Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.50 hodin)
(pokračuje Martin Baxa)
Mimochodem ten spor, který se vedl dlouhou dobu o výtoňský most, z hlediska UNESCO byl také spojen s ochranou panoramatu. Jsou to věci subtilní, ale z hlediska památkové péče opravdu významné. A upřímně řečeno, ani v důvodové zprávě tohoto obsáhlého návrhu zákona podle mě není přesvědčivě zdůvodněno, proč proto, aby mohlo fungovat, aby mohlo fungovat stavební řízení v Česku, je teď třeba tímhle náhlým a radikálním způsobem rušit ochranná pásma památkových rezervací a zón. Opravdu je to jako věc velmi závažná.
Druhé téma, které považuju za velmi kontroverzní, je rušení závazných stanovisek u zásahů do staveb v památkových zónách a přenesení rozhodovací pravomoci na stavební úřad. Ono to zdánlivě vypadá jako komplikace nebo jako složitost, ale když bychom se ponořili do mnoha konkrétních příkladů, je to velké snížení jistého druhu památkové ochrany. Koneckonců ty zóny se vyhlašují proto, že ne každá konkrétní stavba v té památkové zóně má takovou hodnotu, aby si zasloužila sama ochranu jako kulturní památky toho vyššího druhu, ale to, že tady zóny tvoří dohromady nějaký logický funkční celek, tak z hlediska památkové péče tvoří zásadní věc, proto jsou prohlašovány. A teď se poměrně jako radikálně do toho zasahuje tím, že se tam ruší závazné stanovisko. Ono to má i nějakou další provazbu. Tady si myslím, že ten zákon opravdu má jakoby řadu legislativních chyb, od toho je druhé čtení, abychom je odstranili, ale jsem zvědav, zda u tak komplikované normy to půjde. To jsou dvě věci, která považuju za opravdu vážné.
Pak je tam z hlediska památkové péče několik dalších. Já si nejsem jistý, proč by měla památková péče najednou mít novou působnost, která se týká architektury nebo garance kvality současné architektury. Považuju za dost nezvyklé, aby se rozšířil okruh konzultantů mimo Národní památkový ústav ještě o takovou nezvyklou věc, jako je profesor v oboru architektury, to mi taky vlastně připadá, že je takové jako náhodně vybrané, zvolené téma. Našli bychom tam těch věcí víc. Já si myslím, že zrušení těch ochranných pásem je závažná záležitost a zrušení závazných stanovisek, co se týká posuzování v památkových zónách nejvíc, ale i ta ostatní některá témata si prostě zaslouží důslednou diskusi.
A teď bych chtěl, paní ministryně, a já vím, znovu říkám, že je to poslanecký návrh, ale jakoby vyzvat vás, abyste jako členka vlády stojící v čele Ministerstva pro místní rozvoj, které je gesčně příslušné k stavebnímu řízení, vyvolala mezi prvním a druhým čtením, protože doufám pevně, že se tady nebude navrhovat nějaké zkrácení lhůt, fakticky cosi, co bychom mohli nazvat mezirezortním připomínkovým řízením. Ono to bohužel mezirezortní připomínkové řízení v tom vlastním slova smyslu být už nemůže, protože to probíhá před tím, než vstoupí příslušná legislativa do parlamentu, ale mělo by opravdu proběhnout. Já nemám tím, jak už nestojím v čele Ministerstva kultury, tak nemám informace o tom, zda Ministerstvo kultury uplatnilo nějaké připomínky k tomuto návrhu. Vzhledem k tomu, že za ty čtyři roky jsem poznal odborné smýšlení expertů, kteří na Ministerstvu kultury pracují, tak věřím tomu, že určitě připomínky by předložili. Paní ministryně kývá, že takové připomínky předloženy byly, tak naléhavě vyzývám, paní ministryně, k tomu, aby v tom mezidobí byly připraveny pozměňovací návrhy nebo nějaké obdobné materiály, které by sloužily k tomu, aby se korigovaly tyto věci, které v té novele stavebního zákona jsou. Protože já myslím, že nejsou ku prospěchu památkové péče. A znovu říkám, soudobá památková péče není fundamentalistická, není militantní, nechce za každou cenu všechno hájit a umožňuje najít v mnoha případech, skoro bych řekl ve většině případů, nějaký soulad mezi potřebou památkové ochrany nebo péče o kulturní dědictví a záležitosti, které jsou důležité pro stavebníka. Škoda, že už zde není pan starosta Chrastu, protože já jsem se ho chtěl zeptat, jaký zádrhel měl v tom dva a půl roku trvajícím stavebním řízení. Při vším respektu toho, že v systému přenesené působnosti nesmí starosta zasahovat samozřejmě do těch řízení, protože z hlediska památkové péče já mám dobrou zkušenost takovou, že mnoho případů, kdy byla vina házena na odbornou organizaci památkové péče, tedy na Národní památkový ústav, ve skutečnosti byla tím, že ti příslušní odborní pracovníci na obcích s rozšířenou působností, případně na krajských úřadech, neuplatňovali svůj expertní pohled na tu věc. Já, když jsem byl primátorem Plzně, tak samozřejmě jsme velké město, které má možnost mít dostatek kvalifikovaných úředníků, ale náš odbor památkové péče byl sebevědomým partnerem Národnímu památkovému ústavu a vedl s ním opravdu odborný dialog, který se někdy potom projevil v odlišném závazném stanovisku, které se vydávalo v různých typech stavebního řízení. Tak jenom chci upozornit i na tuto část, která se týká, nebo kdy je někdy vina házena na památkáře za věci, která přenesená působnost umožňuje řešit. Tak to jsem chtěl zmínit spíš na okraj.
Dovolte mi, abych závěrem znovu apeloval, paní ministryně, na vás, abyste poté, co předpokládám projde první čtením, tento návrh zákona, jste zajistila, týká se to asi dalších oblastí, ale konkrétně v tom, o čem já mluvím, tedy součinnost Ministerstva kultury. My jsme připraveni to podpořit tak, aby v této novele byly korigovány některé zásahy, které podle mého názoru překračují to, co znamená novela stavebního zákona a kde dochází podle mě k nepřijatelnému věcnému zásahu do současného památkového zákona, který neprošel dostatečnou odbornou diskusí. Paní kolegyně, která tady hovořila přede mnou, pirátská poslankyně, už mluvila o tom dopisu odborných společností, ale aby vlastně byla příležitost pro ty, kteří v této působnosti nebo kteří v oblasti památkové péče působí, měli příležitost se vyjádřit a aby to, co říkali, bylo reflektováno. Děkuju.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji, pane poslanče. A v tuto chvíli vystoupí paní poslankyně.
Sedmihradská. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Lucie Sedmihradská: Děkuji. Vážená paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, vystupuji k tomuto bodu s určitým znepokojením. Dnes je projednáván návrh zákona, který má ambici zásadně přestavět systém stavebního práva v České republice. Předkladatelé v důvodové zprávě, a opakovaně to zaznělo i v proběhlé diskusi, se koncepčně vracejí k původnímu zákonu číslo 283 z roku 2021, a proto, zde cituji, lze vycházet z hodnocení Ria k původnímu zákonu.
Jako poslankyně, které skutečně záleží na odpovědném nakládání s veřejnými prostředky, musím toto tvrzení zásadně odmítnout. Předkládat takto hlubokou reformu bez nové aktuální analýzy dopadů regulace je nejen nestandardní, ale z hlediska státní pokladny jednoduše nezodpovědné. Dovolte mi zde uvést několik konkrétních důvodů, proč jsou Ria a pak především odhad či vyčíslení dopadů na veřejné rozpočty z let 2020 a 2021 pro dnešní realitu nepoužitelné a proč nám je tímto návrhem fakticky předkládán bianco šek na miliardy korun.
Za prvé, zcela zastaralá datová a cenová základna. Původní Ria ze sněmovního tisku 1008 z osmého volebního období pracovala s daty z let 2017 až 2019. Od té doby jsme prošli mimo jiné pandemií covid, energetickou krizí a především s tím spojenou významnou inflací. To není kosmetická změna okolností, je to naprosto zásadní faktor. Jednorázové náklady tehdy vyčíslené na 1,1 miliardy korun a roční provozní náklady ve výši 4 miliard korun, jsou čísla z úplně jiné doby. Původní analýza například počítala s jednorázovými náklady 100 000 korun na vytvoření jednoho pracovního místa. Opravdu si nyní myslíme, že dnes v roce 2026 je možné nakoupit potřebné vybavení za stejnou částku? Bavíme se zde o velmi výkonných počítačích, četných licencích, hardwaru pro práci s digitální dokumentací a BIM(?) modely. ***
