Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Ale teď se chci podívat na to, co tato vláda tady přináší v programovém prohlášení vlády a chci se na to podívat z pohledu občana a z pohledu podnikatele. Z pohledu občana coby rodiče, coby člověka, kterému záleží na tomto státu, záleží na státu, který má dělat dobré prostředí pro děti, pro rodiče, pro prarodiče, pro všechny generace a má vytvářet opravdu stabilní, soudržnou, solidární, ale také zodpovědnou společnost.

Když si to programové prohlášení vlády člověk přečte, já jsem si ho přečetl celé, na rozdíl od pana premiéra, který včera tady vlastně říkal, že ho nečetl, tak se tady ptal, cituji: "Alenko, máme to tam, nebo to tam nemáme?" Tak co to je za premiéra, který přijde a vlastně ani si nepřečte vlastní programové prohlášení vlády? Tak ono to působí komicky, ale jako za mě je to spíš jako docela trapné. Chápu, že člen vlády, ani premiér nečte všechno, co jde přes vládu, ale jsou dokumenty, které by číst měl.

Když se na to podíváme, tak vlastně spousta věcí je tam fakt dobrých a já jako v tomhle ohledu chci být konstruktivní a podpořit, aby v celé řadě věcí, které tady jednotliví ministři mají před sebou, aby se jim ty úkoly podařilo naplnit. Od oblasti školství, sociálu, zdravotnictví až přes ta ekonomická témata. A vlastně, kdybychom to vzali v nějakém principu, tak podle mě 70 procent věcí se nám překrývalo v tom, co jsme psali do programového prohlášení my. A určitě za sebe říkám, budu chtít být člověkem, který konstruktivně ty věci bude chtít podporovat, posouvat je kupředu.

Ale zase má to určité ale. Když tady včera zaznívalo z úst pana premiéra, když mluvil o budování úřední čtvrti, Metropolitní nemocnice a podobně. Za prvé, v některých momentech jsou to věci, které úplně nepřísluší vládě, přísluší třeba krajům nebo hlavnímu městu Praze. No jo, dalo by se tomu věřit, kdyby to říkal člověk, který nikdy ve vládě nebyl, kdyby nebyl premiérem, kdyby už čtyři roky neměl jednu vládu. On vlastně mluvil o spoustě věcí, teda kritizoval v zásadě, řekněme, i poměrně oprávněně.

No jo, ale u některých z nich to mohl změnit on za ty čtyři roky. Hala pro Martinu Sáblíkovou nestojí. O Metropolitní úřednické čtvrti mluvil už Andrej Babiš, když vystupoval tady před osmi roky jako premiér. A není z toho vůbec nic. Já jenom tady připomínám, že celá řada těch věcí je postavena píárově. A když už mohl v minulosti s těmi věcmi pohnout a změnit je, tak s nimi nepohnul a nezměnil je. Proto v tomhle ohledu vlastně zase říkám, nemám důvěru v to, že se ty věci posunou kupředu.

Andrej Babiš tady včera vystoupil a v úvodu svého vystoupení srovnal celou řadu ekonomických parametrů. Já vlastně tento způsob jako debaty do určité míry sám také používám a mám ho rád. Ale mně tam chybělo to, aby sám řekl, jaká si stanovil vlastní vnitřní, takzvaná ká pé íčka, jaká stanovil svým členům vlády v těch rezortech, aby řekl, kde chce mít v těch konkrétních parametrech tuhle zemi v roce 2029, když ji bude předávat. To bylo samé: "Budeme konzultovat, budeme se snažit." OK, to je podle mě jako v pořádku. Ale když přijdu s tvrdou kritikou, tak mám prostě říct, kde já chci mít ty cílové hodnoty. Někde se to podaří, někde ne. Já, když jsem byl ministr práce a sociálních věcí a bavilo se tady hodně za poslední den a půl o úsporách, tak jsem přišel a řekl jsem, chci snížit počet úředníků o tolik o tolik. Jdeme, změříme agendu, změříme zátěž a snížil jsem počet úředníků o 2150 za čtyři roky, což je zhruba o 10 procent v rezortu. A je to úspora zhruba 2 miliard korun ročně. Tak bych čekal, že vlastně tady zazní z jeho úst nebo z úst paní ministryně financí přesně vyjádřeno: my budeme to mít takto rozpočítáno na konkrétní ministerstva, konkrétní lidi, konkrétní provozní výdaje. Zatím to zní jako, někde se tam nějaké úspory najdou. Určitě se najdou a je to jako dobré, ale to musí mít nějaký systém, to musí mít nějakou logiku, to musí mít nějaké manažerské rozhodnutí. Proč ty lidi propouštím? Snížil jsem tu agendu? Změnil jsem ji, zdigitalizoval, zrušil? Protože jestli to uděláme bez tohoto procesu, jenom je propustíme, no, tak ten zbytek to bude mít ještě složitější, bude ještě pod větším tlakem, budou ty lidi mít ještě větší chuť s tím seknout a odejít. A samozřejmě, co máme za problém, všechny vlády za poslední roky? Že prostě je problém udržet kvalitní kompetentní lidi, kteří pracují pro tento stát. Takže já bych moc prosil, aby opravdu jako potom jsme tyto věci mohli vidět v reálu, těch konkrétních promyšlených, ne ad hoc rychlých rozhodnutí.

A aby tady s tím ta vláda, a to se mi zase líbilo. To já oceňuju. Pan premiér říkal, že bude každého půl roku to vyhodnocovat. Tak já budu moc rád, když to bude zařazeno jako samostatný bod nebo jako samostatná schůze, nejenom v rámci interpelací, představení KP íček na ty čtyři roky a jak se daří je postupně naplňovat, jestli se tedy k tomu směřuje, anebo nesměřuje.

Co musím říct, že vlastně jako z pohledu občana jsem nezaznamenal, byť o tom mluvil pan ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka a já zase celou řadu věcí, o kterých on mluvil, oceňuju, ale když tady premiér představoval klíčové priority, tak já bych moc prosil, aby jedna z top tří klíčových priorit byla příprava této země na stárnutí. Je to věc, která je za minutu dvanáct. My jsme o tom dlouhé roky jako politici mluvili, ale nám se podařilo až v posledních dvou letech díky velkému propojení dat mezi Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem práce a sociálních věcí a díky i know how týmu profesora Duška na konci srpna loňského roku poprvé ta data dát do opravdu velmi přesné projekce, co bude tato země potřebovat v roce 2030, 2035, 2040, 2045, 2050. Kdy jsme schopni přesně říct, co to znamená, ten demografický vývoj, kolik kapacit sociální a zdravotní oblasti budeme potřebovat pro naše lidi a jednou v budoucnu i pro nás, co tady jsme v konkrétních krajích, okresech i oerpéčkách. Já moc prosím, protože to je věc, která tady opravdu je už dneska v situaci, kdy jenom to, že budeme muset něco postavit a my budeme muset něco postavit. A ten největší nápor, ten nejrychlejší růst té potřeby bude mezi roky 2030 a 2035. Tak ty věci se musí začít dneska rozbíhat. A bude to vyžadovat manažerská rozhodnutí, změny legislativy, ale také finanční zdroje. Tak u tohoto moc prosím, aby se to stalo jednou z top tří priorit a budu to vždycky podporovat. Oba dva pány ministry budu v tomhle vždycky podporovat.

Když se podívám potom dál na to z pohledu zase občana, tak vlastně celá řada věcí zní velmi dobře, velmi dobře, ale má to jedno podstatné ale. Já tam vlastně jako nečtu, nikde nevidím, jak to tahle země zvládne, aniž by to bylo na vrub obrovského dalšího tempa vysokého zadlužování. To, že budou tady deficitní rozpočty, to jako člověk, který je znalý nějaké reálie, tak ví, že není možné to teď zvládnout a překlopit do vyrovnaného rozpočtu ani za čtyři roky, jak psali Motoristé v programu. To prostě jako představa Motoristů, kteří ve volební kampani slibovali, že za čtyři roky tady bude vyrovnaný rozpočet, to není reálně zvládnutelné. To by znamenalo obrovské společenské, sociální bouře v České republice nebo obrovské zhoršení kvality systému školského, zdravotního nebo sociálního.

Ale já tady nevidím opravdu jako nějakou odvahu té vlády přijít a říci, my samozřejmě chceme splnit celou řadu slibů, od toho je prostě politické rozhodování, ale zároveň máme nějakou reálnou vizi, jak to zvládnout s příjmy. Nejde slibovat vyšší a vyšší výdaje v řádu stovek miliard korun, slibovat snížení daní, dokonce některých klíčových daní a tvrdit, že se podaří snížit ještě tempo zadlužení České republiky. Ta trojčlenka prostě nevychází, ta prostě kulhá. Tak já bych fakt očekával, že zase jste i lidé, kteří v té vládě už byli, znáte ty věci, znáte ty mechanismy, že se na to prostě dokážete podívat opravdu daleko víc realisticky, odvážně. Třeba i v takových drobných věcech, zase i něco řeknu konkrétního. Já jsem se o to snažil, ale bohužel se to nepodařilo jako ani za nás posunout kupředu.

Obsluha státního dluhu. Já pamatuji doby, za Sobotkovy vlády jsme byli někde kolem 40 miliard korun náklady na obsluhu státního dluhu, teď jsme kolem stovky, teď budeme přes stovku letos. V téhle trajektorii si tady troufnu tipnout, na konci vaší vlády - čtyři roky když vydrží ta vláda - budeme někde kolem 150 miliard korun náklady na obsluhu státního dluhu. Pro běžného občana to zarámuji. Třeba takové ministerstvo střední velikosti typu třeba zemědělství má roční rozpočet zhruba kolem 55 miliard korun. To bude, 150 miliard korun zaplatíme jenom za to, že si půjčujeme. A teď vlastně to programové prohlášení vlády vlastně přichází v situaci, kdy si půjčujeme teďka úplně nejdráž. Dneska emise státních dluhopisů mají úrokovou sazbu za poslední půlrok loňského roku kolem 4,6 procent. To znamená, v době nejvyšších úrokových sazeb se ještě roztáčí rychlejší tempo zadlužování naší země. ***