(pokračuje Věra Kovářová)

184.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 829/ - třetí čtení

Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek a zpravodaj garančního výboru, výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu, poslanec Matěj Ondřej Havel.

Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 829/3, který byl doručen dne 13. února 2025. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 829/4.

Nyní se táže navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy? Má zájem. Prosím, pane ministře, máte slovo...

Kolegové a kolegyně... Kolegové a kolegyně, prosím o ztišení v sále.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych za Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připomněl obsah vládního návrhu novely školského zákona, sněmovní tisk 829, který je předkládán do třetího čtení. Jak jsem již uvedl v čteních předešlých, cílem vládního návrhu zákona je především napravit některá slabá místa v systému financování regionálního školství, zejména posílit jeho efektivitu a lépe jej provázat s naplňováním cílů vzdělávací politiky. Dovolte mi stručně okomentovat alespoň tři nejvýznamnější z celé řady navrhovaných změn.

Za prvé, současná právní úprava financování regionálního školství nezohledňuje aspekt rozdílné náročnosti práce škol. Příliš rovnostářské rozdělování prostředků nijak nezohledňuje skutečnost, že některé školy pracují v objektivně složitějších podmínkách a neumožňuje zacílit podporu adresněji těm z nich, které ji potřebují nejvíc. Tato skutečnost nadále prohlubuje rozdíly mezi školami a má dopad na nerovný přístup ke vzdělávání. Paradoxně tak efekty stávajícího systému financování působí proti jednomu ze dvou strategických cílů Strategie 2030 plus, kterým je snižování vzdělávacích nerovností. Návrh proto zavádí možnost indexace škol, respektive zohlednění náročnosti poskytovaného vzdělávání v rámci financování.

Za druhé, stát v současné době nemá žádné nástroje pro moderování nárůstu počtu učitelů ve školách zřizovaných obcemi a kraji, a nejenže tedy nemá kontrolu nad náklady na financování práce učitelů, ale může také jen obtížně mírnit některé negativní vedlejší efekty prudkého nárůstu počtu učitelů v posledních letech. Mezi tato negativa patří zejména rostoucí podíl nekvalifikovaných učitelů, a tedy postupující deprofesionalizace školství. Návrh proto zavádí možnost regulace růstu počtu hodin výuky nebo přímé pedagogické činnosti financované ze státního rozpočtu prostřednictvím fixace maximálního počtu hodin školy.

Za třetí, legislativně dosud není nastaven způsob financování podpůrných pedagogických pozic školního psychologa a školního speciálního pedagoga.

Návrh proto pozice školních speciálních pedagogů a školních psychologů institucionalizuje a ukotvuje jejich financování ze státního rozpočtu.

Jak víte, na schůzi školského výboru, konané před druhým čtením, byly přijaty rovněž některé poslanecké pozměňovací návrhy, které jsou nyní součástí výborového návrhu, a další pozměňovací návrhy pak byly během druhého čtení načteny jednotlivými poslanci. Kladné stanovisko zaujmu k těm z nich, které vycházejí z legislativního základu připraveného ministerstvem a do nichž byly rovněž zapracovány pohledy připomínkových míst a Legislativní rady vlády.

První skupina pozměňovacích návrhů sleduje stejné cíle jako vládní návrh a zaměřuje se na posilování efektivity a kvality škol prostřednictvím změn v systému financování regionálního školství. Jde zejména o pozměňovací návrh zástupců všech koaličních stran, který přenáší zodpovědnost za financování nepedagogických zaměstnanců a část ostatních neinvestičních nákladů ze státu na zřizovatele škol současně s navýšením rozpočtových příjmů obcí a krajů, za další návrh, který upravuje kritéria pro existenci více právnických osob vykonávajících činnost mateřské, základní nebo střední školy v jedné obci, a konečně pozměňovací návrh ukotvující v zákoně pozici sociálního pedagoga.

Druhá významná skupina pozměňovacích návrhů je zaměřena na modernizaci forem vzdělávání a zahrnuje například změny pravidel v oblasti kombinované výuky, duálního praktického vyučování, forem maturitní zkoušky nebo vzdělávacích programů vyšších odborných škol.

Připomenu, že předpokládaná účinnost této novely je od 1. září 2025 s tím, že úpravy související s financováním škol budou účinné až od 1. ledna 2026. To se týká i převodu financování nepedagogické práce na zřizovatele, bude-li schválen, kde se zástupci koaličních stran nakonec rozhodli původně navrhovanou účinnost odsunout o čtyři měsíce a poskytnout zřizovatelům i školám více času na přípravu této změny.

Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, rád bych vám poděkoval za podporu této novely, která je podle mého názoru velice potřebná a která, jak věřím, posune české školství výrazně vpřed. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane ministře. Nyní otevírám a rozpravu, do které se přihlásil s přednostním právem pan předseda Tomio Okamura.

Já tady mám faktickou poznámku pana poslance Stržínka. Reagujete na koho? Protože ještě nikdo nevystoupil. Musíte si počkat, pan ministr nevystupoval v rozpravě. Faktické poznámky slouží k tomu, aby poslanec mohl reagovat na to, co bylo řečeno v rozpravě, tak na to jenom upozorňuji.

Pane předsedo, máte slovo. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, vládní koalice, Fialova vládní koalice tady navrhuje, ať obce převezmou financování nepedagogických pracovníků ve školství. Včera jsem veřejně podpořil petici školských odborů za zachování centrálního financování nepedagogických pracovníků ve školství, kterou podepsalo za pouhý měsíc a půl 70 000 občanů. Fialova vláda chce změnou financování ohrozit kvalitu vzdělávacího systému, stabilitu školních institucí a důstojných pracovních podmínek nepedagogických pracovníků.

V čem je fakticky problém? Výdaje na platy nepedagogických pracovníků jsou fakticky stejné ve městě i na vesnici. Stejné jsou i ceny elektřiny, vody nebo třeba i cihel. Zatímco náklady na provoz školy jsou v podstatě souměřitelné, tak samozřejmě příjmy obcí a měst jsou naprosto nesouměřitelné. Například Praha má miliardy, proto si občas kluci z vládního STAN, což je strana ministra školství pana Beka a dalších partají, něco uloupnou, a přesto stále zbývá dost fakticky na cokoliv. Malá obec ovšem má logicky malé peníze, malý rozpočet a některé obce prostě na zvýšené náklady mít nemusí. Proto se celkem logicky na provozu škol podílí i stát.

Vážené dámy a pánové, znovu vám opakuji - a budu to opakovat u každého špatného zákona - každý zákon, který zde schválíme, každý krok, který zde uděláme, by měl být ve prospěch republiky a občanů. Ale jak prospěje občanům a zemi, když vláda přehodí na obce financování mnoha tisíců potřebných zaměstnanců ve školách po celé republice, které by měl platit stát? Kvůli nedostatku jasných podkladů ze strany Ministerstva školství, pana ministra Beka, obce stále neznají reálné dopady návrhu na jednotlivé školy a samosprávy. Změny mají platit od 1. ledna 2026.

Podle stávajících informací lze například předpokládat, že návrh nebude odrážet povinné a schvalované nárůsty mezd nepedagogů a dopadne tak citelně na rozpočty obcí, jež je budou muset až do předepsané výše zaručené mzdy doplácet ze svého.

Zákon v této podobě oslabí možnost mnoha obcí investovat do školní infrastruktury, jako jsou budovy škol, jídelny či hřiště, neboť tyto platové nároky zásadně zmenší rozpočtové možnosti obcí. Obce, starostové, zastupitelé, občané obcí zcela nepochybně nemají problém převzít svoje školy plně do svých rukou, ale musí na to mít peníze. Vláda tak jako u mnoha dalších zákonů neudělala žádnou analýzu dopadů, návrh s dotčenými institucemi, obcemi, školami či odborníky pořádně neprojednávala.

Novela zákona s tak dalekosáhlými dopady neprošla ani standardním legislativním procesem a obsahuje podle vedení měst a obcí řadu věcných chyb a nesrovnalostí.

Takže se vás z Fialovy vlády musím zas a zas ptát: 232 miliard na Ukrajince jste zaplatili, miliardy na předražené stíhačky se schopností nosit jaderné zbraně jste zaplatili taky, ale na školy, děti, kuchařky a školníky peníze nemáte? Fialova vládní koalice doslova tuneluje naši republiku a měli byste se za to stydět. Začněte konečně myslet i na naše občany. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Nyní tedy s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Stržínek. Jenom tedy zopakuji, že podle § 60 odst. 1 poslanec se může přihlásit k faktické poznámce, kterou reaguje na průběh rozpravy. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Robert Stržínek: Já děkuji za slovo, paní předsedající. Já mám tady pro pana ministra dárek, respektive dva dárky (Ukazuje přítomným štětku na čištění WC a vařečku.) od našich uklízeček z mateřských a základních škol a od našich kuchařek, protože právě tito zaměstnanci nevědí v tuto chvíli, jaké si odnesou výplaty od září, respektive od Nového roku. Jednou tvrdíte, že změna bude od září, podruhé od ledna 2026. Máte v tom prostě zmatek, pane ministře.

Škola je široká entita. Tvoří ji žáci, učitelé, tedy pedagogičtí, ale i nepedagogičtí zaměstnanci. Odtrhávat nepedagogy od těch ostatních skupin nepovažuji za šťastné, a to mluvím teď jako starosta města Valašské Meziříčí, které je zřizovatelem sedmi mateřských a pěti základních škol.

Dejte si, prosím, tyto dva dárky do své ministerské kanceláře a mějte na paměti to, že kuchařky by vám touhle vařechou velice rády nasekaly na zadek a co by vám uklízečky udělaly s touhletou štětkou, to se raději neptejte. (Předává štětku i vařečku ministru Bekovi.) Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Jenom připomínám pro ostatní, abyste dodržovali jednací řád, a to, že faktická poznámka slouží k reakci na průběh rozpravy. Děkuji vám.

Nyní budeme pokračovat v rozpravě. Do té je přihlášena paní poslankyně Jana Berkovcová, poté paní poslankyně Hanzlíková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Berkovcová: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, pojďme si shrnout, co nám novela školského zákona přináší. Chtěla bych připomenout, že původní návrh novely se týkal pouze regulace PHmax školy, tedy regulace počtu odučených hodin ve školách, dále institucionalizace speciálních pedagogů a školních psychologů a zavedení možnosti indexace škol, tedy zohlednění náročnosti poskytovaného vzdělávání v rámci financování. Během druhého čtení bylo načteno 27 pozměňovacích návrhů, z toho čtyři opoziční a 23 koaličních, včetně kritizovaného přílepku RUD ohledně převodu financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje.

Opět se stal z návrhu novely školského zákona nepřehledný guláš pozměňovacích návrhů, které se týkají celého spektra školství - od ukotvení pozic sociálního pedagoga a dalšího pedagoga, metodika prevence, přes změnu maturitní zkoušky, přijímací zkoušky, programu vyšších odborných škol, duální vzdělávání, kombinovanou výuku, změny u konkurzu na ředitele, změny u školských rad, slučování škol, zvýhodňování soukromých škol, až po přesun financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele.

Kvůli pozornosti, kterou vyvolala vlna kritiky a nesouhlasu k převodu financování nepedagogických pracovníků, téměř zapadl prvotní záměr novely, a to regulace PHmax, tedy maximálního počtu odučených hodin, které škola dostane zaplaceny ze státního rozpočtu. Systémové pravidlo, které doposud zajišťovalo předvídatelnost financování škol, a toto vláda svým opatřením narušuje. Již loni vláda snížila všem školám hodnoty PHmax o 5 % a nyní přichází s návrhem vytvořit si v zákoně zmocnění, které jí umožní regulovat meziroční nárůsty počtu odučených hodin. V době, kdy bude potřeba činit mimořádná úsporná opatření, tedy v ekonomicky chudých časech. Opět tedy má být školství otloukánkem, který bude první na ráně, až se státu nebude ekonomicky dařit. To je opravdu velmi prozíravé. Vláda argumentuje, že dosavadní systém financování základních a středních škol vedl na některých školách k velmi častému dělení tříd na menší skupiny, což sice znamenalo vyšší komfort pro žáky a učitele, avšak za současné ekonomické situace, že je potřeba další navyšování personálních kapacit ve školství omezit.

Vyšší komfort, to je opravdu skandál, že by učitelé a žáci mohli mít pro výuku komfortní podmínky. Takže v rámci úspor přistřihneme křidýlka školám, které využívaly inovativní metody výuky, a rovněž zkomplikujeme odborným školám praktickou výuku. To ukazuje, že vám vůbec nejde o zvyšování kvality vzdělávání, ale o pouhé úspory. Nicméně toto není jediné úsporné opatření. Podíváme se dál, co navrhujete a jak chcete šetřit na dětech.

Institucionalizace speciálních pedagogů a školních psychologů. Návrh počítá se zajištěním poradenských služeb psychologem nebo speciálním pedagogem pouze ve větších základních školách nad 180 žáků. Zde budou tyto pozice standardní součástí pedagogického sboru. Menší školy, pod 180 žáků, budou muset o psychologa či speciálního pedagoga žádat jako podpůrné opatření pro potřebné děti. Na střední škole nejsou tyto pozice řešeny vůbec, střední škole bude muset psychologa hradit zřizovatel nebo z evropských fondů. Od poraden se bude očekávat, že metodicky povedou pracovníky školských poradenských pracovišť. S poradnami však nikdo nekonzultoval jejich kapacitní a personální možnosti, a tato úprava zákona jim přidává další povinnosti, jako metodické vedení školních psychologů a speciálních pedagogů na spádových školách, na což absolutně nemají kapacity, a k tomu tristně nízké platy.

Vláda způsobila, že školní psychologové a speciální pedagogové se stali pedagogickými pracovníky druhé kategorie, ačkoliv se od nich očekává, že budou ve školách působit také jako metodická podpora pedagogů v práci s problémovými dětmi. Odborníci upozorňují, že plánované změny jsou vůči poradenskému systému, který se tvořil mnoho let a byl zatěžován mnoha legislativními zásahy, velmi necitlivé a vzbuzují u pracovníků školských poradenských zařízení oprávněné obavy, jak bude stále náročnější poradenská činnost dostatečně finančně a personálně zajištěna. Školní psychologové důrazně upozorňují, že zásahy, které nyní přicházejí bez ohledu na potřeby klientů, škol i pracovníků školských poradenských zařízení, ohrožují již tak přetížený a dlouhodobě nesaturovaný poradenský systém.

Školní psychologové stále nemají žádné profesní jistoty. Jejich nenahraditelné služby a postavení ve školách jsou ovlivněny jejich krátkodobými způsoby financování z evropských fondů, což vede k jejich sociální i pracovní nejistotě. Dochází tak k odlivu zkušených odborníků ze školství, kteří po více než 15 letech působení ve školách považují za nezbytné, aby se jejich postavení ve vzdělávacím systému skutečně vyřešilo a přešlo se od slov k činům. Nejistota financování vedla k ukončení pracovního poměru řady odborníků, anebo školy hledají další zdroje často i na úkor platu učitelů. Přitom stávající situace ohledně zhoršujícího se duševního zdraví dětí i pedagogů si žádá vysokou potřebu přítomnosti školních psychologů.

Ministerstvo školství navrhuje v rámci novely školského zákona změny financování školských poradenských zařízení a jeho převod na centrální úroveň pomocí takzvaného celostátního normativu. Kritika odborníků směřuje k pozměňovacímu návrhu, který stanovuje, že z normativu bude financována pouze pedagogická činnost, nikoliv tedy sociální pracovníci, kteří jsou klíčoví pro práci s klienty a s jejich rodinami, především u klientů z odlišného kulturního prostředí. A co je alarmující, je převod financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele, zasáhne žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, kdy stát nebude mít žádné právní nástroje, jak vymáhat financování některých podpůrných opatření pro děti s handicapem.

S navrhovanými změnami ohledně školských poradenských zařízení nesouhlasí odborné Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden, Asociace pracovníků speciálních pedagogických center a Asociace školní psychologie. V původním návrhu novely vláda zrušila i dalšího pedagogického pracovníka jako opatření pro zajištění vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Je dobře, že pozměňovací návrhy vrací tuto podpůrnou pozici zpět, stejně tak kvituji kladně návrhy na ukotvení pozice sociálního pedagoga, který pomáhá žákům ohrožených školním neúspěchem a spolupracuje s jejich rodinami. Pozměňovacích návrhů ohledně pozice dalšího pedagoga a sociálního pedagoga přichází vícero jak z pera koaličních poslanců, tak i nás opozičních. Mezi těmito návrhy je však jeden zásadní rozdíl - já s kolegyní Hanzlíkovou navrhujeme ukotvení těchto pozic v zákoně včetně nároku na financování, návrhy koaličních kolegů jsou bez nároku na financování. Trochu mi to připomíná pořekadlo "aby se vlk nažral a koza zůstala celá".

Ale pojďme k dalšímu pozměňovacímu návrhu, který se týká slučování škol. Nově se mají sloučit školy pod jedním zřizovatelem, které mají méně než 180 žáků. Mají se spojit pod jedno ředitelství. Změna se dotkne hlavně mateřských škol, které zřizovatel spojí buď se základní školou, nebo sloučí více mateřských škol dohromady. Pořád přemýšlím, co to má přinést? Vláda argumentuje hlavně úsporami a efektivitou. Já je tam ale nevidím. Jak zaznívá z otevřeného dopisu ředitelek pražských mateřských škol, který říká: "Co bude s dosavadními řediteli po sloučení? Degradují se na zástupce ředitele s nižším platovým ohodnocením? A bude nový ředitel několika mateřských škol měnit již fungující koncepce a školní vzdělávací programy jednotlivých subjektů, které byly dlouhodobě upravovány a zkvalitňovány tak, aby právě konkrétní mateřské škole byly šity na míru?"

Hlavním argumentem vlády je, že dojde ke zjednodušení administrativy a odbřemenění ředitelů. Ptám se jak? Ví někdo z navrhovatelů, co přesně dělá ředitel nebo ředitelka mateřské školy? A že pokud dojde ke sloučení škol, bude potřeba pracovní síly právě na ty administrativní práce, které dosud ředitel nebo ředitelka mateřské školy dělali, protože při řízení dvou až tří subjektů místo jednoho mu práce naopak přibude? Jak bude ředitel takto sloučených škol relevantně posuzovat průběh vzdělávacího procesu, když se bude pohybovat například ve třech budovách? Bude spoléhat na to, co mu sdělí zástupce ředitele? Jak bude získávat relevantní podklady pro odměňování zaměstnanců, pro posuzování námitek a stížností ze strany rodičů, když nebude denně přítomen? Navíc ředitelka mateřské školy má i vyučovací povinnost na třídě, takže je denně součástí pedagogického procesu.

Já to vidím u nás v kraji, kde navštěvuji střední školy, jak složité je pro ředitele sloučených středních škol, které se rozkládají třeba až v osmi, v deseti budovách ve dvou městech, jak je to pro ředitele složité, jak musí mezi těmito školami a budovami pendlovat. To nyní čeká i mateřské a základní školy. Kde je ta očekávaná efektivita, nevím. Sloučená velká škola přece nutně nebude kvalitnější. Naopak se ztratí individuální přístup k žákům. Může se zhoršit i klima školy. A rodiče, kteří preferují menší rodinnější atmosféru ve škole a vyžadují pro své dítě individuální péči, budou volit raději školu soukromou. Těch se totiž regulace velikosti škol netýká.

Jak je to možné? Proč mají mít soukromé školy výhody na úkor veřejných škol? Nemám nic proti soukromým školám, ale nelíbí se mi, pokud jsou zvýhodňovány oproti školám veřejným. Měla by platit stejná pravidla pro všechny. Soukromé školy pobírají stejné dotace na žáka a prostředky na platy od státu jako školy veřejné a k tomu samozřejmě mohou vybírat školné.

Některé pozměňovací návrhy poslanců jdou přímo na ruku soukromým školám, když jim umožní obejít limitovaná povolení pro vznik nové školy tím, že mohou zakládat další organizační jednotky. Takže pokud nemůže podle dlouhodobého záměru vzdělávání vzniknout nová soukromá škola, mohou vznikat dceřiné školy od původní školy matky. To soukromým školám umožní jeden z pozměňovacích návrhů. Jiný pozměňovací návrh dokonce navrhuje soukromým školám zmírnit postihy u porušení rozpočtové kázně. Prosím vás, proč? Proč umetáme cestičku soukromým školám a těm veřejným házíme klacky pod nohy, jak můžeme?

Za opravdovou nespravedlnost považuji to, že soukromých škol se nedotkne reforma financování nepedagogických pracovníků. I nadále výdaje na platy pedagogů, nepedagogů, výdaje na pomůcky budou soukromé školy dostávat ze státního rozpočtu a nebudou muset žebrat u zřizovatele jako školy veřejné. Tímto se dostávám k poslednímu bodu svého vystoupení, a to je přílepek ke školskému zákonu, který řeší převod financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele prostřednictvím RUD. Jedná se o nejvíce kontroverzní bod celé novely. Tento návrh vyvolal hlasité protesty a nesouhlas místních i krajských samospráv. Ty kritizovaly, že takto zásadní návrh s dopadem na desetitisíce nepedagogických pracovníků, tisíce obcí zřizujících školu, zneklidňující též rodiče školáků, nebyl projednáván v řádném legislativním procesu. Sdružení místních samospráv ani Svaz měst a obcí se nemohly vyjádřit v připomínkovacím řízení a uplatnit k němu své výhrady, neboť návrh neprošel standardním legislativním procesem, ale byl předložen Ministerstvem školství až ve druhém čtení školského zákona tady ve Sněmovně. Obejití obcí, krajů a dalších míst ve snaze návrh rychle prosadit bez zevrubného posouzení pokládají samosprávy za neakceptovatelný přístup vlády k tvorbě legislativy.

Školské odbory nasbíraly přes 70 000 podpisů pod svou petici na zachování stávajícího systému financování nepedagogické práce. V petici prohlašují, že návrh na převod financování nepedagogických pracovníků do systému sdílených daní zřizovatelů představuje závažné ohrožení kvality vzdělávacího systému, stability školních institucí a důstojných pracovních podmínek nepedagogických pracovníků. Celý záměr převodu financování je nejen nepřipravený, ale i nedostatečně finančně zajištěný. Avizovaný objem peněz, které mají obce a kraje dostat do sdílených daní - tedy 11 miliard nyní na podzim, 33 miliard na příští rok - nemohou pokrýt veškeré náklady na platy nepedagogických pracovníků, na provoz škol a školních jídelen, výdaje na učební pomůcky, na vzdělávání učitelů a na podpůrné pomůcky pro handicapované žáky.

Objem financí do sdílených daní totiž vychází z loňského objemu platových prostředků na nepedagogy, kdy víme, že byl hluboce podfinancován a ředitelé museli doplácet nepedagogy z platových prostředků určených na odměny učitelů. Žádný z ředitelů totiž nechtěl dopustit, aby mu tito pracovníci nezbytní pro chod školy odešli. Už teď je zřejmé, že objem financí v takzvaném školském RUD nezohledňuje navýšení minimální mzdy a zaručené mzdy u nepedagogů. A kdo jim to doplatí? Zřizovatel. A z čeho? Ze svých rezerv. Tedy z úspor, které jsou trnem v oku ministru financí Stanjurovi. Stát hospodařit neumí, obce a kraje ano, tak jim na jejich úspory na účtech sáhneme. Stát, aby ušetřil, přehodí svou zodpovědnost za financování nepedagogů na zřizovatele a bude přitom opakovat svoji mantru, že zřizovatel přece nejlépe ví, jak zajistit provoz škol. Ale výuku, vzdělávání má zajišťovat stát. A nepedagogická práce vytváří podmínky pro zajištění kvalitní výuky.

A co ONIV? Tedy výdaje na učebnice, pomůcky, vzdělávání učitelů, cestovné, podpůrné pomůcky pro handicapované žáky. Ty taky souvisí se vzděláváním, a přesto jejich financování hází vláda na zřizovatele. Každý starosta nyní bude posuzovat, zda škola skutečně potřebuje nové učebnice, a ředitel školy bude obhajovat, proč chce poslat učitele na školení, které je stojí tolik, kolik stojí.

O drahých kompenzačních pomůckách pro děti s handicapem ani nemluvě. Doteď je financoval stát, teď se bude muset postarat zřizovatel, a když odmítne, není žádná páka, jak jejich pořízení vymoct. To je další příklad prohlubování nerovností ve vzdělávání.

Protlačení této změny dlouhodobě oslabí i možnost obcí investovat do školní infrastruktury, jako jsou budovy škol, jídelny, volnočasová infrastruktura a podobně, neboť platové nároky na nepedagogy zásadně zmenší rozpočtové možnosti obcí. Finanční prostředky ve sdílených daních nebudou účelově určeny, nebudou obarvené, že jsou určené pro školy, a záleží na zřizovateli, jak peníze použije. A protože se přístup a priority jednotlivých zřizovatelů k financování škol a k jiným investičním záměrům obcí může lišit, panují oprávněné obavy a riziko narůstání nerovností mezi školami a nerovností ve vzdělávání, proti kterým všichni bojujeme.

V posledních dnech vyšla analýza OECD ohledně nerovností ve vzdělávání, která směrem k České republice doporučuje, že nerovnosti lze nejlépe snižovat stabilním a předvídatelným financováním školství. A to je právě to, co současná vláda svými kroky narušuje. Financování je nepředvídatelné, školy jsou destabilizované a v tomto chaosu chce ministr školství implementovat změny. Jen tato novela školského zákona jich přináší téměř padesát - a to se nebavíme o nepovedeném rámcovém vzdělávacím programu - které nyní vláda implementuje do škol. Je to změna za změnou, a to vše s přiškrcenými rozpočty a snahou ušetřit za každou cenu. Takto se žádné kvalitativní změny prosadit ve školství nedají.

Ale zpátky k plánovanému převodu financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. Zřejmě pod tíhou kritiky a tlaku ze všech koutů České republiky pan ministr školství Bek přichází s návrhem odkladu účinnosti zákona až od 1. ledna 2026, tedy s odkladem o čtyři měsíce. U tohoto nepřipraveného šlendriánu je sice každý odklad dobrý, ale není to žádný důvod k jásotu. Obce avizují, že jim pár měsíců odkladu nic neřeší, jen prodlouží jejich nejistoty a obavy z toho, co je čeká. Navíc není vůbec jasné, z čeho chce vláda financovat nepedagogy od září do prosince tohoto roku, školy na ně peníze nedostaly a v rozpočtu školství tyto peníze, zhruba 11 miliard korun, chybí. Takže na to se ptám, pane ministře, kde vezmete oněch 11 miliard ze státního rozpočtu, abyste je poslal do škol na nepedagogy na pokrytí období září až prosinec?

My za hnutí ANO považujeme celý návrh změny financování za špatný a nesouhlasíme s ním. Vláda se nemůže jen tak zbavit odpovědnosti za financování určitého segmentu školství. Tento krok způsobí destabilizaci škol a nepředvídatelnost jejich financování a ještě více prohloubí tolik kritizovanou decentralizaci školského systému a nerovností mezi školami. Navrhuji vrátit zákon do druhého čtení k přepracování. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Zaznamenala jsem váš návrh na vrácení, na opakování druhého čtení.

Budeme pokračovat. Nyní je přihlášena paní poslankyně Jana Hanzlíková, připraví se pan poslanec Rais. Prosím, máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hanzlíková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Také se ráda vyjádřím k tomuto předloženému tisku. Hned na začátku musím říct, že tento zákon opravdu obsahuje velkou řadu změn, ale to i velkých systémových, ale bohužel tyto změny opět nebyly pořádně diskutovány, některé z nich nejsou podloženy kvalitními analýzami a není u nich ani jasně a logicky vysvětlen účel a cíl. Jsou to změny narychlo a tím pádem jsou chaotické a způsobují mezi školami a zřizovateli a další odbornou veřejností nejistotu.

Co se týká původního návrhu, tak tam jsem za velké nedostatky považovala nezavedení pozice sociálního pedagoga. Jsem ráda, že je tam několik pozměňovacích návrhů, tak doufám, že se ta pozice tam vrátí, a pak další nedostatek bylo zrušení podpůrného opatření - další učitel. Bohužel větší problémy se ukázaly až se zařazením pozměňovacích návrhů, týká se to především tedy, jak už tady hovořila kolegyně Jana Berkovcová, o převodu financování nepedagogů na zřizovatele. A já musím říct, že pro mě je ještě velkým problémem také pozměňovací návrh, který je v systému uveden pod písmenem B, který se týká financování školských poradenských zařízení ve dvou variantách. A tento pozměňovací návrh má návaznost právě na převod financování nepedagogů.

Pro mě je velmi alarmující, že ani samotná školská poradenská zařízení, kterých se tato změna bezprostředně dotýká, o ní nebyla dostatečně informována a neproběhla k tomu předtím diskuse. Vím to proto, že když jsem sama objevila tento pozměňovací návrh v systému, tak jsem se obracela na obě dvě ty zásadní odborné asociace a tam mi tyto informace byly sděleny. Předpokládám, že jsme tedy všichni pochopili správně ten pozměňovací návrh, a že to tedy znamená, že sociální pracovníci, kteří jsou nedílnou součástí toho multioborového týmu, což je vlastně základ každého školského poradenského zařízení, by byli tedy financování jinou cestou.

Já jsem si s sebou vzala, protože tím, že jsem se obrátila na ty dvě asociace, tak oni poté vydali společné stanovisko, tak já si dovolím tedy z toho stanoviska tady odcitovat: "Pozměňovací návrh některých poslanců uvádí, že z normativu bude financována pouze pedagogická činnost. Vzhledem k vládnímu návrhu, který převádí financování nepedagogických pracovníků na zřizovatele škol a školských zařízení, to znamená, že by se tato změna dotkla také nepedagogických pracovníků školských poradenských zařízení, tedy SPC a PPP, zejména tedy sociálních pracovníků, což může být pro chod zařízení a pro práci s klienty i s rodinami klientů, včetně zásadního působení u klientů z odlišného kulturního prostředí, jiných životních podmínek nebo z oblasti duševního zdraví a krizové intervence, velice problematické, a to v době, kdy je mimořádná pozornost MŠMT zaměřována na podporu těchto žáků. Tyto změny jsou vůči systému, který se tvořil mnoho let a byl zatěžován mnoha legislativními zásahy, velmi necitlivé a vzbuzují u pracovníků ŠPZ oprávněné obavy, zda bude stále náročnější poradenská činnost dostatečně finančně a personálně zajištěna."

Já se k tomuto přidávám, protože sama jsem působila ve školském poradenském zařízení v podstatě od devadesátých let, velmi dobře si pamatuji na doby, kdy sociální pracovníky... Bylo velmi těžké a složité financovat a jakou nedílnou součástí toho týmu se stali, protože oni v podstatě dodávají rodině sociálněprávní služby a sociálněprávní pomoc, což je opravdu pro stabilizaci rodiny, a to tady si nemusíme povídat o tom, jak důležité je to poté pro dítě, tak jsou opravdu velmi důležití. Já doufám, že mi na toto odpoví ještě pan ministr, zda tedy ty obavy školských poradenských zařízení jsou oprávněné a jakým způsobem tedy to bude probíhat.

Musím říct, že ke všem těmto oblastem a nedostatkům, které jsem teď zmínila, tak se odborné platformy a vůbec další odborníci vyjadřují velmi, velmi kriticky, především s odkazem na to, co jsem tady říkala, že jsou to systémové změny s velkými dopady na školství, a takové musí být opravdu dostatečně prodiskutovány a musí tam být dán čas na přípravu.

Ale nyní se podrobněji vrátím k těm zmiňovaným problémům. První je tedy to zařazení pozice sociálního pedagoga tak ale, aby byl zařazen do výčtu pedagogických profesí, ale aby byla stanovena i jeho potřebná kvalifikace, a především aby byl stanoven způsob financování. Já jsem na toto téma měla velký kulatý stůl a z něho jednoznačně vyšlo, že sociální pedagog je pro školy opravdu obrovským přínosem. A je to ověřeno praxí, není to žádná dedukce, protože u sociálního pedagoga jde o vyzkoušenou pozici. V roce 2024 působilo na základních a středních školách zhruba 250 sociálních pedagogů.

Na tom kulatém stole se všichni odborníci, kteří tam byli, shodli, že sociální pedagog má prokazatelně pozitivní vliv na posílení vzdělávací úspěšnosti dětí, na snížení předčasných odchodů ze vzdělávání, na snížení počtu absencí ve vzdělávání a na zlepšování začleňování dětí do kolektivu. Já sama tam vnímám ještě velký bonus, a to je, že jeho práce má přesah mimo školu, protože tento pracovník spolupracuje s rodinou žáka, s OSPODem, se sociálními službami, s lékaři, psychology, někdy s Probační a mediační službou a dalšími odborníky. V podstatě jsme se shodli na tom, že všechny školy, které využívají práci sociálního pedagoga, ho považují za obrovskou pomoc.

Jak už tady bylo řečeno, tak máme v systému několik pozměňovacích návrhů, které vrací pozici sociálního pedagoga zpět, tedy do zákona, nebo zavádí tedy tuto pozici. Ale ty pozměňovací návrhy, ať se to může na první pohled zdát, nejsou stejné.

Proto bych vás chtěla požádat o zvážení podpory pozměňovacího návrhu pod písmenem E, který jsme podali kolegyní Janou Berkovcovou, a to proto, že tento pozměňovací návrh zavádí tu pozici tak, že se sociální pedagog stane součástí školského poradenského pracoviště, a je ponecháno na uvážení ředitele, aby rozhodl o složení poradenského týmu podle problémů, které na té škole řeší a které se tam vyskytují. Není zde tedy podmínka, že ten ředitel musí přijmout nejdříve školního psychologa a speciálního pedagoga. A je také u tohoto návrhu jasné financování té pozice.

Jenom bych chtěla říct, že některé školy, které působí v určitých regionech, tam velmi u tohoto pozměňovacího návrhu kvitovaly právě to, že bude na rozhodnutí ředitele, jakým způsobem a v jakém pořadí nabere vlastně ty odborníky. Protože v některých školách jsou problémy takového typu, že ten sociální pedagog je pro ně stěžejní pracovní pozice.

Dalším velmi závažným problémem navržené novely je zrušení podpůrného opatření spočívajícího ve využití dalšího pedagogického pracovníka, konkrétně dalšího učitele. Toto podpůrné opatření v tom současném znění navrhovaném je zrušeno v podstatě bez nějaké náhrady. A tady musím říct, že ten další učitel je za prvé přiznávám velmi výjimečně, především dětem s podpůrnými opatřeními ve vyšších stupních podpory, a to v těch situacích, kdy už u těchto žáků nepomůže využití asistenta pedagoga. To opatření další učitel bylo bohužel zrušeno opět bez nějaké podrobné diskuse a to je velká škoda, protože podle názoru odborníků a lidí z praxe zrušení této podpory zasáhne nejzranitelnější děti, jejich rodiny a samozřejmě i ty školy, kde se děti vzdělávají. To zrušení podpůrného opatření zvýší tlak na vyloučení výrazně znevýhodněných dětí z toho vzdělávacího systému, a to může opravdu právě u těchto dětí ohrozit jejich socializaci a budoucí integraci do společnosti.

Je důležité si uvědomit, že jde třeba o děti s poruchou autistického spektra, s tou těžkou symptomatikou, o děti s vážnými logopedickými vadami nebo po těžkých úrazech či o děti s těžším kombinovaným postižením. Tím zrušením tohoto podpůrného opatření dojde u těch dětí jednoznačně ke snížení standardu vzdělávání, což je mimo jiné tedy v rozporu s čl. 7 a 24 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Z těchto důvodů chci také moc požádat, abyste podpořili ten pozměňovací návrh, který toto podpůrné opatření vrací zpět do školského zákona.

No a kolegyně Jana Berkovcová tady poměrně podrobně hovořila o tom největším problému, a to je převod financování nepedagogů. Ale já bych si tady dovolila ocitovat takovou jednu polemiku od ředitele s mnohaletými zkušenostmi. Takže cituji: "Závěrečnou otázkou pro mě zůstává smysl rozdělení, tedy myslí toho financování. V minulosti již k rozdělení pedagogických a nepedagogických platů došlo někdy v roce 2011. Tehdy se muselo nepedagogickým pracovníkům snížit osobní ohodnocení na nulu, v lepším případě na polovinu. Nastavení nefungovalo a stav se vrátil zpět. Nejde tak jen o uspokojení nespokojených pedagogů, jejichž platy se nenavyšují dle slibů, které jim byly dány, a neustále se tak poukazuje na to, jak jejich peníze čerpají nepedagogičtí pracovníci. Pokud se situace nevyřeší ku spokojenosti nepedagogických pracovníků a oni odejdou, budou učitelé před začátkem výuky nuceni uklízet, v průběhu hodin vařit a řešit běžný provoz školy a v odpoledních hodinách řešit oblast údržby?" Konec citace.

Já věřím, že budeme nakonec hlasovat tak, že se do zákona vrátí pozice sociálního pedagoga v té nejlepší podobě, že se vrátí podpůrné opatření další učitel, kterého ke vzdělávání potřebují opravdu ti nejzranitelnější žáci, a že nebudou přijaty pozměňovací návrhy, které mění způsob financování, a to jak u škol, tak u školských poradenských zařízení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně. Nyní je na řadě pan poslanec Karel Rais, připraví se pan poslanec Sládeček. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, v jednotném čísle, vážení kolegové a kolegyně. Schválením předloženého návrhu školského zákona dojde ke dvojkolejnému financování pedagogů a nepedagogů, a to samozřejmě povede k většímu či menšímu oddělení společné činnosti pedagogických a nepedagogických pracovníků na škole, což podle mne určitě nebude ku prospěchu kvality výuky. Mimo jiné dojde tím i k výraznému snížení manažerského prostoru pro ředitele a pro management škol, kdy budou určité procesy a fondy jednoznačně od sebe odděleny a nebude tak moci nedostatek prostředků například na mzdy pokrývat z provozních prostředků třeba z ONIVu nebo z jiných tak, jak tady hovořily předřečnice. Od letošního září by prostředky na platy školníků, kuchařek, uklízeček a dalších nepedagogických pracovníků neměly být součástí rozpočtu Ministerstva školství, ale součástí takzvaného rozpočtového určení daní a obcí, čili toho RUDu. Rovněž finance na pomůcky a učebnice pro žáky nebo školení učitelů by se měly převést z Ministerstva školství na zřizovatele škol, v případě základních a mateřských škol na obce, u středních škol na kraje.

Co se bude dít v podstatné části rezortu školství v případě přijetí tohoto návrhu? Tak za prvé se domnívám, že může dojít k chaosu ve financování nepedagogů, protože pokud příslušnou novelu podepíše pan prezident, je potřeba zajistit a poslat na školy 11 miliard na poslední čtyři měsíce tohoto roku. A je otázka, tak jak už to tady zaznělo, kde, odkud se ty peníze vezmou. Druhá varianta je ta, co jsem tady slyšel v podstatě před chvílí od pana ministra, že ta novela začne platit od 1. 1. příštího roku. A pak ten problém je obdobný, kde, odkud v rezortu školství prostě ty peníze, myslím v rozpočtu, nejsou napsané. Takže tam musí vláda někde nalézt 11 miliard, pokud to nebude brát z toho rozpočtového určení daní.

Na celý příští rok to bude dokonce 33 miliard. Já teď řeknu svůj soukromý názor. Dnešní politici v podstatě přenesou celý problém na příští vládu, a příští vládo, sežeň si ty peníze, kde budeš považovat za vhodné. Čili celý ten problém se přesune na někoho jiného.

Část politiků se obává, že platnost této změny od 1. září. Je poněkud uspěchaná, což v podstatě potvrdil před několika minutami pan ministr tím, co tady prohlásil.

Já mám samozřejmě ještě ze včerejška ten projev, takže dneska probíhá druhé, vlastně třetí čtení zákona a jsme v březnu, a před platností tohoto zákona to musí ještě projednat Senát. Čili chápu, že od toho 1. září by to skutečně bylo velmi uspěchané. Nakonec byli nejednotní ti politici ve Sněmovně za STAN, jedni to prosazovali, druzí, opět z hnutí STAN, ve Svazu měst a obcí, ve sdružení místních samospráv, vystupovali jednoznačně proti uvedené změně. Dneska, teď už je to svým způsobem bezpředmětné, protože se to posunulo na toho 1. ledna.

Další nebezpečí vidím v reálné platové politice nepedagogů ve školách. Nepedagogové ve školách budou rádi, pokud jejich platy zůstanou ve stávající výši, protože tarifní platy řady z nich, například uklízeček, jsou většinou pod minimální mzdou. Mzdy uklízeček, kuchařek a dalších nepedagogů jsou často nižší než takzvaný zaručený plat. Ředitelé škol dnes musí dorovnávat jejich plat z peněz určených původně na odměny pro učitele. S tím samozřejmě Ministerstvo školství při těch přesunech neuvažovalo, převedly se pouze takové prostředky, které na pedagogy posílá nyní. Neuvažuje s reálnými platy nepedagogů, nýbrž s menší částkou, které posílá Ministerstvo školství na školu. Že ředitel dorovná v reálu, to nikoho nezajímá, a obce tak budou muset najít prostředky na dorovnání platů ve svých rozpočtech.

Obecní finance z rozpočtového určení daní nejsou účelově vázané, což znamená, že starosta teoreticky nemusí všechny prostředky poslat na školu. Už dnes dostávají základní a mateřské školy finance podle počtu žáků na provozní náklady, například na elektřinu, na topení. Některé obce posílají na školu více, některé méně, podle možností a podle rozhodnutí místních politiků.

Věnoval bych trochu pozornosti vývoji, samozřejmě negativnímu, takzvaného ONIVu, o kterém už tady taky byla řeč, to znamená ostatní neinvestiční výdaje. Dostatek prostředků pro v položce ONIV je pro školy zásadní, protože se z této položky hradí vše, na co nejsou platy, a provoz, jako elektřina a topení. Z ONIVu jsou uvolňovány prostředky například na pomůcky a učebnice pro žáky, na plavání, další vzdělávání pedagogických pracovníků. Dále lze tyto prostředky použít na výdaje na dopravu při akcích v rámci vzdělávání, škola v přírodě a podobně.

Hovořím o tom proto, že ONIV je položka, která je jedna z mála možností, které má ředitel k dispozici pro přímé řízení školy a učitelů, a tato položka se v rozpočtech Ministerstva školství neustále zmenšuje, a to při inflaci, která byla v posledních minulých dvou nebo třech letech téměř 35 procent. Čili byla inflace 35 procent a když se podívám, jak vypadaly ty ONIVy, tak abych vás nezatěžoval příliš čísly, řeknu, že v roce 2021 to bylo asi tři a půl miliardy korun, v roce 2022 to byl pokles na dvě a půl miliardy korun, čili o miliardu míň, a tam bylo těch plus minus 13 procent té inflace, a v roce 2024 byl opět pokles na 2,3 miliardy, čili v podstatě na školy tečou... jednak těch peněz je míň a jednak jsou samozřejmě inflační.

Jak jsem již řekl, ONIV je položka, jedna z mála možností, které má ředitel k dispozici pro přímé řízení školy. Ani se moc nedivím, že při vzrůstající byrokracii a snižování manažerských možností nestojí žádné velké řady schopných mladých kandidátů na ředitele či ředitelky škol. Ale řízení nejenom základních, ale středních a hlavně vysokých škol je jiná kapitola, která sem teď nepatří.

Tak jak je tradicí na Ministerstvu školství, dostali jsme opět rychle ušitý nehotový návrh zákona, který je opravován velkým počtem pozměňovacích návrhů, které neproběhly řádným legislativním procesem, a který může od září nebo od ledna toho následujícího roku přinést jenom problémy, a školství opět bude potřebovat několik let k tomu, aby se rezort dostal do původní stabilní polohy. Proto se přidávám k názoru a považuji za nejlepší řešení, vrátit předložený návrh zákona do druhého čtení, přepracovat jej a znovu zde řešit. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen a vystoupí pan poslanec Karel Sládeček, poté pan poslanec Lubomír Brož. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Sládeček: Děkuji za slovo. Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, rád bych přednesl stanovisko klubu SPD k novele školského zákona. Tato novela bohužel pro nás obsahuje několik nepřijatelných změn, které ve zkratce popíšu. Úprava PHmax, která jde proti individualizaci výuky, která je z pohledu lidí z praxe jedním z nejvýznamnějších prvků, který ovlivňuje kvalitu výuky. Sám pan ministr upozornil, že ředitelé mají problémy sehnat kvalifikované a aprobované profesionály v některých předmětech. Výroky o neudržitelnosti systému, který ovšem nemají školy z výše uvedených důvodů šanci plně naplnit, jsou tak liché. Šetřit na úkor kvality není krok správným směrem.

Dále slučování malých škol. Finanční úspora deklarovaná ministerstvem je z pohledu rozpočtu Ministerstva školství tak marginální, že rozhodně neospravedlní negativa, která toto slučování nevyhnutelně přinese. Ukázalo se to už při zkušebním slučování středních škol.

A v neposlední řadě změna financování nepedagogických pracovníků a jeho přesun na obce a zřizovatele. Navíc úprava RUDu je stále ve hvězdách. U tohoto návrhu opět převažují negativa nad pozitivy, rozhodně nepovede k srovnání nerovnosti ve vzdělávání, ale právě naopak. Převod tohoto modelu financování i na ostatní neinvestiční výdaje je naprosto mylný.

O učebnicích, výukových pomůckách i kompenzačních pomůckách, školení a dalším vzdělávání pedagogů nebude rozhodovat ředitel, čili člověk vzdělaný v oboru, ale zřizovatel, neboli volení zástupci, kterým tento profesní pohled bude naprosto scházet, a přesto po nich bude požadován.

Z těchto důvodů nemůže klub SPD tento zákon podpořit a bude hlasovat proti. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Nyní je přihlášen pan poslanec Lubomír Brož, připraví se paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl také vyjádřit k novele školského zákona, ale nevím, jestli se tomu dá říkat novela školského zákona, jestli by ten titul neměl znít Smrtící úder českému vzdělávání.

Padlo toho hodně už u mých předřečníků. Já se zase budu snažit všechno neopakovat, ale je to opravdu neuvěřitelné, co přichází v tomhle tom návrhu. A nezní to jenom tady Sněmovnou, ale odbornou veřejností, a je to tedy neuvěřitelné.

České školství čelí největší krizi za poslední dekády. Místo dlouho očekávané reformy, která by posílila kvalitu vzdělávání a odstranila jeho zásadní nedostatky, tak přichází ministerstvo s návrhem, který může školství rozložit zevnitř, novela školského zákona plánována na 1. září.

Nyní slyšíme nějaké jiné datum, tak nevím, jak to nakonec bude vypadat. Přináší opatření, které ohrozí nejen kvalitu výuky, ale samotné fungování škol. To jsme tady už slyšeli několikrát, ale je třeba to rozhodně zopakovat. Slučování škol, změny ve financování nepedagogických pracovníků, povinná výběrová řízení na ředitele a další novinky. To všechno má být údajně cestou k efektivitě, ale ve skutečnosti se jedná o soubor opatření, která mohou české školství uvrhnout do chaosu. Pokud novela projde, v té navržené podobě, hrozí krach škol v menších obcích, zhoršení dostupnosti vzdělání a celkové prohloubení nerovnosti mezi regiony.

Financování nepedagogických pracovníků, to je naprostá tichá likvidace školní infrastruktury. To, co dodneška fungovalo, tak se jde rozkopávat. Jednou z nejvíc alarmujících změn této novely je přesunutí financování nepedagogických pracovníků na obce a kraje. Dosud byly mzdy školníků, kuchařek, administrativních pracovníků a dalších zaměstnanců hrazeny přímo ze státního rozpočtu. Podle nové úpravy však má tuto povinnost převzít stát, a respektive stát jí má předat na obce a na kraje. A v tuto chvíli je důležité říct, že bez garance toho, že na to budou mít dostatek peněz, a je úplně jedno, jestli mluvíme o tom, nebo o onakém termínu. Proč se o tom mluví ve veřejnosti jako o katastrofě? No, je to především to, že hrozí riziko finančního kolapsu škol, mnoho obcí už nyní vynakládá na provoz škol velkou část svých rozpočtů, nyní budou muset navíc financovat i nepedagogické pracovníky. A znovu opakuji, bez garance toho, že by na to dostaly peníze. Bohaté obce si možná poradí, ale menší města a venkovské oblasti mohou čekat i drastické škrty. Kde na to vezmou peníze? Budou muset škrtat jinde. Omezit opravy škol, propouštět zaměstnance nebo zavřít jídelny. Zatím není legitimní řešení této situace, pouze vzduchem létají neurčité sliby a opravdu to tak je, neurčité sliby.

Potom je to zhoršení školního prostředí, protože pokud nebudou peníze na školníky, školy se začnou rozpadat, a to doslova a do písmene. Tady o tom taky padlo pár informací. Bez kuchařek nebude školní stravování, což zasáhne zejména děti ze sociálně slabších rodin. Bez administrativních pracovníků budou učitelé ještě více zahlceni byrokracií, což povede k horší výuce. Dál to je prohloubení nerovnosti mezi školami. V některých regionech, tam obce financování škol určitě zvládnou. Bude takových, věřím dost, ale jinde ne, a vzdělávání se tak stane loterií, kde kvalita škol bude záviset na místě bydliště dítěte. A to si myslím, že je pro naprostou většinu lidí úplně nepřijatelné.

Dále je to neúčelové financování, a ne peníze, které nikdo nevidí. Jedním z těch největších problémů novely je přechod k neúčelovému financování nepedagogických pracovníků, což v praxi znamená, že obce nebudou mít povinnost použít tyto prostředky výhradně na mzdy školníků, kuchařek či administrativních pracovníků. Místo toho se peníze rozplynou v obecních rozpočtech a tam se mohou samozřejmě využívat na úplně jiné účely.

Může to být - teď samozřejmě jenom střílím, opravy komunikací, provoz sportovišť nebo třeba splácení dluhů obcí, což někde také může hrozit. Výsledkem tedy bude, že školy se ocitnou situaci, kdy nebudou mít žádnou jistotu, zda jim zřizovatel finance přidělí a v jaké výši. To může vést k masivnímu podfinancování těchto klíčových pozic, jejichž význam je pro chod škol naprosto zásadní. Místo stability novela přináší chaos a nejistotu, protože bez garance účelového využití těchto financí hrozí hromadné propouštění a kolaps školního zázemí. Tento návrh není reformou, o tom jsme už mluvili, je to krok k rozkladu školství a v konečném důsledku k ohrožení vzdělávání tisíců dětí.

Další věcí je slučování škol, také se o tom již hovořilo. Je to konec lokální autonomie a začátek úpadku. Oficiálně se říká, že školy nebudou zavírány, pokud se budou slučovat pod jednu právnickou osobu, pokud mají méně než 180 žáků. Ale v praxi to znamená ztrátu samostatnosti, omezení možnosti rozhodování a postupné oslabování těchto škol.

Jaké tedy mohou být důsledky toho slučování oznamovaného? Může to být to, že ředitelé ztratí kontrolu nad svou školou, menší školy přijdou o samostatnost a spadnou pod větší, to znamená, že o personálních otázkách rozpočtu a dalším chodu školy už nebude rozhodovat místní vedení, ale centrální ředitelství, které může být někde daleko. Potřeby dětí a rodičů v konkrétní obci tak mohou být přehlíženy.

Menší školy se ocitnou v područí těch velkých. A to je otázka, jestli je to to, co chceme. V praxi se může totiž stát, že centrální vedení bude upřednostňovat hlavní školu na úkor těch škol menších. Výsledkem může být postupné omezování jejich fungování, méně učitelů, méně nabízených předmětů a nakonec jejich úplné zavření z ekonomických důvodů.

Slučování škol se prezentuje jako určitá administrativní změna, ale ve skutečnosti to opravdu může být začátek likvidace menších škol. Každá škola se totiž vyvíjí nějakým specifickým směrem, ať už se soustředí třeba na inovativní výukové metody. Násilné slučování může vést ke ztrátě této jedinečnosti a způsobit třeba to, že školy přijdou o svůj charakter a zaměření, což může negativně samozřejmě ovlivnit kvalitu vzdělávání i možnosti žáků a samozřejmě dětí v případě škol, třeba mateřských. A o tom se také hodně mluvilo.

Vážené kolegyně, kolegové, bylo o tom řečeno hodně. Já nechci stále opakovat tytéž věci, které již padly. Rozhodně mé vyjádření k tomuto zákonu je velmi kritické a vůbec si nedovedu představit ho podpořit.

A musím říct, že české školství by nemělo být nějakým pokusným králíkem a neměla by to být politická hra. Česká škola má patřit dětem a neměli bychom jim ji brát a ohrožovat jejich budoucnost. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku a s ní vystoupí pan poslanec Stanislav Berkovec. Prosím, máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně Sněmovny, za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, kolegové, já nebudu tahat Králíky z klobouku. Dovolte jenom technickou poznámku, je to vlastně pozvánka také. Já jsem měl včera možnost být na veřejné tiskové konferenci tady ve Sněmovně, v novinářském atriu, kde byla prezentována petice spolu s Českomoravským odborovým svazem pracovníků ve školství za účasti jejího předsedy pana Františka Dobšíka a také za účasti předsedy petičního výboru pana Tomia Okamury. Za měsíc a půl sesbírali 66 323 podpisů, které se týkají právě této novely. A jak dobře víte, tak nad 10 000 podpisů je to projednávání té petice veřejné, takže já bych vás chtěl pozvat na veřejné projednávání této petice, které se bude konat 18. října po zasedání petičního výboru od 16 hodin v místnosti 306. To je ta místnost, kde je hospodářský výbor. Ta petice má oficiální název 90/P2025 - Petice za zachování centrálního financování nepedagogických pracovníků v regionálním školství.

A my jsme pochopitelně na té tiskové konferenci vyjádřili souznění s požadavky této petice a s touto peticí. Děkuju za vaši pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, samozřejmě i za to pozvání. Jenom konstatuji, že faktické poznámky slouží k reakci na průběh rozpravy. Pokud ne, tak vlastně blokujete vystoupení těch, kteří se řádně přihlásili do rozpravy. Pan poslanec Lang s faktickou poznámkou, prosím.

 

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuji, paní předsedající. Já bych chtěl zareagovat, že se hovoří o tom financování nepedagogických pracovníků. Chtěl bych přidat svoji osobní zkušenost. Když jsem skončil ve státní správě, protože mám vystudovanou pedagogickou fakultu, tak jsem pracoval na Střední průmyslové škole v Plzni jako vychovatel. Ne tedy jako učitel, ale je to již první pedagogická tabulka. Když jsem tam nastoupil, viděl jsem, jak jsou vůbec hodnoceni pedagogičtí pracovníci. Koukal jsem na tu svoji první výplatnici a dal jsem si to do nějakého kontextu začínajícího třeba učitele nebo vychovatele, který žije v tom krajském městě, měl by si pořídit hypotéku, měl by si pořídit manželku. Ta manželka by si měla pořídit nějaké jedno dvě děti, potenciální daňové poplatníky, kteří prostě budou pokračovat v té další generaci. Tak jsem si vůbec nedokázal představit, z čeho ti lidé mají žít.

To se nebavíme ještě o těch nepedagogických pracovnících. Tam samozřejmě to jde ruku v ruce. My jsme tam na tom internátu měli samozřejmě paní, která uklízela, v silně postproduktivním věku, protože tam nebyli schopni sehnat vůbec nikoho, kdo by tam za ty peníze ten internát vytřel. Měli jsme tam soubor několika kuchařek, které se tam opravdu měly co ohánět, protože tam byl velký počet ubytovaných studentů. Ti lidé samozřejmě měli ještě násobně menší platy, než byl třeba první plat pedagogického pracovníka, toho vychovatele.

 Já opravdu říkám, že je to jeden celek, pedagogičtí pracovníci, nepedagogičtí pracovníci. Prostě je to poddimenzováno a tím, že ještě házíte nepedagogické pracovníky pryč z nějaké jistoty, dáváte je na ty obce, dáváte pod ty municipality, kde tam ještě není úplně doladěno financování, tak to určitě není dobře. Chtěl bych říci, že jak tady občas říkáte na naše předchozí vlády, byť my víme, že nás někteří pedagogové moc nevolili, ale myslím si, že po těch zkušenostech vaší čtyřleté vlády už nás volit budou. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane poslanče, nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Berkovec a předávám řízení schůze. Přeji vám hezký víkend.

 

Poslanec Stanislav Berkovec: Já se omlouvám, vážená paní předsedající, ale teď jsem dostal avízo, že jsem řekl 18. října, to veřejné projednávání. Tak to se omlouvám. Je to pochopitelně 18. března, tak reaguji teď sám na sebe a omlouvám se, že nereaguji na předřečníka. Děkuji. Takže prosím vás, petice se bude projednávat 18. října na petičním výboru. (Smích v sále.) Tedy března. Já jsem nějak napřed, no. 18. března. (Směje se.) Děkuji. No, už je pátek, no.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ocitáme se v březnu roku 2025. Budeme pokračovat v rozpravě. Jako další řádně přihlášená je paní poslankyně Lenka Knechtová, potom pan poslanec Josef Bělica, Martin Kukla a další. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já bych se také ráda vyjádřila k tomuto návrhu zákona, protože bych se vás ráda zeptala, kdy vlastně povedeme opravdu věcnou debatu? Převod nebo zvýšení zodpovědnosti zřizovatelů za financování našich škol to je myšlenka, ale kdo to bude mít nově na obcích, které jsou zřizovateli, na starost?

Já jsem - omlouvám se - už stará jak to černé uhlí, takže si pamatuji ten rok 2000, kdy jsme rušili školské úřady, převáděli agendu na okresní úřady, potom na kraje. V té době byla většina mateřských škol a některé základní školy zálohovými organizacemi školských úřadů. V té době vznikla ta superúžasná myšlenka, že budeme budovat tu školskou právnickou osobu, že je posílíme v samostatnosti a že ten ředitel bude řídit zodpovědně pedagogický proces vzdělávání. Za těch 20 let bez nějakého, bych řekla, hlubšího vyhodnocení se tady opět bavíme o tom, že něco bude nějak jinak. Na těch obcích vlastně nemáme žádné pracovníky nebo na oerpéčkách je to minimální úvazek pro člověka, který se na to školství soustředí, který tomu školství rozumí a který je schopen tady všechny ty věci, které předkládáte, nějakým způsobem zpracovat.

Je důležité, aby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pomohlo starostům obcí a měst se v novém systému zorientovat. Tady se právě v realitě ukáže, jak nízké platy ti provozní nepedagogičtí pracovníci mají. Je změna financování opravdu příležitost pro zřizovatele a školy v době, kdy Ministerstvo školství vydalo nový rámcově vzdělávací program a zavádí angličtinu do první třídy? U základního vzdělávání je kladen důraz na propojení klíčových kompetencí a základní gramotnosti s očekávanými výsledky učení v oblasti vzdělávání. Nový přístup podporuje praktické využití získaných dovedností a znalostí v každodenním životě a rozvíjí čtenářskou, pisatelskou a logicko-matematickou gramotnost. Očekávané výsledky učení jsou jasně formulovány pro jednotlivé vzdělávací oblasti, čímž podporují kompetenčně orientované vzdělávání.

Velká pozornost je věnovaná klimatu školy, osobnostní a sociální výchově. Kromě obsahových změn se nový rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání soustředí na zjednodušení struktury dokumentace, což snižuje administrativní zátěž škol a umožňuje pedagogům věnovat více času přípravě kvalitní výuky. Mezi změny, který nový rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání přináší, patří výuka prvního cizího jazyka, kterým je angličtina povinně již od prvního ročníku. Základní školy budou mít k dispozici metodické materiály a vzdělávání pro pedagogické pracovníky, které jim usnadní inovaci a zavedení inovací do praxe.

Tady je otázka, jakou debatu povedou zřizovatelé s těmi řediteli škol o tom, jak velké finanční prostředky tady například na vzdělávání pedagogických pracovníků budou, protože my jim hodláme tohleto převést. Takže bude na dohodě, na vyjednávání pana ředitele a pana starosty nebo vedení města, kolik finančních prostředků je potřeba na ostatní neinvestiční náklady, na vzdělávání pedagogů. S tímhletím já osobně nemůžu vůbec souhlasit.

Ráda bych také zmínila stanovisko Asociace krajů České republiky ve spolupráci se Sdružením místních samospráv a Svazem měst a obcí, které požádaly vládu o zastavení procesu převodu financování nepedagogických zaměstnanců škol a školských zařízení ze státní úrovně na obce a kraje. V prohlášení adresovaném předsedovi vlády Petru Fialovi apelují na předložení důkazních analýz a zahájení jednání za účasti všech dotčených stran. Takže tady nás opravdu vyzývají nejdůležitější organizace v území, abychom s nimi komunikovali.

Důvody k zastavení převodu financování nepedagogických pracovníků jsou samozřejmě tak, jak už tady zmínili mí předřečníci, nedostatek podkladů a komunikace, finanční nejistota, ohrožení zaměstnanců. Dvoukolejné financování školství povede k ještě větším nerovnostem mezi školami. Pedagogové i nepedagogičtí pracovníci přece tvoří jeden tým, který zajišťuje podmínky pro kvalitní výuku. Není možné část z nich vyčlenit a financovat je z jiných, předpokládám že nedostatečných, finančních zdrojů.

Vláda plánuje převést financování nepedagogů na zřizovatele, ale spolu s tím jim naloží i výdaje na učební pomůcky, vzdělávání pedagogů a podpůrná opatření pro handicapované děti, bez dostatečných finančních prostředků ve sdílených daních. Každý zřizovatel k tomu přistoupí jinak. Někde školy dostanou více, jinde méně. Tím se nerovnosti mezi školami ještě prohloubí. Odklad na leden 2026 vůbec nic neřeší. Jde jen o past, která postaví příští vládu do situace, aby problém okamžitě řešila.

Já bych se ráda vyjádřila i k tomu posílení efektivity, protože tady pan ministr vlastně mluví o tom, že některé kroky děláme proto, aby naše školy byly efektivní. Ale já bych ráda vyšla z tiskové zprávy z 23. října roku 2024 a seznámila vás tady s jednou nejmenovanou základní a střední školou. Od počátku léta 2024 roste u nás v regionu unikátní novostavba školy šitá na míru inovativnímu vzdělávacímu konceptu za 57 milionů korun pro 98 žáků a žákyň.

Své dveře otevře již v září roku 2025. Nová budova školy umožní nejen lépe podporovat děti, ale také bude inspirací pro další školy. - Tak tady úplně nevím, pro jaké školy to bude inspirace, protože my se tady bavíme o nějaké hranici 200 žáků.

Výstavbu realizuje zřizovatel díky dotaci z programu IROP 2021 až 2027 spolufinancovaného Evropskou unií - a podržte se - státním rozpočtem! Takže my tady na jedné straně vydáváme 57 milionů na 98 žáků a na druhé straně si tady říkáme o tom, jaká má být hranice, aby byly ty školy efektivní, a bavíme se tady o 200 žácích.

Vzdělávání na této škole se opírá o poznatky z neurobiologie a moderní vývojové psychologie, které zdůrazňují, že je při učení důležité stavět na vnitřní motivaci dítěte. Tu podporuje vzájemný respekt a rovné postavení dětí a dospělých založené na nenásilné komunikaci. Škola tyto přístupy aplikuje již nyní a díky nové budově se ještě více děti budou rozvíjet způsobem, kdy budou inspirovány ke změnám.

Jinak změna vzdělávání ze shora je údajně pomalá a těžkopádná, dnešní děti potřebují změnu již teď, než vyrostou. - A samozřejmě po tomhle tom vzoru se začínají i ostatní obce v okolí pokukovat po někom dalším, kdo by jim také tímto způsobem zajistil vzdělávání. Takže na jedné straně my tady mluvíme o slučování škol, o svazkovém školství, o nějakých, řeknu, kapacitních hranicích, a na druhé straně investujeme finanční prostředky i ze státního rozpočtu do těchto malých škol.

Podle ministra školství je cílem změn dosáhnout větší efektivity ve financování provozu našich škol, protože dnes čelíme některým výzvám v oblasti školství, jako je například chybějící infrastruktura. Pokud nedokážeme nastavit dobře financování provozu, tak je vždycky obtížnější a obtížnější nalézt dodatečné prostředky, které by pomohly obcím tam, kde si samy pomoci nemohou, to je například dobudování infrastruktury škol tam, kde došlo k demografickým proměnám, jako je to kolem velkých měst. - Ale já bych tady ráda informovala pana ministra školství, že to bylo v dřívější době. Dnes jsme v situaci, kdy i ve městech, jako jsou třeba ORP, máme tak drahé byty a tak drahé pozemky, že se nám ty mladé rodiny přesouvají na opravdový venkov a tam samozřejmě chtějí mít ty služby a chtějí mít alespoň tu mateřskou školu. Takže dnes se u nás na Brně-venkově dívají rodiny spíš na to, jak se ze své vzdálené obce od Brna dostanou nejblíž k dálnici a po dálnici potom do Brna. Takže to uvažování těch mladých rodin je trošku jiné, než jak jsme na to byli zvyklí taky v minulých letech.

A je potřeba si říct, kde potom ty malé obce, které mají 500, 1 000, 1 500 obyvatel, budou schopny tu mateřskou školu postavit? Z jakých finančních prostředků tu stávající mateřskou školu, kde mají jednu třídu, budou schopny dostavět? Takže pak dochází k takovým kuriózním situacím, jako že se zastupitelstvo obce začne zamýšlet nad tím, že kdyby zrušili tu jednu třídu mateřské školy a udělali z ní dětskou skupinu, tak z těch financí na dětské skupiny by byli schopni postavit vlastně další třídu. No, a do budoucna, kdyby náhodou ty dětské skupiny nebyly, tak vlastně z toho zas uděláme tu mateřskou školu. Jenomže když to potom propočetli, tak zjistili, že ten příspěvek, který platí rodiče při provozu mateřské školy, je daleko nižší než ten, který by platili v té dětské skupině. Takže zase zůstala tahle obec na mrtvém bodě a vlastně neví, jak s tou situací dál.

Za další. Ty malé obce, co se dneska seznamují s developerskými projekty, kde se vlastně mají přistavovat další rodinné domy, si kladou si otázku, jakým způsobem nabídnou ty služby tady těmhletěm novým přistěhovalým rodinám?

Samostatnou kapitolou jsou potom situace, kdy máte na kraji obce průmyslový provoz, který koupí podnikatel a chce ho přebudovat na byty. A vy teď v obci, která má tu základní infrastrukturu, řešíte, jakým způsobem potom ty děti z těch bytů budou chodit do školy, protože vy tu kapacitu nemáte vůbec zajištěnu.

A já se chci tedy zeptat, kde má to Ministerstvo školství potom ty finanční prostředky, které jsme schopni těm obcím nabídnout, aby uspokojily tu potřebu? Protože nemůžeme postavit byty a nemít k tomu tu základní infrastrukturu.

Za mě je třeba problém i v tom, že je potřeba myslet na to, že ta situace je opravdu v těch regionech rozdílná, a podívat se do těch jednotlivých regionů. Já rozumím tomu, že někde nám ta křivka demografická rapidně klesá, někde nám klesá jenom pozvolna. Takže když ta čísla potom zprůměrujeme, když si na Ministerstvu školství uděláme ty tabulky, tak máme jakýsi celkový obraz, ale ten potom v těch konkrétních regionech neodpovídá tomu, co řeší jednotliví starostové obcí a jaké mají problémy.

Ráda bych se ještě vyjádřila k tomu slučování škol, protože my jsme v situaci, kdy opravdu došlo k tomu, že v rámci slučování mateřských škol vznikly tyto celky, a tam se dodneška potýkáme, pane ministře, s těmi koncepčními problémy, a to je, že ta mateřská škola funguje od padesátých, šedesátých, sedmdesátých let, má nějakou budovu, má nějaké zázemí, je například u nás blízko chráněné přírodní památky a ten její program, třeba zdravá mateřská škola, se odvíjí od těch podmínek, jaké v té konkrétní mateřské škole jsou. A vy, když k takovéhle mateřské škole přičleníte školu z jiné oblasti v rámci města, která má úplně jiné podmínky, tak vlastně není možné ty vzdělávací programy nějakým způsobem spojit dohromady, ale prostě i ten ředitel cítí, že je potřeba, aby se rozvíjely ty programy tak, jak byly nastaveny. Samozřejmě s tím má problém Česká školní inspekce.

Já si dokážu představit, že kdyby se stavěla nová čtyřtřídní mateřská škola, tak tam samozřejmě začneme se vzdělávacím programem, který bude souviset s požadavkem, který předloží ředitel do konkursního řízení a který se bude líbit i zástupcům obce. Ale v okamžiku slučování škol, a to ještě mluvím o školách třeba v rámci jednoho města, ale v okamžiku, kdy třeba vidím svazkové školy, které u nás začaly vznikat, že mají od sebe deset a více kilometrů a jsou sloučeny po ten svazek, tak také by si rády udržely nějaký ten svůj koncept, a to si myslím, že bychom my měli vnímat i jako požadavek od těch ředitelek mateřských škol. Takhle to opravdu v té praxi funguje a měli bychom k tomu být citliví.

Vůbec tady nechci otvírat otázku, když ten ředitel má opravdu pod sebou takhle více mateřských škol, tak jakým způsobem vlastně probíhá to jeho přemisťování v rámci těch jednotlivých škol? Jestli mu zřizovatel koupí auto, kdo bude hradit náklady na benzín? Vlastně ta paní ředitelka bude v pondělí v jedné mateřské škole, v úterý bude v druhé mateřské škole, ve středu bude ve třetí mateřské škole, ve čtvrtek pojede na školení a v pátek bude mít dovolenou. Takže tady mně přijde, že se úplně rozpadá nějaký pohled vůbec na řízení těch konkrétních jednotlivých pracovišť. Protože pokud ten ředitel tam má potom řešit něco jako osoba odpovědná za provoz, za pedagogický proces, za nepedagogy, má mít svou vlastní vzdělávací práci pedagogickou, tak tohleto nemůže takhle fungovat.

Samozřejmě rozumím tomu, že my jsme se inspirovali ve svazkovém školství, ale to původní svazkové školství bylo nastaveno na to, že ty školy měly velmi nízkou naplněnost a docházelo k tomu, že to sloučení jim pomohlo před tím jednorázovým zrušením a případně, že jim ty kapacity klesly, tak se opravdu byly schopny spojit dohromady. Ale byly to obce, které byly vedle sebe, navazovaly na sebe.

My dneska využíváme svazkové školství proto, že máme opravdu školky daleko od sebe, ale prostě zřizujeme je pod svazkem obcí. A tam si tedy myslím, že do budoucna to vytvoří další problémy, které budeme muset řešit.

Jinak bych tady ráda připomněla, že jsme si tenhle týden odhlasovali zvýšení vlastních platů. Pan premiér si měsíčně polepší o 19 000 korun, ale to je třeba mimochodem plat ženy s třicetiletou praxí pracující na plný úvazek ve školství na pozici kuchařky. Vycházím z výplatní pásky, která není žádný fejk, je to opravdu smutná realita. A tady se ukazuje, že vlastně na naše platy si umíte v rozpočtu ty peníze najít. Bohužel podle mě jsme se spíš měli zaměřit na odměňování nepedagogických pracovníků, a to na to nařízení vlády číslo 341/2017 Sb., na tu přílohu číslo 1. My jsme o ní samozřejmě od začátku volebního období diskutovali, ale v jednom okamžiku se tahle příloha úplně vytratila, a vlastně zůstali jsme v té situaci, v jaké jsme, a děláme jenom ten krok, že to takhle předáme na ty obce.

Takže já bych se ráda připojila k návrhu své ctěné kolegyně, paní stínové ministryně Jany Berkovcové, a připojuji se tedy k vrácení do druhého čtení. Myslím si, že bychom si měli na tuhle novelu zákona udělat více času, měli bychom se podívat na všechny aspekty, které se týkají zřizovatelů, na aspekty, které se týkají ředitelů škol, na nepedagogické pracovníky, a hledat cestu, která bude pro všechny, kteří se v tom území pohybují, přijatelná nebo minimálně prodiskutovaná.

Na závěr, protože už mi nezbývá moc času, bych ráda také navázala na svého ctěného kolegu Standu Berkovce, protože jsem členkou petičního výboru, a upozornila bych na to, že i Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství nás 6. března letošního roku oslovil vlastně se svou výzvou, kdy jednoznačně se ukazuje, že úspěch vzdělávání v České republice silně závisí na tom, v kterém regionu se dítě narodí a chodí do školy, a naší snahou by mělo být ty rozdíly snižovat. Návrh, o kterém právě rozhodujeme, může naopak vést k vážným diskriminačním rozdílům. Proč? Do speciálního systému takzvaných sdílených daní krajů a obcí má být nově začleněno financování těchto pracovníků škol, navíc s nevyřešeným ohodnocením jejich tristních platů. A tady se chci vyjádřit, že vlastně to posunutí účinnosti na 1. 1. 2026 tady s tímhle tím vůbec nic neudělá. Tyto přidělené finance v rámci sdílených daní krajů a obcí totiž nemusí respektovat specifika a priority školství. Obce s nižšími daňovými příjmy je mohou využít zcela jinak. Podle potvrzených údajů experta Ministerstva financí se tak děje už nyní a je běžnou praxí, že zhruba polovina obcí nedává plně na školství přidělené peníze.

A tady bych chtěla, pane ministře, zvednout tu vaši větu, že vlastně školy jsou výkladní skříní obcí, že zřizovatelé na ně myslí. Samozřejmě, ale ta debata o těch finančních prostředcích vždy je rámována konkrétním rozpočtem té obce. A pokud když u nás chceme spravovat náměstí, máme požadavky na opravu hotelu, máme požadavky na čističku odpadních vod, prostě je spousta témat, které ty obce mají otevřené, tak myslím si, že by měla ta debata s obcemi a kraji být vedena i s ohledem na to, jakým způsobem opravdu budou ty peníze pro jednotlivé školy zamašličkovány.

Je důležité zaměřit se na důvody, proč návrh odmítají právě zřizovatelé, kraje a nejvíce obce. Mají obavy, že Ministerstvo školství chce na ně přenést problémy s nevyřešenými nízkými platy. Obce s nižšími daňovými výnosy nebudou schopny zajistit odpovídající podmínky, bude tak docházet k nežádoucím nerovnostem mezi školami. Ministerstvo školství k převodu přidalo i ostatní neinvestiční výdaje, důležité prostředky na učebnice a pomůcky, další vzdělávání pedagogických pracovníků, prostředky na zajištění BOZP, cestovní náhrady a další. Tím i jejich úroveň je nejistá.

Pod peticí, kterou školské odbory vyhlásily v rámci kampaně Vládo, neházej pedagogy přes palubu, je dneska už více jak 66 000 podpisů. Takže, pane ministře, já bych byla velmi ráda, kdyby Ministerstvo školství opravdu tomuto problému nebo tomuto zákonu věnovalo ten čas, který si všichni v těch regionech zasloužíme, abychom nejenom připravili důstojnou změnu, ale abychom pochopili, co ty obce opravdu trápí, abychom měli odpovědi na ty dotazy, které potom my jako poslanci těm jednotlivým starostům zodpovídáme, a měli jsme řešení pro ty krizové situace, které v mnohých regionech nastávají, a to z toho důvodu, že opravdu někam se stěhují ty mladé rodiny, a je tam přetlak a velký tlak na to, aby byla místa v mateřské škole, v základní škole.

Já rozumím tomu, že se chceme držet v rámci nějakého státního rozpočtu, v rámci nějaké efektivity finančních prostředků, ale to, co vidíte pod efektivitou vy, mnohdy vidí starostové, ředitelé škol, ale i třeba rodiče trochu jinak. Já mám zkušenost, že u nás je zájem z okolních obcí, aby děti se dostaly do naší velké základní školy, a mají nějakou představu o tom vzdělávání svého dítěte a naopak někteří rodiče od nás z óerpéčkového města rádi dají dítě na venkovskou školu, protože je tam těch patnáct dětí ve třídě a protože je tam ten individuální přístup, protože ta paní učitelka vlastně má na ně všechny čas, mnohdy se tam třeba i netlačí na ten výkon a prostě to dítě je v prostředí, které ono vnímá jako přátelské.

Takže za mě vás žádám, abychom se vrátili do druhého čtení a abychom opravdu vedli solidní a seriózní debatu. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Váš návrh na opakování druhého čtení jsem si poznamenal a budeme pokračovat. Faktickou poznámku má přihlášenu pan poslanec Jan Berki. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Pane předsedající, děkuju. Vašim prostřednictvím bych kolegyni nabídl, neb ve faktické nemá zaznívat podle jednacího řádu názor, tak já jen nabízím, že odpověď na některé vaše otázky je školská právnická osoba a střední článek, a budete-li mít skutečně zájem, tak rád vysvětlím, i jakým způsobem.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Ještě paní poslankyně Lenka Knechtová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane poslanče, prostřednictvím pana místopředsedy, já určitě děkuju za tu nabídku a využiju ji, protože si myslím, že je důležitá v tomhle ohledu hlavně ta debata. A já samozřejmě vnímám, že třeba i naši starostové nebo ti, co mají na radnici na starosti školství, tak využívají těch projektů, snaží se přivzdělat, protože ono schvalovat na radě odměny ředitelům není pro některé jednoduchá disciplína. Někdy to tam vypadá prostě tak, jak kdyby ty peníze dávali ze svého, takže si myslím, že určitě vidět tu situaci reálně, ale chci upozornit na to, že my tady prostě naškolíme nějakou sadu starostů nebo radních nebo místostarostů, kteří mají školství na starosti, a oni po těch čtyřech letech nepokračují. Takže je otázka, jestli tady nevytváříme trošku nějakou sisyfovskou práci a vlastně nedojde k tomu, že vlastně ty finanční prostředky investujeme do lidí, kteří pak do budoucna prostě nebudou zase u toho. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Jan Berki. Prosím.

 

Poslanec Jan Berki: Na to jen krátkou repliku. Rozhodli jsme se, že zřizovateli budou samosprávy, a toto je, řekněme, nevýhoda toho systému. Podle mě pořád je ale převažující výhoda právě to, že jsou to samosprávy.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Je 13.59. Jako další je řádně přihlášen pan poslanec Josef Bělica. Pane poslanče, já vám slovo udělím. Prosím.

 

Poslanec Josef Bělica: Děkuju, pane předsedající. Já se moc omlouvám, já bych úplně nedbal na té formálnosti. Je 13.59, já to vystoupení mám na delší čas, než je pár vteřin, takže jestli chcete, tady chviličku počkám a budu se tvářit vážně, anebo...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já jsem, pane poslanče, chtěl navrhnout právě, že byste zůstal v pořadí, skutečně na váš projev by to byl krátký čas. (Poslanec Bělica: Děkuji.)

Jestli nebude dán rozpor s mým postupem, tak bych v tento moment přerušil projednávání tohoto bodu a také přerušil 131. schůzi Poslanecké sněmovny do úterý 11. března 2025 do 14 hodin.

Kolegyně, kolegové, já vám děkuji. Děkuji i panu ministrovi, panu zpravodaji a přeji pěkný zbytek dnešního dne. Děkuji vám.

(Jednání skončilo v 14.00 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 19. 3. 2025 v 20:06.