Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju mockrát za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, zástupci vlády, kolegové kolegyně, pro KDU-ČSL, je podpora bydlení zejména pro rodiny a seniory dlouhodobou konzistentní prioritou. Žádná strana nemá tolik komunálních, krajských parlamentních politiků jako KDU-ČSL, že na všech úrovních máme zkušenosti s rozvojem plánování, realizací staveb různých druhů při rozvoji obcí a měst. Proto víme, že je na místě zlepšit pravidla, podle kterých se u nás buduje a rozvíjí a v tomto smyslu oceňuji vládu, že tuto problematiku vnímá jako prioritu a že stejně jako KDU-ČSL si myslí, že by bydlení mělo být veřejným zájmem. Zároveň si, prosím, uvědomme, že bydlení a infrastruktura není jenom ekonomická nebo nějaká správní kategorie, ale v celé Evropě pozorujeme, jak tam, kde se obojí stává nedostatečné, jak bydlení, tak infrastruktura, tam se oslabuje společenská soudržnost, oslabuje se sounáležitost k místu, kde lidé žijí, ovlivňuje to, jak lidé uvažují o zakládání rodiny a svých životních strategiích a v důsledku samozřejmě ovlivňuje důvěru lidí ke státu, k systému, v jakém žijí. Jinými slovy, jak se říká, kdo bydlí, starostí má půl.

Nikdo z nás tady dnes nezpochybňuje potřebu zrychlit a zpřehlednit stavební řízení. V tomto smyslu je ta novela nezbytná. Nezdráhal bych se tvrdit, že tato země v mnohém stojí nehybně. Současný stav je složitý, nepřehledný a frustrující a pro občany i obce i investory. V tomto směru má novela ambici reagovat na reálné problémy. Právě proto je ale naší povinností říci také některé výhrady, které k předloženému materiálu máme. Rychlost nesmí být jediným měřítkem dobrého zákona. Stavební právo nikdy nebylo a nemůže být jen technickou normou. Je to nástroj, kterým stát vyvažuje soukromé zájmy s veřejnými, ochranu zdraví, životního prostředí, památek, kvality bydlení a základních práv lidí, kteří budou se schválenými stavbami a prostředním žít.

A právě v tomto vyvažování má předkládaná novela podle nás nedostatky, na které chceme upozornit. Jedním z největších já vnímám jako oslabení ochrany veřejných zájmů. Novela systematicky upřednostňuje povolení staveb i tam, kde by dříve nebyly přípustné, a to často bez dostatečných pojistek. Dotčené orgány mají používat pouze takzvané mírnější prostředky ochrany, jejich stanoviska mohou být nahrazena - tady o tom byla diskuse - fikcí souhlasu, pokud se v krátké lhůtě nestihnou vyjádřit. V praxi to znamená jediné: riziko, že se zásadní dopady staveb vůbec neprověří. Ne proto, že by nebyly problematické, ne proto, že by někdo nestihl reagovat v zákonné lhůtě. To není zjednodušení, to může být až rezignace na odpovědnost státu v ochraně jejich zájmu.

Tady byla důležitá diskuse ohledně té požární ochrany, závazných stanoviscích a vyjádření. Nejsem hasič ani komunální politik, ale byl jsem orgán ochrany veřejného zdraví a dobře si uvědomuji ze zkušenosti, kdy se některé veřejné stavby diskutovaly, že velmi často jsou investoři, často i komunální politici, plni ambicí, jak něco zjednodušit nebo zrychlit, ale takzvaně do prvního průšvihu. Jakmile se prostě neobjeví nějaká nedej bože tragédie, tak to potom se velmi intenzivně hledá viník, jak někdo něco mohl povolit, jak to, že to někdo neviděl. Před tím by skutečně varoval, protože tady by se nám přílišné ustupování mohlo dlouhodobě nevyplatit.

Jako velmi problematickou oblast považuji taky památkovou ochranu. Novela výrazně ovlivňuje pravidla v památkových rezervacích, v zónách. Já si myslím, že to je do určité míry na místě. Všichni víme, jak je těžké budovat moderní infrastrukturu v intravilánech starých měst. Zdravím vás tady za Zlínský kraj, máme tam Kroměříž, UNESCO a podobně. Ale zde se hodí to přirovnání o vaničce a dítěti, abychom při tom zjednodušování a efektivizaci nepřišli o něco, co máme dlouhodobě chránit, když už se teda jedná o to zateplování, instalace fotovoltaiky a podobně. Tam by samozřejmě některé regulace mohly být chytře nastaveny. A ruší se ochranná pásma památek včetně nárazníkových zón u památek světového dědictví. To nejsou technické změny malé, to jsou zásahy, které mohou vést k nevratnému poškození historických hodnot. A tady opět mluvím ze zkušenosti, jak někdy je to těžké, někdy absolutně se jednotliví aktéři dostanou do zaťatých pozic, ze kterých není cesta pryč, ale i tak si myslím, že je tady prostor v tom legislativním procesu najít nějakou kompromisní variantu, abychom nepoškodili to, co máme zachovávat pro budoucnost.

Jako ovšem mnohem zásadnější vidím oblasti, kde předkládaná novela je spíš slabší, a to je ochrana zdraví a kvality bydlení. Pravidla pro posuzování hluku jsou formulována velmi vágně a volně, opouští se princip, že se hlukové zatížení v území nesmí postupně kumulovat. To v praxi znamená, že jednotlivé stavby mohou být ještě přijatelné, ale jejich součet už nikdo řešit nebude. Tady bych opět použil zkušenost z Ministerstva zdravotnictví a orgánů ochrany veřejného zdraví. Jsou v České republice desítky, možná ještě více případů, kdy si skutečně občané stěžují na veliký hluk z provozu, z komunikací a podobně. Není možné se tam domoci práva právě tím ne úplně efektivně nastaveným způsobem měření a zaznamenávání. A bojím se, že ještě další rozvolnění by třeba v některých konkrétních místech, na Vysočině a podobně, kde se prostě žije u velkých fabrik, kdy se ten hluk může pohybovat jinak, když se zaváží materiál, nebo když se prostě bourá a drtí a podobně, to jsou velmi jako nešikovné situace, kdy ani současný systém toho měření nedokáže úplně přesně zachytit a my ho tady ještě rozvolňujeme.

Dál novela oslabuje boj proti černým stavbám. Ruší se pevná lhůta pro podání žádostí o dodatečné povolení. Signál, který tím vysíláme, je nešťastný. Dodržování pravidel se přestává vyplácet. Chtěl jsem tady říct něco o moštárnách, ale pan Turek tu není, tak si to nechám.

Zvláštní pozornost si zaslouží také přístupnost staveb. Nová definice ji zužuje pouze na osoby se zdravotním postižením podle blíže neurčeného zákona a opomíjí další skupiny - seniory, rodiče s kočárky, těhotné. Navíc novela umožňuje, aby se při úpravách stávajících budov požadavky na přípustnost vůbec neuplatnily, případně aby byly odmítnuty jako ekonomicky nepřiměřené. Kdyby nešlo o poslaneckou iniciativu, tak by úřad pana ministra Juchelky, pana ministra Vojtěcha nebo případně kancelář vládní zmocněnkyně pro lidská práva uplatnily připomínku o tom, že takto pojatá definice není samozřejmě ideální. Tím se dostáváme totiž na velmi tenký let, kdy právo na důstojný život by mohlo být relativizováno nějakou účetní kalkulací.

Mám tady ještě dvě technické otázky na předkladatele a vrátím se k tomu, co se tady probíralo dříve tento týden, a to je novela, opět poslaneckou iniciativou, služebního zákona, kde jsme narazili na určitý nesoulad těchto norem stavebního zákona a služebního zákona, kdy novela stavebního zákona směřuje k centralizaci a sjednocení výkonnosti působnosti v územním a stavebním řízení, kdežto návrh zákona o zaměstnancích naproti tomu směřuje k decentralizaci té personální politiky, roztříštění pravidel mezi jednotlivé úřady a tak dále. Novela stavebního zákona navíc předpokládá existenci institutů, které současný návrh zákona o státních zaměstnancích ruší, jako je vzdělávání, etické kodexy, služební předpisy, personální koordinace a podobně. Proto bych se dovolil zeptat předkladatelů, jak tento rozpor plánují překonat v legislativním procesu a kdy s tím třeba budeme seznámeni.

Druhá technická otázka ze skutečné zajímavosti, protože vím, že předkladatelé vystupují tady z pozice velkých zkušeností, vnímám to tak, že předloha obsahuje spoustu nástrojů, jak něco vymoci, zrychlit případně, ale nejsem si úplně jistý, kolik je tam motivace pro obce, abychom skutečně překonávali ten takzvaný nimbismus a vím, že je tam spousta nástrojů, jak překonat odpor, ale jak někoho motivovat, obec, aby na sebe vzala nějaké břímě dalších projektů staveb. To si nejsem úplně jistý, jestli to není promarněná šance.

Za KDU-ČSL tedy děkuji předkladatelům, že tuto důležitou problematiku řeší. Prosím, aby brali v potaz slabá místa, na která tady upozorňujeme, aby dali čas na to, abychom to mohli upravit a byli otevření diskusi v dalších krocích tohoto legislativního procesu. Děkuji za pozornost, přeji pěkný den.

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji panu poslanci Václavu Pláteníkovi a nyní nám přichází do rozpravy pan poslanec Jan Sviták.

Poslanec Jan Sviták: Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl především na úvod poděkovat všem mým předřečníkům, protože musím říct, že jako nováček ve Sněmovně jsem si přesně takhle představoval věcnou diskusi a musím říct, že jsem tady slyšel mnoho podnětných názorů a připomínek a jsem za to moc rád. Já bych chtěl vystoupit k projednávané novele stavebního zákona, nikoliv z pohledu investora nebo centrální správy, ale především z pohledu obcí. ***