Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.30 hodin)
(pokračuje Michal Kučera)
Proč proboha až teď? Proč proboha až teď? Máme před sebou rozsáhlý zásah do stavebního práva s dopady na desítky souvisejících zákonů. Přesto podle dostupných informací neproběhla dostatečná odborná a veřejná diskuse se samosprávami, profesními komorami, ani s těmi, kdo budou zákon denně používat. Poslanecký návrh nemůže měnit tak složitou normu, jako je stavební zákon! Kde je projednání v mezirezortu? Kde jsou mezirezortní připomínková řízení? Kde je RIA, hodnocení dopadů? To prostě u tak složitého zákona musí být. A nepopírám, ano, je třeba změnit stavební zákon, je třeba zrychlit stavební řízení. Bohužel u poslaneckého návrhu této novely to takto nebylo.
Garančním výborem pro tento poslanecký návrh byl stanoven hospodářský výbor, což samozřejmě je u mě také s otazníkem, proč hospodářský výbor, když samozřejmě gesčně spíše spadá pod Ministerstvo pro místní rozvoj, a budu také sledovat, do jakých výborů dále bude přikázán. Byl tady zmiňován ústavně-právní a tuším pro místní rozvoj, ale samozřejmě jednoznačně se k tomu musí vyjadřovat i ministerstva, která jsou dotčena touto změnou. Ty změny se dotýkají celé řady dalších ministerstev, zmíním samozřejmě Ministerstvo pro životní prostředí, Ministerstvo kultury, památkáři spadají gesčně pod Ministerstvo kultury a další.
Často se tady používá, za vzor se bere takzvaný liniový zákon. Já jsem u toho byl vlastně celou dobu, kdy liniový zákon vznikal, těch několik volebních období, a musím říct, že to je úplně jiný případ. Je to úplně jiný případ v tom, že liniový zákon za prvé byl velmi dobře projednáván, byl projednáván ve velké shodě v hospodářském výboru a tam díky kolegům, ať z tehdejší opozice či koalice; nevím, jakou v tu chvíli jsme měli kdo roli, ale byl projednáván ve velké shodě. Liniový zákon, a dnes vlastně se jmenuje zákon o liniových a tuším energetických stavbách, tak byl nebo respektive zapadá gesčně pouze pod dvě ministerstva, a to Ministerstvo dopravy a MPO. Ale takto měněný stavební zákon s takovými zásahy se dotýká několika ministerstev.
A má otázka je samozřejmě další, jakým způsobem tedy vlastně ten nově vzniklý úřad, který - a musím se přiznat, že ani - ano, jednotný úřad rozvoje území, kdo ho vlastně bude řídit? Kdo ho bude řídit po stránce správní, ale kdo ho bude řídit po stránce odborné? To znamená, že ty jednotlivé úředníky, kteří přijdou z těch jednotlivých oblastí jak životního prostředí, tak samozřejmě památkáře a další a zemědělský půdní fond, takže asi z Ministerstva zemědělství, kdo je bude řídit odborně? Kdo je bude metodicky řídit? Kdo je bude supportovat právě v těch řeknu odborných znalostech? Protože oni samozřejmě musí být neustále vzděláváni, musí být neustále na té odborné výši, aby mohli kvalifikovaně rozhodovat. Určitě to nebude ředitel stavebního úřadu. To je samozřejmě věc, která vyvolává velkou otázku. A právě proto kulhá to srovnání s tím liniovým zákonem, kde víceméně ti odborníci jsou celkem jasně daní.
Pokud se bavíme o brzdách, které dneska jsou, tak jedna věc je, že se musí změnit stavební zákon, ale v tom případě se musí změnit celá řada zákonů navazujících, aspoň z mé úvahy. Navíc všichni tady většinou jsme zastupitelé, všichni tady většinou jsme na obci působili, ať v roli zastupitele, radního či starosty, starostky, tak víme, že jsou schvalovací procesy, které jednoznačně brzdí stavební povolení, ale ty z toho byly vyjmuty. Například hasiči. Víme, že povolení od hasičů není úplně jednoduché dostat, a dělají nám velké problémy. Hygiena. Další věc. Takže někomu možná ne. V celé řadě obcí právě třeba hasiči jsou poměrně dost velkou brzdou.
Chci říct, že rozdíl mezi zákonem, který funguje, a zákonem, který se za rok bude znovu novelizovat, je velmi, velmi malý a myslím si, že tenhle zákon pravděpodobně se té novely dočká dříve než později, protože ignorujeme připomínky odborníků, projektantů, stavebních úřadů nebo obcí. Samozřejmě nechci tady vyvolávat nějaké katastrofické scénáře. Víme, jakým způsobem je úřední stav rezistentní vůči jakýmkoliv změnám, a to jenom v rámci úřadu. Jenom stačí, když se mění ty jednotlivé pozice v rámci úřadu. Vždyť si vezměte, že vy ty úředníky vezmete z těch jednotlivých jiných úřadů, sestěhujete je do jiných a tam budou plnit svoji úplně jinou funkci. Já držím palce, aby se to podařilo, ale myslím si, že to je nereálné. Možná jsem velký skeptik.
Další zásadní výhradu mám, co se týká postavení obcí a samospráv. Obce prostě nejsou překážkou rozvoje a obce nejsou brzda. Obce jsou ty, které nesou odpovědnost za to, jak bude jejich území vypadat za 10, 20, 30 let. Každá obec řeší dopravu, školy, vodu, kanalizaci, to všichni víme, a právě proto musí mít reálný vliv na územní plánování a povolovací procesy. A já se i přesto ujišťování, že tomu tak není, tak já se domnívám, že právě tato novela oslabuje hlas obcí ve prospěch centralizovaného rozhodování. A to pak nejde o modernizaci, ale o návrat modelu, který se v minulosti neosvědčil. A je poměrně naivní si myslet, že to všechno vyřeší územní plánování. Prostě nevyřeší a víme to. Víme to, že to nevyřeší. Územní plánování totiž nikdy nepůjde do potřebné hloubky, do potřebné podrobnosti, která v těch jednotlivých případech bude požadována. A víme, jak probíhá územní plánování dnes, jaký problém právě malé obce mají s tím, aby si sestavily územní plány, a jaký mají problém, aby si sestavily kvalitní územní plány. Jak to chcete vyřešit, také nevím. Možná, že by se to vyřešilo v tom mezi mezirezortu, tyhle věci. Tyhle otázky by tam byly. Bohužel jste nás postavili před hotovou věc a položili jste to na stůl. Takhle složitou novelu jste položili na stůl přímo poslancům do Poslanecké sněmovny. Znovu opakuji, držím palce, aby se to podařilo.
Třetí oblast, kterou nemohu pominout, je ochrana veřejných zájmů, to znamená ochrana krajiny, životního prostředí a kulturního dědictví. Často zaznívá argument, že právě tyto prvky zdržují. Já bych si dovolil připomenout, že ochrana veřejného zájmu, to skutečně není luxus. To je povinnost státu. Nikdo rozumný netvrdí, že každý projekt má projít nekonečným kolečkem razítek, ale pokud zrychlení znamená omezení odborných stanovisek, oslabení kontroly, nebo dokonce vytlačení veřejnosti z rozhodování, pak to není reforma, pak to je rezignace na tyto věci. A samozřejmě každý si v tuto chvíli vzpomene, když někde v uvozovkách aktivisté či jiní nějakou stavbu zdržovali, a bude tady říkat případy, jak to prostě někde nefungovalo. Ale to je věc, která je samozřejmě k řešení, a mám obavu, že právě tahleta novela spíše nahraje k tomu, aby se stavby dále nějakým způsobem zdržovaly, pokud nebudou dostatečně projednány s veřejností. Krajina a veřejný prostor totiž není obnovitelný zdroj. Co dnes povolíme špatně, to budou naše děti a vnuci opravovat desítky let, pokud to vůbec budou schopni opravit.
Já jsem tady už zmiňoval takzvanou digitalizaci, to znamená, mě by zajímalo, jakým způsobem to bude vše řešeno softwarově. To znamená, jakým způsobem ten úřad bude fungovat, na jakém softwaru, jaké budou přístupy právě těch jednotlivých zúčastněných stran, zda to bude nějaká nová aplikace, nový informační systém, či to bude nějaký upravený stávající nebo něco mezi tím. V každém případě sami víte z té minulosti, v minulém volebním období se to velmi nepodařilo ve stávajícím stavebním zákonu. Pokud to teď má vzniknout celé znovu, tak je to samo o sobě obrovský úkol, který čeká tuhletu vládu a tohleto ministerstvo. Doufám, že si s tím dobře poradí. Chci tomu také věřit. ***
