Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Budu se těšit na projednávání ve druhém čtení, protože si myslím, že máme pustit do druhého čtení tenhle návrh zákona, ale byl bych rád, abyste to opravdu nezužovali jenom na jeden výbor, je tam dvaačtyřicet novel velkých zákonů a minimálně, minimálně výbor pro životní prostředí, když už jste se pustil do toho norování, by to dostat taky měl. To, jestli chceme a myslíme to poctivě s tím návrhem zákona, pak prosím, nechte to projít i jinými výbory, než jenom řeknu třeba výboru pro veřejnou správu nebo hospodářský výbor. Prostě minimálně životní prostředí, možná i to zemědělství, protože se jedná o velkou novelu zákona o Státním pozemkovém úřadě a nejsem si úplně jistý, že to předkladatel se Státním pozemkovým úřadem konzultoval. A mohli bychom tu dobu využít k tomu, abychom se poprali případně s některými věcmi v tom pozitivním smyslu slova. Nemusíme se o tom hádat, spíš hledat řešení nebo zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Děkuju vám za pozornost. Omlouvám se, že jsem byl možná trošku delší, ale snažil jsem se být věcný.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. V této chvíli tady není žádná faktická poznámka. Ano, ani od dvojího metru. A v této chvíli poprosím Ivana Adamce.

Poslanec Ivan Adamec: Ano, já děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane premiére, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já budu velmi stručný, nicméně já jsem slovy našeho předsedajícího k tomu vůbec původně nechtěl vystupovat, ale pak jsem si řekl, že možná by bylo dobré si připomenout některé věci z minula, a jak vlastně celá ta anabáze kolem změny stavebního zákona probíhá už víc jak 10 let.

Já chci úvodem říct, že jsem rád, že předkladatelé našli odvahu i přesto, že je to materiál nebo materie, která je velmi složitá. 42 prostě zásahů do zákonů, a to není jenom přepsání toho stavebního zákona. Tam je opravdu to, o čem hovořil Petr Bendl, že tam se mění spousta věcí a že to je vlastně 145 stránek, řekl bych, legislativních textů, 850 stran s vysvětlením, kdo jste si to pokoušel vytisknout ten stavební zákon, tak jste zjistili, že to je pěkná, pěkná bichle.

Ale já, protože tady v této ctihodné Sněmovně je řada bývalých, současných komunálních politiků, tak bych možná řekl, proč ten můj názor je takový, že bychom měli těm předkladatelům vyhovět a propustit to do legislativního procesu. Těch je celá řada. Já si vzpomínám na rok 2016 historicky, ale vlastně mohl bych se vrátit ještě dál. Já jsem byl starostou města Trutnova od roku 1998 a do první poloviny vlastně první dekády 21. století stavební zákon fungoval. Světe div se, vydávaly se stavební povolení, dobře se územně plánovalo, dělaly se územní změny, které trvaly několik měsíců a ne několik let jako teď. A co se pak stalo? V té době jsem byl také senátorem horní komory Parlamentu České republiky a přišla první novela.

A já, protože člověk z praxe je zvyklý se ptát, tak jsem se zeptal tehdejšího představitele Ministerstva pro místní rozvoj, zda ta novela nám usnadní činnost právě na poli stavebního práva. Ptal jsem se několikrát, protože ty novely sem začaly chodit jako na běžícím páse, začalo se rozšiřovat portfolio razítek, začalo se to velmi komplikovat. A já jsem se vždycky ptal těch ministrů. Bude to lepší pro nás, pro uživatele, pro stavebníky, pro občany, pro firmy? Nikdo mi z nich nechtěl odpovědět, vždycky to zamluvili a jak to dopadlo? No, samozřejmě bylo to s každou novelou výrazně horší. To je prostě realita. A ten rok 2016, tehdy si vzpomínám, byly volby sem do Poslanecké sněmovny a na debatách před volbami v televizích, kdy jsme se sešli všichni soupeři, tak jsme se shodli najednou, že je potřeba napsat nový stavební zákon.

A já jsem tehdy dokonce říkal, že bychom měli ten starý roztrhat, zahodit a začali na čistém listu papíru. No, co se stalo poté? Pak se schválil jeden stavební zákon za předminulé vlády, pak za minulé vlády, dorazila to ta nepovedená digitalizace. A jsme ve stavu, který podle mě není dobrý a je potřeba s tím něco udělat. Chápu předkladatele ještě z jiných důvodů. Kdo si myslíte, že by v tom mezirezortu posuzoval tenhle návrh zákona? No, všichni ti úředníci, kteří tam dotlačili ty další razítka a oni stejně se k tomu dostanou v rámci prováděcích vyhlášek a bude to problém, bude to peklo. Já to nezávidím paní ministryni, protože oni samozřejmě tím, jak nebyli přizváni do těchto debat v rámci mezirezortu, tak samozřejmě ta jejich vůle na tom pracovat bude výrazně nižší. A nechci říct, že přímo škodit někdy, to nechci říkat, takhle to asi není.

Takže v tuto chvíli máme tady vlastně variantu, která je poslaneckým návrhem. Já říkám, je tam velké riziko, že tam bude spousta chyb, to si řekněme na rovinu, to nejsme schopni tady ani odladit, jo. Těch problémů, které tam jsou, tak je celá řada, ale já už jsem to tady zaslechl v debatě, už zase někomu chybí razítko na památkovou péči třeba a podobné věci, to bude i tady, to si řekněme, na rovinu. Nebude to vůbec jednoduché, ale já si myslím, že prostě tohle je cesta, protože když se na to podíváte, když to neuděláte poslaneckým návrhem a dáte to normálním vládním návrhem, tak vlastně to nevyřešíte. To je kvadratura kruhu tohleto. To prostě vyřešit podle mě normálně nejde. A jediná cesta je ten poslanecký návrh, který skýtá samozřejmě celou řadu problémů, možných problémů, neříkám, že budou a že vlastně riskujeme to, že tam bude spousta chyb, které nejsme schopni tady odhalit, nejsme, to říkám zcela otevřeně, prostě na to nemáme kapacitu ani dech a myslím si, že ani čas.

Takže já si myslím, že je to cesta - poslanecký návrh, já jsem to i přivítal i přes ty rizika. Jen tak mimochodem, aby bylo jasné, já tady taky byl autorem několika, řekl bych, poslaneckých návrhů zákonů, které vůbec nebyly jednoduché. A tohleto je ale fakt těžká materie, těžká materie. Fakt obdivuju tu odvahu to udělat tímhle způsobem a zkusme věřit tomu, že na těch výborech dojdeme k nějakým závěrům a abychom mohli tenhleten poslanecký návrh v závěru podpořit, ať chceme nebo nechceme, prostě my ten stavební zákon potřebujeme. A možná už to tady říkal kolega Bendl, to uvolnění rukou těm samosprávám v oblasti územního plánování já považuju za správný krok, fakt správný krok, je to na těch obcích, ať si tam dělají, co chtějí, ale jsou tam některé detaily, o kterých je potřeba se ještě dále bavit. To si myslím, že tak je. To, že stavební právo spadá, bude spadat pod stát, no, tak nebude to tak jednoduché, protože stavební úřady jsou dneska hodně zdecimovány po té digitalizaci, která se moc nepovedla, řekl bych, že vůbec. A bude problém tam dostat lidi, bude to dražší ten systém, protože, řekněme si to na rovinu. Sloučení model veřejné správy má pro stát jednu výhodu. Stát platí jenom část těch nákladů, neplatí 100 procent. Tady bude muset platit 100 procent. Bude problém i kde ty stavební úřady by měly být, protože žádný starosta nebude chtít potom stavební úřad nebo myslím si to, že nebude chtít stavební úřad ve své budově, protože lidé to posuzují tak, když se něco nepovede, tak za to nemůže ten úředník, ten státní úředník toho stavebního úřadu, za to může přece starosta obce, města, tak to je. A pak tam můžou vznikat ještě disproporce jiné platební třídy, jiné odměňování v rámci jednoho baráku. Fakt jako, to si myslím, že dobře není. A já už jako nechci tady hodnotit to, jestli to máme oddělit od té samosprávy, ten přenesený výkon, že to bude přímo jako státní správa, ale já varuju, řekl bych, před otvíráním Pandořiny skříňky, protože pokud jako začneme tady v dobré víře, ten úmysl je samozřejmě velmi čistý a průzračný, no, tak budeme pokračovat. A já se ptám, jestli do budoucna vůbec ten sloučený model státní správy nebo veřejné správy, abych byl přesnější, jestli to přežije. Já říkám, tak ať si stát vezme všechno, co je v jeho kompetenci, ať si to platí a obce ať dělají to, co vlastně je v jejich působnosti. Já s tím problém nemám, ale tehdy jsme se rozhodli jinak a byla o tom velmi živá diskuse, že to prostě bude uděláno takto.

Takže před tím varuju a myslím si, že by bylo dobré a poctivé si říct, že tu debatu bychom měli vést na toto téma, jak bude vypadat veřejná správa v příštích letech. Měli bychom ji vést. ***