Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Teď ty konkrétní poznámky. Kritická místa... Teď nemyslím to slovo kritické ve smyslu jakkoliv negativním nebo dehonestujícím, kritická místa z pohledu jejich věcného obsahu. Teď už budu víc telegrafický. Zase o každém z těch kritických míst bychom se mohli bavit velmi dlouho. Už to tady naznačili kolegové - 42 novelizovaných zákonů. Tady bych poprosil, jestli bychom nemohli ještě vymyslet nějaký systém, řeknu, zpětné validace. Teď - to už není ten mezirezort - jsou silní lidé v Legislativní radě vlády. Já se znám s některými opravdu autory, kteří to pro vás psali - z důvodu korektnosti je tady nebudu jmenovat - takže mám relativně velkou míru důvěry, že ten návrh je velmi profesionálně odpracován. Znám se s nimi dlouhodobě osobně a jejich kompetencí v oblasti veřejného práva a stavebního práva si velmi vážím.

Přesto bych poprosil - to si totiž myslím, že nemůže být tady poslanecká dělničina jenom ve výborech - jestli by nemohla proběhnout ještě nějaká, klidně na pozadí legislativního procesu, jakási validace a kontrola toho, že skutečně ty puzzlíky čtyřiceti dvou - já k tomu přidám jeden, který vy tam nemáte z logiky důvodu zatím, dokonce zákon - tak aby ty puzzlíky těch čtyřiceti dvou doprovodných nebo souvisejících zákonů přece jenom nemohly ještě podlehnout nějaké validaci, že nám ty puzzlíky do sebe opravdu zapadnou.

Druhá poznámka k těm čtyřiceti dvěma novelizovaným zákonům. Včera jsme probírali dva sněmovní tisky, státní zaměstnance a změnový zákon ke státním zaměstnancům. Férově, v důvodové zprávě je zmiňováno, že se musí ještě myslet na integraci právě se stavebním zákonem a ta třeba doposud vlastně ještě nijak v legislativním textu projevena není. Jinými slovy, nebavíme se o čtyřiceti dvou, ale minimálně o čtyřiceti čtyřech předpisech, a ty dva tam ještě nějak zintegrované nemáme. Takže to je k té integraci měněných zákonů.

Druhá věc, přechod na centralizovaný model. Myslím si, že ve všech našich stranách máme k tomu různý přístup a různou afinitu. Jsou lidé, řekněme, praktičtěji, více centrálně orientovaní, ve všech stranách v této Sněmovně jsou lidé, který třeba mají blíže i z důvodu svého působení v orgánech samosprávy třeba k tomu současnému smíšenému modelu. Ale zatím jsem nezavnímal... Tohle je praktická prosba, kterou určitě neodpracuje Sněmovna, tu musíte odpracovat vy jako vláda. Myslím si, že ta rizika jsou slyšet ne z důvodu dotazníkových akcí SMOČRu, Sdružení místních samospráv, ale každý, kdo komunikujeme u nás v území, tak víme, že zpětná vazba ze stavebních úřadů na obcích a ze stavebních úřadů na krajích, ta zpětná vazba je opravdu hrozně silná v tom - teď to řeknu úplně naplacato - že stávající úředníci dislokovaní ve stavebních úřadech obcí nebo krajů, z velké části - nepaušalizuju - přejít do centrální státní stavební správy nechtějí.

Jinými slovy, to faktické riziko, to materiální riziko, personální - teď nechci používat silná slova, tak předesílám velmi silně ty uvozovky - případného personálního kolapsu, kterému se dá ale pořád nějak preventivně předcházet, tak tohle je věc, kterou nezměníme ve Sněmovně. Je nutné ji opravdu extrémně odpracovat za vás řadou exekutivních kroků, bezprostřední komunikací. Ale opravdu to naslouchání našim lidem v terénu tomu, že ohromná podmnožina stávajících zaměstnanců přejít do státní stavební správy nechce, tak to riziko je tam opravdu ohromné. Směrem k vládě mohu vyslat jako poslanec jenom prosbu v té exekutivní rovině. Tam je to řešení. To je druhé kritické místo.

Třetí kritické místo, územní plánování. Nejpodstatnější změna... Vím, že tam je spousta pak dalších dílčích nástrojů, snažím se akcentovat opravdu ty věci nejpodstatnější. To znamená, vím, že tam je návrat ke zrychlenému režimu a tak dále a tak dále, ale jádro té změny v územním plánování je převod územního plánování totálně do samosprávy obcí. Mám tedy silné pochybnosti... Teď mluvím kriticky ke svému vlastnímu městu. Nevidím, že by tady seděl, vaším prostřednictvím, Martin Kolovratník. Ne že by tady seděl vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, ale že ho zmiňuju. Jsme oba dva z Pardubic.

U nás pořizujeme nový územní plán od roku 2010. Změnila se několikrát politická reprezentace na městě, změnila se několikrát osoba zpracovatele, kterého město využívá, personální obsazení v pověřeném zastupiteli a tak dále. Nemyslím si, že převod územního plánování do samosprávy obcí je tím - zase použiju podruhé to slovo - gamechangerem, který by měl nedostatky českého územního plánování změnit. Není to prostě jenom problém... Já jsem použil ten příklad Pardubic, abych tady nemluvil kriticky o jiných městech. V minulém týdnu další velké statutární město z české top desítky oznámilo, že po 16 letech s úspěchem dotáhlo nový územní plán. Takže myslím si, že ty problémy jsou někde jinde, než v převodu územního plánování do samosprávné působnosti obcí a krajů.

Čtvrtá věc, mnou silně podporovaný institut - ale vlastně k němu vůbec nevím nějakou datovou tvrdou analýzu - a to je urychlení řešení problematiky bydlení institutem stavby pro hromadné bydlení - § 5 je definiční základna - řeknu, prvků, který bude mít na sobě pozitivní samolepku veřejného zájmu a zjednodušených zrychlených procesů.

Tady mám vlastně dotaz, jak jste došli k té, řeknu, ploše 10 000 metrů čtverečních? To při průměrné velikosti bytu někde mezi 50-100 metry čtverečními je stavba pro 100 až 200 bytů, ale já vůbec nevím, jak jste k té číslovce přišli a jestli to má nějakou oporu v nějakých datech. Proč ne 5 000, proč ne 15 000? Teď to říkám hodně polopaticky. Tady bych rád... Asi jsem pochopil, že paní ministryně chce vystoupit až v závěrečném slově. Nemůžeme ji k tomu nějak nutit. Myslím si, že by ta debata byla interaktivnější, ale je to také legitimní pohled. Tady bych byl rád, jak jste k té číslovce 10 000 metrů čtverečních přišli - nebo kohokoliv z navrhovatelů? Protože mám v tuto chvilku pocit, že to je spíš jako nasliněný prst ve vzduchu, než že by to bylo opřeno o nějakou reálnou úvahu. Ten institut stavby pro hromadné bydlení je správný, máme ho použít, ale zajímaly by mě, řeknu, důvody k jeho nastavení.

Už to tady zmínili kolegové, další z těch kritických pointů - já vždycky zmíním i § 136a, náhrada za zvýšení hodnoty v území - je podle mě ohromně rizikový. Víte, co se děje? My v zásadě z územního plánování děláme kupčení s územním plánováním. Já to říkám v uvozovkách. Jinými slovy, vím, že na to ta obec bude muset vydat vyhlášku, ale prosím vás, to, že vlastně tímto návrhem zákona... Jak mění rychlost stavebního práva v České republice to, že si v uvozovkách může obec říct, já budu vybírat desátek za zhodnocení v uvozovkách pozemků v územně plánovací dokumentaci?

My všude zákonem... Vy správně v důvodové zprávě voláte, že musíme zachovat ochranu veřejných zájmů v území. V územním plánování přece nemá vyhrávat jednotlivec. Územní plánování má být pohled z nadhledu tak, aby celek dané lokality, která podléhá příslušnému stupni územně plánovací dokumentace, byl zorchestrovaný jako celek z pohledu všech funkcí v území, z pohledu všech aktérů v území. My tímhletím nástrojem - já to opravdu nazývám desátek za změnu územně plánovací dokumentace nebo lidově pro veřejnost desátek za změnu územního plánu - tak my opravdu otvíráme tedy Pandořinu skříňku v kupčení s územním plánem.

Bacha, máte to tam alternativně za dvou podmínek. Ony jsou alternativní, čili kdyby aspoň byly ty podmínky nastavené kumulativně, tak bych to možná se skřípěním zubů - stejně tak by ta moje principiální připomínka platila - tak bych to dokázal skousnout. Ale vy to první, to písmenko A, tam máte na žádost vlastníka. Ty bláho, já myslím, že v okamžiku... Nebo takhle, v situaci obcí, které mají napjaté své rozpočty, no, tak já bych po přijetí zákona... Teď to říkám cynicky, já jako zastupitel v Pardubicích budu vždycky hlasovat proti, pokud to někoho napadne, ale u obcí, které mají ekonomické problémy ve svých rozpočtech, no, tak podle mě první den po nabytí účinnosti schvalují vyhlášku a druhý den po nabytí účinnosti té vyhlášky stojí před tím obecním úřadem fronta zájemců, kteří takhle ponesou peněženky a budou si platit změnu územního plánu. Jasně, že teď trochu přeháním. Rozumíte mi, ale tohle je tam napsané. Omlouvám se, že jsem tenhleten kritický point takhle akcentoval.

Právně vidím další velmi problematický bod, § 144c, pohoda bydlení. Znám judikaturu správních soudů právě v oblasti vypořádávání práv vlastníků, lidově řečeno sousedů, v procesech stavebního řízení, kdy řada z nich se legitimně, zdůrazňuji a oprávněně domáhá ochrany soudní cestou, pokud neuspěli se svými, řeknu, ochrannými nástroji v rámci, řeknu, územního či stavebního řízení postaru. Tak skutečně vy jste vycházeli z judikatury, ale pozor, my paragrafem 144c - takhle je naformulován - zakládáme do českého práva nové subjektivní právo na pohodu bydlení. ***