za zdravotní pojištěnce a podobně. Já si myslím, že těch alternativ by se tam našlo víc a že financovat ta veřejnoprávní média ze státního rozpočtu je možné. A v každém případě, pokud se něco takového bude dít a pokud k navýšení dojde, ať tím, nebo oním způsobem, tak by to mělo být až po kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. A v této souvislosti tak, jak je to navrženo, tak samozřejmě nemohu souhlasit s tím a hlasovat pro tento návrh a připojím se k těm, kteří navrhovali jeho vrácení k přepracování. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a poprosím dalšího řádně přihlášeného, a to je pan poslanec Koten. Ten zde není, takže poprosím dalšího řádně přihlášeného, a to je Radek Rozvoral. Pane poslanče, máte slovo. Jenom podotýkám pro všechny, že je potom dohoda, že skončíme-li dříve, jak před dvanáctou hodinou, tak přerušíme schůzi do zítřka do devíti, pokud bychom jeli až přes dvanáctou, tak skončíme přesně na tu dvanáctou hodinu. Tak prosím.

 

Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně v vážení kolegové, vážení členové vlády, ve svém vystoupení se vyjádřím k projednávanému bodu dnešní mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, která má na pořadu jediný bod, tím je projednání novely zákona, kterým se mění zákon o České televizi a Českém rozhlasu. Tuto novelu představilo Ministerstvo kultury v polovině letošního května a podle připravovaného harmonogramu se ještě v červnu návrhem Ministerstva kultury zabývala vláda a dnes je v rámci mimořádné schůze projednávána v prvním čtení zde ve Sněmovně. Postoj celého poslaneckého klubu hnutí SPD je zcela jasný, kdy zásadně nesouhlasíme s vládním návrhem na zvýšení povinných koncesionářských poplatků za Českou televizi a Český rozhlas. Navrhovaná novela mimo jiné navíc navyšuje okruh osob a subjektů, kteří nově budou muset koncesionářské poplatky povinně hradit.

V této novele navrhuje ministr kultury Martin Baxa z ODS zvýšit od ledna 2025 televizní poplatek o 15 korun na 150 korun měsíčně a rozhlasový poplatek o 10 korun na 55 korun měsíčně. Zároveň nově mají poplatek hradit všichni, kteří disponují jakýmkoliv zařízením umožňujícím příjem veřejnoprávních médií, tedy i mobilem, tabletem nebo počítačem. U firem by byla nově zavedená platba podle počtu zaměstnanců. V návrhu osvobodit od platby se navrhuje pouze pro podniky do 24 lidí a osoby samostatně výdělečně činné. Pak už je to ale velké navýšení, když se pro podniky od 25 do 49 zaměstnanců navrhuje platit pětinásobek poplatku, firmy do 99 zaměstnanců desetinásobek a například firmy nad 500 zaměstnanců pak stonásobek. Firmy, které pronajímají auta, by platily rozhlasový poplatek za každý vůz.

Schválením této mediální novely by Česká televize získala již příští rok do svého rozpočtu navíc 865 milionů korun a Český rozhlas pak 331 milionů korun. V letošním roce Česká televize pracuje s rozpočtem ve výši 7,9 miliardy korun a Český rozhlas se sumou 2,37 miliardy korun. Podle návrhu mediální novely by koncesionářské poplatky nově svým nařízením určovala vláda v závislosti na inflaci. Zvýšit by je mohla vždy o 6 %, pokud by od poslední změny inflace překročila 6 %. Návrh navíc prodlužuje osvobození České televizi i Českého rozhlasu od placení daně z přidané hodnoty o tři roky, což u České televize podle generálního ředitele Jana Součka znamená dalších až 400 milionů ročně navíc. Zde zmíním, že ve většině evropských zemí povinný poplatek za veřejnoprávní média vůbec neexistuje, uplatňuje ho pouze třetina členských států Evropské unie a v porovnání podílu těchto poplatků na průměrné mzdě jsou navíc tyto poplatky v České republice třetí nejvyšší v Evropě.

S účinností novely, tedy zvýšením poplatků a dalšími změnami, se počítá od ledna 2025. V hnutí SPD tento vládní návrh odmítáme a navíc dlouhodobě navrhujeme úplné zrušení koncesionářských poplatků a převedení financování České televize a Českého rozhlasu do některé kapitoly státního rozpočtu. Zároveň požadujeme umožnění kontroly jejich hospodaření ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu.

Znovu tedy připomenu, že hnutí SPD dlouhodobě prosazuje zrušení koncesionářských poplatků České televizi a Českému rozhlasu a dlouhodobě navrhujeme jejich financování ze státního rozpočtu a přeměnu na státní příspěvkové organizace. Už samotná skutečnost, že Česká televize hospodaří s rozpočtem vyšším než 7 miliard korun, zatímco konkurenční televize si na sebe musí vydělat samy, pak je rozhodně namístě uvažovat o zrušení koncesionářských poplatků. Hnutí SPD též nesouhlasí, jakou formou jsou dnes voleni radní do České televize a Českého rozhlasu. Tato vládní koalice si všechny tyto změny prosadila, neboť veškeré její iniciativy v tomto směru jsou cíleny k tomu, že ve finále jí tyto veřejné instituce slouží k propagaci vládní politiky, a stále lidem předsouvá například to, jak je důležitá Evropská unie a co vše dělá, aby se občané měli lépe. Viz nutnost opatření vyplývající z Green Dealu, migrační pak Evropské unie, prosazování přijetí eura jako státního platidla a další.

Česká televize, kterou si musí občané nuceně platit, předvádí svými některými pořady zcela flagrantní porušování zákona, který přikazuje vyváženost vysílání. A místo zajímavých rozhovorů, kde zazní oponentní názory, Česká televize nadále utrácí miliony za pořady typu 168 hodin, Reportéři ČT či Newsroom ČT24, kdy redaktoři opakovaně zcela nepodloženě špiní nepohodlné politické oponenty. Na projednávané novele se nám též nelíbí, že Česká televize a Český rozhlas by měli mít možnost si od poskytovatelů internetového připojení vyžádat seznam domácností připojených k internetu, což už kritizovali operátoři. Nová podoba návrhu velké mediální novely se nelíbí zástupcům soukromého mediálního sektoru.

 

Za podstatnou vnímají textaci doprovodného memoranda, které má přesněji popsat úkoly médií veřejné služby. Komerční média mají zásadní výhrady proti upravenému návrhu velké mediální novely, který se dosud tvářil jako krok ke kompromisnímu řešení. Podle serveru Echo24 dokonce soukromá média zaslala dopis premiérovi Petru Fialovi, ve kterém s novelou vyjadřují kategorický nesouhlas. V něm údajně uvedla, že návrh mediální novely odporuje pravidlům EU a principu nakládání s prostředky koncesionářů jako řádného hospodáře. Dopis podle serveru podepsali například zástupci rádiového soukromého trhu.

Dále se domníváme, že je nutné přesně formulovat vymezení předmětu poplatku. Rozhlasový a televizní přijímač se navrhují definovat jako zařízení technicky způsobilá individuálně volitelné reprodukci rozhlasového, respektive televizního vysílání bez ohledu na to, jakým způsobem je takové vysílání přijímáno. Za přijímač bude tedy považováno jakékoliv zařízení, které přijímá vysílání šířené prostřednictvím zemských rádiových vysílacích zařízení využívajících rádiové kmitočty vyhrazené pro šíření a přenos vysílání, to je prostřednictvím vysílačů, dále prostřednictvím družic nebo kabelových systémů a konečně prostřednictvím internetu. Do vymezení přijímačů, tak budou nově spadat všechny počítače a mobilní zařízení, mobilní telefony, tablety, které jsou technicky způsobilé přijímat rozhlasové a televizní vysílání. Zatímco podle platné právní úpravy jsou poplatníkem rozhlasového nebo televizního poplatku pouze osoby, které vlastní klasický rozhlasový nebo televizní přijímač, podle navrhované úpravy bude povinnost platit takový poplatek vyplývající i z vlastnictví počítače, tabletu, mobilního telefonu nebo dalších zařízení, která jsou schopna přijímat vysílání.

Může tak dojít k navýšení počtu poplatníků, konkrétně domácností, kteří budou povinni platit poplatky, o takové, kteří dosud uváděli, že nevlastní klasický rozhlasový nebo televizní přijímač, a tudíž nejsou povinni platit rozhlasové a televizní poplatky, ačkoliv vlastnili počítač nebo přijímač v mobilním zařízení.

Zde je namístě si položit otázku, jak si vše bude ověřovat, kdo bude vymáhat porušení zákona a jaké sankce budou uplatňovány.

V Hnutí SPD máme též výhrady k navrhované úpravě změny zákona o České televizi, které jsou konkrétně uvedeny v článku I, bod 1, kde se v ustanovení § 2 určuje a definuje veřejná služba v oblasti televizního vysílání a stanovuje hlavní úkoly této služby, to je hlavní úkoly České televize jako veřejnoprávního televizního vysílatele. Navrhuje se zde rozšíření těchto úkolů o oblast postupu proti dezinformacím. Cituji: Dezinformace, to je záměrně nepravdivé informace šířené s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají, zasáhly alespoň jednou v životě více než polovinu Čechů. Dezinformace cíleně mísí pravdu s konspiracemi, šíří chaos a nenávist, ohrožují svobodu, společnost, ústavní pořádek, strategické zájmy a mezinárodní závazky České republiky a přispívají k relativizaci pravdy a spravedlnosti. Účelem veřejné služby v oblasti televizního vysílání poskytované Českou televizí je naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu. Na to je Česká televize subjekt nezávislý na státu a jeho orgánech, které smějí do její činnosti zasahovat jen na základě příslušných právních předpisů. Snižuje se tedy riziko zneužití postupu proti dezinformacím ze strany státu a jeho orgánů. Konec citátu.

S ohledem na výše uvedené je logické, že právě veřejnoprávní média mají být jedním z hlavních nástrojů postupu proti dezinformacím. Zároveň je v návrhu explicitně zmíněno respektování svobody slova, která nesmí být při postupu proti dezinformacím jakkoliv dotčena.

Změna návrhu zákona rovněž naplňuje programové prohlášení vlády. A právě k těmto věcem, které jsou definované v právě o citovaném paragrafu, máme velké výhrady. V České televizi v současné době převážně ve zpravodajských pořadech, kdy na programu ČT24, konkrétně v politicky zaměřených zpravodajstvích, nejsou zcela objektivní, a názory, které nejsou v souladu s politikou vládnoucí pětikoalice, jsou upozaďovány nebo se vůbec do vysílání nedostanou. Poslední nedávná vysílání, která byla uvedena v České televizi v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu, to plně potvrzují. Vysílání stále dokola uváděla, jak je výhodné naše členství v EU a co pozitivního to pro Českou republiku přináší. Další podobný přístup byl uplatňován Českou televizí při posledních prezidentských volbách.

Těch příkladů je mnoho a jako poslední uvedu například pořady, které obhajují korespondenční volbu ze zahraničí. Proto je zde naše zcela oprávněná obava, že v tomto trendu budou zpravodajské pořady pokračovat i před volbami do krajských zastupitelstev, Senátu a posléze i do Poslanecké sněmovny, které proběhnou v příštím roce. Česká televize by hlavně měla prioritně garantovat objektivitu a vyváženost vysílání, což v současné době v některých pořadech nečiní. Proto znovu zopakuji stanovisko hnutí SPD ke zde projednávané novele zákona o České televizi a Českém rozhlase, kterou zásadně odmítáme, a proto ji nepodpoříme. A tímto se připojuji k návrhu na zamítnutí této novely. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče. Poprosím další přihlášenou, a to je paní poslankyně Šafránková. Máte slovo.

 

Poslankyně Lucie Šafránková: Dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tak jak všichni víme, tak dnešní koalicí svolaná mimořádná schůze má jediný cíl, a to zvýšit poplatky za Českou televizi a Český rozhlas. Jako argument tato koalice využívá to, co všechny občany České republiky po jejich nástupu k moci trápí nejvíc, zdražování. A protože se v této oblasti už dlouho nezdražovalo, tak proč této situace nevyužít, že? Na první pohled by se zdálo, že jde o detail. 15 korun za Českou televizi a 10 korun za Český rozhlas, co to v dnešní drahotě je? Zeptejte se sociálně nejslabších spoluobčanů, kterým tato Fialova vláda bere nejvíce a nejčastěji, zda si můžou dovolit každý měsíc hodit byť jednu jedinou korunu do koše. Jednoduše nejde o nic jiného než další zvyšování daní českým občanům, podnikatelům a firmám.

No a této vládě, která šla do voleb s heslem nebudeme zvyšovat daně, jde jako po másle, a vy, milí občané, obraťte své peněženky bez ohledu na to, jestli placené služby využíváte, nebo ne. Jenže problém je obludnější a tato novela je ještě záludnější.

Jde o nalití peněz bez analýzy, bez zjištění skutečného stavu. No a vážené kolegyně, vážení kolegové, my jsme dneska odpoledne obdrželi jeden důležitý dopis. Ten dopis je z Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky a já mám pochybnosti, jestli jste ho všichni četli, a proto dovolím si ho zde ocitovat.

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, obracím se na vás jménem podniků a zaměstnavatelů České republiky, respektive jménem Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky, ve věci novely zákona o České televizi a o Českém rozhlasu. Dovolte mi prosím touto cestou sdílet s vámi obavy, připomínky a kritiku podniků a zaměstnavatelů České republiky. Návrh výrazně zvyšuje administrativní náročnost procesů pro podnikatele a zaměstnavatele. Navrhovaná změna rozšiřuje okruh nejen přístrojů pro rozhlasové a televizní vysílání, na které se platební povinnost bude vztahovat, ale navíc u podnikatelů je to změna svázaná i s vykazováním počtu zaměstnanců. Poplatky se mají nově hradit v závislosti na počtu zaměstnanců a pro osoby pronajímající dopravní prostředky z každého takového prostředku. *

To vyvolá řadu otázek, na které není ani v důvodové zprávě dostatečná odpověď. Rozsah těchto dopadů na podnikatelské subjekty není vyčíslen. Jedná se o zásadní otázku, která neodůvodněně omezuje podnikatelské a zaměstnanecké prostředí, není zde ani žádná vazba mezi počtem zaměstnanců a sledováním rozhlasu a televize. Návrh budí dojem, že zaměstnanci chodí do práce sledovat televizi a poslouchat rozhlas, což není pravda, a zaměstnance to do jisté míry dehonestuje.

Není vůbec zohledněno, zda povaha práce vůbec umožňuje sledovat televizi a rozhlas. Není zohledněn pracovní úvazek zaměstnance, ani to, zda práce náhodou není vykonávána mimo pracoviště, třeba z domova. De facto se zavádí daň ze zaměstnance. Velmi široká a právně nejasná je navíc definice rozhlasového a televizního přijímače. Nově jako zařízení technicky způsobilá k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového, respektive televizního vysílání bez ohledu na to, jakým způsobem je takové vysílání přijímáno. Do vymezení přijímačů tak budou nově spadat například všechny počítače a mobilní zařízení, ať už mobilní telefony, nebo tablety, které jsou technicky způsobilé přijímat rozhlasové a televizní vysílání. Dojde tak k navýšení počtu poplatníků, kteří budou povinni platit poplatky. Jakým způsobem mají zaměstnavatelé tyto skutečnosti sledovat a vykazovat? Doložení skutečnosti, že někdo vlastní mobilní telefon či počítač, nelze realizovat bez dalších nákladů a stanovení dalších povinností širokému okruhu osob. Z ústavněprávního hlediska by mechanismus zvyšování poplatků neměl být navázán toliko na nařízení vlády jakožto podzákonného předpisu a mělo by být nadále řešeno změnou zákona.

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, jsme přesvědčeni, že návrh novely předmětného zákona zakládá nové povinnosti pro české podniky a zaměstnavatele. Zvyšuje jejich náklady, administrativní zátěž a de facto předpokládá, že čeští zaměstnanci se chodí do práce dívat na televizi. Prosím, abyste zvážili naše připomínky a pádné argumenty pro projednání sněmovního tisku číslo 738. V úctě, pan Ing. Jiří Horecký, prezident."

Takže to byl dopis, který je z Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky. Ale bohužel vláda pana premiéra Fialy má ve svém funkčním období několik jiných hlavních priorit. Kupodivu mezi ně rozhodně nepatří snahy o posílení národní a státní suverenity v rámci Evropské unie a s tím související hájení našich klíčových národních zájmů, ani snahy o zlepšení sociální a ekonomické situace v České republice, která se naopak díky působení této vlády zhoršuje, a co mezi priority Fialovy vlády naopak patří? Co má pro ni v legislativním procesu absolutní přednost? Je to jednak zavedení korespondenční volby pro zahraniční voliče a proces politického ovládnutí klíčových orgánů České televize a Českého rozhlasu a následné finanční, a tím i vlivové a mocenské posílení těchto institucí coby hlavních pilířů vládní propagandy.

Čeho jsme už byli v tomto směru svědky? Vláda a parlamentní většina nedávno totálně překopaly proces a pravidla voleb do kontrolních rad těchto takzvaně veřejnoprávních médií. Mimochodem zavedení korespondenční volby ze zahraničí a ovládnutí a finanční posílení České televize a Českého rozhlasu má společného jmenovatele: vládní snahu o ovlivnění a kontrolu procesu voleb a volební mediální kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny v příštím roce. K čemu tedy již došlo v tomto směru? Jednoznačně k navýšení počtu členů Rady České televize z předchozích 15 na současných 18, kdy třetinu z nich již bude nyní naprosto nesystémově volit pětikoaliční Senát s minimální legitimitou a důvěrou veřejnosti. Jde o ovládnutí rad veřejnoprávních médií vládě loajálními nebo s vládou spojenými lidmi, tedy o politické ovládnutí Českého rozhlasu a České televize.

Vláda si prosadila i změnu pravidel volby generálního ředitele České televize. Zatímco předchozí znění zákona počítalo s tím, že generální ředitel České televize musí být zvolen 10 hlasy z 15, nová vládní verze toto změnila naprostou většinu hlasů, tedy 10 z celkových 18. Podobně tomu je i v případě Českého rozhlasu, kde se snížil celkový počet hlasů potřebných ke zvolení i k odvolání jeho generálního ředitele, aby oba tyto procesy byly jednodušší v situaci, kdy v obou radách jsou ještě nějací lidé zvolení v předchozích parlamentních obdobích, kdy poměry a složení vládní koalice a opozice byly odlišné od současného stavu.

Vládní koalici rozhodně nejde o žádnou proklamovanou nezávislost České televize nebo Českého rozhlasu, o jejich transparentnost či o jejich finanční stabilitu, jak o tom často vládní představitelé občas naprosto a falešně hovoří, ale jen a jen o sebe, o vlastní prospěch a o to, aby ovládli veřejnoprávní média na další dlouhá léta a aby to byli pouze vládě poplatní a zavázaní televizní a rozhlasoví radní, kteří budou rozhodovat o tom, kdo bude stát v čele našich médií. Vláda si tímto postupem chce rovněž pojistit své privilegované a chráněné postavení ve zpravodajství a publicistice veřejnoprávních médií, a dělá tak tedy přesně to, z čeho neprávem léta obviňovala jiné své politické oponenty. Naprosto typickým příznakem vládní snahy ovládnutí mediální televizní a rozhlasové rady byla volba jejich členů zde ve Sněmovně, která zcela v rozporu se zásadami personálního hlasování probíhala aklamací, veřejně a pod dohledem, respektive jak by se dalo říct, ukaž, soudruhu, jak hlasuješ. Připomeňme si ještě, že na vládní návrh nyní mohou mediální radní navrhovat jenom ty organizace, které existují déle než 10 let, to tedy znamená ty správné, prověřené neziskové organizace z prostředí takzvané liberální demokracie.

A teď již pojďme také k té aktuální snaze vlády zvýšit televizní a rozhlasové poplatky, tedy de facto mediální daně, a ke snaze o zásadní rozšíření okruhu jejich povinných plátců a poplatníků. V podstatě jde o další projev daňové revoluce vlády a vládních stran, které v předvolební kampani měly jedno hlavní heslo: nebudeme zvyšovat daně, jak jsem již řekla. A tato vládní novela chce také sebrat mnohem více peněz českým firmám, což je zajímavý postup u vlády, která deklaruje jako jeden ze svých hlavních cílů podporu podnikání. Pro výpalné za Českou televizi a Český rozhlas už zde nebude podstatný počet přijímačů, ale počet zaměstnanců. Česká televize by měla díky novele získat až o 865 milionů korun ročně navíc, Český rozhlas pak 331 milionů korun. Televize přitom letos hospodaří s téměř 8 miliardami korun, rozhlas s více než 2 miliardami korun. Nově mají tyto daně hradit i domácnosti, které sice nevlastní televizi ani rádio, ale používají, jak už jsem již zmínila, chytrý telefon, tablet nebo počítač, anebo mají pouze například internetové připojení. To už je v podstatě jakási novodobá daň z hlavy. A pro všechny ty důvody, které jsem tady dnes takto zmínila, tak jednoznačně podpořím návrh na zamítnutí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan předseda Benda. Až zítra ráno. Takže máme 23.59, tak, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, na základě dohody přerušuji 111. mimořádnou schůzi a zítra v 9 hodin budeme pokračovat řádnou schůzí číslo 108. Jenom upozorňuji, že pět minut po skončení této schůze budeme pokračovat opět mimořádnou schůzí 111.

Já vám přeji všem hezký večer, dobrou noc a ještě si dovoluji omluvit dnes od 20 hodin do konce tohoto dne z pracovních důvodů pana poslance Samaše. Mějte se hezky.

 

(Schůze přerušena v 0.00 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 16. 7. 2024 v 13:32.