Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.20 hodin)
(pokračuje Gabriela Svárovská)
To je přímý zásah do práva na zdravé a důstojné bydlení a signál, že když je problém s hlukem, mohou se místo ochrany lidí ohnout pravidla. A nejde o okrajovou věc, podle zprávy o životním prostředí za rok 2024 je vysoké hlukové zátěži vystaveno přes 200 000 občanů a vysoká hluková zátěž negativně dopadá i na životní prostředí.
Za páté. Dopad na vlastnická práva a život v obcích. Novela oslabuje závaznost územních plánů a umožňuje se od nich odchýlit se souhlasem pořizovatele a vlastníka pozemku. To obchází demokratický proces územního plánování a zvyšuje nejistotu sousedů i vlastníků v okolí. Co dnes platí, zítra platit nemusí. Cituji veřejného ochránce práv. "Rychlost a plynulost výstavby jde na úkor jiných veřejných zájmů, ochrany zdraví, životního prostředí, památek nebo kvality bydlení." Ombudsman zároveň upozorňuje, že u největších staveb se oslabuje možnost účinné obrany, lidem zůstane v zásadě jen správní žaloba.
Pro ilustraci toho zájmu, který stojí v logice toho předloženého zákona a který není primárně zájmem veřejným, doplňuji, že vláda předevčírem jmenovala zmocněnkyní pro implementaci stavebního práva paní Hanu Landovou, která působila jako zástupkyně Hospodářské komory a je veřejně uváděna i ve spojení s developerským sektorem. Tady hledejme jádro a motivaci ke zrychlování a odbyrokratizování. To je jasný signál, čí optika má dnes při zavádění pravidel navrch a lidé mají právo to vědět. Tady rovněž ještě poukazuji na to, co rozebírala paní kolegyně Olšáková o té lobbistické stopě. Vláda podle mého názoru nebude v otázkách povolování staveb nadále sledovat zájmy voličů, zájmy obyvatelstva, zájmy běžných podnikatelů, ale zájmy největších developerů. Pokud to tak není, tak předpokládám, že předkladatelé zákona doloží lobbistickou stopu a podrobně vysvětlí, co v důvodové zprávě chybí.
Závěrem. Nejsem proti výstavbě, ale odmítám, aby se pod záminkou rychlosti oslabily pojistky, které chrání zdraví, kvalitu, kvalitu života, přírodu a vlastnická práva lidí, kteří v územích žijí. Protože zrychlení procesu nikdy nesmí být důvodem, proč někoho připravíme o ochranu. Proto navrhuji, aby byl návrh vrácen k dopracování, pokud neprojde tento návrh, myslím, že je oprávněné požadovat, aby byl návrh zákona řádně projednán ve výborech, včetně výboru pro životní prostředí, zemědělském výboru a mediálním výboru, který má v gesci také kulturu a ochranu památek. Děkuji.
Předseda PSP Tomio Okamura: Přeji dobrý večer. Přečtu omluvy. Paní poslankyně Taťána Malá od 18.30 ze zdravotních důvodů, pan poslanec Pláteník Václav od 19 hodin - zdravotní důvody a paní poslankyně Michaela Šebelová od 18.30 - rodinné důvody.
Tak a teďka je přihlášená s vystoupením paní poslankyně Veronika Kovářová a připraví se pan poslanec Lukáš Vlček. Tak prosím, máte slovo.
Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, vláda nám tvrdí, že stačí jediné, stavět všude za každou cenu a předkládá novelu stavebního zákona, která upřednostňuje výstavbu před všemi ostatními veřejnými zájmy bez ochrany obcí, bez dostatečné odborné kontroly. Ačkoliv tato novela v nejobecnějším shrnutí zjednodušuje všechny procesy, paradoxně tím takřka neřeší problematiku dostupnosti bydlení. Není totiž jednoduché rovnítko, že čím více bytů, tím nižší cena. Právě řešení krize bydlení bych si od novely stavebního zákona slibovala já. Vláda v návrhu například naprosto nepochopitelně zcela škrtá příznivější podmínky pro stavbu dostupného nájemního bydlení a nepřináší nic nového pro rozvoj obecního a družstevního bydlení, ale to je v kontextu celé novely teprve drobnost.
Chtěla bych se vyjádřit ke komentáři kolegy Krňanského, kdy já jsem také viděla tu prezentaci, která byla prezentována na té Roadshow, a když jsem ji viděla, tak se mi to moc líbilo, říkala jsem si, to bude skvělý, ale většinu toho, co budu komentovat, jsem našla až v těch zákonech, protože v té prezentaci to nebylo zmíněno, anebo to bylo pouze naznačeno. My například vítáme definování bydlení jako veřejného zájmu. Z našeho pohledu je ale ve veřejném zájmu dostupnost bydlení. Toho lze docílit například tím, že veřejný zájem nebude definován jen rozsahem výstavby, jak je v novele zákona uvedeno, ale například i určitým procentem dostupných a sociálních bytů. Například v Mnichově se staví s podílem 30 procent dotovaných sociálních bytů a 20 procent bytů dostupných. Za nás by bylo vhodné nastavit si laťku například 10 procent bytů sociálních a 10 nebo 15 procent bytů dostupných.
Tato čísla by měla být předmětem diskuse politiků. Ale rezignovat na jejich definování a přitom upřednostnit výstavbu před všemi ostatními veřejnými zájmy nám přijde nevhodné. Hrozilo by například, že se v obci zruší park, postaví se tam Bety ve vysoké cenové hladině, byty skoupí spekulanti a místo parku budou další prázdné byty. A to určitě není scénář, který by kdokoliv z Pirátů chtěl. My dlouhodobě říkáme, že řešení bydlení stojí na dvou pilířích. Prvním krokem vždy musí být prevence ztráty bydlení a cesta k tomu, jak dostat na trh byty, které jsou momentálně prázdné. K tomu byl pod vedením Ivana Bartoše připraven zákon o podpoře bydlení. Ten začal platit letos a zákon dokonce získal prestižní mezinárodní ocenění za inovativní a funkční řešení bydlení, které mají reálný dopad na život lidí. Poprvé v historii tato cena míří do Česka.
A nová vláda? Mluví o tom, že chce tento zákon měnit. Přitom ho ani pořádně nezačala uvádět do praxe.
Druhý a zásadní pilíř je samozřejmě výstavba, proto jsme připravili pozměňovací návrh, který zavádí takzvané akcelerační zóny. Díky nim by se mohlo stavět rychleji tam, kde je to urbanisticky vhodné. Výhodou by bylo zkrácení doby plánování výstavby a povolení nových čtvrtí z 12 let na tři a půl roku. Současně je důležité propojení s motivačním prostředím, aby se skutečně vyplatilo stavět bydlení a aby naopak přestalo být výhodné držet zastavitelné pozemky a nechávat je ležet ladem. Snaha zefektivnit proces mezi jednotlivými orgány v rámci novely stavebního zákona je zcela na místě, ale tato předkládaná forma je nešťastná. Zásadním tematem je totiž otázka, kdo bude rozhodčím ve věci protichůdných závazných stanovisek a s jakým odborným zázemím?
Naše akcelerační zóny by zrychlily procesy tam, kde by obec připravila v rámci územního plánování prostory. Vládní návrh ale nadřazuje stavební úřad všem ostatním institucím a přímo nabízí zmírňování závazných stanovisek dotčených orgánů. V textu tak vlastně vybízí k porušení zákona. Správným postupem musí být variování stanovisek, nikoliv jejich mírnění, protože pak se mírní jejich zákonná ochrana. Pokud tak učinit nelze, musí být stanoviska respektována a pokud by byla porušena nějaká zákonná ochrana, musí to být řádně vyargumentováno. Změny přímo v zákoně státní památkové péči jsou pak jednoznačně negativní a ohrožují ochranu památek. Přidružené změny v dalších zákonech i definovaná nadřazenost stavebního úřadu veřejného zájmu vytvářejí prostředí, které jednoznačně pojmenoval i ombudsman Stanislav Křeček. Ten považuje za zvlášť problematické následující místa novely stavebního zákona. Budu ho citovat. "Nedostatečná ochrana veřejných zájmů. Zákon nově upřednostňuje povolení staveb i tam, kde by dříve byly nepřípustné. Dotčené orgány mají používat pouze nejmírnější prostředky ochrany a jejich stanoviska mohou být nahrazena fikcí souhlasu, pokud se stihnou vůbec vyjádřit v tak krátké lhůtě, která je nastavena, to může v praxi znamenat, že se důležité dopady staveb vůbec prověřovat nebudou. Oslabení boje proti černým stavbám. Je zrušena pevná lhůta pro podání žádosti o dodatečné povolení. ***
