Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Máme tady šarádu ohledně výroků ministra obrany, který nejdřív správně označí Ukrajinu za oběť a Rusko za agresora, aby potom musel točit videa jak vystřižená z aktualit osmdesátých let, kde s pokáním přiznává, že to vlastně tak nemyslel a na tu Ukrajinu, i když tam byl pozván, přece v žádném případě nepojede.

Jaká je taktika pana premiéra a hnutí ANO v téhle chvíli? Promlčet se tím, promlčet se těmi problémy a vlastně mít možná jakousi škodolibou radost, že se teď týkají našich koaličních partnerů a ne úplně nás.

Součástí zbavení se toho problému je vytvořit politickou trafiku. Zmocněnec pro Green Deal jistě pro naši zemi přinese velký profit. To všichni očekáváme a budeme to s velkou zvědavostí a napětím sledovat. Ale zdánlivě máme po problému. Máme umístěného Filipa Turka, což je součást nějaké vládní dohody, a jemu se tak možná i vyplatí ten odchod z toho šíleného Bruselu.

Andrej Babiš nám sliboval silný stát. Sliboval nám silnou vládu. Ale teď vytvořil spíš zemi, kde o její reálné politice rozhodují facebookové profily politiků koaličních partnerů, ať je to Tomio Okamura nebo Filip Turek.

Je to vláda, která se prý nebojí Bruselu. No, to je tak moc legrační věta. A on se někdo Bruselu bojí? On se někdo někdy bál Bruselu? Do Bruselu se jezdí a odjíždí na jednání, jezdí se tam diskutovat, hájit zájmy naší země, je to sídlo evropských institucí. Ale spojovat slovo Brusel s nějakým strachem... No, možná vy, ale já opravdu nevím, proč by se toho někdo měl bát. Spíše se hnutí ANO bojí svých koaličních partnerů, aby dokázali těmi koaličními partnery být i nadále.

Každý den téhle vlády za ten měsíc, který máme za sebou, je opravdu sérií velkých překvapení a zajímavých momentů. Česká zahraniční politika se neformuje v Černínském paláci. Ta se formuje v kuloárech, kde se handluje za mlčení k extremistickým výrokům.

Včera jsme toho byli svědky tady při hlasování v Poslanecké sněmovně. Jednoduchý distanc od toho, co říkal předseda Sněmovny. Chápu, že jste ho neodvolali, ale nikdo se neopovážil dokonce ani zdržet hlasování. Ukázalo se, že stoosmička drží. To je prostě ten politický kšeft.

Tahle vláda nabízí nezodpovědnost. Carpe diem, užijme dne, užijme si našeho vládnutí.

Tahle vláda se sestává i z jedné strany, která říkala, že chce do konce volebního období mít vyrovnané rozpočty. Ekonomové nad tím trochu kroutili hlavou. Dobrá, byl to ambiciózní cíl, mohl by vypadat sympaticky. Já teď úplně neslyším výroky téhle koaliční strany, která by křičela nad tím, že se zdá, že rozpočtový deficit se opět dostane nad 300 milionů korun. Třeba mě mile překvapíte. (Ministryně Schillerová napovídá: Miliard.) Třeba... Pardon, miliard korun. Děkuju. Milionů by bylo krásné. Ano, paní ministryně, děkuju. 300 miliard korun. Možná mě mile překvapíte, možná to bude vypadat jinak, ale vsadil bych boty, že přes těch 300 to bude.

Vracíme se k zadlužování, vracíme se k trajektorii takové, která je zaměřená na dnešek, na kupování voličské přízně, na rozdávání. Na úkor budoucnosti.

Říkáte si vlastenci. To slovo je sympatické, mnohokrát nadužívané, mnohokrát zprofanované, ale vlastně sympatické. A já se ptám, jestli správný vlastenec nechá svým dětem a vnukům a následovníkům prázdnou kasu a astronomické dluhy. Je to vlastenecké? Ne. To není vlastenecké vládnutí. To je tunelování naší budoucnosti.

A co je třetí důvod? Ignorování budoucnosti. Nejenom zadlužování, ale podívejme se podrobně na vládní programové prohlášení, jaké velké reformy, jaké velké reformní snahy, jaké posunutí naší země ve skutečnosti nabízí? Kde tam najdeme slova o nějaké skutečné modernizaci našeho státu? Kde tam najdeme slova o tom, jak vybrat tu demografickou zatáčku, která tady jednoznačně je?

Dostáváme se do situace, kdy ta minulá vláda prosadila - říkejme tomu, jak chceme, říkejte tomu klidně parametrické změny důchodového systému. Já tomu s chutí reforma říkám, protože se nikdo do ničeho takového v předešlých letech nepustil. A jasně, nebylo to populární, nebylo populární lidem, kteří jsou teď věkově mezi 40 - 50, říct, že do důchodu nebudou odcházet v 65 letech. Ta minulá vláda nečekala, že jí za tohle někdo bude tleskat a chválit a bude z toho mít radost. A nedělali jsme to proto. Ale dělali jsme to proto, že to bylo zodpovědné, protože to bylo vybrání té demografické zatáčky a byl to moment, který mohl zajistit i té generaci Husákových dětí nějaký příjem v jejich důchodu.

Co vy řeknete? Vracíme se, zastropujeme na 65, dál se nepohneme. Nevím. Jsem zvědavý, s jakým přijdete modelem, jak tohle vyřešíte. V programovém prohlášení to totiž nemáte. V programovém prohlášení máte jenom to, co nebudete podporovat, to znamená navýšení odchodu věku do důchodu. Ale vlastní recept - nenašel jsem.

Další věci, které taky nejsou jednoduché. Konec investice v Lutyni. Velmi složitá věc, diskutování s lokálními starosty, politiky napříč politickým spektrem, s lidmi, prosazení něčeho, co znamená krok dopředu pro tuhle zemi, i když to vyžaduje složitou debatu a i když to vyžaduje něco jiného než populistický slib, že to prostě zrušíme, zamázneme a skončíme. Tahle věc určitě jednoduchá není, ale jsou to přesně ty investice, které potřebujeme. Jsou to investice do čipů, baterií, do nových technologií, navíc v regionu, který investice skutečně potřebuje jako sůl. A zase je nabízena nějaká alternativa? V téhle chvíli jenom říkáme - zastavíme a koupíme si hlasy voličů.

Rozklad státu a jeho institucí. No, už jsme u Andreje Babiše slyšeli mnohokrát, že třeba soudům důvěřoval jenom ve chvíli, když rozhodovaly tak, jak se mu líbilo. Jinak jsme státem, kde soudní systém nefunguje.

My teď jdeme ještě dál. My v téhle chvíli od vicepremiéra téhle vlády, pana ministra zahraničních věcí slyšíme zpochybnění toho, že rozhoduje tak, jak rozhodovat má, to znamená dle právního uvážení a posouzení té konkrétní situace, náš Ústavní soud. A co je to jiného než útok na instituce. Útok na to, že soudní soustava v naší zemi funguje tak, jak má.

Šest ze sedmi vrchních ředitelů na Ministerstvu zahraničních věcí bylo vyhozeno. Alibisticky jsme hlasovali na Evropské radě, kde nejsme ochotni ručit za to, že se tady vytvoří půjčka, která pomůže Ukrajině.

Navrhujeme nový služební zákon. To je moc zajímavá věc. Nový služební zákon. Pamatujete se na ty bojovné poslankyně - především dámy to byly - hnutí ANO, které mi tady říkaly - jak jste si dovolil, pane ministře vnitra, předložit malý poslanecký návrh, který určoval, kdo je náměstek a kdo vrchní ředitel na ministerstvu? Byl to poslanecký návrh. Slyšeli jsme to tady čtyři roky.

A nový služební zákon, na něm jsme pracovali tři roky s panem nejvyšším státním tajemníkem, s neziskovými organizacemi a třeba i s odbory. A přijali jsme ho, začal fungovat, vytvořil věci jako nemanažerská kariérní linka, dával jistotu úředníkům, že když tady bude politická zlovůle, mají se kde dovolat spravedlnosti, mají se kam odvolat a nemusí se celý život soudit a pak třeba ještě platit soudní výlohy, protože ten stát si vždycky najme dobré právníky. Tohle jsme tady měli.

A s čím přichází nová vláda po měsíci vládnutí? S poslaneckým návrhem. S poslaneckým návrhem, který neprošel vůbec žádným odborným hodnocením a vypadá, že je psán v nějaké ne úplně dobré advokátní kanceláři, nevím, jestli v Kroměříži. Ale ten zákon je napsaný špatně, ten zákon je napsaný chybně, legislativně technicky. A kdo se proti němu staví? Odbory. Odbory, které byly velmi kritické k vládě Petra Fialy, to vyjednávání s nimi nebylo jednoduché. Já mám k dispozici jejich právní posouzení.

A vláda Andreje Babiše, která slibovala, že úředníci budou mít ten prostor pracovat svobodně a bude vám lépe, budeme vás lépe platit než ta zlá vláda Petra Fialy, jako jeden z prvních kroků udělá to, že budeme moct úředníky vyhazovat. A nedáme jim dokonce ani tu jistotu, aby se mohli odvolat k té služební komisi, kterou ten nový návrh zákona ruší. Možnost odvolání zkracuje z 60 na 20 dnů. No, za 20 dnů kdo napíše nějaký posudek?

Takže jak to bude vypadat v praxi? Úředníku, my na tebe zaklekneme, řekneme - tohle buď uděláš, nebo máš smůlu a vyhodíme tě. ***