Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Dalšími náklady jsou náklady na budovy, na vytápění a na celý chod toho úřadu. Stejné podmínky, jako nabízejí obce v rámci odměn a různých bonusů, ovšem státní služba nemá, a proto je otázkou, zda i při zvýšení tabulkového platu o 10 procent bude nabídka zaměstnání ve Státním stavebním úřadu pro úředníky zajímavá. A to všechno nyní bude muset hradit stát, který podle návrhu zákona počítá s tím, že by v budovách obcí na pět let takto zůstal.

A taky, zase si připomeňme, že dvě třetiny respondentů by za určitých podmínek asi souhlasily s tím, aby Stavební úřad nadále sídlil v jejich budově, avšak za jasně definovaných smluvních a finančních podmínek, což buďme upřímní, představuje náklady pro stát, které momentálně nenese.

A jak tato změna dopadne na samotného občana, stavebníka? To návrh neuvádí a taky to nevíme. Jak bude síť stavebních úřadů vypadat, zda jich bude 205, 300 nebo 400? Návrh zákona tuto pravomoc dává úřadům rozvoje kraje, ten zřídí územní pracoviště v ORP a v jiných obcích, jen jestli to bude potřeba. Takže vlastně počet nevíme, ani ten systém, jak se ty úřady budou v území zachovávat, není známý. A světe, div se bez podkladů, výpočtů, odborných diskusí a samozřejmě meziresortu sněmovní tisk 67 obsahuje také změnu územního plánování, o kterou v minulosti, pokud se dobře pamatuju, usilovala hlavně velká města. A nicméně co si myslí zbytek, tedy 6200 obcí v této republice? To velice nikdo neví.

Proč oblast územního plánování zmiňuji? Nově by totiž mělo přejít k přesunu územního plánování výlučně do samostatné působnosti obcí a tedy i k přenesení plné odpovědnosti na samosprávy. To se zdá být logické, když to bude probíhat v samostatné působnosti, nechť je samospráva zodpovědná. Ale kdo bude zodpovědný? Bude zodpovědný starosta, bude zodpovědná rada nebo celé zastupitelstvo? A stejně tak bude samospráva zodpovědná i finančně. Bude toto dotováno obcím? Plná zodpovědnost ale nemusí představovat jen svobodu k rozvoji, jak je deklarováno, a zrychlení územního plánování.

Může naopak zásadně zvýšit nejistotu volených zástupců obcí a úředníků, otevřít prostor spekulantům, ale i strachu z rozhodnutí a schválení, což může nakonec paradoxně územní plánování zpomalit. Zvlášť, když podle nového § 111a) bude možné nepodstatné změny pořizovat ve zjednodušeném a zrychleném řízení. Co jsou nepodstatné změny, to uvádí důvodová zpráva zcela vágně. Nicméně i tak lze vyčíst, že může dojít ke změně objemu, výšky, koeficientu nebo kapacity nepřesahující 25 procent, tedy o čtvrtinu povoleného.

Další zásadní změnou, která je z mého pohledu velmi nebezpečná, je oslabení role dotčených orgánů a nahrazení jejich závazných stanovisek pouhými vyjádřeními, která mají být následně vážená v rámci rozhodovací činnosti. Přestože ochranné standardy složkových zákonů formálně zůstávají zachovány, jejich procesní síla je významně oslabena. Ochrana veřejných zájmů se tak přesouvá z jasně vymezeného systému závazných stanovisek do roviny vážení a proporcionality, aniž by bylo zřejmé, kdo a na jakém základě a jakých kritérií ponese zodpovědnost za výsledné rozhodnutí v případě střetu veřejných zájmů, což opět může vést ke zpomalení celého procesu. Vážení zájmů totiž nebude na bedrech úřední, bude totiž na bedrech úředníků nebo samosprávy.

A paradoxně, byť se bavíme o územním plánování v samostatné působnosti, tak ačkoliv má být zachováno ústavní právo na samosprávu, návrh pracuje ze silným metodickým a kontrolním vedením ze strany nově zřízeného ústředního orgánu v kombinaci s možností, aby stát územní plán pořizoval za obec. A tu vzniká hybridní model, který oslabuje faktickou a autonomii samospráv, aniž by byla jasně nastavena pravidla odpovědnosti a financování.

A proč nejsou jasně stanovena pravidla, ani vyřešeno financování? Protože zásadní změny v územním plánování nejsou podloženy analýzou dopadů, neproběhlo jejich standardní připomínkové řízení a nebyly systematicky projednány s těmi, kteří budou nově nést hlavní odpovědnost za jejich aplikaci. Jsou reakcí na požadavky několika velkých měst a silných hráčů, se zbytkem republiky, tedy 6200 městy a obcemi tyto změny projednány nebyly, záměr nebyl veřejně ani komunikován. Neproběhly kulaté stoly, ani Roadshow po České republice, nebylo jednáno se zástupci zastřešujících organizací.

A dokážu si představit, že v tuto chvíli by na mě reagovala paní ministryně a řekla, že, a vytkla mi, že Roadshow proběhla. A já jí musím dát zapravdu. Ale až potom, co byl návrh vložen do systému Poslanecké sněmovny, která tu není, od toho, aby v průběhu projednávání návrhu zákona zjišťovala jeho proveditelnost, ani není od toho, jestli v území subjekty, kterých se týká, ji přijmou, tuto změnu a budou schopni aplikovat. Takto se legislativa nedělá. Návrh neprošel ani meziortem, ani neznáme názor legislativní rady vlády a dokonce tím, že se nejedná o vládní návrh, tak vlastně nevíme, kdo na návrhu odborně se podílel na práci, kdo ho platil.

Já ještě v reakci na to, co tady zaznělo, že Sdružení místních samospráv, kterému jsem předsedala, bylo součástí kulatých stolů. My jsme se vlastně vtěrkli na jeden, který byl 6. listopadu, nebylo místo, velmi těžce jsme bojovali prostě s organizátory, jestli můžeme přijít. A tato věc tam byla představena jako definitivní. Diskuse v území, jakým způsobem na to budou reagovat obce, se neuskutečnila.

Já mám dotazy obcí, které mě teďka píšou a ptají se, kde máme uplatnit připomínky. Ozvaly se mně odborníci, kteří jsou pořizovatelé územních plánů. Ptali se, koho máme kontaktovat, s kým máme mluvit o tomto návrhu, který tady přichází? Samozřejmě opozice teďka bude krátká. Počty známe, tak jsem říkala, musíte se obrátit na koalici a musíte připomínky, které i za odborníky v územním plánování máte, musíte je s nimi řešit.

A když jsme u toho, kdo vládní návrh připravoval, tady víme, že se jedná o konkrétní poslance, tak přesto si dovolím připomenout jednu věc. V platnosti máme od 1. července roku 2025 zákon o regulaci lobbování. Je to norma, která zavádí povinnou registraci lobbistů. Možná by nám tato stopa pomohla. V předkládané materiálu jsem ji nenašla. Já se omlouvám, možná jsem se špatně orientovala, ale tato lobbistická stopa musí být ze zákona v materiálu uvedena, aby bylo zřejmé, pokud předkladatelé na přípravách materiálu jednali s lobbistickými organizacemi, tak s jakými, v jaké šíři a o jakém tématu.

V této věci budu ráda, když mě a možná nejen mě předkladatelé vyvedou z omylu a v důvodové zprávě či jiné části materiálu mi tyto povinné informace ukáží, abychom věděli, s kým tady byl materiál projednáván a připravován, protože jak už jsem deklarovala, nebo jak už jsem zmiňovala, a stojím si za tím, obce, odbory, ani široká odborná veřejnost to nebyla. Stejně jako to nebyla připomínková místa, což jsou kupříkladu i ministerstva, jichž se změny výrazně dotknou právě v případě ochrany krajiny, zemědělského půdního fondu, kulturních památek a podobně.

Tak jako tak bez jasného vymezení odpovědností, bez funkční opory v dotčených orgánech a bez analytických podkladů hrozí, že se územní plánování stane zdrojem zvýšené právní nejistoty soudních sporů, tlaku na samosprávy a nikoliv nástrojem stabilního a předvídatelného rozvoje území. Já jsem to říkala, už když jsme se mohli vyjádřit při vyslovení, nevyslovení důvěry vládě, nicméně to musím zopakovat znovu. Nový stavební zákon dostupné bydlení nepřinese, stejně jako ho nepřinese nově navržený veřejný zájem.

Ve skutečnosti totiž ve veřejném zájmu nebude stavět stát, ale developeři, jejichž motivací primárně není řešení bytové nouze, protože to je úloha státu.

A ráda bych tady zmínila ještě jednu podstatnou věc. My se musíme zmínit o dodržování závazků, a to nejen vůči občanům, ale například i vůči Evropské unii. Při projednávání nového stavebního zákona se nebavíme jen o podobě povolovacích procesů v České republice, ale my se bavíme také o tom, zda Česká republika dostojí závazkům, které sama převzala vůči Evropské unii v rámci národního plánu obnovy. ***