Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.40 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
A nakonec změnou financování, která z nich udělá politicky závislé státní instituce. Výsledek je vždy stejný. Umlčená kritika, autocenzura, mediální prostor ovládaný vládní mocí. Zvrácená cesta ve stopách Maďarska a Slovenska. A vláda, která už při žádosti o důvěru jasně říká, že chce jít touto cestou, překračuje velmi nebezpečnou hranici. Média veřejné služby nejsou luxus, nejsou přítěž, jsou pojistkou. A kdo tuto pojistku rozebírá, ten si nezaslouží důvěru demokratického parlamentu.
Nemohu se vyhnout ani otázce střetu zájmů předsedy vlády. Ne proto, že by šlo o minulost, ale proto, že jde o trvalý stav, který tato vláda nejen toleruje, ale fakticky legitimizuje. Premiér slíbil, že tento svůj kolosální problém vyřeší, ale k dnešnímu dni nevyřešil vůbec nic. Spojení politické moci, ekonomického vlivu a mediální síly v rukou jednoho člověka je problém v každé demokracii. A vláda, která na tomto základu stojí, nemůže chtít, abychom jí důvěřovali, že bude rozhodovat výhradně ve veřejném zájmu.
A konečně nelze přehlédnout, že tato vláda vstupuje do funkce s celou řadou konkrétních kauz, které by v jiných politických kulturách znamenaly minimálně personální zodpovědnost. Zmiňme konkrétně některé z nich.
Filip Turek - spojený s opakovanými kontroverzemi, extremistickými a xenofobními výroky a chováním, které je neslučitelné s odpovědným výkonem veřejné moci. Kdyby byl opravdový chlap, dávno by rezignoval i na poslanecký mandát. Místo toho zoufale hledá cestu, jak se prodrat k vlivu a moci.
Petr Macinka, jehož působení na Ministerstvu životního prostředí je ostudou. Prohlásil, že ke klimatické změně nedochází, zrušil příslušný odbor a tváří se, že je tím problém vyřešen.
Martin Šebestyán, který z pozice generálního ředitele Státního zemědělského a intervenčního fondu v minulosti vyplácel neoprávněné dotace Babišovu holdingu. Neoprávněnost tohoto postupu potvrdily soudy.
Tomio Okamura, který je hlásnou troubou Kremlu. Jeho novoroční projev byl mobilizací strachu a nenávisti. Útočí na Evropskou unii, Ukrajinu, prezidenta Zelenského, popírá klimatickou změnu.
Radim Fiala, který tvrdí, že útok na Českou republiku a české občany ve Vrběticích neudělali agenti ruské GRU, který zpochybňuje legitimitu prezidenta Zelenského a který v trapných videích učí ministra obrany, co smí a co nesmí říkat.
To jsou ve stručnosti jen některé příklady. A co je na tom nejhorší, že místo jasného distancu slyšíme mlčení nebo relativizaci nebo dokonce obhajobu. Žádná sebereflexe, žádná politická odpovědnost.
Vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi závěrečné shrnutí. Vláda, která podceňuje bezpečnostní realitu světa, směřuje k rozpočtovému Armageddonu, ohrožuje nezávislost médií veřejné služby, normalizuje střet zájmů premiéra a vstupuje do funkce zatížena závažnými kauzami. Taková vláda si důvěru Poslanecké sněmovny nezaslouží. Proto této nastupující vládě důvěru já ani poslanecký klub TOP 09 nevyslovíme.
Ještě, než vám poděkuji za pozornost, tak bych chtěl konstatovat pro pana předsedajícího, že tady chybí značná část vlády v čele s panem Babišem a poprosil bych o pauzu do chvíle, než tady budou v souladu s usnesením, které i sám pan předseda Poslanecké sněmovny na úvod tohoto bodu citoval. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. Já vnímám to, že je tady vyšší neúčast členů vlády, nicméně protože máme 64 řečníků přihlášených do rozpravy, která ani nezačala, tak já bych si dovolil pokračovat. A chtěl bych poprosit někoho z vicepremiérů vlády, aby pokud možno kontaktoval ty členy vlády, kteří tu nejsou k dispozici, abychom mohli pokračovat, nemuseli jsme přerušovat schůzi. Přiznám se, že jsme se střídali v řízení schůze, takže nevím od svého kolegy, kdo je či není omluven, ale protože už nějakou dobu tady skutečně celá řada členů vlády není, tak bych poprosil, jestli by mohli dorazit.
Ale pokračujme dál. Další s přednostním právem je přihlášen pan předseda Vít Rakušan. Tak prosím, máte slovo.
Poslanec Vít Rakušan: Děkuju vám za slovo. Vážený pane místopředsedo, členky a členové vlády, kolegyně, kolegové. My máme dnes hlasovat o důvěře vládě. Co je důvěra? Důvěra, je nějaké očekávání, důvěra je očekávání, že se někdo nějak bude chovat, že nějakým způsobem bude jednat. My ve skutečnosti hlasujeme dnes o tom, zda věříme, že vládnutí a vláda Andreje Babiše a jeho koaličních partnerů prospěje této zemi, prospěje Česku, prospěje lidem, kteří tady žijí. Jedním slovem nevěříme. Tady by ten proslov možná mohl skončit, ale dovolte mi nikterak dlouze, přece jenom shrnout ty základní důvody, proč tomu nevěříme.
Mohl bych se vracet do minulosti, mohl bych vzpomínat na minulé vládnutí Andreje Babiše, mohl bych vzpomínat na mikromanagement v době krizí, na nezvládnutí vládnutí jako takového. To je všechno ale minulost a máme to za sebou. Já bych se teď možná spíš zaměřil na tu zkušenost, která je bezprostřední, která přichází ten poslední měsíc, kdy už tady vládu, novou vládu máme. A ty zkušenosti dobré nejsou.
Už teď se ukazuje, že tahle vláda bude slabá. Tahle vláda nebude akceschopná a premiér, který sliboval silné Česko, premiér, který sliboval, jakým bude silným premiérem a porovnával se s tím minulým, s premiérem Fialou, vytvořil koalici, která tady vznikla především proti tomu, aby se politici vydávali k trestnímu stíhání. A on se tak stal rukojmím, stal se rukojmím extremistů a Motoristů.
Viděli jsme to na vlastní oči, viděli jsme to na mnoha příkladech. Jeden z nich: podpora nepodpora Ukrajiny. Aby se o tom někde psalo ve vládní programovém prohlášení, aby tady byla formulovaná ambiciózní zahraniční politika, ne, o tom se mlčí. ***
