Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(12.50 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Mimochodem, Německo schválilo rozpočet pro rok 2025 buď v srpnu, nebo v září letošního roku. Já po tom nevolám, ale tři, čtyři měsíce vytvářejí dostatek prostoru pro novou vládu, ať je tvořena politicky kýmkoliv, aby přinesla ten rozpočet svůj, který bude odpovídat jejich vlastnímu programovému prohlášení. My ho můžeme kritizovat, když jsme v opozici, ale tak to je.
Čtyři roky jsem poslouchal to, že deficit není reálný, gigantický. Paní poslankyně Schillerová tady vytáhla rok 2023, kdy to údajně začalo. No, tak když někdo někomu nahraje na smeč, tak je třeba smečovat. V červnu 2023 paní poslankyně Schillerová odhadla, že deficit nebude 291 miliard, jak je plánovaný, ale minimálně 470. Dneska už víme, jak to dopadlo, 288. Tak každý si může říct, kdo měl správný odhad a kdo byl úplně vedle. Možná se hodí "vedle jako jedle".
Za nás mluví výsledky. V roce 2022 jsme neměli splnit deficit, splnili. V roce 2023 byl nereálný deficit, splnili. V roce 2024 byl nereálný deficit, splnili. V letošním roce slyším to samé o roku 2025, počkáme si, už máme jenom pět týdnů do toho výsledku, pak si můžeme v lednu říct, kdo měl pravdu a kdo se mýlil. A teď slyším, že chybí 100 miliard, 120. Dosaďte si jakékoliv číslo, já ty nadpožadavky znám.
Fakt bychom museli dát 250, aby ty rezorty řekly, no, tak pro letošek máme možná dost, ale počkejte, když nám dají 250, my ještě máme další nápady. Možná by to mohlo být 300 nebo tak. Takže všichni ti, kteří tvrdili, jak máme gigantické schodky, tak najednou se chystají, ty schodky budou ještě vyšší. Realita je jednoduchá. Konsolidace veřejných financí skončila. To je prostě fakt. Pokud se spletu, tak si řekneme za rok, za dva, za tři nebo za čtyři, ale bohužel se v tomhle tom nemýlím. Pro naši ekonomiku to samozřejmě není dobrá zpráva, protože ty deficity a zbytečné státní výdaje mají samozřejmě v sobě potenciál zvyšovat inflaci, která dopadá negativně na všechny . A není pravda to, co jsem slyšel čtyři roky, že inflační příjmy pomáhají státnímu rozpočtu. V absolutních číslech ano, ale inflační příjmy plodí inflační výdaje, které vždycky vyšší než ty inflační příjmy. Proto máme v zákoně dvouprocentní inflaci jako cíl České národní banky a toleranční pásmo 1 procentní bod do 3 procent. Protože jinak to má negativní dopad na domácnosti, na firmy, ale i na instituce.
Příští rok odhadujeme růst ekonomiky zhruba o dvě procenta a celkový hrubý domácí produkt má být 8 bilionů 832 miliard. Jenom připomínám, že v běžných cenách je to nárůst o 4,5 procenta, v těch relativních, to je to kritérium, které se posuzuje mezinárodně, jsou to dvě procenta. Vždycky jednou za čtvrt roku chrlí všechny instituce své odhady, jak půjde ekonomika ve všech zemích, a můžu říct, že ten odhad je velmi přesný a že se vlastně neliší a když tak od 0,1 procentního bodu od odhadů ať už evropských, nebo světových institucí.
Odhadujeme, že míra inflace roční se mírně zpomalí, letos budeme 2,4 procenta, příští rok 2,3 procenta. Pořád nejsme ještě v cíli, aby Česká národní banka splnila svůj zákonný cíl, ale jsme bezpečně v tolerančním pásmu a budeme letos i příští rok bez problémů splňovat všechna maastrichtská kritéria i co se týče míry inflace, nejenom toho zadlužení, co se týče 60 procent.
Hlavní priority, které naše vláda do návrhu rozpočtu prosadila, jsou obrana a bezpečnost obyvatelstva. 2,35 procenta HDP jsou směřovány na obranu, ne v tom užším slova smyslu jenom na rozpočet Ministerstva obrany, protože obrana země, možná odolnost či obranyschopnost, je jedna z věcí.
Slyšíme ve veřejném prostoru, že je nereálné, abychom výdaje na infrastrukturu započítali do obranných výdajů. A současně čteme vyjádření mnoha vojenských analytiků, zejména z NATO, že nemáme komunikace, po kterých by se potřebná vojenská technika dostala vlastně na východní křídlo NATO. Tak ty dva názory jdou úplně proti sobě. Mnohé jiné členské státy NATO uplatňují výdaje na dopravní infrastrukturu, zejména ty, které jsou mezistátní, propojují členské země NATO jako normální. A je úkolem každé vlády, české vlády, aby to prosadila a obhájila.
V návrhu rozpočtu jsou rekordní investice, a to nejsou mandatorní výdaje. Takže teoreticky by mohly plnit, chybět peníze v rozpočtu, pokud by součet všech mandatorních výdajů přesahoval celkové příjmy. A to zdaleka není. Takže jsou tam maximální rekordní výše investic, a to zejména z českých národních zdrojů. A nejenom v tom absolutní čísle, ale i v tom relativní čísle. Ještě se k tomu dostanu.
Takže zopakuji čísla, která bezesporu všichni známe. Celkové příjmy pro rok 2026 jsou navrženy 2 122,7 miliardy neboli 2 123 miliard a výdaje 2 408,7 miliardy. Když budeme říkat 2 400 místo 2 148 (nesrozumitelné), tak se to dobře dělí těmi 12, abychom viděli, kdyby to bylo alikvotně, každý měsíc přesně, vychází to na těch 200 miliard měsíčně, a to saldo je minus 286 s využitím těch dvou únikových položek, to znamená výdaje na Dukovany a výdaje na obranu na 2 procenta HDP.
Zastavím se u těch Dukovan. Tam jsme se rozhodli, že nejlevnější cesta k tomu, nebo nejlepší cesta k tomu, aby vyráběná elektrická energie z nových bloků byla konkurenceschopná, aby to bylo nejenom, že máme dostatek energie za dobrou cenu je, když to bude financovat stát tu výstavbu.
Takže ta konstrukce - a zdědili jsme ji z minulé vlády - je vlastně jednoduchá, stát poskytne bezúročnou půjčku po dobu výstavby. Můžeme se přít, jestli bude 33, 34,35, to já v této chvíli nevím, ale nemá cenu se o to úplně přít a společnost Elektrárna Dukovany II to začne splácet včetně úroku, který bude minimálně o 1 procento vyšší, než za kolik si půjčuje stát. Jakmile začne vyrábět, tak začne splácet.
Ano, může se stát, že v roce 2026 nebude ukončena notifikace, nemá to žádná česká vláda úplně v rukou. Obvyklý termín u tak velkých projektů je 12 až 18 měsíců, takže limitně to vychází v dobrém scénáři na konec roku 2026. Pak to technicky trochu trvá. Ale před těmi výdaji neutečeme. Možná nebudou v roce 2026, ale o to budou vyšší v roce 2027. Myslím, že je součástí harmonogramu a přípravy stavby přesně i finanční plán, jak v jednotlivých letech bude financován. Mimochodem, ta vítězná nabídka nepočítala se zálohovými platbami jako ta, která neuspěla. A sami si řekněme, že v projektu, který stojí 407 miliard v cenách roku 2024 pokud se nepletu, mít zálohové platby, prostě výhodné není. Je dobré platit za odvedou práci. A takhle ten harmonogram je nastavený a ty klíčové výdaje čekají Českou republiku, každou vládu, v příštím volebním období. 2030, 2031, 2032, kdy už bude spuštěna výstavba obou bloků, tam se koncentrují nejvyšší výdaje státního rozpočtu, které se ale nebudou započítávat, stejně jako těch 18 miliard pro rok 2026 do toho deficitu a do toho mezinárodního srovnání vůči HDP.
Pak se pojďme podívat na ty nejdůležitější příjmy státního rozpočtu, a to jsou daňové příjmy a složenou daňovou kvótu. V roce 2020 byla složená daňová kvóta 33,4 procenta, v roce 2021 32,7 a za naší vlády 32,1, 32, 33, letos se očekává 33,2. A pokud by Česká republika hospodařila podle námi navrženého rozpočtu, tak 33,1, což je proti roku 2020 zlepšení o 0,3 procentního bodu a proti roku 2021 zhoršení o 0,4 procentního bodu, a to je to gigantické zvýšení daní. 0,4 procenta plus proti roku 2021 a 0,3 procentního bodu minus proti roku 2020. Klíčovým příjmem státního rozpočtu je daň, která, nevím proč se jmenuje sociální pojištění, má to charakter daně, dokonce rovné daně, s tím, že tam je teda strop při čtyřnásobku průměrné mzdy. ***
