Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Za druhé. Nové a vůbec nevyčíslené mandatorní výdaje. Aktuální návrh zákona obsahuje ustanovení, které v původní RIA vůbec nebyla obsažena. V přechodných ustanoveních garantuje úředníkům přecházejícím pod nový úřad rozvoje území České republiky zvláštní příplatek ve výši 10 procent na dosavadní plat. Ptám se, kde je výpočet dopadu tohoto plošného desetiprocentního navýšení na státní rozpočet?

Jen připomenu, že ta původní RIA pracovala s průměrným platem státního zaměstnance ve výši 37 000 korun. Podle Českého statistického úřadu průměrná mzda ve veřejné správě ve třetím čtvrtletí roku 2025 byla 50 000 korun. To je nárůst 35 procent. Toto není nijak zohledněno.

Za třetí. Okamžité náklady versus odložené přínosy. Předkladatelé slibují ekonomický přínos ve výši zhruba 7 miliard korun ročně díky zrychlení výstavby, jenže tento přínos je v původní RIA výslovně podmíněn plně funkční digitalizací stavebního řízení. Ten nyní projednávaný návrh prodlužuje přechodné období pro informační systémy až do konce roku 2030, jinými slovy, stát má okamžitě vydat miliony na novou institucionální strukturu a platy tisíců zaměstnanců, zatímco slibované přínosy odsouváme o další roky do nejisté budoucnosti.

A za čtvrté. Institucionální nejistota. Návrh zřizuje úřad rozvoje území České republiky se statusovými prvky podobnými Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, slučuje DESÚ a stavební úřady ministerstev. Náklady na stěhování, nové nájmy, spisovou rozluku a reorganizaci, nejsou nikde vyčísleny, pouze je vágně uvedeno, že půjde o řády desítek milionů, ale je to z dokumentů, které již dávno neodpovídají realitě.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, neměli bychom hlasovat pro zákon, u kterého neznáme jeho skutečnou cenu. Ta původní RIA je v dnešní situaci zcela nepoužitelná. Bez vypracování nových aktuálních a relevantních odhadů dopadů na veřejné rozpočty, které zohlední současnou cenovou hladinu, reálné mzdové náklady a dopady odložené digitalizace, nelze podle mého názoru o tomto návrhu odpovědně rozhodovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Také děkuji. A nyní vystoupí paní poslankyně Smejkalová. Prosím.

Poslankyně Julie Smejkalová: Děkuju za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes se obracím nejen na vás tady v tomto sále, ale i na lidi, kteří nás sledují, zejména na mladou generaci, která si dneska klade úplně základní otázky, třeba jestli budou mít kde bydlet, kolik je to bude stát a kdo o tom vlastně rozhoduje? Dneska totiž mluvíme o stavebním zákonu, o zákonu, který neřeší jen razítka a paragrafy, ale který zásadně ovlivňuje dostupnost bydlení, kvalitu života v obcích, ochranu krajiny i třeba to, jestli stát funguje předvídatelně a férově nebo chaoticky a pomocí síly. Vláda Andreje Babiše nám dneska předkládá novelu stavebního zákona, která je oficiálně označená jako poslanecký návrh, jde o rozsáhlou a komplexní změnu celého stavebního práva, která se dotkne každého, kdo chce stavět, bydlet nebo rozhodovat o rozvoji území.

A to hlavní je, že této novele nepředcházela žádná analýza fungování současného zákona, žádné vyhodnocení jeho silných a slabých míst, žádná data, žádné seriózní posouzení dopadů a co se týče tohoto návrhu, neproběhlo žádné hodnocení dopadu regulace, ani mezirezortní připomínkové řízení, nebyly osloveny obce, kraje, profesní svazy, architekti, urbanisté ani odborná veřejnost a zákon, který zásadně ovlivňuje fungování státu na desítky let dopředu se tak projednává bez diskuse, bez oponentury a bez respektu k základním pravidlům legislativního procesu. Takhle se zákony v demokratickém státě prostě nepřipravují. Zákon navíc přináší masivní centralizaci stavební správy, kdy má vzniknout jeden centrální stavební úřad s krajskými a územními pracovišti, aniž by kdokoliv dokázal odpovědět na otázku jako třeba kde na to stát vezme lidi, peníze, odborníky a technické zázemí, aniž by s tímto krokem souhlasily hlavně obce a kraje, kterých se to bude týkat nejvíc.

Současně dochází k oslabení ochrany veřejných zájmů, ať už jde třeba o ochranu krajiny, přírody, památek nebo kvality života v daném území. Návrh pracuje s takzvanou fikcí souhlasných stanovisek, což v praxi znamená, že se některé dopady staveb nemusí vůbec v realitě posoudit a musím říct, že se obávám dopadu hlavně na životní prostředí. Tenhle návrh není zrychlené řízení, ale je to hlavně rezignace na kontrolu. Zvláštní kapitolou je územní plánování, kde se má nově přesunout do samostatné působnosti obcí, což na první pohled může znít jako posílení jejich pravomocí, ale ve skutečnosti to znamená, že stát přesouvá finanční, personální i právní odpovědnost na starosty a obce, aniž by jim garantoval dostatečné finance, odborné kapacity nebo metodickou podporu. Jinými slovy, stát se zbavuje odpovědnosti a posílá ji dolů, ale nahoře si nechává moc.

A to všechno se děje bez RIA, bez mezirezortního připomínkového řízení i bez vyčíslení nákladů. A chci říct ještě jednu věc a říkám ji hlavně mladým lidem, když se zákony, které rozhodují o bydlení, o stavění a o životním prostředí, přijímají bez dat, bez analýzy a bez diskuse, tak se nepřijímají proto, aby lidem pomohly, ale proto, aby někomu zjednodušily výkon moci. A my přitom nepotřebujeme takové zákony šité horkou jehlou, potřebujeme dostupné bydlení, funkční úřady, skutečnou digitalizaci a rozumnou ochranu veřejných zájmů, ale toho všeho se dá dosáhnout jen tehdy, když stát dodržuje vlastní pravidla a jedná otevřeně, předvídatelně a s respektem k obcím i občanům. Jo, zkrátka a dobře, nový stavební zákon, který předkládá Babišova vláda, je přesnou ukázkou toho, že vláda nedokáže najít řešení problémů naší země a přitom bytová krize je jedním z největších problémů, které aktuálně řešíme a řeší ho zejména mladá generace.

A vláda návrh zákona připravila bez zapojení odborníků, bez obcí, bez analýz a bez veřejné debaty. Prostě narychlo, nepromyšleně a shora. Zákon přináší centralizaci moci a umožňuje zásahy, které mohou ohrožovat naše životní prostředí, naši přírodu. Stát si bere pravomoci, ale odpovědnost a náklady hází na obce. A z těchto důvodů budu hlasovat proti tomuto zákonu. Děkuju a prosím všechny, pojďme to ještě probrat s odborníky.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak děkuji. A nyní vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Peštová.

Tak prosím, vaše dvě minuty.

Poslankyně Berenika Peštová: Já děkuji za slovo, pane předsedající. Já se omlouvám kolegyni, neznám vaše nebo nezapamatovala jsem si vaše jméno, ale reaguju na vás. Možná, že jste tady nebyla asi, nebo nevím, jestli jste byla v lavici, nebyla v lavici, to fakt si nedovedu teďko vybavit. V každém případě to, co jste tady zmiňovala o tom legislativním procesu a tak dále, to už tady bylo vydiskutováno a myslím, že je zbytečné se k tomu vracet zpátky. Jo. Nikdo tady nikoho neznásilňuje, ve své podstatě, tak, jak to bylo předloženo, to vám umožňuje zákon. Poslanecká iniciativa může nebo respektive poslanci či skupina poslanců mohou předložit svoji novelu zákona, nemusí mít zpracovanou studii dopadu, změňte ten zákon, ale to už jste mohli minule, jako vlastně jste tady nebyla, takže v minulém volebním období by to třeba šlo, ale bohužel se to nezměnilo, zůstalo to status quo, takže prostě musíme to brát tak, jak to je.

Já jsem s tím taky v minulém volebním období měla problém, osm let jsem byla ten státní úředník, takže jsem byla zvyklá ty zákony dělat tak, jak se mají, pak jsem si prostě přišla sem, zvykla jsem si, že mi ukazujete cestu jinou a teď jsem se na tu cestu dala, teď jsem se na tu cestu dala.

Co se týče fikce závazného souhlasu, ta už je dávno, paní kolegyně, ta už je dávno. Já bych jenom chtěla ty mladé, které jste tady oslovovala, ten zákon, který je tady předložený, to je ten, co se právě zrušil, jak jsem řekla, tamhle Piráty, takže se vzalo to tělo toho zákona a provedly se určité modifikace, takže ve své podstatě zákon už tady byl, jo? Ten prošel tím procesem, byl schválen, ale bohužel světlo světa zažil, já nevím, kolik dní, možná měsíců. Pak přišla nová vláda, která ho zrušila, takže se vzal tento zákon a provedly se tyto modifikace. Takže ne, že nebyl diskutován, byl diskutován a pojďme se o něm bavit dál. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Děkuji. ***