Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.50 hodin)
(pokračuje Zuzana Mrázová)
Základním principem v oblasti územního plánování je přechod pravomocí k pořizování vlastní územně plánovací dokumentace do samostatné působnosti obcí a krajů místo jejich pořizování úřady územního plánování v přenesené působnosti, jak je tomu dnes. Zároveň pro obce, které si nemohou pořizovat svou územně plánovací dokumentaci samy, zůstává zachována možnost jejího bezplatného pořízení úřadem rozvoje území nebo na základě dohody jinou obcí či létajícím pořizovatelem. V oblasti územního plánování se zachovávají dosavadní pravomoci dotčených orgánů i závaznost jejich stanovisek a klade se důraz na ochranu jim svěřených veřejných zájmů právě v této fázi. Respektive při první příležitosti, kdy mohou své odborné stanovisko uplatnit.
Zároveň se posiluje postavení role obcí a krajů při řešení rozporů mezi dílčími stanovisky a požadavky na způsob regulace území. Důraz je kladen primárně na neformální řešení těchto rozporů v dohodovacím řízení. Pokud tímto způsobem k dohodě nedojde, rozhodne s konečnou platností úřad rozvoje území.
Výslovně je v novele zakotven princip, podle nějž územně plánovací dokumentace vyjadřuje veřejný zájem na způsobu využití území. Tento princip je mimo jiné východiskem pro posílení zásady, že otázky řešené na úrovni územně plánovací dokumentace se při povolování staveb již znovu neprojednávají. Specificky se to projevuje v zastavitelném území, v němž se předpokládá soulad záměrů odpovídajících územně plánovací dokumentaci a požadavkům na výstavbu i z hlediska zájmů chráněných jinými zákony, jejichž požadavky byly zohledněny právě v územně plánovací dokumentaci.
Dále mi dovolte pouze v bodech upozornit na klíčové úpravy. V části první Základní hodnoty, principy a integrace je novinkou, za prvé, zavedení takzvaného anthropocentrického přístupu, to jest nově je kladen důraz na vytváření podmínek pro život lidí, pro bydlení a práci skrze jeho doplnění do obecných principů zákona i do cílů a úkolů územního plánování, tedy celkově zajišťování podmínek pro kvalitní život lidí při nezbytné ochraně dalších veřejných i soukromých zájmů.
Za druhé je to posílení nárokovosti povolení a omezení byrokratických překážek. Za třetí je to integrační klauzule, jeden úřad, jedno řízení, jedno povolení. Novela výslovně říká, státní stavební správa chrání veřejné zájmy v oblasti a) života a zdraví lidí, b) životního prostředí, c) státní památkové péče, d) veřejné infrastruktury, e) zemědělství, lesnictví a ochrany zvířat, f) nerostného bohatství, hornické činnosti a výbušnin, g) výroby a hospodaření s energií, h) ochrany a bezpečnosti státu, i) požární ochrany a integrovaného záchranného systému, j) prevence havárií a omezování znečištění, k) práva na územní samosprávu.
Zákon doslova říká: Při posuzování a ochraně veřejných zájmů vykonávají stavební úřady pravomoc dotčených orgánů podle jiných zákonů namísto těchto orgánů, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. V rozhodnutí stanoví stavební úřad i podmínky k ochraně veřejných zájmů chráněných jinými právními předpisy. Dále zákon říká: Výjimky jsou pro kulturní památky a památkové rezervace a zvláště chráněná území, kde zůstávají závazná stanoviska dotčených orgánů státní památkové péče a Agentury ochrany přírody a krajiny a správ národních parků a výjimka je pro požárně rizikové budovy, kde se bude vydávat vyjádření Hasičského záchranného sboru.
Předkládaná novela již v letošním roce by měla razantně urychlit stavby pro hromadné bydlení a veřejnou infrastrukturu, neboť jejich povolování přejde pod Dopravní a energetický stavební úřad. Zákon říká: Definují se nově stavby pro hromadné bydlení jako stavby s převažující funkcí bydlení a podlahovou plochou od 10 000 metrů čtverečních a zařazují se mezi vyhrazené stavby, rozhoduje o nich v jediném stupni Úřad rozvoje území České republiky. Dále zákon říká: Výstavba veřejné infrastruktury a vyhrazených staveb je ve veřejném zájmu.
V části druhé Organizační změny je novinkou, například 1) čisté rozdělení územního plánování pro samosprávy a povolování pro státní správu, 2) je to právě vznik jednotné státní stavební správy. Zákon v tomto bodě říká: Vznik úřadu rozvoje území je spojením stavebních úřadů Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva dopravy a Dopravního a energetického stavebního úřadu.
Úřad je ústřední orgán státní správy pro územní plánování, povolování staveb a vyvlastnění. Pod úřadem vznikne 14 úřadů rozvoje území kraje, v sídlech krajů a hlavního města Prahy. Pod nimi 205 územních pracovišť v sídlech obcí s rozšířenou působností. Dále zákon umožňuje vytvoření dalších pracovišť v dalších obcích na základě místní potřeby takzvaných detašovaných pracovišť v místech dnešních jedničkových a dvojkových stavebních úřadů, samozřejmě tam, kde to bude dávat smysl. Vznikem jednotné státní stavební správy dojde k posílení odbornosti a jednotného metodického výkladu, vyloučení systémové podjatosti a eliminace zdržování námitkami o podjatosti.
3) Zákon posílí obce a kraje, a to zejména takto obec a kraj chrání veřejný zájem na všestranném rozvoji území obce a kraje a vytváří podmínky pro bydlení, práci a život lidí. Zároveň obec a kraj pořizují svou územně plánovací dokumentaci v samostatné působnosti. Výkon tento lze omezit jen na základě zákona a jen v nezbytně nutném rozsahu.
V části třetí Územní plánování je nově definice zastavitelného území. Zastavitelné území se definuje jako území vymezené v územním plánu, které obsahuje zastavitelné plochy, koridory pro stavební záměry a nestavební plochy. V těchto územích se zmírňují pravidla pro povolování záměrů, protože to, co již bylo posouzeno v územním plánovacím procesu, se již v rámci povolování staveb v tomto území dále nezkoumá. Za druhé je posílen význam územně plánovací dokumentace. Zákon v tomto bodě doslova říká: Územně plánovací dokumentace vyjadřuje veřejný zájem na způsobu využití území. Jak již bylo řečeno, způsob využití zejména zastavitelného území se při povolování již znovu nepřezkoumává. Za třetí je to pak možnost zpřesňování územně plánovací dokumentace bez potřeby schvalování jejích změn. Zákon v tomto bodě říká: Navazující územně plánovací dokumentace se může se souhlasem toho, kdo vydal nadřazenou územně plánovací dokumentaci v rámci zpřesnění ploch a koridorů v nezbytném rozsahu odchýlit od jejich vymezení v nadřazené územně plánovací dokumentaci, pokud dodrží smysl a účel nadřazené územně plánovací dokumentace. Dále říká, že toto je zásadní pro zrychlení povolování zejména rozsáhlých liniových záměrů a pro překonání pouze formálních nesouladů v území. ***
