Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

A tedy i o tom, zda neohrozíme čerpání miliard korun z národních evropských prostředků, protože pokud by probíhalo mezirezortní připomínkové řízení a byla řádně připravena Ria, toto by bylo jistě jedno z témat, které by muselo být probráno a vypořádáno. Ani jedno však neproběhlo, proto to tedy zkusme probrat zde.

Největší riziko, které návrh pravděpodobně přináší, je vypuštění jednotného environmentálního stanoviska, tedy JESu. Právě JES byl klíčovou reformou, na kterou byly v národním plánu obnovy i v rámci repower EU navázány konkrétní milníky a cíle. Smyslem totiž bylo sloučit environmentální posuzování do jednoho integrovaného výstupu s jasnými lhůtami, digitální stopou a předvídatelným procesem. Tento sněmovní tisk ale JES ruší a nahrazuje jej přenosem environmentálního posuzování na stavební úřad, aniž by byla zachována formální či věcná kontinuita této reformy. Z pohledu Evropské komise by mohl být takový krok velmi snadno chápán jako zrušení již schválené reformy. A tak se tady této vlády ptám, jak se s tím chce Česká republika vypořádat, jak chce vláda vysvětlit Evropské komisi, že rušíme nástroj, na kterém jsou postaveny podmínky čerpání z Národního plánu obnovy, jak zajistíme, že tím neohrozíme plnění milníků a neotevřeme prostor pro krácení nebo pozastavení plateb. A já se dnes tady shodnu s paní ministryní, mám tady napsáno: vím, není čas ztrácet čas, to jsme se shodli, ale jsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit vracet čerpání z Národního plánu obnovy, když to není nutné? A to není to jediné, co nám hrozí.

Druhou vážnou slabinou návrhu je výrazné prodloužení přechodného období. Evropská komise nehodnotí jen to, zda zákon existuje na papíře, ale především jeho reálný dopad v praxi. Pokud budeme zavádět zcela nový systém, a to nejen v územním plánování, ale ještě budeme rušit stavební úřady, což proces dle mého stoprocentně zpomalí, tak rozhodně nedostojíme měřitelnému zrychlení povolovacích procesů, ke kterému jsme se v Evropské unii zavázali.

A třetí problém se týká digitalizace stavební správy. Milníky Národního plánu obnovy hovoří o uvedení informačních systémů do provozu, což Evropská komise standardně chápe jako jejich skutečné používání v praxi, nikoliv jen technickou existenci. Nebylo by tedy vhodné spíše zaměřit se na digitalizaci? Zde samozřejmě přiznávám, že nepovedená digitalizace je něco, co tato vláda zdědila.

Takže pokud už chceme stavební zákon znovu otvírat, měli bychom napnout síly především tam, kde je skutečný problém a kde nám běží čas, tedy do funkční digitalizace stavebního řízení. Právě ta byla jedním z hlavních slibů reformy vůči Evropské unii. (Jeden z poslanců v sále kýchl.) Je to pravda. A právě tam zatím splněno není. Místo rušení klíčových institutů, jako je jednotné environmentální stanovisko, bychom měli zajistit, aby nové systémy skutečně fungovaly v praxi, zrychlovaly řízení a obstály při hodnocení Evropské komise, jinak riskujeme, že kromě chaosu v povolovacích procesech přijdeme i o prostředky, které měly pomoci modernizovat tuto zemi.

A co bych řekla na závěr. Tak asi to, že za určitý paradox považuji skutečnost, že návrh zákona nepřímo potvrzuje dlouhodobě známý fakt, že obce na výkon přenesené působnosti významně doplácejí ze svých rozpočtů, aby byly schopny zajistit řádný a kvalifikovaný výkon stavební agendy. Dorovnávají mzdy svým zaměstnancům v řádu desítek procent nad rámec státního financování. Tento stav výslovně reflektují i přechodná ustanovení návrhu zákona, podle nichž má zaměstnanec po přechodu do státní správy nárok na zvláštní příplatek odpovídající rozdílu mezi dosavadním platem u obce a platem ve státní správě, a to navýšený o dalších 10 procent. Zákon tak fakticky přiznává, že bez dorovnání mzdy by stát nebyl schopen tyto zaměstnance udržet a co považuji za velké pozitivum je, že konečně je tento stav potvrzen, zveřejněn a můžeme se o něm dále bavit i s Ministerstvem vnitra. Takže jsem ráda, že na trhu práce obce vůči státu jsou konkurenceschopné a že své zaměstnance v oblasti stavební správy dlouhodobě odměňují výrazně lépe, než odpovídá státním platovým tabulkám. Tento rozdíl přitom není výsledkem nadstandardních podmínek, ale nutnosti zajistit odborný výkon agendy, jež je poměrně náročná, a představuje velkou odpovědnost.

A já se ještě opravdu zeptám, proč tak spěcháme na úpravu? Proč ignorujeme odbory, obce, území, zaměstnance, nákladovost a efektivitu nového systému? To se z materiálu nedočteme. Jako kdo a proč tento návrh napsal? Proto bude na jeho předkladatelích, aby veškeré dotazy zodpověděli a doplnili třeba i lobbistickou stopu. Jako bývalá starostka ORP a předsedkyně bývalá sdružení místních samospráv vnímám materiál jako nepřipravený a za mě neměl být do systému nahrán. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli nemám žádnou faktickou poznámku, byla tam jedna od paní zpravodajky, ta zatím zmizela. Já přečtu omluvy. Ondřej Babka od 19.30 - osobní důvody. Zatím ho tady ještě vidím. Tom Philipp od 18 hodin -  osobní důvody. Dostáváme se tedy do rozpravy a já poprosím paní poslankyni Gabrielu Svárovskou. Žádná přednostní práva tady nemám, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Gabriela Svárovská: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, zrychlení povolování staveb je legitimní cíl, na tom se myslím tady všichni v sále shodneme. Tento návrh zákona, který leží před námi, ovšem podle mého názoru nemíří na zrychlení, ale riskuje zpomalení a chaos, nemíří na zvýšení dostupnosti bydlení, protože myslím, že mýtus, že rychlé povolování je jediným a klíčovým problémem, který brání zlepšení dostupnosti bydlení v České republice, byl mnohokrát vyvrácen. Předložený návrh zákona je zásah do pojistek, které chrání naše zdraví, přírodu, památky a také práva lidí, kteří v území žijí, vlastní tam domy a byty, vychovávají děti a investovali tam celoživotní úspory.

Před námi je poslanecký návrh mimo standardní legislativní proces. Je to materiál o stovkách stran, který mění přes 40 zákonů, aniž by prošel řádným připomínkovým řízením a odbornou oponenturou, o které by existoval transparentní záznam, za který by někdo nesl odpovědnost. Představa, že mezirezortní připomínkové řízení nahrazují nějaké neformální schůzky a prezentace má, myslím, daleko od představ právního státu. Tato novela se tváří jako technické zrychlení. Ve skutečnosti ale může ohrozit kvalitu života lidí v území, oslabit ochranu životního prostředí a navíc zvýšit právní nejistotu, takže jejím důsledkem může být pravý opak.

Za prvé, návrh staví výstavbu do privilegované pozice. V podkladech se výslovně objevuje logika, že záměr lze nepovolit jen tehdy, když už nejde v uvozovkách jiné hodnoty ochránit podmínkami nebo kompenzacemi. To v praxi může znamenat povolování za každou cenu na úkor zeleně, krajiny, půdy a taky zdraví obyvatel.

Za druhé, místo odborných pojistek přichází koncentrace moci. Dochází k likvidaci závazných stanovisek dotčených orgánů a část ochrany veřejných zájmů, jako je životní prostředí, jako je zdraví obyvatelstva, se přesouvá do stavební struktury úřadů rozvoje území. Zároveň se bez náhrady ruší jednotné environmentální stanovisko a rizika tohoto rušení tady velmi pregnantně popsala paní kolegyně Olšáková. To není zjednodušení, ale oslabení kontroly a odpovědnosti.

Za třetí, novela zavádí postupy, které mohou vytlačit odbornost i veřejnou kontrolu. Například společná jednání mají být neveřejná a při neúčasti dotčeného orgánu může nastat takzvaná fikce souhlasu. To je přesně recept na spory a zvyšování pocitu bezmoci lidí a obcí.

Za čtvrté, dopady na kvalitu bydlení. V návrhu je ustanovení, podle něhož když nelze zajistit splnění hygienických limitů hluku a vibrací nebo je jejich splnění technicky funkčně či ekonomicky nepřiměřené, může stavební úřad tyto limity za určitých podmínek považovat za splněné. To je vynikající metoda. Když nemůžeme vyhovět nějakým požadavkům, tak prohlásíme, že jsme jim vyhověli. ***